Nejlépe hodnocené komentáře

Terminátor: Future Shock byla tuším první hrou, která ve Score dostala neuvěřitelných 10/10 a jako taková samozřejmě byla dlouhá léta cílem mých pokusů ji sehnat. Bazary ovšem žalostně selhaly a tak jsem nakonec upirátil na tehdy čerstvě objeveném warforu. A popravdě řečeno si z ní moc nepamatoval, snad jen šílené bloudění. Ani jsem neměl moc chuť do znovuzahrání.

A přitom to není vůbec špatná hra, jen spoustu kladů vyrovnává i spoustou záporů. Příběh na Vás dýchne atmosférou prvních filmů. Postapo budoucnost, zoufalý boj hrstky rebelů proti všudypřítomným strojům a hlavní hrdina nemluvný Rambo, který během mise stihne vykosit desítky a stovky strojů. Ale nebudu kritizovat. V příběhu se formou brífingů setkáte s Johnem Connorem, Kylem Reesem a během něj se hrstka rebelů ještě více ztenčuje. Postupem času se objeví i časové hrátky a konec dává na prdel všem filmům hrdina zabrání vzniku Skynetu a z postapo světa je idylická budoucnost. Ale dá se říct, že mě potěšil.

Co se týče hratelnosti, Future Shock přinesl spoustu novinek, které předběhly dobu. Je tu naprosto fuknční, plynulý a vyladěný mouselook, bez kterého si dnes nikdo neumí 3D akci představit (v a době vzniku ho zas málokdo ovládal :D). Díky mouselooku si užijete několik misí v džípu nebo vznášedle a opět můžete klávesami uhýbat a myší zaměřovat. I tady je ovládání naprosto bezchybné a spousta nových her se může učit jako udělat podobnou misi s letadly.

Pohválit musím i přesné míření všemi zbraněmi, které se mimochodem povedly. Je tu granátomet, raketomet, brokovnice a vždy tři varianty automatu, laseru a plazmy, přičemž ten nejsilnější nejvíce žere a s nejslabším sice šetříte náboje, ale nic neupižláte.

A rovněž budu chválit potvory, protože tvůrci vymysleli obrovskou plejádu robotů, ať už létající, pavoučí, různé Walkery, sondy, věžičky, tanky a samozřejmě nechybí ani klasičtí terminátoři až po T-800. Přestřelky s nimi jsou ze začátku v pohodě, protože jich tolik není a i když i na easy vydrží hodně (jsou to nakonec terminátoři), zvládnout to jde. Ke konci se ale autoři zblázní a naservírují takový hardcore, že se na Vás valí a respawnují desítky robotů, vozítek, poletuch, neustále Vám dochází náboje i zdraví a modlíte se za každou další skrýš s výbavou. A ano je tu respawn a to mimořádně otravný, kdy se Vám zejména v monumentální posledním kole teleportují roboti přímo před xicht, což úplně nepotěší. Respawn je sice výborně vysvětlený příběhem a i tak je to otravné.

Každopádně jako parádní řežba s revolučním ovládáním a příběhem je to slušný, jenže je tu ještě prostředí. Zaprvé fádní grafika už opravdu nikoho moc nenadchne a nelíbila se mi ani před 10 lety. Zadruhé prostředí jsou v podstatě stále ty stejné postapo ruiny (občas střídané nějakou základnou), ve kterých nemáte šanci se zorientovat. Mapa je nepoužitelná, města obrovská a každý barák jde otevřít a prozkoumat. V barácích jsou občas nějaké náboje, které potřebujete, občas nějaký předmět jde rozstřelit a občas ne a hlavně jsou všechny naprosto stejné, nudné a prázdné.

Je to tradiční neduh Bethesdy, který byl v prastaré Areně (desítky nudných dungeonů bez rozdílu a bez života) tak i ve Fallout 3 (krásné, leč naprosto prázdné lokace a neustále ty samé ruiny). A když se vrátím k orientaci, nemusí ze mě hned někdo dělat idiota, ale to že se dovíte v brífingu jeďte rovně, pak u 16 kaktusu zabočte doleva, objeďte kráter, pak na severovýchod atd... to už je moc hardcore i na mě, zvlášť bez použitelné mapy či záchytných bodů. Brífing si navíc v misi už znovu nepustíte.

No vytknul bych ještě občasné zasknutí ve zdi, prolínání textu (robot procházející zdí), otřesné skákání (hrdina skočí dopředu 10 metrů, ale do výšky nevyleze dvaceticentimetrovou zídku) a občas zabugované konce misí.

I tak je ale Future Shock povedená střílečka s feelingem starých filmů, parádním ovládáním a přestřelkami s roboty a revolučním využitím vozítek.

EDIT: Skynet beru jako datadisk, protože vypadá úplně stejně, hraje se stejně a má jen 8 misí. Naštěstí vymizela většina bugů i otravný respawn a příběh se odehrává někde před událostmi Future Shock. Místo zajímavé časovky zůstalo jen klišé s hledáním atomovky, doprovázaný FMV sekvencemi. Ty nejsou špatné, až na úděsné ochotnické výkony "herců". Grafika je díky SVGA o něco hezčí, jinak zůstalo bloudění a občas opravdu nevíte kam jít a ještě více jak v původní hře Vám budou docházet náboje.

O Exhumed jsem hodně stál, protože jsem jej kdysi zkoušel, ale nedostal se ani z druhého kola. Po dohrání musím říct, že nebylo moc o co stát.

O příběhu není skoro proč mluvit, protože je vyprávěn pomocí asi 4 statických obrázků a doprovodného textu, včetně finále, kde po úmorném procházení 20 levelů dostanete ošklivý obrázek odlétající raketky. A jinak jste člen speciální jednotky, který musí projít Egyptem a poradit si s nějakou mimozemskou invazí či co.

Grafika je čistý průměr. Neurazí, nenadchne, ano koukat se na to dá, ale víceméně to vypadá pořád stejně, ať se pohybujete kdekoliv.

Hratelnost je ale dost pekelná. Stejně jako v Dark Forces tvůrce napadlo, že bude dobrý nápad nedat možnost ukládání. Nebyl to dobrý nápad jako v žádné hře, ale tady to bylo obzvláště špatný kvůli šílené obtížnosti. Zaprvé obtížnost je nevolitelná, což chápu třeba u RPG či adventur, ale v 3D akci jsem to snad ještě neviděl. Zadruhé ovládání je napůl staré a napůl nové. Běhání, strafování či mouselook se musí zapínat tlačítky. Něco z toho opraví utilita DeHack, nicméně i tak je strafing naprosto nepoužitelný. Je tak pomalý, že neuhnete ničemu, navíc se při něm bůhvíproč zasekne myš, takže na uhýbání projektilům zapomeňte.

Přesto jsem první dvě kola dohrál, leč v tom třetí na mě čekal monumentální drak (běžný soupeř) a po chvíle kočkování s ním mě zabil jediným fireballem. Ve hře jsou sice životy a také checkpointy, ale nepřišel jsem na to, jak pokračovat od posledního checkpointu, musel nahrát pozici a znovu. Podruhé mi hra spadle těsně před koncem do DosBoxu. Se skřípěním zubů jsem udělal něco, co jsem neudělal od dob kdy jsem prvně hrál Dooma - zapnul cheat na nesmrtelnost, abych si hru prošel a zjistil, jestli stojí za to.

Nestála. Tvůrci se zbláznili a obtížnost vyhnali do nebeských výšin, takže bych hru "poctivě" dohrával nejspíše měsíc. K mizernému ovládání se totiž přidaly monumentální a únavná kola, plná bloudění, čudlíků otevírajících něco na druhé straně mapy, smrtících skoků, lávy a desítek nepřátel. Ve spoustě případů Vám trvá tak dlouho, než najdete klíč, že mezitím zapomenete kde měl být použit. A v posledním kole k tomu peklu a přibude ještě smrtící časový limit na zničení všech 15 reaktorů. Upřimně, už jsem téhle "oldschool" hratelnosti odvykl a radši bych si dal zas nějaký moderní koridor.

Navíc nepřátelé jsou otravní až běda. Ti základní vojáci či hmyzáci jen něco flušou (čemuž díky mizernému strafingu neuhnete). Pak jsou tu otravné ženy/sochy, které se teleportují a většinou přímo před Vás, kde Vám vyškrábou oči. Skákající pavouci v obrovských množstvích. A především vosy, které vlítnou přímo do Vás a trefit je i kulometem je umění. No a naprosto smrtící a brutální draci.

Zbraně stojí víceméně za houby - slabá pistolka, plamenomet který zapálí i Vás a náboje jsou v čudu během pár sekund, granáty které padají pod nohy, pomalý blesk. Hadí staffka se kterou trefíte naváděcími kouzly kohokoliv je fajn, ale můžete zabít i sebe. Jediný použitelný je kulomet, ale upižlat cokoliv chvilku zabere. Navíc mi permanentně docházely náboje, v jedné chvíli jsem zabíjel nepřátele granáty, což vzhledem k pohyblivosti potvor a době trvání, než granát vybuchne je dost na prd.

V podstatě to v roce 1996 mohlo být dobré. Obrovská hra, která díky 20 velkým kolům, obtížnosti a nemožnosti ukládat musela vydrže hodně dlouho. Dnes už ale po právu zapomenutá střílečka.

Čtverka je jednoznačně můj neoblíbenější díl z celé ságy. Je to tím, že to byla první ze série, kterou jsem kdysi díky Score hrál, ale i celkovou atmosférou hry. Začátek je skvostný - hrdina se objeví bez peněz, lektvarů, vybavení, ba dokonce i beze zbraní v temné jeskyni a poté co se odsud dostane, zjišťuje, že všechny sláva je polní tráva. V temné, hororové a depresivní Mordavii ho nikdo nezná, nikdo mu nevěří, z města by ho nejradši vyhnali a kolem něj je jeden smutný příběh vedle druhého. Autoři se tentokrát inspirovali Východoevropskými mýty a spousta monster či lokací bude velice povědomých.

Ve čtverce se autoři obloukem vrátili k prvnímu dílu a dobře udělali. Opět prozkoumáváme les po jednotlivých obrazovkách, opět je tu na každém místě někdo zajímavý koho můžete potkat, nebo komu můžete pomoc. Zapomeňte na desítky nápojů - místní vědec Vám dá jeden protijed a jeden léčivý lektvar denně. Zapomeňte na peníze - většina tvorů co v lese potkáte nemá ani floka. Soubojový systém doznal změn, teď místo izomerického pohledu to funguje ala 2D bojovky, přičemž ono krytí, či postupování pomocí klikání myši do obrazovky mi nepřišlo nejšťastnější. Ale je tu možnost zapnout autoboj a nechat hrdinu vše vyřešit.

Díky bugům hra dříve nešla ani dohrát, ale zaplať pánbůh to na GOGu odladili a jako zázrakem se mi vyhly všechny bugy či časové pasti. Grafika je stále stejně malebná, i když samozřejmě na moderním monitoru poněkud rozpitá.

A příběhy? Těch je tu spoustu - utopená Rusalka lákající do vody, stařík postrádající svou ženu, hospodský pár který ztratil dceru, jeden odcizený manželský pár či šílený vědec tvořící Frankensteinovo monstrum - všem můžete pomoc a postupně se díky tomu stáváte z nedůvěryhodného cizince místní celebritou. Jako paladin se konečně dovíte něco o minulosti Erany a paladina Pjotra a na konci když sesbíráte všech pět rituálů možná zastavíte dvojici čarodějů ve vyvolání temného pána. I identita záporáků a jejich motivace jsou fantasticky napsané. A aby té deprese nebylo tolik, vtip tu obstarává jeden gnóm, jeden skřítek hádankář a jako guest star se vrací i Baba Jaga.
Ke konci se opět ve stylu jedničky dočkáme gratulací s představením postav, kterým hrdina pomohl a cesty dále do Silmarie.

Zkrátka čtvrtý díl parádní a bezchybnou kombinací adventury a RPGčka, bez větších zákeřností, zato s dokonalým scénářem a atmosférou.