Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Call of Duty: Modern Warfare

  • PC 70
U CoD hrávám jen SP kampaň, takže hodnocení se týká jen ji.

Technické zpracování je naprosto skvělé, všechny audiovizuální části do sebe zapadají a dotváří super zážitek. Po technické stránce taky paráda a hra se dá krásně rozjed i na 4 roky starém HW.

Hratelnost působí plynule a některé momenty jsou epické. Problém nastává když jste rychlejší než skripty a pokud v bojišti postupujete moc rychle, nově spawnutí nepřátele vám dají kulku do zad a vy můžete dát restart. Když se to stane několikrát na více místech, kazí to imerzi a vy prostě musíte hrát jak vývojáři pískají.

Kampaň je ale slabší, oproti MW sérii jsou tu velice ploché postavy (krom Price) a příběh je hodně nesourodý. Navíc ta hra je i na poměry CoD krátká.

Pro: Audiovizuální zpracování

Proti: Respawny nepřátel, délka hry

+13

Nelson Tethers: Puzzle Agent

  • PC 65
Herní výzva 2020 - bod č. 2 Heuréka!

Tuhle hru jsem nainstaloval někdy v půlce prosince, ale ani jsem ji nevyzkoušel. Nedávno jsem se rozhodl, že nemám pořádně co hrát, tak to vyzkouším. A najednou mě to chytlo a je dohráno. Vůbec jsem netušil, že hra je založena na sestavování různých puzzlů, ale že se jedná o nějakou klasickou 2D adventuru.

Hra přináší zajímavý grafický styl, kdy postavy vypadají zvláštně a můžou za to především jejich nosy a bílá barva. Příběh je vcelku zajímavý s trochou toho tajemna a nadpřirozena. Lidi ve městě se chovají divně a nikdo vám příliš nepomůže ve vašem pátrání.

Puzzly nejsou zrovna všechny jednoduché a docela mi některé daly zabrat. V tu chvíli jsem byl rád za možnost nápovědy, kdy jsem měl k dispozici 3 nápovědy, které byly písemné nebo mi na obrázku ukázaly část řešení. Ovšem hra vám nikdy nenaservíruje celé řešení a tak jsem se někdy potrápil i se třemi nápovědami a musel číst několikrát zadání, než mi to docvaklo.

Pro: Příběh, grafické zpracování, puzzly, systém nápovědy

Proti: Krátkost, neuzavřený příběh

+13

Halo: Combat Evolved Anniversary

  • XOne 65
Šestým titulem který jsem si letos vzal na paškál je remake původního Halo. Kromě achievementů a vylepšené grafiky toho moc nepřináší a sral mě stejně jako originál z roku 2001. Pamatuji si, že jsem to tenkrát asi dvakrát rozehrál a nikdy nedojel. Letos jsem se rozhodl zjistit proč jsem tomu tak bylo. Umělá inteligence je sice tupá ale když se ji do ruky dostane například bazuka je přesná jak hodinky alias dokáže vás trefit i vysoko ve vzduchu úplně nepochopitelnou raketou. Hra obsahuje asi pět levelů které absolvujete tam a zpátky, tzv. pěti úrovněmi dojdete k cíli a stejnými pěti jdete zase zpátky, jen se tam přidají enemáči a víc tam hoří. Obtížnost je těžce nevyvážená a checkpointy se občas neuloží korektně - pakliže tyto dvě věci spojíte je to lék na dobrou náladu. Na to, že se jedná o remaster se místy neskutečně trhá i na nejvýkonnější konzoli na trhu kterou je momentálně Xbox One X. Úplně mě překvapilo kam až je framerate schopen spadnout - ovšem většinu času je hra příjemně plynulá. Příběh? Master Chief si zrovna zkouší zaměřovací systém v helmě když tu najednou nastane útok emzáků na vesmírnou loď na které se nachází. Jde tedy hrozbu zlikvidovat a po cestě zjistí, že toho bude mít na práci trošku víc než čekal alias žádný světoborný scénář se nekoná. Je to prostě slet obrovských úrovní (na které jsou občas nalepeny cutscény) kde se člověk nemá problém ztratit. Hudba je celkem fajn a vůbec mě neurazila. A už jsem zmínil ovládání? Na to si zvyknout to byla věc, je to prostě přesný opak toho jak se dneska ovládají FPSka na ovladači - zvyknout se na to dá, ale je to boj. Kolem a kolem jsem došel k tomu, že důvod proč jsem to roku 2001 nedokončil je hlavně repetetivnost, opakování úrovní, divná AI a celkově vzato nemastný neslaný scénář. Jsem teprve na začátku cesty (hodlám si projet všechny díly), ale první díl mě tehdy neohromil a bohužel ani dnes.

Titulu věnuji luxusních 65% (kdyby byla optimalizace stejná po celou dobu hraní, možná bych se přiklonil i k 70ti) a s klidným srdcem mohu říct, už to nechci nikdy vidět - ač jsem se tam místy i bavil. Není to špatný titul ale není ani dobrý, je prostě někde na půlce cesty.

Pro: Příjemná hudba, možnost gaučového co-opu

Proti: Level design, AI, optimalizace

+13 +14 −1

Q.U.B.E.

  • PS4 70
Srovnání Q.U.B.E. s legendárním Portalem od Valve je nasnadě. Logická puzzle hra z podobně sterilního prostředí, kde se účastníte experimentů a netušíte proč. Q.U.B.E. ale působí ve všech ohledech pouze jako chudší příbuzný. Samotná pravidla používání kostek a jejich vlastností na mě působily poměrně uměle, nepřirozeně a křečovitě. I cíl puzzlů mi přišel zpočátku poměrně nezajímavý a laciný. S každou další úrovní se ovšem komplexnost i zábavnost hádanek zlepšovala. Na to, že jde o hru založenou na fyzice, tak nemohu říct, že bych byl fyzikou zrovna oslněn a často se předměty chovaly dost podivně a nevěrohodně. To zamrzí, obzvlášť když vám prapodivné fyzikální zákony pokazí rozpracovanou hádanku a musíte začít znovu. I tak jsem se u Q.U.B.E. nakonec dobře bavil a pokud jste si užívali Portal, Q.U.B.E. zabaví určitě taky.
+13

Jump King

  • PC 90
Jump King je nejhorší hra, jakou jsem kdy hrál. Nikdy jsem při hraní nevyslovil tolik nadávek, jako při hraní Jump Kinga a to mám za sebou hry jako Dark Souls nebo Cuphead. Z celého srdce tuto hru nenávidím, ale současně musím říct, že jsem si její hraní zamiloval. Jak je to možné? To netuším, ale s každým dalším pádem dolů jsem v sobě vždy dokázal najít malé odhodlání jít do toho znova a pokusit se o další - s velkou pravděpodobností opět marný - pokus se vyšplhat alespoň o jednu plošinku výš. A pokud se to čirou náhodou povedlo, cítil jsem uvnitř pocit vítězství srovnatelný s poražením bosse ve zmíněném Dark Souls. Dosažení vrcholu věže je pak pocitem téměř nepopsatelným.

Hra na první pohled vypadá jako velmi jednoduchá platformová skákačka. Jenže zdání klame, to jak daleko a vysoko postava vyskočí je ovlivněno pouze délkou držení mezerníku. Jakmile postava skočí, už skok ovlivnit nejde a hráč se pak často jen s hrůzou v očích dívá na následky špatně zvolené intenzity skoku. Její správný odhad je pak v některých úrovních opravdu velmi obtížný, zvláště pak v těch, kdy je třeba provést třeba 15 precizních skoků za sebou a kde na hráče za každou chybu čeká pád přes několik obrazovek. Z předchozí věty tedy jasně plyne fakt, že hra rozhodně není určena pro choleriky nebo nevyrovnané jedince. Pro ně bych doporučil mít po ruce boxovací pytel nebo slušnou zásobu klávesnic na rozbití.

Tak jako u většiny hardcore her tohoto typu se dá postupem času skákání "naučit" a samotná základní hra ve výsledku zase tak těžká není. Skutečné peklo přichází až s DLC věžemi, kde je cena za chybu velmi vysoká. Například lokaci Lost Frontier v New Babe+ jsem procházel asi 8 hodin, než jsem se "náhodou" dostal do Hidden Kingdom. Následný pád zpět bolel opravdu hodně. Nebo úroveň Bugstalk v Ghost of the Babe a vlastně celé druhé DLC je záměrně nadesingováno tak, že pády opravdu hodně bolí.

+ Hra je jedna obrovská výzva
+ Jednoduché ovládání.
- Hudba je až na výjimky nemastná neslaná.
- Některé pády dolů jsou až moc extrémní, hlavně v Ghost of the Babe.
- Lokace Lost Frontier, Bugstalk a poslední dvě v Ghost of the Babe jsou jedno velké zlo.

Hru budete buď milovat nebo nenávidět, nebo stejně jako já obojí současně. Ale spíš nenávidět. Pokud ale hledáte fakt velkou výzvu, zkuste to.

Pro: Obtížnost, obrovská výzva

Proti: Obtížnost

+13

SIMULACRA

  • PC 95
Právě jsem dohrál Simulacru. Sám na nemocničním pokoji. Vetšinu jsem uhrál včera před půlnocí. Jedna dobrá zpráva: zas tak strašnej horror to opravdu není. Já jsem normální stašpytel, co se týče horrových a lekacích her, a Simulacra mi párkrát přivodila lehké mrazení, ale že bych si zakrýval oči a pokoušel se ve zmatku natvrdo resetovat počítač, to teda ne.

Vraťme se ale ke hře. Gameplay spočívá v procházení nalezeného telefonu a ke skládání detektivního puzzle, kdy se snažíte zjistit, co se stalo s majitelem telefonu, který je pohřešovaný - resp. zmizel. Myslím, že tohle není žádný spoiler neb se ústřední zápletku dozvíte hned na začátku. V průběhu pátrání procházíte různé materiály, jako např. pročítate cizí maily, chatovou komunikaci a podobně, a komunikujete přes cizí telefon s dalšími lidmi, kteří by jako vy rádi zjistili, co se stalo s majitelem telefonu. V průběhu řešíte drobné puzzle/minigames hádanky, nicméně nejsou nijak složité a ani zapeklité a každá se dá pomocí čudlíku skip (jméno čudlíku je zavádějící) autovyřešit, takže o nic nepřijdete. Zde důležité připomenout, že hra je anglicky a je to čtecí hra, kde procházíte spoustu textu. Angličtina tam neni nijak závratně obtížná, ale aby jste si hru užili je dobré anglicky umět na dobré úrovni. Krom těchto nesignifikantních miniher je tam ještě pár okamžiků, kdy se opravdu musíte zamyslet a detektivně skládat informace z několika zdrojů dohromady, aby jste se dostali dál. Je sympatické, že hra vás nijak nevede za ručičku a v jednom momentě jsem asi po půlhodinovém pátraní ze hry vyskočil, abych se zeptal gůglu a řešení bylo tak logické (a sympaticky uvěřitelné), že už jsem do dokce hry gůgl znovu nepoužil a prostě se víc snažil používat mozek a logiku.

Závěr:

Simulacra je velmi imersivní hra. Nemůžu říct, že bych na ní dokázal najít nějakou vadu - prostě se to valí dopředu jako napínavej film a nebo kniha a vždy vás zajímá, co se stane dál. Dialogy a scenář je napsanej fakt skvěle. Málokdy máte pocit, že si z vašich předvolených odpovědí nemůžete vybrat a nebo že by vás to impersonalizovalo do nějaké spatně uvěřitelné osoby. Hra má několik konců a ja jsem na poprvé asi zahrál špatnej konec (další konce neznám) a první dojem po dohrání byl, `tvl. to musim zkusit znovu ...'

Asi to není hra pro každého a já teď horko těžko přemýšlím, jaké tomu dát hodnocení, ale vzhledem k tomu, že vlastně na té hře není uděláno nic špatně, tak to hodnocení bude patřičně vysoké. Protože můj herní zážitek tomuhle číslu zcela odpovídá.
+13

Tetris

  • PC 70
Každý zná princip Tetrisu z různých variant ale ne každý měl možnost hrát původní vousatou hru, dnes už 35 let starou.

Není k tomu moc co dodat, jen že tato PC verze je poměrně složitější ve smyslu hratelnosti(složitosti) na vyšších levelech, než standartní verze na digi-konzolích nebo androidech, tady funguje opět faktor zpoždění při rotacích nesmrtelných kostiček a častokrát ve vyšších rychlostech není šance objekt správně "založit"

Původní Tetris vidím někdy na vyšším průměru, ale je prostě nesmrtelný kousek, který každého správného pařana z osmdesátek napadne, pokud se ho zeptáte na jednu z prvních her.
+13

Dangerous Dave's Risky Rescue

  • PC 60
Dangerous Dave 3, aneb Risky Rescue a zábava na jeden večer. Třetí díl je dost ždímačka peněz, protože ač vyšel v roce 1993, tedy dva roky po dvojce, má stejný engine, stejné monstra a víceméně stejnou hratelnost.

Víceméně znamená, že tvůrci provedli pár změn, většinou k horšímu a jednu podstatnou k lepšímu. Začnu tím vylepšením - na začátku každého kola si můžete uložit pozici, díky čemuž odpadá frustrace s opakování celé hry, pokud Vám dojdou životy. Ty navíc přibývají celkem rychle, na druhou stranu, pokud zemřete, prostě nahrajete pozici, protože po smrti začínáte zase od začátku kola. Sbírání předmětů (za 20 tisíc je další život) i životů tedy postrádá celkem smysl a kolikrát jsem se přistihl, že určité odbočky ignoruju. Už tu není nekonečně nábojů, v zásobníku jich máte navíc jen šest, čili občas je to adrenalin. Na druhou stranu přebíjení je rychlejší a náboje mi nikdy nedošly.

Trojka obsahuje 11 kol, na nějaký příběh opět zapomeňte, akorát se ke konci dovíte, že doktor Nemesis, unesl stejně jako ve dvojce Davova bratra Delberta. Asi nějaká úchylka. Dave má taky smůlu, většina hrdinů v podobných hopsačkách zachraňuje nějakou krásku, Davovi zbývá jen ten brácha.

Celkově mě hra i přes možnost ukládat přišla horší. Jednak je grafika taková nějaká neinspirativní a nepřehledná, zejména první a třetí kolo v lese kde skáčete po větvičkách jak veverka jsou dost o ničem. Zvuky se nepovedly, protože půlka činností není nazvučená.

První novinkou je míření, kdy ve trojce trefujete monstrum přímo nad sebou, místo do úhlu, přestože hrdina míří v úhlu, takže člověk má občas problém zasáhnout příšeru o úroveň výš. A druhou velice otravnou je padání - poprvé v tomto typu her může hrdinu zabít pád z velké výšky (20 metrů přežije, 100 metrů ne). Navíc při pádu z menší výšky se hrdina otřepává, což většinou využije blízká příšera k Vaší okamžité anhilaci. Doslova na zabití je kapající sliz v 9-10 kole, který nemá žádný vzorec, takže průchod pod ním je prostě 50/50. Narazil jsem i na chyby v enginu, kdy Dave propadl plošinkou, pevně věřím že to nebyla "pocta" prvnímu dílu.

Jinak se to hraje víceméně jako druhý díl, až na pokažené zvuky, odfláklou grafiku a občas nudný leveldesign. Nebo možná nezafungovala nostalgie tak jako u dvojky, těžko říct. O moc horší to zase není, pokud Vás bavila dvojka, trojkou nic nezkazíte.
+13

Dave Goes Nutz!

  • PC 50
No co napsat. Čtvrtý díl jsem původně jen spustil, že se podívám jak vypadá. Poté co jsem 4 kola vyhrál na první pokus bez sebemenších problémů mi došlo, že s obtížností je ámen a měl jsem pravdu. Za hodinu bezstarostné pařby dohráno.

Čtverka už je opravdu nastavovaná kaše. Je tu 9 kol, které se většinou odehrávají v nemocnici. Opět je tu doktor Nemesis, který unesl Delberta, tvůrci dokonce použili jako "outro" stejný obrázek jak ve třetím díle. Grafika je celkem hezká, některé lokace v nemocnici se povedly (elektrošoková léčba, chirurgie), problém je že se celých 9 kol opakuje stále dokola totéž prostředí (bludiště v nemocnici, požární schodiště s vypínači silových polí).

Dave opět bezchybně míří nahoru i dolů, poprvé nemusí dobíjet, občas dostane brokovnici s rozptylem, kola jsou krátká a vesměs lineární. Nepřátelé tvoří z 90% pacienti či sestry s nožem, které než k Vám dojdou, tak jsou rozstříleni na kaši, ideálně zespodu z jiného patra. Jen v jednom kole jsou pekelní psi, kteří mě dělali problémy a u kterých jsem párkrát zařval.

Po šíleně obtížných předchozích dílech nabízí čtverka opačný extrém - za hodinku bezstarostné pařby se dostanete do posledního kola, kde do šéfa našijete pár salv z rozptylové brokovnice a konec. Nemám rád frustraci ani hardcore obtížnost, ale tohle byla až nudná zívačka, která se vyhrála prakticky sama a to se mi taky nelíbí. Navíc jsem měl silný pocit, že čtverka byla vydaná jen za účelem splácat pár úrovní a vydělat další peníze. Proto jen 50%.
+13

Need for Speed

  • PC 50
"...Slavná závodní série Need for Speed se vrací ke svým kořenům a začíná s čistým štítem..."
NFS 2015 vykrada svou serii, nic jineho nenabidne, nejhorsi NFS co kdy bylo
Co mne na teto hre nejvice vytaci je ovladani, zadne NFS nemelo vylozene nefunkcni ovladani, nikdy se mi nestalo aby auto proste pravidelne nezatacelo az jsem narazil na NFS-2015, pri kombinovani zataceni a brzdy/plynu auto obcas za sekundu-dvě přestane zatáčet a prostě končíte ve zdi. Obcas staci jen liznout svodidla a auto "exploduje". Při driftech občas zatáčí i zadní náprava, na kolech to videt neni ovsem auto, ktere je rovnobezne se silnici pritom jede do strany(proste strafe). Smesny jsou opakovany zabugovany animace kdy prijizdite do safehousu:: v jednom neustale projizdite otevirajici se branou, do kavarny to vzdy nabori. Cim jste ve hre dale, tim delsi jsou zavody, posledni jsem vylozene vzdal, nemam nervy na to abych jel 35KM zavod, celou dobu vedl a v posledni zatacce me nakonec predjeli pouzitim raketovyho pohonu nebo ceho...

Pro: v garazi hraje track z NFS II + par pisnicek se da poslouchat

Proti: otresny jizdni model, neoptimalizovane, design nekterych zavodu, v podstate odflakly klon predchozich titulu, a spousta dalsich...

+13

Spider and Web

  • PC 65
Spider and Web byl pro mě dlouhou dobu hrou-mýtem. V rámci renesance interactive fiction na konci devadesátých let minulého stojetí představuje Andrew Plotkin jednu z klíčových postav a jeho hra Spider and Web se mnoho let umisťovala na samém vrcholu neoficiálního žebříčku interaktivních próz. Chodil jsem kolem ní po špičkách, skoro jako kolem pomyslného svatého grálu, a dohrát jsem se ji pokusil vlastně až nyní, kdy mne zápal pro tento specifický žánr již poněkud opustil - a nakonec nevím, co si s ní vlastně počít. V prvé řadě bych ji asi nedoporučil tomu, kdo se o interaktivní prózy začíná teprve zajímat, protože se nejedná o snadnou záležitost. Bez mučení musím přiznat, že jsem větší část jel otrocky podle návodu, byť právě tu jednu neslavnější hádanku jsem vyřešil sám (není totiž ve skutečnosti tolik obtížná). Po prvotním hezkém "aha efektu" nad způsobem vyprávění příběhu (doporučuji nečíst si kvůli spoileru zdejší popisek) jsem totiž zjistil, že se design hry bohužel liší od toho, co mám na interaktivních prózách osobně rád - tedy poměrně nenáročnou interakci s rozvětveným textovým prostředím, která stimuluje větší míru spolu-prožívání příběhu. Vzhledem ke specifickému způsobu vyprávění se však v případě Spider and Web jedná o lineárně trhané posouvání v poměrně stroze vymezeném prostoru, kdy vás hra nenechá příliš snít, mj. i proto, že velká část hádanek je omezená počtem tahů, takže se vracíte po neúspěchu stále do stejného bodu, a musíte otravně vypisovat sled příkazů, který již zafungoval. A jsou to právě tyto náročné hádanky, které způsobují odcizení od příběhu, nikoli linearita. Celé to působí jako jeden velký, promyšlený "proof of concept", který mi ale ve své racionální strohosti připadal nakonec studený a nezáživný. Většina odpovědí na vaše otázky navíc zůstane skryta, protože hra je na vykreslování fikčního světa a motivů postav velice skoupá (byť vše dává naprostý smysl, nutno podotknout). Nenechte se také mýlit, Spider and Web v zásadě navazuje na klasické adventury od Infocomu a je svým způsobem konvečním řešením sledu hádanek v rámci špionážního sci-fi. Pouze je spoutaný onou chytristikou, která mu zajistila značný ohlas. Osobně mi tenhle kouzelnický vypravěčský trik ale nestačil na to, abych byl z této textovky vysloveně nadšený. V literatuře jsem se s ním totiž již dávno setkal mnohokrát. Pokud však budete mít za sebou již nějakou zkušenost s parserem a interaktivní prózy vás baví, tak se do Spider and Web určitě někdy pusťte. Kromě toho, že je bezesporu zajímavým svědectvím o své době, mu nelze upřít originalitu - a ta se cení.
+13

Fantasy World Dizzy

  • PC 80
Dizzy byla série, která v 90. letech kolovala po mnoha pirátských počítačích. Bylo jich více dílů, podobných jako vejce vejci :) A většinu z nich jsem v těch dřevních dobách nedohrál, protože neexistovaly návody a nakonec jsem se někde zasekl.

Dizzy je totiž hopsačka jen na povrch. Titulní hrdina vajíčko Dizzy se vydává zachránit svou Daisy, unesenou zlým čarodějem Zaxxem. A tak poskakuje krajinou tvořenou navazujícími obrazovkami, může sice zahučet do propasti nebo umřít raz dva na nějakou past, ale nebojuje s nepřáteli. Místo toho sbírá předměty a používá je na (víceméně) logických místech a hledá 30 mincí. Pod povrchem arkády se tak skrývá v podstatě adventura, ve které se dá ovšem velice snadno umřít. Dizzy má tři životy, spadnout do propasti je docela snadné, protože po skoku se Dizzy ještě chvíli kutálí. Nebo Vás zabije pochodeň či nevychytáte nějakou složitou akci (přeskakování nosorožce, přiblížení se k drakovi). Přesto je arkádová část jako taková spíše lehčí, dá se snadno naučit a zapamatovat.

Problém je spíše adventurní část. I když jsem vyhrál tunu adventur, musel jsem se asi dvakrát podívat do návodu a především jsem měl problém najít zmiňovaných 30 mincí - některé se totiž dost rafinovaně ukrývají, přiznám opět, že v nalezení dvou z nich mě musel pomoc návod (jedna se skrývala za hromadou listí, které nebylo vidět, druhá se objeví na začátku). Mimochodem 30 mincí slouží k prozaickému účelu - Daisy si totiž Dizzyho nevezme, dokud nebude mít peníze :D :D. Dalším problémeme je omezený inventář, kde Dizzy pobere jen 2 předměty (později čtyři) a musíte rozmýšlet co potřebujete teď a co ne.

Každopádně mě Fantasy World Dizzy bavil. Je to pohodovka, kde sice umřete a hrajete od začátku, ale vyzbrojeni zkušenostmi kam skočit a především co tam udělat se nakonec hra dá bez problémů dohrát. Jsem zvědavej na další díly.
+13

The Fantastic Adventures of Dizzy

  • PC 40
Poslední Dizzy vydaný na PC je za mnou a otrávilo mě to nejen celou sérii, ale i celý žánr hopsaček. A zajímalo by mě, jestli tvůrci podobných 90´s šíleností přemýšleli, jestli se hra dá vůbec dohrát?

První dojem byl pozitivní - prostředí scrolluje, grafika je o něco hezčí, ovládání stále stejné. První zklamání přišlo, když mi došlo, že hra je remake Magiclandu - opět stojíte proti čaroději Zaksovi, opět zachraňujete zakleté kamarády, někdy dokonce tím stejným způsobem.

Druhý a ten hlavní šok přišel, když jsem prošel svůj dům, sebral hvězdičku a hra mi zahlásila, že jich mám sebrat ještě 249!!! Začal jsem tušit průser a nespletl jsem se. Hra je monumentální, jen úvodní stromová vesnice mě zabrala pár hodin. Prostředí je tu spousta a dalo by se říct, že stylem se to podobá sandboxu nebo japonským RPG. Absolutně otevřený svět, můžete jít kamkoliv a sbírat stejně jako v předchozích dílech předměty. Ty se Vám hromadí, takže jsem je jak křeček syslil poblíž startovní lokace a v jednu chvíli jsem jich měl kolem 20. Ke konci jsem zjistil, že jsem půlku nevyužil, přestože jsem prošel celou hru a nabral všechny hvězdičky.

Co dál? Inu Fantastic Dizzy, který je mnohem větší než všechny předchozí díly dohromady obsahuje samozřejmě haldu nepřátel, které nemáte jak ničit a kteří většinou stojí/chodí někde, kam zrovna potřebujete skočit. Kromě toho je tu milion a jeden míst, kde se dá zařvat, spadnout do propasti, ostnů nebo někam jinam. I když budete mít nervy z oceli a reflexy tygra, postupem času začnete být unavení, otrávení z neustálého backtrackingu před sto obrazovek a začnete umírat.

A tady přichází ten hlavní důvod proč 40%. Na celou tu srandu o stovkách obrazovek máte celý tři životy!!! Žádné ukládání, žádné hesla, žádné continue, nic. Přes poctivý průzkum jsem za celou hru našel další tři životy a toť vše. Takže jsem našel na abecedaher trainer, který dá neomezeně životů, za průchod těmi všemi šílenými pasážemi jsem asi tak 100* zařval a půlku hry jsem měl intenzivní chuť se na to vykašlat střídanou s prosbami ať už to skončí. Nakonec jsem hru dohrál, Zaks se zabil vlastním kouzlem a hra mi u obrázku Dizzyho a Daisy zahlásila prozaicky The End. Jakoby tvůrci ani nečekali, že se někdo na konec dostane a uvidí nějaké gratulačky.

Pokud si nepletu, tenhle díl jsem nikdy nevyhrál, protože mezi piráty nekoloval a ti asi věděli proč. Pokud máte nostalgickou, zahrajte si první tři díly s vyvážením arkády/adventury/sbírání pokladů a na tenhle kašlete.
+13

Her Story

  • PC 70
Her Story je netradičně pojatá adventura. Nejedná se ani tak o klasickou adventuru, kde hráč plní nejrůznější úkoly, ale pouze o prohlížení policejních záznamů z výslechu svědkyně. Záznamy jsou hrané, hra je tedy spíše interaktivním filmem. Našim úkolem je vhodným dotazováním se pomocí klíčových slov zobrazit co nejvíce útržků z výslechu a rozkrýt příběh ohledně vraždy.
+ Zajímavá hratelnost
+ Dobrý příběh
+ Skvělý výkon herečky
+- Princip hry je na jednu stranu super, na stranu druhou je dost náročné si dát všechny střípky dohromady. Naštěstí existuje způsob, jak si bez větší námahy přehrát výslechy chronologicky a podívat se na příběh z celistvého pohledu.
- Trochu mi vadilo, že když hra nabízí možnost si uložit některé záznamy na pozdější snadné přehrání, tak v případě ztráty této potřeby nelze daný záznam ze seznamu zase odstranit (nebo jsem nepřišel jak na to).

Hra je určitě zajímavá a můžu ji jen doporučit.

Pro: Hratelnost, Příběh, Herecký výkon

+13

Lust for Darkness

  • PC 60
Jedná se o kratší hororovou adventuru z pohledu první osoby. Při hraní jsem si nejdřív myslel, že hra bude plná jump scare momentů, ale těch tu není naštěstí mnoho. Autoři spíš sází na zobrazování scén z alternativní dimenze očividně inspirované Lovecraftovou tvorbou a sexuálních orgií jednoho kultu. To vše dohromady dává zajímavou atmosféru, tu ale pohřbívá nemastná neslaná hratelnost kolem.
Jde de facto jen o chození, zpestřené několika obvykle velmi jednoduchými hádankami. Dále se ve hře sem tam vyskytuje nutnost skrývání se před strážnými, ale celý sneak systém působí značně nedodělaně. Naštěstí ho není mnoho.
+ Atmosféra
+- Hra je krátká
- Utíkání před nepřáteli
- Souboj s finálním bossem

Měl bych hru doporučit? Těžko říct. Asi to není pro každého, protože je potřeba překousnout nemotorná hratelnost. Mně se to povedlo hlavně díky skvělé atmosféře a mystičnu.

Pro: Atmosféra

Proti: Hratelnost, Utíkání před nepřáteli, Sneak systém

+13

Pokémon Card GB2: Great Rocket-Dan Sanjō!

  • GBC 85
Druhý díl pokémoních kartiček na GBC se oficiálně nikdy nedostal za hranice své rodné země, ale naštěstí se našli tací, kteří se postarali o anglický překlad a uvolnili jej alespoň k hře na emulátor. Dvojka je v mnohém zábavnější než jednička, ale stejně jako u prvního dílu, i tady platí, že se dá dohrát za jedno klidné odpoledne.

Příběh je opět prostý. Hrajete buď za Marka nebo novou dívčí postavu Mint (samozřejmě si je můžete pojmenovat, jak chcete) na ostrově příhodně nazvaném TCG Island, kde se nachází několik kluboven zaměřených na různé typy herních balíčků, a také laboratoř dr. Masona, jenž zasvětil svůj dlouhověký život studiu pokémoních kartiček a pomáhá zelenáčům jako jste vy nebo já, aby se vypracovali v kartičkových soubojích. Na housle vašeho rivala hraje Ronald známý i z prvního dílu, ale ten se teď hodně upozadil, jelikož na ostrov zaútočili Rakeťáci v čele s proradným samozvaným králem Birurichi (někde v přepisu latinkou Vilicchi), jenž nechal unést všechny mistry kluboven a pokusil se ukrást jejich i vaše vlastní vzácné karty, což se povedlo. Proto se vydáváte na jejich záchranu na rakeťácký ostrov s cílem všechny porazit v kartičkových soubojích a nakonec i pokořit samotného krále ukradených kartiček. A kdo ví, třeba se vrátí retard Imakuni…?

Hra samotná vypadá a hraje se úplně stejně jako jednička, takže základní pravidla hry již nebudu popisovat. Design ostrova je stejný, jen přibyl další, kam se dá postupem ve hře dostat vzducholodí a na obou ostrovech se konají v určené časy nové šampionáty, kde je možné získat vzácné karty. Kartičky ovšem klasicky sbíráte porážením obyčejných hráčů a řadových rakeťáků, kteří vás po zásluze odmění náhodným balíčkem či dvěma.

Kartiček je nyní o něco více, jelikož přibyl hlavně rakeťácký set (tuším něco přes 80 karet). Jinak je možné získat i všechny z předchozí hry včetně původních díky přenosu mezi GBC pomocí Card Pop! a existuje asi 13 karet exkluzivních jen pro tuto hru (některé byly uvolněny i do reálného oběhu). Během hry hráč získává také mince na náhodné hody (v prvním díle medaile), přičemž každá mince má nějaký jiný symbol nebo obrázek.

Herní balíček je stále možné upravovat a budovat i další, takže po tom, co odejdete od dr. Masona se startovním balíčkem, se kterým toho zas tolik nesvedete, budete mít stále co dělat. Pak už jen záleží na tom, zda vás hraní starobních kartiček baví. Abych byl upřímný, tak já se bavím i dnes a čas od času si nějakou tu partičku s rakeťáckým králem dám. S ním musíte svést dva souboje hned za sebou, ale on má v zásobě několik různých herních balíčků a dopředu nevíte, jaký na vás vytáhne, takže je dobré si připravit nějaký univerzální, ale porazit ho (minimálně na emulátoru) není moc velký problém a jde to opakovaně.

Od psaní komentáře k minulému dílu jsem stačil omrknout dnešní hru ve virtuální podobě Pokémon TCG Online a ačkoliv základní pravidla jsou stále stejná, přibylo mnoho pravidel, karet, schopností a dalších drobností, kvůli kterým není do hry snadné naskočit a být důstojnou konkurencí ostatním. V drtivé většině jsou proti vám použity supersilné karty a prvek náhody dost často hraje ve váš neprospěch. Na druhou stranu se objevilo mnoho typů dalších balíčků a nejrůznějších taktik, až oči přecházejí a je vidět fajn variabilita. Musel jsem hrát soustředěně více či méně 2 měsíce, abych se do hry dostal a měl trochu konkurenceschopný balíček (mluvím o free módu, kdy si balíčky vyhrajete sami bez placení reálných peněz), ale jinak je to jen žrout času. Pokud se tedy chcete podívat na začátky pokémoních kartiček a přesunout se do doby, kdy se hra ještě nebrala tak vážně jako dnes, pak obě GBC (první i na 3DS) verze jsou přátelským pozváním.
 ---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Pokémoní kartičky; vhodné pro začátečníky, svižná a rychle dohratelná hra.

Proti: Občasný nepřejícný prvek náhody; oficiálně nedostupná hra.

+13

Lollypop

  • PC 60
Tak nějak jsem při procházení 90s hopsaček zabrouzdal do skupiny "četl jsem recenzi ve Score, ale nikdy jsem nehrál". Cool Spot, Zool nebo třeba Lollypop.

Poslední jmenovanou hru jsem nikoliv zcela poctivě dohrál naprosto poprvé, čili komentář bude bez jakékoliv nostalgie. Lollypop nemá žádný příběh, dokonce ani žádné intro. Ujímáte se v něm malé panenky s podobou nevinné holčičky, která kromě skákání háže po nepřátelích lízátka. Na konci Vás čeká naprosto ujetý boss obří vzteklé mimino a po něm nějaký generický text o úspěchu a poražení nepřátel.

Zmiňovaná panenka se k němu musí prokousat osmi koly plnými nástrah a nepřátel. Na cestu si můžete zvolit autofire, který Vám výrazně usnadní likvidaci potvor a 3-7 životů. A zde přichází zdrada jak z konzolovek. Zvolit si 7 životů je pro autory asi ekvivalent cheatování či volba na easy, takže když projdete tři kola, hra končí a doporučí Vám hrát se třemi životy. Za takovou prasárnu dávám body dolů.

Jinak to není špatná hra. Panenka má tři dílky energie, v jednotlivých kolech sbíráte upgrade lízátka, který je opravdu poznat, sbíráte životy či energii, sbíráte také klíče do "subsvětů" (Nejen) v těch musíte sesbírat 4 části fotografie, aby Vás hra pustila k bossovi kola. Bohužel zrada číslo 2 je, že mezi potřebnými předměty vypadávají i hnusy, které Vám pokazí ovládání, znemožní skákat, či Vás rovnou zabijí.

Kola jsou poměrně obtížná. Nikdy ta obtížnost není neférová, každý skok se dá zvládnout, každá potvora zničit, ale těch pastí, monster a možností přijít o energii je spousta a energie a životy ubývají. Po dohrání kola sice získáte password, ale pokud projdete dál s jedním životem, je lepší si kolo zopakovat a pokusit se ho projít s co nejmenší ztrátou. Já takhle prošel až do 7. kola, kde jsem skončil. Dostal jsem se v jeskyni k 4skoku, ve kterém Vám brání ostnatý strop. Ze zoufalství jsem si napsal cheat na někonečně životů, zkusil to asi stokrát, ale marně. Máte tři dílky energie, ale potřebujete mnohem více skoků. Nakonec jsem si napsal heslo do posledního kola a dohrál to aspoň takhle jinak to nešlo.

Celkový vizuál hry je rozporuplný. Ano je to hezké, mění se tu prostředí a s ním i monstra, ale celé to působí šíleně infantilně.

Každopádně bez nostalgie a vzpomínek nemám proč nijak nadhodnocovat. Lollypop mi připoměl konzolové hopsačky, kterých jsem dohrál s pomocí různých emulátorů tunu a proti některým z nich je to čistý průměr. Slušně to vypadá, slušně se to hraje, klacky pod nohy nepotěší a infantilita z toho prostě číší až moc. 60%.
+13

Cool Spot

  • PC 60
Cool Spot, další hopsačka z počátku 90. let, kterou jsem kdysi zkoušel, četl recenzi, ale nedohrál. A opět víceméně zklamání, stejně jako s Lollypop. Bez nostalgie a vzpomínek ty staré hry prostě nefungují.

Cool Spot je opět konverze z konzolí, která se na PC dostala až v roce 1994 a dá se říct, že bych z podobných konzolových plošinovek našel mraky lepších. Příběh aspoň ten nejzákladnější tu neexistuje, stejně jako intro a defacto ani outro. Ve hře se ujímáte červené skvrny ze 7up, která musí proskákat 11 úrovní, posbírat až 100 kuliček a na konci zachránit z klece svého brášku. Tak trošku něco jako Rayman, který na to šel ale nesrovnatelně lépe.

Základním problémem hry není grafika a v podstatě ani hratelnost. Grafika není špatná, do topovky v arkádách roku 1994 jako je Aladdin ji moc neschází. Ovládání je přesné, skoky nejsou obtížné, monstra se zabít dají. Titulní hrdina skáče, ručkuje po lanech a poměrně rychle střílí.

Základním problémem je obtížnost. K dispozici jsou 4 životy, něco málo energie, žádné napojení a na tohle musíte zdolat celých 11 kol. Kola jsou obrovská, jsou tu doslova hordy nepřátel a pastí, většinou někde kam musíte doskočit, vyšplhat. Navíc je to dost bludiště. Občas se dá za body získat život, v bonusových kolech můžete získat i napojení (continue), nicméně přes všechny pokusy jsem se dál než do 4 kola nedostal. Tam se přeskakuje poměrně složitými skoky voda a nasyslené životy šly rychle do háje.

Na řadu přišel upravený Doxbox s možností ukládání a i s tím to byl boj. Nejen že kola jsou obrovská, plná možností jak umřít, ale navíc v nich běží čas a hra evidentně nepředpokládá, že kolo projedete na jeden zátah. I přes ukládání a nahrávání jsem ztratil v průměru 1-2 životy na kolo jen kvůli času.

Hlavním a největším problémem je jak hru dohrát. Někde jsem se dočetl a potvrdil si na youtube videích, že k dosažení skutečného konce je potřeba hrát na hard a nasbírat v bonus úrovních 6 písmen. Jenže abyste se na hard dostali do bonus úrovně, musíte nasbírat 99 ze 100 kuliček, což se mi prostě nepovedlo v dostačujícím počtu kol, takže na konci jsem viděl jen nápis congratulations.

A i jinak je to celkově dost průměr. Jak jsem psal chybí příběh, chybí i bossové, prostředí jsou sice pěkné (vlak, výletní loď), ale hned 4* se prostředí opakuje ve dvou různých kolech. A nakonec stejně jako u Lollypop je grafika dost dětinská, já vím nemůžu se divit, když hraju hy pro nejmenší, tak nemůžu být objektivní. Ale stejně, prostě Cool Spot je průměr, který mě nijak zvlášť nestrhl.
+13

Need for Speed: Hot Pursuit

  • PC 65
Na to, jak jsem se na to těšil, jsem strašně zklamanej. I tomu hodnocení tady moc nerozumím. První HP jsem nehrál, ale dvojku jsem dohrál několikrát. Nebyla to skvělá hra, ale byla to velmi slušná hra. I tohle mohla být...

Začnu plusy - vozový park je skvělý, je tam prostě všechno. Sporťáky, ameriky, hypersporty. Škoda, že policie má stejný vozy. Policejní Veyron je prostě ptákovina.
Druhou skvělou věcí je grafika. Jo, na tohle se fakt dobře kouká. Hraju spíš starší kousky (ano, 2010 je pro mě nová hra) a z tohohle mi celkem padala čelist.

A teď mínusy... soundtrack nemasný neslaný, nepamatuju si z něho nic. Prostředky pro boj s policií, resp. pro chytání silničních pyrátů. Je jich moc a jsou překombinované. Hrál jsem s ovladačem a i tak jsem měl při honičkách kotel práce to nějak uovládat. Méně je někdy více.
A teď ten nejhorší mínus - FYZIKA! Sakra, jak se to jmenuje? Need for Speed! Navíc Hot Pursuit. Jmenuje se to snad Ridge Racer? Nebo Sonic All start Racing? Ne. Je to hra z legendární arkádové série. Arkádové, ale přeci jen mající nějaký reálný základ. Opravdu do té hry dali "press button to drift"?! Spustím drift mód a od tý doby... to prostě samo driftuje? Vzpomínám si, jak jsme se toho času na piratesxxl vysmívali mobilním verzím NFS právě proto, že driftování tam bylo dělaný přitroublou minihrou. Jaké je moje zděšení když zjistím, že "velká" verze to má obdobně... No nic, prostě jízdní model je na nic.

Víte, ono by přitom stačilo se držet trochu při zemi. To, že ty auta mají maximálku přes 300 neznamená, že se musí jet pořád přes 300. Ale to ne, to by nebylo dost akční, kdyby se jelo 150. Takže se jízdní model musí dostatečně zjednodušit, aby se furt jelo 350. A výsledek je, jakej je.

Nemít to v názvu Need for Speed, asi bych tak zklamanej nebyl. Ale takhle 65 %. Po tomhle debaklu jsem si prostě musel jít spravit chuť na Underground 2.

EDIT: Nejdou vypnout replaye a nastavit HUD... bože, strašně mě bavilo vidět potisící, jak jsem zničil soupeře...

Pro: Grafika

Proti: Fyzika; nejde nastavit HUD a vypnout replaye

+13

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 50
Herní výzva 2020: "Zimní radovánky"

Předchozí klacek pravdy jsem dohrál neuvěřitelně 4x (ano, i za žida) a tak jsem věděl, že dalšímu South Parku musím dát šanci. Univerzum mám rád, prvních 8 sérií znám nazpaměť a do 15.série jsem viděl všechno. I když mi spousta věcí nesedlo, tak někde v té záchodové míse je vedle pana Hankeyho a jeho rodiny i ryzí zlato, návrat do dětské představivosti a upřímnosti konfrontující absurdním humorem moderní kulturu a dospělácké pokrytectví.

Po přečtení všech zdejších komentářů bych se rozborem soubojového systému, puzzlů a prostředí jen opakoval. Zlomená, ale celá, je odvar z už louhovaného čaje a to téměř po všech stránkách. Ono je to těžké, když se do Klacku se napumpovalo už to nejlepší ze všech epizod a tak jsou tu vtipy druhé kategorie. Nové nápady tu jsou, například superhrdinka se skvělým alias Call Girl, kostky představující lávu, mexičtí minions, konfrontace dvou Mitch Connerů,...bohužel jich je dost tak akorát na DLC ke Klacku, v rámci 30h hry je to dosti naředěné a většinu času tak strávíte putováním už známým prostředím a zdlouhavými souboji.

Pro: Humor, známé postavy

Proti: Místo silného Klacku tu je Roztříštěná prdel

+13