Nejlépe hodnocené komentáře

Druhý díl Monkey Islandu je u mě opět trefa do černého. Tentokrát už nemohu být ovlivněn vzpomínkami na starou verzi, protože ta se mi v mládí, stejně jako všechny další pokračování, vyhnula. Hodnocení i přesto zůstane vysoké, a to poprávu.

Speciální edice LeChuck's Revenge opět vkusně upravuje grafickou stránku hry, přidává dabing, naprosto bezvadný soundtrack a možnost přepínání mezi starou a novou verzí hry.

Co stojí za zmínku je vylepšený systém provádění úkonů. V prvním díle bylo nutné kolečkem myši vybrat akci a potom kliknout. Zde je vše řešeno intuitivněji - pravé tlačítko vyvolá kontextové menu, ze kterého si pak lze vybrat požadovanou akci. Nelze se tedy pokoušet například o rozhovor s židlí nebo o nacpání lodě do inventáře. Záměrně jsem zvolil tyto příklady, protože se lze pokusit o rozhovor třeba se sochou opice, nebo lze nacpat do kapsy psa :)

Z mého pohledu se ve druhém díle tvůrci snažili o více vtipů a to se jim opravdu povedlo. Opět jsem měl ten příjemně přiblblý výraz, kterým jsem se připravoval na následný výbuch smíchu.

Potěšující pro mě byla určitá změna v hádankách. Buď jsou jednodušší, nebo jsou intuitivnější, nebo se mi během hraní Monkey Islandu značně zvýšila hodnota IQ (nepravděpodobné). Tato změna se každopádně pozitivně podepsala na chuti pokračovat ve hře...stejně jako možnost v bezvýchodné situaci vyvolat malou nápovědu, známou již z prvního dílu.

První díl nasadil vysokou laťku, druhý díl se s přehledem drží. Takový kus kvalitní práce zahřeje u srdce.

Na psaní této komentářo-recenze jsem se vyloženě těšil. Jestli totiž existuje hra, která je (po dlouhé době) originální, je to právě Dragon Commander. Samozřejmě má snad ve všech částech určité rezervy, ale já byl vyloženě překvapen tím, jak mi hra padla do noty a jak je žánrově vyvážená.

Jak je řečeno v popisu hry, jde o mix tahové strategie, real-time strategie a RPG. Nedokázal jsem si představit, jak jdou tyto žánry skloubit dohromady, ale opravdu to jde. V praxi to vypadá tak, že se hráč snaží o dobytí celého světa, přičemž je na palubě Ravenu, což je létající bojové centrum, které má několik místností, z nichž každá slouží ke specifickému účelu.

Na Ravenu jsou tedy přítomni vyslanci každé z pěti ras (během hry se na hráče obrací s různými návrhy na změny, přičemž snad žádná nemá jen kladné nebo jen záporné následky), manželka (čas od času rovněž řeší problém, se kterým se na svého "milovaného" obrátí), Grumio (imp, který plní roli vědce a zkoumá nové technologie), Maxos (kouzelník, který učí draka jako takového nové skilly) a nakonec čtveřice generálů (ti mezi sebou někdy mívají rozepře, což musí hráč rovněž řešit). Tohle je právě ona RPG část, která mě vtáhla do hry - vážně jsem se cítil jako generál, který musí všechno odsouhlasit, vydat povely k výzkumu, srovnat do latě generály, či poslat elfy s návrhem na zelená paliva do háje...zelenýho. Nemůžu za to, ale po dlouhé době jsem si ve hře připadal opravdu důležitě. Perfektní! ...a to ještě nemluvím o satirické vložce v podobě bulvárního plátku, který trefně každé kolo komentuje hráčovo počínání (" Obrázky nahého draka uvnitř!", "Drak si staví trůn z kostí nepřátel! Občané v šoku! Barbarské kmeny už tolik ne.") :).

Další částí je ta tahově strategická, k níž se přistupuje opět z Ravenu. Během jednoho tahu hráč může na strategické mapě vyrábět a přesouvat jednotky, používat karty nebo stavět budovy ovlivňující příjmy, výzkum, výrobu nebo četnost obdržení karet (v každém "státě" může stát jen jedna). Během jednoho kola se uskuteční všechny kroky a přichází čas na tu nejlepší, ale také nejrozporuplnější část hry - RTS souboje.

Před vypuknutím samotného souboje lze použít maximálně 5 karet, čímž lze znevýhodnit protivníka, povolat si posily, nebo třeba zajistit jednomu druhu jednotek pro danou bitvu lepší pancíř. Zde také přichází možnost volby - buď vedením bitvy pověříte jednoho ze svých generálů (každý se specializuje na jiné jednotky a taktiku), nebo necháte armádu, ať si poradí bez generálů a nebo se vedení bitvy ujmete vy, neohrožený drak. V bitvě je pak zapotřebí klasicky vyhladit protivníka.

Pro stavbu jednotek a budov není třeba těžit žádné suroviny, jen je třeba zabrat speciální body a na nich postavit náborová střediska. Ta postupně verbují lidi (nikdy ne víc, než je současný počet lidí ve státu), za něž se staví budovy (celkem čtyři druhy továren, lze zase stavět jen na speciálních bodech) a jednotky. Pak začíná řezničina, kde špatně zvolený typ jednotek znamená drtivou porážku. Pakliže se však po určitou dobu hráč udrží i proti drtivé přesile, je možné přivolat draka a zvrátit tak boj ve svůj prospěch. Draka ovládá sám hráč a je tedy jasné, že dokáže dělat úskoky, na které AI prostě nemá. Důležité je, že hráč sám se může zůčastnit pouze jednoho boje a stejně tak i množina generálů. Při více, než dvou soubojích už tedy armáda bude muset někde bojovat na vlastní triko, tedy bez draka či generálských bonusů.

Tím jsem vyčerpal popis hry, takže přecházím ke kladným poznatkům:
+ Příběhová kampaň se jednoduše točí okolo dobývání říše. Tečka. A vlastně mi to ani moc nevadilo, protože to, co vtahuje do hry, není příběh, ale konverzace odehrávající se na Ravenu.
+ Graficky je hra velmi vydařená a hodně mě překvapilo, že jsem ji rozjel na střední nastavení na mém stroji z roku 2009. Skládám poklonu.
+ Strhující je možnost převtělit se do draka a v jeho těle vcelku plynule ovládat své jednotky včetně jejich stavby.
+ Karty jsou moc dobré zpestření hry, přičemž jsou schopny radikálně změnit průběh boje.
+ AI dost slušně zatápí i na střední obtížnost a to v tahové i real-time části.
+ Strategický zoom (s menší chybou v podobě absence zoomování ke kurzoru)

A teď trocha kritiky:
- RTS část je kočkopes, kde hráč musí zvládat mikro i makro. To je potom ještě těžší, když jste ve formě draka...na druhou stranu se to pořád dá zvládnout, protože na všechno existují klávesové zkratky.
- Výzkum mohl být propracovanější (třeba do struktury stromu).
- V RTS části chybí možnost formací - inspirace Supreme Commanderem by neškodila. Takhle to vypadá jako by jednotky znaly jen formaci stádo pakoňů/blob.
- Ocenil bych více generálů a více osobností pro postavy na Ravenu.

V závěru musím uctivě pokynout Larianu a přát do budoucna to nejlepší. Dragon Commander viditelně není dotažený, ale přes své nedostaty dokáže až neuvěřitelně dobře zabavit. Všechny části hry (RPG, RTS i tahová RTS) jsou dávkovány ve zhruba stejné míře, takže se mi nestalo, že by mě jedna z nich začala štvát nebo nudit. V multiplayeru to musí být pořádný nářez. Musím také pochválit stylový soundtrack a celkově dobré ozvučení. Výtvarná stránka v podobě steampunku na mě samozřejmě nezapůsobila o nic méně.

Když člověk dá téhle strategii šanci, zjistí, že zakopl o velmi kvalitní kousek, ve kterém se vyřádí po všech směrech...a odteď mi říkejte Veliteli!