Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Crayon Physics Deluxe

  • PC 60
Placená verze Crayon Physics s podtitulem Deluxe již není jen tou desetiminutovou hříčkou, jakou byl předchůdce. Ano princip zůstává stále stejný, tedy posbírat s červeným míčkem zlaté hvězdy v každé úrovni a dokonce se tu objeví i pár stejných obrazovek z freeware počinu. Hra však doznala řady změn, které byly ve většině případů ku prospěchu.

Jednou z nejzásadnějších novinek je možnost nakreslit téměř jakýkoli tvar, což posunuje hratelnost zase o kousek dál. Potěšila mě i interaktivní mapa, do které jsem si mohl libovolně čmárat. Dále přibyly rakety, a především pak provazy, s nimiž se dají vytvořit skvělé mechanismy a já osobně je považuji za to vůbec nejlepší, co hra nabízí.

Samozřejmě jsem musel získat i bonusové hvězdy, kvůli kterým bylo třeba dostrkat míček ke klasickým hvězdám pouze kreslícím způsobem (bez cvrnkání), což vcelku šlo, ale použít na to jen jeden objekt už bylo o dost složitější.

Nechápu, že je pro vstup na poslední ostrov s finálovou úrovní nutné posbírat polovinu těchto extra hvězd, protože jejich získání není nic jednoduchého, a i když já je sbíral dobrovolně, někteří hráči z toho jistě nebudou dvakrát nadšení. Navíc podle všeho v první verzi stačily na dokončení jen základní hvězdy a tato "vychytávka" byla přidána až později.

Ke konci již značně přituhovalo a i dokončení levelů klasickým způsobem mi občas dělalo značné problémy. I když se mi podařilo posbírat všechny hvězdy, obtížnost závěrečných levelů nemusela být nastavena tak vysoko. Mohlo jít o skvělou hru, se skvělým závěrem (Newton pod jabloní), ale výsledkem je jen lehce nadprůměrný titul.

Pro: téměř neomezené kreslení, mapa s ostrovy, rakety, provazy, závěr

Proti: nutnost bonusových hvězd pro dokončení, ke konci vysoká obtížnost

+15

PC Building Simulator

  • PC 70
Hru hodnotím jako early access v0.9.3 z prosince 2018.

Jako je z názvu jasné jedná se o simulaci stavby PC. Ve hře zastáváte místo PC technika, který prostřednictvím mailu dostává zakázky a úkoly od zákazníků.

Herní mechanizmus:
Vše se točí kolem peněz a ani tohle není výnimka. Musíte vydělávat, ale také jde o váš rating v počtu hvězdiček. Některé joby můžete dělat jenom když máte 4 anebo 5 hvězdiček, v opačném případě nedosáhnete na lukrativnější zakázky.

Stavění PC probíhá od začátku stavbou hardware přes kabeláž až po instalaci operačního systému. Dokonce můžete postavený PC taktovat a testovat jeho stabilitu. Nejde jenom o stavení nových PC, ale můžete dostat úkol na diagnostiku problému, výměnu určitého komponentu, zrychlení PC tak, aby šla určitá hra, anebo aby sestava dosáhla určité score v 3D Marku. Za svojí kancelář musíte platit poplatek, ten se zvyšuje dle toho kolik el. energie spotřebujete tým že nevypínáte světlo a počítače.

Fungování Ratingu:
Za každou splněnou zakázku dostanete rating v počte 1 až 5 hvězdiček. Fungování ratingu je někdy poněkud divné a okrem rozumných věcí na to vplývá aj nálada zákazníka, kterou nemáte jak ovlivnit. K tým rozumným věcem které můžou negativně ovlivnit váš rating patří napr. :když nedodržíte stejnou barvu a typ kabeláže nebo nevyužijete připravený budget anebo překročíte tento připravený budget. Také zákazník bude nespokojen, když vám pošle sestavu s CPU Ryzen 7 1700, vy zjistíte, že CPU je špatné a vyměníte ho za Ryzen 5 1600, z toho bude zákazník doslova nasrán a dostanete 1 * ratingu.

Negativa:
Hra má zatím vela nedokonalostí a na to, že je to simulátor vela nepřesností. Z ohledem že je to stále předběžná verze nebudu moc kritizovat, ale stalo se už pár věcí, které v minulosti fungovali a teď fungují špatně.
1) Když dostanete pc se 4 sloty ram a osazený je 1 a 3 např DDR4 4GB 2666MHz tak slot 2 a 4 musíte osadit úplně stejným typem. Nemůžete použít např 2x DDR4 8GB 2666MHz anebo rychlejší, které se nastaví na pomalejší frekvenci jak je to v realitě.
2) Také mi ve hře chybí měření spotřeby.
3) Někdy dostanete jen 3* ratingu i když splníte všechno jak máte.
4) Nevyužitý potenciál, hodně věcí je zjednodušených
A mohl bych ještě vypsat dost věcí, ale recenzi aktualizuji když bude plná verze a uvidíme co se změní.

Pro: Slušná grafika, realistické komponenty

Proti: Po čase hrozný stereotyp, výsledky v 3D Marku neodrážejí realitu výkonu komponent, děsivá optimalizace

+15

Sacred Underworld

  • PC 85
Normálne by som napísal komentár ku základnej hre, ale keďže tá skončila otvorene, hral som verziu Sacred Gold z GOGu, kde je distribuovaný ako jedna hra a priam sa ponúkalo pokračovať ďalej bez prerušenia, dovolím si to celé zhodnotiť až teraz, pri datadisku.

Pôvodný Sacred je rozporuplná hra. Začalo to veľmi sľubne. Ako hráč, ktorý moc diabloviek nedohral som sa na začiatku až podozrivo dobre bavil. V podstate som dokončil iba tretie Dungeon Siege na X360, Diablo 2 som iba rozohral v coope s bratrancom a ďalej sme sa už k tomu nedostali. A ešte pár rokov vzad som začal a po pár hodinách zase odložil Legend: Hand of God, ktoré nebolo zlé, ale nejak ma to po chvíli prestalo baviť. Pri Sacred to bolo iné, rezanie zástupov príšer, mutantov, zlodejov, nemŕtvych a inej hávede som si nemohol vynachváliť. Lenže ako to už tak býva, opakovanie jednej činnosti (v tomto prípade rezanie) sa skôr či neskôr človeku zunuje. A mne sa to teda poriadne zunovalo.
Počiatočné nadšenie z objavovania neznámeho a zdokonaľovania postavy bolo preč a zostala už len rutina. Navyše, vďaka môjmu „objaviteľskému“ štýlu som si vyskilloval postavu tak moc, že som ľudských nepriateľov zabíjal na jednu ranu a bol som prakticky neporaziteľný. Chvíľu som myslel, že to celé zabalím.
Našťastie, zrovna v čase Vianoc prišiel ten povestný zlom, keď som postúpil do ďalšej oblasti, kde už konečne začalo prituhovať a mne sa opäť vrátila chuť do hry. Vianočný zázrak? Vysvetlite si to ako chcete, ale mňa tá hra začala zase baviť ako na začiatku. A možno aj viac. Prestal som maniakálne plniť všetky vedľajšie úlohy a vrhol som sa na hlavnú líniu. Ale nejaké tie drobné odbočenia som si zase odpustiť nemohol, predsa len XPčka sú XPčka. A tak sme sa s postavou gladiátora, ktorého som skromne pomenoval Maximus Ridley Scottus prebojovali až na samý koniec. Hry. Ale nie príbehu!

A tu už konečne začína samotný Underworld. Tvorcom sa do už tak neskutočne veľkej mapy podarilo napchať ďalšie, predtým nevidené miesta. Najkrajší bol samozrejme začiatok s obrovským hmyzom a chrobákmi. Také pavúky síce boli už v pôvodnej hre, ale tu do toho prišli ešte aj osy a iná háveď. Pobavila ma hneď prvá zaľudnená oblasť s ľuďmi žijúcimi v obrích hubách, skoro ako Šmolkovia. Pekne bol vyvedený aj les Dryád a potom už musela nasledovať avízovaná cesta do podzemia, ktorá už síce nebola tak graficky pekne urobená, ale nesťažujem sa. Hlavne majú tvorcovia u mňa plus za to, že jednotlivé lokácie neboli také obrovské ako v originále, takže som nemusel zbytočne zabíjať čas dlhým cestovaním. To bol asi najväčší neduh.
Ako som už spomenul, hral som za postavu gladiátora a svoje rozhodnutie neľutujem. Žiadne magické s**čky, namiesto toho som sa zameral na obojručný meč, ktorému z času na čas (najmä pri drakoch) sekundovala veľká sekera, prípadne kuša. Zo špeciálnych schopností som najskôr používal Hard Hit a Attack, ale neskôr sa mojou schopnosťou číslo jedna stala Fist of the Gods. S tou bola radosť redukovať početné zástupy nepriateľov, stačilo ich len nahnať okolo a padli takmer všetci. S tými ostatnými si už poradil meč.
Zaujímavosťou je, že ohnivý meč, ktorý som našiel ku koncu základnej hry som používal skoro až do konca Underworldu, potom ho už vystriedali lepšie kusy.
Akoby som celé moje putovanie po Ancarii stručne zhodnotil? Napriek tomu spomínanému krízovému obdobiu to bola taká nenáročná zábavná rezačka.
A už si môžem začať brúsiť meč na dvojku...

Pro: zábavné súboje, bohatý výber schopností, zbraní a bojových štýlov, rozmanití nepriatelia

Proti: ku koncu stereotyp, menej variabilné prostredia

+15

To the Moon

  • PC 60
To the Moon jsem si chtěl zahrát od té doby, co jsem slyšel nádherný soundtrack, jímž hra disponuje, ale odrazovala mě grafika, kterou má na svědomí RPG Maker. Poté, co na mé vlastní svatbě hrála Johnyho verze For River spolu s Take Me Anywhere, jsem však ke hře cítil jakýsi dluh, který bylo třeba konečně splatit.

Vše stojí na opravdu kvalitním příběhu, jež mě chytl a nepustil až do samotného konce. Aby bylo možné dokončit zadaný úkol, bylo třeba procházet čím dál tím starší Johnyho vzpomínky a pomocí vyslechnutí rozhovorů a nacházení důležitých předmětů rozplétat veškeré nitky.

Rozhovory byly v převážné většině opravdu skvělé, ale předměty (včetně mého oblíbeného plyšového ptakopyska) se neustále opakovaly. A opakoval se také postup, jak se posunout zase o kousek dál. Získat paměťová spojení, najít memento a poskládat puzzle, to opravdu není herní mechanika, kterou bych mohl vychvalovat do nebes.

Jak už jsem psal, hlavním prvkem je zde příběh, ale pouze ten mi u her nestačí, ať už je podpořen sebelepším hudebním podkresem. To the Moon však v podstatě nic jiného nenabízí, což je určitě škoda. Nečekal jsem žádný herní klenot, ale i tak podle mě mohl být první komerční počin Freebird Games o poznání lepší.

Pro: příběh, soundtrack, plyšový ptakopysk

Proti: opakování herních mechanik, mimo příběhu nic navíc

+15

Dreamfall Chapters - Book One: Reborn

  • PC 65
Omlouvám se všem fanouškům této série, ale k předchozím dílům jsem se nedostal a tak jsem k Dreamfallu přistupoval jako k něčemu co mě do hry zasvětí i bez znalosti počátku série. A myslím, že to byla trochu chyba. I když jsem se snažil přečíst vše co ve hře je, pozorně vyslechnout všechny rozhovory a dokonce si přehrát i filmeček s tím co se událo dříve, pořád to na mě působí zmateně. Ale zase si říkám, je to jen první část a tak nějak očekávám, že dál se to s pochopením všech okolností o dost zlepší.

Kladná stránka hry je atmosféra působící na hráče a moje zvědavost poznat co se to kolem vlastně děje, to na mě funguje, spolu s možností voleb a různých rozhodnutí to na mě dělá dobrý dojem, jen se bojím trochu těch voleb ala Telltale, kde vše stejně vede jednou cestou jen s delší či kratší odbočkou. A je pravda, že dvě volby jsem asi mojí blbostí tak úplně nepochopil a vlastně mi bylo jedno jak se rozhodnu i když mi to samozřejmě psalo, že moje rozhodnutí zásadně ovlivnilo další průbeh hry, tak uvidíme :)

Ještě bych ocenil i dialogy postav, kde se to konečně dá vydržet, má to občas hlavu i patu a po několika hrách kde jsem chtěl od rozhovorů utéct, tak tady je to v pohodě. Paradoxně, žádnou z ostatních postav jsem si ani trochu neoblíbil. Nevim jestli je to záměr, ale když i k osobě co mi je nejblíž se snažim chovat co nejhůř to jde, jenom abych už s ní mluvit nemusel, tak je asi něco špatně, nebo je to opravdu jen záměr vývojářů o čemž ale dost pochybuju. I ostatní postavy jsou na pěst v čele s jedním rádoby srandovním robotem a jeho bezva majitelkou...

Grafika není dobrá, raději bych kreslenou, nějak stylizovanou nebo klidně 2D, pokud na vývoj nemají lidi ani rozpočet. Pouštět se touhle cestou je špatně už kvůli tomu, že optimalizace je pak příšerná, loading po každém vstupu do lokace, bugy a různé záseky, nechtěně hru i rozbiju když neudělám hned zrovna to co hra očekává a i mnohem hezčí a rozlehlejší hry mi běží lépe než Dreamfall. Tady mi ty fps kolísají i když zase chápu, že akční hra to vůbec není, takže hrát se to pořád dá.

A hratelnost, zase takový kočkopes mezi adventurou a "novými trendy" příběhovek s rozhodováním. Když už hodně sází na ten příběh a volby, klidně bych se zaměřil na dobré filmečky, dialogy a sem tam nějaké to hraní a byl bych mnohem spokojenější. Taky je sice malé, ale neskutečně ohavné a nepřehledné město, kde pobíháte sem tam a zase zpátky, máte u sebe jeden či dva předměty a ty musíte použít z inventáře v situaci kdy s tímto prvkem už ani nepočítáte, ale naprosto zbytečně, jen aby to vypadalo, že opravdu hrajete. Nebo klidně klasickou adventuru bez možností rozhodování a dobře provedenou danou cestou, ale tady to není ani jedno.

I přes kritiku mě stále zajímá, kam se celý příběh posune a těším se na důsledky mých rozhodnutí, ale vůbec se netěším na tu hratelnost, tak snad to s dalším dílem bude aspoň o trochu lepší...

Pro: Atmosféra, příběh, rozhovory...

Proti: Hratelnost, optimalizace, postavy, (ne)adventura...

+15

Late Shift

  • XOne 80
Na Late Shift som narazil až teraz na Xbox One, takže ide mimo mňa celá tá kino záležitosť s aplikáciou. Pre mňa to je skrátka hra, ktorá vyzerá ako film a môžem tento film ovplyvňovať.

Hra Late Shift ma nikdy nejako nelákala, ale nakoľko som si povedal, že tento rok sa budem snažiť zahrať si čo najviac hier a využiť Game Pass na Xboxe, tak prišla rada aj na toto. Oplatilo sa? Za mňa jednoznačne áno. Takto nejako si predstavujem interaktívny film. Autorom sa to podarilo. V hre ovplyvňujete hlavného hrdinu, ktorému pomocou volieb určujete, čo má povedať a ako sa má zachovať. Je pravda, že väčšina rozhodnutí je len kozmetických. Síce daná scéna bude prebiehať trochu inak, ale skončí rovnako. Je to pochopiteľné, nakoľko by bolo veľmi náročné a zdĺhavé urobiť každé rozhodnutie zásadné a film by sa potom nemohol uberať smerom, ktorým sa má uberať. Samozrejme, čakajú na Vás aj rozhodnutia, ktoré môžu výrazne zmeniť dej. Hra obsahuje 7 rôznych koncov a na prvý krát neuvidíte ani všetky scény vo filme. Jediná nevýhoda rozhodnutí je, že na ne máte dosť krátky čas, takže pri prvom hraní sa Vám môže stať, že si nestihnete vybrať možnosť, ktorú by ste chceli. Celý film zvládnete za niečo viac ako hodinu, čo nie je veľa, ale vďaka viacerým koncom si to budete isto chcieť znova zopakovať. Na druhý krát to beriete už inak a bude Vás to baviť možno ešte viac. Problém nastáva, pokiaľ budete chcieť vidieť všetkých 7 koncov. Žiadna scéna sa nedá preskočiť a po treťom alebo štvrtom raze už môže prísť nuda.

Príbeh Late Shift je urobený zaujímavo a bavilo ma ho sledovať. Vy ste študent, ktorý si privyrába po nociach prácou strážnika na parkovisku, jednu noc sa to trošku zvrtne a ocitáte sa ako rukojemník v lúpeži starého čínskeho porcelánu. Nechýba tu akcia, napätie, krásna a nebezpečná žena, zákerná mafia a nečakané zvraty. Dej sa odohráva v Londýne počas jednej noci. Spracovanie je na veľmi dobrej úrovni. Kamera, strih, scenár. Nič nie je odfláknuté. Výkony hercov sú naozaj dobré. Sebastiana mi bolo naozaj ľúto, keď sme ho boli pozrieť v nemocnici. Jeho výkon ma naozaj dostal a vryl sa mi do pamäti.

Late Shift môžem iba odporúčať. Má síce nejaké chybičky a je krátka, ale vďaka znovuhrateľnosti sa predlžuje a isto si ju budete chcieť zahrať (pozrieť) viackrát.

Pro: kvalitný interaktívny film, príbeh, spracovanie, výkony hercov

Proti: krátky čas na rozhodnutia, väčšina rozhodnutí nemá vplyv na dej

+15

Kingdom Come: Deliverance – From the Ashes

  • PS4 70
Jindra je poslán do Přibyslavic, kde by mělo probíhat měření, ale usídlila se tam skupina lapků. Jako v základní hře se k tom můžete postavit různě a buď bojovat, podplácet a nebo využít výřečnosti. Samozřejmě je potřeba ještě zajistit dodávky surovin, ale pak už je to jen o stavění.

DLC jsem rozehrál až po dokončení hlavní dějové linky. Záleží na tom jak člověk hraje. Pokud už máte statisíce v měšci tak máte za chvilku odehráno. Já u sebe měl jen něco málo a musel jsem jít na tábory lapků a pak prodávat jejich výbavu. Zpočátku obchodník nemá moc peněz, ale když mu přihodíte něco k dobru tak je to lepší a lepší. První stavby jsou spíš prodělečné. Kostel a rychtu jsem si nechával na úplný závěr.

Některé stavby zruší možnost postavit něco jiného. Třeba musíte vybrat mezi pekařstvím nebo řezníkem. Do budov pak můžete pozvat postavy ze základní hry. Třeba Zrzka ke koním. Dává to nějaké peníze navíc.
Stavění jako takové moc člověk neovlivní. Řeknete chci stavět to a to, dojdete na místo, zkontroluje se jestli máte všechno a staví se. Hra napíše sice za pár dní, ale na obsah truhly to nemá vliv.

Kromě stavění jsou tu ještě soudy, které musí Jindra jako rychtář řešit. Každopádně spokojenost lidí se mi podařilo udržet takže velký vliv asi nemají. Ale určitě pobaví a hodí se aby Jindra řešil problém obyvatel. Jinak další obsah DLC nepřidá. Zůstávají další vedlejší aktivity jako v základní hře. Můžete lovit, hrát ve vlastní hospodě kostky, nebo popíjet vlastní pivo.

Pro: prodloužení hry, výdělek v truhle, vlastní dům se zahrádkou a alchymistickým stolem

Proti: chtělo by to víc staveb

+15 +16 −1

Grand Theft Auto 2

  • PC --
Jelikož jsem v mládí hrál pouze první díl, tak jsem si nyní chtěl pořádně zahrát díl druhý. A vyměknul jsem, do hry jsem nedokázal dát dostatek hodin na to, abych ji ohodnotil číslem. Ale napíšu aspoň své postřehy.

Vylepšení oproti jedničce jsou znatelné. Pěknější grafika, vyšší rozlišení, plynulejší snímková frekvence, delší dohled (přišlo mi). To se technicky dalo očekávat. Důležitější mi však přijdou výrazně ovladatelnější auta. Člověk už se nerozseká v každé druhé zatáčce. Auta v průměru zrychlují pomaleji a jezdí pomaleji, i když samozřejmě pořád není problém najít pořádné žihadlo. S automobilovým provozem však souvisí i zhoršení, chodci se nyní pohodově procházejí po silnici, klidně čtyřproudé, a mimo přechody. Zároveň je jich nehorázné množství. Možná je to reálnější, ale kdyby aspoň přebíhali rychle, a při přibližujícím autu se občas nerozhodli utíkat souběžně se silnicí, místo rychle na nejbližší chodník. Stejný problém je u krajnice, spousta chodců jde částečně v silnici. Pokud tedy potřebujete někam rychle dojet, snadno za sebou můžete neúmyslně mít štrůdl mrtvol a tím pádem policii. Tohle mi nepřišlo jako vhodná změna.

Uživatelské rozhraní je také lepší, už nemusíte číst miniaturní zprávy na displeji pageru, všechno je dobře vidět jako text na spodku obrazovky (a není problém hru pozastavit a přečíst si to naráz celé). Jen při tom pozastavení hry by nemusel dabér zařvat FREEZE!, protože jsem se pokaždé lekl, že mě honí policie. Hudba v autech je pěkná, ale na můj vkus příliš často přerušovaná různými vtipnými hláškami, komentáři, telefonáty, atd. Ovládání aut a hráče je opět v "tankovém stylu", velká škoda, že autoři neumožnili ovládat hráče i v absolutním směru.

Hra je opět zábavné gangsterské peklo. Opět jsem u toho ovšem nedokázal setrvat ze dvou důvodů - navigace a ukládání. Mapa města (minimálně prvního) je výrazně lepší než u prvního dílu. Je kompaktnější a není složená z dílů, mezi kterými je pouze jeden až dva spoje, ale je výrazně prostupnější. To snižuje frustraci, ale ne dostatečně. Nejsem schopen zapamatovat si bludiště uliček bez výraznějších poznávacích bodů (inu, typické americké velkoměsto). Navigační šipky to mohly zachránit, ale nezachránily. Opět ukazují pouze směr vzdušnou čarou, a bohužel i bez indikace zbývající vzdálenosti. To způsobuje spoustu špatných rozhodnutí, protože netušíte, jestli váš cíl je už ten barák na dohled, nebo ještě pojedete tímto směrem kilometr. Sice vám to zhoršuje a zpomaluje hru, ale ještě by se to dalo překousnout, kdyby se dala kdykoliv uložit hra, nebo alespoň ne za tak šílený poplatek. Pokud je cenou za uložení efektivně ztráta např. půlhodiny hraní (než si na něj vyděláte zpět), tak je to fakt špatný. To znamená, že musíte hrát alespoň několik hodin v kuse, aby se to vyplatilo. A to je bohužel u mě nereálný. Takže jsem si na tomto vylámal zuby, a nehodnotím.
+15

Maize

  • PC 60
Jednoduchá adventurka, která má blíže k walking simulátoru, protože cílem většiny "hádanek" je donést předmět z místa A na místo B. Ale to není bůhvíjaký problém, protože záměr tvůrců byl především hráče rozesmát a to se hře docela daří. Vtipy se však začnou brzy opakovat, protože se téměř všechny točí kolem toho, jak jsou všichni, včetně vás, naprostí blbci. Ale zasmál jsem se několikrát, to hře upřít nemůžu.

Maize tak řadím k těm povedenějším komediálním hrám, které však chybí nenucenost takového Portalu, nebo genialita schovaná za konceptem The Stanley Parable. Jo a ve hře nejsou ani anglické titulky, což mi běžně problém nedělá, ale tady se mluví někdy tak rychle, že i mě sem tam nějaké slovo uteklo.

4. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+15

The Terminator: SkyNET

  • PC 80
Technické chyby mě u tohohle datadisku zlobily mnohem víc, než v původní hře. Možná je to tím, že jakmile něco obsahuje víc než pixely, tak dosbox nestíhá. Možná, že kdybych si s tím více hrál, mohl bych hru spustit plynule v supervega grafice. Což je jedno z vylepšeních datadisku. To jsem ale neudělal. V rámci plynulého hraní jsem tedy hrál opět na předpotopních 320x200. K tomu mi to ještě pořád padalo. Na konci, když mi hra rozbila save, tak jsem chtěl mlátit do klávesnice. Naštěstí jsem měl víc ukládacích slotů a mohl tedy začít alespoň od začátku levelu.

Vylepšení SkyNETu nezahrnuje ani tak nové zbraně nebo nové nepřátele. Toho se nedočkáme vůbec. Hlavní plus datadisku je v návaznosti misí. Jejich průchod je mnohem plynulejší. Mnohem víc jsem měl pocit, že se držím nějaké dějové linky. Misí je 8, ale kdyby nebyli rozdělené, dokážu si představit, že by průběh hrou mohl mít podobné schéma jako třeba v Half-Life. Tohle se hodně povedlo. Animace mezi misemi jsou taky fajn. A animace v briefingách jsou prostě boží. Masky a herecké výkony jsou šílené. Celé je to hrozně amatérské. Zvuku není pořádně rozumět, ale je to tam. A já si to hodně užíval.

Hra nabídne několik nových prostředí. Hlavně nové interiéry jsou fajn (diskotéka, autodílna, ponorka). nově se objeví voda. V ní sice nemůžete plavat, ale můžete se utopit při chození po dně. Tenhle prvek otevírá nové designové možnosti. Pozor, hra obsahuje hodně slepých odboček. Obsahuje hodně pastí ze kterých se nedá dostat, ale nepoznáte to hned. K ukládání to chce přistupovat z rozmyslem.

Celkově je datadisk tak o půlku kratší, ale taky těžší. Nepřátel je mnohem víc a párkrát se mi stalo, že mi došla munice. Naštěstí to bylo v misích, kde nebyl postup lineární a opakováním to šlo hrát jinak. Zmizelo zjevování nepřátel před obličejem. Zato přibylo objevování nepřátel při sebrání některých věcí nebo zmáčknutí některých tlačítek. Tlačítka občas nejsou poznat, že jsou aktivní. To je nejčastější důvod záseků. Občas se vyplatí jen tak chodit kolem panelů a mačka akční klávesu.

The Terminator: SkyNET je ukázkový datadisk. Škoda, že je to tak krátké. Nějaký boss nakonec by tak neškodil.

"Čapkův odkaz" normal

Pro: návaznost misí a ucelenější průchod, 640x480 (které jsem bohužel nevyužil), voda, nové interiéry, brífingy, animace

Proti: krátké, žádné nové zbraně ani nepřátelé, některé špatně viditelné spínače, konec byl nic moc

+15

Edna & Harvey: Harvey's New Eyes

  • PC 30
Herní výzva 2019: "S humorem jde všechno lépe"

Edna and Harvey New Eyes bylo pro mě jedno z největších herních zklamání. Souviselo to i s vysokým očekáváním daným z vtipného prvního dílu. Tento komentář se tak srovnání s prvním dílem nevyhne a hrozí, že bude spíš litanií o tom, čím hra není spíš než o tom, čím hra je. Sám takové komentáře nemusím, ale tady si nemohu pomoci.

Původní Edna & Harvey: The Breakout byla velmi pozitivním překvapením. Ve vtipných adventurách mi totiž většinou vadí hlavní hrdina, často jednorozměrný fracek, co dělá ostatním lidem naschvály, Edna byla jiná, roztomilá a ulítlá i když se znepokojivým podtónem duševní nemoci. Grafika a adventurní postupy byly na amatérské úrovni, ale vše napravoval humor. Člověk hrál schválně stylem všechno na všechno jenom z toho důvodu, že chtěl slyšet vtipný komentář Edny a Harveyho. Prostředí léčebny byl opravdu prostorem pro různé vtipné situace a postavy, ale zároveň budilo i pocit stísněnosti místa, odkud se člověk jen tak nedostane. I příběh měl něco do sebe a člověka zajímalo, jak to bylo s minulostí Edny a jak to dopadne.

Nová Edna má všechno jinak, prakticky se jedná o antitezi toho, čím mě uchvátila jednička.

Edna a Harvey jsou v pokračování jen vedlejší postavy. Hlavní postavou je malá holčička Lilly, dorozumívající se jen citoslovci. Harveyho nemá a tak se o všechen humor snaží vedlejší postavy a vypravěč. Při špatném použití předmětu vypravěč jen suše řekne obdobu toho, že to nefunguje. Jelikož pokračování z velké části zůstalo nelogické, začne to brzy otravovat. Začínáte v klášterní škole, tentokrát však působí spíš jako sluníčková vila. O to víc překvapí, když v první kapitole hlavní hrdinka vyvraždí různými (ne)vtipnými způsoby všechny ostatní děti. Vtipné má být to, že jejich mrtvoly vidí jako růžovou hmotu a jejich smrt nijak nereflektuje.. Příběh tentokrát chaotický, o Lilly a dalších postavách se nedozvíte prakticky nic. Vše je postaveno na mindfuck závěru, který však recykluje jedničku, jen není tak dobře vystavěný a tím pádem ani uspokojivý. Jako přidaný prvek tu je odstraňování zákazů chování hrdinky formou mini adventur ve snové realitě. Ty mi však nesedly. Byly moc jednoduché a i tak vytrhávaly z prostředí. Potom jsou tu regulérní minihry a la puzzle, zvláštní kombinace matoucnosti v ovládání a triviálnosti řešení mě však také nenadchla.

Mám-li něco pochválit, je to technická stránka věci. Hra vypadá solidně, nepadá, má kvalitní dabing.

Pro: funguje bez problémů, dabing a grafika

Proti: málo Edny a Harveye, nesympatická hrdinka, humor založený na morbiditě

+15

Assassin's Creed Origins

  • PC 85
Ubisoft se překvapivě nebál sáhnout do jádra herních mechanik AC série a musíme si přiznat, že to už bylo fakt hodně potřeba. Tímto odvážným krokem totiž série přitáhla i několik nováčků. Ať už bylo lákadlem zasazení nebo větší směr k RPG systému. Hlavní roli ale hraje Egypt samotný. Až maniakální zaměření na detail krásně kříží zajímavým způsobem historii a zábavnou hru. Je radost prolézat Egyptská města, hrobky nebo přímo pyramidy. Když ale sleduju místní komentáře, tak se budu pravděpodobně opakovat. Tentokrát tedy více ve zkratce k věci, co mě vlastně sem tam nahnětlo.
Inu, opět je to příběh. Ten je stále obrovský trash. Cesta za pomstou těm megalomanským kulisám nesluší. Chtělo by to něco víc. Třeba větší zaměření na politické pletichy. Hráči nejsou idioti. Her o pomstě už hráli hromady. Kolik ale hráli her, kde řešíte intriky a zákulisí tehdejšího Egypta? Zapadá to do loru a zní to zajímavěji. Sice se nakousne jistý politický spektrum, ale je toho žalostně málo. Spíše téma funguje jen jako výplň, aby vám dodala další důvod, proč se vlastně hnát za pomstou. Docela nevyužitý potenciál, ne?
Side questy taky moc nepostoupily. Jsou sice tentokrát skryté za zábavnými mechanikami a uspokojující honbou za lootem, ale často řešíte malichernosti obyčejného obyvatelstva typu - tam ten cápek je na mě ošklivej, tak ho zabij. A mimochodem je ve vojenský základně, kam se máš infiltrovat, díky.
Možná jsem to zjednodušil, ale jádro většiny side questů je právě tohle. Tedy pokud zrovna neděláte poslíčka.
Samozřejmě čest výjimkám, kde například vyšetřujete rituální vraždu. Opět dost zjednodušeně, ale už má quest nějaký drive a je hodný zapamatování.
Vedlejší aktivity se skládají ze závodů na hippodromu, kterým jsem upřímně nepřišel na chuť. Na druhou stranu do světa zapadají a určitě si najde svojí cílovku. Další aktivitou je aréna. Rubete se sice v nádherných kulisách, ale stále se jen rubete. Neurazí a ani nenadchne.
Hlavní aktivitou je ale průzkum. Objevovat tajemství Egypta je prostě fantastický. Celkově musím uznat, že po grafický stránce nemá AC Origins chybu. Ukazuje Egypt v tom nejlepším možném světle. Putování pouští má správně izolovanou atmosféru (tedy pokud pouze neprojedete oblast na koni) a Alexandrie na opak příjemně společenskou a kulturní. Kdo by se nechtěl podívat do Alexandrijské knihovny?
Takže bez keců. AC origins mi přijde jako nejlepší díl ze série. Combat má už nějaký řád a představuje (občas) výzvu. Sbírání lootu je zábavné a průzkum rovněž. Pro příště už prosím nějaký fajn příběh!

Herní výzva v základní verzi splněna - Historie se opakuje

Pro: Egypt, rozloha, průzkum, loot, souboje, motivující odměny, hudba, dabing, prolnutí historie a zábavy

Proti: příběh, postavy (nepočítejme historické, jo?), může nastat pocit stereotypu, děj vedlejších questů, "meh" vedlejší aktivity

+15

Super Mario Bros. 2

  • NES 80
POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ. POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ! POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ!

Klikl(a) jsi. Hmm. Jsi rebel jako Kensuke Tanabe, který v Nintendu dostal za úkol udělat prototyp plošinovky pro amerického druhého Maria, splácal něco dohromady a ... dostal červenou. Zavolal proto Shigeru Miyamotovi, dal s ním hlavy dohromady, trochu tu plošinovku vylepšili a posléze na tomto torzu Nintendu navzdory vydali Yume Kōjō: Doki Doki Panic.

Rebelové ale byli i v Nintendu, koukli na ni, řekli si, "Tak to zkusíme, třeba to nikdo nepozná.", vzali ji, pouze přeskinovali hlavní postavy a vydali Super Mario Bros. 2 pro Ameriku. To nevymyslíš!

Super Mario Bros. 2 je dost těžká hra a bez quick save funkce bych byl nahranější než Epic Store po vyfouknutí Metra Steamu. Oproti jedničce je tu velké množství změn, mezi ty nejlepší řadím vertikální zaměření, občasné logické překážky (někdy se lze k cíli dostat více cestami), nové bedny s power upy (dočasné znehybnění nepřátel, likvidace všech nepřátel na obrazovce) a náznak příběhu. Naopak mě celkem štvalo, že nepřátele nemůžete zabít skokem na hlavu, i když to má své opodstatnění, stejně jako jejich nekonečný respawn. Bez nich by totiž hra nešla dohrát. Stejně tak jsem si zvykl na vytahování zeleniny ze země. Hodně mi chyběly podvodní levely, které jsem měl v prvním Mariovi moc rád. Ty pouštní mě moc nezaujaly, snad kromě tekuteho písku.

Vtipné jsou jména některých nepřátel. Logická hádanka: který nepřítel se schovává pod názvem Bob-omb (2 body)? Je tu i náznak příběhu, ale ten konec to úplně zakopal stejně jako v DLC k Alanu Wakeovi.

Před každou úrovní (je jich tu jen 20 oproti 34 z předchozího dílu) si můžete vybírat ze 4 hratelných postav, které se mírně liší. Stejně jsem ale hrál jen za Maria, protože se mi s princeznou stalo, že jsem nedoskočil na plošinku s klíčem ve třetím světě, a ani za Satana jsem s tím nemohl nic udělat. Legendy praví, že Super Mario Bros. 2 jde dohrát s každou z postav. Vygooglil jsem si to a musí to být pravda, protože pro dokončení Yume Kōjō: Doki Doki Panic ji musíte dohrát za všechny čtyři postavy. No to určitě.

Pro: 4 hratelné postavy, hudba, hratelnost, logické překážky, power upy

Proti: Obtížnost, krátké, respawn nepřátel

+15

Maze Craze: A Game of Cops 'n Robbers

  • At2600 40
Rychlé proběhnutí náhodně generovaným bludištěm ve spartánské grafice. Prosté, a zábavné. Zvláště pokud se u jednoho stroje sejdou dvě osoby, a začne závod o to, kdo dříve dosáhne východu z bludiště. Na poměry Atari 2600 ještě jednodušší, než je zvykem, ale možná i proto dnes zábavné. Kus historie videoher (Maze Craze vyšlo v roce 1978), který skrze povedený obal (ve své době velmi časté) dokáže navodit atmosféru i bez spousty animací a filmečků.

Pro: hratelnost, více mžností, hra dvou hráčů

Proti: prosté

+15

Heretic II

  • PC --
Heretic 2 jako by neexistoval, jako by se propadl časoprostorovou trhlinou, zjevil se v mé dimenzi teprve před 7 měsíci a já ho náhodou našel. Pokládám si otázku proč tomu tak je. Možná, že jsem si Heretica pořád míchal s Hexenem, který jako by z oka vypadl právě Kacíři. Přitom jeho pokračování nevypadá vůbec jako Heretic ani jako pokračování Hexena, který vypadá jako Heretic 1 ve 3D enginu.

Heretic 2 je odlišný, zcela jiný žánr, než byl jeho předchůdce. Možná proto se utopil v proudu času, což je zatracená škoda, jelikož i přes jeho stáří, naprosté osobní nezaujetí a pocitu nostalgie mne dokázal polhtit.

Po obligátním přenastavení ovládání jsem si pustil tutoriál a k mému překvapení jsem zjistil, že Corvus za těch pár let prošel intenzivním gymnastickým a atletickým výcvikem. Tak intuitivní a jednoduchý pohyb jsem do té doby ve hrách podobného ražení neviděl ani nepociťoval. Corvus, který měl v jedičce mobilitu batolete s obrnou najednou háže salta, dělá kotouly, šplhá jako horolezec a skáče o holi jak Sergej Bubka v nejlepších letech. Corvus na nižší stupínky či bedny vyšplhá sám, když se před ním velká propast použije svou hůl.

Po ukončení výuky jsem přešel do samotné hry, pokosil pár Jožinů z bažin a znovu jsem byl potěšen. Párátko, kterým jste v originále démonům způsobovali tak svědění, je zde v porovnání jak atomová puma. Odsekávání končetin humusákům je opravdu prima, looks good, feels good. Level design je daleko přímočařejší a kompaktnější, než to abstraktní brodiště z jedničky, což jen dopomáhá dynamice hry.

K tomu všemu Corvus dokonce mluví! komentuje věci či události, které vidí nebo mluví s lidmi, které na svém putování potká. Celé je to pak mnohem uvěřitelnější a atmosféričtejší.

Zamyšlení: Proč 20 let stará věc má hovořícího hrdinu, ale letošní Metro Exodus má mlčenlivého frajera?

Určitě bych Heretica 2 dohrál na jeden zátah, ale není mi však přáno. I se všemi opravami a fanouškovskými vylepšeními mi hra konstantě a náhodně zamrzává. Proto je pro mne nehratelná. Jaká to smůla. Heretic 2 má všechny ingredience na to, aby byla hitem. Záhadou mi jest, proč se tak nestalo.

Z toho, co jsem hrál, nemám nic jiného než pozitivní dojmy, kdo ví, třeba si jednoho dne budu moci tento gem odfajfkovat.
+15

Hitman

  • PS4 80
Měsíc, co měsíc, pro nám Sony skrze předplatné PlayStation Plus servíruje tří Áčkové / indie hry zdarma. Toto členství mám teprve od prosince minulého roku a pořizoval jsem si ho s tím, že jsem si chtěl zahrát NHL 18 s lidmi přes internet, ale bylo mi to k prdu, jelikož všichni již hráli NHL 19. Abych pravdu řekl, tak jsem byl s výběrem her zdarma zklamaný, jelikož se mi prostě Sony netrefovalo do vkusu, nebo jsem již hru zdarma vlastnil na steamu. Avšak přišel únor a s ním přišel ikonický plešoun s čárovým kódem na zátylku a s ilegálním povolením zabíjet.

V této hře na vás rozhodně čeká mnoho ukládání pozic, mnoho nahrávání pozic, mnoho nepozorovaných proklouznutí, mnoho pozorovaných proklouznutích, mnoho omračování, mnoho úmrtí, mnoho skrývání těl, mnoho odhalování těl, mnoho převlékání, mnoho utíkání před osobami, které vás poznají, mnoho infiltrování, mnoho nepovedených pokusů o infiltrování, mnoho času plánování a mnoho času nadávání, proč to opět nevyšlo, mnoho proklouzáváni před kamerami a mnoho zachycení vás na kameru.

Hitman je pro mě rozhodně definice hry, kde musíte neustále improvizovat, když se něco slušně řečeno pokazí a to miluji. Tedy jsem někdy po desátém nahrání uložené pozice lehce rozladěnej, ale náramně se bavím. Rozhodně bych nepochválil nekonečnou nahrávací dobu na mé ani ne rok staré slimkové Pé eS čtyřce, ale zase na druhou stranu mi hra běžela bez jakýkoliv problémů.

V kostce řečeno první série Hitmana se skládá z šesti epizod, z čehož každá obsahuje velkou mapu, vaše kontrakty a řady možností, jak je eliminovat. Doopravdy je zde spousta způsobů a metod, jak se vypořádat s vašimi cíli. Během hraní objevíte hromadu dalších možností, jak vaše kontrakty zavraždit, takže máte chuť po dohrání mise, si ji znovu projet, avšak tentokrát s využitím vašich dosavadních vědomostí o mapě. Po dohrání mise a splnění výzev se vám odemknou lepší pozice, na jakém místě svoji misi začnete, odemknou se vám převleky, zbraně a nová místa, kam si můžete nechat propašovat kufr s již odemknutými zbraněmi, či jinými pomůckami.

Avšak u dvou map se mi stalo, že po jejich dohrání jsem je nechtěl ani vidět, jelikož jsem je tak debilně a krkolomně rozehrál a dohrál. Avšak to dle mého napravilo to, že si na stejné mapě můžete zahrát jiný scénář. Třeba na Sapienze můžete zavraždit filmovou hvězdu přímo na place komiksového filmového blockbusteru, nebo můžete na párty sestřelit politika.

Taktéž můžete plnit kontrakty, které můžete vytvářet vy samy. Můžete si třeba vybrat, že zavraždíte make-up artistu, v převleku za Helmuta Krugera a zavraždíte ho s hasičákem nebo můžete zavraždit všechny kuchaře v celé oblasti.

Co dle mého může pokazit herní zážitek jsou všudypřítomné rady Diany, tedy když objevíte nějakou možnost, hned se vám na mapě vyznačí místa, kam se máte vydat, abyste danou příležitost úspěšně splnili. Tím pádem můžete mít pocit, že vás vývojáři vedou za ručičku, ale tato možnost lze vypnout.

Se sérií Hitman moc obeznámený nejsem. Tedy provázela mě celý život, starší bratr hrát Hitman 2: Silent Assassin, poté jsem měl demo disk na PS2 s Hitman: Contracts, poté jsem si díky Score osahal Hitman: Blood Money, ale doopravdy jsem si zahrál až Hitman: Absolution, které mě příliš neoslovilo. Teprve až s příchodem tohoto dílu mám rozhodně po jeho dohrání chuť si zahrát i předešlé díly a rozhodně mám chuť si zahrát i následující sérii. Teď se zřejmě ještě vrátím zpět ke hře zavraždit pár kontraktů…

„I will leave you to prepare.“

MISSION STATUS
ACTIVE

(Herní výzva 2019 – „Severní vítr“)

Pro: Hratelnost | Rozsáhlé lokace a hromada možností | Znovuhratelnost | Hudba |

Proti: Hrozně dlouhá načítání | AI postav |

+15

Yakuza Kiwami

  • PC 90
K Yakuze 0 jsem nenapsal komentář, protože mi vyrazila dech. Hodlám to tedy díky herní výzvě napravit alespoň u prvního Kiwami.
Jelikož se technicky vzato jedná o první díl, tak hodlám rozdělit komentář na dvě sekce. Zamýšlím tím vyhnutí se spoilerům z předchozího dílu.
Proč by jste vlastně měli hrát Yakuza Kiwami? Kvůli příběhu. Ten je totiž tvořen rozvíjením v celku úctyhodné plejády postav a postupnými plot twisty. Z počátku se můžete lehce ztratit v nesmírném počtu názvů klanů, rodin a postav. K pomoci vám může být alespoň zápisník, který ve hře naleznete. Stručně uvede jednotlivé postavy a postupně se doplňuje s každým odhalením děje. Povětšinou se ale jedná o tak výrazné postavy, že se vryjí velmi rychle do paměti. Tvoří tak jedinečné gangsterské drama, které jinde nenajdete. Tady žádná politická korektnost nebo cenzura neplatí. Pěkně vám autoři ukáží, že touha po moci a penězích udělá s člověkem divy. Nebojí se tedy naturalistického násilí, které nepůsobí bezúčelně. Není ale tak snadné popsat kouzlo jedinečnosti příběhu Yakuzy, aniž bych se nevyhnul spoilerům. Pokud vás už unavuje to neustálé zachraňování světa a hledáte komplexní a násilný thriller, tak ho máte před sebou. Když ale pominu příběh, tak zůstanou poněkud zastaralé herní mechaniky. Side questy (substories) fungují totiž často na stejném principu. Nejvíc se ale opět pobavíte i konverzací. Některé situace totiž eskalují opravdu nečekaně. Vyústí tedy v humornou scénku v Japonském stylu. Je to ten typ humoru, který balancuje na hranici slušnosti, ale velmi chytře útočí na vaše pubertální já. Pokud tedy hodláte odhodit předsudky, tak se skutečně zasmějete. Nečekejte inteligentní humor. Čekejte perverzní a prostý humor, který může vykouzlit sem tam cringe výraz, ale pořád svou jedinečností na místním trhu dokáže být osvěžující. K tomu si připojte nesmírné množství vedlejší aktivit. Hlavnímu hrdinovi nedělá problém zpráskat partu hejsků cestou do karaoke baru. Zkuste dát Yakuze šanci, pokud máte kladný vztah k Japonským hrám a kultuře. Nebude to nejspíš láska na první pohled. Může to být ale láska na celý život.
A teď pro všechny kajnšmetkery, kteří hráli Yakuza 0 na PC. Kiwami je horší. Nebudu nic nalhávat. Schází mi kupříkladu charismatický Kuze. Děj negraduje takovým tempem a s blížícím se koncem skončí vše až příliš rychle. Z toho vyplývá, že Kiwami je kratší. Plusem samozřejmě je, že děj není příliš natahovaný. Nabaluje na sebe svižné tempo a stále pokračuje v perfektních konverzacích a dabingu. Setkáte se s několika známými postavami, ale stále nejsou tak drsní, jako v Yakuze 0. Tím chci naznačit, že celkový příběh se drží oproti předchůdci na PC docela zpátky. Není už tak násilný a spíše se vyžívá v představení postav a opět dobře mířených plot twistů. Ty jsou ale kvalitativně na horší úrovni, než předchůdce. Přesto budete spokojeni, že dostanete další porci. V mechanikách hry nečekejte změnu. Stále jde o prostou rubanici, která využívá stejné bojové styly, jako v nulce. Dokonce je i velká část scén příliš totožná. Nějak se nebudete moci zbavit pocitu, že jste už tohle hráli. To ale nic nemění na tom, že návrat do Kamurocha je fantastický. Pokud se vám líbil předchozí díl, tak neřešit a kupovat. Stojí to za to. Jen Yakuza 0 nasadila laťku fakt hodně vysoko. Myslete na to.

Herní výzva 2019 S humorem jde všechno lépe v základní formě splněna

Pro: příběh, postavy, zvraty, konverzace, humor, substory, vedlejší aktivity, uspokojující soubojový systém, prosté ale příjemné vylepšování postavy, Kamurocho, soundtrack, cutscény, dabing, Goro Majima

Proti: zastaralá grafika, přílišná shoda scén z Yakuzy 0, totožné herní mechaniky, po všech stránkách o kousek slabší

+15

Get Even

  • PC 80
Get Even mě zaujala hned s prvním trailerem, ale moc jsem si od toho neslibovala. Je to pár hodin po rozehrání a už se mi daří smolit první dojmy. Samozřejmě je mám v plánu po dohrání upravit. A jaké tedy jsou? Musím říct, že jsem velice mile překvapena. Myslela jsem si, že se bude jednat o průměrný a celkem neoriginální počin plný klišé, předvídatelných kroků a oživí to akorát tak špetka tajemna a grafika. Nakonec je vše jinak.

Ocitáte se v kůži muže jménem Cole Black. Ten se nějak zapletl do případu unesené dívky, kterou se snaží zachránit v posledních vteřinách jejího života. Je totiž ověšena výbušninami. Záhy se Cole probouzí na neznámém místě, s roztroušenými vzpomínkami a snaží se přijít celé věci na kloub. Do toho přidejte protoryp jakési virtuální/augmentované reality, která pracuje s rekonstrukcí vzpomínek a zajímavou vojenskou technologii ke zbraním, s kterou můžete střílet z jakéhokoliv úkrytu. I za roh. K tomu poslouží malé HD zařízení s různými módy vidění, mapou, s funkcí skenovat předměty a dokonce i přijat zprávy.

Hra by se dala zařadit mezi detektivní adventury s hororovou atmosférou z první osoby. Během hraní jsem si párkrát vzpomněla na můj dlouhodobý rest Condemned: Criminal Origins a dokonce i na jednu z mých nejoblíbenějších hororovek vůbec - na Observer. Akorát v jiném kabátku. Vývojáři se snažili mířit k fotorealistické grafice a celkem zdárně. Hlavně interiery jsou povedené. Jediná škoda je, že ze stěn máte dojem rovné plochy potažené texturou. Chybí tam větší důraz na 3D efekt. Postavy jsou vyobrazeny také zajímavým způsobem. Tady by mohl kdejaký indie vývojář závidět.

Závidět by mohl i podařenou atmosféru a ozvučení. Hlavně neovyklý hudební podkres, kterému se daří budovat napětí. Tedy až na jeden překvapivě odlehčený moment. Tak nesedící volbu hudby k situaci jsem ještě ve hře nezažila, o to víc to uvízlo v paměti. Stejně tak dokáže zaujmout již zmíněná zápletka. Příběh obecně je zdařilý a je jen na Vás a Vaší trpělivosti či smyslu pro detail, jak moc, kdy a co z něj odhalíte. Abych to vysvětlila. Hratelnost i příběh stojí na hledání dokumentů, útržků a fotek, které napoví mnohé. A pokud by se Vám zachtělo všemu přijít na kloub na 100%, hra Vám velice ochotně zobrazí, jak na tom procentuálně v danou chvíli jste. Většinu událostí jsem nečekala, ale našlo se i pár těch předvídatelných momentů.

Herecké výkony jsou také povedené a hlavně přirozené. A co se nepovedlo? Napadá mě možná trochu pokulhávající umělá inteligence, exteriéry jsou ve srovnání s interiéry slabší a díky častému přesouvání narazíte na větší počet načítacích obrazovek. Technická stránka hry v druhé polovině začala drhnout. První den hraní bez problému, už už jsem chtěla vychválit optimalizaci a ono to další den začalo nepěkně zlobit. Hra nejspíš využívala pouze jedno jádro, což zapříčinilo nepěkné zamrzání a záseky. Restart hry problém vyřešil, ale pouze dočasně. Za nějakých 20 - 30 minuth se bohužel opětovně vrátil. Stejně tak může někomu vadit menší FOV. Osobně jsem citlivější na pohupování kamery a ozve se kinetóza. Tady naštěstí jen ve formě pár momentů, kdy se mi zamotala hlava. Na tuto záležitost budu po 11 hodinách hraní ráda vzpomínat, stejně tak ji s klidným svědomím doporučím a pravděpodobně se k ní někdy v budoucnu vrátím a tentokrát posbírám důkazní materiály do posledního a zvolím trochu jiný přístup.

Pro: Atmosféra, grafika mířící k fotorealismu, herecké výkony hlasových herců, herní doba, hudba, konec, originalita a nápad, příběh, zajímavé technologie, zápletka

Proti: Exteriéry graficky malinko pokulhávají, možná repetitivnost, nízký FOV a nemožnost jej nastavit, technické problémy v druhé polovině hry, umělá inteligence

+15

Europa Universalis II

  • PC 75
I když jsem v EU II odehrál nejmíň tisíc hodin (bez nadsázky), tak jsem ji nikdy nedohrál. Nejenže jsem nikdy nebyl první na skóre, já jsem se ani nedostal na konec. Vždycky mě zlákala možnost rozvíjet nový stát a zkoušet nové varianty. Ve výsledku jsem měl rozehraných desítky her, které se od sebe lišily jen v drobnostech. Čímž chci říct, že Europa Universalis je hra pro cvoky. Pokud chcete změnit výsledek Třicetileté války, zachránit Byzanc, nebo za Francii kolonizovat Jižní Ameriku, máte možnost. Hra se neobvyklým nápadům nebrání a rozvoji klade jen málo překážek. Není problém pozvednou Kypr a vytvořit mu v Pacifiku mocnou říši. Respektive problém to je, ale jen kvůli odporu ostatních států. Mechanikám hry to nevadí. Ve výsledku mapa světa často vypadá "nelogicky" a erudované hráče může dráždit. A to navzdory naskriptovaným historickým událostem. Anglický král se musí vypořádat s Válkou růží a Český s husitskou revolucí. Hře to dodává atmosféru a při troše štěstí "opravuje" největší výstřelky. Bohužel nikoliv spolehlivě.

Pro: nekonečné možnosti, historické události, maniakální stratégové mají možnost se realizovat

Proti: hra často sklouzává do fantasmagorických scénářů, správa velké říše je ubíjející, vylepšování provincií je repetitivní, provincie nemají historické hranice

+15

Kholat

  • PC 65
V každém případě velmi zajímavá hra. Pokud bych měl hodnotit mé první dojmy ze hry tak dám 100%. Atraktivní prostředí zimy a příběh na motivy skutečné události zahalený nevysvětlitelnými událostmi, to vše slibovalo nevšední zážitek. A ze začátku to plnilo má očekávání. Skučící vítr a tajemné ohně na obzorech, to člověk ve hrách jen tak nepotká. Ovšem s dalším a dalším postupem ve hře se z toho stávalo jen jednoduché bloudění po mapě spojené se sbíráním různých útržků příběhu. Narazit tak alespoň na vlka. Ale nikde ani živáčka.

Nasbírané části útržku, článků a zpráv sice dokreslují okolností oné událost z doby před půl stoletím, ale samy o sobě nijak příběh neovlivňují a nikam neposouvají. Hráč nemá ze začátku žádnou stopu kde se mohou nacházet a tak je potřeba pátrat téměř v každém zapadlém koutě této nehostinné krajiny.

Pro mě, jako člověka, který obecně nevyhledává horory a podobný druh zábavy, to bylo občas hodně napínavý a celková atmosféra hry je velmi dobře zvládnutá. Což beru jako velké plus. Moje herní doba u tohoto titulu byla něco přes 7 hodin, ale věřím, že je možné to "projít" i za půlku této doby. Určitě nelituji stráveného času na této hře. V každém případě se jedná o neobvyklý typ hry.

Pro: Atmosféra, krajina, hudba

Proti: Stereotyp a omezená akce

+15