Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

TIMEframe

  • PC 55
Co vlastně dělat, když tak nějak víte, že váš čas je definitivně vyměřen? Ano, ono je to de facto vždy takto nastavené, ale v této walking adventuře je to ještě zasazeno právě do určité časové osy a z ní se jednoduše nepohnete.
Objevíte se uprostřed uzavřeného místa, odkud už máte za úkol projít po celé ploše a hledat artefakty. Do této doby žádné vzrůšo a nic, co by dělalo tuto hru zvláštní.
Po nějaké době si však všimnete, krom slunce, ještě jedné fragmentované tečky na obloze. Co to sakra je? To jsem si prve říkal. Ale ono se to zvětšovalo a zvětšovalo a pak mi teprve došlo, že jde o meteorit, který se řítí vstříc tomu ukončit vaše dny.
Musím říct, že napoprvé, napodruhé jsem z toho byl kapku šokovaný, ono celkově je to asi situace, která vám úplně nepřidá na klidu. Mám-li to uvést ad absurdum, tak bych to uvedl - zkuste si představit, že vylezete před barák a toto tam uvidíte. A teď, co uděláte?
Každopádně hra nakonec ode mě v hodnocení nejspíš dostává víc písmenek, než si skutečně zaslouží. A to proto, že jinak nenabízí, krom tohoto asteroidího pádu, nic extra. Grafika je taková jakási jalová, kopírující trend dnešních indie her, a hlavní úkol, nasbírání artefaktů, se dá zvládnout i po dopadu asteroidu. Nedáte to napoprvé? Hm, ok, tak máte další možnost. A další...
Jde jasně vidět, že hlavní motiv, konec světa, je hlavní devízou hry. Bohužel je to také její jediná větší devíza.
Takže ok, zajímavé, ale zahrát a ... doplňte si. 55%

Pro: pád meteoritu, občas hezké scenerie

Proti: nulová znovuhratelnost, "hra" ničím nepřekvapí

+14

Star Trek: Voyager - Elite Force

  • PC 70
Hry na id Tech 3 enginu obecně zestárly velmi dobře a platí to i pro Elite Force. Hned po spuštění mě přivítala slušná grafika a já jsem se začal těšit na parádní střílečku. Bohužel i v FPS platí, že vzhled není všechno.

První rozladění přišlo u filmečků, které zdaleka nejsou tak působivé jak by být mohly a nejspíš i měly. Naštěstí to kompenzuje zajímavý děj a pro někoho i zasazení do Star Trekovského univerza. Objevilo se několik známých postav namluvených původními herci a kampaň odstartovala originální znělkou seriálu. Zápletka je variací epizody Void a scenáristé do příběhu rozmístili spoustu odkazů na další díly. Jejich znalost pochopitelně není k hraní nutná. Elite Force sice obsahuje několik nesrovnalostí, které odborníka dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete.

Po výběru postavy následovala první mise se zajímavou pointou. Už v ní se projevil velký neduh hry, totiž tupá AI. Zatímco u Borgů se dá očekávat že půjdou jako ovce na porážku, u ostatních protivníků bych ocenil taktiku, nebo alespoň chytrý skript. Ničeho podobného jsem se nedočkal. Nepřátelé nabíhali ve vlnách, vůbec se nekryli, neuskakovali, ani se nesnažili najít alternativní trasy. Mizivou životnost kompenzovali vysokým počtem a nepříjemnou teleportací. K jejich likvidaci je připravena pestrá paleta zbraní, kopírující známé a osvědčené klasiky. Každá zbraň má alternativní mód, takže variant je dostatek. Munice je k dispozici relativně hodně. Na suchu jsem téměř nikdy nebyl, ale střílet pánubohu do oken jsem také nemohl. Pro případ nouze je připraven základní fázer, který se sám dobíjí. Chvíli jsem ho zkoušel a zjistil, že představuje schůdnou alternativu. Bonusem je možnost vyzkoušet zbraně na holopalubě.

Jak už název napovídá, děj se točí okolo experimentálně vytvořeného Hazard týmu, což znamená, že do akce vyráží celá úzce spolupracující jednotka profesionálů. Tak vypadá teorie. V praxi jsem dostal k ruce tři jelita a všechno odedřel sám. Společníci byli v boji téměř nepoužitelní, motali se všude možně a s oblibou v linii palby. K jejich štěstí mohli zemřít jen při naskriptované události, jinak bych je asi všechny omylem postřílel. Jejich význam spočívá v hláškování a upozorňování na očividné věci. Občas některý z nich otevřel dveře, nebo něco vyčetl z počítače. Mapy jsou koridorové, připomínající spíše Quake I než Doom a cesta je tedy velice přímočará. Čas od času ji ovšem přehradilo silové pole, nebo zavřené dveře. Jelita jen stála a civěla a tak jsem musel problém vyřešit sám. Hádanky nevyžadovaly dlouhé přemýšlení, ale byly nápadité a šlo o zajímavé zpestření. Když už vývojáři zbabrali akční pasáže, mohli postavit zážitek na nich.

Kampaň obsahuje osm velkých misí, znichž se každá odehrává v unikátním prostředí. Monumentální architektura šesté mise mě uchvátila a zbylé byly alespoň krásné na pohled. Jedna z misí mě nutila do trochu neohrabaného stealthu a další kladla důraz na interakci s posádkou. Čas mezi nimi vyplnilo chození po lodi a konverzace s týmem. Většina dveří je uzavřených, výtah funguje jen když to příběh dovolí a hra neobsahuje žádné dialogové volby, ale i tak to zážitek vylepšilo. Atmosféra není kupodivu vůbec špatná. Díky výborným zvukům, obstojně vypadajícím stínům a cizozemskému designu vesmírných lodí je občas skoro strašidelná.

Elite Force nezapře inspiraci Half-Lifem. Snaha vtáhnout do děje pomocí naskriptovaných scén se ovšem ne tak úplně povedla. Oceňuji alespoň, že některé volby mají dopad na další události. Hra není špatná, bohužel množství nedokonalostí a především tupá a jednoduchá akce ji sráží do velmi mírného nadprůměru. Pro pravověrné trekkie může jít zajímavý zážitek, nekriticky nadšení nejspíš nebudou ani oni - svou zatím poslední star trekovskou knížku jsem si koupil tři dny zpátky.

Pro: grafika, zvuky a hudba, naskriptované události, zajímavý děj, pestrá paleta zbraní, nápadité hádanky

Proti: nudná akce, protivníci jsou zaměnitelní, nepoužitelní společníci, koridorové mapy

+14

Ace Ventura

  • PC 65
"Hrajte jako Drolin"

Užvaněný zvířecí detektiv Ace Ventura v hlavní roli a jeho zvířecí kamarádi, které musíte zachránit, to je cílem této hry. Znechutit boháčům jejich moc a připravit je o jejich důstojnost, o to jde Aceovi především. Pokud jste viděli film Ace Ventura, určitě dobře tohoto detektiva znáte, a víte, jak je ukecaný, a taky šílený. Přesně tak vypadá i hra s ním. Ace neustále hází jednu hlášku za druhou a jeho řešení některých problémů je velice zvláštní.

Co se týče adventurních hádanek, tak nejsou příliš složité a předmětů, také příliš mnoho nenajdete a ani nevyužijete. Hra je více postavena na minihrách, které mi občas dělaly potíže. Minihry jsou založeny na jednoduchých konceptech, avšak dokážou potrápit, ať už se jedná o potápěčskou minihru, kdy musíte doplavat do ponorky přes několik nástrah a při nějakém nárazu vám uniká kyslík (ten samozřejmě můžete i sbírat) nebo o proskákání mezi plameny. Při každé minihře se totiž alespoň trochu zapotíte, protože při každém neúspěchu začínáte hezky od znova (p.s. minihry nejsou nijak dlouhé).

Ovšem, co vidím jako jasné mínus hry, jsou chybějící titulky, které by se velice hodily, protože Ace chrlí jednu hlášku za druhou a všechny je pochytat je docela obtížné. Hra je opravdu krátká, a pokud se nezaseknete příliš dlouho na minihrách, které natahují herní dobu, tak hrou prosvištíte za cca 2-3 hodinky.

Grafika je sama o sobě vytvořená podle animovaného seriálu Ace Ventury (o kterém jsem doteď nevěděl), a je vcelku roztomilá a dobře se na ní kouká.

Pro: Aceovi hlášky, minihry

Proti: Chybějící titulky, krátkost

+14

Detroit: Become Human

  • PS4 80
Herní výzva 2019 - Čapkův odkaz

Když jsem před nějakými osmi lety spokojeně pařil Red Dead Redemption, zkusil jsem si jedno víkendové odpoledne pro zajímavost pustit zapůjčené Heavy Rain… A John Marston si pak dopřál zasloužené týdenní volno. Takže Detroit byla jedna z prvních her, kterou jsem si na PS4 pořídil.
Úplné nadšení se zpočátku nekonalo. Úvod za Connora má patřičné grády, a navnadí na skutečně košaté větvení děje. Jenže pak hra začne představovat Karu a Markuse, a tempo najednou až příliš zpomalí. O vyloženou nudu se nejedná a interakce mezi Markusem a Carlem Manfredem (skvělý Lance Henriksen) potěší. S tímto nevyváženým tempem se ale hra potýká docela dlouho. Heavy Rain měl také problémy s narací, ale superpomalé tempo si hra odbyla na začátku, a pak už nabírala poměrně spád. Zejména některé kapitoly za Markuse jsou tak nezáživné (smetiště, hledání Jericha, prohledávání Jericha…) a zároveň přímočaré a bez zásadnějšího větvení děje, takže jsem k Markusovi dlouho neměl žádný vztah. Naproti tomu Connorovi kapitoly jsou asi ty nejlepší. Nejen, že jsou skoro všechny dostatečně zajímavé, ale vývoj vztahu mezi Connorem a Hankem (dokonale obsazený Clancy Brown) patří k tomu nejlepšímu v celé hře.
Výše uvedené výtky neplatí pro celou hru. Ke všem postavám se jsi nakonec vztah vybudoval, a finále je dostatečně napínavé i emotivní. Samotný příběh o emancipaci androidů může leckoho odradit, protože docela klouže po povrchu a celou řada problematických otázek hra neřeší. Samotní lidé jsou zde pak zastoupeni buď několika konkrétními jedinci, kteří mají nějaký charakter a definovaný vztah k androidům, jinak jsou lidé jen antagonisté (politici) nebo jednotná masa, jejíž vztah k androidům je prezentován pouze skrz veřejné mínění. Ačkoliv je však základní linie příběhu nastolena, hra vám dává spoustu možností, jak ovlivnit děj a hlavně pak konec. Větvení děje je neskutečné a můžete se ubírat zcela odlišnými cestami, a zásadní volby či situace nejsou jen na okrasu, a ústřední postavy vám samozřejmě mohou zemřít docela dlouho před koncem hry.
Poslední věc, kterou je třeba zmínit jsou „quick time events“. Chápu, že jde o interaktivní film a ne o TPS, ale zvlášť v některých kapitolách jich je tolik, že je to až úmorné, zvlášť když na jejich zvládnutí či nezvládnutí závisí důležitý zvrat (obtížnost QTE se sice dá snížit, ale výsledek je zase takový, že by tam QTE být ani nemuselo). Myslím si, že by nebylo od věci zkusit najít jinou herní mechaniku.
Přes všechny výhrady je Detroit hra s dobře napsanými postavami (i když na začátku jsou zajímavější paradoxně postavy, které nejsou ústřední). Větvení příběhu, které není na okrasu jako v případě Telltale her, zase zajišťuje relativně vysokou znovuhratelnost, která tomuto žánru jinak není moc vlastní.

Pro: Postavy; námět; košaté větvení děje

Proti: Příběh docela klouže po povrchu; některé kapitoly jsou příliš nezajímavé a přímočaré; nadměrné využívání QTE

+14

Blackguards

  • PC 75
Daedalic hry mám rád, ale Blackguards jsem se dlouho vyhýbal. Možná za to může za to ten název (Blackguards), který mě odrazoval. Vlastně ani nevím, proč se hra jmenuje právě takhle. Nezjistil jsem to ani po druhém dohrání. Pak jsem si Blackguards koupil v nějakém balíku při slevách na GOG, nainstaloval, rozehrál a užasl. Připadal jsem si, jako bych se znovu ocitl ve starých dobrých Stínech nad Rivou, převlečených do kabátku Drakensangu.

Ze stínů nad Rivou je kompletně převzatý bojový systém. Nebo je možná převzatý z papírové hry na hrdiny Das Schwarze Auge, což je německá varianta Dračího doupěte, na které jsou založené jak Stíny nad Rivou, tak Drakensang. Pokud jste si boje ve Stínech nad Rivou oblíbili, budete v Blackguards jako doma. Rozdíl je jenom ten, že ve Stínech probíhaly boje na čtvercové mřížce a tady na hexové. Grafika Blaskguards je pochopitelně pokročilejší než ve Stínech, ale, jak už jsem se zmínil, z větší části je převzatá z Drakensangu.


80 - 90% náplně hry tvoří bitvy. Kromě bitev najdete ve hře už jen statické obrázky městeček a vesniček, na kterých (kliknutím) oslovujete trenéry, léčitele, obchodníky a podobnou havěť. Nákupy, trénink, zadávání questů i jejich odevzdávání probíhá natolik očesaným způsobem, že už to snad víc očesat nejde. Mezi (statickými) lokacemi a bojišti se přesouváte na mapě.


Ještě se musím zmínit o anotaci hry, která nám říká, že "záchrany světa se chopili zatracenci a zločinci odsouzení na smrt, blablabla, ve hře se ujímáte role usvědčeného a odsouzeného vraha, který se s partou neméně pochybných existencí , blablabla a tak dále." To je taková nepravda, až hraničí se lží. Váš protagonista skutečně začíná v kriminále, zatím ho však neusvědčili. Ani sám neví, jestli předmětný zločin spáchal a nebo nespáchal (ztráta paměti, žejo). Na útěku z vězení se k němu přidá trpaslík, který v opilosti zapálil hospodu (tedy žádný vrah) a preventivně zadržený cizinec (tedy žádný zločinec).

Začínáte se třemi charaktery a vaše družinka se postupně rozroste až na pětici. Vaši společníci přicházejí i odcházejí bez toho, že byste mohli jejich příchod či odchod nějak ovlivnit. Docela zamrzí, když někoho za drahé peníze vytrénujete u trenéra a on vzápětí práskne do bot, nebo zaklepe papučema, Příběh je nastavený napevno a vy nemáte vůbec žádnou možnost něco změnit. Jedině se snad můžete rozhodnout, jestli některé vedlejší úkoly splníte dříve a nebo později.

Některé boje jsou zábavné a pohodové (podotýkám, že jsem hrál na lehkou obtížnost), u jiných se i na lehkou obtížnost docela zapotíte, protože obsahují nejrůznější záludnosti a chytáky. Každý souboj však můžete opakovat kolikrát chcete, protože hra se na začátku bitvy automaticky uloží a vy si můžete nahrát autosave. Asi dvakrát jsem zakysl a musel jsem se podívat na YT, abych zjistil, jaká strategie (případně jaké dovednosti vašich svěřenců) vede ke zdárnému vítězství.

Hra není nijak dlouhá. Bez návodu (jen s dvěma nakouknutími na YT) jsem ji měl dohranou za pár krátkých večerů.
+14

Age of Wonders III

  • PC 80
Herní výzva 2019- 3. Herní Kutil

Už dlouho jsem si chtěl zahrát nějakou strategii, ale jak už to v životě studenta bývá neměl jsem peníze a tak když jsem narazil na tuhle hru kterou tehdy dávali zadarmo hned jsem ji stáhl a začal hrát. A hra je to skvělá, ano má pár chyb jako třeba na mne až moc strohou diplomacii, ale svůj učel splňuje dokonale.

Pro: Jednotky, přehlednost výzkumu, rozmanitost lídrů, milující komunita

Proti: Až moc jednoduchá diplomacie, rozkouskovanost dlc

+14

Dota Underlords

  • PC 70
Okouzlení Autochess žánrem u mě pominulo stejně rychle, jako zpočátku přišlo. Musím říct, že jsem od toho čekal trochu víc. Vytváření jednotlivých "aliancí" je vcelku zábavný prvek, bohužel je to však hodně ovlivněno prvkem náhody podle toho, co vám zrovna nabízí v obchůdku. No a abych byl schopen tak nějak dynamicky měnit strategii podle toho, co mi zrovna přišlo do ruky, bych musel přece jen znát trochu hlouběji jednotlivé potvůrky a jejich schopnosti.

A v tom je asi hlavní kámen úrazu pro mě. V jednotlivých fantasy stvořeních, jejich schopnostech, odolnostech a typech útoků se totálně ztrácím a nikdy jsem nepřišel na chuť do toho nějak hlouběji proniknout. Ostatně proto mě ani nikdy nenadchly Moba hry. Navíc celý ten svět Doty je mi esteticky docela nepříjemný (jako teď už tak nějak většina oldschoolových fantasy). Hru jsem dokázal vyhrát asi třikrát, vždy se strategií Warriors + Hunters a do ničeho dalšího jsem se pouštět nechtěl.

Po technické stránce mi však přijde hra celkem vymazlená, a to je teprve v betě. Věřím, že si tady Valve nenechá ujet vlak, ostatně nové updaty přicházejí jeden za druhým. Takže si myslím, že tato hra má budoucnost, jen se toho nebudu účastnit. Zřejmě nejsem ta správná cílovka, ač jsem si to myslel.
+14

Zoo Tycoon

  • PC 90
Herní výzva 2019 - číslo 3. "Herní kutil"

Dlouho jsem přemýšlel, co do této kategorie dosadit, a vzpomněl jsem si na mou oblíbenou budovatelskou strategii z dětství. Příliš jsem neváhal, oprášil cédéčko a nainstaloval hru na můj pc. Netrvalo dlouho, a už jsem se mohl pustit do hraní.

Projel jsem si tedy nějaké scénáře, abych se do hry trochu dostal, a musím říct, že ty pozdější scénáře dokážou dobře zatopit. Až teprve poté jsem si koupil vlastní zoo, kde jsem neměl žádná omezení, tedy kromě množství peněz.

Vzpomínám si, jak jsem tehdy vždy koupil tu samou zoo, která byla krásně rovná a posetá pouze trávou. První zvíře, které jsem koupil, byl vždy lev a poté následovaly povětšinou zebry, gazely a žirafy. Dále to povětšinou už bylo čistě náhodné vybírání. Nyní jsem, ovšem udělal změnu a jako první zvíře jsem koupil divokého koně a poté gazelu.

Více, než zoo se zvířaty, jsem se spíše podle mě zaměřil na zájem lidí, a tak jsem nakoupil všemožné stánky s jídlem a pitím, poskládal jim tam jídelní stoly, aby měli kde hodovat. Ovšem to mělo přinést nějaké ty penízky do mé kasy, protože to jídlo nebylo zadarmo.

Vtipná, vždy byla možnost vypustit zvířata z klecí a nechat lidi například sežrat lvy nebo roztrhat tygry a ušlapat slony. To byla potom teprve ta správná podívaná.

Pro: Množství zvířat a dalších staveb, scénáře

Proti: Stereotypnost

+14

The Last Door: Season 2 - Collector's Edition

  • PC 75
Z komorní hororové adventury se stala spíše temná investigativní adventura klasického střihu, která mi možná více připomínala (s notnou dávkou nadsázky) třebas Broken Swordy/první Gabriel Knight. Vše je tak nějak rozsáhlejší, navštívíme tu více lokací, pokecáme s vícero NPCčky a vyřešíme více hádanek, v rámci epizod se pak pohybujeme po celých městech/ostrovech, k čemuž nám dopomáhá mapa, která jednotlivé lokace zaznamenává.
S větší rozsáhlostí hry šlo v ruku v ruce i o něco kvalitnější technické zpracování, lokace jsou o něco málo detailnější, hra konečně podporuje widescreen a vyšší rozlišení.
Naštěstí tak nějak autoři zachovali svůj um pro výběr dostatečně fajn (jakkoliv neoriginálních) lokací, které mají společně s Lovecraftovým settingem opět skvělou atmosféru a žádná z obrazovek nepůsobí nezajímavým či zbytečným dojmem. S výjimkou finální epizody, která je spíše tak nějak sérií nezajímavých mindfucků, bez nějaké pořádné ústřední myšlenky.

Avšak... co se týče příběhu, je Season 2 tak trochu zbytečným pokračováním, nenabízí příliš nových informací a je spíše nastavovanou kaší, závěr, který vyzní opět tak nějak do ztracena, je pak vyloženě k smíchu. Celou tuhle dlouhou cestu jsem podnikal s myšlenkou „konečně se dozvím co je na té „druhé straně“, „konečně odhalím to velké tajemství, které v jedničce bylo jen nakousnuto“ a ono houby, během Season 2 se nedozvíte absolutně nic, pouze pár drobných střípků dotvoří onu mozaiku, ale vesměs celou dobu objevujete něco, co už dávno víte ze Season 1. A pokud hru nehrajete vyloženě kvůli atmosféře, stylizaci či hratelnosti, můžete Season 2 s klidem vynechat.

Season 1 navíc byla hutnějším, méně ředěným zážitkem.
+14

CAYNE

  • PC 80
Největší slabina CAYNE tkví v jeho hádankách, resp. přesněji řečeno v samotné kombinaci a následném použití předmětů. Je tu několik šílených kombinací v MacGyverovském stylu, od těch naprosto nesmyslných (výroba pojistky z přístupové karty), po ty zbytečně přemrštěné (kombinace ocelové tyče s nožem k výrobě páky či posypání obrazovky práškem pro zjištění přístupového hesla). O to problematičtější ony kombinace jsou, když hlavní postava při použití itemu nesprávným způsobem, sype pouze nějaké generické hlášky, místo toho, aby reflektovala použití správného itemu, který je pouze třeba ještě nějak upravit (čili zkombinovat s něčím dalším), tak, jak to známe z jiných adventur. Je vidět, že z hlediska hádanek se autoři až příliš striktně drželi oldschoolových tradic, což zbytečně ředilo nejsilnější prvky, na kterých hra stojí, čímž jsou atmosféra, napětí a příběh. Zde bych osobně raději viděl modernější přístup, který předvedla například The Cat Lady (adventurní hádanky byly ponechány, ale nebyly založeny na množství šílených kombinací).

Ale musím tedy říci, že i přes všechny moje výtky ke kombinování předmětů, mě to nakonec dostatečně zaujalo. Atmosféra byla hutná, grafika a technické zpracování obecně parádní (Stasis jsem ještě nehrál, takže zde jsem valil oči a nezřídkakdy jsem si vzpomněl na Sanitarium či třebas Planescape: Torment) a celková pointa byla dostatečně zajímavá. Navíc to mělo tak trochu Bioshockovský feel, což jsem uvítal. Celé to bylo asi tak 3x delší než jsem čekal, čili za tu cenu poměrně hodně muziky :).
A v posledku i těch debilních hádanek tam nebylo až zase tolik, aby to nějak rapidně pokazilo celkový dojem.

Sice by se našlo i pár dalších výtek, třebas příliš pomalý pohyb postavy (a k tomu hodně backtrackingu), možná až přehršel informací v PDA (byť po přečtení všech do sebe hezky zapadaly), kde přehlédnutí nějakého drobného hintu vám mohlo znemožnit splnit nějakou z pozdějších hádanek (čili následovalo opakované pročítání všeho) a hlavní postava byla celkem kráva.
Ale jinač mě mile překvapilo, že něco takového autoři nabízejí zdarma tam, kde by si jiní účtovali přinejmenším nějaký DLC like poplatek :).

Pro: Atmosféra, příběh, technické zpracování, na freeware titul poměrně solidní délka.

Proti: Hádanky, nesympatická hlavní hrdinka, přehršel nedůležitého textu v PDA.

+14

Grey Goo

  • PC 70
Ke hře jsem se dostal spíš náhodou, dostal jsem ji dárkem zde na DH. Moc jsem od ní nejdřív nečekal, neboť co si budeme povídat, k názvu hry možná mohl mít připomínky nějaký marketingový tým. Takhle to skoro vypadá, že proklouznul neoficiální pracovní název. Na druhou stranu z trailerů a gameplay videí hra nevypadá vůbec špatně.

Jako RTS hrami zcela nepolíbený hráč jsem se celkem zapotil a většinu misí kampaně jsem prostě musel hrát na lehkou obtížnost a ani tak to úplně lehké nebylo. Design tří různých frakcí, kde každá stojí na jiném principu hry, mě celkem zaujal. Zato design jednotek mi moc nesedl a v rámci jedné frakce mi všechny přišly stejné, dost jsem se v nich ztrácel. Navíc jsem nikdy neměl moc čas promýšlet složení armády, což je ostatně to, co mi na RTS dost vadí.

Příběh mi přišel docela zajímavý, ne úplně černobílý, ale useknutý tak nějak bez pořádného vyvrcholení. Skoro jako by bylo naznačeno pokračování. Po technické stránce je však hra velmi podařená. Graficky je to paráda, příběh je doplněn hezkými cutscénami s dobrým dabingem, hudba mi sedla. Pokud máte rádi RTS, věřím, že vás tahle hra chytne.
+14

Lilo & Stitch: Trouble in Paradise

  • PS3 55
Lilo & Stitch: Trouble in Paradise je typická Crash Bandicootovina. Máte přímočarou mapu, kameru fixnutou za zády a jdete vpřed. Bojujete s příšerami, hopsáte po plošinách a sbíráte předměty, životy, power-upy a bonusové filmečky. Lilo & Stitch nepřichází s ničím novým, pouze využívá podobných, nebál bych se říct stejných principů, co již zmiňovaný Crash Bandicoot.

Hře se však pár věcí podařilo. Líbila se mi atmosféra lokací. Každý level se obměňoval, a pokud probíhal v podobných kulisách, tak přesto byl level v něčem jiný, ať už změnou počasí či změnou světelné atmosféry. Sice byly levely takové bez nápadu, ale alespoň se na ně hezky dívalo. Hudba je povedená, příjemná, sem tam i chytlavá a hezky doprovází úrovně. Líbí se mi, že i předměty, které sbíráte buď za Lilo nebo za Stitche se průběžně mění, a to samé platí i pro nepřátele, kterých je zde, řekl bych, hodně.

Na druhou stranu je zde opravdu hodně otravných chyb. Hlavní z nich je sklouzávání z hran plošin. Tohle je asi to nejhorší, co v plošinovkách může vůbec existovat. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že jsem doskočil na hranu, ale postava se rozhodla sklouznout a umřít. Tohohle jsem si hodně užil v remasteru Crashe Bandicoota, díky kterému mám dodnes občasné úzkostné záchvaty, a tahle hra mi ty temné časy začala připomínat.
Občas jsem se divil, když jsem zaútočil na nepřítele, proč místo toho, aby dostal ránu nepřítel, jsem ji obdržel já? Jindy jsem měl hlavu ve chřtánu masožravé rostliny a ta naopak dostala ránu ode mě.
Hodně mě také iritovaly boss fighty, které vždy probíhaly předtím, než jste vstoupili do nové úrovně. Štvalo mě, že jsem musel desetkrát bojovat se stejným nepřítelem a uplatňovat úplně stejnou strategii, tedy – vyhnout se útoku a udeřit golema do zad.

Lilo & Stitch: Trouble in Paradise je průměrná dětská hopsačka. Hezky jsem si zavzpomínal, ale jinak mě hra moc neohromila. Vadily mi převážně chyby, které jsem již vyjmenoval. Na druhou stranu se hře podařilo hezky vykreslit atmosféru, relativně dobře se na ní koukalo a soundtrack se hezky poslouchal. Ovšem u hopsaček tohoto kalibru je stěžejní ovládání a celkově hratelnost. Ta bohužel kolísá a dělá z této hry opravdu průměrný kousek.

Pro: Hudba | Atmosféra |

Proti: Hratelnost | Prakticky jeden boss fight opakující se pořád dokola | Bez nápadu |

+14

Resistance 2

  • PS3 80
Ač se to zdá k neuvěření, už je to rok, co jsem dohrál první Resistance od nyní dost populárních Insomniac Games. Jeden z launchových titulů, který hrál dost na jistotu a k mému překvapení se jednalo o dost tuhou, ale zároveň zábavnou a dlouhou klasickou FPS.

Dvojka přišla po dvou letech a přinesla pár tehdy dost populárních novinek - především auto-heal a omezenou nosnost zbraní. To první spíše vítám, to druhé už méně, ale pravdou je, že se tu člověk ještě více soustředí na samotnou akci. Design je sevřenější, herní doba kratší, ale hra zároveň není rozsekaná loadingy na malé mapky, takže mise pocitově působí rozsáhle. Tvůrci se více zaměřili na epické scenérie a dynamičtější akci. Lokace jsou hezky barevné a rozmanité, šeď z jedničky se nekoná. Zároveň se dvojka snaží být příběhovější a ve výsledku mě mrzelo, že dějově to moc tvůrci nezvládli. I přes zajímavé pozadí okolo Chimér je to prostě generická macho mariňácká báchorka o boji proti šmejdu z vesmíru. To nejzajímavější se dá potom dohledat na wiki.

Hratelnost je velice podobná svému předchůdci. Vrací se tradiční zbraně od samopalu, přes brokovnici až po mimozemské kousky, kde bych vypíchl především zbraň schopnou střílet skrz zeď. V rukou hráče ohromný pomocník, v drápech mimozemšťánů neskutečná otrava. Tvůrci se vykašlali na natahování herní doby a recyklování assetů a víc se zaměřili na wow momenty, ve kterých druhý díl Resistance exceluje. Až mě opravdu mrzelo rozlišení 720p, které táhne vizuál zbytečně dolů a určitě bych si dokázal představit remaster pro novější generaci konzolí. Už jenom kvůli obloze poseté desítkami mimozemských lodí stojí za to hru vyzkoušet. Škoda, že ale všechny tyhle momenty jsou čistě jen kulisy pro potěchu oka. Jinak je to vesměs standardní, ale po všech směrech vyladěná a chytlavá koridorová střílečka.

Potěší i dobrá optimalizace, kdy ani při ohromné bitevní vřavě framerate neklesá. Až na občasné zasekávání spolubojovníků (a těm prostě stačí jen fláknout pažbou), jsem nenarazil na žádné výraznější glitche. Vytknul bych uměle zvýšenou obtížnost (i na normal) v posledních dvou misích. A hlavně finální bossfight, který sice není kdovíjak těžký, ale je prostě jen dementní. Stejně jako samotné finále, které celý druhý díl uzavírá. Možná nečekaně, avšak velmi neuspokojivě.

Pro: hratelnost, vizuál, tempo, rozmanité lokace, wow momenty, dějové pozadí, optimalizace

Proti: podání příběhu, neviditelné insta-killující potvory, občas je to dost zkratkovité -> hlavně finále, slabej bossfight

+14

Detroit: Become Human

  • PS4 90
Podle mě to je nejlepší hra od Quantic Dream. Ve hře hrajeme za tři hlavní postavy, každý z nich je Android. S každou postavou jsem se dokázal sžít a nechtěl jsem dopustit aby se jim něco stalo i když jsem s nimi často riskoval, abych třeba někoho zachránil. Příběh mě zaujal a dokázal jsem se do něj plně vžít.

Nejvíce mě bavilo asi hrát za Karu a za Connora. Karu si koupil jako služku jeden chlap, který bývá často agresivní. Má také dcerku Alice. Cara s Alice utečou a snaží se dostat do Kanady, kde mají androidi volnost.
Connor je android, který pracuje u policie. Vyšetřuje případy se svým parťákem Hankem.
Poslední hratelnou postavou je Mark, který pomáhá starému Carlovi, Jednou ho chytne policie, když se popere s Carlovým synem a Carl při tom dostane infarkt nebo se bouchne o hlavu a nejspíš padne do bezvědomí. Policie z toho obviní Marka a odhodí ho na skládku plnou rozpadlých andridů..

Přežili mě do úplného konce hry všechny postavy až na Marka, kterého zabil Connor (Mohl jsem to ovlivnit jedině tak že někam dojdu. V tu chvíli jsem moc nevěděl co mám dělat, do té doby, než jsem se koukl na Youtube, ale bylo už bohužel pozdě. Ve hře jsem se často nemohl lehce rozhodnout a musel jsem hodně přemýšlet. Kvůli nějakým rozhodnutím jsem hrál taky některé části hry znovu, abych zkusil co se stane, když se rozhodnu jinak.

Hratelně se mě hra hrála dobře a dualshock se v této hře využívá opravdu na plno, protože se používá i dotykový touchpad, který se v moc hrách ani nevyužije. Při quick time částech jsem docela obstál, jen málokdy se mě stalo že jsem zmáčkl jiné tlačítko. Quick time eventy mě přišly tak akorát těžké.

Taky bych rád zmínil menu hry, které mě překvapilo, nachází se v něm androidka. Někdy nám pokládá otázky a povídá si s náma. Po dohrání hry mě dala otázku jestli může odejít, což pro mě bylo těžké ale vyhověl jsem ji. V menu se taky nachází bonusy. Například menší filmy a nebo fotky postav nebo míst ze hry a nebo časopisy, které můžu najít v průběhu hraní.

Pro: Kvalitní příběh, možnosti příběhu, prolnutí příběhu mezi postavami, sympatické postavy, grafika, strom rozhodnutí, příjemná hudba

Proti: Kamera někdy blbne, někdy ani nevím co volím za odpověď

+14

Renowned Explorers: International Society

  • PC 90
Jsem rád, že jsem se nakonec do Renowned Explorers: International Society dokopal. Můj problém je angličtina a u textové hry s náhodným tvoření map a s velmi obtížným soubojový systémem, který řeší úplně nejmenší detaily, byla jasná stopka. Jelikož už předešlá hra od Abbey Games Reus ukázala skvělé mechaniky i obtížnost. Bylo jasné, že jednou prostě Renowned Explorers: International Society musím dát ať se děje co děje.

Na hru jsem se připravil přes Youtube. Videa z Games.cz abych pochopil mechanizmy, ještě jsem si našel další český gameplay. Řekl jsem si, že jsem asi vše pochopil a pustil jsem se do své první výpravy. Musím říct, že jsem pochopil velký houbeles, to že používáte zásoby potravy jako body posunutí je sice dobré ale je to tak 1% procento hry.

V první řadě je dobré si ujasnit, jaký tým budete mít. Pak hned vyskočí otázka jaký bude mít tým zaměření - Archeologie, Technologie, Naturalist atd. A dále jakým herním style se váš tým bude presentoval Lidumil, Posměváček, Bojový A-Team. Tohle jsou všechno otázky jen u výběru postav, kterých je přes 20 plus Dlcečka hodí další. Videa v tomto ohledu vůbec nepomohla, na vše jsem si postupem hry musel přijít a jsme 20% hry.

Putování po mapě ukazuje jednotlivé úkoly a podle toho jak jsou vaši objevitele zručný daných úkolech získáváte jednotlivé žetony (peníze, výzkum nebo camping). Někdy to jde jen přes textové odpovědi i podle umění vašich postav ale většinou se objeví kolo štěstí a opět podle schopnosti vašich objevitelů se vám ukáže procentuální úspěch. Někdy i kolo štěstí při 92% úspěšnosti ukáže, že i to prostě nestačí. 40% procent hry

Teď to nejkomplikovanější soubojový systém. Než jsem pochopil, to co teď umím a určitě to není všechno, mi trvalo několik výprav, tedy mnoho hodin. Nestačí jen si říct budu hrát posměváčeka a je to. Za prvé na každého platí něco jiného. Za druhé záleží v jaké náladě jste vy ale i nepřítel. Za třetí týmový bonus, několikrát jsem prohrál, jen kvůli tomu že jsem útočil na agresivní nepřátel lidumilsky. Sice jsem ubíral mnoho energie nepřátelům ale na konci mého kola byl týmový status -30 obrana. Lidumil vs Bojový = -30 obrana. Lidumil vs Posměváček = + 30 obrana k mluvení. Jeden špatný útok může být katastrofální pro celý tým.
Je potřeba vše dobře kombinovat, smajlíky, postavení, týmový status, speciální útoky atd. 75% procent hry

Hlavně nepodcenit přípravu. To znamená nakoupit vybavení, udělat nějaký výzkum, přednášet, najmout podporovatel (novináře, obchodníky atd) aby se zvyšovaly příjmy z expedicí. Zkrátka vytvořit pro svůj tým ideální přípravu pro expedici. 90% procent hry.

Verdikt: Omlouvám se, že je to dlouhé ale sesumírovat Renowned Explorers: International Society je velmi obtížné. Když si kdekoliv přečtete o Renowned Explorers: International Society slyšíte jen a jen chválu a to po právu. Hra je to výjimečná, proto mě zaráží, že se tak málo hraje. I zde na DH deset hodnocení.
Jsem zvědavý kdy mě přestane bavit dělat expedice... snad až vyjde Godhood, které už teď sbírá chválu EA. Renowned Explorers: International Societ jsem dohrál několikrát na obtížnost classic =Hard a doufám, že ještě si doplním těch zbylých 10%, které jsem určitě ještě ve hře neobjevil. Proto zatím chabých 90%.

Pro: Znovu hratelnost, Soubojový systém, Expedice, Výpravná hudba

Proti: 92% neznamená uspěch

+14

Fallout 4: Automatron

  • PC 65
Příjemné rozšíření, které svou délkou příliš neoslní, ale hraje se vcelku svižně. Líbil se mi akční úvod do questu v podobě přestřelky mezi roboty. Takové věci ve čtvrtém Falloutu často nepotkáte. Původně jsem si dokonce myslel, že jsem narazil na nějaké náhodné setkání jako vystřižené z prvního a druhého dílu. Po lasery nabitém úvodu se postupně začne rozkrývat příběh DLCka. Ten mě sice příliš neoslnil, ale musím se přiznat, že kromě rozhovorů jsem skoro žádné další texty nečetl (myslím tím holodisky a záznamy v terminálech). Možná by mě vtáhl více, ale daleko více mě na hře zajímalo objevování nových nepřátel. Ti po zničení nádherně vybuchují, což ve mě vyvolávalo velice pozitivní pocity. Má pytrotechnická úchylka z dětských let se občas stále hlásí ke slovu.

Jelikož zatím nemám Fallout 4 procestovaný křížem krážem, nevím, zda jsou příběhové lokace nové nebo pouze používají ty ze základu hry. Každopádně se mi velice líbila ta, v níž jsem se setkal se slečnou/paní Jezebel (daleko více než Mechanikovo doupě). Čím už jsem si ale jist je to, že do hry přibyla minimálně jedna nová zbraň (kterou jsem ani nevyzkoušel) a spoustu předmětů ke craftění (což je má nejméně oblíbená činnost). Stejně jako Kosi.. jsem si pouze odbyl nezbytné příběhové "tunění" robotů a pak se k tomu už nevrátil. Nicméně bych ještě rád lehce vyzdvihnul samotný závěr hry. Na konci přídavku se strhne taková přestřelka, že by se za ni nemusela stydět ani kdejaká hardcore střílečka. A jelikož u mě ve čtyřce převažuje spíše pozitivní pocit ze střelby, tak mi to ani nevadilo.

Fallout 4: Automatron se velice špatně hodnotí, protože mi dokonale splývá s jakýmkoliv jiným questem z původní hry. Pokud ale přihlédnu k tomu, že se jedná o placené DLC, asi by bylo fajn dostat něco víc. Doufám tedy, že se někdy k úpravám robotů vrátím a naleznu v této aktivitě netušenou vášeň a budu moci hodnocení přiblížit osmdesátkové hranici, kterou si ode mě Fallout 4 (předběžně) odnesl. A teď vzhůru na Far Harbor!

Pro: Roboti, závěr

Proti: Příběh

+14

Hitman

  • PS4 100
Hráno a dohráno v rámci Herní výzvy 2019. PS4 verze, jež byla zadarmiko v únorovém ps plus.

S plešatým pánem jsem měl zkušenosti již od prvního dílu a snad krom dílu "Absolution" mne vždy dokázal zabavit. Obecně mám rád hry plíživky a tedy každý díl byl v mém hledáčku. A když to pak dali zadara a hodilo se to do kategorie herní výzvy, pustil jsem se do toho.


Hlavní rozdíl oproti předešlým dílům je samozřejmě ta epizodičnost. Původně to vydávali jednu po druhé, ale já to už ochutnal až jako celek a tak to mam i raději. Kdyby hra nebyla v rámci placené služby zadarmo, pořídil bych si ji až někdy ve slevě a určitě jako komplet. Vydání hry na části mi moc nevoní, ale záleží na úhlu pohledu a zde mi přijde, že jednotlivé epizody a lokace byly vcelku obstojně doplňovány obsahem a třeba časově omezenými cíly na likvidaci, což hodnotim jednoznačně pozitivně a jakž takž by to ve mě tu epizodičnost obhájilo.


Já hrál a dohrál všechny epizody (několikrát), zlikvidoval všechny hlavní cíle (několikrát), pár těch vedlejších (několikrát), splnil něco málo challengů, ale v podstatě ochutnal od všeho něco. To, co mě na tomhle díle nejvíc bavilo, co mě u toho udrželo a díky čemu jsem to vcelku snadno a rychle dohrál, byla právě ta forma "tady máš hřiště a hraj si jak chceš". Předešlé díly jsem hrál tak, že jsem v levlu zlikvidoval cíl a pokračoval dál a již to vícekrát a jinak nezkoušel. Tady tomu bylo naopak a rád jsem zkoušel jakým dalším způsobem bych mohl onu likvidaci provést. Jsou zde tzv příležitosti, vždy v každém levlu (epizodě) několik a jde vlastně a jakousi předpřipravenou cestu jak někoho sejmout. A zrovna tyhle přiležitosti sem chtěl vyzkoušet v každé epizodě všechny. Některé jsou i celkem vtipné.


Prostředí, ve kterém se Numero 47 pohybuje a elegantně likviduje, mi přijde vcelku dobře zpracované. Každá epizoda se odehrává v jiném prostředí a mojí favoritkou je určitě italská slunečná modrobéžová a hlasitá Sapienza. Ostatní lokace jako nějaká farma v Kanadě, futuristická do zimy oblečená nemocnice v Japonsku, obří hotel v Marakéši snad, nebo moc nezajímavá pařížská (ta Paříž v tom vůbec nejde poznat) módní show, mne tak moc nezaujaly. Ale musim uznat - ani neurazily. Velikosti lokací byli tak akorát aby tam bylo to hlavní a nějaká omáčka kolem, aby bylo na co koukat. Bylo to naplněný všude tak akorát pro zajímavou plíživou výzvu. Rozhodně jsem to nehrál s nechutí a každá lokace nabízela pro mne dostatek možností jak se vyblbnout, vymyslet rychlejší cestu, nebo najít zajímavější či zábavnější způsob likvidace. Navíc se vám samozřejmě v průběhu hry otevírají další možnosti, ať už to jsou zbraně, převleky, další využitelné vybavení jako jedy, bomby, návnady nebo možnost kde v oné lokaci startovat. Postupně se vám tedy otevře vcelku dost možností jak to zahrát jinak. Určitě by jich šlo i více, ale určitě i méně. Pro mě to bylo akorát. I když je fakt, že některý ty kulomety nebo brokovnice jsem nikdy nevyužil. K Hitmanovi mi jde prostě spíš tlumič, struna a možná ta injekční strikačka nebo fikaně ukuchtěné špagety a hlavně dobrý načasování. HLAVNĚ DOBRÝ NAČASOVÁNÍ. :)


Herní mechanismy fajn. Tady mě osobně nic neurazilo nebo nenaštvalo. Při prvním spuštění mi přišla hra dostatečně vyzývavá a svým způsobem těžká, ale časem už vite co a jak funguje a najdete ten způsob jak to hrát a hra se zjednoduší. Při prvním průchodu jsem byl extrémně opatrný, ale po deseti hodinách už víte, že tomu blbci můžete stát za zády a on vůbec nic netuší. Támhle hodíte minci, tady pustíte kohoutek u umyvadla a najednou všichni dělaj co vy chcete. Úsměvný, kolik lidí zajímá přelitý umyvadlo na veřejných záchodcích. :D No, jednou je to umělá debilita, ale jednou je to i ta uměla inteligence. NPC vám fakt nesežere lákání na hozenou minci, když na vás přímo kouká a eště vám k tomu sám něco poví, že fááákt neni tak blbej jak si myslíte. Z mého pohledu bych mechanismům vytýkal spíše jen malichernosti. Hrálo se mi to dobře.

K technickém stavu hry bych taky neměl co vytknout. Zhruba dvacet hodin bylo plynulých a hrálo se mi pohodlně. To je pro mě důležité a dostačující. Jistěže můžu vytáhnout ty až nepřirozeně dlouhý loadingy, kdy si fakt nérvozně poposednete v křesle, jakou dobu to trvá ( pokud jedete styl save-load, když se vám třeba nevyvede akce tak to pak může žrát dost zbytečnýho času), pak načítání textur a doostřování po startu hry, ale nic z toho pro mě nebylo tak nasíracího aby mne to nebavilo. Nejsem ten, kdo řeší grafiku a kolik fps to běží a tomhle mě to rozhodně neurazilo. Já byl spokojen a za sebe můžu říct že se mi to líbilo. Kor ty haldy lidí na tržišti v jedné z lokací. To mi přišlo hodně dobrý. ...... Jen teda při jedné už hodně akční pasáži, kdy jsem na farmě v Kanadě po zvrtané akci postřílel snad všechny NPC z lokace na schodišti v jednom z domů, tak při průchodu masou mrtvol se viditelně a citelně snižily fps zhruba na 2fps. Jo a ragdoll fyzika mrtvol je někdy hodně zábavná. Při schovávání mrtvol nebo spících ;) se nejednou pousmějete v jaký pozici to zakončil.


Hitman je pán, co likviduje jen určené cíle, neviděn, neslyšen. Nejlépe tak, aby vše vypadalo jen jako pouhá nehoda či blbá náhoda. Pokud to tak budete hrát, budete se bavit. Neni to střílečka. Jedna tlumená hlava vypadá mnohem lépe, než vysypanej zásobník z ákačka do nabíhajících hlídačů. Tahle hra má všeho tak akorát pro dostatečný hitmanský vyblbnutí. Za sebe hodnotim plnou pálkou, protože mě to jednoduše a prostě bavilo. :)




........výše jsem nezmínil snad už jen ten " příběh" , který jsem prakticky celou hru vůbec nevnímal. Ač jindy je to pro mě podstatná část zábavy, tak tady mi ani nechyběl. Nuda, šeď Ja tam pár spojovacích cutscén, co mají dát asi trochu povědomí vo co v tom vlastně jde, jsou hezky zpracovaný, ale to jest vše. V tomhle vedou pro mne spíše prvni a druhej hitman

Pro: Všeho tak akorát pro dostatečný hitmanský vyblbnutí. Hřiště nájemného vraha.

Proti: sem tam táááááhlej loading, příběh z týdeníku "Chvilka pro tebe"

+14

The Crew 2

  • PC 80
Jedničku The Crew jsem nehrál a podle videí, obrázků soudím, že jízdní model působí fakt uměle a grafika vyblitě. Co se týče dvojky - váhal jsem. Po velkém zklamání z Horizon 3, mnou manipulovala chuť na pořádnou závodní arkádu s open world systémem. The Crew 2 se jevilo jakožto dostačující náhrada. Pročítal jsem reddit na tisíckrát, sledoval tuny videí. Jako když trháte lísteček a říkáte si "mám si hru koupit, nemám si hru koupit?" - za šestikilo jsem do toho skočil naplno. S Ubisoftem mám primárně dobré zkušenosti. Watch Dogs 2 je absolutním králem open world her s živým světem a ta hra mě bude kojit na několik dalších let do budoucna i s tím, že za rohem je třetí díl. Série Splinter Cell patří mezi mé oblíbené (Blacklist je pro mě vrcholem akčního/stealth žánru) a mnou rozjetý Ghost Recon: Wildlands vypadá taktéž delikátně.

Samozřejmě - říkal jsem si, zda kritika na tuhle hru není příliš ostrá. A NAŠTĚSTÍ já jsem ten šťastlivec, který hru doslova zbožňuje. Rekapituluji - jedničku jsem nehrál, tak nemohu porovnávat.

Hned z počátku se mi zdál jízdní model až moc neučesaný a lehce těžkopádný. Jezdil jsem jak totální vůl a obviňoval za svojí neschopnost, katastrofální AI. AI cheatuje, projížděj mimo kontrolní body, maj turbo boosty a zatáčky prořezávaj neuvěřitelným způsobem, doslova. JENŽE - je tu kompromis. Závody umí bejt solidní challenge, ale s lepším gearem a skillem, se z toho časem stane zábava. Najednou, jsem byl schopný skrz zatáčky projíždět opravdu nekompromisně s tím, že vypustím plyn a z vnějška najedu do vnitřku. AI se dá vysekat o různé překážky a i hráči je tolerováno, když projede trošku mimo kontrolní bod. Jde to v ruku v ruce. Závody jsou daleko výživnější pro mě, než z Forzy.

Dopomáhá k tomu využívání okolí, prostředí. Jsou tu pořádné skokánky, pestřejší paleta počasí, využívání nitra (to mi chybělo) a daleko větší dynamická jízda z cockpitu. Dámy a pánové, jízda z toho pohledu patří mezi ty nejlepší, se kterou jsem se kdy setkal. Ta těkavá kamera, dynamika a hlavně - MŮŽU SE PO AUTĚ ROZHLÍŽET. Do stran, nahoru, dolů. Plné využití této možnosti. Slast! A můžete si být jistý, že jízda napříč celou mapou s kompletně vypnutými pomocníky a bez mini-mapy, je výživná a pohlcující. Pamatuji si, jak jsem vyjel z Miami a hodinu bloudil kolem Naschvillu a při rozkliknutí mapy jsem čuměl s otevřenou pusou, že jsem sotva projel ČTVRTINU MAPY! Takže slepé bloudění z bodu A do bodu B mě bude držet v šachu HOOOODNĚ DLOUHO.

Ještě se skutečností, že tvůrci se o Crew 2 neustále starají. Na redditu, rok zpátky psali, že je to celé vyprahlé, prázdné a bez eventů. Já tam mám tolik natřískaných možností, soutěží a kdo ví čeho a to mám už ve hře najeto několik desítek hodin. Dojel jsem pouze drifty a street závody s tím, že mě čeká tuna daleko jiných eventů. A to, že season pass spolu s tou Audinou Kurýra a Mitsubishi Lancer X se daj koupit v základní hře (jinými slovy, season pass zadáčo :)))) mi ho už postavilo!

KAŽDÉHO auta si vážím a z každého auta mám radost. Tím, že ho kompletně buduji od základu - že se odlišuji od ostatních hráčů. Vizuální tuning není tak výživný jako z NFS: Payback, ale nabízí dostatečně pestrou paletu možností. Barva interiérů aut, spoilery a nárazníky - není to úplně dokonalé, ale na můj vkus dostačující (s tím, že x partů si odemknete i jako odměny, za vyhrané závody). Ta hra je dost o grindu, ale ... nevím, působí to stále fresh a chutně. Mám koupených asi pět aut, jedno letadlo, motorku a buginu a když si vezmu, kolik času trávím s Nissanem, neumím si představit že mě toho tolik ve hře ještě čeká.

Rádia jsou složené z neznámých skladeb (ambientní rádio je něco, co forza hodně postrádá) a s takovým Bonobo na cestách...prostě wow. Čert vem to, že může sněžit i v Miami (:D) mě jde o ten varibiální prožitek z jízdy a tu pestrost toho vizuálu. Uznávám, že grafika dost zaostává o proti konkurentům, ale udělat detailní top grafiku s takovou masivní mapou... ehh, jde mi fakt o hratelnost, kterou má Crew 2 výživnou. Navíc, tvůrci maj spoustu času na upgrady a s tím, jak pečují o svůj titul, je to pravděpodobné že časem to vylepší. Živostnost této hry je stále vysoká.

Mimo ambientního rádia tu je nějakej ten rock, country (to je fakt super), hopík a nějaká ta latina, mexika, whatever.. každé rádio mi hladí uši a baví mě. Další věc, kde Crew 2 v kvalitě kolísá, je nazvučení. U aut to je ještě jakž takž v pohodě (hlavně klakson v tunelu je stále super), ale třeba zvuk niter a hlavně backfire má forza nesrovnatelně lepší. Chybí mi ta křupavost a monumentální feedback z toho. Ale to je jen detail.

Letadla a lodě se zase postarají o rozvětvení disciplín a člověk pomalu ani neví, kam má skočit. Letět letadlem v cockpitu...to je fakt masakr. Ale ještě to nemám zde tolik zažité, takže je možné, že pak komentář doplním o zážitky z těchto disciplín. Ale z toho, co jsem zkusil, mě bavilo vše.

Pak tu jsou klasické speed trapy, baví mě ujíždění před "tlakovou bombou" do určité vzdálenosti, motokros, really závody, drifty.... u nich jsem opět roztavil nespočet nervů, adrenalinu a hodin :D tam trošku překáží ten grind, ale není to nic moc hrozného. Nějakej naznak mikrotransakcí (barva kouře z kol) tu je, ale jde to získat i různýma eventama v in-game hře a průběhem v příběhu, takže to mě netrápí. Navíc, je to drobnost, bez které se klidně obejdu :)
líbí se mi ta rivalita a žebříčky. Ale...osm hráčů na mapě v tak obřím světě je docela málo. Nějaké bugy jakožto, že zmizí doprava..i když to jsem měl jen dvakrát. Jen jednou jedinkrát mi hra spadla a těší mě hodně krátké loadingy.

Crew 2 tedy má spoustu chybiček, ale převažuje to robustním obsahem, aktuálností, vizuálním tuningem aut, pestrou mapou, kvalitním soundtrackem a není zde vlastně nic, co by mě extra otravovalo. Za mě šílená arkáda, ale rozhodně těch peněz nelituju.
+14

LIMBO

  • PC 80
Limbo je zajímavá atmosférická plošinovka, kterou za sebe mohu doporučit. Jedná se spíše o umělecké dílo, které klade důraz hlavně na emoce. Je otázkou, zda hra má, či nemá příběh. Je to spíše na hráči, jak si vše domyslí. Limbo je spíše pomalejšího rázu s důrazem na řešení logických hádanek, ale najdou se i akčnější částí.
I když je dle mého názoru hudba jednou z nejdůležitějších součástí hry, která vytváří atmosféru a podtrhuje příběh, její absence v Limbu na atmosféře vůbec neubírá, ba možná i naopak.
Musím říct, že jsem nečekala, že bude hra takto brutální. První smrt mě opravdu překvapila, až šokovala. I když hra je temná, což drsnější styl naznačuje.
Nemohu říct, že bych se nezasekla z toho důvodu, že jsem nevěděla jak dál, ale mnohem frustrující bylo, když jsem přesně věděla, co mám dělat, ale byl problém v provedení. A tak jsem umírala a umírala a umírala, což je neoddělitelná součást této hry.

Pro: Atmosféra

+14

Tropico 4

  • PC 75
Herní výzva 2019 - Herní kutil

Mít možnost vlastního tropického ráje, kde si hrajete na diktátora, který si buduje vlastní stát a nenechá si do toho kecat? No dobře, kecat si do toho občas trochu nechá, ale pořád máte poměrně slušnou volnost a jako takové letní zpestření místo dovolené to slouží výborně.

První věc, která se mi vryla pod kůži je soundtrack, ten je hodně chytlavý a naprosto vystihuje atmosféru celé hry, dost se mi líbil, ovšem mohl by obsahovat více tracků, jelikož ve hře strávíte dost času a někomu by neustále se opakující rytmy mohly lézt na nervy (není můj případ).

Obecně atmosféra celé hry dělá hodně, jelikož nás vsazuje do nepříliš obvyklého prostředí, které, ač jste diktátorem na chudých ostrovech, je velmi příjemné, veselé, barevné a letní. To jsem si vlastně na celé hře užíval nejvíc.

K tomu diktátorovi... nedokáži posoudit, jaké to je být diktátorem, ale nepřišlo mi to jako nějaký výrazný rozdíl oproti tomu, kdybych byl demokratický, teokratický či monarchistický vůdce. Jednoduše – v tomhle hra mohla trochu přitvrdit a navodit nějaká výraznější nepříjemná morální rozhodnutí. Prostě měla být víc ‘špinavější‘.

Další věc je obtížnost. Vzhledem k tomu, že budovatelské strategie hraji asi tak jednou za pět let a jelikož jsem hru poměrně snadno dohrál, ačkoliv většinu věcí jsem si osahával sám (ano, pár typů a rad jsem si našel, ale nemnogo) a nemohu říct, že bych obecně vytvářel příliš fungující ekonomiky, tak musím konstatovat (16 misí z 20 jsem dohrál na plný počet hvězd), že je hra až moc jednoduchá.

S tím souvisí moje doporučení, nesnažte si zprvu hledat návody, snažte si to sami osahat a svými chybami dospět k tomu, že musíte něco asi dělat jinak a lépe, opravdu to není těžké a jen v krajnějších případech sáhněte po strejdovi Googlovi. Díky tomu se zvýší i zábavnost, protože jakmile si všechno osvojíte, tak začne být hra velice jednotvárnou, budete dělat v podstatě to samé pořád dokola a občas jen postavíte jinou budovu.

20 misí bylo asi zbytečně moc (cca 42 hodin), jelikož jak zmiňuji výše, hra se dost opakuje, takže pokud nejste nějaký velký budovatelský fanda (v tomhle případě pro vás hra nebude zase moc velkou výzvou), tak posledních 3-4 mise už nejspíš pojedete trochu na sílu (aspoň já to tak měl). Nebo doporučuji hru nehrát v tahu, ale prostě si jednou za čas zahrát na diktátora a udělat si vlastní tropický ráj.

Kampaň samotné hry je fajn, žádný zázračná srdcervoucí příběh to není, ale hezky paroduje diktátorství, ale i třeba komunismus, náboženství, mezinárodní obchod, USA, a další věci. Hra se totiž nese ve velmi vtipném duchu a pár úsměvu na tváři vám snad vytvoří. Kampaň vás vlastně spíš učí jednotlivé techniky hry a po dohrání dvacáté mise by jste měli být již schopní hru téměř naplno ovládat, což je trochu pozdě, protože jelikož nejste velký fanšmejkr, tak se vám asi nebude chtít pokračovat.

Nicméně celkově kolem a kolem se jedná o fajnovou budovatelskou strategii, kterou si může zahrát úplně každý (i nefanda žánru), jelikož obtížnost je více než vstřícná, internet je plný doporučení a pomocných rukou, kdybych to nehnal do výzvy, tak bych si hru vybral spíš jako takovou tu doplňkovou záležitost, kterou si jednou za 2/3 týdny zapnu, když si chci odpočinout na slunečné pláži a potrápit pár svých lidí…
+14