Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Homeworld

  • PC 70
Tak dnes jen krátce. Homeworld je velice zajímavou hrou, ve které se hráč bez používání plného 3D zobrazení jednoduše neobejde ať už jde o sledování bojiště nebo senzorů. Pravděpodobně bych jej nazval opravdovou vesmírnou strategií už jen z toho důvodu, že útok lze vést opravdu ze všech směrů.

Příběhově mě hra bavila asi tak do první poloviny; zbytek mi připadal tak nějak neslaný, nemastný.

Při soubojích flotil jsem si okamžitě vzpomněl na bitvy ze seriálu Battlestar: Galactica. Ač je grafický kabát viditelně zastaralý, boje jsou skutečně zábavné a to dokonce i pro nezávislé pozorovatele (pořád mi někdo se zájmem koukal přes rameno). Velice jsem si oblíbil mechanizmus zamknutí pohledu na určitou jednotku a bojové formace; tyhle dvě věci tak nějak dokážou vtáhnout do hry.

Naopak mě trochu iritoval nepřehledný interface a také bych nepohrdl přehlednější obrazovkou senzorů. Splněním snu by pak byla možnost přepnutí to kokpitu dané lodi a osobní zapojení se do bitvy...ale to už bych chtěl asi moc :)

Homeworld mě každopádně hodně překvapil už z toho důvodu, že je přes svůj značně pokročilý věk dost zábavný...i přes toho tvrzení se však hodně těším, až vyzkouším druhý díl, který mě prostřednictvím různých videí nadchnul o něco víc. a to nejen lepší grafikou, ale přehlednějším interfacem a širší škálou strategických možností.

Pro: Zábavné boje, opravdová 3D strategie, hudba, na svůj věk excelentní zpracování

Proti: Prapodivný interface, od určité chvíle klesající zábavnost příběhu

+12

Duty Calls

  • PC 80
Hra to opravdu není:D Ale ruku na srdce,nebylo by super mít podobnou AAA hru která si dělá srandu z jiné hry? Toto je pánové a dámy PARODIE. Tedy tupá "AI" koridory apod. jsou narážky na hru nebo spíš na hry. Ano je to tupé a krátké ale účelné a zábavné.

Pro: Že měl někdo odvahu něco něco takového udělat

Proti: Že takových her není více

+12 +14 −2

FlatOut

  • PC 75
Pěkné. Hra mě docela bavila. Od BugBearu to byla moje první hra. Můžete si zazávodit až na 39 tratích (u některých jsem se docela zapotil :) ). Dohráno za 3,5 hodiny. Nadupaná hudba od Amplifire, Whitmore nebo Full Diesel dodávají závodům správnou šťávu. A proč jsem nedal zelené hodnocení? No vadilo mi málo aut a vylítávání bylo časem otravné.

Pro: jízdní model, grafika,hudba

Proti: málo aut, vylítávání

+12 +13 −1

Far Cry 3

  • PC 70
Tak jsem se tedy odhodlal ke koupi Far Cry 3. Hra mě ihned po úvodu dokázala náramně chytnout, jak začal úvod intro a seznámení s pirátem Vaasem a hned na to zběsilý úprk z vezení, grafika pohyby postav a příběh (pomsta bráchy a kamarádů), začátek hry se prostě tvářil parádně EPICKY, na což u mě ale pořádně doplatil. To by bylo úvodem.

Dojem z příběhu a hraní.
Studio ubisoft nejsou zrovna amatéři a hry dělat rozhodně umí (assasin creed, Tom Clancy atp). Ale zpět k Tématu, takže já jako hlavní hrdina jsem vystudovaný trdlo co mělo výbornou z atletiky a po škole jsem se flákal různě po adrenalinových akcích, dobrý to ještě beru, vlastně to bylo docela prima prostě jste malý pivo vrhnutý do situace kdy má všechno zachránit a vůbec netuší co se děje, všechno rychle odsýpá zkušenosti přibývají nové charaktery nové způsoby vraždění nové zbraně, odkrývání historie ostrova a Rakyatu ( mile mě překvapily čínské dopisy a paměťové karty kdy jsem všechno nějak tak studoval a hezky na mě zapůsobilo to že jsi někdo dal tu práci a vytvořil jaký si alternativní sloupek s pěkně čitelnými informace) zní to opravdu jako ráj na první pohled a všechno by mělo být perfektní… jenže není, u mě to prostě nějak nefungovalo. A celý to působily až hrozně uměle.

Grafika, Cutscény, flóra a fauna,a zběsilé mačkání tlačítek ala xbox stlye.
Dále se pokusím vysvětlit proč mě osobně ta hra nějak nesedla, i když sem ji nakonec přelouskal do zdárného konce. Hned bych začal systéme zabití který sice vypadá grafiky nádherně ale časem a častokrát se mi stalo že "nefungoval" tak jak měl například zadrhnutí o cosi imaginárního a nebo prostě jenom to že se nepřítel divně otočil a místo zabitý následoval jenom prázdné pro máchnutí kudlou následné okamžité prozrazení a taky vytažení pistole či zabití vrhacím nožem(ano prošel jsem si tutorko a pochopil sem rozdíly v prováděni (pzn. Vysvětlivky pro jednotlivé akce jsou zvládnuty perfektně) v mém podání ale bohužel fungovaly tak 2 ze 3 možná moje chyba možná se vám to stávalo taky . Dále džungle a veškeré potvory, jednak jich bylo zbytečně mnoho a zdá-li se mi až podezřele agresivní prostě cokoliv na co jste v okolí narazily ... snad až na prasata a kozy tak vše okamžitě útočilo, což mně třeba u geparda docela štvalo, protože šel prostě po všem, ne že by ulovil něco na krmení a dal chvíli pokoj ale prostě vše co vyděl to chtěl zabít stejně tak jako šíleně velká koncentrace agresivních žraloků, na plavání jsem praktický okamžitě zanevřel protože jsme nemohl ani deset metrů od břehu. a pak celkově rozlehlost ostrova a jeho "kartografie" jo chápu jsme v džungli takže to asi bude působit tak že každý kopec a každý strom je stejný, ale prostě jsem se opravdu šílené moc ztrácel a navíc pády z "výšek" a sklouzávání po stržích a přeskakování překáže kdy se mi kolikrát stalo že jsem potřeboval na něco vylézt ale Jason si prostě řek že ne že nahoru nepotřebuje a tak proste než aby na něco "vyskočil" tak to pro jistotu rovnou "přeskočil" nevím možná moje chyba že jsem to dělal špatně, dále systém podrž klávesnici pro akci ... sakra stačí snad jenom zmáčknout ne, taky sebrání zbraň vedle těla s tím jsem měl často problémy protože i přesný pohled na mrtvolu často znamenal že sáhnu pro zbraň co leží tři metry mimo mířítko (proč proboha) co mě dále zarazilo byli přídavné úkoly "cesta lovce" a "zabij nožem" které byly ze začátku senzační, člověk se opravdu snažil i zabít jenom "šéfa" a zmizet ale to upadlo rychle do stereotypu takže později jsem už dělal jenom lov toho co jsem potřeboval pro výrobu vybavení. Další věc co mně ničila byla hláška "opustil jste vyhranění prostor pro misi, mise nesplněna".Jinak dopravním prostředkům se moc vyjadřovat nebudu jelikož jsem měl u všech stejný pocit, jak s bugatkou tak s autem či čtyřkolkou se mi jezdilo všude stejně a všude stejný problémy (co byl holí povrch přes to nejel ehm „vlak“) prostě tenhle kopec dopravní prostředek nevyjede ať chceš nebo ne. Na druhou stranu aspoň náklaďák si dokázal nějak tak proklestit cestu, teda ne zrovna džunglí ale když jste chtěli projet zátaras tak bylo poznat že máte auto o poznání větší, a taky mě naštval transportér a helikoptéra to byly snad jediný dopravní prostředky na který sem se za celou hru těšil abych pak zjistil že to jediný co je pro mě zajímaví je mi odepřeno no nic je to sice škoda ale naštěstí ne nic co by se nedalo ustát.

Story line – epický příběh epický konec epické epická epický.
Prostě všechno bude nejlepší nejdokonalejší a já nevím jaký ještě nejvíc. Ano potkáváte postavy odkrýváte ostrov a jdete si za pomstou. A papkáte drogy a prožíváte jaký si flashbacky o tom jak jste se dostaly na ostrov. A každého „bosse“ vraždíte v jakém si stavu Delíria, ano je to pěkný ale proč proboha asi pětkrát za hru, to je zbytečně moc.Pak mě zarazil konec kdy zachráníte bráchu který má pilotní licenci na letadlo ale sedne do helikoptéry což má s letadlem společné opravdu jen létaní, ovládání je komplet jiné vím o známého co má též pilotní licenci, to ale nevadí je to hra takže pohoda, ale to že že s vámi proletí celou základnu místo toho aby hned pádil pryč ... to mně hodně NAŠTVALO jo dobrý stal se ze mně rambo a chtěl jsem všechny vraždit ale když sakra zachráním bráchu tak s nim chci hned vypadnout ne se mstít dál, A taky Citřin chrám na konci kdy jsem si měl vybrat mezi kamarádi a novým osudem... na mě to bylo prostě přehnaný ... nevím prostě jsem byl ze hry jako z celku zklamán.

Klady záležitosti které se mi líbili.
Abych ale jenom nehanil. Takže UBISOFTU musíme nechat 1. Grafika a optimalizace, všechno nastavený na Ultra a krásně hladký plynulý přechody dne a noci a východ slunce kdy papsrky prořezávají džungli je nádherný (pzn. strejda má chatu na Šumavě a dokázat si ráno přivstat a kochat se vycházejícím sluncem, je prostě Euforický pocit na kterým nedám dopustit a zde byl splněn do puntíku snad poprvé sem se u hry dokázal kochat tak jako ve skutečném životě) takže bomba, dále systém RPG skill pointu a přerozdělování kdy je se věci učíte s jakousi takousi logickou posloupností a tvorba podpůrných látek z bylinek, ano uznávám udělat si rentgenové vidění je sice nesmysl(bylo to ujetý, ale správným způsobem)dále léčení a stimulanty to jsou věci které se sem už vzhledem k prostředí hodí a pasuje tak jak má... takže opět bomba. Potom velké plus "zkoušky rakyatů" těch nebylo mnoho takže jsem si je docela užil navíc se to většinou odehrávalo trochu jinak díky různým zbraním takže taky dobrý. No a nakonec docela široký výběr zbraní a možnost jejich upravování, sice sem na všechno rval tlumič a optiku ale i tak jsou to prvky které celé hře pomůžou, sám jsem tahal hlavně luk a granáty (parádní náhrada za raketomet)potom snipu s tlumičem na pohodlnou likvidaci z křoví, klasika SPAS12 na řešení potíží „closed assault weapon systém“ a nějaká útočná puška jako obyčejná záloha. No a jak již bylo zmíněno na začátku... začátek příběhu a celkově začátek hraní a seznamování s herními principy a postavy, opravdu snad každý kdo byl v hlavní dějové linii měl své kouzlo teda až na hoyeta, ten na mě působil jako kretén a ne jako záporák. To by bylo snad vše a doufám že jsem vám uspokojivě vysvětlil mé nízké hodnocení.

Děkuji s pozdravem
FM

Pro: zbraně, dovednosti, grafika,hudba, postavy, příručka která obsahovala pěkné čtení

Proti: Xboxoví styl akce (držení kláves) druhá polovina hry, závěr a celkově klišé story

+12 +14 −2

Warhammer 40,000: Dawn of War

  • PC 90
Co o tomhle říct? Tak já měl svět Warhammeru rád, hlavně tenhle modernější, ale hry mne nějak nelákaly, sám nevím proč, takže ani Dawn of War nějaké velké lákadlo nebyl. Mnohem později jsem si vybíral nějakou hru, dostal jsem chuť na strategii a našel jsem tohle. Cena nízká, popis zajímavý a ve finále je to Warhammer 40k, co víc chtít?
Víc. Ke svému neskutečného překvapení jsem zjistil, že se jedná o opravdu skvělou hru. Dobrá, mám spíš radost, že je to dobrá hra z prostředí čtyřicítky káčka, ale i po strategické stránce jsem byl spokojen. Asi nejvíc tím, že stojím proti přesile, která je navíc i dost silná. Sice jsem si dal poněkud těžší obtížnost, ale stálo to za to. Orkové byli nepříjemní nepřátelé, když se dostali na tělo, Eldary jsem tedy taky nemusel a vše to ještě navíc doplňovalo to, že můžete mít jen omezený počet jednotek, takže žádné orgie ala CaC se nekonají.
Příběh a mise jsou klasické Warhammerovské, nic víc k nim říci nemohu. Může se to líbit i nemusí. Mě se to líbilo.
Prostě jsem si po dlouhé době skvěle zapařil. Nejlepší Kapitula Blood Ravens ve skvělé strategii, to je něco, co opravdu můžu. Hra vás nutí občas i zapřemýšlet, čím vybavit svoje muže, kudy je poženete, jestli tam prostě vtrhnete, nebo vytvoříte i zálohy, protože někam jen tak vtrhnout je sebevražda, alespoň tedy na nějaké lepší a tužší nastavení. Já to totiž nemám rád nějak přehnanou obtížnost, ale tady jsem si to užíval. Víte, ve většině her to je jenom o tom, že protivník dává větší dardy, nebo jich je víc, ale nic jiného se nezmění. Tady máte šanci bránit se, měnit taktiku, používat rozličnou výzbroj. Ne vybuduj základnu co nejrychleji, nebo protivník má super zbraň, za chvilku se spustí.
Byl jsem spokojený a spokojený jsem doteď. Mrzí mne, že na mém notesu hra padá, takže její hraní prostě není ono, ale to snad časem odstraním a hře samotné to nevytýkám. Skirmish a mulťák její hratelnost prodlužují, dávají vám možnost vyzkoušet si i jiné rasy, což je tuplem fajn, zkrátka bezva hra na dlouhé večery. A pro následovníky Zlatého trůnu je to tuplem povinnost...

Pro: dobrá strategie z dobrého prostředí

Proti: končí to

+12

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

  • PC 80
Před časem jsem si oživil starou (retro) klasiku Keena 4. Pamatuji si, jak jsem to hrál, ještě jako malý capart a ani po těch letech to neztratilo své kouzlo.
Slimáky, odporné houby, nadrogované míče, otravné komáry a už ani nevím, co všechno jsem zde musel přeskákat nebo zastřelit, abych zachránil těch pár důležitých stařešinů. Přiznám se, že mi párkrát došly nervy. Stačil jeden špatný pohyb a už jsem misi musel hrát od znova. Pak jsem však zjistil, že hra jde ukládat i během mise!
Líbilo se mi různorodé prostředí od lední pevnosti, přes neviditelné město, po tajemné pyramidy.
Mezi všemi těmi novotami byl pro mě Keen malým vysvobozením a navracením do dětství. Alespoň na chvíli...

Pro: Stará klasika

+12

Mass Effect 3

  • PC 90
Vlna kritiky sa zniesla na tretí diel Mass Effectu krátko po vydaní. Chápem, ale zdieľam len čiastočne. Epilógom som si zážitok z tohto výnimočného sveta nenechal pokaziť, asi aj preto, že som ho očakával.

Podľa môjho skromného názoru, pokiaľ ide o akčnú zložku, je Mass Effect 3 najlepší diel série. Hlavne vďaka zlepšenému zbraňovému systému i počtu biotických a iných schopností, ktoré môžu postavy využívať. Na kosť ohlodaný systém zbraní a schopností bol azda najväčšou slabinou druhého dielu v porovnaní s jednotkou a trojkou. Každá zbraň je výnimočná, má trochu odlišné vlastnosti a má svoje klady i zápory, takže i keď je tu zbraní na niekoľko desiatok, každá má svoje využitie. Napríklad u brokovníc: zatiaľ čo u jednej prebíjate po každom výstrele, odvďačí sa vám obrovskou silou a slušnou presnosťou. Iná sa prebíja po troch výstreloch a má väčší rozptyl, čo ju robí lepšiu zbraň na blízko. Každý si vyberie, čo mu vyhovuje, možností je mnoho. Hlavne oproti prvému dielu, kde sa zbrane líšíli len počtom výstrelov do prehriatia a veľkosťou poškodenia (čo prakticky znamená, že ste mali tie isté zbrane od začiatku do konca, akurát so zmenenými štatistikami), je to veľký posun dopredu. Parťáci sú v boji vďaka zvýšeniu počtu schopností účinnejší, takže už sa nestane, že taká Tali je použiteľná len proti syntetickým nepriateľom. Aj samotný Shepard dostane do vienka viac schopností, čo robí akciu rôznorodejšou. Nepriatelia dokážu konečne hádzať granáty, čiže hráč už nebude celý boj tráviť zalezený v jednom kryte. Pozitívna zmena.

Postáv ubudlo, čo je škoda, nové postavy (James, EDI, výzorovo upgradnutá Ashley) nie sú nič extra, vyzerajú ako ústupok pre tínedžerského hráča. Aspoň, že Ashley je stále rovnaká mrcha a EDI má z času na čas nejakú zaujímavú otázku v rukáve. Zamrzí redukcia intenzity volieb pri dialógoch, no radšej tento systém, kde sa dá s postavami pokecať skoro po každej dôležitejšej misii, ako v prvom dieli, kde sa asi tak po troch rozhovoroch s postavou nemal človek čo nové dozvedieť. Interakcia medzi ostatnými postavami poteší, práve takéto detaily ma na hre dosť bavily (vzťah Garrusa a Tali pred záverečnou misiou, Garrus/James sa predháňajú, kto z nich je väčší borec, atď.). Hráč má naozaj možnosť vytvoriť si silné puto s postavami. V priebehu hrania som zistil, že občas je lepšie si zvoliť renegádsku odpoveď ako paragonskú, kde Shepard trepne nejakú úplne samozrejmú sprostosť typu "Musíme zničiť Reaperov za každú cenu" - jednoducho scenáristická bezradnosť. Krátke odpovede v konverzačnom kolese boli niekedy nedostatočné vzhľadom na to, že Shepard povie viac či menej odlišnú odpoveď než tú, čo si hráč pod krátkou odpoveďou predstavuje.

Logika nikdy nebola silnou stránkou Mass Effectu. Či už dejová, alebo čo sa týka level dizajnu. Shepardove varovania nikto nebral vážne i po tom, čo sa mu podarilo zachrániť citadelu pred Reaperom a odvrátiť hrozbu Collectorov. Boli sme hlúpi. A za stupiditu sa platí. Cerberus napadne Citadelu, ktorá by mala byť najlepšie stráženým miestom v galaxii, ako keby sa nič nedialo. Koniec, kde vás a Andersona v 40 km dlhej citadele teleportuje do bezprostrednej blízkosti riadiaceho panela (Reaperi asi nie sú tak chytrí, ako sa zdá...). Deux Ex Machina záver a nelogickosti spojené zo záverečnou animačkou. Catalyst dá Shepardovi na výber 3 možnosti - pričom Catalystovo odôvodnenie, prečo ich Shepardovi dáva, je odbyté krátkou odpoveďou a ani tá nemá poriadný logický základ. 2 konce sú pritom úplne nezmyselné (kontrola, deštrukcia - prečo s tým zrazu Catalyst súhlasí, keď arogantne obhajuje svoju pravdu, že organikov treba zničiť?) a tá stredná - syntéza, je vraj podľa Catalysta najlepšia, no sám to neuskutoční a necháva Sheparda vybrať. Možnosť syntézy už ani nezapadá do žánru sci-fi, ale do fantasy a ničí tým snahu o vierohodne a logicky vystavaný svet. Prečo Reaperi neobsadia Citadelu skôr, keď je centrom moci v galaxii? S tými nezmyslami by sa dalo pokračovať. Najlepšiu časť hry tak tvorí liečenie genofágu (i keď nechápem, prečo radšej nezvýšili možnosť pôrodu na prijateľnejšiu hranicu), gethsko - quarianská vojna a rozhovory s charizmatickým Illusive Manom. Politika hrania multiplayeru pre dohranie s najmenej katastrofickým koncom je podvod a žiadne nasledujúce dlc-čka to neospravedlňujú, keďže hodnotím túto hru, nie dlc. Najlepší koniec? Vypnúť hru po Andersonovom "We made it".

Vedľajšie misie sa pohybujú od veľmi dobrých (Grissom Academy) po ľahko zabudnuteľné. Zháňanie War Assets cez skenovanie planét mi prišiel ako dosť divný spôsob zháňania spojencov. Ešte divnejšie bolo získavanie questov od osôb v citadele. Stačí len okolo danej osoby prejsť, človek si ani nemusí vypočuť rozhovor a už má úkol v denníku. Ten je, čo sa týka questov odfláknutý, všetko nahádzané na jednu kopu, aktualizácie doterajšieho priebehu sú buď minimálne alebo neexistujú. Veď ak nájdete nejaký artefakt, prečo sa babrať s hľadaním postavy, o ktorej ani neviete, že existuje, pričom vám nevedome zadala úkol.

Na záver dodám, že i napriek mnohým negatívam ma tretí diel ohromne bavil. Veď v tom, čo robí nielen tento diel, ale celá trilógia dobre, robí dobre takým spôsobom, že v hernej brandži prakticky nemá konkurenciu.

Pro: premyslené univerzum, postavy a vzťahy s nimi, výprava, znovuhrateľnosť, rozhodnutia ovplyvňujúce osud galaxie

Proti: prehnane účelový a nelogický scenár, občas telenovelové bláboly, quest management, nutnosť hrať multiplayer pre "najlepší" záver, zníženie počtu dialógových možností

+12 +17 −5

Hacx

  • PC 60
HACX má za sebou poměrně pohnutý vývoj. Jednalo se o poslední komerční hru na Doom 2 engine (myšleno před renesancí v podobě Urban Brawl: Action DooM 2) a vývoj byl poměrně uspěchaný, předpokládám kvůli konkurenci v podobě her typu Quake, které byly v té době už technologicky někde jinde. Z původně komerčního počinu se postupně stal freeware a v roce 2010 vyšla upravená verze 1.2, která krom jiného umožňovala narozdíl od původních verzí hrát HACX standalone způsobem, například v enginu ZDoom. V současné době autoři pracují na verzi 2.0, která by měla obsahovat 35 levelů (místo původních 21), ale těžko říci, jestli vývoj dotáhnou zdárně do konce (poslední verze r61 z ledna 2012 zatím není komplet hratelná, úplně chybějí některé mapy a jiné jsou zatím nekompletní).

Hra obsahuje komplet novou grafiku, nepřátele, zbraně a zvuky. Je samozřejmě otázka, nakolik se jedná o kompletní změnu a nakolik o přeskinování. Někteří nepřátelé svým chováním vyloženě evokují své předobrazy z Doom II: Hell on Earth a ačkoli hra vypadá na první pohled úplně jinak, tak i předměty jsou v podstatě tytéž, vyloženě nových herních mechanismů (až na tříštící se sklo a diskutabilní cyberspace) se v podstatě nedočkáme, osobně jsem spíše čekal něco na způsob geniálního Strife, nicméně HACX začal jako TC, takže je chyba spíše na mém přijímači.

Zbraně jsou poměrně nápadité. Úder pěstí nahrazuje kopání nohou (v r61 už funguje na způsob Duke Nukem 3D jako sekundární útok s libovolnou zbraní), místo motorové pily je zde Hoig Reznator, původní pistole je nahrazena pistolí střílející náboje po dvojicích (díky tomu je pistole maličko použitelnější v porovnání s Doom II: Hell on Earth). Místo brokovnic tady máme Tazer a Cryogun, zajímavé, leč poměrně nepřesné zbraně, přesto jsem je využíval celou hru. Dále pak stylové Uzi (které žere náboje po tunách), Photon 'Zooka (které jsem pro její pomalost příliš na chuť nepřišel), výborný Stick a nakonec rychlejší a slabší obdobu BFG jménem Nuker.

Stěžejní problém HACX podle mého spočívá právě v nedodělanosti (týká se i mnou hrané verze 1.2). Hra obsahuje některé úrovně, které představují cyberspace, bohužel je vizuálně i kvalitativně velmi podobný tomu v William Shatner's TekWar spíše než jasné, přehledné a matematicky čisté abstrakci v System Shock. Zejména v úrovni Anarchist Dream jsem přemýšlel, pod vlivem jaké látky tvořil jak leveldesignér tak autor hudby (úroveň je naprosto nepřehledná a chaotická už použitým halucinačním barevným spektrem). Některé úrovně obsahují třicet nepřátel, jiné 220 (přičemž počáteční jsou často těžší a nápaditější než finální). Skákání chybí místy poměrně citelně a pohled hlavního hrdiny je posazen proklatě nízko. Graficky je hra taktéž rozporuplná, krásně otexturované levely se střídají s amatérskou grafikou jako na běžícím pásu.

Pokud autoři dotáhnou verzi 2.0 do konce, tak by mohlo jít o osmičkovou záležitost (za zmínku stojí mimo jiné i zamýšlená změna pořadí levelů tak, aby za sebou následovaly více logicky). Takto se bohužel díky nedomyšlenosti a nedodělanosti jedná o lehký nadprůměr, nicméně stále stojí (zejméně jste-li fanoušky cyberpunku) za zahrání.

Pro: Komplet nová grafika, zbraně a nepřátelé, velikost, rozlehlost a nápaditost některých úrovní

Proti: U většiny novinek se jedná v podstatě pouze o reskin, nevyváženost, nedodělanost

+12

World of Tanks

  • PC 70
O World of Tanks jsem věděl už delší dobu před tím, než jsem je začal hrát, ale nikdy jsem nebyl nějaký fanda tanků, aby to moji všeobecnou nedůvěru k onlinovkám potlačilo. Nakonec mě k WoT dokopalo anime Girls und Panzer - tankové bitvy v seriálu měly možná k realističnosti hodně daleko, ale byly správně akční a já dostal chuť prohánět někde vlastní tančíky. Když jsem zjistil, že pro hru existuje řada GuP related modifikací, byla instalace už prakticky povinnost.

K čemu se v důsledku výše zmíněného můžu vyjádřit jen okrajově, je originální hudba a voiceovery, které znám jen z videí na internetu a z toho, co zaslechnu od bratra: Originální hudba mi přijde nevýrazná, české hlášky bych určitě dlouhodobě nesnesl. Sám používám Girls und Panzer music pack a i když ke vhodnosti některých kousků určitě mám výhrady, celkově si myslím, že se ke hře hodí perfektně a vyrazit s 38t do boje za doprovodu "Senshadou March: Panzer Vor!" má hodně co do sebe. Upřímně, nebýt toho music packu, možná bych už WoT taky dávno nehrál.

WoT jsem začal hrát ve verzi 8.3, v současnosti mám odehráno přes 3 tisíce bitev, sólo kamikaze výpadům už se nevěnuju (tolik) a v podstatě se mi daří dost na to, abych nebyl za lamu. Od začátku mě na hře hodně potěšilo, že je mnohem víc o skillu a zkušenostech, než o reflexech (i když i na těch samozřejmě záleží) a že každý tank vyžaduje trochu jiný styl hry a to i v závsilsoti na jeho vybavení, mapě a složení týmů, takže obecně se dá říct, že vždycky je na taktice co pilovat, testovat. Samozřejmě některé tanky je zábavné hrát, jiné jsou nutným zlem na cestě za něčím lepším.

Platební model je myslím nastavený rozumně - peníze vám částečně urychlí grindování, ale všechno podstatené se dá pořídit i bez investic. (Nicméně i tak jsem do WoT už stihnul nalít pár tisíc - nerad grinduju, nerad prodávám staré tanky.) Jedinou zásadní citelnou výhodu představuje prémiová munice, která se sice taky dá pořídit za herní měnu, ale při její ceně to není až tak praktické a která imho dost zásadně narušuje balanc celé hry a imho by měla být z random bitev zcela vypuštěna, nebo alespoň velmi výrazně kusově omezena. Graficky WoT rozhondě neurazí, spíš naopak - člověku se nechce věřit, že hraje free2play hru.

Obecně myslím, že WoT bude minimálně pár týdnů bavit každého, koho tohle téma trochu láká a pokud nad WoT přemýšlíte, říkám jděte do toho. Dřív nebo pozdějš vás naserou poláci, češi, lidi s prémiovou municí, občas debilní matchmaking (ale když nejsou volný tanky, tak co už) a třeba se na to zas vykašlete, ale mezi tím to snad bude stát za to.

UPDATE (9.18-ish)

Po pár letech hraní za větší pay2win aspekt považuju spíš level posádky, než prémiovou munici - na vyšších tierech je rozdíl mezi 50/75/100% posádkou citelný a grindovat posádku na 100% vs zaplatit si 100% hned, se dost podepíše na statistikách. (Ne snad, že by prémiová minuce nebyla problém, ale kolem toho se dá s trochou skillu celkem dobře pracovat.)

Od uvedení Japonsých superheavies do hry se nemůžu zbavit dojmu, že vývojáři rezignovali na balancování. Dřívější snaha omezit power creep vzala za své a neatraktivní tanky byly často přebufovány v OP monstra. Zároveň místo nových regulérních větví WG začalo chrlit OP tier 8 prémiové tanky a posunulo tak hru mnohem blíž k p2w - navíc má WG zásadu prémiové tanky nenerfovat, takže tahle napáchaná škoda už ve hře prostě zůstane. (Navíc WG spolehlivě zabilo Valkyria Chronicles tanky - na které jsem se celkem těšil - tím, že z nich udělali právě OP tier 8 stroje, ačkoliv reálně by pasovaly někam tierům 6-7.) K tomu přišlo odstraňování weakpointů na těžce pancéřovaných strojích, takže prémiová munice je v některých situacích nutností. Rebalanc lehkých tanků je posunul z role skautů mnohem blíž ke středním tankům, čímž imo taky značně ztratily na atraktivitě. No a pak je tu taky další stupeň rezigrance na držení alespoň nějaké historicity co se vlastností tanků týče.

Někdy na jaře 2017 jsem holt zjistil, že už mě WoT vlastně nebaví a od jara jsem na hru nesáhnul. Patrně se ke hře zkusím vrátit, až přijdou HD mapy, nebo když se objeví další CS linie, ale to nejlepší už má WoT asi za sebou.
+12 +13 −1

Metro: Last Light

  • PC 50
Metro: Last Light hodnotím o celých 35 % procent níže než Metro 2033. Mám z toho rozpačité pocity. První díl se mi ve své době ohromně zalíbil, dokonce mě i navnadil k přečtení předlohy, nyní se ale obávám, že by mi při opětovném hraní moc radosti neudělal.

Nejdřív to dobré. Last Light nemůžu plně odsoudit, protože jako jedna z mála FPSek si dokáže svou přísnou koridorovou strukturu obhájit. Už z principu musí být prostředí stísněné. Atmosféra se kazí jen na povrchu, kde se praktikují stejná omezující pravidla. Dále se mi líbila dějová linie přátelství, kterému stojí v cestě rozdílná ideologie. Bohužel někde za polovinou se společník vytratí a po zbytek hry se stává docela zbytečným.

Teď k tomu nechvalnému. Především mi Last Light přišlo tupé, ploché, ničím nevybočující. K žánru přistupuje jen o špetku víc originálně, než nejhloupější z hloupých (singleplayery posledních dílů Call of Duty, Battlefield 3), ve všem ostatním se jim nebezpečně přibližuje. Je tu směšně lehký stealth, který hru činí dvakrát delší a nudnější. Kdo se rozhodne pro cestu zásobníků a kulek, bude odměněn ryzím CoD klonem bez respawnu a s nevhodně rozmístěnými savepointy. Troufám si tvrdit, že do celkového vyznění pasuje druhá volba lépe. Hráče totiž čekají všechna ta veselá klišé – zkratky v podobě neustálého omdlévání a probouzení se do vhodných chvílí, naskriptované kontaktní souboje nebo pády z výšek, efektně prázdný zpomalený pohyb a tak dále.

Příběh je podávaný mimořádně zmatečně, přestože tu vůbec není přehršle dílčích motivů (jako v Crysis 3) a z hlediska výstavby je to vlastně strašně banální věc (cesta za Temným + cesta s Temným). Záchranou je Artyomovo shrnutí před začátkem každé kapitoly, které směšně nedokázalo propojit objasnění děje hráči s formou deníku. Ale poslouží. Za nejostudnější potom považuji přítomnost postavy, která zázračnými schopnosti dovoluje nahlédnout do mysli dalších. Odhalujeme tím podstatné plány a intriky, ale ve skutečnosti je to berlička scénáristy (samotný autor předlohy, tentokrát bez asistence dvou spolupracovníků), který nebyl sto hráči zprostředkovat, co kterého fanatika k čemu vede. Povšimněte si taky, jak jsou ty všechny obezličky natlačeny do poslední hodiny. Teprve tam někomu začalo docházet, že se na otázky taky musí hledat odpovědi.

Metro 2033 nám Artyoma představilo v poměrně rutinní každodennosti, kdy cesta metrem v prvním plánu nevede ke spasení a přítomnost nadpřirozena jde spíš vytušit než vidět. Last Light všechen strach z Temných vkládá do malého Dreamworksovského žvanila, čímž veškerou stísněnost budovanou původním Metrem zcela zevšedňuje a neguje. Největší hrozbou se tak stává člověk – ale ne lidská masa, jen pár mocichtivých ignorantů, kteří rozhodně netvoří vzorek obyvatelů metra. Zachraňuji lidstvo, ale ve jménu čeho? Do příběhu násilně napasovaných rodinných hodnot? Pro ideál dobrého člověka, který nepije, nezabijí a nekouká na striptýz? Přijde mi, že Last Light nemá a neví co říct. Je to jen diskutabilně zábavný spektákl.

Sorry. :'(
+12 +15 −3

ArmA: Armed Assault

  • PC 75
Flashpoint je jednou z mých oblíbených her, proto jsem se na Armu těšil. Bohužel, ArmA není tak dobrá jako Flashpoint. Sice to není špatná hra, ale zklamání přece jenom je to je.

Hratelnost zůstala zachován, až na to, že hráč může konečně plavat a také byla přidána možnost přepínání postav. To jsou asi největší změny. Zklamáním je však počet jednotek a de facto absence třetí strany. Ona totiž jihosahranská armáda je to samé co americká, až na to, že má starší uniformy a horší výzbroj. Úplně tu chybí partyzáni.Naproti tomu se mi velmi líbil ostrov Sahrani, na němž se ha odehrává. Je rozsáhlý a obsahuje pouště, lesy i poměrně rozsáhlá města. Akorát je škoda, že na jihu téměř chybí budovy, do nichž lze vstoupit. Také potěší skutečnost, že území severního Sahrani dost připomíná naši krajinu a také to, že tu je spousta odkazů na ČR viz. Starobahno.

Z kampaně mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi vadilo vyprávění příběhu, kdy vaše postava nemá jméno a chybí tu úplně rozhovory se spolubojovníky. Tím byla odbourána atmosféra, kterou měl Flashpoint. Na druhou stranu jsme se dočkali realističtějšího konfliktu, a samotná zápletka je velmi dobrá. Taky mě potěšilo, že hlavní mise jsou pěchotní a mise za ty ostatní druhy jednotek jsou volitelné (speciální jednotky, vrtulníky a jiná vozidla). Jen mi tu chyběly tankové mise. Naštěstí tu stále je ten editor, který člověku umožňuje se pořádně vyřádit.

Pro: Herní svět, náplň misí, editor, zápletka, grafika, easter eggy

Proti: Způsob vyprávění příběhu, málo jednotek a absence plnohodnotné třetí strany

+12

Ace Combat: Assault Horizon

  • PC 80
Sakra, to bol nárez! Síce nie bez chýb, za to s poriadnou dávkou adrenalínu a explózií.

Siedmy diel Ace Combat série je iba druhým dielom, ktorý som dohral, alebo vôbec hral. Nie že by som nemal rád letecké arkády, poťažmo celú Ace Combat sériu , ale nejak sa nie a nie k týmto hrám dostať. Prvý diel, ktorý som hral bola trojka ešte na starom dobrom PSX a potom dlho dlho nič. Až naraz spoločnosť Namco ohlásila port Assault Horizon pre PC a ja som si povedal, že tentokrát už do toho ísť musím.

Prvé dojmy z hry sa niesli v akomkoľvek len nie pozitívnom duchu na čom sa podpísalo ovládanie. Hovoríte si, že človek znalý PC verzií starých Resident Evilov by mal čakať, že konverzia pôvodom japonskej konzolovej hry dopadne podobne, no ja som dúfal, že doba sa zmenila. A našťastie sa aspoň trochu predsa len zmenila a to tým, že autori do hry pridali aj podporu myši, pretože keby som mal celú hru odohrať len na klávesnici, sekol by som s tým hneď po úvodnej „tutoriálovej „misii. Nadarmo sa nehovorí: „bez X360 gamepadu k PC nesadaj“.
Nakoniec sa mi ale podarilo dopracovať ku, v rámci možností, pohodlnej ovládacej schéme. Síce to malo od dokonalosti stále dosť ďaleko (skoro som pri manévrovaní so stíhačkaou zodral podložku na myš) ale už sa tomu dalo hovoriť hranie.

Assault Horizon by sa dal charakterizovať ako „Call of Duty v oblakoch“. Pri niektorých misiách som si dokonca aj pripadal, že hrám onú slávnu hru. Ale povedzme si na rovinu, je to zle? Ja mám efektnú bezmyšlienkovitú akciu rád a tej sa mi tu dostalo požehnane. Naháňačku s atómovkou na F22, vlastne všetky scény s F22 v hlavnej úlohe ešte dlho nedostanem z hlavy. A o nič horšie na tom neboli ani misie na Apachovi, ktoré popri tých so stíhačkami pôsobili ako vítané osvieženie. O niečo slabšie mi prišli misie na Black Hawku, kde jedinou úlohou bolo strieľať z palubného guľometu. Na druhej strane, boli len dve, takže to vývojárom môžem pokojne odpustiť.
Samotné dogfighty sú v hre spracované celkom originálne. Môžete nepriateľov buď naháňať a páliť po nich z diaľky ako v predošlých dieloch alebo využiť celkom intuitívny a efektne spracovaný dogfight systém, s ktorým sa po stlačení príslušného tlačítka zavesíte oponentovi za chvost a začína sa hra na mačku a myš, ktorá končí buď útekom alebo grandióznou explóziou.

Keďže ide o už o takmer 2 roky starú hru, nečakal som žiadne grafické orgie. Napriek tomu, explózie vyzerajú náramne a aj modely sú celkom detailné. Jediné, čo je na nižšej úrovni, je spracovanie terénu a pozemných objektov. Ale keďže ide o hru, ktorá sa odohráva vo vzduchu, môže vám to byť srdečne ukradnuté.

Celkovo som toho od hry moc nečakal a nakoniec ma veľmi príjemne prekvapila. Nie je to dokonalá hra a mnoho vecí, najmä ovládanie v PC verzii, mohli autori trochu vyladiť a spomínané „chopper gunner misie“ mierne zaostávali za ostatnou náplňou, napriek tomu som s hrou spokojný. Koniec koncov, každý deň nedostanem možnosť preletieť sa v tak nádherných strojoch ako je Raptor, Hornet, Apache a mnohých iných.

Pro: dogfight systém, nekončiaca akcia, detailne zobrazené stroje

Proti: ovládanie, chopper gunner misie

+12

Peggle

  • PC 100
Naprosto skvělá oddechová hříčka, která je přitom schopná zabavit i na dlouhé hodiny. A když si dáte Duel s kamarádem, tak i několik hodin. Adventuru jsem dohrál několikrát a stejně mě to pořád láká dát si jí znova.
Graficky na vysoké úrovni, vlastnosti jednotlivých průvodců jsou dobře vyladěné a skvěle do hry pasují. Zvuky, kdy se kulička dotýká jednotlivých pegů, se plynule mění s počtem trefených pegů. A když po posledním oranžovém pegu spadne do otvoru za 100.000, tak to je grafický a zvukový gejzír

Pro: Hratelnost, grafika, nápady, vlastnosti průvodců

Proti: nevím o ničem

+12

Riana Rouge

  • PC 75
Riana Rouge je dalším důkazem o nadčasovosti a masivním dopadu interaktivních filmů z konce 90. let minulého století, které dodnes určují trendy moderních her. Zatímco typické herní prvky klasických adventur skončili dávno v propadlišti dějin, tak geniální nápady z IF jsou dodnes v AAA hrách vykrádány a s drzostí prezentovány jako nové, či snad dokonce revoluční. Pche! Práce s kamerou, střih a cit pro detail je zde na takové úrovni, že Kojima si v přímém srovnání musí připadat jako úplný žebrák. Bez Rianiny dialogové fikanosti by těžko kdy mohl vzniknout Mass Effect v podobě jaké ho známe dnes.

Příběh to je epika sama. Dojemné loučení velkých zelených čuráků před závěrečným finále pohne i s tou nejotrlejší duší. Sledovat přeměnu stydlivé dívenky v nadržené monstrum, které pro záchranu lidstva hravě a ochotně vyleští i tu nejšpinavější kliku je zážitek, kterých ve videoherním světě moc není. Výdrž a neodbytnost některých protivníků je však taková, že Rianě často nezbývá nic jiného, než osedlat koně a vymlátit z nepřítele poslední zbytky života. Emoční stránku a sžití s postavou se sice snažil poslední Tomb Raider okopírovat do posledního detailu, leč božské genialitě tvůrců RR se nepřiblížil ani omylem. S Rianou budete dýchat a umírat jakoby to byla vaše vlastní dcera. Každý nesprávný krok je trestán explicitní a řádně krvavou smrtí, která však Rianě sluší víc než titěrné šatičky, v kterých se producíruje.

Logika puzzlů pohrdá klasicky neologickou logikou a to je jedině dobře. Urino/ventilární nápad hned v první velké hádance doslova vyráží dech. A to je přitom teprve začátek. Srdce každého zhýralého adventuristy bude plesat nad přívalem vytříbených chuťovek, o jejichž existenci se mu dosud ani nesnilo. Zapomeňte na Hot Coffee, je to jen legrace pro děti. Vrata od chlíva Riana otvírá dokořán! Přitom platí, že čím hlouběji do ní pronikáte, tím větší sfinčík na vás čeká.

O velkém skoku do budoucnosti svědčí i fakt, že na rozdíl od jiných - dnes už nespustitelných a za spuštění ani nestojících braků - funguje RR bez problémů i ve Windows 7. Takhle chutná revoluce!
+12

Bulánci

  • PC 75
Slogan Bulánků "kdo se vleče neuteče" mě velmi rozesmál, když jsem ho slyšel poprvé a rozesměje mě i dnes. Stejně jako označení pro Bulánky EAP. Což znamená extrémě agresivní polštář. Hra o polštářích s bouchačkama, kteří na dobrou noc začnou po sobě střílet. Nebo na jiné Bulánky nastraží minu :D. Rozstřílejí klidně i nevinného zajíčka, který se jim připlete do cesty. V multiplayeru skvělá zábava na odreagování od běžných problémů. Škoda jen, že těch map je tam tak málo.
+12

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 80
Série Call of Juarez vždy patřila mezi hry, které v sobě měly perfektní příběh, postavy a především se jednalo o jedny z mála cest na Divoký západ v herním podání. U čtvrtého pokračování jde vidět, že se tvůrci museli vydat méně mainstreamovou cestou. Podle mého názoru za to může fakt, že ... Cartel. Třetí pokračování se prostě nepovedlo a možná díky tomu vychází ... rychlá, oldschoolová a neuvěřitelně zábavná, jednoduchá, prostě návyková záležitost jako prase s podtitulem Gunslinger.

Gunslinger v sobě opět spojuje prvky série Call of Juarez. Hlavní postava Silas Greaves přichází do saloonu a začíná místním štamgastům vyprávět své příhody z mládí a že jich nemá málo! Od parťákování s Billy Kidem, přes štaci s Jessem Jamesem, až po duely s Butchem Cassidym a Sundance Kidem. To vše doplňuje návyková hratelnost v čele s jakýmsi bullet-timem, kdy nepřátelé zčervenají a zkušeností body se násobí. Strašná paráda je vykopnout dveře, hra vás automaticky zpomalí a mrtvoly na zemi jsou už jen otázkou rychlosti.

Hratelnost je u Gunslinger pravděpodobně tím nejvetším kladem. Je možno využívat jak jednotlivé revolvery, tak si je vzít obouruč. K dispozici jsou také klasické brokovnice, pušky a především pomyslná druhá metla lidstva, kulomet Gatling (hned po legendárním MG42). Variabilita misí je opět hodně široká, od klasického westernového městečka, přes saloony, močály, doly, až po jízdu na vlaku.

Gunslinger je za svou cenu překvapením, které udělá radost všem, kteří hledají nenáročnou akci s příjemnou grafikou,, tahle záležitost je navíc zábavná, motivuje ke znovuzahrání a nabízí i po pěti hodinovém příběhu další vyžití, jehož největší výzvou jsou duely na životy. Potěší i arkádové mise zrecyklované z kampaně, kdy jde jednoduše o to vystřílet parchanty, v co nejzajímavějším pořadí.

PS: Jsem rád, že je série Call of Juarez zpět, díky Techlande!

Pro: grafika, bullet-time, nenáročnost, návyková hratelnost, jednoduchost

Proti: poměrně složité duely, poněkud kratší příběh

+12

Need for Speed: Carbon

  • PC 55
Návrat do noci. Návrat ke světlům, neonům, mokrým potemnělým silnicím. Ale také znovu další přiklonění ke konzolím, návrat nulového tuningu, průměrnosti, nudy a nezajímavosti, vč. už poněkud pitomoučce vyznívající nadvlády pomocí honiček v kaňonech. Vypadalo to celkem dobře, ježdění po úzkých silničkách na kopci byla také změna, ale... Ale hra neměla žádné ambice posunout NFS někam dál, někam, co už NFS nevytěžilo v minulých dílech. Šlo o recyklát již jednou použitého, sic osvědčeného ale již vytěženého. Jako noční DLC pro Most Wanted by to šlo, jako další celý nový díl to nenabídlo zhola nic. Samozřejmě krom dalšího neskutečného cheatování hry, aby hra v důležitých závodech neprohrávala tak jednoduše. U téhle hry už vůbec nevím, o co v ní šlo. Je to už pěkných pár let, ale nenarazit tu na hru díky výčtu všech NFS titulů, zřejmě bych si na ní už vůbec nevzpomněl. EA se snažilo dát do vínku hře filmovější zážitek. Jenže tak nešikovně, že to namísto obdivu vyvolávalo spíše smích nad nepromyšlenou laciností takového kroku.

Pro: Noc, světla, barvičky, neony, serpentýny "v oblacích"

Proti: Nezáživná recyklace již mnohokrát dohraného; cheatování hry; kaňony; nutnost vypnout hudbu; čím dál tím více se projevující konzolovitost, ignorující způsob ovládání PC

+12

Sniper Elite

  • PC 80
Tak dneska pokořeno na obtížnost "Marksman" - celkem zajímavá akce a ačkoli to teda není ňáká pecka, u které bych se oháněl superlativama, tak tomuhle vskutku povedenýmu béčku nic nelze až tak vytknout:

Grafické zpracování na slušné úrovni, ačkoli v roce 2005 už byly na trhu radikálně vypiplanější hry. Sice je prostředí trochu monotónní, občas však čeká hráče vítaná změna. Trochu však zamrzí "klouzavej" pohyb, na kterej se bohužel musíme dívat celou hru - především plížení mi přišlo až odfláknutý.

Náplň misí je taky stále v podstatě obdobná (jdi támhle a všechny zabij), ačkoli se snaží alespoň příjemně tvářit, že ne. Souboje jsou ale zpracovaný hezky - balistické klesání střely nebo vítr mě mile potěšil. I umělá inteligence se chová vcelku rozumně – nikam se neženou a uměj si i počíhat. Muzika je potom kupodivu vynikající a ani příběh není špatnej.

Skutečně však nechápu, proč zadávající uvedl jako sekundární žánr simulátor. Dobře - vítr a balistické klesání střely je sice móc hezký, ale u střílečky z pohledu třetí osoby hráč přece vidí za roh i když postava čumí do zdi. Dále když mám v ruce pistoli, ihned po zmáčknutí tlačítka mám k dispozici optiku a můžu vesele zaměřovat (jen s výstřelem musím vteřinku počkat). Nebudu už radši ani rozebírat, že tank jde v téhle hře sejmout jednou ranou ze snajperky do externí nádrže. :) To mi jako simulace moc nepřijde.

Pro: zpracování střelby snajperkou

Proti: pohyb hlavní postavy, tanky na jednu ránu

+12

Cold Fear

  • PC 85
Tenhle kousek jsem sežral doslova jedním dechem (na survival horory mám slabost) a nebýt několika nepříjemností, byl bych opravdu spokojen:

Výborné grafické zpracování – na svou dobu jistě trhák. Rozpohybovaná loď, skvěle zvládnutý vlny – opravdu z nich jde strach a právě neustálej houpavej pohyb hutní výborně atmosféru. Muzika je taky obstojná a nemálo se na utváření této podílí.
Příběh sice není nikterak originální, ale mně se v podstatě líbil, když zdvořile přivřu oko nad několika nelogičnostmi. Hráč se tedy vžívá do role zaměstnance pobřežní stráže, který má společně s kolegy prozkoumat podezřelou ruskou velrybářskou loď. Velmi jsem uvítal, že postava není němá, ale naopak povídá si dokonce i sama pro sebe, aby hráči usnadnila postup.

Ovládání je velmi diskutovaná věc, která se opravdu sice moc nepovedla, ale jelikož KDYKOLI po stlačení druhýho myšítka kamera poslušně přistane za temenem našeho Hansena, tak nemůžu až tak hanit - některý pasáže jsem prostě prošel s namířenou zbraní a ušetřil si tak asi nervy. Opravdu mi tahle hra sedla a šel bych s hodnocením výš, několik drobností, který mi zážitek ze hry dost kazily:

Nejsem sice odborník na ropný plošiny, ale přijde mi až k pláči, že se houpe pořád stejně jako ta loď, což považuju za technicky nemožný. Sice potom v některých modulech houpání zcela přestane, ale hned za dveřma se to zas celý houpe! Proč? Asi kvůli tomu že se v druhé kapitole někam vytrácí onen pocit, že každá vlna ohrožuje loď a člověk se tak cítí bezpečněji.

Dle mého názoru by obrácení kapitol zajistilo, že by příběh měl větší spád. Takhle ta plošina byla jen slabej odvar dechberoucí první kapitoly, kterou nasadili autoři laďku tak vysoko, že ji sami už nedokáží překonat. Nebylo by víc cool opustit bortící se plošinu a dál bojovat o život ve vlnách starý rozvrzaný lodi?

No a délka. Nestává se mi, že bych hru dohrál za jednu noc. 6 hodin hraní je prostě zoufale málo. Ke spokojenosti bych potřeboval 2x tolik!

Cellkově shrnuju titul jako výbornej atmosférickej survival horor, kterej bohužel má pár much. Největšími z nich jsou žalostná délka a postupně se vytrácející atmosféra, která bohužel nedokáže gradovat, jak bych očekával. 85%

Pro: atmosféra, hudba, loď zmítající se ve vlnách

Proti: délka, houpe se i to co se houpat nemá...

+12

Thomas Was Alone

  • PC 90
Thomas Was Alone je logická skákačka. Hra obsahuje 100 levelů, což je slušný počet, který mi přišel tak akorát. Ovládáte zde obdélníky různé velikosti a vlastností, které se snažíte dostat do cíle. Každých deset levelů dostanete nový obdélník. Později, až budete mít za sebou asi 80% (nebo 90%?) hry, se hratelnost mírně změní. Dostanete obdélníky s odlišnými vlastnostmi. To už se budete blížit ke konci. Obtížnost není vysoká a tak se jedná hlavně o oddychovou záležitost.

Příběh je velice pěkný a u hry vás udrží, i když se někomu může stát, že ho přestane vnímat. Mě se to ovšem nestalo. Nečekejte však něco ve stylu Mafie. Hra má docela pohádkový příběh, který je ovšem velmi smutný, což podtrhuje úžasná hudba. Právě ta hře hodně přidává a musím říct, že David Housden odvedl kus dobré práce. Doufám, že Volume bude mít minimálně stejně dobrou hudbu. Hra také provází vypravěč s hlasem Dannyho Wallace, kterého také musím pochválit. Ten nás seznamuje s jednotlivými postavami a zprostředkovává nám jejich myšlenky. Každá z nich má jméno a určitou povahu. Osobně jsem si je zamiloval.

Grafika je velmi jednoduchá, ale to je zjevně účel a složitějším grafika by hře nejspíše uškodila. Hra by totiž ztratila část své atmosféry.

Celkově musím doporučit těm, kteří hledají něco oddechového pro nenáročné, ale pokud hledáte nějakou pořádnou herní výzvu, tohle asi není pro vás. Musím však obecně doporučit zmiňovanou hudbu, která je úžasná.

Pro: Hudba, charaktery postav, atmosféra, délka

Proti: Není pro náročné

+12