Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

onEscapee

  • PC 70
OnEscapee už na první pohled nezapře onu inspiraci Flashbackem či Another World, přesto se však nedá říct, že by hra neměla osobitost.

Vzhledem k titulům, jimiž je inspirována, inklinuje více k adventuře, vlastně mnohem více než zmiňované tituly, ono se jedná nakonec spíše o adventuru než plošinovku, těch hopsajících částí tu je poměrně málo.

Technické zpracování je každopádně perfektní, což je patrné už na propracovaném intru a pokračuje to skvělým hudební doprovodem, solidními atmosferickými zvuky či pěknou animací a grafikou (některé lokace jsou vážně detailní a úchvatné) i během hry.
S gameplayem už je to horší, ten občas trochu pokulhává, některé puzzly jsou vyloženě otravné a nepříliš intuitivní, přestřelky špatné, občas hra vyžaduje určité „pixel huntingové“ hledání cesty dále (zvláště na začátku) a korunují to některé vyloženě slabé části hry, viz. část s minama a robotama byl snad jeden z největších deisgnérských failů, jaký jsem zažil, závěrečné skladiště s cca padesáti prázdnými obrazovkami také žádná hitparáda a jistě i z města šlo vymáčknou více, než jen bloudění uličkami a přehazování  pák. Na druhou stranu má hra svou specifickou, silnou atmosféru a některé nápadité hádanky, navíc je mnohdy vše zapomenuto, když na vás vzápětí vychrlí neskutečně kouzelnou plavbu pod mořskou hladinou či jiné fajn momenty (převážně počáteční průzkum neznámé planety a zdejší fauny jsem si hodně užíval).

 

Pro její jedinečnost hru možná hodnotím lépe, než by si zasloužila, nicméně příliš alternativ na trhu nevidím a tak si jistě úctu zaslouží. Pokud totiž na něco sedne označení „hidden gem“, je to právě tenhle kousek.
+13

Runaway 2: The Dream of the Turtle

  • PC 60
Pokračování Runaway je o dost slabší než výborná jednička. V té jsem se bavil relativně uvěřitelným hrdinou, slušným příběhem jen s lehkou komediální nadsázkou, který držel pohromadě. Dvojka je taková trošku nastavovaná kaše, který jde od ničeho k ničemu a hlavně je useknutá v půlce s tím, že pokračování příště. A to příště znamenalo za tři roky a ještě člověk může být rád, protože u některých podobných her se člověk pokračování nedočkal nikdy.

Runaway 2 začíná na dovolené na Havaji. Brian a Gina si vyletí nad ostrov, ale starý pilot dostává infarkt a letadlo se řítí k zemi. Brian vyhodí Ginu s padákem a sám ztroskotá v džungli. Příběh se dělí do 6 kapitol, v rámci té první se tedy dostáváte do civilizace a hned v té druhé to zaskřípe. Na ostrově je armáda s tanky a děly vedená totální gumou plukovníkem Kordsmeierem, zatímco o kousek vedle je tropická osada s barem, surfaři, atrakcemi a nechybí ani šamanská chata. Jak příběh pokračuje, ukazuje se že vojáci mají zájem o mimozemskou technologii Trentoňanů, kteří se potřebují pomoc najít zdroj energie a Gina je někde uvězněná.

Bohužel to nedrží vůbec pohromadě - ve čtvrté kapitole se vydáváme na Aljašku kvůli jednomu pokecu, poslední kapitola je asi sen, odehrávají se na v minulosti pirátské lodi a je naprosto otřesná. Celé je to takové béčkově komediální, nedává to moc smysl, většina postav je šílených, nebo karikaturou. Ale OK, bavil mě zelený mozek Kordsmeier, líbil se mi opičák a potěšil návrat trojice z westernového městečka v jedničce. Zato pošahaného Joshuu jsem měl sto chutí zabít celou čtvrtou i pátou kapitolu a Deeeeean Grassick mě bude strašit v nočních můrách. A subjektivně mě dost naštvalo, že Brian ztratí přítelkyni, neví kde je, ale přesto ji zřejmě naprosto v klidu zahne.

Co se samozřejmě zlepšilo je technická stránka. Grafika je prostě úchvatná, pestrobarevné exotické lokace plné detailů jsou pastvou pro oči, k tomu hrají špičkové animace a nechybí opět pár písniček, přičemž titulní Runaway je dobově znějící latino/r´n´b.

Hratelnost je opravdu šílená. Ne úplně špatná, ale prostě přesně v duchu devadesátek. Sbíráte krámy, které jsou zdánlivě k ničemu, používáte je v nelogických kombinacích. Občas nějaký pixelhunting, občas jde použít předmět A na B, ale ne naopak. Občas můžete něco použít či zkombinovat až poté, co někde na druhém konci obrazovky něco uděláte. Vyplatí se vracet a znovu a znovu prohledávat již prohledané, zkusit znovu něco co napoprvé nešlo. A stejně - i když jsem párkrát opravdu použil všechno na všechno, nakukování do návodu jsem se nevyhnul. Spoustu času řešíte úplné kraviny - pomáháte místním na Havaji, handrkujete se s děckem o GPS, oživujete papouška, celá čtvrtá kapitola je o přípravě suši. A autoři ještě s gustem vše zašmodrchají - když se někam dostáváte, přijde další problém. Moje největší zákysy - batoh v džungli mimo obraz, chata s děckem kam se dá vejít v určité fázi kapitoly, použití demižonů na dveře, pokud nezkusíte znovu sebrat notes, nepůjde Vám předat umělecký výtvor Saturnovi.

Runaway 2 není špatná hra, krásně se na ni kouká, občas jsem se zasmál (pleskání po zadku!), ale že by mě strhla hratelností či příběhem se říct nedá.
+13

The Signifier

  • PC 85
Herní výzva 2021 č. 2 – Amerika, jak jí neznáte. (hardcore)

It’s now your job to make sure we go in a direction that has a future.

Aneb velké překvapení z Chille! No ano, když jsem viděl tuhle výzvu, rozhodnutý zkusit splnit aspoň většinu na hardcore, trochu jsem zbledl. Kdo by čekal, že se objeví hra přesně mého vkusu, a to přímo z jižní Ameriky. A dostal jsem mnohem víc, než jsem čekal.

O hře jsem věděl jen obrysy. Zaujal mě hlavně žánr „psychologický horror“ Z obrázků jsem čekal hru ve stylu Layers of Fear nebo >observer_. K tomu druhému má blíže žánrově, ale celkově se jedná o hru se zcela jinou hratelnost. Má blíže ke klasické adventuře než walking simulátoru.

Hru lze rozdělit do rvou rovin. Realita a Simulace.

Realita se odehrává ve světě podobném našemu. Přesněji řečeno, na hraně našeho a sci-fi světa. Představte si to asi takhle – je to jako by neandrtálec hrál hru o objevení ohně. Je to blízko. Jsme jen krůček od událostí ve hře a je to tak mnohem realističtější než například Deus Ex. Realita je tvořena spíše dialogy a objevováním světa. A je toho fakt hodně. Na začátku hry máte možnost pustit si nějaké záznamy z rádia, přičemž jedno je monolog Maxe Tegmara, který má aspoň 20 minut. To je šílené.   Stejně ta hra obsahuje dlouhé diaology, dlouhé články, a mnoho dalšího. A nyní je to na vás. Musím říct, že i mě to trochu otravovalo, bylo toho děsně moc. Ale zase je vidět, že tvůrci do toho hodně dali. Snažili se vám osvětlit, jak je ten svět složitý a jak jsou složité morální volby, které brzy budou aktuální i ve skutečnosti. Nejen v bezpečném prostředí herního světa.

Simulace je naskenovaný mozek. Přesněji řečeno tolik, co dokáže vámi sestrojená A.I z naskenovaného mozku vydolovat. A naskenovaný mozek je vlastně lidská mysl, a lidská mysl je jeden velký chaos v kterém musíte najít řád. Právě tyto části hry připomínají horečnaté sny, a je to skutečně velmi blízko podobným prožitkům v >observer_. Zde však máte situaci mnohem více pod kontrolou, můžete komunikovat se svou A.I pomocnicí Evee, hledáte různé předměty, které vám pomáhají myšlenky zpracovat, a můžete také přepínat mezi dvěma stavy. Objektivním a subjektivním. Objektivní je vlastně vědomé vnímání reality subjektu, zatímco subjektivní je více podvědomí. Prostředí simulace je skvělé, a autoři se zřejmě snažili tomu dodat dávku softwarové realismu. Nejen jít s "screw it, je to sci-fi." Je toho ještě víc, a aby autoři splnili svou pověst „too much informations“ tak ve hře je k dispozici počítač, kde je formou přednášel vysvětleno vše, co můžete v Simulaci objevit. Můžete to ale klidně vynechat a jet čistě podle in-game tutoriálu.

Co zamrzí je fakt, že celou dobu pracujete jen s jedním naskenovaným mozkem, takže nevidíte plný potenciál onoho přístroje, ale zase bez toho by hra asi neměla plnohodnotný dopad, především pak závěr.

Primárním tématem hry je tedy naskenovaný mozek nebohé zavražděné ženy. Do toho musíte řešit konflikt mezi dvěma stranami (Vývoj a Regulace), vztah s dcerou, a budoucnost lidstva. Na to, že hra je nakonec poměrně krátké je to docela nálož.

Podle avizování tvůrců ovlivňují hru velké i malé volby. Bohužel nemůžu hodnotit, nakolik je to pravda, protože mám zatím jen jedno dohrání, ale stále mi zbývá 14 (slovy čtrnáct) skrytých achievementů, takže hra toho skrývá asi více než by jeden řekl.

Graficky a optimalizačně to ujde, ačkoliv v několika lokacích se to trochu trhalo. Hra také trpí praskajícím zvukem a pokud posloucháte monolog (rádio, podcast…) tak ho nelze zastavit, audio track jede i když hru dáte do menu. Vzhledově je to více elementární, než je dnešní standart, ale osobně mi to nevadilo.

The Signifier není AAA titul, ale je vidět velká dřina a láska, kterou tomu tvůrci věnovali. Je to nádherná, klasická hra, kterou bych jako dítě hrál a znova a v dospělosti se k ní nostalgicky vracel. Škoda, že hra dostává méně pozornosti než by si zasloužila.
+13

A Hat in Time - Nyakuza Metro

  • PC 70
Mohl bych zkusit sepsat zcela originální koment, ale k čemu, když bych tím parafrázoval akorát to, co už jsem napsal k předchozímu DLC? Myslím, že bude stačit malá citace: "Je to pořád dobré, ale není tady nic nového/jiného, co by nějak nabouralo stereotyp. Je to "jen" další svět na prohopskání. Žádná nová čepice nebo nová mechanika." [1]

A ten zbytek? Nové outfity jsou cool, online režim jsem nezkoušel (přestože je to určitě velké plus). Musím však vypíchnout grafiku. Jde vidět, že tvůrci nabrali zkušenosti, protože graficky se jedná o nejhezčí a nejzajímavější svět, který Hat in Time nabízí.

Shrnutí:
Bylo to překrásné, ale bylo toho dost.

8. bod herní výzvy 2021 (hardcore)

1. BINGMAN. Databaze-her.cz [online]. 24.6.2021 [cit. 2021-07-01]. Dostupné z: www.databaze-her.cz/k28674
+13

Regency Solitaire

  • PC 70
Určitě nejsem první ani poslední, kdo tohle řekne, ale solitaire je zlo. Taková jednoduchá karetní hra, ale vytvoří to závislost absolutně neskutečnou. Ukázkový příklad je to, že jsem si tuhle hru pořídila po dohrání jiné solitaire casual hry. A tohle jsem dohrála nadvakrát dohromady za sedm hodin. Pomoc.

Ale teď už k Regency Solitaire, jak už název napovídá, hra je zasazena na začátek 19. století v Anglii, kdy se vlády ujímá, za svého nemocného otce, princ George. Ačkoliv pedantsky se jedná o trochu pozdější dobu, celé je to velmi Austenovské. Příběh Belly, která je zamilovaná do muže z jiné sociální vrstvy, a díky jejímu hloupému bratrovi, který zadlužil celou rodinu, chce Bellu její otec provdat za odporného Mr Bleaklyho. Ano s přimhouřenýma očima tam člověk vidí Bennetovi a Mr Collinse smíchaného s Wickhamem. No prostě ten příběh je plytká Jane Austenová bez vtipu a nápadu. Ale i tak mi to prostředí bylo dost příjemné, protože mám pro tohle období slabost.

Samotný solitaire byl tak střední obtížnosti. Každá kapitola má tři úkoly, které je potřeba během hraní deseti levelů solitaire splnit. Většinou je to množství peněz, počet získaných hvězdiček a určité combo. To poslední bylo asi nejtěžší a nejvíc v posledních levelech hard módu, kdy ta sekvence musí pro splnění být nepřetržitá skoro pro všechny karty na ploše. Jinak v rámci solitaire obecně asi nejde o nějaký extra challenge, jen ty podmínky to občas stížily.

Ale jinak mě bavila ta ironie, že "Bella" (bohužel to není takhle specifikováno, ale mně se ta myšlenka líbí) vyhrává peníze nazpět hraním karet, a tím kompenzuje dluhy, které si v kartách nadělal její bratr. Upřímně už jen tímhle se toho dalo z příběhu vytěžit víc. Už si s tím brbláním o příběhu u každé druhé casual hry připadám jak mrcha, ale to je tak špatně, chtít něco víc? :D No nic, já si jdu zapnout nějakou jinou solitaire hru.
+13

Simon the Sorcerer 3D

  • PC 30
Konečně si můžu po dvouleté pauze odškrtnout nechvalně proslulého Simona Sorcerera 3D. A řekněme si to na rovinu - tahle je ztělesněné zlo.

Většinou nezačínám u technického zpracování, ale tady se to jinak nedá. Grafika Vám dá hned na začátku pořádné K.O:, protože něco tak hnusného by odpovídalo českým pokusům z půlky 90. let. Naprosto odfláknutá, dětinská malba přírody s minimem detailů, kterou střídá ještě odpornější město s krabicoidním prostředí ve stylu prvního Wolfensteina. Doslova k zblití je ptačí pohled při létání s duhovým ptákem. Jak tohle mohl někdo vypustit do světa v roce 2002?

Samozřejmě to není všechno. Kamera kouká všude, jen ne tam kam potřebujete, hrdinovi se sekají pohyby, textury se rozpadají, zvuk se zasekává, nebo vypadává. V průběhu druhé kapitoly mě dostihl bug, který mě zabránil v hraní před 2 lety, kdy jsem plánoval dohrát celou sérii. Kamera jede ve smyčce a každý pohyb se o 1-2 sekundy později zopakuje. Žádné řešení jsem nenašel, podpora na GOGu nepomohla, stejně jako kombinace různých grafických nastavení, vypnutí jednoho jádra, emulace NGlide. Nakonec pomohlo přepnout do kompatibility s WIN95, což sice znásobilo doby loadingu a během animací a loadingů se rozpadl zvuk, ale dalo se to dohrát.

V nadávání můžu pokračovat i v rámci hratelnosti. Dementní ovládání inventáře - pokud si tlačítko inventáře nastavíte na jinou klávesu než Space, smiřte se s tím, že pouze Spacem z něj vyjedete. Hned na začátku jsem ani netušil jak vyjet z inventáře, či jak se dostat do menu pro ukládání. Kombinace v inventáři Simon občas okomentuje, občas ne, takže nevíte zda to něco dělá nebo ne.

Prostředí je hnusné a proto v rámci sadismu je obrovské, prázdné a pochopitelně bez mapy. Jedinou mapu uvidíte, když se teleportujete pomocí "Tardis" telefonních budek (jeden z mála slušných nápadů). Budky ale nevedou všude a časem Vám nezbyde, než si zapamatovat kde co je. Nic jiného Vám nezbyde, protože většinu hry trávíte šílenými a nesmyslnými úkoly, běháním od lokaci k lokaci a zkoušením co by šlo udělat. Mě pomohlo si lokace vypsat a k nim věci co bych mohl/měl udělat. Ve hře jsem naběhal desítky, stovky kilometrů. Aby ta herní pruda byla co největší, tak každou pitomou místnost hra nekonečně dlouho loaduje.

Jak jsem říkal, puzzly jsou šílené, s naprosto nefér řešeními, často zafunguje pixelhunting, který ve 3D dostává nový rozměr. Hra je doslova přecpaná různými akčními a šíleně těžkými mezihrami (ty zkur** ohňostroje jsem zkoušel snad 20*). Narazil jsem i na dead end - kdy jsem pixlu na motýly použil k rybolovu dynamitem a pak přišel o možnost sbírat motýly a získat peníze. Které mimochodem ve hře potřebujete k vyhrání klíčových předmětů. Vrchol všeho je finální puzzle. Abyste otevřeli CD mechaniku počítače, musíte na reálném počítači udělat totéž. Sranda je, pokud hrajete verzi z GOGu, musel jsem do mechaniky dát jedno staré CD a pak to fungovalo. Ještě větší sranda musí být když někdo mechaniku nemá, na internetu žádný návod není.

Jediné co funguje je humor a jakžtakž příběh. Humor je opět geniální plný dokonalých shazovaček, vtípků, nekorektního humoru, dojde i na muslimy, což by si dneska nikdo netroufl. Simon prolamuje čtvrtý rozměr, ví že je hrdinou hry, trefuje se do klišé filmů, her, kritizuje vývojáře, zkrátka paráda. Bohužel pod tím vším jsem si všiml, že Simon je ve trojce naprostý sociopat, který jde přes mrtvoly - mrtvá těla se hromadí díky jeho neschopnosti, lhostejnosti a někdy i jeho přičiněním a v Simonovi to nevzbudí žádné emoce.

Příběh je klasický - Simon se po konci dvojky probouzí opět se svým tělem i duší a zjišťuje, že Sordid opět chce zničit vesmír a že se musí obětovat aby ho zastavil. První tři kapitoly se z něj ale nedovíme ani ň a když se hra jakžtakž rozjede, zabije to naprosto konec. Sordid zmizí, Simon je bez těla, osudy dalších hrdinů neznámé a objeví se dvojník... a game over.

Za ten humor a občas náznak slušného příběhu 30%, ovšem herně je to naprostý odpad.
+13 +14 −1

Half-Life: Uplink

  • PC 80
Další krásná vzpomínka na dětství. Tehdy, když jsem hrál tuto demoverzi jsem ani netušil, že nějaký Half-Life existuje, ale to mi bylo vcelku jedno. Hra se mi líbila už tehdy, a tak jsem si řekl, že bych si mohl zase zavzpomínat na něco, co mě tehdy skvěle bavilo. Sice jsem to tehdy dohrál pouze jednou, ale po té, co jsem hru zapnul po 15 letech, tak jsem si připadal jako doma.

Za všechno může úvodní lokace, kdy jsem se objevil v malé chodbě, kde okolo mě všechno vybuchovala, a tak jsem neváhal a začal utíkat. Posléze jsem doběhl k dvěma postavám, tehdy jsem myslel, že to je nějaký doktor (bílý plášť a neznalost mohou za vše) a voják, kteří strašně dlouho o něčem povídali a pak mě konečně pustili do výtahu. A tam to všechno začalo - páčidlo, rozbití automatu, první podivná příšerka (ze které jsem měl docela husinu a mám ji do dnes, když se headcrabem setkám), první lidští protivníci atd.

Ta hra je prostě parádní po hratelnostní stránce i vytvořeným prostředím nijak nenudí. Neustále se něco děje, támhle po vás střílí, tam něco zase bouchá, tady stojí vyděšený vědec atd. Atmosféra hry je rovněž na vysoké úrovni, kdy jsem měl tehdy pocit tísně v některých lokacích.

Bohužel jsem to tentokrát prošel za půl hodinky (tehdy mi to určitě zabralo více času) i z důvodu, že jsem si nějaké části hry pamatoval.

4/31 - Parádní jednohubka, která stojí určitě za zahrání i pokud jste původní Half-Life nehráli (já ho zatím nehrál, ale tohle demo mě docela navnadilo).

Pro: Hratelnost, atmosféra

Proti: Nic

+13

Simon the Sorcerer: Chaos Happens

  • PC 70
Ke čtvrtému Simonovi jsem přistupoval s obavami, i když se mi kdysi docela líbil. Ale zbytečně, je to pohodová adventura a zdejší hodnocení 70% v podstatě sedí.

Po příšerné grafice a hratelnosti ve trojce se vrací tradiční 2,5D pohled, ba co víc. Simon 4 vypadá naprosto stejně jako Everlight ze stejného roku. Stejná mapa, ovládání, inventář a trošku nešťastný způsob kombinování předmětů. Je tu i stejný systém questů vypsaných v deníku a také styl nápovědy. Grafika je o fous hezčí, protože obsahuje více pestřejší a barevnější lokace a stejně jako v Everlightu tu bohužel nejsou žádné filmečky.

Příběhově je to solidní průměr. Simon se opět ocitá v říši pohádek, chaos z konce trojky se tvůrci ani příliš nepokouší vysvětlit. Navážou na něj ale postavou Simonova dvojníka, který v pohádkové říši škodí. Chová se totiž jako nezištný, nesobecký, čestný a poctivý hrdina a za zády přitom pomáhá zrádnému rádci Kalabovi s přípravou atentátu na krále. Příběh se rozjíždí pomalu, Simon stejně jako v prvních dvou dílech řeší spíše věci okolo, ale když dojde ke zdánlivému finiši, přichází solidní zvrat po kterém přijde ještě parádní pasáž v řeckém podsvětí a také solidní finiš, kde se střídají oba Simonové. Hratelně i příběhově se to díky tomu u mě vyšvihlo na tu sedmdesátku.

Co se týče postav a věcí okolo. Simon je zase "jen" sobecký vychcánek s dobrými úmysly a ne sociopat ze třetího dílu. Jeho dvojník je sice poctivý, ale také nesnesitelný upjatý pedant, který mě chvíli připomínal nesmrtelného Arnolda Jidáše Rimmera. Brutální humor z trojky zmizel, ale hra je stále relativně vtipná, i když v mezích. Je tu geniální přehrání pohádky o Červené karkulce, těžký osud čeká trolla z mostu, opět se vrací dvojice démonů, zlodějka Zlatovláska a tradičně nesmí chybět Bahňák se svou odpornou polívkou. Autoři ze Silver Style mají slabost pro kozaté teenagerky, protože stejně jako v Everlightu Laura je tu Alix s doslova přetékajícím výstřihem. A Calypso je ještě více mimo než obvykle.

Hratelnost je zdánlivě podobná Everlightu - systém nápověd, mapa, zobrazování aktivních míst se nezměnil. Čtvrtý Simon je ale mnohem delší a těžší. Ze začátku máte pár obrazovek v lese, pak se k tomu přidá město a nakonec hrad. Objeví se podsvětí, otevírají se nové lokace a až do konce se budete vracet na stará známá místa. Navíc ve finiši střídáte dvě postavy a i když jsem koukání do návodu omezil na minimum, ke konci jsem trojboj bez návodu prostě nedal.

Co se mi opravdu nelíbilo a štvalo mě celou dobu je přístup tvůrců k stylu adventury. Simon 4 je totiž adventurou, kde se posouváte převážně běháním za postavami a dialogy s nimi. Kdo by chtěl zkoušet všechno na všechno, ze zlou se potáže, protože každá z mnoha obrazovek je doslova zaplevelená milionem krámů z nichž 90% není naprosto k ničemu. Bohužel těch 10% tvoří naprosté šílenosti, na které se jinak přijít nedá a bez kterých se nehnete. Použijte klacek na krtka a máte lopatu. Zkombinujte jehlu, magnet, korek a misku s vodou a máte kompas. Dlouhý zásek mě způsobila ponožka v chatě babičky, která se "mazaně" nehlásí tlačítkem na zobrazení předmětů.

Ale čert to vem. Celkem slušná hratelnost, grafika i příběh a na 70% mě to stačí.
+13

Simon the Sorcerer: Who'd Even Want Contact?!

  • PC 70
Poslední Simon je za mnou a hodnocení se od čtverky nemění. Pátý díl je totiž na první i poslední pohled šílená hovadina, kdy si u příběhu řeknete to snad nemyslí vážně? Na magickou říši totiž zaútočili ufouni. Ano, když nevíte coby, nacpěte tam mimozemšťany. Město známé z předchozího dílu zmítá chaos a destrukce, Alix je unesena a hrdina a ostatní se snaží uniknout - jen aby Simon byl unesen inteligentními krtky...

Po tomhle jsem si říkal, že to bude hrozná blbost, jenže autoři si dali práci s detaily a pokud to nebudete brát moc vážně, docela se pobavíte. V šesti víceméně oddělených kapitolách nechybí spousta starých dobrých vedlejších postav - ožralý vlk, feministická Karkulka, nezničitelný Bahňák se svou polívkou a tvůrci přidali spoustu nových. Přiteplený kapitán Narrow se vysmívá Pirátům z Karibiku, na vesmírné lodi nesmí chybět spousta star trekovských technoblábolů, mimozemská loď je samozřejmě Hvězdou smrti a na řadu přijde i "Yoda" a "Síla". Navíc se tvůrcům opravdu povedl konec - odhalení záměrů ufounů mě rozsekalo, v závěru přichází mírové vyjednávání a v neodfláknutém outru si poslechnete mileneckou hádku s Alix, psychoanalýzu Simona, co se stalo s postavami, pár tipů od tvůrců a ještě se můžete podívat na to, co mimozemšťani vlastně říkali. Na to, že některým tvůrcům her stačí jako konec 30sekundová animace, tak klobouk dolů. Takhle má vypadat poctivý konec hry.

Grafika se od čtverky příliš nezměnila, takže není moc co komentovat.

A celkem jsem se bavil i hratelností. Autoři rozšířili počet předmětů na řádce v inventáři, takže už nemusíte listovat čtyřmi řádky a složitě kombinovat. Zmizela mapa, která není potřeba, zůstalo zobrazování aktivních míst a systém nápověd. Potěšilo mě, že na rozdíl od čtverky je hra rozdělena do neoficiálních kapitol. V rámci nich máte přístup jen k pár obrazovkám, takže se Vám nestane, že probíháte třicet lokací a hledáte co se kde změnilo. O to více přibylo naprosto zběsilých kombinací, které jako by vypadly z devadesátek. A samozřejmě zůstalo milion zbytečných míst, které za celou hru nepoužijete. Líbila se mi karibská pasáž, která včetně shánění lodi a posádky (a následné snahy donutit posádku něco dělat) jako by vypadla z Monkey Islandu.

Jinak autoři propašovali do hry feminismus, gaye a dokonce i transvestitu ale ještě v roce 2009 si z toho mohli nepokrytě dělat prdel. Prošlo by jim to i dnes v době woke aktivismu? Těžko říct.

Závěrem? Hra se zjednodušila, zkrátila a příběh se opravdu nedá považovat za mistrovské dílo, ale přesto jsem se docela bavil.
+13

Resistance: Fall of Man

  • PS3 75
Od prvního Resistance jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Nenáročnou a vcelku zábavnou střílečku, která v hratelnosti ničím významným nevyčnívá. Řemeslně dobře zvládnutá akce, ve které vyčnívá hlavně námět a zasazení. Mám rád alternativní minulost ve hrách. Zajímá mě, jak autoři popustí uzdu své fantazii. Užíval jsem si prostředí v Iron Storm a nezklamalo mě ani tady. I když v Resistance je prostředí přeci jenom více neznámé (až na tu Anglii). Často se děj odehrává na lodích vetřelců a lidé si tentokrát za tuto válku nemohou. Byla neodvratná.

Resistance po celou dobu hraní nenudí. Máte tady klasický lineární postup, který vám občas zpestří parťáci z armády. Pasáže s nima jsou teprve to správné maso. Nepřátel bylo spousta a z každého zabitého, při dobývání (nebo bránění), jsem měl radost. Pak jsou tady pasáže v dopravním prostředku. V jednu chvíli jsem cítil velkou inspiraci v Half-Life 2. Poté přišly epičtější scény jak vystřižené z Call of Duty. Hra se snaží brát z toho nejlepšího a někdy se jí povede zobrazit pěkný moment.

Nepřátelé jsou velcí a jejich hodně. Mají nejradši zbraň, která střílí energetické kuličky nebo energetickou zbraň, jejíž střely dokážou proletět zdí či překážkou. Obě tyto zbraně ale dělají velký vizuální bordel. V kombinaci s relativní pomalostí jejich střel někdy bývají velké přestřelky nepřehledné a delší, než by hráč chtěl. Nebo kratší, pokud si hráč v tom bordelu nepohlídá zdraví. Jak jsou nepřátelé velcí, tak se do nich alespoň lépe trefuje. Zbraně jsou docela slušné. Pěkně se z nich střílí. Až na nepoužitelný vrhač nalepovacích koulí. Granáty jsou boží. Bavil mě hlavně granát Hedgehog.

Trochu mě zklamal konec hry. Žádný tuhý boss se bohužel nekoná. Škoda. Nepřátelé totiž nejsou kdovíjak pestří. Chiméra sice chrlí děsivé vojáky, ale člověk si na ně brzy zvykne. Občas jsem měl chuť si zastřílet i do něčeho jiného. Boss by hře slušel. Stejně tak mi tady chybí nějaká ultimátní rozdílová zbraň. Až na pár vetřelčích kousků je to docela rutina. Námět určitě dával větší prostor představivosti i v tomhle ohledu.

Resistance je slušná akce. Inovace moc nehledejte ani extra nabušený příběh. Není v ní nic na co by se dlouho pamatovalo. Hraje se ale dobře. A dá se hrát i ve splitscreenu.

Pro: slušně zvládnuté střílení, vetřelčí zbraně jsou celkem originální, námět a zasazení, pár super pasáží

Proti: občas nepřehledné přestřelky, repetitivní nepřátelé, suchý konec bez bosse

+13

The Far Kingdoms: Sacred Grove Solitaire

  • PC 55
Tuhle hru jsem vyhrála v giveaway a jak je to u mě běžné, začala jsem jí hned hrát bez ohledu na to, že mi v knihovně hnije spousta jiných her už roky. V The Far Kingdoms příběh takřka neexistuje, prostě se pomocí krystalů snažíte opravit elfí město. Někde na začátku snad byla zmínka o tom, že hraju za princeznu, ale s jistotou to už říct nemůžu.

Samotné hraní solitaire není žádná výzva. Jednotlivá kola nejsou potřeba dohrát, když člověku zbyde pár (i hromada) karet, tak se prostě pokračuje dál. Takže je to jen o tom, posbírat to množství krystalů, občas složit nějaké to puzzle nebo posbírat části artefaktu. Ale devadesát procent času jsem strávila hraní solitaire. Takže monotónní nuda bez jakékoliv výzvy. Vyzdvihnout ale můžu grafickou stránku, některé obrazovky byly opravdu pěkné a stylizace karetní hry do toho či onoho téma, mě vždycky baví (samozřejmě když se to povede, že).

Obecně se jedná o takovou průměrnou hru, tak nějak mi bylo naservírováno to, co jsem čekala. Na nějaké karetní profíky, co hrají všechny hry na hard, tohle asi fakt není. Na druhou stranu ti, co chtějí na chvíli vypnout a mít nějakou iluzi toho, že hrají za nějakým cílem, The Far Kingdoms není zas tak špatné.
+13

Offworld Trading Company

  • PC 85
Neskutečně návyková ekonomická strategie, která vám nedá na chvíli, ani vydechnout.

Ekonomická strategie, kdy budujete svou základnu na Marsu, kde je veliké množství surovin a také nově vzniklé obytné dómy, které potřebují vaši výrobu a energii. Vaším úkolem je s omezeným množstvím hexanových polí pro stavbu budov porazit v ekonomické soutěži své většinou tři až čtyři soupeře.

Hra stojí na jednoduchém principu, který ovšem není tak jednoduchý, jak na povrchu vypadá. Uvnitř jde totiž o velice drsnou a rychlou akci, kdy vaši soupeři vás nijak nešetří a přesto, že začnete někdy rychleji, než oni, rychle vás doženou a začnou vás pomalu, ale jistě drtit. Není zde čas na žádné lelkování, tedy ke konci, kdy už máte všechno pod palcem se můžete pouze kochat, jak vám přibývají kladná čísla na kontě. Ale než se k tomu dopracujete, bude vás to stát hromadu dřiny a potu.

Do všeho tohoto chaosu vás výborně zapracuje zdejší velmi promakaný tutoriál, ve kterém se naučíte základům a rovněž si vyzkoušíte všechny zájemce stát se tou organizací, která bude řídit Mars pomocí ekonomického trhu. Po tutoriálu se můžete vrhnout na cvičné mise, kdy budete postupně likvidovat stále těžší soupeře. Nebo se rovnou můžete ponořit do kampaně, ve které hrajete za zvolenou frakci, se kterou postupně likvidujete ostatní.

Negativem se později stane, že vám všechny mapy začnou připadat tak nějak stejné. Pak už tak nějak tušíte, že tady se bude nacházet voda, tady zase železo atd. Potom už tedy spíše automaticky všechno naklikáte a rozjedete byznys.

19/31 - Jediná strategie, kterou jsem si do výzvy zvolil, i z důvodu, že jsou časově náročné, a hlavně proto, že jsem na ně tak trochu levej. Přesto mi tato strategie padla do oka a dobře jsem se u ní pobavil.

Pro: Rychlá hratelnost, jednoduchý princip, dobře propracovaný tutoriál

Proti: Mapy začnou po čase vypadat jedna jako druhá

+13

The Evil Within

  • PC 80
Já stále nenapsal komentář k The Evil Within. Zvláštní. Vlastně ani k jednomu. Ještě zvláštnější. A protože se nudím, a tak vůbec, proč nenapsat pár řádek. Implicitní neskryté spoilery.

O technickém gameplayi hry bylo napsáno už víc než dost. Hra jako střílečka není špatná, ale ani není vyloženě nejlepší pod sluncem.  Z toho důvodu má hra zde oranžové hodnocení, a je to zřejmě poměrně zasloužené z pohledu primárního žánru. Tento komentář bude tedy spíše o tom, proč je hra pro mě blízká mému hráčskému srdíčku.

V první řadě je třeba žít, že The Evil Within je noční můra. A to v žádném přeneseném smyslu. Ona to prostě je noční můra, přičemž hra se neobtěžuje vás o tomto faktu informovat. To je požehnání i prokletí. Když jsem hru prvně hrál, byl jsem tím neskutečně unesen, protože sem prostě nevěděl, co se děje a bylo to skvělé. Nebylo to jako hrát hororovou kde tak nějak tušíte, o co jde. Tady jste ztracení v temnotě a nic nedává smysl. Tohle je mimochodem důvod, proč to tolik lidí s hrou vzdalo a ve skutečnosti je to celé tak zamotané, že mnoho hráčů do konce hry nepochopilo, o co jde – a upřímně i já jsem byl v mnoha bodech zmaten a možná stále jsem.

Primární však je, že je to oživlá noční můra. Takové, v které víte, co se děje, ale nemůžete nic dělat. Jde to o úroveň dál než Alan Wake, v kterém taky pracujete s určitými symboly, konkrétně světlem. I zde je vše, co vidíte spíše symbolem. To není skutečná zbraň, ale palebná síla, čistý symbol síly, který můžete použít k útoku jako k obraně. A tak nějak je to se vším. Gel také není gel, je to spíše duševní síla, odhodlání. A tak je to víceméně se vším, co ve hře je. Vše je nějaký symbol pro něco, stačí najít význam s pomocí všech indicií.

Miloval jsem, a stejně ta ve dvojce, zrcadla a Safe Haven. Vážně, v obou hrách jsem pro to žil. Pro mou sestru Tatianu a „Clair de Lune“. Je úžasné, že ve světě čisté temnoty může být prostě něco, co ve vás vzbuzuje naději. Musí být, protože jakou má jinak cenu pokračovat? A zde vlastně žijete pro ty okamžiky praskající zrcadla a Debussyho.  Tatiana je mimochodem další nádherný symbol, zcela nevysvětlený až do druhého dílu.

The Evil Within má ve skutečnosti naprosto brilantní příběh. Bohužel ukrytý, jak jsem už trochu naznačil. Tak moc ukrytý, že většina hráčů nebude mít chuť ho luštit. Vše ale dává smysl. Věřte mi. Vše do poslední molekuly této hry dává smysl, a co nedává, tak dávat nemusí. Chaos a mind blow je součástí té hry, nikoliv chyba. Noční můra. Horečnatý sen. Krev, vnitřnosti, temnota. Zlo. Zlo uvnitř.

Na konec se přikláním k závěru SilentWolfa. Je to kvalitní horror, a ostatní je pro mě spíše podružné. Ano, technický gameplay je horší, grafická optimalizace je horror sám o sobě, a občas máte chuť rozbít zrcadlo (hehe, rozbít zrcadlo, chápeš? Ehm…). Ale z toho atmosférického hlediska je bomba.

Nejlepší je, že The Evil Within 2 většinu chyb odstranil a díky tomu je to ještě lepší hra. K dalšímu komentáři se snad ještě dostanu.
+13

Wacky Wheels

  • PC 100
Tuhle hru jsem jedním slovem zbožňoval. Hrál jsem jí nejméně několikrát za měsíc a bylo mi tehdy jedno, zda se jednalo o to zvítězit v šampionátu nebo si jen tak zajezdit.

Začnu tím nejdůležitějším, co musí závodní hra nabízet a to je zábavný gameplay. Ten zde funguje výtečně a je zábavný, tak jak má být. Volit můžete ze tří obtížností, kdy soupeři opravdu umí pěkně zatopit. I když se dostanete na první místo, tak si nemůžete být jistí svým vítězstvím, protože jsou vaši sokové stále hladoví a stačí jedno zaváhání a jste najednou mimo stupně vítězů.

K zábavnému závodění musí patřit i zajímavý a dlouhý výpis tratí, které člověka musí zaujmout a bavit. To hra rovněž splňuje, jelikož jsou zde tři základní šampionáty + tři bonusové šampionáty a pro každý šampionát je pět odlišných tratí. Ke všemu si můžete zahrát i vedlejší lovecké závody, ve kterých lovíte kachny pomocí sesbíraných ježků.

Zábavu přináší i multiplayer, který jsem si v dětství užil se svým starším bratrem. Ten ještě zábavu zvedá, protože se vždy chcete vytáhnout nad svým soupeřem. Ale zároveň díky tomu mohou vznikat i skvělé a unikátní nevyzpytatelné situace.

Podle mě hra splňuje všechno, co závodní hra splňovat má, aby byla zábavná. Autoři zde rozhodně nešlápli vedle, ale trefili se na správné místo.

24/31 - Hodně veliký návrat do dětství pro mě znamenala tato hra. Doufal jsem, že mě paměť nebude u této hry šálit a že to nebude poté dlouhé době špatná hra. V tomto případě ovšem fungovala dobře a hned jak jsem si ke hře sednul, připadal jsem si jako doma. Sice jsem si trochu musel zvykat na grafiku, která mi chvíli dělala potíže, ale po chvíli už bylo vše jak při starém.

Pro: Veliké množství tratí, zábavné, multiplayer

Proti: Nic

+13

Resident Evil 7: Biohazard

  • PC 95
Co to bylo? Člověk si žije naprosto mirumilovny život, odjede mu přítelkyně, takže další body plus, ale přítelkyně se dlouho nevrací.. hlavní hrdina je teda tak odvážný, že ji jede hledat do naprosto opuštěný lokace, která je jak vytazena z prd**e Blair witch. Ale ty se ničeho nebojíš, že Ethane? Hlavní postava je dá se říct v klidu, jako kdyby touhle trasou chodila každý ráno do školy a radostně si skáče do domu hrůzy. Já kdybych viděl v ledničce to co viděl on, tak bych pakoval šunky někam hodně daleko a řekl bych si, hele Mio bylo to krásný, ale tohle prostě ne.. sešlehejte mě klidně kopřivou, vyhoďte do žumpy, ale tady nebudu už ani minutu. No Ethan je kliďas, ale není se čemu divit, když pracuje s kompama a na nějaký sluneční světlo moc nedá. No po pár minutách nachází Miu a přichází na to, že ji naprosto praštilo v palici. Prostě ty jedeš hledat svoji milovanou do největší prdele, porovnal bych to s Ustím nad Labem, a ona se ti odvděčí tim, že ti probodne ruku a následně ti ji odřeže motorovkou? A kde tu motorovku doprd**e vůbec vzala? To Bakerovic rodina jen tak válí sekery a motorovky na zemi? Pak Ethanovi není vůbec divný, že musí střelit Miu do palice asi 25x aby konečně pošla. Normálně by z hlavy měla cedník na špagety, ale tohle je resident evil kamarádi. To je asi ten nejmenší problém. Po Mie potkáme místní obyvatelstvo skládající se ze 3 naprosto sympatických členů. Dají vám najíst, posedite, pokecate a pak berete roha. S tím má velký problém Táta Baker, který váš odchod vidí nerad asi jako poslanecká sněmovna, když se má rozhodnout, kdy si dá přestávku na oběd za dvacku. No na úvod pořádnýho psycho dílu resident evil dobrý ne? Celý je to o to strašidelnejsi, že hrajete z pohledu první osoby v naprosto stisnenem prostoru. První enemaci vypadají jako kdyby vylezly že záchodové mísy. Pro mě jako pro naprostého laika v sérii resident evilu, tohle byla nezapomenutelna jízda, kterou určitě zopakuju. Ze zmateného úvodu se vzpamatujete a začněte chápat příběh mnohem více, stezejni je poslouchat nahrávky a dávat pozor, kdo vám co říká, pak ten příběh pochopí i revizor z tramvaje. Možná ovládání je trošku krkolomne,ale dá se zvyknout, rozhodně nedoporučuju hrát na ovládači. To by asi rychle letěl z okna někomu na hlavu. Když člověk ví co a jak, tak to není tak těžký, ale když je to váš první titul resident evilu, jako ten můj, tak se divíte, proč musíte hledat nějaké klíče? Kde je máte hledat?, Prostor se zdá tak malý, ale když něco hledáte, tak je to jak jehla v kupce sena. No prostě nightmare pro Basic hráče.Grafika je velice pěkná a na rok 2017 velice pokročilá.Atmosféra by se dala krájet.No prostě masterpiece,který musíš mít ve své knihovně.Doporučuju hrát na nejtěžší obtížnost pro ještě větší posra*i v trenkach :)
+13

Resident Evil Village

  • PC 80
Nejnovější přírůstek v sérii je docela obtížné hodnotit, protože má své kouzlo, ale přesto se nějak nelze zbavit pocitu, že tohle už není Resident Evil. Nebo snad pořád je?

Když jsem slyšel první informace o tom, jak se na hře pracuje, byl jsem natěšený, sedmička mě i přes svůj výrazý odklon a zároveň příklon k děsivější atmosféře neskutečně bavila, ale když se objevily první informace hlásající vystupující vlkodlaky a upíry v hlavní roli, říkal jsem si, co to má jako být? Tady už přece není vůbec nic společného s tou sérií, kterou znám. Nakonec nebylo zas tak moudré usuzovat jen z prvních informací, videí a obrázků, které jen prohlubovaly mou skepsi, místo toho jsem překonal první odsouzení a do hry se opatrně pustil. A jen tak se jí nepustil. Pryč jsou sice mnou tolik milovaná monstra původních 3, v širším měřítku 6 hlavních dílů a mnoha odboček, pryč je komorná a děsivá atmosféra sedmého přírůstku. Místo toho je tady kopa akce, řady nepřátel čekajících na popravu a o něco méně děsivější prostředí. Na druhé straně se mi inspirace čtvrtým dílem neskutečně líbila a je tu znát takřka v každém prvku. Obchodník, vylepšování, vesnice, hrad, dokonce občas i nepřátelé s chlapadly připomínajícími parazitní Las Plagas, ale nezapírá se ani inspirace pátým a šestým akčnějším dílem, která je znatelná hlavně v poslední etapě hry.

Hratelnost jako taková ale kvůli tomu všemu nepokulhává, ba naopak se vývojářům nějakým způsobem povedlo dosáhnout perfektní hratelnosti, byť akční a méně hororové, ale přesto výborně zpracované. Povedlo se jim skvěle nakombinovat akci se "stealthem" a hádankami, aniž by musel člověk běhat pořád dokola stejné kulisy, povedlo se jim vytvořit Resident Evil nové generace, kde už člověk nemusí být frustrovaný, protože něco přehlédl nebo zapomněl, nebo protože má malý inventář a nedostatek nábojů. Je otázkou, nakolik se to hráčům vlastně líbí? Já osobně většinu prvků ocenil, krom dostatku nábojů, které hře významně ubíraly na atmosféričnosti a náročnosti.

Hratelností nás provází, v rámci série, možná nejlepší příběh, byť jsem si v určitých momentech Ethanových zranění říkal, jestli už to přece jen není moc, ale na konci hry jsem to přijal, byť ne zrovna příznivě, protože zase mi "zranitelnější" Ethan ze 7 přišel lepší (i tam však utrpěl zranění neslučitelná se životem v jeho podmínkách). Ale co už, to je spíše detail, důležitější jsou styčné body příběhu, které fungují na výbornou. Bossové jsou zajímaví, je jich akorát, ale proč nemají více rozpletenou dějovou linku, to mi hlava nebere, a je to škoda. Ve výsledku by se pak člověk za prodloužení některých pasáží vůbec nezlobil. A ano, koukám jak na Lady Dimitrescu, tak veskrze i všechny ostatní záporáky, kteří si zasloužili větší prostor a možná mohli být i větší hrozbou. Zato jejich zmutované podoby jsou většinou zajímavé, jen ty souboje s nimi jsou tak nějak na jedno brďo. A co teprve souboje s řadovými protivníky? Budete se divit, ale neokoukají se, je to dáno hlavně neustálou změnou prostředí a tedy i nepřátel, kteří se tam vyskytují.

Co se týče grafického a zvukového zpracování, tady není o čem diskutovat, je prostě luxusně zpracované, stejně tak další "náhodné" postavy, které ve hře potkáte a s jejichž osudem se ve zdánlivě prázdné vesnici plné vlkodlaků a jiných monster setkáte. Obchodník je prostě frajer a příjemně i převyšuje obchodníka ze 4. dílu, Ethan i Mia jsou sympatičtější, Chris i přes málo sdílený prostor je taky zajímavě podaný, konečné propojení s předchozími díly je perfektně zpracované, systém střelby je konečně vyvážený, Mercenaries je hodně povedený, technický stav je výborný a takhle bych mohl i nadále pokračovat.

Jak už jsem naznačil na začátku, tuhle hru je pro mne těžké hodnotit, užíval jsem si jí od začátku do konce, bral bych okamžitý nášup dalšího obsahu, je perfektně zpracovaná, takřka ve svém tématu bezchybná, jen někomu může dělat problém ten název Resident Evil, protože to se značkou až na pár popisků (co se týče starších dílů) a postavu Chrise nic společného nemá a je vidět, že si vývojáři spíše jedou svou novou ?trilogii?. Ale když tohle překousnete, myslím si, že se u hry budete královsky bavit, a to ani nemluvě o hromadě bonusů, které za dokončení hry získáte, ať už Mercenaries, různé koncepty, videa a informace. Jen jsem popravdě zvědavý, kam se série posune s dalším dílem, a trochu se toho obávám - od roztodivnou plísní posedlých "bláznivých Bakerových" přes vlkodlaky, upíry a jiná monstra až k čemu vlastně? No, asi nezbývá než se nechat překvapit, ale už teď vím, že rozhodně nebudu dávat na své předsudky a že se na to pokračování neskutečně těším.

Pro: Grafika, lokace, postavy, příběh, atmosféra, inspirace 4. dílem, technický stav, vylepšování, UI, obchodník, střelba, návrat hádanek, Ethan, Mia a Chris, Mercenaries, bonusy, je to zase něco jiného, zajímavě zpracované téma

Proti: Až příliš akční, ztráta atmosféry z předchozího dílu (hlavně v poslední části příběhu), krátká délka

+13

Arise: A Simple Story

  • PS4 90
Špičková plošinovka na jeden večer, která se směle může postavit vedle mnohem známějších bratříčků jako je Limbo, Inside, Little Nightmares apod. Na rozdíl od nich má navíc i skvělý hudební doprovod a uzavřený příběh. Herní mechaniky s přetáčením času využívá opravdu originálně a u mnohých jsem se musel uznat hodně dobré nápady.

Největším zklamáním je neznámost hry. Nemůžu uvěřit, že jsem první, kdo zde hru v červenci 2021 hodnotí. To si vážně nezaslouží. Pro fanoušky Brothers: A Tale of Two Sons, Journey nebo Last day of June naprostá povinnost.
+13

Full Throttle Remastered

  • PC 70
Nemám rád motorky (a ani motorkářské filmy), takže důvodů, proč hrát Volltrottel (pardon, Full Throttle) jsem příliš neměl. Naprosto nemám problém s délkou titulu, hra mě vyložene dožrala jen jednou (destruction derby a ještě rád jsem využil možnosti, tuto sekvenci přeskočit LShift+V. Bitky v kaňonu jsem sice musel několikrát opakovat, především sekvenci se slepejši, ale na to, jak podobné akční vložky nenávidím, to ještě šlo docela dobře.

Dabing (hlavních postav) je fajn, hudba většinou taky. Remasterovaná grafika je k světu, ale ani původní verze není k zahození. Králíci pobavili :P
+13

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One

  • PC 70
Třetí díl Bioshocku se na rozdíl od předchozích dílů odehrával především ve vzdušném městě Columbia. Toto DLC nás však opět vrací pod vodu do utopistického Rapture a to navíc do doby jeho největší krásy, respektive do doby, kdy se to tam pomalu začínalo zvrtávat. Takže si můžeme prohlédnout několik lokací, kde jsou mírumilovní lidé a ne spliceři. A pohled na tyto lokace stojí za to, protože si toto DLC drží grafickou kvalitu hlavní hry a tak
je na co koukat.

Na příběhu se mi líbí, že po dohrání hlavní hry vlastně už víme vše okolo Bookera a Elizabeth a že tohle je vlastně jedna z alternativních realit. Potkáme starého známého umělce Cohena a uslyšíme hlas Andrew Ryana. Ale jinak mě příběh zase tolik nenadchnul.

Soubojový systém je prakticky podobný jako u hlavní hry, výběr zbraní nenadchne ani neurazí, plus se vrací několik plasmidů. Pozitivní je, že může Booker mít u sebe všechny zbraně najednou bez nutnosti zahazování těch nepotřebných.

Celkově bych DLC určitě nehodnotil jako "must have", na druhou stranu je to příjemné zpestření po dohrání hlavní hry.
+13

Blood Spear

  • PC 60
Hra Blood Spear je pol hodinová, nenáročná akčná adventúra, vytvorená šikovnými študentmi.

➤obtiažnosť: pokiaľ máte nejakú skúsenosť so souls hrami, tak vás táto neprekvapí. Osobne som nezomrel ani raz a namále som mal len v bossfighte na konci.
➤prostredie: temné fantasy, ktoré mi prostredím pripomína Dark Souls je na to, že sa jedna o študentskú hru veľmi pekne nadizajnované. Určite by som prijal viac detailov ale nemôžem sa sťažovať.
➤súboje: prakticky bojujete proti pár rovnakým nepriateľom dookola, čo mi príde ako menšie mínus. Našťastie hra má max pol hodinu, čiže sa to dá prežiť. Súboje sú založené na hádzaní kopie. Taktiež je možné efektívne uhýbať či vysávať zabitých nepriateľov a dopĺňať si tak životy. Nakoniec sa stretneme ešte s bossom. Nič zložité ale určite bol zaujímavý, aj keď na mňa príliš pomalý.

!! Menšie záverečné zhrnutie !!
Keďže sa jedná o študentský projekt, tak musím uznať že sa celkom podaril. Milo mi pripomenul moje občasné utrpenie v Souls hrách. Prostredie aj keď nie je najdetailnejšie, tak má niečo do seba a páči sa mi. Súboje sú celkom nudné, pretože len pred seba hádžete kopiu a občas sa uhnete. Posledný boss fight taktiež nedal moc zabrať ale je pekným zakončením. Celkovo je hra peknou jednohubkou, a keď si uvedomíme že na tom pracovala skupina študentov, tak odviedli dobrú prácu.
+13