Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Turning Point: Fall of Liberty

  • PC 40
Turning Point mi príde ako neskutočne premrhaný potenciál. Alternatívna história je v hrách absolútne nevyužívaná a vpád Nemecka do Spojených štátov po druhej svetovej vojne sľubuje výbornú odbojovú záležitosť (viď napr. Wolfenstein 2). Aj začiatok je fajn, invázia nacistov za oceán vyvoláva tie správne zimomriavky... a potom to všetko ide rýchle do kytek.

Ide v podstate iba o tupú koridorovku, ktorú sem-tam pretne nejaké to otvorené priestranstvo plné mimoriadne hlúpych nepriateľov. Tak hlúpych, až rozmýšľate, ako dokázali ovládnuť starý kontinent a prekvapujúco prepadnúť USA. Naozaj, niekoľkokrát sme sa dokázali pár sekúnd pozerať náckom priamo do očí, kým spustili paľbu. A možno boli iba galantní - keď už sú tu na návšteve, tak čakali na prvý výstrel od hostiteľa.

Ani príbeh sa nemá čím chváliť. Hlavným hrdinom Turning Point je obyčajný robotník, ktorý sa pri úteku zo stavby mrakodrapu tak nejak zamotá do odboja. Ako si môžeme uvedomiť postupom príbehu, je tam jediným schopným človekom, a tak dostane za úlohu vyslobodiť dôležitého generála, zabiť kolaborujúceho prezidenta, zničiť Biely dom a obetovať sa, aby ostatní mohli žiť.

A to všetko stihnete za mizerné štyri hodinky. Ako píše v komentári nižšie Sasakr, problémom hry je, že pôsobí ako budget, hoci budgetom nie je. Codemasters do Turning Point pritom vkladali veľké nádeje. Škoda. Pretože hoci hru kritizujem, z nejakého dôvodu mi tie cca štyri hodiny ubehli celkom rýchlo a nemôžem povedať, že by som sa vyslovene trápil. Iba to mohlo byť oveľa lepšie.

Pro: Námet, hudba

Proti: Grafika, príbeh, dĺžka hry, umelá inteligencia, tuposť,...

+14

Mimpi

  • PC 65
Moje hodnotenie to možno slabo vystihuje, ale Mimpi je dobrá oddychovka. Len na to musíte mať chuť. Na hru, ktorú dáte s prstom v nose. Na hru, ktorá je primárne pre deti, ale v konečnom dôsledku dokáže potešiť aj starších hráčov.

Tu sa nehrá na parádnu grafiku, na prepracované hádanky a ani zvuková kulisa neohromí. Prakticky všetko je spravené tak akurát. Aj animácií je pomenej, ale čert ich ber, nie sú tu potrebné.
Najvýstižnejšie slovo, ktoré mi prichádza na rozum je roztomilosť. Presne to slovo, ktoré mi chýbalo pri hraní Chuchla (koment), ale to je môj problém.

Hráte za psíka menom Mimpi, s ktorým sa vydávate na cestu za svojim pánom. Na ceste sa vyhýbate nepriateľom, riešite rébusy (nájdu sa tam aj vydarené kúsky) a zbierate kostičky. Nič zo spomenutého vás nezdrží na dlho*, hra krásne odsýpa a možno aj vy si občas poviete, že si chcete nechať hranie radšej na ďalší deň. HLTB síce uvádza hernú dobu okolo 3h, ale u mňa to bolo cca 5h pohodičkového hrania. No a po prejdení hry synček zmazal sejvy, takže si to deti budú musieť prejsť sami (než ma presvedčia k tomu, aby som si to zopakoval ešte raz :))

Pokiaľ si chcete oddýchnuť, toto je správna voľba. Odporúčajú 3 ghostovia a kúsok z 5.

*Aby som neklamal, tak v hre sú asi 3 miesta, s ktorými som mal dooosť veľký problém.
+14

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 85
V podstatě je to stejné jako u "prvního dílu" (Shadowrun Returns). Atmosféra, prostředí, charaktery, hudba, rozhovory, to všechno je naprosto skvělé a hráče to opravdu vtáhne do děje. Příběh několikrát nutí dělat volbu mezi šedou a šedou, ke konci se dokonce větví (nebo se tak minimálně tváří) a zdá se, že díky tomu bude i nejedno zakončení, a to dosti rozdílné. Nové kulisy jsou ještě zajímavější než dříve, F-State je taková cyberpunkfantasy nirvána, prostě pecka.

Bohužel už ale nemůžu zavírat oči před technickým zpracováním, které je - opět stejně jako u Returns - dost bídné. Nevykládejte si tenhle povzdech zle, nejde o grafiku, páč já jsem ten poslední, kdo kouká na tohle pozlátko jako na nejzásadnější část hry (a na rozdíl od spousty přátel nemám problém díky tomu oprášit devadesátkové pecky a fláky). Že se jedná prakticky o 2D je spíš plus, navíc art je opravdu parádní. Problém je jinde. Problém je v uživatelské přívětivosti, která místo aby hráči pomáhala se do příběhu pořádně zakousnout, neustále mu spíš podráží nohy a kope ho do slabin. Všechny operace totiž (opět) vyžadují asi tak trojnásobek kliknutí než by bylo zdrávo - inventář či charakter screen jsou schované za menu, klávesové zkratky prakticky neexistují, překrývající se nepřátele nejde pořádně zaměřit, úspěšnost klikání na aktivní místa/předměty je tak 50:50, a celkově ovládání a UI je dnešním pohledem prostě tragédie. A přitom se na to nadávalo už u Returns...

Nebýt tohoto hendikepu, tak by si ode mě Dragonfall mohl klidně odnést absolutní hodnocení. Jenže já chci hru hrát a bavit se u toho, ne se každou chvíli handrkovat s kvaziinventářem a naprosto neresponzivním menu.

Pro: příběh, atmosféra, hudba, art style, atd.

Proti: UI, ovládání

+14

Horizon Zero Dawn

  • PS4 75
Horizon Zero Dawn. Nejúspěšnější start IP na PS4. Ale stojí tahle hra opravdu za tolik povyku? Vidím že všichni to tady přirovnávají k open world hrám od Ubisoftu, a nejsou daleko od pravdy. I zde se nachází desítky sbíratelných předmětů, dokonce jsou zde i známé "Synchronizační věže" které poprvé uvedl Assassins Creed. Na rozdíl od Ubi ale každý z těchto sbíratelných předmětů obsahuje i trošku příběhu, a popisuje svět před katastrofou. Teď bych mohl říct něco málo o příběhu, že? Hrajete jako Aloy, dívčina narozená do krutého a divokého post apokalyptického světa, kdy se lidstvo vrátilo k mnohem jednoduššímu, skoro až pravěkému stylu života. Po divočině se místo obvyklých jelenů prohání stáda podivných robotických potvor, jejich rozmanitost sahá od malých jelínků po masivní tyranosaury. Aloy je vyvrhel, svou matku nikdy nepoznala, a její náhradní otec byl vyloučen z kmene za neznámý prohřešek. Co se stalo že je teď celý svět v háji? Jaktože jsou najednou všichni roboti mnohem víc agresivnější? Proč mě chce sakra celý svět zabít?

Řekněme si to na rovinu, celá hra vypadá úžasně, a pokud máte PS4 Pro, tak vypadá ještě líp. Animace jsou krásně plynulé, prostředí jsou uvěřitelná a plná detailů. Hra jede konstantně na 30 FPS, ani jednou jsem si nevšiml nějakého záškubu nebo dynamického rozlišení, což bych u podobně vypadající hry čekal. Roboti vypadají a zní moc hezky, a když je trefujete tak vidíte jak z nich odlétávají součástky. Audiovizuál hry je tedy téměř dokonalý. Téměř. Když budete hrát jenom hlavní příběh, tak si toho nevšimnete, ale ve vedlejších misích jsou animace obličejů špatné. Není to až tak hrozné, ale oproti tomu co hra předvádí při hlavním příběhu je to znatelně méně kvalitní. Také bych vytkl malou rozmanitost soundtracku mimo cutscény. Combat má snad jedinou znělku, a po chvilce mně přestal přidávat na pocitu nebezpečí a přestal jsem ho úplně vnímat.

A nakonec bych se rád zmínil o hratelnosti a světě samotném. Svět se propadl do téměř pravěkého stavu, a lidé žijí lovem robotických strojů a drobnějších živočichů. Po celou hru tedy budete primárně využívat luky, praky a podobné jednodušší zbraně. Z nich nejvíce vyčnívá Ropecaster, který vám umožní přivázat monstrum k zemi a umožní vám buď útěk nebo jednodušší zasažení slabin. Většina zbraní je dobře navržená, bohužel však u sebe můžete mít jen 4 zbraně, a některé zbraně tak možná celou hru nevytáhnete. Roboti jsou jako nepřátelé naprosto geinální, utíkají když mají málo životů, pak se vracejí a napadají vás když máte na kahánku vy. AI je navrženo docela dobře a několikrát mě zahnali do úzkých. Oproti svým robotickým bratříčkům jsou ale lidští nepřátele neskutečně tupí a nudní, takže jsem často raději než nenápadným plížením ničil tábory přímo a velmi akčně. Svět je rozdělen do několika menších sekcí, jímž vždy kraluje nějaká frakce. Tyhle frakce poznáte během hlavních a vedlejších misí, oproti příběhu "před apokalypsou" je ale tenhle příběh o dost méně zajímavý, a tak si mě moc neudržel, navíc si nepamatuji jedinou vedlejši postavu která by stála za to. Ještě bych rád vzpomenul dobré DLC The Frozen Wilds, které přidává nové prostředí a jeden nový a brutální typ robotího nepřítele.

Horizon je velmi solidní hra, se spoustou obsahu, nádhernou grafikou a zajímavým světem. Bohužel mě však několik chybek odrazuje abych téhle hře dal víc než 9/10, jinak se však jedná o produkt s vysokými hodntami. Pro lidi kteří si tohle čtou a přemýšli jestli si hru koupit: zapněte si dynamický HUD, hra pak vypadá mnohem lépe, a nebojte se hrát na nejvyšší obtížnost, není to až taková hrůza.

Pro: Audiovizuál, roboti, střípky příběhu "před koncem", souboje s roboty, zbraně

Proti: Lidští nepřátelé, méně zajímavý příběh v současnosti, charakterový "plochost" Aloy

+14

Russian Subway Dogs

  • PC 80
Russian Subway Dogs je geniálně vymyšlená a silně návyková záležitost, při jejímž hraní jsem si opakovaně kladl otázku - jak tahle blbost vůbec někoho napadla?

Základní princip hry je velmi prostý. Hráč ovládá opuštěného a hladového psa zanechaného na pospas svému osudu v moskevském metru. Pro jeho přežití mu musí neustále zajišťovat přísun jídla, které mají po kapsách kolemjdoucí lidé. Stačí na ně zaštěkat, oni se leknou a sem tam něco upustí. Po nástupišti se motá i spousta opilců s flaškou vodky v ruce, která po dopadu exploduje a ugriluje vše živé. Občas kolem proběhne los nebo medvěd. V Rusku běžná věc.

Pro postup dál je potřeba v každé stanici během časového limitu dosáhnout na předem stanovený počet bodů, které se získávají za přijatou potravu a zlikvidované nepřátelské čokly. Kromě toho je nutné splnit tři (ne)povinné úkoly odměněné křupavou kostí. V závislosti na jejich počtu se následně otvírají další linky metra.

Na první pohled jednoduchá arkáda je ve skutečnosti značně komplikovaná. V pozdějších fázích hry jsou jednotlivé úkoly stále náročnější na provedení, vyžadují značné taktizování a prakticky není možné je všechny splnit během prvního pokusu. Např. v jedné stanici je vyžadováno obří barbeque z medvěda, kterého je potřeba před grilovačkou nejprve vykrmit. Jinde je nutné zmrazit rybu ve sněhu a ledovou kostkou následně pozabíjet všechny otravné pudly. Zní to snadně? Tak si to zkuste!

Hráč se musí naučit správně používat všechny finty a bonusy jako je plivání ohně nebo zpomalování času. Důležitou roli ve hře má kombo efekt zvyšující hodnotu jídla a žonglování s předměty. Např. pokud se pálivá omáčka pořádně protřepe, tak při dopadu vzniklý oheň vydrží déle hořet a může usmažit více masa.

Počet opakování u mě v některých případech narostl na dvojciferné číslo a příval sprostých slov létajících bytem byl nekonečný. Co je však důležité - opakované hraní nebylo nikdy frustrující a stále to byla zábava. Každé z 35 kol trvá zhruba dvě minuty a při uvolněném vzteku jsem si zároveň uvědomil, co jsem udělal špatně a jak by se to dalo udělat lépe. Na úplném konci ještě čeká konfrontace s nečekaným a naprosto šokujícím závěrečným bossem.

Jedinou výraznou chybou hry je nejasnost v zadání některých úkolů. Nemohl jsem je tak splnit, protože jsem nevěděl, co mám vlastně udělat. Pohled na youtube pak ukazuje, že jsem nebyl sám. Přesto je Russian Subway Dogs více než povedená hra a neměla by uniknout žádnému hráči, který si chce každý den na chvíli oddechnout a pořádně zablbnout.

Pozn. Bez gamepadu do metra nelez.
+14

Lucius III

  • PC 50
Osobně mě už od prvního dílu Lucius zaujal gameplayově a i po horším druhém dílu jsem se přesto těšil na třetí. Ale kdybych věděl, co mě čeká, tak na celou sérii radši rychle zapomenu.

Hra navazuje na události druhého dílu. Hru lze hrát a lze jí i také dohrát. To je ale asi tak vše, na co se může fanoušek této série těšit, protože ihned po spuštění následuje eskapáda bugů, glitchů, herních, příběhových i designových nesmyslů a celé nadšení jde od desíti k pěti.

Začnu s negativy, ať to máme rychle za sebou. Nacházíte se v "open wordu" (malá vesnička), ale level design je zde zanedbaný. A to hodně. Silnice připomínají spíše horskou dráhu; domy, skály, stromy, chodníky, ploty atd. levitují ve vzduchu, vše je prakticky holá generika skládající se z pár modelů a textur opakujících se pořád dokola; objekty před vámi mizí nebo problikávají; spousta míst slouží jen jako výplň - poměrně zajímavé prostředí, ale nic se tam neodehrává; modely postav a jejich animace i dialogy jsou příšerný, a to ve smyslu, že postavy jsou zdeformované, dialogy naprosto tupé, kolikrát je zde video sekvence, kde sice postavy hýbou rty, ale dialog prostě chybí apod.; spousta míst je tak tmavých, že i na nejvyšší světlost se nelze v temných prostorách orientovat; vraždící sekvence jsou absolutně bez nápadu; máte téměř nulový vliv na okolí či interakci s okolím; herní principy a mechaniky připomínají Harryho Pottera z roku 2001; pohyb vaší postavy působí jako byste měli obrovskou setrvačnost a příběh je prostě absurdní ...

No. A pozitiva? Hmm. Jak jsem říkal, dá se to hrát, cca za 5-6 hodin i dohrát, je to pořád Lucius ... je to open world ... je to jednoduchý ... a zabijete (bohužel jen) pár lidí. Víc bych na tom opravdu asi nenašel. A hrozně mě to mrzí.

Ta hra má paradoxně obrovský potenciál, kdyby z toho udělali něco podobného jako Hitman, resp. záporák, který hledá možnosti, jak "náhodně" zabít své oběti a to vše např. v Unreal enginu se soudobou grafikou a odladěnou hratelností, tak je to skvělá hra. Takhle je to bída od začátku do konce, kdy si jen říkáte, že tohleto a tamhleto mohlo být lepší.

Doporučil bych hru? Ve výsledku mě baví ta myšlenka, která za hrou stojí. Ale samotnou hru osobně nedoporučuji

Pro: hru lze hrát i dohrát a odehrává se v open worldu

Proti: vše, co vás jen napadne

+14

Killer is Dead

  • PC 65
Jak nejlépe popsat hru Killer is Dead? Asi jako futuristicko-japonsko-sexisticko-úchylnou-rubanici. To snad stačí, ne?

Hru hrajete za nájemného vraha Monda. Který své nepřátele nekompromisně seká svým samurajský mečem a jako důkaz o dobře odvedené práci vám donese hlavu svého cíle. Z počátku se jedná o prosté objednávky zákazníku ale časem se zjistí, že veškeré stopy vedou k jedné a té samé osobě.

Jak už byly řečeno Killer is Dead je rubanice, velmi jednoduchá rubanice. Jedním tlačítkem sekáte, druhý uhýbáte a třetím dáváte pěst. Přitom vám postačí úhyb a sekání, pokud se nepřítel začne krýt uděláte úhyb a dál ho nemilosrdně sekáte zezadu. Občas potřeba použít kybernetickou ruku na vystřelení, ale to je pomálu a další schopnosti, vylepšení jsem ani nepoužil. Potenciál soubojů je tedy velmi strohý.
Když už všechny rozsekáte a svému cíli useknete hlavu, tak na vás už čekají slečny aby jste šel na rande. Rande probíhá stylem I am gigolo, nadám brýle a vidím co té milé dámě nadělila její máma. Ale bacha! Nesmí si všimnout, že očumujete. Když se oko nabaží, proběhne dárek a už je ruka v rukávě...

Ve hře jsou i vedlejší mise nebo tréninkové výzvy, kde na vás už čeká vyprsená Scarlett aby vám za odměnu odebrala krev.
Ještě bych rád nakonec zmínil infantilní hlášky vaší pomocnice Miky, které umí snad jen Japonci. Být možnost si najmou Monda, tak od druhé kapitoly už by byl Mondo bez své pomocnice....

Verdikt: Půlku hry mi trvalo než jsem si zvykl na upištěnou Miku, na trapnou hru na gigola, na nicneříkající soubojový systém, než jsem připustil že to budu brát jako nadsázku. Je otázka, jestli sami tvůrci to chtěli jako nadsázku nebo ne ale Japoncům bych moc nevěřil. Tak či tak hru jsem si začal víc užívat a nakonec se mi povedlo splnit hru se všemi achievementy. 65%

Pro: Holky a jejich v dolky

Proti: Mika, Mondo zaplatím 1mil $

+14

Environmental Station Alpha

  • PC 75
Opuštěná vesmírná stanice, spletité koridory, hrdina bez tváře a power-upy na každém kroku – pokud jste někdy hráli nějaký Metroid, budete v ESA hned doma. ESA je metroidvania, která se svou inspiraci nesnaží nějak skrývat a její šablony se na první pohled drží tak urputně, že to je až skoro roztomilé.

Je ale třeba uznat, že se jí to celkem daří a má opravdu dobře navržený a zajímavý svět a zábavné power-upy, příjemně se ovládá a explorace odsýpá v dobrém tempu. Návyková hratelnost metroidího typu je zkrátka na svém místě. Všechno to ale působí dojmem, že jste to už několikrát viděli.

Z davu ESA odlišují především dvě zvláštnosti. Tou první je poměrně vysoká obtížnost. Připravte se na to, že během průzkumu světa budete velmi často umírat a ani procházení dávno známých místností nikdy nebude úplně primitivní. Save pointů je velmi, velmi málo. I po stránce platformingu se od vás vyžaduje určitá zručnost a bez ovládnutí grappling hooku a dashe se daleko nedostanete. A v případě, že se i tak nakonec osmělíte, má hra v záloze připravených pár triků, kterými vám backtracking dokáže velmi znepříjemnit.

Kapitolou sama pro sebe jsou bossfighty, které se celkově řadí mezi vůbec nejtěžší, co jsem v plošinovkách viděl. Variabilita jim neschází a neřekl bych, že jsou nefér (až na výjimku v podobě jednoho nepovinného DLC bosse, který vám velmi lacině vypne všechny upgrady), ale obtížnost některých dosáhla až bodu, kde jsem se sám sebe musel dotazovat, jestli mě to vlastně ještě baví hrát. Na posledních pár mi došla trpělivost a skrz jeden (taky velmi obtížný) fígl jsem si odemknul dva power-upy, na které bych správně ještě neměl mít nárok a které mi posledních pár soubojů velmi ulehčily. Bůhví, jestli bych to bez nich vůbec dohrál.

Tou druhou je v rámci žánru nevídaně rozlehlá postgame, kde se teprv ukazuje ta pravá síla hry. Pokud chcete, tak zabitím finálního bosse váš čas strávený s ESA ani zdaleka nemusí skončit a můžete se vrhnout do hledání skrytých disket, řešení hádanek (v jejichž rámci budete muset třeba i ručně dešifrovat mimozemskou abecedu), a ano, bojování s ještě těžšími bossy než na hlavní cestě. Tím si můžete odemknout až tři další konce a zvrátit tak poměrně neuspokojivý závěr základní hry. Množství secretů si s ničím nezadá s takovým Fezem a člověk se až diví, že se autorovi chtělo dělat s takovým množstvím obsahu, co naprostá většina hráčů nikdy neuvidí.

Po vizuální stránce je hra hodně skromná, a to až tak, že hlavní postava má ještě míň pixelů, než měla Samus v původním Metroidu. Nepovažuju to za velký klad ani zápor, jelikož i tak zvolený styl svou funkci plní a je pěkně přehledný. Ke hře mi to tak nějak sedlo, ale vyšším rozlišením bych určitě nepohrdl.

ESA nováčkům v žánru nejspíš kvůli grafice a obtížnosti nic neřekne, ale pokud už ty zásadnější kusy nahrané máte, je to celkem příjemná hra, která se sice do historie nezapíše, ale zabaví slušně.
+14

Battlefield 1

  • PC --
K tomuto titulu nejde moc co říct. Více méně samá receptura jak ostatní battlefieldy. Rozdíl je akorát že jako ve spoustě modernějších hrách, slouží příběh pouze jako One Man Army tutorial. Což samozřejmě na první světovou válku moc dobře nepasuje. O historické přesnosti se nehodolám bavit. Pokud jde o zbraně co se zobrazují v téhle hře, tak naprosto chápu proč vývojáři radši zvolili tuhle cestu. Kdyby hráči byli nuceni hrát pouze s historicky přesným vybavením v sérii která je známá hlavně kvůli přístupnosti a rychlosti. Multiplayer funguje dobře, s partou kamarádu se dá celkem užít, ale nepočítejte se zábavou déle na 20 hodin, mě osobně to začlo potom nudit i s kámošema na tsku.

Pro: Mapy

Proti: Stylem až moc jednoduché

+14

Rayman 2: The Great Escape

  • PC --
Mám rád, keď sa ku nejakej hre dostanem až dlho dlho po jej vydaní. Ku hre, ktorá bola vo svojej dobe vynikajúca. Takto sa jedného dňa dostanem, napr. ku Fallout-u (resp. k jeho pokračovaniu) a uvidím, či znesú zub času.

Mňa Rayman oslovil aj 20 rokov po vydaní. Je to detsky roztomilé, ale zároveň herne príjateľné aj pre starších hráčov. Sprvoti a možno aj trošku dlhšie mi robila problém kamera a tak bol väčší problém ukočírovať skôr ju než Raymana, ale nakoniec som si zvykol. Slabšie je to s dĺžkou levelov. Niektoré sú príliš krátke a tak beháte od loadingu ku loadingu a to je trošku otrava.

Savovať sa samozrejme nedá. Je to neduh, ktorý sa mi bridí už dávno, ale s tým nič nenarobím. Zahučať sa dá kľudne na tom, že nebudete vedieť, kam vlastne máte ísť. To som si takto prišiel až na záver nepríjemného levelu, kde som netušil, ako ďalej. Tak som skočil dole a...bol som na začiatku levelu. Grrr. Tam som si všimol, že v úvode je aj iná cesta a vydal som sa ňou. Na jej konci som zase netušil ako ďalej, tak som sa spýtal kamaráta youtuba a keď som sa prepol späť do hry, tak...hra zamrzla.
2 hodiny v čudu, ja som takmer sral atómové hríby a k tomu mi ešte synak povie, že mi ukáže, ako to vie hrať lepšie ako ja ?!?!? :) Musel som si dať pauzu.

Dostal som sa asi do polovice a keby mám náladu Iron mana (čiže by som nebol masielko), tak by som si level zopákol aj 3.krát. Rayman má svoje neopísateľné kúzlo. Myslím to vážne, lebo ani neviem presne napísať, čo je na hre také chytľavé. Asi to, že zachraňovať kamarátov od pirátov je povinnosťou každého poriadneho hráča ( ? )

Toto bol môj 2. neúspešný pokus o prejdenie. Do tretice to už snáď nabudúce dám.
Rayman vs ja: 2 : 0
+14

RimWorld

  • PC 95
2D survival simulátor kolonie ve velkém. Za touhle gamesou se skrývá obrovské množství zdrojového kódu. Hra vybočuje od konkurence nespočetnými interakcemi a možnostmi co vše se může stát a jak to ovlivní vaší skupinu. Hráč musí hlídat několik věcí svěřenců a to: stravování, nálady, volno-časové aktivity, zdravý, ale aj typ osobnosti a interakce navzájem mezi kolonisty. Může se stát, že jeden druhého označí jako "rivala" a tyhle konflikty se pokračováním ve hře vyhrocují až do násilí a hráč musí vymyslet jako takovouhle situaci bude řešit. Je velmi zajímavé, že hra donutí hráče se starat a pečovat o vzájemné dobré vztahy mezi kolonisty, protože je na tom závislé přežití celé kolonie.

Náhodné generace pozitivních a negativních věcí hru obohacují a nenechají hráče ani na chvíli vydýchnout, hlavně když to hrajete na vyšší obtížnost jak je standart. Přitom každá situace vyžaduje jiné řešení, které je na jedné straně intuitivní, no na straně druhý vůbec není jednoduchý.

Zajímavou kapitulou jsou možnosti zranění, které ovlivňují jak výkonnost daného kolonisty, tak aj celkově jeho pocity a nálady. Můžete se dostat do situace, že časem budou vaši kolonisti tak zjizvený, že bude prakticky nemožné ve hře v pohodě pokračovat.

Hru musím doporučit všem který mají rádi výzvy.

Na závěr nemůžu neupozornit na neskutečnou komunitu mod-elárů, který doslova na objednávku umí vykutit mód jaký požadujete. Rimworld je od začátku vyvíjen tak, aby modování bylo přívětivé a jednoduché. Už vanila obsah je neskutečně rozsáhlí, ale to pravé zažijete když si do hry přidáte módy na těžení ropy, atomové elektrárny, centrální topení, řešení hygieny, ohřev vody, potrubí, výrobu umělých orgánů, anebo bionických protéz.

MULTIPLAYER:
Gamesa v základu nemá podporu multiplayeru a ani není v plánu dle vývojáře. Existuje ale mód s neočekávaným názvem: "multiplayer" a tahle věc vám dovolí hrát s kámošem na jedné mapě, kde každý má vlastních kolonistů a můžete spolu spolupracovat, jak ve věci přežití, tak v obchodních věcech. Také je možné si nastavit abychom jste mohli mít na mapě 1 až 5 kolónií a tahle možnost vám dovolí hrát v multiplayeru, tak že jeden hráč má jednu kolonii a druhý druhou, přitom můžete vypravovat karavany a podporovat svého kámoše a také, on vás může podporovat. Je hrozná škoda, že ke dnešnímu dnu multiplayer mod nepodporuje módy, jestli chcete hrát s kámošem musíte si vystačit s vanila obsahem(možná se to časem změní). Jinak je možné jak hrát přes steam s lidmi kterých máte ve friend listu anebo klasicky po LANce. Je možné použít aj staré dobré hamachi anebo jinou VPNku

Pro: možnosti, přežití, zajímavé akce, hodně zbraní, vypravování karavan, psychická stránka kolonistů, náhodně generovány události pozitivní/negativní, mod-ová komunita

Proti: nemá plnohodnotní multiplayer co chybí jako sůl

+14

James Cameron’s Avatar: The Game

  • X360 60
Nemastná neslaná hra, ze které nebudete mít nijak skvělý zážitek, ale zároveň ani pocit promrhaného času. Jako nováček přiletíte na Pandoru jen proto, abyste se po pár hodinách pobytu rozhodovali, zda budete dále ničit planetu s RDA anebo se přidáte k Na'vi a pokusíte se cizáky zastavit. U mě byla volba jasná - chci radši melee zbraně, jezdit na Pali a létat na Ikranovi, takže vybírám zradu své vlastní rasy v zájmu přírody.

Hra sama o sobě mě nijak moc nezaujala hlavně kvůli příběhu, do kterého se nemůžete nijak ponořit. Ovládání je dosti krkolomné a bojový systém nevyvážený. Nepřátelé Vás vidí na míle daleko a pálí okamžitě potom, co svolají další pluk, takže Vaše jediná šance je luk a okolní překážky, za které se můžete schovat. V jiných případech v klidu probíháte cestou a najednou se za vámi ozvou hlasy vojáků, které jste přehlídli stejně, jako oni Vás, každopádně teď Vás vidí a vy jste přímo uprostřed houfu, hodně štěstí protože než je zabijete všechny, pravděpodobně se znovu respawnou.
Ke konci mě upřímně už ani nebavilo hrát kvůli tomu, jak je hra za Na'vi repetetivní. Váš hlavní úkol je nasbírat 4 písně a každá píseň se sbírá systémem: přijeď, pomoz 1. náčelníkovi, najdi 1.střep, pomoz 2. náčelníkovi, najdi 2.střep, pomoz 3. náčelníkovi a najdi 3.střep, pak už jen doběhni sebrat píseň a začni od začátku. Úkoly od náčelníků jsou samozřejmě různorodé, ale stejně to opakování děje moc nepomáhá.

Na druhou stranu pokud jste milovník Avatara a nijak náročný hráč, kterému by tyto chybky nevadily, hra pro Vás má spoustu contentu, co Vás zabaví na dlouho dobu, ať už jde o zkoumání planety, výzvy na každé mapě či minihru dobývání.

Pro: Volba frakce, výzvy, pěkná grafika a promyšlený okolní svět

Proti: Ovládání, nijaký příběh, repetetivní, bojový systém

+14

Rayman Legends

  • PC 90
Sakra sakra sakra, tohle bylo výborný. Pokud máte rádi zábavu, tak si tuhle hru určitě pořiďte, dá se dneska pořídit za pár šupů na většinu starých i nových systémů. Jedná se o 2D skákačku se starým dobrým Raymanem, a vězte, že nikdy nevypadal tak dobře, a kdo ví jestli ještě ještě někdy bude, soudruzi z Ubisoftu na něj házejí docela bobek. Hra díky těžce kreslené stylizaci vypadá skvěle, a i 5 let po vydání vypadá skvěle. Hra je rozdělená na několik tématických celků a každý z těchto celků je rozdělen na několikero levelů, přičemž každý celek je typický nějakou mechanikou. Příběh je zde téměř nepřítomný, pouze slouží jako výmluva ke všemu tomu hopsání a mlácení zlých chlápků, ale nikdy mi vlastně nechyběl, takže to hře za zlé. To se ovšem nedá říct o některých mechanikách. Hra byla původně Wii U exkluzivita, a tak hra využívala některé prvky Wii U tabletu, které samozřejmě žádná z dnešních konzolí nemá pokud nepočítáte touch pad na PS4, ale ten používá tak málo her že v podstatě nemá smysl k existenci. Tyhle mechaniky tak byly předělány aby k jejich fungování stačil jeden knoflík, ale ne vždy to funguje tak jak by si člověk představoval. Jinak se však jedná o klenot mezi plošinovkami, který by si každý příznivce žánru neměl nechat ujít. Doufám že Ubi ještě vydá nějaké další pokračování, a přidá ještě více zvláštních úrovní, těch bylo v tomhle dílu žalostně málo.

Pro: Stylizace, Coop až pro 4, speciální úrovně

Proti: Mechaniky převzaté z WII U

+14

Sniper Elite V2

  • PC --
Tímto komentářem bych chtěl poděkovat zejména svému kamarádovi Jakubovi, který mi tuto hru věnoval, jelikož měl Steam klíč navíc.

I když se nám autoři snaží namluvit, že se jedná o simulátor odstřelovače, skutečnost je krapet jinde. Ve výsledku se vám totiž do rukou dostane tuctová cover based arkádová střílečka s rozbitými stealth mechanikami, kde se odstřeluje maximálně na střední vzdálenost. Za každé zabití jste bodově ohodnoceni, což jen nabourává autenticitu vašeho konání. Za tiché odrovnání nepřítele zezadu ale dostanete usmrkaných 10 bodů, zatímco za střelbu do hlavy od 100 výše. Nedává to smysl a ke kradmému postupu vás tak nenutí už vůbec nic. Nemluvě o tom, že se tento bodovací systém ve hře nedá vypnout.

Druhý Sniper Elite vyčnívá snad jen díky propracovanému kill camu, kdy zpomaleně sledujete dráhu letu vašeho projektilu a rentgenově se vám ukáže, jakou paseku vlastně dokáže nadělat v těle nepřítele. Střelba se tak stává až morbidně uspokojující. Což je na střílečce vlastně docela důležité. Problém je však v dávkování nepřátel a designu samotných úrovních. Mapy jsou malé, většinou tunelového charakteru, tím pádem jste nuceni k boji na kratší vzdálenosti. Pro takové situace máte na zádech samopal, který ale stejně nevyužijete, protože se s ním zaprvé nedá nic pořádně trefit a zadruhé k němu máte pouze dva zásobníky. Nepřátelé se nesmyslně objevují i na místech, kde před pár vteřinami nebyla ani noha. Občas vás také dokáží s naprostou přesností sundat přes celé náměstí samopalem, ke kterému však nosí nanejvýš pár nábojů.

Žádná revoluce, žádná sláva. Průměrná střílečka z druhé světové.

Pro: kill cam

Proti: AI, navržení úrovní, žádná motivace postupovat tiše

+14

SteamWorld Dig

  • PC 55
Nechal jsem se zlákat hodnocením a oslavnými ódami v recenzích na Steamu a koukám, že jsem měl raději kouknout sem. Myslím, že je to jedna z her, které opravdu nesedí dvoustavový systém hodnocení – palec hore nebo dole. Protože objektivně řečeno, ta hra nedělá nic moc špatně. Vybroušena je řemeslně, proto si hráči nemají moc na co stěžovat, takže neudělují špatné hodnocení a díky absenci čehokoliv mezi dobrým a špatným jde hodnocení nahoru. Takový titul, který je objektivně mnohem lepší, ale více kontroverzní, takové štěstí nemá. V tom je hodnocení zde na databaze-her.cz mnohem lepší.

Pro mě osobně v té hře chybí jakýkoliv přesah, něco co by z ní dělalo více, než jen flashovou hříčku, protože to pro mě je a tohle už není můj typ her. Za což ona asi nemůže, protože směřuje na jiné publikum. Čekám od hry kvalitní příběh, atmosféru, něco co si ze hry vezmu i po dohrání. Při vědomí, jaké perly mám v knihovně a ještě je nehrál, mi čas u SteamWorld Dig přijde jako promarněný.

A to rozhodně neříkám, že má smysl hrát jen AAA tituly. Jsem milovník indie her, nedám dopustit například na FTL a nebo old school point & click adventury. Produkční hodnoty pro mě nehrají rolí.
Tak snad jen doporučení nakonec – než začnete SteamWorld Dig hrát, ujistěte se, že jste cílová skupina, pak budete zřejmě spokojeni.

Pro: Řemeslně vybroušené, vtipný (a smutný) easter egg na HL3

Proti: Pouze hříčka; místy únavné

+14

Ni no Kuni II: Revenant Kingdom

  • PC 70
Japonské hry u nás zrovna dvakrát neletí, ale první díl Ni No Kuni byl přecijen na PlayStationu 3 docela modlou, s půl milionem prodaných kopií šlo o jednu z nejprodávanějších her na tehdejší generaci konzolí. Tenhle díl je naštěstí ale stejně stavěn tak, aby si ho užil i někdo předchozí hrou naprosto nepolíbený.

Hra má navíc už odzačátku docela rychlý spád. Člověk hned skáče od jednoho úkolu k druhému a postupně na sebe vše navazuje. Ve hře se navíc setkává několik různých žánrů, v rámci stavby království se vlastně jedná o takovou budovatelskou strategii, klasické souboje, systém levelování a nabírání týmu zase zapadají do JRPG a na mapě se nacházejí i speciální události skrývající realtimovou strategii.

To všechno hráč potkává v honbě za napínavým, leč často naivním příběhem plným všemožných klišé. Ale vesměs to působí, jako by to ke hře patřilo, hlavní hrdina je přecijen ještě malé dítě, což se výrazně odráží i na jeho pohledu na svět. Kvůli tomu je ale i příběh silně předvádatelný, což vynahradí jen konec hry, který skrývá malé překvapení. Obecně si hru určitě mnohem více užije fanoušek animovaných filmů, zejména pak japonských.

Gameplay je sice dost zábavný a člověk se u hry úplně nenudí, přesto jsou ve hře některé nešvary, které si letošní hry už mohly opravdu odpustit - na mapě se například nezobrazují úrovně některých výzev a nepřátel a tak k nim je nutné dojít pěšky, na trend smysluplných vedlejších questů se tady úplně zapomnělo a většina z nich se drží schématu "přines" a "zabij" ... a hra se potýká i s mnoha dalšími problémy, které docela jistě souvisejí s tím, že se jedná o asijskou hru, protože větišna z nich je naprosto typická.

Je ale nadmíru jasné, že slávy prvního dílu prostě nedosáhne. To však neznamená, že by neměla co nabídnout, je to jen hra pro dost specifické publikum, ale dá se v ní bezesporu po několik desítek hodin ztratit.

Pro: krásná animovaná grafika, pohádková hudba, spousta možností a aktivit, dobře zakončený děj

Proti: triviální souboje, občas chybějící dabing, konzolové ovládání (na PC), příběh naivní a plný klišé, některé možnosti jsou jen do počtu

+14

Deep Sky Derelicts

  • PC 60
Dlouhá Verze:
Taky jste hru Deep Sky Derelict považovali jen za spin-off hardcore hitu Darkest Dungeon? Já totiž jo. Ale může se mi někdo divit? Na první pohled to vypadá podobně, hraje se to podobně a dokonce se to i podobně jmenuje. Ale přestože si myslím, že se autoři Darkest Dungeonem inspirovali možná až moc, nemůžu hru označit za kopírku. Co tedy dělá jinak? A zaujme i šílenstvím poznamenané harcovníky z nejtemnější kobky?

Karty nám nepřály
Nejdříve co je stejné: náhodně generované mapy, několik odlišných povolání, tahové souboje a hub, kde budete regenerovat síly, prodávat nasbírané harampádí a když je třeba, tak i najímat nové členy do tříčlenného týmu. Vaši žoldáci však neoplývají předem danými schopnostmi, ale variabilním balíčkem karet akcí, které se liší na základě jejich povolání, nasbíraného vybavení a skillů, které jim časem odemykáte. Z těchto individuálních balíčku pak hra vašim hrdinům během souboje rozdává karty. Hra tak stojí z části na štěstí a může se stát, že přijdou nepříteli hned na začátku střetu lepší karty, kvůli kterým vás ani nepustí k tahu. Stejným způsobem ale můžete nepřítele rozdrtit i vy a o této skutečnosti nejlépe vypovídá můj souboj s finálním bossem, kterého jsem díky dobře rozdaným kartám bez ztráty životů porazil hned ve čtvrtém kole.

Pokud si však teď trháte vlasy při představě, jak může hratelnost hardcore dungeon crawlu stát na náhodě, je třeba mít na paměti tři věci: Za prvé na tyto případy narazíte jen výjimečně. Za druhé jelikož máte obsah balíčku na svědomí vy, nejsou v něm nikdy špatné karty, jen se vám některé karty v daný moment zrovna nehodí. A za třetí tato hra pravě není moc hardcore. Váš tým nedostává během hry trvalé debuffy, ze souboje můžete vždy utéct a vaše chyby hra netrestá nějak přísně. Hra se také často sama ukládá, a když vaše parta během výpravy zemře, není nic jednoduššího, než načíst poslední pozici. A tím se dostávám k první výtce: Přestože je hra dělaná pro to, abyste svou posádku měnili jak na běžícím páse, je při ztrátě někoho z týmu mnohem snazší a pohodlnější hru načíst, než si najímat nové žoldáky s náhodnými staty a skilly. I když tak hra původně koncipována nebyla, dohraje kvůli tomu titul asi většina z nás se svou původní vytvořenou trojicí.

I have a mouth and I must yawn
Kdyby to ale byla má jediná výtka, mávnu nad tím rukou. Save scumming jsem prováděl i v X-COM hrách a jak mě bavily! Lepší řešení by však snad mohlo částečně nabourat největší problém této hry. Stereotyp. Prostinký příběh bez jakékoliv gradace vám totiž dá za úkol najít bájnou Mothership, k jejímuž nalezení je potřeba stáhnout data z terminálu z téměř všech derelictů, starodávných vesmírných plavidel prastaré civilizace. Derelictů je dohromady 11 a všechny jsou jeden jako druhý. Nečeká vás žádná změna prostředí, nepřátel, dokonce ani HUDBY a nebojím se proto říct, že je první hodina hraní stejná jako ta poslední, akorát máte větší sílu útoku a více štítů. I se zábavným soubojovým systémem se tak celkem brzy nudíte, protože vás hra už ničím nepřekvapí. Hra naštěstí není tak megalomanská jako Darkest Dungeon a konce se dočkáte “už“ za patnáct hodin, takže nudu zažíváte jen nějakých 8-9 hodin. Na začátku je to ale jinak legrace, čestný skautský!

Další věc, která mě však vytáčela od samého začátku, je absence srovnávacích tabulek pro vaše vybavení. To tvoří důležitou část hry nejen proto, že vám valná většina z nich přidá do balíčku nové karty, ale zlepšují vám také statistiky postav či zbraní. Potud vše v pořádku. Když však najdete nový kus výbavy, nebo nedej bože chcete nakupovat u obchodníka, musíte to vše porovnat ručně, tj. podívat se přímo do inventáře na to, co máte zrovna na sobě. Jak to vypadá v praxi? U obchodníka naleznete zajímavý předmět, ale nevíte, zda je lepší než to nynější. Pro porovnání tedy musíte od obchodníka odejít, otevřít PDA, kliknout na inventář, překliknout na požadovanou postavu a myší najet na předmět. A pokud jste během tohoto procesu nezapomněli statistiky prodávané věci, můžete zvesela porovnávat. Působí to jako drobnost, ale protože nákupem lepší výstroje strávíte dost času, nemůžu to přehlížet.

Shrnutí
Co dělá hra jinak, jsme si tedy řekli. Nyní si můžeme odpovědět i na druhou otázku. Může hra zaujmout i fanoušky Darkest Dungeonu? Spíš ne. Darkest Dungeon je oproti svému sci-fi bratránkovi o něco dotaženější a hlavně variabilnější. Deep Sky Derelict by snad mohl být vhodný pro hráče, kterým přišel Darkest Dungeon příliš těžký, komplexní, nebo dokonce moc temný. Deep Sky Derelict se totiž nebere moc vážně. Hraní však silně doporučuji dávkovat, protože vás při delších seancích znudí téměř okamžitě.


Krátká verze
Deep Sky Derelict se určitě nedá označit za špatnou hru. Soubojový systém je funkční a zábavný. Hře však neskutečně láme vaz, že je pořád stejná.
+14

Star Wars: The Force Unleashed II

  • PC 40
Druhá Force Unleashed z počátku působí mnohem pozitivněji, než předchozí díl. Ovšem ve chvíli, kdy dokončím hru za pět hodin, už dost pochybuji o její smysluplnosti.

Toto druhé pokračování zlepšílo používané schopnosti a také přineslo atraktivnější level design - i když světů hráč navštíví minimum, oproti prvnímu dílu. Možnost volby krystálů do světelných mečů, taky fajn i když opět moc věcí neřeší (ale už je to o krůček lepší).

Takže asi nejzásadnějším vylepšením, je pojetí příběhu. Neni tedy moc prostoru, pětihodinová herní doba nestojí za řeč. Ale jednotlivé postavy již více zasahují do příběhu, sem tam i se zajímavým dialogem.

Jako samostatná hra, je Force Unleashed II absolutně nedostačující, jak pro rok 2010, tak pro žánr 3rd person action. Tohle působí jen jako "namakanější dlc", škoda toho potenciálu.
+14

Quern - Undying Thoughts

  • PC 85
Tak konečně jsem se po dlouhé době do nějaké hry plně ponořil a fakt si ji užil. Hratelnost Quernu je v podstatě srovnatelná s únikovými hrami, kterých jsou plné ulice, ale navíc je tu fakt krásná grafika a hudba, je to asi dvacetkrát delší a má to propracovanější příběh.

Ale zas jen o trochu, zvláště v prvních 2/3 hry je příběh dávkován velmi opatrně a vlastně ani na konci není rozřešení nějak 100% uspokojivé, což bych viděl jako jednu z mála ne tak pozitivních věcí.

Problém pro někoho může být, že fakt je to prakticky celé o hlavolamech, klasická kombinatorika předmětů tu vlastně vůbec není nebo je aspoň naprosto hned jasná. Jen asi jednou se mi stalo, že jsem vlastně nevěděl, čemu se mám věnovat dál. To jsem věděl jinak vždycky, klíčová otázka je pokaždé, JAK to udělat a CO s tím udělat.

Hlavolamů je tu asi milión, a prakticky všechny jsou v podstatě geniální. Jsou zastoupeny ve všech možných obtížnostech, což ale může být velmi individuální, každému půjde něco jiného. Jsou tu hlavolamy vizuální, hudební, zvukové, mechanické, geometrické, matematické, textové, alchymické, světelné, paměťové, jejich kombinace, no prostě asi úplně všechno. A jak už zmiňuje Najlvin, pozoruhodné je i to, jak na sebe jednotlivé hlavolamy a hádanky navazují. Prostě to má opravdu velkou soudržnost a není to jen sada puzzlů naskládaná hala bala za sebe.

Srovnání se sérii The Myst se Quern asi nevyhne, hrál jsem zatím první dva Mysty a mám dva poznatky. Jednak mi Quern přijde lepší a férovější a zároveň se mu povedlo mě ještě více nalákat na podobné a klidně starší hry, a to je mám už vlastně rád celkem dostatečně.

S otevřeným světem bych byl opatrný, protože to by pak byla otevřeným světem prakticky jakákoliv adventura. Málokdy se stane, že by měl hráč možnost od nějakého problému odejít a řešit jiný. V naprosté většině případů je nutno postupovat hezky od jednoho problému, který otevře další problém. Ale vůbec mi to nevadilo. Vše je dokonale přehledné a ten pocit, kdy se po usilovné snaze otevře nový prostor o velikosti pěti metrů čtverečních, je k nezaplacení.

Celkově za mě tedy téměř naprostá spokojenost a Quern by si zasloužil větší pozornost, minimálně od všech fanoušků Mystů, Atlantisů, Roomů a únikových her.
+14

The Pandora Directive

  • PC 95
Pandora Directive se těžko hodnotí a komentuje. Zatímco Under a Killing Moon bylo pro mě obrovské překvapení v hratelnosti i celkovém zpracování, Pandora Directive nepřináší absolutně nic nového.

Hned po zapnutí hry se budete cítit jako doma, protože všechno od ovládání, slovních soubojů, výslechů, cestování po mapě i pohybu lokacemi zůstalo naprosto stejné. V předchozím díle to fungovalo, takže není proč to řešit a jsem s tím naprosto spokojený. Ostatně třeba v Doom/Doom 2 nebo Fallout/Fallout 2 nejsou žádné rozdíly a nikdy mi to nevadilo. Co mi ale trošku vadí, že se nezměnila ani grafická stránka, tady jsem za dva roky čekal trošku zlepšení a že autoři zrecyklovali i základní lokaci. Takže Vás čeká stejná Chandler Avenue se stejnými domy, postavami i dialogy. Pravda není to úplně totéž, protože hra solidně navazuje na předchozí díl - a tak je pryč třeba majitelka pizérie, který získala díky Texovi peníze za rozvod nebo zaostalý recepční hotelu posedlý požární ochranou - hotel totiž vyhořel. Objeví se i pár nových jmen, ale jinak to zůstává totožné.

Co se změnilo je délka hry - Pandora Directive je totiž mnohem delší, složitější a komplexnější. Nechybí tu spousta puzzlů a většina z nich je pekelně těžká, počet dní ve hře se zvětšil na 9 a přibyly i další možnosti. Hru můžete hrát ve dvou módech (zvolil jsem ten těžší) a slovní souboje tentokrát vedou k tomu, jak se na Vás lidi koukají, jak se vyvíjí Váš vztah s prodavačkou novin Chelsee a především také k jedné ze tří cest a šesti zakončení. Na adventuru docela slušné možnosti. Ve hře také sbíráte body a přiznám se že tohle byla první hra, kde jsem se maximu ani nepřiblížil, protože spousta puzzlů je na čas a některé nejsou v lidských (nebo aspoň mých) silách stihnout. Z jedničky se vrací možnost získávání peněz, které ovšem Tex většinou použije na placení dluhů z minulého dílu :) a novinkou je přesnější cestování na mapě, kde si můžete vybrat i to kde ve svém apartmá skončíte.

A příběh? Jestliže minulý díl byl v bondovském duchu, tady mě okamžitě napadly Akta-X. Tex začíná pátrat po zmizelém vědci, který pátral po spojení Mayů a mimozemšťanů a navíc se kolem potlouká sériový vrah Black Arrow Killer. Tentokrát ale příběh začne gradovat do sci-fi roviny hodně rychle a brzy se to hemží důvěrně známými věcmi právě z Akt-X. Mimozemské přistání u Roswellu, vládní konspirace, zlotřilí agenti NSA, umírající svědci. Zní to možná trošku lacině, ale je to výborně napsané, zahrané, doprovází to parádní filmové sekvence (třeba boj o záchranu Emily). Budete pátrat po 5 částech mimozemského zařízení, podíváte se v naprosto parádní sekvenci do Roswellu či do prastarého chrámu a celkově je poměr mezi výslechy a klasickým adventuřením mnohem vyváženější. Jediná drobná výtka jsou určité úkoly na čas, které v adventurách opravdu nemám rád. Trošku mě zamrzelo to klišé lidstvo není na mimozemskou technologii připraveno na konci.

Celkově? Pandora Directive je k dokonalosti dopilovaný předchozí díl, mnohem větší, s novými možnosti a lepším příběhem. Nebýt totožné grafiky a recyklace lokací, bylo by to i za 100%.

Pro: Parádně napsaný a zahraný příběh, možnost jít třemi cestami a několik konců, to co fungovalo v předchozím díle zůstává.

+14