Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Archangel

PRIVATE MARTINPRIVATE MARTIN
Dohráno
  • PC 70
Archanjel je zabudnutá poľská RPG/Adventure/strieľačka (niekoho môže odradiť už len tá kombinácia) s výrazným príklonom ku akcii.

Hra začína podobne ako (takisto poľský) Painkiller dopravnou nehodou, po ktorej sa hlavný hrdina dostáva do akéhosi alternatívneho sveta, kde je nútený plniť rôzne úlohy pre "služby dobra". Názvy mi trocha prišli ako parafrázovanie na Hviezdne vojny, veď uznajte sami, zbraň hlavného hrdinu sa nazýva "Meč Svetla", proti sebe bojujú "Strana Svetla" a "Strana Temnoty" a s hlavným hrdinom sa skoro každý lúči hláškou "nech ťa sprevádza svetlo". Žeby náhoda?

Prvé, čo ma po úvode na hre zaskočilo, bola absencia akejkoľvek mapy alebo niečoho, podľa čoho by sa dalo v hre orientovať. Neskôr som prišiel na to, že prostredie nie je až také rozsiahle, ako sa zdá ale aj tak by nezaškodila prítomnosť aspoň tej mapy.

Keď som sa už do hry ako tak vžil, zameral som sa na súboje. Súbojový systém nie je nijak prelomový (autori mohli zakomponovať do hry nejaké jednoduché kombá) ale keďže nejde len o čistokrvnú akciu, dá sa to ako tak akceptovať. Nepriatelia sú rozmanitý a dalo by sa povedať, že na každého platí trochu iná taktika.
Príjemným spestrením súbojov je možnosť prepnúť sa do vami na začiatku zvolenej formy - buď Ducha alebo Bojovníka a s tým spojené využitie týchto schopností.
Okrem toho za zabitých nepriateľov získavate skúsenostné body, ktoré môžte investovať do, nazvyme to "schpností" ako sú napríklad regenerácia alebo zneviditeľnenie takže súboje sú dostatočne variabilné.

Dosť ma sklamal dizajn misií (alebo questov, či ako sa tu tomu hovorí), ktorý spočíva v presune z miesta A do miesta B alebo zabitia nejakej monštróznej príšery. Občas to bolo naozaj dosť stereotypné. Čiastočne to zachraňuje aspoň variabilita prostredí.

Grafické spracovanie na svoju dobu nejak neexcelovalo ale ani nejak výrazne nezaostávalo, skrátka taký ten priemer.

Aj keď môj koment môže vyznieť negatívne, nie je tomu tak. Archanjel je dobrá hra, ktorá však, nebyť niekoľkých závažných chýb, mohla byť sakra dobrá.

Pro: príbeh, variabilita prostredí

Proti: zo začiatku ťažšia orientácia vo svete, nedotiahnutý súbojový systém, otravné loadingy

+12

Stranglehold

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 70
Stranglehold je oddychová akce arkádového stylu, kde je úkolem hráče vystřílet stovky nepřátel za pomocí hlavního hrdiny, "terminátora" Tequilly. Stranglehold je to hra hodně krátká a i tak po delším hraní v kuse docela stereotypní. Po příběhové stránce jde o klasickou klišé story o záchraně unesené ženy a dcery. Cesta k nim je trnitá a posetá stovkami mrtvol. Hratelnost je strašně primitivní, cílem je vždy lokaci zlikvidovat několik desítek (stovek) hočiminů a na konci porazit bosse. Nic víc, nic míň a proto ve mě hra evokovala jakési oldschool choutky a celou tu řežbu jsem si tak pěkně užil. Hratelnosti ve veliké míře přidává prostředí, které je kompletně zničitelné a to je věru nehorázná bžunda. Nejde sice rozstřílet úplně vše, ale drtivá většina objektů v lokacích se zničit dá. Hráč se skvěle vyblbne v zabíjení nepřátel mnoha originálními způsoby. Uvedu příklad: Skupinka nepřátel postává v úzké soutěsce nad kterou, jako na potvoru, jsou na podpěrách balvany, které jdou jednoduše sestřelit. Ano, je to opravdu efektní, ale rovněž design těchto "pastí" působí jako pěst na oko. Hra si ale na žádnou reálnost nehraje a snaží se hráče maximálně zabavit, což se ji daří. 70%

Pro: oldschool nádech, hratelnost, kompletně zničitelné prostředí a tedy fyzika, jednoduchý příběh, hlavní hudební motiv, bull... eh... tequilla-time

Proti: strašná krátkost (1-2 večery), slabší leveldesign, po delším hraní stereotyp, některé ošklivé textury

+12

Broken Sword II: The Smoking Mirror

codecode
Dohráno
  • PC 80
Jedničku jsem nikdy nedohrál, ale před pár týdny jsem se rozhodl, že se zkusím vrátit ke dvojce a konečně ji dohrát a to v originále. Přestože je hra z roku 97, stále to byla velice kvalitní zábava, navíc umocněná tím, že jsem hru hrál i s partnerkou, čili jsme se mohli střídat, když jsme nevěděli jak dál. Výborný příběh, možnost hrát za obě postavy, občas směšné hlášky. Dohráno bez návodu, čistý herní čas tak kolem 20 hodin určitě.

Pro: Zábava, občas dobré momenty

Proti: Mohlo by být popsáno více předmětů.

+12

Arcade Volleyball

Marty McFlyMarty McFly
Dohráno
  • PC 65
Tato hra bývala velice oblíbená. A i když dnes žije většinou jen v paměti nás starších hráčů, pořád stojí za to. Hrál jsem jí hodněkrát, ale jen proti živému protivníku (zdálo se mi, že počítač podvádí a je nelidský rychlý - dnes bych si snížil rychlost v DOSBoxu na zvladatelnou).

Je vlastně velice jednoduchá a nabízí jen jedinou věc, skákat tak, aby se míč správně odrazil. Trochu zparoduji popis - ta hlava s nožičkami toho moc nedokáže, ale i tak hra dokázala zabavit. Dnes samozřejmě ne, zub času se na hře podepsal a takhle jednoduché hry se už nevyrábí (dnes se dělá zas jiný typ jednoduchých her), 90. léta tomu nasadila korunu (extra těžké hry).

Nostalgie vs zpětný pohled, klasická záludnost v hodnocení. Dejme tomu něco napůl. Krásné vzpomínky.
+12

Croc: Legend of the Gobbos

Marty McFlyMarty McFly
Dohráno
  • PC 80
Když nad tím tak přemýšlím, Croc byla první 3D "skákačka", kterou jsem pořádně hrál (a po dlouhém utrpení i dohrál). Bylo to na Ps1 (tehdy ještě ne X). To však nevadí, protože jsem zkoušel i PC verzi a je vlastně stejná. Jen ovládání těžší. Hra je totiž klasická skákačkovitost, na kterou se nejvíce hodí gamepad. Dneska by už nebyl problém nějaký na PC sehnat, ale tenkrát byla jiná doba, jinak jsem přemýšlel ... nevermind, hrál jsem tedy na PS.

A pořád se u hry vztekal, protože mi to zas tak moc nešlo. Hra má totiž celkem vysokou obtížnost, obtížné ovládání hrdiny - to je typ postupu, který moc neuznávám - šipka doleva nestrafuje doleva, ale natáčí doleva hrdinu - tím směrem pak může jít až po stisknutí šipky dopředu. Spyro je příklad skákačky, kde je ovládání daleko lepší. Je i mnoho jiných. Ale Croc to tak neměl, tak se mi ovládal těžko. V té době jsem samozřejmě jiné hopsavé hry neznal, tak jsem nemohl srovnávat (to až později).

Bylo mi tehdy asi 12, ale s 3D prostorem jsem neměl vůbec žádné zkušenosti (Wolf 3D bych nepočítal, heh), ale jaksi jsem se dokázal dopokat dál a dál, chtěl jsem tu šílenou hru porazit. Graficky byl Croc báječný, mám rád takové trochu hranaté tvary. Roztomilá grafika i prostředí, to do jisté míry ano. Ale zajímavě designované levely. A hlavně člověk na tu roztomilost často zapomínal, při setkání s nebezpečími, nebo třeba jen pádem do hlubin.

Ona ta věta v popisu, že každý ostrov má jiné prostředí zní sice velice omšele a tuctově, ale je to tak. Zní to nic moc, ale ono to funguje. Nejhorší byl asi led, kde se k všeobecné snow-blind tématice přidala i blbá ovladatelnost Croca. Nesmím zapomenout taky na zvuky, protože jsou zkrátka kouzelné. Copak to Croc řval, když mlátil, tuším že (ehm) "Hazů, jezů a d-spleš". Podobně jako se zvuky ve Wolfovi, ani zde bych za ně nedal ruku do ohně, skutečnost bude určitě jiná. Ale občas je představa daleko lepší, než realita. Oh, tenkrát jsem to velice pravděpodobně nedohrál na 100%, tenkrát jsem tenhle styl nevyznával. Byl jsem rád, že jsem hru dokončil. Perfekcionistou jsem se stal až později.

P.S - U mě naštěstí první herní magazín byl Excalibur, číslo 1.

Pro: Zvuky

Proti: Ovládání

+12

Amnesia: Justine

AngeloAngelo
Dohráno
  • PC 75
Tento zcela neočekávaně vydaný přídavek k jedné z nejlepších her minulého roku se mi do rukou dostal zcela neočekávaně a já ho vzhledem ke kvalitě základní hry nadrženě spustil. No co říct-po skušenostech s DLC pro hry, jako například Mafie 2, jsem neočekával nijak výraznou změnu oproti základní hře. Čekal jsem prostě něco na úrovni klasických Custom stories. Ale jaká to byla chyba! Děsivá atmosféra Justinu je opravdu drsná-v mnoha ohledech dokonce překonává i základní hru. Už úvodní poznání že proti vám stojí zbrusu nový zombík, který je odporný už kvůly zvukům které vydává, mě dokonale dostalo a dalo mi nemalou chuť hru vypnout. Pak došlo ovšem k nečekanému zjištění-hru nelze uložit! Ano, je to tak. Ve Frictional Games se rozhodli, že budou hráče ještě více zžírat strachu ze setkání s hnusným zombíkem a následné nepříjemné smrti, a tak v případě smrti se hra prostě a jednoduše vypne. Ale abych byl upřímný-celé DLC zas tak moc rozsáhlé není. Pokud víte co a jak, a pokud se vyvarujete umírání, slupnete ho jako malinu za neclou půlhodinu. Ale jeho první projetí vám zaručeně zabere mnohem víc času-předpokládám totiž, že sotva uslyšíte zachroptění zombíka, tak se stejně jako já schováte do nejtemějšího koutu a zůstanete tam klidně několik minut-Amnesie už prostě taková je, a mě osobně se takhle líbí nejvíc. A už aby tu bylo další DLC :-)).

Pro: Nové mechanismi, není to obyčejné DLC, propracování

Proti: Krátké, pro někoho kvůli děsivosti až nehratelné, nemožnost ukládat (nebo to je PLUS?)

+12 +13 −1

Dark Void

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 75
Další z poměrně dlouhého zástupu her, tvářící se po celou dobu hraní více či méně striktně konzolově, což ale nemusí znamenat automaticky předpokládanou jednoduchost a plytkost. Ano, hra oplývá neduhy typickými pro konzolové tituly (stisknutí dané klávesy v daný okamžik, vše říkající žlutá šipečka, někdy až moc zmatená kamera), to je ale spíše generální problém žánru viděného z pohledu třetí osoby. Jinak se přikláním k názoru, že v tomto případě jde o slušně podanou akční střílečku se zajímavým příběhem...

Hlavní hrdina v podání Willa je zde hozen do dění poměrně zvláštním způsobem - samotné antré je ještě logicky uchopitelné, postupem se ale hlavní postava staví do pozice zachráncem světa bez jakéhokoliv námitek a v takřka samozřejmém módu (prostě jdu a všechno "killnu", němala problema, amigo). Naopak vyloženě líbivým prvkem jsou deníky se zajímavým čtením (nalézané a rozeseté po úrovních) a také samotná postava Nikoly Tesly, u níž po prvním kontaktu nebylo zcela zřejmé, proč vlastně ve hře vůbec je (po několika kapitolách je vše uvedeno na správnou míru). Další kompadres na mě spíše působili jako nucený doplněk, aby jste se jako hráč necítili osamoceni, když už se máte prosekávat stády emzáckých bestií. Příběh potom beru za podařený, s béčkovým nádechem v dobrém slova smyslu.

Samotný gameplay a technická stránka nejsou špičkou v oboru, na takový lepší průměr ale hravě dosáhnou. Herní složka dělí se zde na mise "zu Fuss" a "on the air" v poměru cca 40/60 %. Samozřejmě tu jde hlavně o dosážení určitých pozic za pravidelného vykropení pevně daného počtu nabíhajících (a ne špatně uvažujících) potvor - k eliminaci slouží celkem šest zbraní s postupným vylepšovaním (za zanechané kuličky po mrtvých), dále pak dvě statické zbraně a jetpack. Jetpack jako takový je výborně vymyšlená a zpracovaná věcička, která, na arkádu, dává svému nositeli téměř až skutečný pocit z letu (ze začátku bylo pro mne malinko frustrující naučit se s tím pohybovat). Letecké souboje jsou, spolu s hudebním doprovodem a některými lokacemi, opravdu tím nejlepším ve hře.

Za další klady se dá počítat i obtížnost a délka, naopak za zápor určitě závěrečný souboj (potažmo poslední mise) a občasné vypadávání zvuku.

Pro: Jetpack, hudba, deníky a částečně i příběh

Proti: bugy se zvukem, některé postavy, závěrečný souboj

+12

Gothic II: Night of the Raven

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
Datadisk ke druhému Gothicu zaplňuje prázdná místa a přináší spoustu nových postav, příšer, ale hlavně také předmětů, které mi pomohly poprat se s vyšší obtížností, která je zde nastavena opravdu vysoko. Nejdříve jsem jí tolik nevnímal, ale když jsem se dostal do kolonie ke drakům, musel jsem si vzít na pomoc Biffa, jinak bych asi zabil jen toho bažinného, protože mi s ním pomohl Cipher s Rodem.

Největší změnou oproti původní hře je ale samozřejmě nová oblast Jharkendar, která přináší do Gothicu mix džungle a pouště. Džungle mi zde chyběla, a tak jsem rád, že se objevila a jak poušť nemusím (třeba v Diablu II), tady krásně zapadla do celého světa. Přesto si myslím, že ideální velikost, kterou měl původní Gothic 2 byla přidáním Jharkendaru překročena a ke konci se začínal dostavovat stereotyp.

Jelikož je také přidána spousta úkolů, které se mísí s těmi původními, je v nich, zvlášť ze začátku, vcelku velký zmatek. Sečteno a podtrženo Gothic 2: NotR je jistě hodně kvalitní datadisk, který ještě vylepšuje už tak skvělou hru, ale pro mě nepřináší tolik pozitivů, abych si ho zahrál znovu, takže jsem asi jeden z mála lidí, jenž si při novém rozehrání Gothicu 2 vystačí bez datadisku.

Pro: Jharkendar, zaplněna prázdná místa, nové postavy, příšery a předměty

Proti: ideální velikost je již překročena, zmatek ve velkém množství úkolů

+12 +13 −1

Dune II: Battle for Arrakis

JabJab
Dohráno
  • PC 70
Pro ty, kteří dávají 95% - 100 %: Naprosto bezduchý zakladatel bezduchého žánru. Zvuky rvou uši, posílání jednotek po jedné jest tragikomické. Až na pár detailů je výběr strany otázkou vaší ("nej") oblíbenější barvy (výběr ze třech!). Nepřátelé nejsou schopni jediného skutečně koordinovaného útoku, jen posílají jednotky vždy tak, aby je vaše řady dokázaly postupně pozabíjet. Parodie na strategii.

Pro ty, kteří dávají 60% - 90%: Asi není důvod, abychom se k téhle hře dnes ještě vraceli. Nicméně když to zkusíme, tak plusy určitě najdeme. Předně grafika překvapivě není tragická a má svůj celkem slušný styl. Druhak mentatové se určitě povedli, podobně jako animačky, které v tomto případě snad ani nemohou zestárnout (anžto byly dělány ručně). Strany se, pravda, příliš neliší. Nicméně přesto je celková "atmosféra" při hraní za Atreides, Ordos či Harkonnen odlišná a k sakru... Vždyť je to Herbert. Osobně mám od něj rád jen první knihu, nicméně i v téhle hře cítím vánek vířící duny nasycený kořením. A mé oči náhle chytají slabě modrý nádech.

Pro ty, kteří dávají 0% - 55%: Bohužel ani pod oněch 70% nikdo nešel. Ať žije klasika a absence vlastního názoru! Nasázejme všem hrát starším 15 let stovky! Pozér je bůh! Je nám okolo dvaceti, ale všichni jsme si již jisti, že naše mládí bylo to nejlepší a s mladou generací (tzn. stejní cucáci jako my, jen o pár let dříve narození) to nutně musí jít z kopce. Předstírejme, že hry našeho mládí nejsou z dnešního hlediska mozkovou mrtvicí.

P.S. Měl jsem dlouhý den v práci. :)

Pro: Originální komentáře

Proti: Komentář jako stále se opakující mantra. Aneb tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou

+12 +24 −12

Grand Theft Auto: Episodes from Liberty City

pipboypipboy
Dohráno
  • PC 85
Checkpointy v GTA4, huzzah.

Lost and Damned se mi líbilo, i když originalitou nepřekypuje. Podstatě je to hodně kompaktní verze typické GTA story (což mi ovšem k roztahanosti plnohodnotných GTAček vyhovuje). Motorkářské ladění je fajn, postavy jsou vesměs sympatické, motorky jsou větší sranda než auta, e.. než cokoliv. Války gangů za moc nestály, závody jsem si na druhou stranu užil. Celkově vzato to hezky odsýpalo a bavil jsem se víc, než v GTA4. Proplétání příběhu Lost and Damned s tím v GTA4 a potažmo i s příběhem Teplého Tonyho je moc pěkně zrobené a v takhle zkrácené verzi celá ta honička kolem diamantů mnohem lépe vyniká.

Balada Teplého Tonyho mě na druhou stranu ze začátku spíš zklamala - po žůžovní honičce v golfových vozících jsem zjistil, že většina postav kolem hlavního hrdiny je prostě na zabití - ať už jde o Luisovy kamarády z dětství, jeho matku, Tonyho ex-přítele a vůbec jeho bandu rozmazlených kamarádů, Brucieho bratra, nebo Yusufa, na kterého jsem si, pravda, časem zvyknul. Situace se naštěstí eventuelně změní a kretény s buznama nahradí mafiáni a problémy.

V čem mě Balada štvala, byl velký podíl misí odehrávajících se na vodě, což je prostě vždycky vopruz jak prase. Za tím následuje ještě větší podíl misí s vrtulníkem, které jsou celkem fajn, dokud člověk nemusí po něčem střílet (naštěstí se tohle děje taky jen ze začátku). Padák je fajn praktická věcička na pády z výšky, ale z dobrovolných seskoků na mapě mi bohatě stačilo zkusit jeden. Triatlonové závody jsou.. zajímavé. Jen mi přijde, že soupeři se v poslední části moc nepřetrhnou a není problém tam všechno dohnat.

Louis se postupně dostane ke spoustě brutálně silných zbraní a tak i když nepřátel je občas opravdu hodně, působí jejich kropení brokovnicí s výbušnou municí občas až trapně jednoduše. Sticky bombs jsou sice jednodušší na používání než pipe bomby z L&D, ale zase to znamenalo celkem jednoduchou honičku s motorkářema/policajtama. Ekvivalentní honičku s policajtama v L&D jsem si užil mnohem víc.

Nakonec jsem si ale rád zahrál oboje, jen Balada Teplého Tonyho má prostě lodě, střelbu z vrtulníku, seskoky padákem a pytel protivných postav. Nejdůležitější ale pro mě nakonec je, že jsou tu checkpointy, takže není třeba se nervovat nekonečným ježděním z A do B, když se někde nedaří :)

Pro: checkpointy, nové zbraně

Proti: mise na vodě, sřelba z vrtulníku

+12

Memento Mori

LindacpLindacp
Dohráno
  • PC 65
Na Memento Mori jsem se celkem těšil, očekával jsem dle zvěstí napínavý příběh s nádechem hororové atmosféry. Po dohrání jsem sice nebyl vyloženě zklamaný, ale.. ale!

Grafika byla pěkná. Ale samo zpracování hry do 3D mi dlouhou dobu dělalo starosti, než jsem si přivykl. Skutečně, přechody v některých lokacích byly místy obtížnější, než sama hra.

Tím se dostávám k aspektu obtížnosti. Hra je velmi snadna a myslím, že hráče který má za sebou pár her daného žánru nemá čím překvapit. Povětšinou jde o jednoduché úkony, nad kterými není třeba ani přemýšlet. To ještě podtrhuje možnost zvýraznit významné předměty, které je třeba užít. Zasekl jsem se jen jednou, na krátkou dobu a bylo to spíš mou ukvapeností, než obtížností hry.. no, co k tomu dodat?

Dabing byl na celkem slušné úrovni a během chvíle jsem si na něj zvykl - zvlášť potěšil Miroslav Táborský. Soundtrack byl celkem pěkný, líbil se mi.

Samotný příběh? Z počátku jsem čekal něco skvělého, ale nakonec jsem byl trochu zklamaný. Nějákou dobu příběh pozvolna graduje, otazníky příbývají, než naopak.. ale konec nijak velkolepý není, škoda - snad kdyby se na něm o něco víc zapracovalo.

Pro: Dabing a soundtrack, spád hry

Proti: Nízká obtížnost, grafické zpracování

+12 +13 −1

Conflict: Denied Ops

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Poslední díl mnou velice oblíbené série Conflict jsem si šetřil velmi dlouho a jelikož je nyní docela pořádné herní sucho, neodolal jsem, a hru si nainstaloval. Mile mě překvapilo, že PC verze konečně obsahuje bezproblémový kooperační mulťák a proto jsem si ho hnedka střihnul s bratránkem.

Tento díl je v mnoha věcech odlišný. Tentokrát se hraje jen s dvěma vojáky a z pohledu první osoby. Hra je o mnoho méně taktická a postup je spíše rychlejší, byť rambo stylem to taky moc nejde. Jde o jakousi střední cestu mezi starým dobrým Conflictem a Call of Duty.

Cílem hry je dopadnout generála Ramireze, přičemž se svým parťákem procestujete pořádný kus světa. Misí je pouhých 10, ale vydržely nám na dost dlouho. Odhadoval bych to alespoň na 10 hodin hry. Hráli jsme na obtížnost normal a musím podotknout, že to žádná sranda nebyla. Ony mise totiž neobsahují žádné checkpointy a ani tu není možnost uložení hry, takže je nutno každou lokaci proběhnout na jeden zátah, což někdy znamená i více jak hodinu hry. Obtížnost je opravdu dost tuhá a stačí několik zásahů a jste pod drnem. Naštěstí stále zůstává léčba postřeleného parťáka a tentokrát už nejste omezeni lékárničkami. Jakmile ale lehnou oba dva hráči, game over a jedete odznova. Pro někoho to může být frustrující, ale nás to tedy neskutečně bavilo a málokde jsme si užili takového napětí, hromady nadávek a konečně i dokonalé sehranosti.

Oba dva hráči mají specializaci, jeden je sniper a druhý je negr s pořádně nepřesným, ale za to účinným kulometem. Je tedy nutnost se doplňovat a domlouvat (Skype ftw). Líbila se mi možnost se před každou misí prohodit, takže jednou jsem hrál za snajpra já a jednou zase Jack. Není tedy nutné se přehazovat v hostování hry, jako u mnoha jiných her.

Jednotlivé lokace jsou docela rozmanité, ale jejich design značně pokulhává. Přestřelky jsou zábavné, ale oproti starším dílům jsou o poznání slabší. Ona vlastně hra jako celek působí trochu budgetově a i tak vypadá. V singlu bych se asi nudil, ale díky coopu jsme si tuto hru skvěle užili a je nám docela líto, že nebyla delší. V této sérii řekl bych kvalitativně krok zpátky, ale nesmírně napínavá a zábavná kooperace to bohatě vynahradila. Nadhodnocených 80%.

Pivotal Games RIP :(

Pro: kooperativní kampaň, tuhá obtížnost, nutnost spolupráce, hlavní postavy

Proti: slabší technická stránka, nijaký příběh, v singlu nevýrazný herní zážitek

+12

Mafia: The City of Lost Heaven

SkrblíkSkrblík
Dohráno
  • PC 100
V době vzniku jsem hře nevěnoval velikou pozornost. Ovšem s pořízením nového počítače se naskytli i nové možnosti :-). A největším překvapením byla pro mě Mafia. Je to český herní klenot, který už teď patří mezi hry světového charakteru. Je pravda, že RPG, RTS, Adventure a další žánry mohou mít kvalitní a propracovaný příběh, nicméně Mafia je určitě na vrcholu, co se tohoto týče. Filmový příběh a oblíbený styl GTA byl jistě jednou z největších premis této hry. Ovšem nesmíme opomenout spoustu dalších superlativů, které z této hry dělají jedinečný zážitek. Nemá smysl tu vše vyjmenovávat. Zkrátka moje krevní skupina.

Pro: příběh, hudba, dabing, hratelnost, rozmanitost misí, atraktivní scénář

Proti: snad jen bugy, které se daly prominout

+12 +16 −4

Shutter Island

LindacpLindacp
Dohráno
  • PC 15
Musím přiznat, že jsem byl zvědavý, jestli může hra nabídnout něco, co mi nenabídl film. Odpověď je ne. Ve hře je těžce osekaná příběhová linka filmu, takže pro toho, kdo film neviděl bude příběh nesrozumitelný a pro toho kdo film viděl, bude hra pouze něčím, co příběh filmu nepěkně pokrucuje a dohraje hru možná tak z principu.

S herní mechanikou která je užita zde, jsem měl zatím čest jen jednou a tehdy to byla celkem příjemná forma oddechovky (na název titulu si už naneštěstí nevzpomenu), ale stejně jako zde, jsem mechaniku klidně snášel jen chvíli. Hra po chvíli omrzí a osobně už jsem několikrát zběsile odklikával jen abych měl tenhle kousek brzy za sebou. Nejenom že hra selhala v příběhové lince, ale řešení problémů zde.. uvedu příklad - je potřeba najít klíče, než to ovšem hráč učiní, musí najít osm naprosto nesouvisejích předmětů, bez jakéhokoli náznaku logiky (pokud se nepletu, do této osmičky patřily například sluneční bríle, svíčka, tužka a podobné vypečenosti). A co mě ještě víc vadilo je to, že předměty jsou na naprosto nesmyslných místech. Vypadá to tak, že byla navržena lokace a do té následně tvůrci náhodně naházeli 50 předmětů a tím to haslo, šlo se na další lokaci. A takhle je to stále dokola, jdi tam a tam, najdi 20 nepotřebných předmětů, poté jdi tam a tam, udělej to samé a my ti odhalíme kousek tohoto pseudopříběhu.

Hudební podbarvení spadá pod průměr, takže to hodnocení této hry rozhodně nevyzdvihne.. osobně mě tahle hra ničím nepřekvapila, nezaujala a nejspíš bych ji nikomu nedoporučil - vlastně si myslím, že už si sám od sebe na tenhle kousek ani nevzpomenu.

Pro: Nic skutečně pozitivního mě nenapadá

Proti: Pseudopříběh, mechanika hry a její využití

+12

LIMBO

kristmeisterkristmeister
Dohráno
  • PC 95
když jsem se poprvý dozvěděl o Limbovi, velmi mě to zaujalo, protože mám hodně rád plošinovky, ale nálada se zkazila, když jsem se dozvěděl, že je pouze na PS3. No, tak jsem se alespoň koukl na celej walkthrough na youtube. O to mi to přislo ještě zajímavější. V posledním re-playi jsem se dozvěděl, že playdead portovali hru i na PC. Neváhal jsem a okamžitě jsem si hru pořídil. A jsem naprosto nadšen. Ta černobílá grafika dělá hře opravdu temnou atmosféru. Jak já se vždycky lekl když jsem umřel, tím že jsem měl repro na plný kule, to byla skoro moje smrt :) hádanky mě občas potrápily, ale za nějakou chvíli jsem je šťastně vyřešil. Hudba a zvukové efekty dodaly hře potřebné grády a občas jsem myslel, že ty zvuky se ozývají někde kolem mě. Na to, že první koncept vznikl v roce 2004 je hra naprosto parádní, ale trochu krátká. Když to hrajete už podruhé, tak za hoďku se to dá zvládnout. Nemohu jinak než doporučit.

Pro: černobílá grafika, atmosféra, konečně nějaká plošinovka, hudba a zvukové efekty

Proti: kratké, ale co by kdo čekal od hry, která má jen 100 MB

+12 +13 −1

RollerCoaster Tycoon 2

Aaron_HillAaron_Hill
Dohráno
  • PC 80
Z ohromných výběrů nejrůznějších tycoonů je právě Roller Coaster tím, který si mě získal nejvíce. Byla to láska na první pohled. Jako dítě jsem miloval poutě, později jsem byl pak přímo u vytržení ze skutečných zahraničních zábavných parků. Jelikož je to do dnes pro mě atraktivní téma, je pro mě zároveň Roller Coaster Tycoon 2 velmi oblíbenou hrou, která si vesele trůní na mých železech napříč časem už pěknou řadu let.

Krom obsáhlého výběru atrakcí, stánků s občerstvením a suvenýry, možností navrhování vlastních drah a kompletní úpravou povrchu celá věc ještě nekončí. Zdánlivé detaily, jako různé typy vstupů a výstupů z atrakcí, barevné provedení, výběr hudebního doprovodu, najímaní zaměstnanců a další desítky povedených vychytávek dávají hráči do rukou nepřeberné množství způsobů, jak si park přizpůsobit k obrazu svému.

Much na kráse má RCT2 málo, přesto se jim bohužel nejde nevyhnout. Úprava krajiny a stavba horských drah je občas záležitostí na dlouhé lokte, zvláště pokud děláte obě editace souběžně. Editor zde nepatří zrovna k nejintuitivnějším ani nejšikovnějším. Nelíbilo se mi také, že jakmile přestanete třeba jen na několik minut rozšiřovat a zvelebovat svůj výtvor, návštěvnost a tudíž zisky jdou dolů velmi rychle. Ne, že by to snad byl nelogický herní prvek, ale přece jen člověku časem dochází fantazie a chuť stále chrlit jednu novinku za druhou. Přesto je RCT2 velmi kvalitní, poctivá a příjemně hra.
+12

Deus Ex: Human Revolution

NkDNkD
Dohráno
  • PC 90
Prvni DeusEx me minul a s odstupem casu uz jsem neprekousnul grafiku a animace. Nikdy jsem taky moc nevyznaval stealth prvky ve hre a na druhou stranu vyslovene nesnasim rubacky jako call of duty, kde jde hrac koridorem a strili naskriptovane objevujici se panaky.

Na tuto hru jsem se ale moc tesil a uz mam dohrano a bavilo... moc. Casto jsem se plizil a z kazdeho povedeno ticheho omraceni nepritele mel radost. Nekdy ale bylo o nervy spravne okoukat pohyby nepratel a vychytat koho prvniho omracit abych to dal cele potichu. Takze nekdy jsem se uchylil k Rambo stylu a tam uz se nepekne odhalila nedostatecna AI. Ale to vem cert. Nebylo to zas tak spatne.

Zapory:
- tupost nepratel v alarm modu. Nevlezou za vami do vetraci sachty. Jen tupe pobihaji a pak to po chvili vzdaji.
- zebrik dva metry nad zemi a nelze na nej vyskocit a vylezt.
- hacknete se do mistnosti/kancelare kde sedi majitel a vubec zadna reakce.
- takhle si nepredstavuju dva ruzne konce. To uz je fakt vysmech. Obvzlaste chybejici animace zatopeni komplexu nepotesila

Klady
- paradni mechanismy hry. Hackovani, prenaseni predmetu, stealth, RPG (praxis). Super. U tretiho bosse jsem mel upravu z Limb a tak jsem byl tlacitkem vypnut ;-) a souboj se pro me stal takrka neresitelny (hral jsem na max obtiznost). Asi 20x jsem opakoval a pak me napadlo vyjet nejdrive vytahem zpet a donest si kulometnou vez, ktera byla v levelu a par set metru zpet a kterou jsem hacknul aby utocila na nepritele. Svezl jsem ji vytahem a soupnul ji tak pet metru pred nej. Pak jsem pri souboji jen vychytal, aby si souper sundal maskovani pred vezi a uz jsem si jen pres stredove sklo vychutnal, jak mu to vez pekne vytmavila. To byl pocit jako vino.
- pribeh. Nuti to k zamysleni. I kdyz zase takova extra trida to nebyla.
+12 +15 −3

Big Rigs: Over the Road Racing

Johny8xJohny8x
  • PC 5
Myslel jsem, že American Life je nejhorší hra, jakou jsem kdy hrál. Ale zmýlil jsem se. Zde na databázi jsem objevil tenhle paskvil, který se nazývá hrou a tvůrci chtějí ještě za ní peníze (!). Taková opovážlivost! Mysleli to s touhle hrou vážně? Kdo ví...
Jediným pozitivem těhle auťáků je alespoň to, že jsem se na jejich účet skvěle pobavil, vážně. (Proto těch 5%). Doufám, že mi to alespoň prodloužilo život, když už mě tahle hra ničím jiným neobohatila. :D

Pro: hra dokáže skutečně rozesmát

Proti: vážně úplně všechno na co si jen člověk vzpomene

+12

Lara Croft and the Guardian of Light

montanamontana
Dohráno
  • PC 60
Klára Kroft a Strážce světla je hra pro hloupé. Hloupé lidi.
Bohužel jsme s touto informací nebyli předem seznámeni a tak jsme se s uživatelkou Suzana dychtivě pustili do hraní. Uživatelka Suzana je shodou okolností velkou fanynkou staré bujné Klárky a tak její očekávání byla značná. Já ji mám ještě větší shodou okolností také rád. Shody, zvlášť okolností, jsou zrádné.

Ihned po spuštění hry, doprovázeném nevzhlednými animacemi, mi uživatelka Suzana ukořistila Kláru a má maličkost se tak musela spokojit s jakýmsi apačem Totemem s velkým klackem.
Naše první krůčky byly rozvážné a pečlivé. Jako gentleman jsem nemohl na uživatelku Suzana naléhat, poněvadž ve svých jemných ručkách držela můj majestátní ovladač Dualshock 3 poprvé. Prvotní zděšení nad úhlem kamery se na prvním dojmu uživatelky Suzana také nepodepsalo nejlépe. Mne, jako zkušeného matadora, nic nepřekvapilo.
Avšak něco přece jen. O tom dále.

Hra je primárně koncipována na spolupráci dvou hráčů. (Tedy mne a uživatelky Suzana. pozn. autora) Avšak nestaví se k tomuto úkolu zrovna nejlépe a díky často nespolupracující kameře tak někdy vznikaly velmi zvláštní situace. Velmi mrzuté situace.
Ty by jsme jistě odpustili, kdyby hra ovšem nebyla tak nešťastně hloupá. Bohužel jako fanoušci starší Kláry jsme nemohli překousnout ukrutně směšnou, až řekl bych trapnou, obtížnost hádanek. Stejně tak jako miniaturní generické lokace a naprosto příšerný důraz na střelbu. Autoři se zřejmě rozhodli zamaskovat trapné hádanky tupou bezzubou střelbou. Co minutu, co pět kroků, vždy na vás někdo odněkud vyskočí. Vždy je to stejné. Vždy je to předvidatelné. Nemluvě o dalších nudných a repetitivních činnostech jako kutálení kulatých koulí a soubojů s bossy.
Díky tomu nám hra zhruba ve třetině přišla, i přes relativní krátkost, prakticky nekonečná. Její dohrání jsme po vzájemné konzultaci s uživatelkou Suzana uskutečnili jen z povinnosti a oddanosti k věci.

I přes výše zmíněné si myslím, že Klára Kroft a Strážce světla není přímo špatná hra. Je jen hloupá. Abych citoval uživatelku Suzana - "Je to sračka.".
+12 +17 −5

Hydrophobia

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 60
Hra jež sazí (jak je ostatně patrné z názvu) na jeden z přírodních živlů - vodu a přidružené fóbie - by nemusela být špatná, říkal jsem si. První zmínky a videa naznačovaly, že by mohlo jít tak trochu o survival, se špetkou napětí až hororu, skutečnost je ale jiná. Jde o čistokrevnou akci s tuctovou zápletkou, slabou umělou inteligencí a částečně neohrabaným ovládáním. Prostředí - loď, ve kterém se hra odehrává, už bylo také několikrát zpracováno v jiných hrách a v ničem nevybočuje ze standartu jiných pojednání o místech z blízké budoucnosti, o megalomanských vizích a jejich úskalích, kde se vždy něco pokazí...

Proč si hru tedy nakonec zahrát? Hlavní hrdinka hry, servisačka Kate, je sympatickou postavou. Zbraňový arzenál, tedy spíše jedna zbraň/pistole s několika druhy nábojů, je zase fajn myšlenkou, leč moc jsem toho nevyužil, protože průběh hry mne k tomu ani moc nenutil - umělá inteligence dostala do vínku dva strategické pohyby, buď se skrýt za překážkou a v tom případě je jí putna, že ji můžu obejít, nebo napochodovat přímo přede mě k rychle eliminaci. Dalším plusem je hezky a uvěřitelně zpracovaný vodní živel s téměř až skutečným pocitem z chladu a schopností ho ovládnout – tady nechápu proč si tuto řekl bych zásadní a podařenou vlastnost nechali vývojáři až úplně na konec, kdy si ji hráč nemůže ani pořádně užít.

Krátkou herní dobu se snaží hra prodloužit hackováním a občasným adventurním prvkem otevírání dveří za pomocí Mavi. Ta je také schopná skenovat neviditelné nápisy rozeseté po zdech lodi. Ve hře je ještě přítomen ´challenge´ mód, odemyká se po dohrání základní hry a jde o jakési arény na čas, což se upřímně přiznám mě moc nebavilo.

Závěrem jen poznamenám, že pokud budou autoři uvažovat o pokračování (čemuž nasvědčuje závěr), měli by přijít z nějakým inovativním nebo překvapivým prvkem, rozhodně zapracovat na AI a promyslet si pořádně práci s atmosférou a příběhem vůbec.

Pro: voda a schopnost ji ovládnout, Kate, několik druhů nábojů

Proti: Ai, závěr, občas ovládání, příběh

+12
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 24 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 13 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 24 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 19 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 11 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 6 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 29 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 17 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 9 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +21
    Napsal Jumas, 4 dny
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…