Nejlépe hodnocené komentáře

Minioni jsou roztomilí a sledovat jak páchají destrukci na okolí je radost. Ta ovšem opadla s příhodem dalších typů jak hnědých, a s nimi spojenými puzzly, kteréžto byly docela otravné. Destrukce s armádou hnědých skřetů je jednoduše zábavnější, z nějakého důvodu ale místo nich bylo do hry narváno hafo přiblbých puzzlů a zas tak pohodlné to ovládání není, aby to bavilo.
Další chybu bych viděl v tom, že jsem velkou část herní doby strávil hledáním další cesty, které je občas umně skryta, a nemůžu opomenout ani stereotyp v pozdějších částech hry.

Příběh je okořeněný jednoduchým humorem a dělá si srandu z nejednoho fantasy klišé. Slouží ale hlavně jako důvod k výpravám za destrukcí (a puzzly, tfuj), obsem těžko někoho ohromí...
Až na samotný závěr. Tam dojde k takovému příběhovému zvratu, že máte chuť autory něčím umlátit. Člouvěk už chce mít tu hru za sebou, protože dávno nenabízí nic nového a příběh má hloubku jako... e... příběh prostě hloubku nemá vůbec. A pak se tam objeví tohle - něco co by patřilo do hry nebál bych se říct epické, něco co bych čekal v rpg na které se bude ještě roky vzpomínat jako na klenot mezi hrami. Proč autoři neudělali i zbytek hry pořádně? Chystáte se na závěrečného bosse a proklínáte autory za to že to všechno předtím bylo v porovnání s tímhle docela domrvené.

Je to zábavná hra. Ze začátku, prakticky to nejlepší když pominu konec je už v demu, jak to tak bývá, že :) Netroufám si ji ale doporučit všem, protože větší část hry je o kombinování vlastností skřetů k řešení problémů a to spolu s ovládáním (které je sice řešeno dobře, ale ne zrovna pohodlně) nepovažuju za nejšťastnější nápad.
Pokud jste zvyklí na krkolomné ovládání a máte rádi puzzly, nejspíš vás Overlord bude bavit. Ostatním doporučím demo. Kupovat plnou hru bez vyzkoušení plné verze bych v tomhle případě jinak považoval za blbost.

Dreamfall. Je jednoduchý, primitivní, dost možná jediná adventura, u které jsem ani jednou nesáhnul k návodu. Ale funguje - příběh odsýpá a je dobrý a to je to hlavní, co po adventuře chci.

Navrch má Dreamfall moc hezky zpracované lokace, které dýchají atmosférou a na pozadí hraje moc moc pěkný soundtrack. (Doufám že to mělo někde alespoň nominaci za hudbu.) Dvousečnou zbraní je pak spousta postav a reálií z prvního dílu. Hra tím každopadně získává na atmosféře pro každého, kdo TLJ hrál, pro ostatní je ale tohle kouzlo skryto a některé věci si patrně tak dobře nevychutnají (načež ovšem kašlu). Věci, které jsem vyčítal, TLJ lze tady vícemnéně škrtnout. Humoru celkově bych řekl lehce ubylo, ale o to víc jsem se u něj nasmál. Hlavně rozhovory s Crow jsou naprosto perfektní a i většina ostatních postav je velmi slušně napasná. Nová hlavní postava Zoe je poměrně sympatická (whoo ty velký kukadla :)) a střídání s April, a tím týpkem, co si ani nepamatuju jeho jméno, docela zajímavě funguje. Souboje a stealth prvky jsou tu jaksi navíc a nečekal jsem od nich kdovíjakou funkčnost nebo snad zábavu, ale překvapivě alespoň jakš takš fungují a atmosféru nekazí, stejně tak puzly tu nejsou tak často, aby vadilo, že jsou jen dva.

Co mě zaskočilo hned po startu, bylo otřesné ovládání, které považuju v defaultu za nepoužitelné. Navíc hra ignorovala můj gamepad, ale nakonec jsem cvaknul na pár voleb a upravil tak ovaládání KB+myš do použitelné podoby a postupně si na ně zvyknul. Další věc k vytknutí by bylo časté "poslíčkování" na začátku hry, kde byla nejdena situace o běhání sem a tam mezi dvěma body. Vopruz. Trošku zamrzí špatná mimika obličejů, ale není to nějak hrozivé. Náselduje několik menších logických chybek v příběhu, babizna po návratu do Caira byla hodně laciná. A pak samozřejmě to, že hra končí po vyřešení něčeho, co jsem považoval tak nějak za vedlejší problém a všchny ty ostatní velké a důležité věci, které se dějí, zůstávají nevyřešeny. Navíc ještě hra sama pár polínek pod kotel otázek v závěru přihodí, takže seveřan se srandovním jménem mě docela nasere, jestli nezpracuje pokračování :) Konec lze prostě jen těžko nazvat uspokojivým.

Celkově, bylo to dobré. Bylo to lepší, než TLJ. TLJ sice ukázal propracovanější svět, ale neuměl ho tak dobře podat. Navíc Dreamfall z TLJ v tomhle jakožto pokračování těží. Dreamfall má báječnou atmosféru a poutavý, i když místy.. e... "jednoduchý" příběh. Ten díky nenáročnosti hraní spěje svižně kupředu, což je jen dobře. Vyčítat MGS4 poměr filmečků a samotného hraní mi vedle Dreamfallu přijde směšné. Teda, ono mi to přijde směšné i tak, ale prostě tady je to často jen o tom někam dojít a podívat se na cutscény a vyleschnout dlouhé zajímavé rozhovory, občas v nich vybrat možnost. A baví to. Rozhodně je to lepší, než luštit nebo hledat hodinu nějakou blbost a následně rezignovat k návodu. (Zdravím adventurní masochisty.) Příběh ale nechal otevřených až moc vrátek, než abych hru končil s pocitem dobře odvedené práce, což je velká škoda.