Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Assassin's Creed: Brotherhood

  • XOne 90
Letos v lednu jsem dohrál Assassin's Creed 2 a teď jsem v rámci Ezio Collection dokončil Brotherhood.
Ezio už není mladý floutek jako v prvním díle, už hraje klíčovou úlohu mezi asasíny, ale hlavními soupeři zůstali Borgiovi a potkáváme i mnoho známých z minulého dílu (např.da Vinci, lady Catherina). Na rozdíl od několika menších měst se nyní hra odehrává jenom v obrovskému Římě, kde nechybí notoricky známé lokace jako koloseum nebo basilika svatého Petra ve Vatikánu. Jako zpestření se občas za hranice Říma podíváme při ničení da Vinciho vynálezů. Hra na sebe nabaluje některé nové mechaniky jako třeba padáky, výskok s úchopem.
Mimo hlavní příběh plníme mise pro zloděje, žoldáky a šlapky, hodně mě bavily katakomby vyznavačů Romula s důrazem na šplhání a objevování cest, kde hra hodně připomíná Tomb Raidera. Byla to příjemná změna od klasického běž tam a zabij to.
Grafika remasteru mě nijak neurážela, hudba skvělá. Už se těším až po nějaké měsíční pauze rozehraju poslední díl trilogie.

Pro: Řím, Ezio, katakomby, délka hry tak akorát.

+13

Belegost

  • PC 40
Tak nevím, jestli jsem vyžral tu nejhorší možnou verzi (PC/DOS) bez Fukovy hudby pouze s pc speaker ohňostrojem na závěr, nebo to jen DOSBOX neumí emulovat. Každopádně možnost změny barvy pozadí a textu mě nevytrhne. Jestli Ugra označil Spectrum verzi za jednu z nejlepších předrevolučních her, tak potěš. Inventář omezený na pět položek, sviňárničky v podobě časových limitů vyřešení skřeta, zapálení mechu..., potěší taky, když jablko místo položení sežerete. Nebýt toho, že jsem si hru chtěl zahrát už nějakých dvacet let (díky tolkienovské tematice), tak bych se na hraní vykašlal. Takhle mě to zabralo snad sedm restartů (zvláště, když jsem si přepsal save dead endem) a nakonec jsem ještě rád sáhl po návodu.
+13

Minit

  • PC 60
Musím se přiznat, že na této hře mi nejvíce vadila její signatura, všudypřítomný minutový limit. Hra se nejdřív tváří že se jedná o kdovíjaké vrácení času, reálně se ale jen všichni (včetně vás) respawnují. Splněné questy zůstanou splněné, sebrané předměty zůstanou sebrané, provrtané stěny zůstanou provrtané. Nejkomičtěji pak působí hostinský, co vám děkuje za zabití krabů, kteří se vesele prohánějí kolem jeho domku. Korunu tomu nasazuje možnost za splnění některých úkolů získat bonusové srdce, které vám umožní vydržet víc zásahů -- ale k čemu to je, když stejně umřete po minutě...

Ve výsledku jsem měl pocit, že minutový limit nepřidává žádné zajímavé herní či příběhové mechaniky. Kdyby ve hře nebyl, vlastně by fungovala úplně stejně -- míst které nějak kreativně využívají onen časovač je pramálo a hra je tak vlastně jen trochu otravná adventura.

Nicméně než jsem si tohle zklamaně uvědomil, hru jsem zvládl dohrát, takže rozhodně to není tak otravné jak to může z předchozích odstavců znít. Když si odmyslím to minutové resetování, tak je to jednoduchá retro adventurka s dobrým soundtrackem a pár hádankami. Pokud se vám válí v knihovničce, protože jste ji dostali zadarmo, doporučuji alespoň zkusit.

Pro: zajímavá ústřední mechanika

Proti: zajímavá ústřední mechanika

+13

Kreed

  • PC 75
Kreed je jedna z těch lepších ruských stříleček z vlastního pohledu. Potěšující je, že stále funguje původní česká verze, ať už s emulací DgVoodoo 2 či bez ní. A problém není ani s rozlišením, v tom prvním případě. Nesprávný je jen poměr stran, což ale nijak nevadí a hra má tak stále šanci mě uhranout svým celkovým pojetím. Postupně jsem si vzpomínal na to, co už dávno má mysl zapomněla, stejně jako se divím, že rok před netem a mody zvládám dát takto rozsáhle a spletitě koncipované záležitosti. Z tehdejšího hlediska, samozřejmě. Nyní už toho mám za sebou mnoho, počítám-li modifikace jako samostatnou hru. Jen díky tomu nedohráno více plnohodnotných her, nejde moc skloubit obojí. Po opětovném dohrání konstatuji, že jde o zajímavý a neprávem opomenutý kousek.

Příběhově se dostávám téměř o tisíc let do budoucnosti, což autorům umožnilo hře vtisknout její specifickou podobu a přístup. Sci-fi jako dělané na míru soudobým hráčům, neboť tenkrát měli širokou paletu výběru i u konkurence. Tajemná anomálie Kreed, která se rozkládá v nějaké oblasti vesmíru a není jednoduché ji jakýmkoli způsobem opustit. Zprvu se ocitám na vesmírných korábech, seznamuji se s prostředím, fasuji zbrojní výbavu, zjišťuji systém léčení, likviduji slabou havěť, jakási zvířata a nějaký hmyz. Postupně i mutanty, protože tam někdo prováděl experimenty s virem a došlo k nákaze. Podstatou je přečtení deníků a vyslechnutí si instrukcí, co je vlastně nutné pro můj postup dále. Pochopitelně to je průzkum a hledání různých tajemství. Zrcadlení vody vypadá výtečně a estetika též.

Atmosféru to zcela jednoznačně má, mapy disponují větvenými směry dveří a chodeb, nemluvě o propojujících větracích šachtách. Právě v nich občas něco k nalezení a povzbuzení umu je. Zapnutý větrák a za ním ležící mrtvola se zbraní, nepodařilo se mi k ní dostat. Párkrát tam chodím sem a tam, neznaje, kudy vede cesta dál. Musí mít i kde pobývat a přespávat, to zajišťuje spoustu slepých a nevyužitých místností okolo mě. Osobně popisovaný styl úrovní mám rád, FPS žánr je na něm pevně postaven. Byť může vést k bloudění a nepřehlednosti. Návraty probíhají přes obsáhlé oblasti, jak hra vyhodnotí správné zkompletování zadaných cílů každé mise. Nechybí i určitá míra kooperace s NPC.

Styl šarvátek je podmíněn tomu, kde momentálně jsem, s kým se utkávám a co zrovna držím v ruce. Jak bývají ty obvyklé změny a vytržení z tempa, abych zase začínal od píky, vše se učil a volil ty nejúčinnější postupy, tak to mění celou situaci. A ta si žádá pořádnou zbroj, a to vše za předpokladu mé adaptace na nové podmínky, v nichž se má postava ve hře ocitla. Dost se tím zvyšuje nastolený trend, co jsem si na samém počátku zvolil, nemající ponětí o tom, do čeho se to pouštím. Ano, svět Kreedu je nemilosrdný, vyžaduje ode mě veškeré znalosti zaťatých mariňáků, co se jen tak ničeho nezaleknou. Souboje srší vzdálenostmi na dálku i na blízko. Paradoxně jen v jedné z možností lze snáze uhýbat střelám. A střelivo ve formě zásob po padlých, to také není nijak běžná věc, ale právě naopak.

Je přítomna obvyklá implementace prvků, co FPS žánr oživují pravidelně, zejména těch staršího data vydání. Bystrá mysl, variabilita otevírajících se lokalit, skrze nespočet ovládacích panelů, spínačů, labyrint barevných laserů. Voleb obtížnosti je pět, Velmi snadná, Snadná, Normální, Obtížná a Velmi obtížná. Ta čtvrtá udržuje počet zákeřně útočících na zhruba třech až čtyřech. Umí reagovat na zvuk a citelně ubrat zdraví. Funkce Quick Save a Quick Load tím pádem prokazují o to větší význam, nakolik věrný těmto hrám a zásadám jsem. Prostředí se mění s tím, jak upaluji dál a dál, zažít neobyčejné dobrodružství. Vesmírné koráby, Tiglaarská základna, planeta Burg, Jikreedský Heilig, bájný Haal..

Klasická dvouhlavňovka, co dobře poslouží svému účelu, ale až s trojhlavňovkou to teprve o něčem bude. To stačí i jeden výstřel a protivník se složí. V době vydání se vyzdvihovala zdejší umělá inteligence nepřátel. U mutantů je to o uhýbání se, krytí, obejití překážky, úprku, házení granátů. Tyto schopnosti předvádí vícero typů neřádů. Poměrně zásadně se tím mění taktika boje a zdržuje doba, kdy to hráč zvládne bez ztráty kytičky. Má i další zbraně, útočnou a pulzní pušku, plamenomet, granáty, nůž, kulomet a raketomet. Jak je libo. Kapacita nábojů plně uspokojí každého, kdo si zakládá na jejich dostatku. A modré léčící ampule? Stejná písnička, přestože upřednostněna volba stupně Obtížná. Tím složitější pro mě ty přestřelky byly, stačilo ale pouze někde najít štíty a vést útok více nekonvenčně.

Pro bezchybný chod musí být nastaven režim kompatibility s WinXp SP2. Mělo by zamezit vzácným pádům hry, nekompatibilnímu navolení držené zbraně a předmětu otočením kolečka na myši. Ta nabídka jinak neumožní správný výběr toho, co chci vzít do ruky. A samotné zvýraznění označené věci hýří oranžovou barvou. Jde o intuitivnější volbu, než je stisk číselné klávesy. Výrazným nedostatkem Kreedu je zasekávání o objekty. A to i obyčejný průchod bránou na vesmírné lodi. Průlez vypnutým ventilátorem se podlézá jen stěží, odvislé na konkrétním natočení hrotů. Nešla mi vzít jedna modrá ampule, i když jich bylo devět. Souvisí to s umístěním na policích a skákáním. Převážně ta místa bývají dosažitelná, jestliže dám skrčení. Potíže představovalo i překonání jedoucího pásu s nákladem.

Pro: Variabilní, atmosférická, zajímavá, krásná, pozapomenutá a klasická střílečka.

Proti: Neustálé zasekávání, problematické skákání, jedna špatně umístěná ampule.

+13

Asistent detektiva Zbyška 2: Vražda v Orion Expresu

  • PC 75
Jsou to už tři roky, co jsem hrál první díl Zbyška, svérázný projekt (a příběh), nemající na české herní scéně obdoby. Sice jsem si z něj po třech letech pamatoval jen to, že Zbyšek Claus je delfín (a syn Santy Clause), že můžete buď vyšetřovat, nebo se na to vykváknout a raději chodit do kina a že to nebyl vizuální román na pět až deset minut, jak tomu s velkou částí české produkce tohoto typu her často bývá. Nicméně jsem zapomněl, jak ujetý ten svět je.

Téměř celý děj druhého dílu se odehrává na palubě vesmírného vlaku plného mluvících delfínů, jednorožců, alienů (členové posádky) a vůbec všemožných podivných existencí a svérázných figurek. Celé je to velmi vtipně napsáno, je na hráči, jestli bude asistovat ve vyšetřování, nebo se jen poflakovat kolem (tyhle větve jsem příliš nezkoumal).

Po technické stránce se autorům podařilo z Ren'Py vyždímat opravdu hodně, celé se to (na poměry vizuálních románů) opravdu slušně pohybuje a ani nezaostává ani ozvučení a hudební doprovod.

Nejsem si jistý, jestli jde o titul pro každého (přece jen se musíte přenést přes určitou šílenost settingu, např. že jedním ze sekundárních charakterů je kostra jednorožce, ovšem všichni jednají, jako by dotyčná klisna byla stále naživu), každopádně titul takovéto kvality by se mohl z fleku prodávat...
+13

Gears Tactics

  • PC 75
Chimera za mnou, další čas jsem věnoval taktickým Gearsům. Bylo to fajn, barevný, dobře optimalizovaný s hezkýma cutscénama a svý. Příběhově se jedná o prequel celé série a vaši jedinou starostí zde bude zabít záporáka jménem Ukkon jehož veškerý úkon je vás vyřadit ze hry (poté co se o vás vůbec dozví) a zmasakrovat u toho ideálně hordy dalších svalnatých enemáčů. Oproti XCOMU zde není "kostičkový" postup ale defakto můžete běžet kam vám body dovolí a ideálně tuto pouť zakončit za něčím schovaný a s overwatchem (hlídka se mi zde vyplatila v postupu mnohem více jak u exkomu). Tempo hry je akurátní a při použité normální obtížnosti potom ani tolik neumíráte (manuální sejvy nečekejte, jen ty automatické - zvlášť u bossů to bolí). Nepřátelé potom tvoří klasika kterou bylo možno porážet v ostatních hrách. Na výběr máte příběhové postavy nebo obyčejné gearsy, které buď zachráníte a v misích a následně naverbujete nebo si prostě seženete obyčejné maso do mlýnku i bez možnosti tyto levely podstupovat. Někdy je třeba na zteč vyrazit v jednom či dvou, jindy můžete použít skvadru až čtyřech bojovníků. Vedlejší vojáky lze pojmenovat a u všech je pak možnost hrát si s výbavou a její barvou. Každý vojcl potom leveluje a je možno mu dát do vínku nové skilly (nic extra, zhruba od půlky hry mi bylo docela jedno co komu naklikám). Mise samotné se dělí na vedlejší (zachraň někoho, podrž tyhle body, seber krabice - které se s postupem hraní neustále násobí - je to ubíjející, repetitivní a uměle to natahuje herní dobu) dále pak samozřejmě hlavní prokládané filmečky. Čeká vás zde i několik zajímavých bossfajtů které příjemně okoření konce kapitol a je zábava to podstupovat (až na ten finální, mě osobně teda moc nevoněl). Graficky je hra opravdu na úrovni, bugy se mi též vyhnuli a plynulý framerate byl vítanou komoditou. Zvuková stránka je perfektní a hudba jen dokresluje následnou řež (nechybí zde utržené končetiny a maso rozházené všude kolem). Svět a jeho architektura působí tak jak má, tedy přesně víte (ideálně po dohrání ostatních her) kde jste a co vás čeká. Vůbec však netuším co vývojáři mysleli tím že kampaň má až 40 hodin. 20-25 mi zní jako fér číslo (sic jsem s finálním bossem strávil asi 5 hodin a cca 15 ve zbytku hry - z toho pak dobře 12 hodin ve vedlejších misích) i tak se převážně jedná o kvalitní a dobře strávený čas.

Jestli se ptáte co koupit a hrát dřív, zda nový spin-off XCOMu či Gearsy, tak odpověď je jasná. Pakliže bych měl GT kupovat a nepoužít přitom Game Pass, volil bych jednoznačně tábor ufounů protože tam je cena přijatelná na rozdíl od astronomické (a dle mě neopodstatněné - 69.99 Éček na Steamu) cenovky Tactics. Pokud GP máte tak je to celkem jedno, prostě hrajte na co máte větší chuť. Výběr tam spíš ovlivní to v jakém světě se cítíte pohodlněji a který je vašemu srdci blíž. Kdybych to měl shrnout tak Gearsy nejsou vůbec špatný počin - mise bývají okořeněny možností sbírat krabice s vybavením (časem však o ně ztratíte zájem), prostředí se také mění a když se do toho kousnete, celé to příjemně ubíhá. Jako taktická prvotina ze světa ozubených koleček a vůně nastartované pily jež je nedílnou součástí vaši guny to působí jako solidně odvedený avšak poměrně drahý titul jež rozhodně stojí za váš čas - gor jestli fandíte této značce. Směle do toho!

Pro: Celkem slušný příběh, povedená optimalizace, grafika, boss fighty, hratelnost

Proti: Neustále se opakující sekundární mise a jejich četnost, občasné dočítání textur před začátkem mise, nudné skilly u postav, nemožnost ukládat manuálně

+13

Planetbase

  • PC 50
Malá nenápadná hra, která toho sice nemá moc co nabídnout ale je zajímavá, a už podle konceptu je jasné co budete dělat. Začnete s tím že přistanete na jedné z vybraných planet - k dispozici jsou 4 z nichž každá další v "pořadí" je obtížnější na přežití - v malém modulu a máte za úkol vybudovat fungující kolonii / základnu. Ze začátku máte sebou pár meteriálu, na stavbu prvních staveb, a taky trochu nějakých těch zásob, které ale velmi rychle začnou ubývat. Tolik k začátku. A teď jak přesně pojmout všechno to kolem. Hra po čase začne být stereotypní protože k dispozici je jen velmi málo staveb a i když se dají stavět v různých velikostech, tak nenabízí nic jiného, než jen tu velikost. Chybí tu zaujetí něčím jiným než stavět pořád dokola asi 5 staveb, ty další moc potřebovat nebudete, protože stačí postavit jedno velmi velké skladiště a to vám na nějakou dobu vystačí bohatě, stejně jako velmi velký skleník. Je toho zoufale málo a s takovým počtem možností se budete hodně brzy snažit stavět ty co nejmenší aby bylo vůbec vidět nějaký rozvoj, takže najednou - aby bylo vidět že máte trochu větší základnu než jenom 20 staveb - máte 10 skladišť které jsou prázdné, 8 skleníků kde v každém máte 3 stromky (stromy dodávají dodatečný kyslík) 5 laboratoří, 5 "hospod" atd. což ve výsledku ani nevypadá dobře. Když pak máte udělat "milník" který spočívá v dosažení 300 obyvatel (už u 50 máte pocit že se nudíte a začínáte stavět pořád dokola stejné stavby) považujete to za naprosto nemožné, protože tak obrovská základna bude vypadat hrozně. Jako ano, je tu spousta možností a určitě se vyplatí stavět i ty budovy které v podstatě ani potřebovat nebudete (myslím více jak jednou) ale opravdu tato hra nemá vlastně co nabídnout.
Chybí více staveb - dokážu si představit obchůdky, garáže, malé domky pro rodiny, všelijaké vozidla (vy bohužel žádný průzkum neděláte) více surovin, větší výběr barev .........


Koncept je dobrý a vypadá to docela slušně, ale opravdu to po pár hodinách nemá co nabídnout.

Pro: ani nevím, vypadá to celkem hezky

Proti: spousta věcí chybí, nuda po pár hodinách, je toho docela dost.

+13

Far Cry 5

  • PC 80
V podstatě to bylo Far Cry 5, které mě přimělo vůbec uvažovat o tom, že bych nejdříve dohnal starší díly a pak se vrhnul právě do posledního dílu, který mě zaujal z celé série svým zasazením asi nejvíc.
Americký vidlákov obsazený fanatickou militantní skupinou, hlásající konec všech dní, je podle mě něco, co je asi tak nejblíž mé představě tomu, co se skutečně může stát, i když jsem musel uznat, že charizmatický diktátor utržený ze řetězu měl taky něco do sebe. Ale nenechte se mýlit, nehledám nějaká pojítka s realitou, jen mi to prostředí prostě více sedí. Nemusím čistě tropy, nemám rád sníh ve hrách, takže mírné středozemní pásmo někde v Americe mi vyhovuje.

I když je pátý díl do značné míry posunem v sérii, pár vyloženě otravných prvků zůstává, už to není tak šíleně okaté, ale i tak, například ústřední téma točící se kolem drog, kdy jsem věčně sjetý a věčně mě někdo sjíždí a sjetý honím divou zvěř, která je taky sjetá a ještě ke všemu jsme všichni tak sjetý, že už vlastně nikdo není ani tím čím by měl být a do toho se všichni sjedeme i samotným koupáním ve vodě, mi už přijde trochu extrém. Nehledě na to, že jsem z příběhu splnil skoro všechny ujetý a přesjetý questy, ale ten jediný, kdy likviduju drogový konvoje, jsem nedodělal, protože ke konci zjevně už bylo všechno dostatečně sjetý a tak asi konvoje nebyli potřeba, tedy nebyli k nalezení.
Příběh mě tentokrát taky nijak zvlášť nechytl za srdce. Žádný z hrdinů mi vyloženě neutkvěl, jako v předchozích dílech a k tomu všemu ty dialogy byť se snažili mít kdovíjakou hloubku, tak byly prostě hrozně dlouhý a kolikrát jsem měl co dělat, abych prostě neusnul.
I tak, ale v jádru je to stále fajnová akční jízda, kterou teda sice doplňuje slabší příběh, ale zase mapa se tentokrát extrémně nezaplní, jako ve čtyřce, kde to byl fakt extrém. Jako jo, je tady toho stále dost, ale jde to. Byť se mnohé předměty které sbíráte vyznačují jako otazník na mapě, je potřeba minimálně vyzdvihnout jednu činnost, která mě ani jednou neomrzela a to hledání Prepperských skrýší. Hele na tomhle si fakt dali záležet a defakto se žádná nějak zásadně neopakovala. Některé byli i fakt vtipné, takže tohle se musí ocenit. Zbytek jsem vynechal.

Užil jsem si to, bavil jsem se, proběhnu DLC a budu na to vzpomínat, jako na oddech, kde jsem si to svoje našel.

Pro: akce, prostředí, hudba, prepperské skrýše

Proti: příběh, drogy, drogy, sjetá zvířata, sjetá voda,

+13

Sakura Wars

  • PS4 60
Předně se sluší napsat, že Sakura Wars není moc dobrá hra. Respektive je v ní tolik věcí polovičatých a nepropracovaných, až by mohla z jistého pohledu hraničit s odpadem. Přesto nemám srdce jí vyloženě shodit. Dělá totiž plno věcí po svém, aniž by brala ohledy na moderní trendy. A taky jsme na pokračování téhle série čekali takřka patnáct let.

Negativní kritiku si zaslouží třeba hlavní postava, Seijuro. Před událostmi hry byl, ve svých asi 20 letech, kapitánem válečné lodi v námořnictvu, přičemž jistý incident způsobil její potopení. Naštěstí se z toho oklepe během prvních dvou kapitol a nikdy víc se o tom hra nezmíní, jakkoliv to působí blbě. Na výběr máte z pěti potencionálních partnerů, se kterými může skončit, nicméně je až nezdravě upřednostňována titulní Sakura, takže vztah s kýmkoliv jiným nedává, v dané stavbě příběhu, smysl.

A vůbec celý příběh má díry jak cedník po průstřelu a plno postav je v něm zcela nevyužitých. Na designu charakterů se navíc podílelo několik různých lidí, tudíž působí zcela nesourodě. Dále pak nadužívání animací v rozhovorech dokáže kazit atmosféru, jejich hlavní obětí je předně znovu náš protagonista, který šíleně přehrává i na poměry japonských her.

Akční souboje ve stylu hack and slash musou her mají spíš doprovodnou funkci a nebudete-li plnit i nepovinné části, pak zabírají zanedbatelných pár procent celkového času. Naštěstí, jelikož už po chvilce nemají co nabídnout. Snad jen střety stavící hráče proti nepřátelským mechům se dají pochválit.

Dokázal bych vyjmenovat ještě několik problémů, ale radši přejdu k tomu lepšímu. Pochválit se musí, beze zbytku, hudba. Ke hře tohoto typu snad ani lepší být nemůže. Stejně tak graficky se je na co dívat, až je to mnohdy překvapující, vzhledem ke skromným budgetovým poměrům ostatních elementů.

Zápory každopádně převyšují klady. Jestli chtějí autoři uspět musí hodně přidat. Nenudil jsem se, ale třeba management divadla se přímo nabízí. Přidat aspoň pár RPG mechanismů obohacujících hru a celkově rozšířit všechny ty současné. Možností ke zlepšení je mnoho, nicméně v současné konkurenci se Sakura Wars těžko doporučuje.
+13

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS4 80
A je to čím dál lepší! Uncharted 2: Among Thieves se opět posunulo o kousek výš. Snad to tak bude pokračovat do dalších dílů. :D Grafika je sakra vylepšená, přibylo i pár “druhů“ nepřátel. I přesto tomu dávám malé mínus. Když každou přestřelku potkáte minimálně jednoho stejného muže, vypadá to blbě. :/

Je to promakanější, příběh opět skvělý, který navazuje na jedničku.

Naughty Dog to opět dokázali a vytvořili další zdařený díl Uncharted.

Pro: Grafika, skvělý příběh, hratelnost, hudba

Proti: Občasná kamera (ale nic hrozného), občas nelogické či nereálné jevy

+13

Batman Vengeance

  • PC 65
Když jsem po Batman: Arkham Asylum a Batman: Arkham City dohrál i Batman: Arkham Origins, chtěl jsem si dát ještě nějakou hru s netopýrem a hledání na DH mi nabídlo i toto dílo od dnes již zkušených vývojářských harcovníků z Ubisoft Montreal. A protože hra vizuální stránkou nejvíc ze všeho připomíná animovaný seriál, který jsem jako malý hltal spolu se Spider-manem a ostatními, rozhodl jsem se že hru minimálně vyzkouším.

Vizuální stránka je jak už jsem nakousl v animovaném stylu a tím pádem vcelku jednoduchá bez větších detailů a efektů, ale od skoro dvacet! let staré hry ani nic jiného chtít nemůžete. Pohyby a celkem i prostředí je ovšem fajn a tak se na to i po těch letech vlastně docela dobře dívá, zvlášť když mi vše připomíná onen animovaný seriál který pro mě ve své době byl vrcholem televizní zábavy ;)

Příběh hry je batmanovská klasika. Joker s Harley Quinn se snaží nachytat Batmana a otrávit u toho celé město, Mr. Freeze zmrazí chemickou továrnu a Poison Ivy vytvoří několik smrtících rostlin. Prostě Gothamská rutina co nenadchne ale ani neurazí. Jedinou odbočkou z tradic je tak vedlejší postava Batgirl místo Robina.

Největším nešvarem jednoho z prvních počinů borců z Montrealu je hratelnost, respektive hlavně ovládání. To trpí především tím že se jedná o port z konzole PS2 a ovládat se tak dá jen na klávesnici. Chybí tak především otáčení kamerou přesto že se dá nahradit poměrně dobře fungujícím pohledem z první osoby. Co však rozhodně nechybí jsou skoky do neznáma, příliš rychle se pohybujícího hrdina, který tak neustále někam padá, mačkání kláves v jediný přesný moment a systém poskrovnu umístěných checkpointů. K tomu sice celkem povedené ale co do obtížnosti silně nevyvážené pěstní výměny názorů s poskoky hlavních záporáků. Plusem je naopak široká škála batmanovských udělátek a dopravních prostředků i když honičky v nich opět trpí velkou nevyvážeností.

Batman Vengeance je prostě celý jako na houpačce a tak zatímco např. level ve vlaku nebo honička s policií patří do kategorie velmi dobrých, tak mise ze začátku na střechách nebo krkolomné skákání po obřích květinách Poison Ivy mě bude strašit ještě hodně dlouho. Stejně jako klaunovy rváči ze druhé poloviny hry. Na rozdíl od swatů kterým stačila jedna rána :)

Gamesu jsem nakonec dohrál ale byly momenty kdy i moje jinak silná vůle visela na vlásku, nicméně část hry jsem si i vyloženě užil. Minusy ale naneštěstí převažují a jsou tak výrazné že titul si troufnu doporučit maximálně ortodoxním fanouškům temného rytíře, kteří už neví co by si jiného zahrály nebo herním dobrodruhům.
+13

Hitman GO

  • iOS 75
Hned při prvním zapnutí hry mě překvapilo grafické zpracování. A to nemile. Problém je, že jsem nejdříve hrála Lara Croft GO, které je novější, a asi proto vypadá lépe než Hitman GO. Hitman GO je hodně stylizované do deskové hry (postavy vypadají jako figurky),ale není to detailní. Mírou detailů prostředí a zpracováním prostě na Lara Croft GO nemá.
Hra začíná zlehka, ale postupně do hry přibývají další prvky, další typy nepřátel a hra se tak přirozeně stává obtížnější a obtížnější. Díky tomu probíhá nějaký vývoj a hra nezačne nudit.
Vkaždé úrovni lze získat 3 puntíky za splnění 3 úkolů. Některé jsou značně obtížné, což určitě nemyslím jako negativum. Nejvíce mi vždy daly zabrat úkoly s omezeným počtem tahů. Také by bylo dobré, kdyby se tyto úkoly na začátku každého levelu ukázaly. Někdy jsem zapomněla se podívat a zbytečně level musela opakovat ještě vícekrát. Píšu ještě vícekrát, protože se mi nikdy nepodařilo na jeden pokus splnit všechny úkoly. Nejsem si jistá, zda to v některých levelech vůbec jde.
Jinak mi obtížnost hry vyhovovala. Na to, jak hrou projít bez splnění úkolů, se dá přijít relativně snadno. Plnění úkolů, jak už jsem psala, pak na obtížnosti přidává.
Hru jsem hrála na mobilu a hrála se vcelku dobře. Jen párkrát při pohledu na celou mapu se mi stalo, že jsem omylem místo přesunutí se (teleport) posunula.

Pro: Postupné přidávání prvků

Proti: Grafické zpracování hry

+13

Graveyard Keeper

  • PC 60
Graveyard Keeper pro mě začal velmi nadějně. Námět se mi hned zalíbil, grafika ač je retro, tak je hezky udělaná a gameplay byl dostatečně příjemný, abych ve hře strávil několik hodin v kuse. Objevování nových mechanik a odemykání dalších částí světa mě zabavilo solidně dlouho.

Bohužel pak přišel velmi tíživý pocit nekonečného grindingu. Každý další úkol, postavená věc, nebo cokoliv vyžadovalo strašně moc nudných minut chození, dělání nudných prací, spánku apod. Navíc potřeba čekat na konkrétní den, abych potkal některé osoby, je vyloženě mechanika na pytel. Hra najednou jakoby byla vyplněna z většiny jen namáhavou nudou. Škoda, začátek byl výborný, ale dohrát to nedokážu.
+13

The House of the Dead

  • Arcade 75
Možná je to tím, že poprvé jsem hru viděl už někdy kolem roku 2000, kdy mě - tehdy ještě jako majitele 486ky, kde běžel maximálně Doom - nadchlo její technické zpracování, ale musím se tohoto klasického on-railu shooteru zastat. Grafika je na rok 1997 opravdu kvalitní a ani proti výtvarné stránce nemám žádných výtek. Co činí Dům mrtvých atraktivním proti konkurenci, je samozřejmě jeho brutalita - kde v jiných střílečkách panáci jen padali (v nejlepším případě s efektivními salty), tady jde zombíky rozstřelovat na kusy. I díky tomu má člověk ze střelby velmi dobrý pocit.

Obtížnost je samozřejmě arkádově extrémní, ale to lze těžko brát jako výtku. Spíše mě štvalo, že u bossů se této obtížnosti dosahuje hlavně jejich rychlým pohybem, kdy máte na zásah zlomek sekundy + zavalením hráče množstvím projektilů, kvůli jejichž sestřelení musí několikrát přebít.

Ano, není to hra, kterou by se vyplatilo kupovat za plnou cenu na Saturn či PC (oba porty mají výrazně slabší grafiku) pro její mimořádnou krátkost. Ale arkádovka je to povedená.

Pro: grafika, pocit ze střelby, brutalita

Proti: krátkost, arkádově tuhá obtížnost

+13

Quantum Break

  • XOne 70
Jako pozitiva to má, o tom žádná - hrátky s časem a z nich vyplývající schopnosti hlavního hrdiny jsou cool (občas trochu Max Payne, jindy zase tušíte, jak se asi cítí komiksový Flash). Ten filmový narativ a vůbec snaha o propojení dvou médií (nejen s podle herců animovanými postavami, což už se ve hrách tu a tam děje, ale i návaznost na ryze hrané epizody, které jsou ovlivňované vašimi rozhodnutími ve hře) mi zní jako zajímavý experiment a do budoucna bych uvítal více podobných.

Co se však hratelnosti týče, je to mnohdy, mno... méně dotažené. U těžších fightů, kde jsem občas vytuhl, mě vyloženě rozčilovalo, že poslední autosafe je ještě před videosekvenční pasáží, takže se hra musela loadovat dvakrát (podruhé při skipování pasáže). Detail, ale málem bych si z toho sežral ovladač. Fakt, že hrdina se svými schopnostmi zvládá často superhrdinské věci, ale pak není schopný si otevřít dveře nebo se pootevřenou branou vrátit o lokaci zpět, to už je jen taková hořká třešeň na nedobrém dortu.

V součtu tak nadprůměr, hra potěší, zabaví (naštěstí není moc dlouhá) a posléze na ni můžete v poklidu zapomenout.

Pro: Experiment s filmovým médiem, hrátky s časem

Proti: herní mechanismy, autosafe, nelogičnosti

+13

Sid Meier's Civilization: Beyond Earth

  • PC 60
Beyond Earth s datadiskem Rising Tide je značně odlehčenou civilizací. Výsledek opravdu někdy připomíná předělávku stolní hry do počítačové podoby. Jindy mod do pátého dílu s občasnou grafickou inspirací u Alphy Centauri. Oproti pětce má možná o něco horší grafiku (zejména povrchu – ten je při zoomu méně detailní) a velmi mu chybí „mapa planety“, která je zde zcela random. Potěší ale možnosti volby jejího vzhledu, kdy jsou výsledky velmi rozmanité.

Pokud se vrátím k té odlehčenosti, tak je předně vidět, že proti pátému dílu se Beyond Earth pohyboval ve značně jiných „production values“. Nebýt dabingu, tak bych s klidem hru přirovnal k fan modu. Divy světa už jsou definitivně jen „něco přidávající čísla“. Diplomacie se víceméně omezuje jen na vyhlášení války a přehršle různých obchodních dohod (sami ale můžete navrhovat jen omezený počet z nějakého neviditelného celkem nízkého maxima). Traity vůdců jsou fajn, ale nic světoborného. Různé ve hře přítomné questy jsou víceméně spíše otravné. Zde byly opravdu inspirací deskové hry, kde tyto mají vzhledem k odlišnému tempu své opodstatnění (neb je nehrajete několik dní a neplníte jich tak desítky či stovky). Celkem nepropracovaná je i špionáž, kdy zabrání města je často jednodušší než jeho poničení. Pokud má pak soupeř elementární „protišpionážní“ obrany, tak uvedené ani v nabídce nebudete mít a musíte se omezit na drobné sabotáže, které jsou z hlediska vývoje celé civilizace vlastně úsměvně zbytečné.

Co vás může nalákat ke koupi jsou afinity (jde o výběr mutací člověka či jeho zdokonalení technikou či zachování jeho „čistoty“ a toliko využívání techniky – a pak samozřejmě kombinace všech tří u hybridních afinit). Ty nabízejí různé jednotky a vlastně i různé konce. Zde už hra trochu připomíná svůj cíl být poctivou sci-fi strategií. Bohužel výsledek je zase trochu nemastný. Závěrečné animace jsou pěkné, ale při těch „kolečkách“ (vědy i afinit) se mělo postupovat daleko tvrdším způsobem. Hra tak měla nabízet šest vzájemně se vylučujících afinit se šesti druhy jednotek, věd, budov, divů a samozřejmě konců. Zaměření jedním směrem by vám postupně „uzamklo“ jednotky, vynálezy a divy dalších afinit. Něco takového by ohromně přispělo k většímu odlišení jednotlivých civilizací. Rozdílných v základu vlastně jen „sponzory“ a jejich šíleně nevyváženými vlastnostmi (Pan-Asian Cooperative má třebas první div v každém městě hotový za kolo – nedělám si legraci). Podobně by se výsledek projevil i na šesti vzhledech měst, neb i hybridní afinity rozdíl ve městě neudělají (to je vždy směskou základních třech). Prostě můžete vynalézt vše, nejsou žádné „větve“ vynalézání dle jednotlivých afinit. Stejně tak máte i mišmaš jednotek z různých afinit a budov ve městech. Přiklonit se toliko k jedné či k jedné hybridní afinitě nejde.

Pokud bych měl Beyond Earth s datadiskem shrnout, tak bych řekl, že to je prostě velmi odlehčená civilizace se sci-fi prvky. Jakákoliv komparace s Alphou Centauri s Alien Crossfire datadiskem by hraničila s vtipem. Za dvě kila to klidně kupte a zkuste. Ale jen a pouze poté, co jste hráli právě Alphu Centauri, která navíc vyjde i tak levněji. Až na ty i tak nedomrlé afinity není vlastně moc o co stát.

Pro: Grafika jednotek, různorodost prostředí, částečně afinity

Proti: Nepropracovaná špionáž a diplomacie, grafika povrchu, nudné divy, nevyvážené vlastnosti "sponzorů", chybí mapa planety, otravné questy, afinity nejsou vzájemně exkluzivní, ve všech ohledech zjednodušená civilizace

+13

Gears Tactics

  • PC 50
Gears Tactics se do mých herních análů zapíše jako hra, která mi na nějaký čas znechutila hraní. Nemohl jsem nějakou dobu tu židli a klávesnici ani vidět. Ale konečně je to za mnou. Konečně si to odfajfknu a můžu se posunout zase k něčemu jinýmu.

GT ve své podstatě je vlastně dobrá hra, ale platí zde moje oblíbené pravidlo, že méně je někdy více. Takové herní vaty člověk jen tak nenajde. Hra je rozdělena na 3 akty po 6-8 misích. Už to je hodně, když si vezmu, že se střídají asi jen čtyři druhy encounterů. Ale do toho autoři naskládali naprosto ohavné množství side misí, které jsou úplně stejné jak ty hlavní, jenom mezi nimi nejsou příběhové cutscény. Místo aby autoři vymysleli progresivnější levelovací a skillovací systém, nutí mě hrát furt dokola to stejné, abych dostal lepší.. lepší co? Ani nevím.

Z misí padá hrozná hromada vylepšováků a postavy mají na čtyři směry rozvětvené skill stromy, ale rozdíly ve výbavě nebo upgradované schopnosti těžko zaznamenáte, když se často jedná jen o jednotky % něčeho, co si stejně nikdy nezapamatujete, protože autoři nutí hráče nesmyslně často měnit složení týmu banováním konkrétních hrdinů. Přitom by bohatě stačilo nechat hráče vybrat, jestli chce side mise vůbec hrát a dostávat další gear a neomezovat mu možnosti při skládání týmu.

Co se samotného gameplaye týče, tady mě hra bavila. Nic v podobných hrách neudělá větší radost, než když během jednoho tahu nařetězíte skilly všech postav tak, že vybijete všech třeba 10 nepřátel. Variabilita je mimochodem docela slušná a každý vyžaduje trošku jiný přístup, ale jejich schopnosti jsou hezky vyrovnané a během kampaně žádný extra zádrhel nepředstavují. To se každopádně nedá říct o bossech.

Boss fighty jsou kapitola sama pro sebe. Jsou proti zbytku hry abnormálně těžké, jsou strašně dlouhé, nepřehledné a nudné. Především poslední boss je opravdu frustrující zážitek, kde se nedá pořádně taktizovat, ale jede se spíš na náhodu (tady se ty nafarmené upgradované jednotky procent criticalů nakonec hodí). Pokud vám jednoduše nepadne hodně kritických zásahů za sebou, naprosto vás přebije nekonečná horda obyč enemáků. Ten pocit, když jsem s posledním živým týpkem s jedním akčním bodem zabil bosse s 20% crit šancí, mě bude ještě dlouho strašit. Čistýho času mi asi na pět herních seancí boss vyšel na krásný 3-4 hodiny. Opravdu skvělá práce..

Graficky je to docela lahoda, hlavně v cutscénách. Semtam na sebe upozorní Unreal engine doskakujícími texturami, ale jinak klobouk dolů, že i tahová strategie může vypadat jako jakákoliv jiná AAA akční hra. Zvlášť bych chtěl ještě vypíchnout super dabing (hlavně Sid si mě získal hned na začátku).

Chvíli potom, co jsem si konečně koupil kompletní edici XCOM 2 jsem rozehrál toto a myslím, že ji můžu nechat ještě nějakou dobu u ledu, protože se musím vzpamatovat u něčeho real time a především krátkého. Přitom by stačilo jen trošku poladit herní mechaniky a byla by to vlastně super hra.
+13

Metro Exodus

  • PC 70
Ke třetímu dílu Metra jsem se dostal až teď. Ano správně, může za to Epic games exklusivita. Ne, že bych proti tomuto studiu něco měl, nebýt jich neexistoval by Unreal Engine, takže fůra her, ale jsem toho názoru, že už takhle je těch launcherů zbytečně moc (steam, origin, uplay, battlenet, rockstar social club). Kdyby Metro nebyla pouze časová exklusivita, asi bych přimhouřil oči. Ale ten rok uteče a aspoň se mezitím hra doladí, protože málo her vyjde v pořádku.

Bohužel Exodus trápí špatný technický stav i teď, což je velká škoda. Hodně to sráží kvalitu hry dolů a bohužel nejen to. Hra začíná slibně, level v Moskvě je starý dobrý Metro, nelze tam nic vytknout. Volha level už je první otevřený a zde je víceméně ještě taky vše v pořádku. Tedy...jsem toho názoru, že Metru moc otevřený svět nesedí. Ta Volha ještě jakžtakž, má skvělou atmosféru a leveldesign, ale dle mého je zbytečně veliká a člověk nějak ani nemá motivaci chodit něco prozkoumávat, protože suroviny jsou pouze dva typy a z nich se dá vyrobit vše, co člověk potřebuje k hraní. Ano můžeme zde nacházet různé dokumenty a dokonce upgrady zbraní a obleku, jenže...no upgrady zbraní najdete i u padlých vojáků a co se týče upgradů obleku, tak jediné, co jsem tak nějak využil byla lepší maska. Kompas je zde dle mě nejlepší, protože aspoň víte, která cesta vás povede k cíli a tudíž budete často hodně odbočovat pro loot, jelikož takových křižovatek je ve hře hodně. Dále jsem využil pouze kapsy pro náboje, protože jsem tak nějak nechápal, k čemu by mi byly kapsy na lékárny. Lékárny si můžete vyrobit nové kdekoliv, náboje pouze u stolu. Kapsy na molotovy mi taky přišly celkem k ničemu, protože těch situací, kde jdou využít moc není. Čištění zbraní a oprava masky je skvělá featurka, nicméně...zbraně se zasíraly až příliš rychle a odsekávat ákáčko po třech výstřelech je fakt k nasrání. U masky to už bylo lepší, protože se tak často nepoužívala, ale nechápu, proč si Arťom prostě od mrtvol nemohl vzít novou jako v předchozích dílech.

Nastal level Kaspik a zde už budu kurva kritický. Ta úroveň není špatná, ale nesedí mi do téhle hry. Kdyby se hra jmenovala Mad Max asi bych byl nadšený. Zde jsem si už začínal všímat mizerného technického stavu a bugů. Jdu podél skály, u skály leží kameny, které prostě a jednoduše levitují, proč ne že? Tamhle omráčím týpka, rozeberu mu zbraň, po cca 10 minutách se vracím zpět, týpek zpátky na nohou a míří na mě neviditelnou zbraní a něco u toho mele. Dostal znovu po držce, ale kroutil jsem hlavou. Tuhle zabiju potvoru, která se radši moonwalkem ztratí pryč ze scény. Celý Kaspik je až zbytečně moc velký, prázdný a hlavně je to takovej klasickej vole, polobolševickej vole, dizájn vole, rustikální vole, zdánlivě vole...Káru, kterou zde máte k dispozici jsem zaparkoval do pangejtu po asi 200 ujetých metrech, protože se mi zaprvé bugnul výhled, takže jsem viděl velký hovno a poté, co se odbugnul jsem vůbec neměl chuť s tím jet dál.

Tajga už je o něco lepší. Je to trochu více lineárnější, ALE.....tu kuši programoval nějaký člověk, co očividně ten den vstal špatnou nohou. Neuvěřitelný, jak ta zbraň je nepřesná a otravná. Zde vás autoři přímo nutí do stealthu, což je škoda, protože gunplay je zábavný a užijete si ho prakticky jen v jedné úrovni. Co se ještě Tajgy týče, celou dobu mi hra běžela na hezkých 60 a více FPS, ale jakmile se objevil Méďa, snímky začaly padat až k 25. Medvěd zmizel a jedeme zase na 60. Poslední level považuji za nejlepší, protože má vše, co se mi na předešlých dílech líbilo. Hororová atmosféra, paranormální jevy, prostředí metra, klaustrofóbní zážitky. Ovšem tento zážitek mi trochu zkazila opičí pěst, která se prohnala zdí a dala mi instakill. Poslední bug, co se mi stal a fakt už mě vyloženě nasral, protože tohle se mi ještě u žádné jiné hry nestalo, bylo, že se mi neodemkl achiev za to, že Duke, Damir a Alyosha zůstali živí a zdraví se mnou. Jednotlivé achievy mám odemčené, ale prostě Duke nějakým záhadným způsobem zmizel z poslední cut.scény a proto, se mi neodemkl. Konec hodnotím víceméně kladně, sice to nemělo takový ten feel, že člověk něco dokázal, ale nějaké emoce se tam vyskytují. Dá se i říct, že špatný konec je udělaný o něco lépe, protože zde nechybí moje nej postava Khan a jeho filosofické vyjadřování.

Grafické stránce hry nemám co vytknout, zpracované je to pěkně. To se ovšem nedá říci o zvukové stránce hry. Ta je podle mě nejvíc rozesraná a nezachraňuje to ani DOLBY ATMOS. Dynamický rozsah zvuků je prostě úplně mimo. Když Arťom odpálí vlak na začátku, zní to jakoby bouchnul někde za sedmero horami, jen to trochu puflo. Ovšem když jsem vystřelil z Ákáčka, málem mi to odpálilo subwoofer. V nastavení je možné nastavit pouze hudbu, hlasy a celkovou hlasitost. Takže jo, hudbu jsem dal trochu více nahlas, hlasy ubral, aby se mísily s hudbou, ale jakmile jsem zmáčkl spoušť, tak to stejně všechno přeřvalo. Dále, úvodní cut-scéna...hudba při ní praská, jednou lze přeskočit prakticky ihned, pak zase až skoro ke konci. A ze všeho nejhorší je, když máte třeba omylem repro nahlas, tak je prostě neztišíte, musíte alt+tab a ručně přes stavový řádek anebo já jsem musel vstát a dojít k zesilovači a drtit tam to VOL-. Poslední věc, do které si rýpnu je Gordon Freeman syndrom hlavního hrdiny. Občas to zní neuvěřitelně debilně, když tomu nejsou přizpůsobeny dialogy. Postavy se vás na něco neustále ptají a Arťom jen drží hubu jak jedna moje EX když jsem se jí ptal, co se stalo. Abych jen nekritizoval, zvuky zbraní jsou nejlepší, co jsem kdy ve hře slyšel. Jejich ráznost a ozvěna působí neskutečně autoritativně. A i když mě 90% lidí teď sežere, hru jsem hrál s eng dabingem a líbil se mi. Mám rád angličtinu, mám rád angličtinu s ruským přízvukem a to přesně od doby, kdy do herního světa vstoupil Viktor Reznov z Black Opsů. I přes odfláknutou techickou stránku hry jsem si ale hru užil a rozhodně se k ní ještě vrátím.
+13 +15 −2

Medal of Honor

  • PSP 60
Medal of Honor vyšel na PlayStation v době kdy analogové ovladače ještě nebyli taková samozřejmost a ovládání je přizpůsobené starým pořádkům. Střílet v pohybu můžete, ale pouze bez míření. Pokud potřebujete zamířit, musíte se zastavit. Je to nepohodlné ale dá se na to zvyknout. A díky tomu lze hra hrát obstojně i na PSP. Kde máte k dispozici jen jeden analog pod šipkami.

Ze začátku to byla docela zábava. Přestože hra vypadá opravdu hnusně, střílení bylo zábavné. Procházíte v nekomplikovaných úrovních a na určitých místech na vás bafají náckové. Design je tak lineární, až to skoro vypadá jak kolejnicová střílečka. Když nepočítám pár odboček pro náboje nebo splnění úkolu. Na úkoly je potřeba dát si pozor. Jednou se mi stalo, že jsem neměl všechno hotové, došel jsem do cíle a game over. Není to ale nic hrozného.

Postupem hrou se bohužel vůbec nemění prostředí. Stále jste v jakési divné tmě a jdete dopředu. Bohužel jsem také pocítil nemožnost uložení hry během mise. Přestože jsou úrovně krátké, ke konci jsou dost frustrující. Vrcholem toho byla před před poslední mise a poslední mise. V první jmenované mají snad všichni bazuku. Rakety (nebo co střílela bazuka) létají ze tmy a jedna rána konec. Chápu, že dohled je limitace hardwaru, ale tohle bylo nefér. V druhé jmenované zase začali být náckové na speedu a v úzkých chodbách se na ně hodně špatně mířilo. Zjevování nepřátel za zády také není nic příjemného.

Vzpomněl jsem si na Project IGI. S tím rozdílem, že tady mě fakt nebavilo podvacáté opakovat misi. Chápu, že hra je produkt své doby. PlayStation toho víc neuměl, úkoly se snaží být různorodé a na zdech jsou díry po kulkách. Mě nostalgie minula. Vidím jen raketu před ksichtem a už ve své době fakt hodně zastaralou hru. V porovnání s konkurencí napříč platformami. Na tohle je potřeba být nostalgik.

Možná tomu dám ještě pět procent navíc. Přeci jenom mi to nedalo a seděl jsem u toho, dokud nebyl konec.

Pro: zpočátku zábavné, snaha o zpestřování hratelnosti

Proti: těžkopádné, hnusné a ke konci frustrující

+13

Santa Claus In Trouble

  • PC 70
Každý rok můj Štědrý den vypadá asi následovně:

1) Vstanu (nečekaně...)
2) Pro navození té správné atmosféry šoupnu do playlistu devadesátkové vánoční songy, počínaje Fun Factory, přes Blümchen a konče tou nejvánočnější... :-) (to už mě manželka vždycky chce naporcovat místo ryby).
3) No a pak je to hraní her s vánoční tématikou a tohle je pro mě ta nejklasičtější - a to i přes to, že k nám chodí ZÁSADNĚ Ježíšek.

Ale protože naší západní sousedé verzi s Ježíškem nevydali, musím si vystačit se Santou. Náplň hry je prostě jen chodit, hopsat, sbírat dárky a bonusy a vyhybat se pastím a příšerkám a hlavně nežuchnout do propasti mimo hrací plochu. To se lehce řekne, ale hůř udělá, protože obtížnost začne být záhy až nevánočně pekelná.

Jelikož náš hrdina v červeném poztrácel dárky, musí je zase všechny pěkně posbírat a to v deseti úrovních. Ovládání je jednoduché, Santa se jen pohybuje a skáče (a u toho pěkně heká), takže stačí klidně jen myš. Ze začátku je to jednoduché a není problém posbírat úplně vše - kromě dárků to jsou i různé bonusy. Ale postupem času značně přituhne, objední se potvůrky, kluzké povrchy, větší propasti, ohníčky... a dárky začínají být schované i na hodně špatně dostupných místech. A ještě je v každé úrovni časový limit. Takže to žádná brnkačka není a hra díky tomu vydrží déle, než pár desítek minut.

Otázka je, jestli hráč vydrží déle, než těch pár desítek minut. Zásadním problémem je totiž hudba. Ne, že by byla špatná, to vůbec ne. Ale ve hře jsou pouze 3 (nebo 4, už netuším) koledy, které mají dohromady tak 8 minut a jedou pooořád dokola. Jasně, jde to i vypnout, ale to je pak jak si dávat dárky u zhasnutého stromku. Takže je to spíš o trpělivosti uší, než vlastního hraní.

Ale kromě toho hra na nějakou dobu zabaví, na freewarovku měla ve své době super grafiku a kouká se na ní dobře i dnes. Malé plus může být i to, že je v češtině. Takže uvidíme se opět 24.12.

(Hmmm, proč ten komentář vlastně píšu v červenci...)
+13