Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Lara Croft GO

Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2020 - 6. Ještě jeden tah... (Hardcore)
Na úvod bych chtěl poznamenat, že se jedná o můj první kontakt se sérií "GO" od Square Enix, který jsem započal hned tématem mě nejoblíbenějším z dané nabídky. Tedy Larou Croft. Abych se přiznal, velké ambice jsem od hry neměl. "Kostičkovaná" grafika s Larou na tahy... co by člověk mohl také čekat, když byl vždy zvyklý spíše na rychlé reakce a postřehy ze série Tomb Raider. Výsledek? Poměrně překvapil.

Co je nezbytné vychválit je hned první, co ze hry uvidíte. Tedy stylizované menu, které jsem si ještě za pomocí borců z Lokalizace.net vylepšil o možnou, avšak u tohoto typu her ne zrovna nezbytně nutnou, českou lokalizaci. Vše je na první pohled přehledně uspořádané a vizuálně opravdu nádherné.

Pustil jsem se tedy hned do prvního otevřeného "příběhu" a započal seznamování se hrou. První úkoly člověk zvládl hravě a očekával tedy, co bude dál s pečlivým vyhledáváním "collectibles" na každé obrazovce. Co mi na hře trvalo, jakožto odvěkému FPS hráči asi nejdéle, je zvyknout si, že hra "zkrátka nikam neuteče", aneb dokud se nehnu já, tak ani nepřátelé, kameny, dokonce ani časové spínače. Z ničeho nic, čas strávený u hry se přehoupl z minut na hodiny (bohužel asi jen tak na 2) a já zjistil, že jsem dorazil na konec původní hry. Dál v cestě mi stojí už jen dva další samostatné příběhy. Do teď jsme se nijak extra nezapotil a hra i přes několik opaků všemožných kombinací příjemně utíkala.

Při spuštění prvního přídavného balíku, jsem ale tvrdě narazil. Z původních 5-10 minut, co mi trval level v původní hře, jsem v jednom levelu trávil i hodiny. Dokonce jsem se, ačkoliv velmi nerad, opovážil využít nabízenou nápovědu, která je skvěle vymyšlená a dokonce jsem nenašel jediný náznak toho, že by hra využití nápovědy jakkoliv penalizovalala (samozřejmě kromě vlastního svědomí!). S druhým přídavným balíčkem jsme více méně na stejné úrovni, s tím rozdílem, že ten je o mnoho nápaditější, zkuste si místo jedné Lary starat hned o dvě!, pestřejší a zábavnější.

Po překonání těchto dvou lokací jsem dorazil až na úplný závěr hry, a to včetně všech sběratelských předmětů v inventáři a achievementů na Steamu. Sběratelské předměty mi zajistily odemknutí několika různých obleků pro Laru, se kterou mohu projít jednotlivé lokality znovu. Pustím se do toho? No... možná za pár měsíců (čti let). Ačkoliv nebudu o Lara Croft GO mluvit jako o nejlepší hře všech dob, jedna věc se jí podařila. Vím, že vyhýbat se podobným titulům (Hitman GO, Deus EX GO, dívám se na vás!), by se mohlo šeredně nevyplatit a výsledkem by bylo zbytečné ochuzení o zajímavý přístup k již legendárním sériím z úplně jiného (logického) pohledu, kde ne každý pohyb může znamenat smrt, ale naopak pouze ten jeden pohyb smrt neznamená a ty ostatní ano.

Hodnocení: 75%

Pro: Menu, zpracování hry, nápadité hádanky, promyšlenost tahů, sběratelské předměty

Proti: Poměrně krátké, velmi nevyvážená obtížnost, nulový příběh

+14

Kona

nemopbxnemopbx
Dohráno
  • XOne 95
Na túto hru som sa veľmi tešil. Toto je presne ten štýl, ktorý ma baví. A Kona ma nesklamala. Raz za čas si chcem zahrať hru, kde sa nebudem náhliť, kde si budem užívať prostredie a sem-tam zapnem mozog. Je síce pravda, že v tejto moc logických hádaniek riešiť nemusíte, ale aspoň si tu musíte dávať dokopy príbeh.

Ako detektív sa ocitám v zamrznutej severnej Kanade a hneď od začiatku som nadšený z prostredia. Autori mi trafili na strunu. Prichádzam do malej dedinky, kde mám vyriešiť problém. Samozrejme, trošku sa to zvrtne. Nikde nikoho a ja som sám ako ihla v kope snehu. Čo sa stalo? Musím na to prísť a tak beriem do ruky mapu. Aj tento detail sa mi páči, nakoľko som tú mapu naozaj neraz musel vyťahovať. Pohybovať sa môžem pešo alebo autom. No, mám taký pocit, že pešo to bude oveľa viac zaujímavejšie. Nemýlil som sa. Takmer celú mapu mám hneď dostupnú. Vidím domčeky a nejaké chatky. Je iba na mne kam sa vyberiem a čo pôjdem preskúmať. Toto sa mi teda páči. Nikde nikoho, vonku len sneh, obydlia prázdne. Rýchlo prichádzam na to, že hra nie je len obyčajná adventúra, ale obsahuje aj survival prvky. Keď som dlho vonku, tak mi začína byť zima a potrebujem teplo. Buď nájdem vonku táborák alebo zapálim u niekoho krb. Za toto palec hore. Survival tu nie je žiadny agresívny a vôbec neobťažuje, naopak príjemne podtrhuje atmosféru miesta. Sem-tam som stretol hladných vlkov, ale ani tí nie sú veľmi nebezpečný a je viac možností ako sa ich zbaviť. A tak sa prechádzam krásnym prostredím, prehľadávam každý možný kút, nachádzam rôzne fotky, dopisy a iné veci, ktoré mi doplňujú skladačku príbehu. Toto je presne to, čo mám veľmi rád, ale problém je, že vo veľa hrách ma stále niekto naháňa a musím utekať alebo sa schovávať. Ja si chcem v pokoji všetko prehľadať a prečítať. Hurá, dostal som presne to, čo som chcel. Hra síce má byť aj hororová a ja moc také hry nemusím, ale tuto som sa teda vôbec nebál a našťastie tu nie sú scarejumpy. Ak teda nerátam loadingy, ktoré tu na mňa vyskakujú, keď ich najmenej čakám. Mapa je rozdelená do neviditeľných uzemí a v momente, keď prejdem do druhého územia, tak sa obraz sekne a musí sa načítať ďalšie územie. Je síce super, že tu nie sú žiadne loading obrazovky, ale aj tak je to trochu otravné, keď som musel niekde častejšie behať hore dole. Toto je asi jediné malé mínus hry.

Hra má celkom zaujímavý príbeh, aj keď koniec je trochu zvláštny. Vedel by som si to predstaviť inak. Pozitívne je, že ak si dáte pri skúmaní naozaj záležať, tak sa herná doba môže vyšplhať aj na 10 hodín, takže hra stojí za tú investíciu. Nemôžem si pomôcť, ale pri tejto hre sa mi hneď vybaví aj Firewatch. Obe hry som naozaj užíval. A napriek tomu, že Kona má asi nulovú znovuhrateľnosť, tak je to hra, ktorú si rád po čase zahrám znova.

P.S.: Hra sa v dobe písania komentáru nachádza v službe Xbox Game Pass.

Pro: atmosféra, prostredie, príbeh, voľnosť, jemný survival

Proti: loadingy

+14

Horace

PopcornPopcorn
Dohráno
  • PC 70
Tahle hra má mnoho silných momentů a mnoho slabších momentů. Musím vyzdvihnout hlavně krásný pixel-art artstyle, sympatické postavy (kterých je mnoho) a některé fakt povedené pasáže, zejména podivně psychadelickou kapitolu 7.

Bohužel hra má místy hodně velký náběh na monotónnost -- cutscény jsou často doslova o ničem, příběh se točí v kruzích a vy jste frustrovaní z toho, že byste si raději zaskákali. (To, že by si postavy mohly povídat během gameplaye, tvůrce napadlo až těsně před koncem hry.) Herní ekonomika nedává smysl -- zatímco Mario sbírá mince, Horace sbírá odpadky, které ale je docela oser sbírat (hlavně ze začátku hry, protože u nich musíte stát absurdně dlouho, než je seberete), a co se in-game obchodu týče, tak ze začátku si nebudete moct koupit nic a v jeden moment tam naklušete a koupíte si všechno -- progrese není moc vybalancovaná.

Pak má hra pár drobnějších nedostatků: frustrující povinné minihry, defaultní keybinding je na klávesy ABXY (na klávesnici!) a běhat a házet se musí stejným tlačítkem.

Finální verdikt je, že hra Horace má velmi specifický šarm a někdo si s ní očividně dal hodně práce. Některé aspekty jsou nedotažené a některé zase šíleně přetažené, ale ve výsledku se jedná o úctyhodný počin. Doporučuji zejména pokud jste hru dostali zadarmo z Epic Store a válí se vám v knihovničce.
+14

The Gardens Between

SteveSteve
Dohráno
  • PC 80
Tématika manipulace s časem patří mezi moje nejoblíbenější. Když jsem viděl logickou hru na tomto založenou, musel jsem vyzkoušet. A zklamán rozhodně nejsem. Odvíjet jedno časové vlákno tam a zpět, někde něco změnit a pak sledovat, jaké to má důsledky, to je lahůdka. Ačkoliv se celá hra vlastně takto odehrává (co se ovládání týče) jenom v jedné dimenzi, byl jsem příjemně překvapen, kolik originálních prvků do hry autoři nacpali.

I tak se bohužel některé prvky trochu opakují (zejména neustálé řešení rozsvícení lucerny a práce s mlhou). Hra je však docela krátká, takže to zase tolik nevadí. Některé logické úkoly šly vyřešit čistě náhodou. Ostatně, v 1D před sebou zase tolik možností nemáte :) Graficky hra působí hezky, některé lokace jsou velmi originálně vystavěny, hudba je taky fajn. Mohu doporučit.
+14

MechWarrior 4: Vengeance

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 90
Další nášup mechů a opět je to skvělá hra. MechWarrior ve své kategorii nemá skoro žádnou konkurenci. To mu ale vůbec neubírá. Jediná nevýhoda téhle série je, že jsem se občas musel nutit do rozehrání. Ovládání vyžaduje použití většiny kláves na klávesnici. Tady tomu není jinak. Je potřeba se to nejdřív naučit. Projít si poctivě tutoriál a nic neošidit. Po tom se hra stane kurva zábavnou.

Co mě od minulých dílů sakra potěšilo je nové uživatelské rozhraní. Konečně je menu přehledné. Konečně jsem se v něm vyznal na první dobrou a vyzbrojování mechů není takový porod jako v minulých dílech. Co se týče vyzbrojování, autoři se snažili hru udělat varaibilnější. Už nesejde jen na tom kolik mech váží a na něj narvat třeba 6 PPC a milión Heat Sinků. Tady má každý mech různé dispozice k různým zbraním. Máte velkého mecha, ale nesedí vám moc balistické zbraně? Můžete si vzít jiného menšího mecha, který má větší dispozice třeba na energetické zbraně. A naopak. Dost bylo jedné zbraně, ze které pálíte celou hru. Čtvrtý díl vás poprvé nutí kombinovat zbraně.

V boji přestala fungovat taktika ustřelování končetin. K okamžitému vítězství se ustřelit noha nedá. Mech se tím akorát může ochromit. Mnohem výhodnější je mířit na srdce (reaktor) mecha. Z vybavení zmizel naváděcí počítač. Už se nejde zaměřit na jednu část nepřátelské mecha, ale hráč se musí zatraceně snažit, aby trefil. Jinak je to ale starý dobrý MechWarrior. Na začátku mi trochu připadalo, že hra už nebude tak těžkotonážní. Mechové nedupou a vypadali male. To se naštěstí změní zpřístupněním obrovských kolosů během hry. Setrvačnost pořád funguje a jejich palebná síla je snad ještě o něco víc kulervoucí.

Nevím, jestli je to od zkušeností z předchozích dílů. Tímhle jsem prošel jak nůž máslem. Hrál jsem na střední obtížnost a hra mi moc nekladla odpor. Až snad na pár posledních misí ve městě. I ty po pár pokusech povolili. Mnohem víc než kroužení okolo nepřítele se mi osvědčilo pracovat z dalekonosnými zbraněmi. Někde vzadu se skrčit, dopředu poslat parťáky jako štít a v klidu ostřelovat. Inteligence není kdovíjaká. Než vás pořádně zaměří, je většinou po ní. Oproti minulému dílu doznala umělá inteligence přece jenom vylepšení. Orientují se mnohem dřív. Stejně jim to ale nebylo k ničemu.

Hra se zaměřila víc na příběh. Ten je ale tak béčkový a klišoidní jako výkony herců v animacích. Také se nedivím, že tahle klasika tady má tak málo hodnocení. Celá série není moc přístupná příležitostním hráčům a joystick by se fakt hodil. Mě to ale nevadilo. Já si užíval hlavně těžkotonážních bojů, kterých jsem dostal pořádnou dávku.

Pro: těžkotonážní a destruktivní boje, konečně přehledné menu, varaibilnější vyzbrojování

Proti: zbytečně složité ovládní, mohlo to být delší, parťáci občas neposlouchají

+14

Moonstone: A Hard Days Knight

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Tak jsem si zase jednou něco dohrál po delší době. Moonstone mě kdysi moc bavilo svoji brutalitou a netradiční hratelností. Zvolíte si jednoho ze čtyř rytířů a vydáváte se na mapku, která je poseta lokacemi. Většina z nich jsou hnízda potvor a vyčistit každé jednoho z nich Vám dá zabrat. Mapa je rozdělena na 4 části a v každé z nich se vyskytují různé potvory, společné mají jen jedno - jsou smrtelně nebezpečné, je potřeba obratnost a najít speciální taktiku. Jsou tu trolové, kteří Vám skočí na hlavu a je po Vás, bahenní monstra Vám pohřbí, obři umlátí kyji. Pokud Vám hra dá lehčí soupeře jako sekerníky či oštěpaře, bude jich na obrazovce mraky a budou útočit ze všech stran. Za vyčištění hnízda získáte nějaké peníze, něco zkušeností a nějaké předměty.

Je to v podstatě mlátička, takže se oháníte mečem a to tak že držíte Enter a podle toho který směr vyberete, provádíte různé útoky. Rychlý sek, pomalé bodnutí či úder přes hlavu, vrhání nožů. Na každého platí něco jiného a budete umírat a umírat. Životů není nekonečně, máte sice léčivé lektvary i automatické léčení, ale proti některým nepřátelům je Vám to naprd. A tak pokud nepoužijete nakonec Dos Box s ukládáním pozice, cíl jen tak neuvidíte. Upřimně, nechápu jak jsem to kdysi zvládl dohrát bez ukládání.

Jak jsem říkal, je to mlátička, ale se solidními RPG prvky. Nacházíte kouzla, ochranné prsteny a talismany, vylepšujete si tři vlastnosti, hledáte lepší meče a brnění, kupujete si více energie. Jsou tu dvě města, dvě speciální lokace. Po mapě se navíc potulují i další tři rytíři (ti které jste si nevybrali) a hrozivý drak, který Vás realisticky usmaží jediným fouknutím ohně. Cílem je nasbírat 4 klíče, dostat se do údolí uprostřed a po likvidaci brutálně těžkého bosse získat titulní měsíční kámen.

To vše v příjemné ručně kreslené grafice, se stylovým kresleným intrem a outrem a především parádní brutalitou. Nepřátelé se válí v tratolišti krve a orgánů, pokud zabijete rytíře, můžete mu udělat "fatalitu" (useknutí hlavy).

Zkrátka zábavná jednohubka. která ani v době vzniku určitě nepatřila mezi velké hry, ale v podstatě ji není co vytknout. Kromě na dnešní dobu šílené obtížnosti a omezení počtu životů.
+14

The Last of Us Part II

MatejQ004MatejQ004
Dohráno
  • PS4 100
  • PS5 100
Super hra, která by si určitě zasloužila nějakou cenu ohledně grafického zpracování. Líbí se mně motiv příběhu, který je zase jak je zvykem u Naughty Dog vysoce nadprůměrný. Grafika je opravdu skvělá a takovou jsem dlouho v žádné hře, co jsem hrál neviděl. Mimika v obličejích postav a to ne jen v cutscénách, kde je tak realistická, že poznáte jakou emoci postava má i bez toho, aby něco říkala nebo třeba plakala, tak i v gameplayi, kde je mimika taky výborně udělaná. V gameplayi to jde nejvíce vidět, při tichém zabití nožem Ellie. V jejím obličeji jde vidět ta vynaložená síla k zneškodnění protivníka, ale mimika jde vidět i při pouhém postávání a nicnedělání. NPC jsou o proti první hře zase o několik levelů výš, jsou perfektně zpracované a chovají se realisticky, volají na sebe svými jmény, a reagují na to, když někoho ze své skupiny uvidí mrtvého. Nepřátelé Vás dokážou i skvěle obklíčit až tak, že je někdy i těžké jim proklouznout. Nakažení jsou identičtí jak tomu bylo v prvním díle, jen třeba clickeři mi přišli o něco citlivější na zvuk a snáz Vás můžou najít než tomu bylo v první hře, ale to se mi možná jen zdá. (Spoiler k předem oznámenému druhu nakaženého Nové typy nakažených mě překvapili. Jeden je Shambler, s kterému se muselo zase přistupovat jinak než k ostatním typům nakažených. Určitě není na škodu, že ho do hry přidali. Jako svůj útok ze sebe vypouští jedovatou kyselinu, ve které se můžete udusit ). (Spoiler k neoznámeným druhům nakažených Druhý a jediný neoznámený druh nakaženého mně dal pěkně zabrat, neoznačil bych to jinak, než, že to byl boss fight. Je to taková velká slátanina všech možných nakažených dohromady a myslím si, že je v celku i povedený. Boj s ním byl zajímavý v tom, že se na něj spotřebuje snad vše, co máte u sebe. Tím pádem je boj dost těžký a až jsem ho konečně na tak čtvrtý pokus dal, říkal jsem si, že od tam chci už konečně pryč).

Druhou část hry se hraje za Abby. S Abby se mi ze začátku moc hrát nechtělo, protože jsem ještě nevěděl co ji k zabití Joela vedlo. Po prvním jejím flashbacku, mi to bylo jasnější a začal jsem chápat, proč to udělala, ale pořád jsem cítil soucit k Ellie a bylo mi docela proti srsti na Ellie útočit.
Příběh je zpracovaný dobře, nějaký chybičky by se tam našli. A jak si některá část hráčů myslela, že ta hra bude nějak potlačovat určitou orientaci, tak se opravdu spletl, nic přehnaného tam není. Líbili se mi i občasný pohledy do minulosti, které hru oživili a dávali ji i tu světlejší stránku a pozitivitu, jako třeba hezké slunečné počasí, o proti zamračenému a deštivému Seattlu. Uprostřed hry trochu zaostává tempo příběhu a je tam převaha gameplaye, je to asi i tím, že jsem dost prozkoumával, abych byl dostatečně vybavený do boje, ale myslím si, že i kdybych tolik neprozkoumával, tak by tempo nebylo až o tolik rychlejší. Celkově se mi hra líbí, hlavně graficky, technicky a i ten příběh byl skvělej. Takže můžu říct, že druhý díl The Last of Us je prvotřídní hrou s výbornou hratelností, skvělým příběhem, který si na plno užijete a grafikou, na kterou se i po celé hře nedokážete vynadívat.

NA POPRVÉ - 19-23. června 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost.
Hru jsem dohrál za 26 hodin, 18 minut, 47 sekund.

NA PODRUHÉ - 26. srpna - 12. září 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost +.
Hru jsem dohrál za 19 hodin, 31 minut, 11 sekund.

NA POTŘETÍ - 25. srpna - 27. září 2024. (PS5 Remaster)
Hrál jsem třetinu hry na zničující obtížnost, zbytek na těžkou.
Hru jsem dohrál za 25 hodin, 23 minut, 52 sekund.

Pro: Grafika, zvuky, hudba, příběh, mimika v obličejích, animace, zábavná hratelnost.

Proti: Pomalejší tempo vyprávění příběhu.

+14 +17 −3

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

OperatorOperator
Dohráno
  • PC 95
Rozbitá a bohužel nedodělaná hra ... stejně bych ji zařadil mezi mé nejoblibenější hry a to hlavně kvůli naprosto výborně napsaným a nadabovaným postavám (hodně pomáhají i velice dobré animace obličejů). Taková úroveň dialogů je jen v málokteré hře, je viděť že tvůrci pracovali před touto hrou na klasických fallout hrách. I přestože bojová stránka hry je poměrně jednoduší tak mě stále bavilo běhat ve městě s katanou a sekat svoje nepřátele a vysávat jejich krev. Upírská stránka hry je zpracována na výbornou a různé klany za které je možné hrát dodávají na nové hloubce, dialogy ba i dokonce celá hratelnost hry se může změnit podle vašeho výběru.

Pro: dialogy, možnost volby, zajímavé postavy, dobrý příběh

Proti: bez neoficiálních patchů je hra plná bugů

+14 +15 −1

Indiana Jones and the Staff of Kings

JumasJumas
Dohráno
  • Wii 65
Letos jsem se podruhé vžil do role Indiana Jonese, avšak tentokrát jsem k jeho ovládání nepoužíval myš a klávesnici, ale Wii Remote a Nunchuck. Jelikož šlo teprve o mou druhou větší hru na Wii (když nepočítám plošinovky), musel jsem se zpočátku trochu prát s ovládáním a neposednou kamerou. Oboje občas zazlobilo, ale nakonec si to sedlo.

Hra obsahuje pouze šest levelů, což by se někomu mohlo zdát málo. Já se svým sklonem k dokončování her na sto procent jsem v ní však podle statistik strávil téměř čtrnáct hodin. Určitě to nebylo sbíráním ukrytých artefaktů, u kterého jsem se bavil stejně, jako v Emperor's Tomb, akorát kdoví proč artefakty znázorňoval Indyho levitující klobouk a prohlédnout jsem si je mohl leda v albu. Časově nejnáročnější totiž byly takzvané pohyby slávy. Některé byly jednoduché a splnil jsem je během několika minut v podstatě bez velké snahy, ale pár jich bylo opravdu zapeklitých a jejich splnění mi trvalo klidně i několik hodin.

Prvních pět levelů je klasický Indiana Jones, hledající poklady, řešící hádanky a čelící neustálému smrtícímu nebezpečí v Súdánu, Panamě nebo Nepálu, ale poslední level je úplně odlišný (až na to smrtelné nebezpečí) a přesto, že není moc dlouhý, jeho zdolání mě stálo spoustu času a sil. Snad vše je zde špatně počínaje zvláštní likvidací nepřátel pomocí klavíru zavěšeného ramenu na jeřábu, přes neskutečně frustrující bitku a konče špatně ovladatelnou honičkou na motorkách. Snad jen přestřelky, které jsem jinak moc nemusel, jsou slušně hratelné, ale možná až moc dlouhé.

Každého fanouška, včetně mě, jistě potěší i filmová hudba, která ve hře mnohokrát zazní. Jenom hudba v menu, kde se z rádia linula zvláštní melodie, mi moc nesedla. Z bonusů, které lze získat za určitý počet nasbíraných artefaktů nebo splněných pohybů slávy, jednoznačně vyčnívá hratelná verze Fate of Atlantis. Nevím sice, proč bych hrál tuto legendární adventuru zrovna na Wii, ale už mít tu možnost je super. Hrát Staff of Kings v kůži Hana Sola nebo Henryho Jonese však také není úplně k zahození. Bohužel se však vzhled postavy nezmění v cutscénách, takže je to celé takové polovičaté.

Pro: Indiana Jones, artefakty, měnící se prostředí, hádanky, hudba, bonusy

Proti: občas ovládání a kamera, poslední level, hudba v menu

+14

DiRT: Showdown

RossRoss
Dohráno
  • PC 70
Hned ze začátku se bez mučení přiznám, že závodní hry, kde je taková ta třepací kamera moc nemusím a ta kamera kazí celkový dojem ze hry. Ne nijak je to i tady, ale tady jsem to vydržel. Ale jestli jsem udělal dobře, to nevím :)

Celkově je hra relativně fajn. Všude přítomná demolice, destrukce a kusy aut jsou fajn věc. Bouračky aspoň v první fázi oťukávání vypadají docela dobře a důvěryhodně. Samotné závodění v různých módech je taky fajné. Hlavně derby, kdy je potřeba shodit protivníka z rampy dolů je fakt sranda.

Sranda je i závod, tzv. 8 ball. Tedy závod, kde se kříží několikrát vlastní trať a hrozí zde boční nárazy. To je opravdu sranda a občas i dost frustrující, když je hráč první před cílem a někdo ho sundá tak, že auto dojezdilo. A o tom ta hra vlastně je. Oponenti jsou opravdu agresivní a obtížnost hry docela vysoká.

Co se týče vozového parku, ten je opravdu originální. Mít v derby dodávku nebo pohřební vůz je docela sranda a i přesto člověk může prohrát. AI jsou opravdu šílenci. Ovladatelnost aut je různá a některé auta jsou téměř neovladatelná. Hlavně ty buginy.

Soundtrack ujde, mix žánrů, něco sedne, něco ne. Co bych kritizoval je ta kamera. Jako třepání u nitra, to je opruz. Tak samo je opruz klepání u nárazu, ale to se dá ještě přežít. Já vím, má to nabudit pocit rychlosti, ale mě ta kamera prostě nebaví :) A taky nesmyslné přetáčení aut (všech), pokud se chce hráč po nehodě rozumně otočit přes zpátečku. Něco tak ohavného jsem v závodních hrách neviděl.

Pro: Grafika, agresivita AI, obtížnost, herní režimy, velké množství vozidel

Proti: Divný tuning, kamera, driftování by tu být nemuselo, AI by mohlo být více než 7 na trati.

+14

Call of Cthulhu

lestat192lestat192
Dohráno
  • PS4 80
Edward Pierce přijíždí na ostrov Darkwater, kde má vyšetřit smrt ženy, jejího manžela a syna. Sarah Hawkinsová byla malířka a spekulovalo se o její příčetnosti. Případ byl odložen jako nehoda a její otec si vás jako detektiva najme abyste zjistili pravdu. Což se Piercovi zrovna hodí, protože žádnou práci nemá a složenky se sami nezaplatí.

Hra obsahuje jednoduchý RPG systém, kde si postupně zlepšujete několik atributů. Rovnou na začátku jich několik můžete rozdělit a je to taky jediné místo, kdy manuálně můžete zainvestovat do Lékařství nebo Okultismu. Dál už to půjde jen pomocí čtení různých specializovaných knih a zkoumání věcí. Hlavně se vyplatí investovat do Vyšetřování a Všímavosti. Naopak Sílu skoro nevyužijete.

Akční pasáže se totiž řeší plížením nebo útěkem. Ať už se jedná třeba o části v blázinci nebo třeba v souboji s Ohýbačem. Přesto v závěrečné části hry dostanete do ruky pistol. Jinak si ale vystačíte se zapalovačem a lampou (u té je potřeba doplňovat olej, ale ten je v potřebných pasážích vždy někde kolem). Hodně se řeší hlavně průzkumem a dialogy. Někdy je potřeba taky vyřešit nějaký logický puzzle jako třeba tajný vchod v pracovně nebo otevření trezoru v knihkupectví.

Jinak hra celou dobu drží ponurý nádech a hutnou atmosféru. Jsem rád, že je hra v češtině . Naopak by se mi líbilo, kdyby šlo znovu odehrát kapitoly zvlášť. Také se mi líbilo, že jde některé situace řešit více způsoby. Třeba do skladiště v druhé kapitole se můžete dostat sami tajnou cestou nebo využít dva opilce aby udělali rozruch případně vás tam dostane Cat.
Hra má také několik konců. Záleží jen na vašich rozhodnutích jaký konec si budete moci zvolit. Já mám neodkrytý ještě ten poslední.

Pro: atmosfér, příběh, čeština

Proti: nejde odehrát určitou kapitolu jen znovu celou hru, stealth pasáže

+14

Hue

BystrozrakýBystrozraký
Dohráno
  • PS4 70
V každém z nás dřímá spořivý človíček, který nad námi přebírá kontrolu, když vidíme nějaký ten výhodný bundle. Fakt, že si většinu her pořízených z těchto balíčků nezahrajeme, už nehraje žádnou roli. Důležitější je ten pocit, že jsme ušetřili a tento pocit se umocní, když za ušetřené peníze pořídíme další výhodný bundle. To již ale odbočuji. Nedávno jsem takto ušetřil, když jsem si na PS Store pořídil jeden indie bundle primárně kvůli Dear Esther. Přesto mě v něm následně zaujala taková nenápadná logická hopsačka Hue.

Příběh této komorní plošinovky je vcelku jednoduchý a neurazí. Jakožto malý klučina Hue, budete pátrat po své zmizelé matce. Ta vám zanechává dopisy, ve kterých se více dozvíte o ní, a hlavně o prstenu, který vynalezla a díky kterému můžete ovlivňovat vnímání reality za pomocí barev. Tento prsten budete poté sami skládat barvu po barvě a hojně ho využívat při řešení hádanek.

Samotné hopsání v základu funguje. Hádanky jsou hezky vymyšlené, avšak pouze u některých jsem se musel více zamyslet. Hodně se mi líbily různé prvky, které zpestřovaly řešení jednotlivých levelů. Namátkou například balónky nebo bloky měnící barvu, když na ně hráč skočil, či tryskající barva, přebarvující objekty. Jen na můj vkus nebyly tak často využívané. Zejména mě mrzí menší četnost tryskající barvy.
Zapotil jsem se ale u „akčnějších“ levelů, kde jsem musel rychle přeskakovat mezi barvami, abych se vyhnul smetení řítícím se balvanem, či dekapitaci laserem. Hra se při výběru barev zpomalí, což je mi platné jako mrtvému zimník, když nedokážu rozpoznat barvu, kterou potřebuji. V tomto tkví mé největší negativum. Postupně si odemknete 8 barev, přičemž polovina barev se mi slévala dohromady. Nejednou se hra proměnila ve sportku, když jsem typoval, zdali onen fialový balvan, který se na mě řítil, byl opravdu fialový nebo pokud nebyl náhodou růžový. Několikrát jsem musel opakovat jeden level kvůli takovéhle prkotině a sráželo mi to celkový dojem z hraní.
Někoho by mohla zamrzet i délka hry, kdy ji projedete za dvě, tři odpoledne.

Vedle příjemného komorního příběhu a pohodové hratelnosti je nutno také vyzdvihnout silnou atmosféru. Ta zejména čerpá z krásného soundtracku, který jednoznačně patří k těm lepším, které jsem kdy slyšel. Graficky si zase hra udržuje svůj jednoduchý, přesto specifický styl.

Hue je povedená logická plošinovka, která ve všech aspektech funguje tak jak má. Příběh, hudba, vizuál a celkově hratelnost, pominuli zmíněné negativy, se hezky dohromady sešli. Britské studio Fiddlesticks Games tak vytvořilo příjemnou hru, která minimálně stojí za vyzkoušení.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 2. "Heuréka!"]
+14

The Wolf Among Us - Episode 5: Cry Wolf

včelkavčelka
Dohráno
  • PC 100
Tak tohle mi hodně sedlo. Jo a hodnotím všech pět epizod dohromady.
Pohádkový postavy ve světě lidí, začnou se dít vraždy, vlk šerifem… asi nemá cenu se o tomhle rozepisovat, to si každej může kdekoli přečíst.
Ale co že mi tak sedlo? Už když jsem hru poprvý pustila a viděla úvodní obrazovku (s tou hudbou k tomu), tak jsem tušila, že tohle bude stát za to. No a Bigby Wolf je prostě sympaťák – doteď bych nevěřila, že komiksová postava může bejt takhle charismatická, pak ten příběh, celkový zpracování, jaký to má tempo, dialogy mě bavily, i ty akční scény, i když na mě někdy byly až moc brutální, ale to jsem skousla. Že tam toho hraní v pravým slova smyslu vlastně ani moc není, mi bylo dost jedno. A hlavně se mi už hooodně dlouho nestalo, že by se mi od nějaký hry tak těžko odtrhávalo a že bych se tak těšila, až k tomu zase sednu.
No, celkově je to mý hodnocení spíš takový pocitový, než že bych tu hru nějak analyzovala… Ale to se taky může, ne? :) Akorát škoda, že je to poměrně krátký.
+14

INSIDE

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PC 100
Naprosto bezchybná záležitost od studia Playdead, která dovedla překonat i tak skvělý počin jakým bylo ve své době LIMBO. INSIDE je další plošinovkou, kde sledujeme cestu němého protagonisty temným a nepřátelským světem. Tentokrát se hra odehrává v industriálním dystopickém světě, kde smrt přichází snadno a rčení "za plotem je tráva zelenější" zde rozhodně neplatí. Pokud se u kratkých indie her ptáte sami sebe, jestli se vám vyplatí jejich cena za asi 3 hodiny hratelnosti, tak zde rozhodně nebudete litovat. Jedná se o krátký ale velmi intenzivní zážitek plný abstraktních futuristických výjevů a děsivých situací, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech.

Musím sebekriticky přiznat, že i když jsem fanoušek her, které vypráví příběh beze slov pouze pomocí prostředí, tak i přes to nemohu příběh Inside interpretovat, natož popsat. Jedná se o kritiku industriální společnosti, která nahlíží na lidi spíše jako na surovinu, než jako na lidské bytosti? Jedná se o příběh o ovládání myslí a experimentování s nějakým druhem kyber-otroctví? Opravdu nedokážu říct. I přes to, že nejsem schopen příběh efektivně rozklíčovat, jsem si hru skvěle užil, protože její poselství funguje i když příběhu nerozumíte.

Pro: Ovládání, svět, grafika, hádanky

Proti: Nic

+14

Pokémon SoulSilver Version

TainaruTainaru
Dohráno
  • DS 90
Pokémoní remaky SoulSilver a HeartGold v čase čtvrté generace spatřily světlo světa při desetiletém výročí původní druhé generace her Gold, Silver, Crystal, a navázaly tak na úspěch předchozích párových her FireRed a LeafGreen (třetí generace). Zároveň se tu můžeme setkat s dobově novátorskou grafikou a několika vylepšeními, díky kterým se hra nesmazatelně zapsala do duší pokémoních fanoušků a dodnes jsou obě HeartGold a SoulSilver mnohými vyzdvihovány jako jedny z nejlepších her v sérii vůbec. Ale vezmu to popořadě.

Příběh je prakticky stejný jako v druhé generaci. Nejedná se o žádnou alternativní předělávku, takže změny jsou v podstatě minimální, ačkoliv na jednu z nich se dá narazit hned při tvorbě postavy. Opět hrajeme v mužském podání za protagonistu Ethana, ale dívčí osazenstvo se změnilo z původní Kris na Lyru. Příběh i postavy jsem již popisoval v Crystalu, tak jen dodám, že Lyra se mihla i ve dvou epizodách anime a bez většího představení v manze.
Hra začíná stejně jako minule v osadě New Bark Town a profesor Elm vám dá na výběr jednoho ze startérů Chikorita, Cyndaquil, Totodile. S ním jdete vyřídit donášku a cestou zpět se začnete mydlit se svým rivalem Silverem, synem rakeťáckého bosse Giovanniho, načež začíná opravdové dobrodružství ve světě Johto. Abyste se ale necítili ochuzeni, tak po nasbírání všech odznaků a poražení elitní čtyřky (která je nyní zahrnuta celistvě do Johto a ne až po finále průchodu v Kanto) začne ještě post game, ve které se vydáte sbírat odznaky znovu do sousedního Kanto (region první generace), opět se setkáte se starými známými postavami jako Misty a Brock a nakonec si vybojujete přístup do nejnebezpečnější oblasti Mt. Silver, kde se ukrývá před světem nejnebezpečnější trenér ze všech – tedy sám Red, za kterého jsme hráli v první hře série.

Co se týče exkluzivních Pokémonů, tak je možné pochytat jich celou řadu včetně legendárních díky tomu, že pokédex reaguje na všechny čtyři dosavadní generace (tedy 493 čísel, ale druhou půlku pokédexu zpřístupníte poté, co zaregistrujete prvních 251), ačkoliv dnes již není možné sehnat ve hře úplně všechny kvůli některým vypnutým funkcím nebo dávno zapomenutým eventům. Podle verze však dostanete Lugiu i Ho-oha. Jednoho dříve a druhého později – obal hry napoví, kterého dříve. Poté jednoho z dua Kyogre a Groudon. Pokud seženete oba potřebné orby, tak i Rayquazu. Svoji linku dostane psí trio Suicune, Raikou, Entei, přičemž první jmenovaný je na rozdíl od ostatních dvou snazší k odchytu a stává se součástí zajímavého příběhu. Na konkrétních místech potkáte Articuna, Zapdose i Moltrese; a dokonce ve své obvyklé vysezené jamce Mewtwo. Pokud nějakým zázrakem seženete eventového Arceuse nebo přetáhnutou verzi z Diamond, Pearl, Platinum z Hall of Origin, pak si necháte zhmotnit jednoho z trojice Dialga, Palkia, Giratina. Další eventový předmět Enigma Stone zpřístupní jednoho z Lati@sů, ale je možné je aktivovat i postupem ve hře – Steven Stone vás o nich informuje. Zbytek vzácných Pokémonů je třeba přetáhnout opět z DPP anebo z Pokémon Ranger.
Během jednorázových eventů dávné minulosti mohli hráči získat i takové rarity jako Mew, Jirachi, Manaphy. Nebo i psí trio, kteří zase později spustili další event po přenesení do Black a White.
Po poražení Reda si pak můžete od profesora Oaka vzít jednoho ze startérů první generace a v Silph Co. v Saffron City od Stevena Stonea zase jednoho ze startérů třetí generace.

Jelikož internetový transfer příšerek již není možný, jedinou možností zůstává transfer z dvou DS nebo 3DS konzolí v jejich vzájemné blízkosti.

Grafická podoba obou her se opět trošku posunula kupředu a prostředí, ač pořád poctivé 2D, již trochu falešně simuluje 3D prostor a některé animované sekvence už dokonce plně využívají 3D. Díky dvěma rozděleným obrazovkám z nich má pak hráč i větší požitek, a protože je ta spodní dotyková, zlepšuje se také celkové ovládání hry. Proto má vizuál i podoba UI určitě body k dobru.

Co však zajistilo oběma hrám největší slávu, je fakt, že za postavičkou hráče nyní pochoduje kterýkoliv Pokémon, jenž se nachází na prvním místě v aktivní partě. Tuto mechaniku uvedl předtím pouze Pokémon Yellow s Pikachu a poté, co si na chodící potvůrky hráči zvykli i v SS/HG, už po nich volali před vývojem každé další hry. Bohužel neúspěšně. V tuto chvíli (polovina roku 2020) tvůrci znovu mechaniku implementovali do prvních dvou DLC k Sword a Shield; v Isle of Armor a Crown Tundra. Edit: Brilliant Diamond a Shining Pearl tuto mechaniku taktéž přijaly.
Chodící Pokémon samozřejmě není samo o sobě žádné velké terno, ale v kontextu s ostatními hrami se zcela vymyká zažitému stereotypu, vylepšuje zážitek z průchodu hrou a dává pocit, že se svým oblíbeným Pokémonem zažíváte všechna dobrodružství v dobrém i ve zlém.

Kromě klasických Kanto a Johto se ve hře objevily i další tajemné lokace, zpravidla spjaté s nějakým legendárním Pokémonem. Whirl Islands, Bell Tower & Burnt Tower, Seafoam Islands, Silver Cave, Cerulean Cave, Embedded Tower, Ruins of Alph… To jsou některé z nich. Zcela poprvé (a zatím také naposled) se ale objevily dnes již kultovní Sinjoh Ruins. Nejtajemnější palácové ruiny pokémoního světa. Pro jejich aktivaci však bylo potřeba mít eventového Arceuse a samotná legendární trenérka Cynthia vás tam musela nasměrovat. Sinjoh Ruins se objevily kdesi mimo mapu a jejich směrem ukazovala jen šipečka, pokud jste se tam dostali. Původní palác údajně postavily před stovkami let dvě skupiny lidí. Jedna ze Sinnoh a druhá z Johto. Architektonické znaky paláce připomínají jednak sinnohský Spear Pillar, kde Arceus prý vytvořil Dialgu, Palkiu a Giratinu; a jednak Ruins of Alph v Johto, jež skýtají domov tajuplným Unownům, jejichž spojitost s Arceusem je zřejmá, ale dosud neprozkoumaná. Momentálně mezi fanoušky hoří plamínek naděje, že se Sinjoh Ruins objeví v dalším potenciálním remaku her čtvrté generace, ale kdo ví, zda se do něčeho takového Game freak vůbec pustí. Edit: nyní už víme, že remaky Brilliant Diamond a Shining Pearl vytvořilo studio ILCA, a Sinjoh Ruins bohužel zůstaly zcela ignorovány.

Ke hře se v době vydání prodával i Pokéwalker, zařízení připomínající tamagoči. Sám jsem ho nikdy neměl, ale dal se použít jako úložiště pro jednoho Pokémona a během opravdového chození po venku se Pokémon leveloval. Poté se mohl Pokémon kdykoliv poslat zpět do hry a vyměnit za jiného. Pokéwalker byl také zdrojem různých herních předmětů a umožňoval i odchyt dalších vzácnějších Pokémonů. Interakce se systémem probíhá přes infračervený paprsek.

Součástí hry byly původně i internetové funkce jako třeba GTS služba, ale byly vypnuty v květnu 2014. Mimo GTS bylo hráčům umožněno využít k dalšímu sběru příšerek služby Pal Park, která dokázala spojit jedině původní DS konzoli a DS Lite se starším Game Boy Advance, celkově s hrami Ruby, Sapphire, Emerald, Diamond, Pearl, Platinum, FireRed a LeafGreen.
Soubojový systém také umožnil spojení s Pokémon Battle Revolution na Nintendo Wii a dostat skrze něj nějaké další exkluzivní Pokémony.

Jednou z dalších novinek je přítomnost Pokéathlonu. Pokéathlon funguje po vzoru Olympijských her a nabízí hráčům možnost účastnit se pokémoních atletických her. Vyberete si tři svoje mazlíčky a snažíte se s nimi plnit nějakou formu sportovní disciplíny, kterých je snad kolem 10 druhů. Údajně bylo možné soutěžit i s dalšími hráči díky multiplayeru, ale upřímně mi Pokéathlon přišel jen jako ztráta času, takže jsem mu nikdy nevěnoval pozornost.

K překonávání překážek jako obvykle slouží klasická HMka. Hra uvádí i změnu dne a noci podle reálného denního cyklu, takže hráči mohou chytat ve dne i v noci (což praví fanoušci dělají stejně, takže se nejedná o žádnou novinku). K interní komunikaci s herními postavami slouží Pokégear, což je vlastně takový předpotopní smartphone s několika funkcemi. Postavy si mohou zavolat - např. můžete volat svému kamarádskému rivalovi nebo zkontrolovat stav vajec v množírně. Pokégear vám ukáže hodiny, pustíte v něm rádio nebo mrknete na mapku.
Po dokončení příběhu se můžete vozit mezi Kanto a Johto třeba Maglevem nebo se věnovat pěstování a sběru bobulí (berries), které mě ale vždy v pokémoních hrách otravovaly.

Hudba je klasického charakteru a jediná věc, co mě trochu štvala na jinak opravdu zábavné hře, je pomalý pohyb postavy a ukládání. Ale možná je to jen nějaký můj vnitřní pocit.
SoulSilver jsem si vybral kvůli mému oblíbenci Lugiovi. A také proto, že původní Silver jsem kdysi dávno před verzí Crystal hrál raději. Ale ve výsledku je celkem jedno, kterou hru z této dvojice si vyberete. Obě se liší minimálně, zábavnost mají velkou a po čase vás možná nalákají zpět díky své znovuhratelnosti jako většina ostatních her v sérii. Osobně mám SS i HG někde nad průměrem pokémoních her a pokud si chcete projít Kanto i Johto v roztomilé grafice s Pokémonem za zády, není lepší volba.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Roztomilá grafika; Pokémoni vás následují; Kanto i Johto plné novinek; pokédex až do čtvrté generace včetně.

Proti: Pomalý pohyb postavy; některé zbytečné novinky; berries.

+14

Lonely Mountains: Downhill

SteveSteve
Dohráno
  • PC 80
Lonely Mountains je pro mě veliké překvapení. Co se jevilo jako jednoduchá sportovní blbůstka mě ve skutečnosti velmi nadchlo. Nejen že je bikerský downhill v různorodých a mnohdy velmi nebezpečných terénech docela adrenalinová záležitost, navíc je to také možnost hledat všelijaké cestičky a zkratky, některé mistrně navržené autory, jiné třeba i nezamýšlené. Ostatně především to objevování malinkatých pěšinek mi dělalo v celé hře největší radost.

Dále je hra krásný důkaz toho, že i s minimalistickou grafikou lze vytvořit nádherné přírodní scenérie. A s minimalistickým ovládáním lze stvořit vlastně celkem solidní cyklistický jízdní model. Někdy to sice trochu hapruje, ale z toho viním spíš svoji nezkušenost s gamepadem. Hlavní výtka tak bude směřovat na kameru, která vám mnoho neodpouští a jízdu nikterak neulehčuje. Někdy bohužel úplně nevidíte na cestu a při větších seskocích se velmi špatně odhaduje, kterým směrem vlastně poletíte.

16 různých tras nabízí solidní porci zábavy. Navíc nějaké ty výzvy motivují k jejich opakování a hledání zmiňovaných cestiček. Před spuštěním bych to nečekal, ale hru můžu vřele doporučit.
+14

Beat Cop

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 80
Nějak mám pocit, že se rozmohl nový druh 2D adventur s pixelartovým podkladem, dobrým příběhem a časem, který ubíhá vysloveně realisticky, tedy den po dni. Nejdříve jsem se seznámil se statickým Papers, Please, kde si hrajete na pohraničníka, který kontroluje pasy vstupujícím do komunistické země a teď je to Beat Cop - myšlenkou podobný, ale hraním naopak poměrně dynamický a odehrávající se v prostoru jedné celé ulice v centru New Yorku, navíc v 80. letech a s humorem legendární Policejní akademie. Že to je sen? ANO! Je!

Jack Kelly je smolař. Také je to ale hlavní hrdina této hry, tudíž se mu blízká na lepší časy. Vykopli ho totiž od detektivů, degradovali na obyčejného pochůzkáře a dali mu tak najevo, že do politického světa se úplně nemíchá. Jenže ve správnou chvíli nastupuje hráč a rozjíždí se příběh jak z pera poctivé osmdesátkové detektivky se vším všudy. Nějakej ten smutnej příběh z ulice vytvářející emoce, kopa cynické srandy, hudba jak z pera současné synthwave vlny...no prostě atmosféra lahodící všem, kterým podobná témata něco říkají. Navíc, pokud si někdo myslí, že se toho na jedné ulici moc neděje, šeredně se mýlí.

Na jedné New Yorské ulici toho je totiž víc než dost. Prádelna, kde se pere všechno, co se vyprat dá, italská mafie, místní pouliční gang, židovský obchodník, lékárník s pochybnou historií, sex shop, bar, klasická americká restaurace, nějaký ty oděvy nebo obchod s elektronikou, aby Vám to pomohlo v ději a kopa špatně zaparkovaných aut, které čekají na to, až je pokutujete. A to jak za špatné parkování, tak za ojetá kola, popřípadě za rozbitá světla. Hra se totiž odehrává v 21 dnech. Navíc je časově omezená a tak je na Vás, kolik toho za jednu šichtu stihnete. Ale nebojte se, Beat Cop není žádný Maupiti Island, který by Vás svojí obtížností natolik sejmul, že byste měl trenky natažené až na hlavě. Beat Cop Vás navádí, nenápadně, ale účinně, s přesností hollywoodského bijáku jako je například Smrtonosná zbraň. Jen s tím rozdílem, že jste na všechno sami a parťáka se tu spíš nedočkáte. Tedy vlastně, pravda, jen v případě, když si nedokážete udělat dobré vztahy jak s policí, mafií tak s místním gangem. Jinak tu kámoš umí být každý a věřte mi, že se k ním do obchodů den co den budete kolikrát i rádi vracet. Jestli něco hra totiž umí, tak vytvořit emoce ke všem vedlejším postavám ve hře.

Beat Cop je super indie kousek. Jede v duchu pixel artových adventur odkazující na slavnou éru adventur 90. let a navíc přináší i špetku té invence, která tkví v realističnosti. Na první pohled můžete mít pocit, že si s časem a dny neporadíte, ale opak je pravdou. A když se vše podaří, tak i Vy nakonec budete moci říct, že jste se dokázal stát pánem ulice, kde Vás každý uznává a sem tam Vám dá i oběd zadarmo. No a to za těch jedenáct hodin života u této hry rozhodně stojí, no ne?

Pro: Výborný adventurní simulátor 21 dnů života policajta na jedné newyorkské ulici se vším všudy, co si pod tímto pojmem dovedete představit. Navíc s dobrým příběhem, vtipem, skvělými dialogy a postavami, které na konci hry budete nerad opouštět.

Proti: Jelikož se jedná o simulátor tak i v něm tkví trochu toho stereotypu. Ostatně stejně jako v životě. Takže kromě příběhu tu máte i celou řadu rutiny, která chvíli baví, chvíli ne, ale v celkovém kontextu jí tu není tolik, aby Vám zkazila samotný průběh hry

+14

The Curse of Issyos

IsairIsair
Dohráno
  • PC 80
Velmi milé překvapení, za touhle nenápadnou, zapadlou freeware plošinovkou, se skrývá velmi kvalitní Castlevania/Rastan like kousek s velice svěží Řeckou mytologickou tématikou (očividně, i dle slov autora, inspirovanou především starými filmy jako Jáson a Argonauti či Souboj Titánů).

Celé to má perfektně vypilovanou a především férovou obtížnost, ve které, jak často bylo ve hrách tohohle období zvykem, nepovyšujete svou herní postavu, nýbrž získáváte zkušenosti vy sám, každou vaší chybkou, každou z častých smrtí, úplně cítíte, jak získáváte drahocenné pomyslné experience bodíky :) a následně (po mnoha nezdárných pokusech) dokážete během cca hodinky hru dohrát téměř s prstem v nose. Tohle je pro mě ten správný přístup k obtížnosti, který by se většina jiných studií mohla od autora The Curse of Issyos učit a je to pro mě přesně ten typ opravdové oldschool zábavy, které se vezou na vlně motta "Easy to learn, hard to master". A z hlavy jsem schopen vyjmenovat jen velmi málo indie kousků, které to dokázaly tak krásně implementovat, jakkoliv se zovou "oldschool".

Třebaže nemožnost hru uložit zní v počátcích trochu drsně (pokud přijdete o všechny životy a continues, musíte si to dát hezky od začátku, jako za starých časů), hra naštěstí není zase tak přehnaně obtížná a rozhodně se nejedná o takový brutal jako Volgarr the Viking či třebas Super Meat Boy, ale určitě jí nedohrajete na jedno sezení.

Já to dokončil na „bad ending“ (tj. bez průchodu jednoho nepovinného levelu a obdržení speciálního luku) asi na pátý pokus, přičemž při poslední hře jsem ztratil jen dva životy, čili se to dá vážně krásně vyskillovat, kór díky celkem velkorysým checkpointům, které vás nechají problematické pasáže opakovat několikrát dokola, čili se je pro příští hraní (než vám dojdou životy) dostatečně naučíte a následně již projdete s lehkostí. Životy máte 3 a 4 continues, což vám dává dohromady 12 pokusů během jedné hry (pokud nepočítám sebrání 1UP v některých lokacích), avšak při použití „continue“ musíte celý level zopakovat, vymaže se vám score, přijdete o všechny zlaťáčky a šípy do luku. S "good endingem" už je to horší, neboť musíte najít poschovávané tři klíče (jimiž pak odemknete onen nepovinný level) a v závěru je ještě třeba provést jeden ošemetný úkon, který se dá lehce minout a ke kterému ve hře nejsou ani žádné hinty.

Hra vám v určitých pasážích dovolí i vaše těžce získané mince utratit za nějaký ten léčivý item, šípy, či lektvar trvale zvyšující maximální zdraví.
Možná mi tu chyběly jen zajímavější secrety, tak typické pro tenhle typ her, občas je vopruz, když si místo kopí vezmete opět krátký meč (a dokud nenaleznete opět kopí, musíte se spokojit s ním), ale to jsou jen malé vady na kráse téhle skvělé freeware plošinovky, která se kvalitou v pohodě vyrovná svým placeným kolegům.

Pro: Obtížnost, hratelnost, stylizace.

Proti: Absence zajímavějších secretů a skrytých lokací.

+14

Wario Blast: Featuring Bomberman!

jvempirejvempire
Dohráno
  • GB 75
Mé první setkání s postavou Bombermana na handheld bylo zvláštní. Tenhle díl je neobvyklý nejen přítomností Waria, známého z her od Nintenda, ale i hratelností. Obvykle je nutné vyčistit úroveň od nepřátel a najít východ pro postup do další. Zde je sice také nutné zlikvidovat nepřátele, ale těch je menší množství, také umísťují bomby a je nutné vyhrát dvě ze tří kol. Hraní tak připomíná spíše multiplayer. Standardní jsou pouze souboje s bossy. Obtížnost plynule stoupá a zvláště poslední bossové mi dali dost zabrat. Závěrečný vícefázový souboj jsem opakoval snad třicetkrát, naštěstí mi nešel hlavně začátek. Pro zajímavost jsem zkoušel i původní japonskou verzi Bomberman GB a není důvod hrát obě. Jediná změna je přítomnost Waria a tomu uzpůsobený příběh. Nic proti němu, ale nakonec jsem hru raději dokončil v kůži klasického Bombermana. Hratelnost je klasicky fajn a bavil jsem se jako u každého titulu ze série. Grafika je samozřejmě omezena možnostmi Game Boye, ale je dostačující. Nejvíce vadí omezená velikost výhledu. Celkově jde o povedený díl a jsem rád, že jsem Wario Blast neminul.
+14

Terminator: Resistance

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 70
Samozřejmě, že jako děcko jsem terminátory (1,2) zbožňoval, stejně jako nestárnoucího Arnolda. První minuta a půl z dvojky (vize Soudnýho dne Sáry Connorové) byly tím nejlepším vůbec - pochodující T-800vky, obří tanky HK, pulzní kvéry a nenapodobitelná kovová muzika Brada Fiedela,... Láska k terminátorskýmu světu mi zůstala v duši hluboko zakořeněna a tak jsem si Resistence nemohl nechat ujít.

Zakoupení práv na terminátoří univerzum přirozeně v sobě nese velký trumfy - muziku více či méně obšlahlou od mistra Fiedela, zvuky pulzních zbraní a strojů nahulváta vystřihlý z filmu a hromadu nápadů na prostředí i děj. Musím říct, že vývojáři těží z uvedeného maximum. Bohužel jsem se celou dobu nezbavil pocitu velmi chudého gameplaye, necitlivě použitých herních prvků, nedobře budované atmosféry příběhu.

Nasadil jsem obtížnost HARD, skryl totálně HUD a vydal se na tažení seržanta Riverse!

Graficky se trosky LA docela povedly, především v noci to má ten správnej feeling, zamrzí tedy oranžový odporný sudy s plazmou na každym rohu, zamrzí korodoridovité průchody, docela divně rozmístěný nepřátele ala Gothic2, prvoplánově rozmístěný truhly s municí v každym koutě mapy.

Děj hry = útrapy obyčejného vojáka hnutí odporu, jehož kariéru sledujem v jednotlivých kapitolách, až na samotnej vrchol. Zatímco zprvu hra nutí využívat jen tradičních zbraní (M16, UZI) a T-800 se tak musí obejít stealth taktikou a má to ještě jakejsi říz, příliš brzy člověk získá pulzní kvér a tím už jde odprásknout cokoliv. Přestože jsem to hrál na druhou nejtěžší obtížnost, je často postup velmi lehký, neboť:

♣ Nábojů je moc (kromě plasma zbraní jsem už ani nic jinýho nepoužíval, proč?)

♣ Stroje se pohybují po určitém prostoru, takže stačí bojovat na hranici těchto prostorů, aby terminátor tupě stál na místě a nemohl mě pronásledovat.

♣ Pokud naříklad stojí dvě T-800 a vedle nich turret, tak ačkoliv mě turret spatří a střílí po mě, paket spolubojovníkům se neodešle, oni tupě stojí a čumí na to.

♣ Strojům lze velmi snadno utéct, jsou pomalý, neumí spolupracovat, brzy slídění po mě vzdají, ač je jasné, že sem utéct nemohl.

♣ Všude je obrovský množství hacknutelných turretů nebo plazma sudů a človek to tak dá s minimem úsilí, bez nutnosti šetřit municí.

Celkově jsem se často tak nějak nedokázal vcítit do té trýznivé války, co nám nastínil James Cameron, příliš okatě se za ne až zas tak věrnými kulisami, skrývalo příliš snadné a naskrze arkádovité akční FPS. I když jsem zaplesal nad mnoha odkazy na filmy (polední mise, John s dalekohledem a mě se roztřesou kolena? :D ) celkově zkrátka nemůžu říct, že by se atmosféru předlohy povedlo přenést do hry, ač snaha autorům rozhodně upřít nelze.

Poslední výtka patří muzice. Kromě skladby "T800" = Escape from Hospital (která je okopírovaná z T2) se mi ani jedna píseň nezalíbila, pořád to stejný už tak vyšťavený téma, omýlaný je tolikrát, že nevyzní ani jedinkrát, navíc často v doprovodu rockových kytar? Bože, to je nevkus, hoši, přeřvaný rockový kytáry, to do války proti strojům nepatří!

70%

Pro: Terminator, judgement day, zvuky, předloha.

Proti: Moc arkádovité, UI skynetu, snadné, často chudá atmosféra, hudba bez nápadu.

+14
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • berry1009 Syberia +31
    Napsal berry1009, 26 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • H34D Mass Effect 3 +30
    Napsal H34D, 24 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 11 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 19 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +24
    Napsal Jumas, 17 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 5 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 1 den
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 23 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Bursoft Astro Bot +22
    Napsal Bursoft, 15 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • Wettek98 Mafia: Definitive… +21
    Mafia: Definitive Edition
    Napsal Wettek98, 22 dní
    Herní výzva 2024 – 10. V záři reflektorů (Hardcore) Remake původní hry Mafia: The City of…