Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 90
Svět Star Wars má solidně propracovaný svět a reálie, vytvořil si kolem sebe solidní kult, tak bylo jen otázkou času kdy někdo vezme myšlenku pro vytvoření solidního RPG do tohoto světa a dá hráčům možnost ochutnat něco více smysluplnějšího. Proč ale pořád omývat stejnou dějovou linku kterou představil George Lucas ve svých filmech, vykašlat se na to a odvyprávět svůj vlastní pohled na to jak to bylo ještě dávněji v jedné předaleké galaxii.

První setkání s hrou nedopadlo dobře, kdy se mi ovládání a interface zdáli všelijaké, hratelnost zvláštní a první dojem prostě zklamal. Po pár letech mi to nedalo a po čtění všeho okolo a prohlašování jak je to úchvatný zážitek jsem to zkusil znovu.

A hle po vstřebání prvotního pocitu, přijmutí nových pravidel, zvyknutí si na bojový styl hry, už nestálo nic co by brzdilo možnost ponořit se do nové války a poznat starou Republiku a setkání se Sithy.

Už úvodní planeta Taris kde jsem strávil bezmála 10 hodin mě fascinovala svojí rozličností, kde jsem navštívil rozličná místa s velmi zajímavými úkoly, poznal nové společníky a další postavy. O to více mě dostalo co přišlo po této planetě.hlavně mě solidně překvapilo zničení Tarisu, kde vše co jsem pro zdejší obyvatele udělal bylo zničeno orbitálním bombardováním, bravo to jsem nečekal a je to v zásadě příjemná myšlenka k zastavení se že vše co ve výsledku děláme přijde v niveč díky rozhodnutí někoho jiného

Další planety pak nabízí každá něco svého a originálního ať už úkoly, charaktery, prostředí a situace které nastanou. A zmiňovat zde nějaké nemá cenu jelikož lepší je si je prožít než o nich číst. Navíc zdejší příběh je velmi dobře napsaný a nabízí i zvraty které nejsou často viděny ve hrách.

Tudíž pokud jste nehráli a máte rádi svět Star Wars a RPG, určitě tu chybu napravte, tento zážitek se těžko popisu to se musí prostě zažít, jelikož je to unikátní záležitost.

Pro: Svět Star Wars, unikátní příběh, postavy a charaktery, události před filmy

Proti: první dojem může být matoucí

+12 +16 −4

Transport Tycoon Deluxe

  • PC 95
Vylepšená verze Transport Tycoonu, která nabídla další herní možnosti a tím pádem i další hodiny, lépeřečeno dny zábavy.

Nový systém semaforů nabízel možnost stavět složitější železniční uzly a nové mapy nabídly zajímavá postředí pro dopravní podnikání. Jednalo se o subtropickou mapu připomínají Mexiko, pak zimní připomínající sever Evropy a pak fantasmagorickou zemi hraček. Každá mapa se navíc odlišovala typy průmyslových závodů a komodit, což představovalo zajímavé zpestření a zároveň učení se, co kam vozit, aby výroba nestála.

O hratelnosti a grafice platí to samé jako u předchozí verze Transport Tycoona. Na svou dobu parádní kreslená grafika v režimu 640x480 s relativně dobře propracovanými detaily a rozhodně bych neměl zapomenout ani na návykový soundtrack v podobě několika midi skladeb. Jedinou menší slabinou hry je inteligence protivníků, kteří zásadně staví dopravní cestu nesmyslně klikatě a i dřevo z lesů nebo uhlí jsou schopni vozit letadly.

Pro: grafika, hratelnost, dopravní tématika, zábavnost na dlouhé hodiny, nové herní možnosti

Proti: AI konkurentů, absence kvalitního pokračování

+12

Liero

  • PC 90
Liero byla ve své době jedna z těch her, co byla nesmírně návyková zabíječka času. Pamatuju, jak sme se bráchama navzájem vraždily až nakonec vznikla v domě rvačka o to, kdo podvádí :)
Každopádně Mám na Liero strašně milé vzpomínky a to díky určitým zajímavým možnostem, které tehdá nebyly až tak ve zvyku.

1. Obrovský výběr zbraní a možností aplikovat je (např. Missle a její "oko" jak jsem tomu říkal já)
2. Hra dvou hráčů na jednom počítači (díky tomu jsme s bráchou měli hodně modřin :))
3. Možnosti nastavení hry (načítáni zbraní, co bude v balíčcích, atd...)
4. Tvorba map (na tom jsme se vyřádili)

Bohužel hra měla svoje neduhy, mezi ně patřila hra s bootem, který nebyl zrovna nejchytřejší a problémy se spuštěním.

Pro: Možnosti, výběr zbraní, mutiplayer, tvorba map

Proti: Booti, problémy se spuštěním

+12

Jetpack

  • PC 90
Jetpack byla jedna z prvních her, které jsem jako dítě hrál a taky je to jedna velká krásná vzpomínka.

Hra byla jednoduchá, se spoustou levelů a jejich editorem. Možná se víc jak 100 úrovní může zdát na tak jednoduchý princip (sesbírej a konec) příliš, ale hra pokaždé vyrukovala s novou neohranou výzvou a tak jste mohli u hry strávit víc jak deset hodin (jak už psal JohnCZ).

Když člověka přestala bavit základní kampaň sedl si k editoru a mohl si hrát tak dlouho dokud mu z nesnesitelných zvuků nepraskla hlava. Ano! Musím říct, že by se hra bez těch svých zvuků obešla, protože když jste od počítače odsedly, tak se vám v hlavě ještě hodinu ozývalo "cink, cink, cink, cink, trrr, cink,..."

Ale zvuky nebyly jediným mínusem, který mě otravoval po celou hru. Občas jste se totiž jednou spletli a nemohli jste se z neustálého umírání v tom určitém levelu vymanit.

Každopádně ovladatelnost byla jednoduchá a bezproblémová, stejně jako grafika, která se mě nesmírně líbila (a to jsem nebyl žádný znalec).

Jetpack je zkrátka jednoduchá stará herní pecka - 90%.

Pro: Grafika, úrovně, ovladatelnost, editor

Proti: občasně těžké, zvuky

+12

Grand Prix 3

  • PC 90
Simulátory Formule 1 jsem hrál zatím jen tři, a to Formula One Grand Prix, F1 2002 a právě komentovanou hru Grand Prix 3 a možná i díky tomu mi každý z těchto simulátorů utkvěl v paměti, ze které nejspíše nikdy nezmizí.

Grand Prix 3 začala skvělým intrem s nezapomenutelnou hudbou, po kterém následovala legendární znělka FIA F1, jenž bohužel byla nahrazena novější verzí, která již nemá takové kouzlo a tolik se mi nelíbí.

Po tomto audiovizuálním zážitku jsem se v kůži mého nejoblíbenějšího jezdce Michaela Schumachera usadil do kokpitu Ferrari a začal boj o každý bod na reálných tratích, s reálnými vozy a reálnými jezdci (jen Jacques Villeneuve byl z neznámého důvodu nahrazen Johnem Newhousem).

Jako optimální volba obtížnosti mi přišla nejrozumnější zlatá střední cesta, což se posléze ukázalo jako správné řešení. Jelikož moc nerozumím nastavení vozu a zde se naskýtá opravdu spousta možností, na nic jsem nešahal, čímž jsem nic nezkazil, protože monopost se choval tak, jak měl.

Pár chybek se tu také najde, ale fakt, že monoposty se liší jen barvou a licence je oproti datu vydání dva roky stará, převažuje značné množství kladů, které dělalo z Grand Prix 3 nejlepší simulátor Formule 1 své doby.

Pro: intro, znělka, licence, John Newhouse, spousta možností nastavení vozu, hudba

Proti: monoposty se liší jen barvou, licence je dva roky stará

+12

Tom Clancy's Ghost Recon: Advanced Warfighter 2

  • PC 80
První Advanced Warfighter byl pro mě naprostým, ale naprostým překvapením. Na dvojku jsem se fakt těšil. A jak to tak bývá, moje nároky byly přehnané a hra mě lehce zklamala. Po všech směrech je o kus horší než první díl. Povězme si proč.

Opět jsme se s Jackem vrhli na kampaň v kooperaci. Po spuštění mě nemile překvapily změny v systému coop hry. Hraní je o dost jednodušší. Pokud vás nepřítel zabije, po chvíli se respawnete opodál. Má to ale dvě pravidla – po parťákovi nesmí nikdo střílet a parťák do té doby nesmí zhebnout, jinak je konec hry. Upřímně, naštvalo mě to. Počáteční mise jsou totiž až dementsky jednoduché - kde prakticky není jak chcípnout. Naštěstí se to po čase změní. Závěrečné 4 mise jsou naopak tuhé tak, že jsem byl za respawnování rád, protože jsme chcípali furt. A taky měly tyto mise konečně kouzlo jedničky, které zbytek hry tolik postrádal. Poslední misi jsme překvapivě dali na první pokus, ale můžu říct, že nic těžšího jsem za poslední dobu nehrál.

Jednička byla skvělá v tom, že design všech map byl hodně nelineární. Dvojka je více skriptovaná a mnohem více koridorová, což omezuje hráčovy snahy o taktizování. Dále mi citelně chyběly zdlouhavé přelety nad městem před začátkem a po skončení mise. Hře to dávalo reálný nádech a to ve dvojce prostě chybí.

Naopak potěšila hromada nových zbraní a dalšího vybavení. Grafika doznala pouze několika kosmetických změn, ale vypadá pořád skvěle a krásně se i hýbe. Zvuky a pocit ze střelby je jeden z nejlepších, co jsem doposavad zažil. Máte opravdu pocit že střílíte do živého. Jedna-dvě rány a nepřítel se kácí k zemi. Animace zásahu jsou vymakané a každej paňáca chcípne jinak. Jednoduše slast.

Trochu mě mrzí ta hromada bugů. Nevím jak u singlu, ale u mulťáku hodně haprují skripty (např. vrtulník odletí z bojiště pryč, aniž bychom do něj nasedli atp). Docela časté padání hry taky nepotěší. A umělá inteligence? Blbá, kluci nějak zapomínají střílet.

Verdikt: Horší než jednička, ale stále hodně zábavná akce. Nebýt bugů, šel bych o kousek vejš. 80%

Pro: výborný pocit ze střílení, audiovizuální zpracování, poslední čtyři mise

Proti: bugy, oproti jedničce menší a více koridorové mise, mnohá zjednodušení, výkyvy v obtížnosti

+12

Battlefield 3

  • PC 80
A je to tady, DICE vhazují rukavici do ringu a vyzývají Infinity Ward na souboj v jejich vlastní disciplíně. Máme tady moderní válečný konflikt, zatím nejasně definovanou hrozbu, kterou je třeba odvrátit, několik důležitých master-seržantů, jejichž jména brzo zapomeneme a hlavně nálož pořádně hutné akce! Nechronologické vyprávění začínající výslechem vaší postavy na stanici a přeskakování misí podle toho, o čem zrovna vaši nadřízení chtějí vědět, se mi zamlouvalo. Je to alespoň trošku osvěžující přístup k béčkovým velezápletkám o Rusku a atomových bombách, takže i relativně jednoduchému ději se dostává slušná dávka napětí a pocitů důležitosti.

Náplň misí není v ničem překvapivá, vystřídáte různá prostředí od rozlehlých plání, džunglí, přes sniperování na střechách až po hektické busty stísněných kanceláří. Intenzita a rychlost hry je o malinko nižší než u sérií Modern Warfare (+ Black ops), ale pocit není o nic méně realistický, právě naopak věci jako chování zbraní a práce s viditelností realističtější jsou. Vůbec práce s viditelností je po vzoru Bad Company 2 bezkonkurenční, opravdu musím zmínit kvalitu světel, víření prachu po detonacích a efekty oslnění, jichž mimochodem někteří vojáci využívají cíleně tím, že vám do očí posvítí laserovým zaměřovačem.

Díky tomu, že hra není vždy tak zběsile rychlá nastávají dvě situace: ta první je bezprostřední a týká se toho, že se cítíte jako na skutečném bojišti (za předpokladu že hrajete na hard), vidíte pozice vašich i nepřátelských vojsk a to vás může svádět k přemýšlení o tom, jak nejlépe zaútočit (na což u Modern Warfare není čas). Druhá situace nastává následně, když jste za toto přemýšlení potrestání zatím nejnásilnějším scriptováním, co jsem u hry viděl. Neviditelné spínače, které musíte aktivovat, aby vás hra pustila dál jsou samozřejmě i v Modern Warfare, ale tam jsou naprosto v souladu s logickým uvažováním hráče, hraní Modern Warfare je tak hektické, že není prostor k tomu, abyste se někde zastavovali, nebo se snažili odejít z bojiště. U Battlefieldu na to prostor je, ale přesto těchto možností nesmíte využít. Jednou mi stačilo střílet na nepřátele z trochu jiného úhlu, a jelikož jsem tím nesplňoval příkaz „follow“ na svého parťáka, hra prostě nepokročila dál, jindy stačílo o cca 5 metrů vybočit a už mi hrozila dezertace a to jsem chtěl jen nepřátelům vpadnout do zad, což např. v Bad Company 2 občas šlo. Kampaň je scripty opravdu nepříjemně svázaná, kdybych neznal multiplayer, divil bych se, proč se hra jmenuje „bojiště“, když z něj představuje jen malinký, uzounký koridor (a to tvrdí někdo, komu standardní koridorovost u FPS nevadí). Na druhou stranu musím ale uznat, že pokud se hráč vzdá experimentování a soustředí se čistě na postup dál, na problém se scriptem narazí jen párkrát za hru... Když to vezmu kolem a kolem, jsem s kampaní velmi spokojen, hra neměla sebeméně nudný moment, je velice záživná a pokud odpustíte nulovou volnost, tak je perfektně hratelná.

Nepochybně jedním z důvodů, proč se Battlefield tak skvěle hraje, je grafika – zmíněná osvětlení, propracované efekty na každém rohu i celková líbivost prostředí, to jsou grafické orgie drtící vše vyjma Crysis. Design prostředí taktéž bez výhrad a co obvykle nedělám, tak zde nemohu opomenout zvukovou stránku hry – špičkové efekty dle prostor odkud/kam střílíte apod.

Na závěr nejspíš to nejdůležitější a to je multiplayer, neměl jsem možnost ho důkladně prozkoumat, ale věřím, že zde Battlefield boduje asi nejvíc. Vzhledem k rozpětí bojiště, optimálního množství hráčů na něm a využití techniky Battlefield Call of Duty nekonkuruje, zde rozehrává svůj vlastní „boj“ a směle v něm vítězí. Vybíráte si povolání, které skutečně ovlivňuje váš styl hry a nedává vám jen druh zbraně, používáte techniku, která výrazně ovlivňuje dynamiku hry, můžete využívat obstojnou (ne však úplnou) zničitelnost prostředí a spolupracovat s kolegy na vyšší úrovni než bývá zvykem…
+12

FIFA: Road to the World Cup 98

  • PC 80
Fifa 98 je už klasikou dodnes překvapující svou řemeslností, která převyšuje mnohé pozdější díly. Jsem zase plný dojmů, takže omluvte trochu chaotický sloh.

To co mě hned po spuštění hry zaujalo je design. Vsadím se, že kdyby jste před neznalého dali menu ze všech fif v posledních 15 letech, vyhodnotil by jako nejhezčí právě 98čku. Barevně sladěné, moderní font a ikonky, dynamicky vykukující galský kohout, obrázky stadionů a kvalitní videa včetně intra to vše intuitivně rozmístěno, prostě nádhera. Když řeknu že jediné co mě v tomto ohledu nepotěšilo je trochu moc scrollování sestavy v team managment tak to hovoří za vše. Dojem z menu dotváří parádní soundtrack.

Co se databáze týče, je více než úctyhodná. Prakticky všechny národní celky světa a ty nejdůležitější ligy (mezi nimi kromě obligátní americké překvapí malajská liga, no aspoň jasný kandidáti pro editaci). Chybí mi nějaký světový výběr, kde bych měl možnost si zahrát třeba za Spartu. Z mého laického pohledu mají všechny týmy reálná jmena a i celkem odpovídající pozice a hodnoty (tady je to trošku zakryté veskrze zbytečným stovkovým systémem). Editorem můžete měnit vše jak u týmů tak u hráčů. Co trošku zklame je že, aspoň defaultně, chybí znaky fotbalových klubů, přitom vlajky jsou přítomné. Stadionů je také překvapivě dost, každý je svým způsobem originál a má své vlastní video, jsou to stadiony jaksi národní - kluby z dané lokace tak hrají na něm. Samozřejmě nejznámějším je hala, na kterou si vzpomene každý kdo tento díl kdy hrál.

Důraz na světový šampionát zde trochu drtí klubové soutěže. Jak jsem řikal lig je tu dost, ale obsah mají zdejší kluby chudý a nepříliš vábný - nejsou tu evropské ani národní poháry. Naopak za národní tým máte žně, můžete zde opravdu projít přes kvalifikaci až k vytouženému titulu mistru světa. Něco co nenabízí ani dnešní Fifa. Trošku zamrzí že nelze kvalifikační skupiny nějak přerozdělit ať už ručně nebo náhodným výběrem, na druhou stranu aspoň máte motivaci hrát i za jiné než je ČR. Začít hrát můžete po prvním projetí v jakékoliv časti - od kvalifkace přes skupiny po play-off.

Klasické kombinaci tlačítek QWEASD nemám co vytknout a v kombinaci s ctrl či opakovaném stisknutí zase přichází velké množství fotbalových kliček a triků, kde se každý hodí trochu jinak. Ovládání je prostě zcela intuitivní, kde možná chvílemi budete z přechodu z nejnovější Fify nebo PES mačkat trošku jinak ale hned si zvyknete. Tlačítkem na padání můžete zabrnkat soupeři na nervy a naopak tlačítkem na brutální držení a podrážení bez snahy o odebrání míče se sami odreagovat.

Po mírném zklamání ze znovuhraní FIFA Football 2002 jsem měl obavy i z 98 jestli mi nostalgie nezaslepila oči a neuvidím zde fušeřinu v nereálné AI, akcí jak přes kopírák a nedostatek možností, obavy se naštěstí nevyplnily. Hra je přiměřeně pomalá a přitom dynamická, soupeř nemá žádné zvýhodnění v podobě milimetrových přihrávek či dalekých centrů na brejk (ale špičkoví hráči by mohli více využívat triků) Absenci počítačem řízeného nabíhání kryje systém narážečky, který je lépe udělán než u několika následujících Fif. Góly padají tak přirozeně ze hry, ať už z různých pozic, z dálky, zblízka, po centrech, standardkách či individuálních akcích. Obranné zákroky obránců a brankářů dělají i dostatek nepředvidatelných odrazů. Góly si tak rozdělují útočníci a záložníci, u obránců už je většinou třeba využít dvou narážeček či standardní situace. Velmi se mi líbí AI střídání hráčů a taktik, při prohrávání se soupeř nebojí jít do rizika a naopak při mém tlaku zhustí svůj obranný prostor. Pokud bych měl něco vytknout tak je to systém "mírného obírání míče" klávesou D, kdy je paradoxně nejsnadnější odebrat míč zezadu a to to ještě vizuálně vypadá jako jasný faul na žlutou.

Vpravdě mi dalo hodně práce hru spustit a dostat do hratelné podoby. Nakonec se mi to kombinací kopírování složek z CD, aplikování oficiálních i neoficiálních patchů povedlo. Grafika je po patchi umožňující podporu grafické karty na hratelné úrovni. Z dnešního pohledu je hodně vidět nedostatečné rozfázování animace. Oproti Olympic Soccer se ale nejedná o žádné teleporty. O nějakých změnách rozlišení, antialisingu, bloomech či dynamických stínech si samozřejmě můžete nechat jen zdát. Mimo tu zastaralost bych vytknul ještě to, že se nijak neprojevuje počasí, což je podle toho co jsem se dočetl,l bug přítomný pouze v pc verzi.

Celkově mi nezbývá než hru doporučit. Pokud hru zprovozníte a nemáte nějaké potíže se starším grafickým zpracováním, Fifa 98 vám nabídne parádní atmosféru šampionátu, pěkný design a hratelnost, úctyhodnou databázi a hraní v hale.

Pro: Atmosféra, design, intuitivnost, (znovu)hratelnost, hala, bohatá databáze, editace

Proti: problémy s XP, absence klubových pohárů a znaků, absence custom cupu, počasí, AI šetří trikama a nenabíhá si

+12

Bulletstorm

  • PC 80
Je Bulletstorm tupá střílečka? Ano. Bavila mě? Hell yeah ! Bulletstorm dobře vypadá, dynamicky se hraje a má velice pěkně udělaný design rozpadlého sci-fi světa. (Nevím proč, ale nějak mi to evokovalo Aldissův skleník i když tam žádný města nebyly žejo...) A se sniperkou se dá parádně vyblbnout. Osobně hra předčila moje očekávání, jelikož jsem čekal tupou koridorovku kterou nakonec dohraju jen "z povinnosti". Tupou koridorovku jsem sice dostal, ale sakra zábavnou. U mě dobrý.
+12 +14 −2

Virtua Cop

  • PC 70
Tenhle kousek jsem poprvé zaznamenal jako herní pouťový automat. Měl na svou dobu dobrou grafiku, hudbu, a s pistolí v ruce a v ideálním případě parťákem vedle sebe to byla výborná zábava. K tomuto portu na PC jsem se paradoxně dostal až hrozně pozdě, kdy jsem si ji stáhl snad někdy v roce 2004 čistě z nostalgie. Hra byla 10 let po svém původním vydání a stále mě bavila. Ano je ještě primitivnější než všechny Modern Warfary dohromady, ale je to prostě sranda. I po letech.
+12

Brothers in Arms: Road to Hill 30

  • PC 70
Brothers in Arms: Road to hill 30 je prvá hra z tejto trojdielnej série. Medzi hráčov sa dostala už v roku 2005, ja som si k nej našiel cestu až teraz...o 6 rokov neskôr.

Dej sa odohráva ku konci druhej svetovej vojny, keď sa spojenci vylodili v Normandii. Na nejaký čas sa stanete Matt Bakerom, americkým výsadkárom, ktorý sa postupne prepracuje od obyčajného člena vzdušnej výsadkovej divízie až po veliteľa jednotky. Hra je inšpirovaná skutočnými udalosťami, takže si zažijete pár dní ťažkých bojov, strát spolubojovníkov a utrpenia tak, ako ich prežívali vojaci pred skoro 70 rokmi. Okrem Bakera si obľúbite aj iné postavy...napríklad seržanta Maca, ktorý má veľkú charizmu alebo stále vystresovaného Ledgetta.
Ak hľadáte nejaký prepracovaný príbeh, tak ste siahli na zlú hru...príbehová línia je veľmi priamočiara...väčšinou musíte niečo dobyť, niekoho zničiť alebo niekam prísť...vo výsledku ide vždy o to poraziť nacistickú nemeckú armádu a prevziať nadvládu nad každým kúskom okupovaného územia.

Grafika je na rok výroby veľmi slušná, design misií je však veľmi nevýrazný a stále se opakuje to isté koridorové prostredie, kde prevažuje zelená farba a to doslova...zelená je tráva, stromy, ale aj vojenská uniforma.

Zbraní, ktoré môžete používať, nie je moc. Užijete si Karabinu, "Tomíka", Garand ale aj ostreľovačku, granáty alebo taký panzerfaust. S každou zbraňou sa ťažko mieri, takže sa môže stať, že vystrieľate celý zásobník bez toho, aby ste niekoho zasiahli. Pridáva to hre na realite. Realitou zaváňa aj taktické ovládanie vašich jednotiek, ktorým môžete vydávať príkazy na rozmiestnenie, útok alebo kryciu paľbu. V tejto hre je dôležitá spolupráca s počítačom ovládanými jednotkami, pretože sám sa ďaleko nedostanete a odstrelí vás prvý nacistický guľomet na ktorý natrafíte.
V niektorých misiách budete môcť využívať aj vozidlá, konkrétne tanky. Hra s nimi sa mi osobne nepáćila, nemalo to ten potrebný drive.

BiA: Road to hill 30 nie je hra pre každého. Poteší hlavne hardcore FPS hráčov, ktorí majú radi v bojoch aj trochu tej taktiky.

Pro: Taktické boje, rekonštrukcia skutočných udalostí, mierenie so zbraňami,

Proti: Design úrovní, príbeh,

+12

FlatOut: Ultimate Carnage

  • PC 95
Vůbec nevím čím začít, na hru jsem se dlouho těšil a nedávno jsem měl možnost si ji konečně zahrát i na svém počítači. Hra mně mile překvapila, dlouho mně bavila a stále baví. Jeden neduh jsem ale našel. Hru jsem hrál offline, když jsem chtel zkusit online, musel jsem si založit nový profil a ten starý offline profil se smazal, takže se muselo hrát hru znovu. Ale to nevadí, skvělou hru je radost opakovat.

Pro: Hudba, grafika, demolice, vozidlový park, traťě, AI, on line žebříček (občas s nereálnými hodnotami)

Proti: Aspoň u mne výpadky soundtracku

+12 +13 −1

Warhammer 40,000: Dawn of War II

  • PC 100
Kdo by od Dawn of War II čekal pokračování původní hry, tak ten bude asi docela překvapen. Druhý díl totiž upustil od zaběhnutého systému a jakoby rozjížděl zcela novou sérii. Tentokrát totiž nestavíte žádnou základnu a nemáte k dispozici vozidla. Jste odkázáni na šest jednotek, z nichž jedna je hlavní hrdina, druhá je jeden borec v těžkém brnění a čtyři klasické jednotky. Ale ani těchto pouhých šest jednotek si nemůžete vzít do hry ve stejnou chvíli, do každé mise si totiž můžete vzít maximálně čtyři jednotky.

DoW2 tentokrát vsází na RPG prvky. Každá jednotka získává zkušenosti, z nepřátel padají zbraně, brnění a různé další pomůcky a schopnosti. Všechno je tu tak nějak známé a povědomé, ale zároveň také zcela nové a svěží. Abych pravdu řekl, absence stavění základny mi vůbec nevadila. V mých vzpomínkách byl Warhammer stejně vždycky hlavně o tom boji. Tvorba základny byla jen nutným „zlem“. V téhle hře je všechno takové přímočaré, surové, brutální a krvavé. Přesně takové, jaké to máme všichni rádi :-)

Po grafické stránce hra vypadá jedním slovem SKVĚLE a dokonce i mě s už skoro dva roky starým počítačem hra nastavila v optimální konfiguraci většinu položek na high. S množstvím grafických efektů a výbuchů se celý mumraj občas stává trochu nepřehledným, ale po pár hrách si na to člověk zvykne a vůbec mu to nevadí.

Takže abych to shrnul, druhý díl je důstojným nástupcem jedničky a jejich datadisků, je sice hratelnostně úplně někde jinde, ale zároveň je to starý dobrý Warhammer. Jako někdo, koho první díl hodně bavil, můžu říct, že pokud se vám tento líbil, bude se vám líbit i jeho nástupce.

Závěrem ještě jedna informace na okraj. Tento komentář mi smrděl na disku víc jak dva roky, od 18. srpna 2009, až dnes jsem jej náhodou našel v dokumentech, takže ho berte s nadhledem, je "trochu" out dated. Od té doby vyšly na hru dva datadisky, Chaos Rising a Retribution. Hra se rozrostla o multiplayerový mód Last Stand a momentálně je kompletní pack na Steamu za 13,58€ (cca Kč 350,-), což je výborný poměr cena/výkon.
+12 +13 −1

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Ačkoliv riskuji mnoho palců dolů. Nedá mi to abych neokomentoval tuhle skvělou gamesu.
Na začátku se chci zeptat vás i sám sebe, je Human Revolution lepší či horší než první Deus ex (kterého sám považuji za absolutní vrchol herní historie). Podle mě se to nedá aš tak dobře určit. Pokud odmyslíme grafiku která je u DX3 logicky lepší. Zůstává nám obsah. Zde taky tápu, protože obě hry se podle mě hrají úplně jinak a zároveň mají hodně společného. Nejspolečnějším faktorem je možnost každou situaci, misi či úkol splnit či provést mnoha způsoby a díky tomu má hra vysokou znovuhratelnost. Oproti prvním DX se tu poměrně rychle získávají zkušenosti a tak se z hráče rychleji stává superman. Ovšem má to i jistou nevýhodu, rychlí frkot úrovní má za následek že během hry můžete bez obav přeškolit z tichošlápka na Ramba a kazí to tak pocit ze hry. V původním DX jste si museli hned na začátku říct jak budete hrát a jeké si hned na začátku vyberete dovednosti, protože během hry byla jen minimální možnost se přeorientovat (i když se to taky dalo, ale jako tichošlápek vystřílet celí komplex raketometem to chtělo trpělivost vzhledem k tomu že nebylo zkušenosti) Tady si počkáte hodinku než dostanete dva tři body a už můžete vylepšit přesnost střelby sebrat si samopali a na nějaký obcházení a tichou likvidaci se vykašlat. (jak jsem to nakonec hrál sám.. ze začátku Sam Fisher později Painkiller). Největší problém mě připadl s energii. Během hry si můžete naskillovat až (tuším) pět „baterek“ ovšem někdy po vás hodí Emp granát a pic máte jen jednu která se doplňuje a ostatní nic. Tudíš je tu inventář (taky rozšířitelný pomocí agmentací což považuji stejně jak u energie za blbost) ze kterého si vezmete twixku a hned je o baterku víc. A protože energie u baterek hodně rychle ubývá, není tu moc velký protor pro kombinování několika schopností (jako tichošlápek jsem investoval do Tichého běhu a neviditelnost) jejichž společném spuštění jsem je mohl použítat sotva pár vteřin. Ale zas je dobré že některé agmentace se spouštějí automatiky ve chvíli použití. A ubírání baterky za tichou likvidaci mě zas tak nevadilo, později jsem to tejně používal minimálně.
Kategorii samou o sobě je hackovní, které je podle mě vyřešeno velmi dobře a zábavně a vyžaduje i hráčovu šikovnost, Jensen to za něho všechno neudělá.
A dostáváme se k boosům, kteří jsou pro mě vždy metlou a často mi znechutěj hraní jinak skvělé hry. Stejný problém jsem měl taky. Prvního jsem udolával asi měsíc než jsem si na netu našel jak na něj (použít výbušné kontejnery kterých se po místnost povaluje mraky mě fakt nenapadlo). Drhej byl docela v pohodě, ale taky mi musel poradit youtube. U třetího jsem se právě zasek a nevím kdy se mi zas do něj bude chtít. Víte, mě se hra poměrně pomalu načítá a tak když umřu během půl minuty musím další minutu čekat a to je fakt peklo. Ovšem tohle samosebou není dáno hrou je to spíš mou neschopností.
Takže jaká je odpověď na utázku kterou jsem položil za začátku komentáře?? Je DX3 lepší než DX? Myslím že není, ale je to velice důstojný následovník (preguel??) a je o barák lepší než DX2

Pro: Příběh,Spustu možností,zajímavá náplň hry,agmentace, odkazi na půvosni DX (teď nevím, dami si je najděte)

Proti: Krátké,zbytečně moc rychlé levelování, inventář a bateky mohli být už od začátku na maximum...

+12 +14 −2

Tibia

  • PC 90
Tak prostá grafika, jen 4 možnosti při výběru povolání, zcela beze zvuků, počet předmětů ve hře taky není nijak velký, ale i přes tohle všechno si mě tahle hra získala. Pamatuji si že když jsem byl nemocný, dokázal jsem u Tibi vydržet celý den.
Jediné co tuhle hru sráží jsou podle mně až moc velké postihy za smrt.
+12

The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn

  • PC 90
Tintina už nám velmi dlouho, jako malý jsem měl jeho komiksy a viděl pár dílů z jeho seriálů. Proto se už velice těším na film a abych si to čekání zkrátil, sehnal jsem si tuto hru.

Příběh je vážně pohádkový a osloví jak malé tak i velké. Ze začátku si kopíte model lodí jednorožce jednoho z bratří a najdete svitek, který vás má dovést k pokladu. Ale pak vám to ukradnou a hra začíná.

Hra kombinuje ovládání klávesnice s myší, což je podle mě velmi pohodlné a skvěle se to hraje. Poté tam máte kombinace jako třeba: W + LTM znamená že Tintin vejde do dveří anebo vyskočí do poklobu atd. Hra také není jen z pohledu jakseříká z boku, ale občas kamera snímá i z mnoha úhlů což dává hře filmovost a občas máte pocit, že vážně sledujete film. Když hrajete za pejska, prostě vás dostanou ty jeho realistický zvukový efekty, když třeba zakňučí nebo zaštěká na krysy =D (dobře přehánim). Většinou ale za pejska hrajete když potřebujete donést klíč nebo tak. Za kapitána hrajete pouze když se vypráví příběh na palubě jednorožce, kde jako kapitánův předek bojujete s piráty na lodi. Boj spočívá v hýbání myší, aby to dalo dojem skutečného šermování. No a za Tintina hrajete pořád, ale je to skvělé. Tintin je velmi hbitý a mrštný, takže snadno někam vyskáčete anebo obejdete nějakou zkratkou nepřítele a pic ho zezadu. Boje jsou skvělé a zábavné, bez kapky krve nebo smrti (tak má to být pro děti no). Ze začátku stačí do nepřátel jedna rána nebo dvě, ale potom už mají třeba děštníky anebo brnění. Na to už se musí jinak.

Graficky je to velmi pěkné, prostě to budí dojem pohádky =) když letáte v letadle, velmi pěkně je zpracované okolí anebo když jedete v motorce tak poušť je taky dokonale zpracovaná.

Dabing postav je přímo úchvatný. Úplně pasuje a jako by ty hlasy s těma postavama žily. Na to má díky samozřejmě oficiální licence. Jinak to mohli být nějací béčkový dabéři.

Díky licenci to má i překrásnou hudbu. A jelikož to řežíruje Spielberg, tak si vždy pozve Williamse aby mu složil hudbu, takže hudba ve hře je od Williamse, takže chválit netřeba, protože každý už si to umí představit.

Tato hra je prostě kvalitní plošinovka a nemůžu jinak než doporučit.

Pro: Hratelnost, grafika, HUDBA, dabing, příběh, kooperativní mód, různé záběry kamer

Proti: krátké

+12

JFK Reloaded

  • PC 60
O atentátu na J. F. Kennedyho ví nejspíše každý. Jen v této hře jsem si jej však mohl vyzkoušet v praxi (alespoň virtuálně). Podrobnosti atentátu na pětatřicátého prezidenta USA mě nikdy moc nezajímaly, ale jelikož byly body v JFK Reloaded přidělovány na základě co nejrealističtější podoby tohoto činu, něco málo jsem si o tom přečetl.

Hned po spuštění hry jsem se ocitl v Texaském knižním velkoskladu v kůži atentátníka Lee Harvey Oswalda a v tu chvíli mi na mysl přišla vzpomínka na jeden díl ze seriálu Červený trpaslík. Místo vytvoření obrovské pizzy jsem však třemi výstřely zavraždil JFK, přičemž se mi asi na desátý pokus povedlo dosáhnout konečného skóre 511/1000. Po provedeném atentátu je možno navíc shlédnout replay a schéma výstřelů.

JFK Reloaded je trochu kontroverzním počinem, jehož jediným záporem je malá znovuhratelnost, protože po několikerém zabití či nezabití prezidenta mě hra už moc nebavila. Jedná se ale vcelku o kvalitní kousek a když navíc zvážím fakt, že je již nějakou dobu freeware, za zahrání určitě stojí.

Pro: možnost stát se atentátníkem, replay, schéma výstřelů, freeware

Proti: malá znovuhratelnost

+12

Need for Speed: Road Challenge

  • PC 85
Takové vylepšené Need for Speed III: Hot Pursuit. Titul má oproti předchůdci mnohem více tratí a vozů. Poprvé v sérii NFS se zde objevil systém poškození vozů, tuning vozů a také kariéra. Grafické zpracování je malinko lepší než u předchůdce, největší rozdíl je vidět v interiérech vozů, auta již mají komplet 3D interiéry. Tratě ve hře jsou dlouhé, rozmanité, obsahují také zkratky. Devět okruhů je ze staršího dílu, přibylo deset nových (a nutno říct překrásných) tratí. Na výběr je mnoho sportovních i supersportovních vozů, za zmínku stojí určitě Ferrari F50 nebo McLaren F1. Do hry se dá stáhnout z internetu velké množství nových aut. Při závodech hraje výborná hudba.

Ve své době to byly naprosto špičkové závody sportovních vozů, které i dnes dokáží člověka zabavit na dlouhé hodiny. Na Need for Speed: Porsche 2000 ale tento díl nemá.

Pro: kariéra, množství aut i tratí, policie, soupeři, pohledy kamery, hudba

Proti: na svou dobu skvělá hra, podle mě bez nějakých slabin

+12

Alarm für Cobra 11: Highway Nights

  • PC 60
Jako malej jsem Semira s Andrem/Tomem/Janem/… strašně žral. Dnes již tomuto seriálu moc neholduji, ale přesto občas na nějakej díl mrknu a jelikož jsem se k placce s touto hrou dostal spíše náhodou, neodolal jsem, a Highway Nights nainstaloval.

Zpočátku jsem byl nadšenej, přede mnou se otevřelo vcelku velké město. Potěšil mě český dabing původních herců a snahu tvůrců do hry nacpat nějaký ten příběh. Zklamání se dostavilo, protože se od minula téměř nic nezměnilo. Krom rapidního vylepšení grafiky je i tato Kobra pouhá závodní hra. Docela mi chyběly staré dobré velké bouračky či epické honičky ze seriálu. Ne, vše je veskrze hodně jednoduché, cutscény jsou pouze jakoby záběry na auto a odrecitovaný text. Nic víc, je to holt budget a Kobry 11 se krom názvu, vozidel a postav dotýká jen tak jakoby mimochodem. Je to škoda, protože tento mnohými odsuzovaný německý seriál by byl dle mého názoru hodně zajímavou volbou pro akční hru.

Pokud teda přistoupím na to, že jde o závodní hru, je to ve výsledku docela příjemné poježděníčko v hodně fešném prostředí. Vozidel je slušné množství, ale nejvíce času stejně strávíte v Semirově BMW. Docela mi vadilo velké množství klasických závodů, které do tématiky hry moc neseděly a ani mě moc nebavily, protože tvůrci recyklovali 3-4 trati stále dokola. Naopak honičky, sledovačky a přestřelky byly skvělé, ale v celé hře jich bylo až moc málo.

Prostředí města je moc pěkné, neobvyklé a mě jakožto čechovi hodně blízké, protože přeci jen německo není od nás zas daleko.

Zmiňovaný český dabing je vesměs slušný, ale trochu mě rušila zvláštní výslovnost Semirova jména (v seriálu je to „simír“ a ne „semir“). Je to zvláštní, protože by tohle měl snad už Bohdan Tůma (dabér) vědět. O debilitě fórků raději pomlčím, protože vlastně skvěle vystihují ty seriálové. Avšak narážka na Semirovy parťáky v závěru hry mě dostala :)

Verdikt: Velice slušná závodní závodní hra. Značku Kobry 11 to využívá spíše k prodejnosti, protože nebýt těch několika společných prvků, nemusela by se tato hra vůbec k tomuto stejnojmennému seriálu vázat.

Pro: zábavné honičky, prostředí a grafika, modely vozidel; houkačky, blinkry a další serepetičky; zábavný český dabing

Proti: v pozdější fázi stereotypní, není to ani moc Kobra 11, okružní závody jsou nuda, mnohá zjednodušení co se animací týče

+12

Bastion

  • PC 70
Tak si to, herdek, představte. Ležíte si takhlenc na pláži a kolem vás si to štráduje pořádně …ehm, …obdařená, řekl bych, blondýna. Koukáte na ni, po bradě vám z toho teče slina a tak vůbec, prostě a jednoduše jste z toho celý vodvařený. No, ale ta blondýna, na první pohled bez chybičky, najednou přijde blíže, něco řekne …a…a je to všechno v pytli, přátelé!

Já vím, je to klišé nad klišé, ale v tomto případě prostě sedí jak ta prdel na hrnec.

Bastion je totiž právě taková imaginární blondýna. Poprvé zaslechnete prďáckej hlas chlápka, co celej příběh vypráví a člověk aby si z toho málem nadělal do kalhot, jakej to je zážitek. Trochu se s pajďulákem pohnete a narazíte na další originální věc, terén se začne objevovat, teprve až se pohybujete. No co si budeme povídat, vypadá to suprově. Vypadá. To je to slovo, kterým moje nadšení z této hry začalo, ale posléze taky skončilo. Po nějaké době ten prvotní „look“, kterým je Bastion zahalen, pomalu zevšední a člověk nahlédne taky trochu pod sukni té krasavice, aby zjistil, že je to tam stejný jako všude jinde. Chodíte, mlátíte, sbíráte, nepřemýšlíte, zběsile klikáte, občas něco vylepšíte a to je tak všechno.

U příběhu se opakuje zase ta stejná písnička. Skrze krásné obrázky a vypravěčův hlasový projev je celá „story“ pěkně podaná, ale stejně je to jenom jakási zamotaná konina, kterou se mi po dohrání ani nechtělo rozmotávat.

Na odreagování Bastion jistě zabaví, navíc to prostě pěkně vypadá. Soundtrack se taky povedl. Rýmu, nebo tak něco, chlápek s prďáckým hlasem za celou dobu hry nedostane, takže se ještě navíc můžete rochnit v jeho hláškách. Takže na poslech taky dobrý. Ale ta hratelnost, vždyť to je pořád to stejný: „buch, prásk, buch, prásk, buch, prásk“. To pak u mě ani povedená a osobitá grafika s hudbou nevyžehlí.
+12 +13 −1