Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Space Quest V: The Next Mutation

  • PC 80
Pátý díl dobrodružství Rogera Wilca mě zatím chytl nejvíce. Roger se po všech anonymních hrdinstvích rozhodl projít Hvězdnou akademií a stát se opravdovým kapitánem. Troška podvádění při testech, týdenní rychlokurz a Roger dostává kapitánské frčky a starou popelářskou kocábku Eureka s nepřilíš schopnou posádkou - 18* rozvedená Flo, Droole který omylem zničil přátelskou loď a šéfinženýr Cliffy, opravující všechno mlácením a kopáním. Později se přidává i terminátorka WD40 a vetřelčí mládě Spikey.

Zatímco předchozí hry si jely svou linii, Space Quest 5 je obrovská pocta Star Treku. Od designu můstku, zbraní, terminologie, transportérů, po jasné odkazy (vesmírná stanice, samolibý kapitán Raemes T. Quirk), až po způsob velení můstku. Jako kapitán máte po ruce 4 lidi, pomocí kterých sledujete status, necháváte si dávat návrhy, zadáváte kurzy, ovládáte štíty, zbraně, rychlost či vysavač. A hlavně s posádkou můžete mluvit a přes zdánlivou komplexnost je to velice jednoduché.

Star Trekovský feeling podporují i struktura hry - z lodi se vydáváte na mise na jednotlivé planety, zpočátku pouze na odvoz odpadků, ale později se začne rýsovat parádně gradující příběh o nepovedeném experimentu, které z lidí dělá mutanty a na jehož konci se musíte postavit své největší nemesis - Quirkovi. Navíc postavy na Vás průběhu hry mění názor a to včetně Rogerovy lásky (o které se dověděl na konci 4. dílu) vyslankyně Beatrix Wankmeister.

Jinak je to adventura jak řemen, stále sice zůstalo spoustu nelogických, nepochopitelných a šílených úkolů, ale nic z toho neprudí jako půlka věcí ve čtverce. Graficky to vypadá zhruba podobně, ale možnosti co hra nabízí jsou parádní. Kromě tradičního adventuření si vyzkoušíte ovládání vesmírného modulu s drapákem, probloudíte jedno nechutné bludiště, zahrajete si klasické lodě a nebo se proletíte jako obyčejná moucha. Jen škoda, že jsem se nedočkal nějaké vesmírné bitvy.

Ze čtverky zůstalo pomalé ukládání, grafika a občasné grafické bugy, stejně jako nepřesnosti v ovládání, ale nic hrozného. Každopádně pro mě zatím nejlepší díl série.

Pro: Star Trekovský feeling, ovládání lodě, spousta planet, poustupně gradující příběh, postavy, minihry

Proti: Občasné bugy a pomalé ukládání.

+12

Leisure Suit Larry 6: Shape Up or Slip Out!

  • PC 65
Šestý díl série šel s kvalitou opět bohužel dolů. Není to tak hrozné jak kdysi v recenzi ve Score, kde šestka dostala krásných 44%, to rozhodně ne. Jen se vrátila obtížnost, zhoršila grafika i příběh. Ale popořadě.

Grafika šla opravdu do háje a to velice. Nechápu jak, ale šestka vypadá hnusněji jak pětka, některé obrazovky jsou vyloženě k zblití (před Larryho pokojem), občas přes pixely nevidíte postavu (recepční) a celkově bych od hry z roku 1993 očekával víc. Jediné co se povedlo jsou detaily holek. Možná jsem měl horší VGA verzi, protože na youtube to vypadá líp, ale od GOG bych teda čekal nejlepší možnou grafiku.

Příběh - haha, zapomeňte. V šestce není ani zmínka o Patti a ani stopa příběhu. Larry vyhrává cestu do hotelu a tak se rozhodne sbalit co nejvíce ženských. Je jich celkem osm, každá něco chce (baterky do robertka, šaty, kytku, pivo atd..) s každou to vypadá na zážitek a skončí úplně jinak. Musím uznat, že autoři se vytáhli aspoň s humorem, suprovými vtípky a hláškami se to jen hemží a až se škodolibou radostí jsem sledoval Larryho smůlu. A tak Larry dostane místo sexu klystýr, elektrošoky, je zbičován jako pes, spadne z bungee věže. A nebo narazí na lesbu, transku a ve finále je odkopnut protože holka pro něj vypadá moc dobře. Až s tou poslední new age pipkou to klapne a - tím se oslím můstkem dostávám k erotice.

Ano jsou tu pixelové nahotinky i naháči, objeví se chcaní i sraní a moc hezké obrázky detailních žen, bohužel oblečených. Ale když to má ke konci skončit sexem, je tu opět decentně "zhasnutá lampička" a místo toho vidíme různé "vtipné" obrázky vyjadřující sex. Achjo, prudérní Amerika a naprosto dementní konec.

A jak se to celé hraje? Noc úpřimně nic moc. Celý hotel je hotové bludiště, které tvoří 33 místností a do většiny z nich máte přístup hned. Ve spoustě místností se něco objeví v průběhu hry bez větší logiky, předmětů je milion, kombinace jsou doslova šílené (použít zip na sirku), nechybí ani jednopixelové předměty (perla), občas se dá i umřít a zkrátka nebýt humoru a zvědavosti co se Larrymu zase stane, moc zábavné hraní by to nebylo. Naštěstí po technické stránce to funguje bez problémů.

Šestý (nebo pátý?) Larry není úplně špatný, ale do klasických adventur z té doby to má hodně daleko.

Pro: Humor, Larryho neúspěchy, pár hezkých obrázků.

Proti: Bez příběhu, hnusná grafika, opět dost velká obtížnost.

+12

Pokémon Black Version

  • DS 65
Pátá generace pokemonich her si mě moc nezískala. Dokonce bych šel tak daleko a prohlásil, že jde o nejhorší generaci vůbec. Protože jsem se chtěl především seznámit s novými pokemony, byla pro mně absence starších monu plusem (žádné obavy, i část těch starších se objeví, jen hráč musí porazit elite four). Škoda, že nové přírůstky jsou tak fádní, ať už ti obyčejní, nebo ti legendární. To je každopádně otázka vkusu.

Co se grafické stránky týče, tam se autoři pyšní tím, že pokemoni se během bitev pohybují a už hráč nezira jen na statické obrázky. Ve výsledku bych se bez tohoto vylepšení obešel. Spíš se mělo zapracovat na rychlosti ukládání pozice, protože savovani trvá věky, dokonce ještě déle, než v platinum, což už je co říct. Navíc mi přišlo, že hra na 3DS neběží úplně nejlíp a vše bylo o zdibec plynulejší na původní DS. V jednom momentě se mi hra dokonce hryzla a musel jsem natvrdo restartovat handheld.

Smutným faktem je i to, že Nintendo už před časem povypinalo všechny online /sociální funkce, což hru dost ochuzuje. Možná vám to vynahradí skutečnost že po poražení elite four a padouchu na vás pořád ještě čeká dobrá třetina hry. Tedy pokud se vám do toho chce, protože já už se i do hlavního příběhu musel místy dost nutit.

Nakonec pár vykriku do prázdna : střídání ročních období je opruz! Nevidět, kolik má soupeř ještě pokemonu je ještě větší opruz.
+12

Wenjia

  • PC 65
Prvně je třeba zmínit, že i když se to tváří jako Ori and the Blind Forest, má to do skvostu od Moon Studios daleko. Což samozřejmě neznamená špatnou hru. Hrajete tu za lišku (jak jinak než bílé barvy), která se vydává zachránit králíky (ano, opravdu králíky) před vybuchující sopkou. Přiznejme si, že příběh žádné terno není. Na druhou stranu, nemá ani čím urazit.

Za druhé, tedy, špatná hra to není. Dokonalá ale také ne. Označit ji za průměrnou mi je taky ale trochu proti srsti. Byly momenty, kdy jsem si hru užíval. Byly momenty, kdy jsem hru proklínal.

K tomu užívání... Hodně velkou službu tu dělá audiovizuál. Na krásnou, připomínajíc ručně malovanou, krajinu je radost pohledět. K tomu hraje povedená hudba, ne málo připomínající tu z Oriho (i když ji do velkoleposti něco chybí). Herní mechanika také není špatná. Přepínáte mezi dvěma světy, kdy v každém můžete provést jiný úkon.
Například, skáčete přes velkou propast pomocí odrazových plošin. Háček je v tom, že každá z nich je vidět v jiném světě, takže je musíte stále přepínat. Nebo například v tom druhém světě, ponurém, Vás nadnáší v urřitých místech vítr, zatímco v tom druhém, barevném, máte k dispozici portály. Nebo....

... nebo... no, to je v podstatě vše. Víc toho v této hře nečekejte. Budiž ke cti autorům, že se hru nesnažili nijak natahovat. Podle walktroughu na youtube (a achievementu) se dá hra projít do hodiny. Mě se hra protáhla ale ke třem hodinám (s ohledem na celkových 572 úmrtí během hraní se asi není čemu divit). S těmi úmrtími se dostávám k další složce hry a k mému avizovanému proklínání. Takže...

... k tomu proklínání. Čekal jsem pohodovou hopsačku. Buď jsem vyměkl, a nebo se tvůrci ke konci hry pokusili o celkem solidně těžkou hru. Nadával jsem. Proklínal jsem.
Hodně skákacích překážek je založena na perfektně načasovaném odrazu s přesností na milimetry (vzpomněl jsem si na Super Meat Boy), který neodpouští chyby. Žádné životy nemáte, stačí se nepatrně otřít o trn a jede se znova. Naštěstí to alespoň trochu jistí celkem četně rozmístěné checkpointy. Nemám nic proti těžkým hrám, ale tady ta obtížnost není nijak "uspokojující" jako například v Bloodborne či již zmíněném Super Meat Boy.

Hodnocení se pohybuje v rozmezí 60-70%, sám se ještě nedokáži pořádně rozhodnout. Důležitější fakt spíše bude, že bych hru i tak s klidným srdcem doporučil. Ale přeci jen bych k tomu dodal, že není s nákupem kam spěchat a klidně bych vyčkal na menší slevu (a to i přesto, že stojí jen něco málo přes 7 eur). Jednohubka je to ale stále pěkná, leč celkem rychle vyšumí z hlavy.
+12

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 50
Existence tohoto dlc bohužel zvýrazňuje nedostatky originální hry. Tento kontrast poukazuje, jakou hrou mohl Mass Effect 3 být, kterou bohužel není. Za pět eur získávám průměrnou misi, velice zajímavou postavu, pár nových zbraní ale nic víc. Je jasné, že kdyby From Ashes přineslo zásadnější prvky, solidně by devalvovalo základní hru a tím se dostáváme k tomu, proč jeho existence tak škodí.

S třetím ME je čas mýtů a legend u konce. Reapeři jsou tu, dochází na lámání chleba a teď přichází čas k odhalení všech karet. Je tu prostor k vymýšlení zajímavých osudů. Napěchovat hráče srdceryvnými příběhy skomírající rasy, informacemi o předchozích sklizních a vytasit jejich odkaz.

Bohužel, možné reálie kolem zaniklých ras, zvláště té Protheanské, se nedočkají bohatejšího zpracování. Přitom, jak kouzelná představa by byla, kdyby hráč mohl objevovat ztracenou techniku, či armádu se kterou by opravdu šlo zvrátit průběh hry.

Jedná se o stejně nevyužitý potenciál, jako v rámci dlc Levithan a to pouze z důvodu aby nebyl narušen kánon základní hry. Takže, i přes kouzelně arogantní názory posledního Protheana, je obsah tohoto dlc vlastně jalový. Jaká škoda.
+12

Asterix at the Olympic Games

  • PC 75
Videohra Asterix a olympijské hry je inspirována stejnojmenným filmem, který nezískal přespříliš pozitivních ohlasů. Hra si jde naštěstí vlastní cestou a nekopíruje přesně děj, který jsme již mohli vidět na plátnech, či v televizích. Jsou olympijské hry v herní podobě zábavnější než ty filmové?

Pro neznalce předlohy stroze přiblížím příběh. Gal Lovestorix, nenapravitelný romantik, se bezhlavě zamiloval do princezny Iriny, avšak její ruku může získat jen vítězstvím na Olympijských hrách v Řecku. O princeznu ale nemá takový zájem jen Lovestorix, ale i jeho hlavní rival - Brutus, syn Ceasara. Vy se ujímáte role známých galů Asterixe a Obelixe a na vás je nejen pomoci Lovestorixovi vyhrát olympijské hry, ale také zachránit svět před prapodivným klíčem čaroděje Lapiducha, který otevírá brány do paralelních světů a snaží se tak změnit realitu. Jeho ďábelské plány se projeví hned na galském druidovy Paronamixovi, který je najednou "tenký jako papyrus". Příběh je vyprávěn především formou povedených filmových cutscén, u kterých vyniknou pěkné animace a mimika jednotlivých postaviček. Stejně tak je stylizovaná grafika krásně detailní a barevná. Co se hře rozhodně zapřít nedá je skvělý humor s řadou chytlavých hlášek. K tomu všemu má hra kompletní českou lokalizaci, včetně dabingu.

Hra je akční plošinovkou s adventurními prvky, jejíchž příběh i Olympijský režim lze projít jak samostatně, tak i ve dvou hráčích v kooperativním režimu. Zábavnost tak graduje, když spolu dva hráči u jednoho počítače spolupracují při plnění řady hádanek nebo při možnosti se proti sobě postavit v olympijských hrách. Mezi ty patří např. hod oštěpem, skok do dálky, žábobal, římanofon, přetahovaná nebo závod vozů. Pokud však žádného kamaráda po ruce nemáte, mezi hlavními protagonisty budete mít možnost přepínat a jednoho vždy bude ovládat umělá inteligence. Smutné je však, že i ve dvou hráčích vás hra začne tak po první polovině hry celkem nudit, jelikož se aktivity začnou opakovat a hra se začne stávat dost stereotypní.

Výhodou při hraní na počítači je gamepad, jelikož se hra na klávesnici hraje občas celkem dost nepříjemně, a to především kvůli dost nemotorné až frustrující kameře. Vývojáři počítali s tím, že si možná občas nebudete vědět rady s postupem, a tak vám bude až příliš často pomáhat pejsek Idefix upozorňující na sebe opakujícím a nervy drásajícím štěkotem. Všichni se ale těší na to hlavní, a to je mlácení římanů! To je až přehnaně zábavné a budete se doslova vyžívat v posílání nepřátel na měsíc. Svoje schopnosti si budete moci dokonce vylepšovat pomocí nasbíraných helem z různých aktivit, a tak se mezi vaše bojové možnosti bude řadit například i seslání ničivého tornáda na desítky nabíhajících římanů. Některé hráče možná potěší možnost koupě krátkých videí z vývoje filmu Asterix a Olympijské hry, také za již zmíněné helmy. Mimo ty budete hledat i klece s holuby, jejichž odemčení vám zpřístupní řadu bonusů nebo postavy v olympijském režimu.

Videohra Asterix a Olympijské hry je velmi příjemná odreagovačka se skvělým českým dabingem, chytlavými souboji s římany a humorem. Její hodnocení však sráží dolů frustrující nemotorná kamera a stereotyp přítomný již po dohrání první poloviny hry. Zábavnost může naštěstí zachránit možnost hraní celé hry ve dvou hráčích v kooperačním režimu.

Pro: Kooperativní režim, český dabing, humor, mlácení římanů, barevná grafika, humor, vylepšování schopností,

Proti: Stereotyp, nemotorná frustrující kamera, otravný štěkot Idefixe

+12

Xenoblade Chronicles

  • 3DS --
Xenoblade Chronicles je pro Nintendo velmi zajímavých titulem. Jde o jednu z nejlépe vypadajících her na Wii, která na sklonku životnosti této konzole ukázala, čeho je vlastně schopná. Pozdější předělávka na 3DS se zase stala hlavním selling-pointem vylepšené verze tohoto kapesního handheldu. Je až neuvěřitelné, že se tvůrcům podařilo takto rozsáhlé RPG vměstnat do kapesní konzole, aniž by nějak výrazně utrpěla grafika hry.
Technická stránka hry je jedna věc, ale Xenoblade jako hra jako taková? Popravdě, z počátku se patrně budete do hry nutit - soubojový systém je až nezvykle jednoduchý a postavy ani samotný svět nepatří mezi to nejsympatičtější, co jste viděli. Ale dejte tomu šanci - svět začne dávat čím dál větší smysl a to nejdůležitější - souboje se po pár hodinách změní v něco mnohem zajímavějšího.
Xenoblade Chronicles zraje jako víno a s každou nově objevenou lokací vás hra baví víc a víc. Po dohrání pak nejspíš dáte za pravdu nejednomu recenzentovi v tom, že Xenoblade je jedním z nejlepších japonských RPG všech dob.

Pro: Rozsáhlý svět, desítky hodin zábavy, dynamický soubojový systém

Proti: Pomalý rozjezd, na první pohled ne zcela sympatický svět

+12

Commandos 2: Men of Courage

  • PC 100
Klasika, druhé Commandos jsou pro mě nejoblíbenějším dílem serie a to i co se týče konkurenčních titulů, jako Desperados nebo Shadow Tactics.

Nejsou tak hardcore jako první dvě commandos hry, ale stále nejsou tak easy jako desperados 2, Helldorado nebo commandos 3. Druhé Commandos jsou prostě tak akorát a já se k nim rád vracím!

S modem Destination Paris hra opět ožila a nabrala výrazně na obtížnosti. Kam se poděli PYRO STUDIOS? Proč nepokračují v této serii?.. kdo ví..

Pro: ubraní na obtížnosti oproti prvnímu dílu

+12

Tormentum - Dark Sorrow

  • PC 85
Úžasná point and click adventura ve výtvarném stylu H.R. Gigera. Ani tu není přespříliš rozhovorů. Možnost voleb, co ovlivňují konec hry a puzzly, které nejsou nikterak těžké.

Po dlouhé době hra tohoto žánru, která mne zaujala.

Chystá se druhý díl na rok 2019

Pro: výtvarný styl

+12

A Way Out

  • PS4 90
Pokud hrajete rádi coop hry, tohle musíte mít. A Way Out je snad první hra, která se MUSÍ hrát celou dobu ve splistcreenu. Je jedno jestli hrajete přes internet nebo sedíte vedle sebe na gauči, pokaždé je to zábava. Při hraní online bych přeci jen ale doporučil bavit se přes Skype nebo podobně, hra občas vyžaduje dost dobrou kooperaci. Jeden hráč vždy ovládá Vincenta, vězeňského bažanta, a druhý Lea, který už ve vězení nějaký čas je. Leo se postupně dostává ve vězení do potíží, a Vincent mu pomůže. Takhle začne přátelství mezi těmito dvěmi muži, no, a poté se rozhodnou spolu utéct. Příběh je velmi hektický, plný akčních scén, s kamarádem nám dal jen pár chvilek oddychu. Celkově bych příběh označil jako nadprůměrný, a opravdu jsme si ho oba užili. Co bych hře vytknul že v lobby občas nefungovala jak má, a podobně jako interaktivní filmy od Telltale má jen jednu dějovou linii a hrát znova prostě není ono. S kamarádem jsme hru dohráli na jeden zátah, trvalo nám to asi 6 hodin. Bonusem je, že hru musí koupit jen jeden hráč, druhý si stáhne "Trial" verzi, a normálně po připojení na hráče s plnou hrou s ním může hrát celou kampaň.

Pro: Koncept celé hry ve splitscreenu, bezvadná kamera při akčních sekvencích, cena, nutnost vlastnit jen jednu kopii hry

Proti: Drobné problémy připojování do Lobby,téměř nulová replay value

+12

Overwatch

  • PC 70
Overwatch - daľšia hra z rady first person strielačiek, ktorá ale určite partrí k špičke. Ale napriek kvalitám tejto hry, stále sa jedná podľa veľa ľudí o najhoršiu hru od Blizzardu. A ja musím súhlasiť. Blizzard bol vždy synonymom kvality ale ked vyšiel Overwatch, fanúšikovia sa rozdelili na dva tábory. Jedny ho milovali a druhý nenávideli. Vývojári ale zamakali a každej postave a mape vymysleli pekný príbeh a tým vlastne vytvorili nový svet v Galaxii menom Blizzard. No a momentálne je táto hra jedna z najlepších multiplayer strielačiek, Esport hier a jedna z hier kde veľmi ľahko naštvete. No a samozrejme sa jedná o hru kde v hľavno móde hrajete 6v6 na rôznych mapách. Hry sú rýchle a niekedy ani neviete čo vás zabilo. Hlavná vec čo ma vždy štvala bol matchmaking. Hned pri mojej prvej hre ma to hodilo proti extrémne vysokým levelom a v tejto hre platí, že pokiaľ viete nejakú postavu, napríklad Genji alebo Widow hrať naozaj dobre tak si proti vám nováči ani nezahraje ale po pár prehrách vám už bude jedno aké levely proti sebe dostanete.

➤Moje začiatky a malé pokroky
Overwatch som kupoval mesiac potom ako vyšiel a vtedy som to neľutoval. Veľmi ma bavil aj ked som ho až tak hrať nevedel, pretože aj ked sa to nezdá, niekedy je to naozaj zložité. Momentálne by som ale nedoporučoval si hru kúpiť za plnú sumu. Taktiež samého ma to po chvíli nebavilo a preto som nahovoril kamaráta aby si Overwatch kúpil tiež a následne sa zábava znova vrátila. A ešte niečo z takých mojích štatistík: momentálne som level 118, rankedy som hral len jednu sezonu a bol som len Gold, obľúbná mapa žiadna a obľúbený hrdina pred nerfom určite Symetra a momentálne po sérii nerfov nemám obľúbenca.

➤A čo vlastne Overwatch ponúka ?

➤Postavy
V hre sa nachádza momentálne 29 postáv, ktoré sú rozdelené na supportov, útočníkov a tankov. Ako som už spomínal, každá postava má svoj príbeh a to robí každú jedinečnou. Samozrejme sú špecifické aj svojimi schopnosťami. Každá postava má dve schopnosti a ultimátku. No a čo musím nakoniec Blizzardu uznať je ich kreativita pri tvorbe daných postáv. Všetky sú do detailov premyslené a veľmi pekne aj vyzerajú, samozrejme hlavne ženské charaktery :)

➤Mapy a herné módy
V tejto chvíli sa v hre nachádzajú 4 Assault mapy v ktorých ako útočníci obsadzujete 2 body a ako obrancovia ich bránite. 5 escort máp v ktorých je vašou úlohou eskortovať vozík. 4 hybridné mapy v ktorých musíte obsadiť bod a následne eskortovať vozík. A 5 kontrolných máp v ktorých musíte bojovať o jeden bod a následne ho musíte udržať. O grafickom spracovaní máp sa ani nemusíme baviť, to je na vysokej úrovni.
Ešte sa tu dá naraziť na jednu špecifickú mapu na ktorej hráte 3v3.

➤Herná mena a lootboxi
V hre vám po každom levely alebo po splnení určitých eventov padnú lootboxi z ktorých vám môžu padnúť rôzne itemy a aj herná mena, ktorá sa vám pripočíta aj ked vám z lootboxu padne duplikát. Za tieto coiny si môžete kúpiť skiny (najdrahšie špeciálne počas eventov stoja 3000 ) alebo iné blbosti.

➤Skiny a iné kozmetické vylepšenia
Jeden z mínusov multiplayer Blizzard hier, aspoň za mňa. Blizzard jednoducho nevie robiť až také pekné skiny, aj ked je pravda že občas sa nejaký podarí. Dalej sa tu dajú získať rôzne profilové ikonky, víťazné pózy, emotikony alebo spraye. Všetko to celkom pekne doplňa celkový kvalitný vzhľad hry.

➤Komunita
Prvé dni bola komunita úžasná ale ked sa Overwatch dostal viac do povedomia tak si hru začal kupovať každý a išlo to trochu dole vodou. Ale stále má táto hra omnoho lepšiu komunitu ako CS:GO :).

➤Konečné zhrnutie
Overwatch určite nieje zlá multiplayer hra. Zabavíte sa pri nej dlhé hodiny ale len v partii ľudí, sámeho vás to po chvíli omrzí. Postáv je celkom dosť na výber a určite si nájdete svoju obľúbenú, mapy sú krásne a môžete si zahrať denné eventy, takže stereotyp môže nastať ale určite nepríde rýchlo a hned. Za plnú cenu ale hru nedoporučujem a 70% som udelil preto, pretože Overwatch je stále len multiplayer strieľačka a nič viac od toho nečakajte, takže ak máte možnosť tak siahnite po ostatných hrách od Blizzardu pretože ešte stále platí že kvalitu nájdete v každej ich hre. Ale pokiaľ poznáte ľudí ktorý budú ochotný hrať Overwatch s vami tak ich povolajte a užite si akciu naplno a bez nervou ( aj ked je to skoro nemožné ).
+12 +13 −1

Beneath a Steel Sky

  • PC 75
No tohle se Revolution povedlo mnohem líp než Lure of Temptress. Beneath a Steel Sky jsem kdysi dohrál bez výraznějších vzpomínek, ale i bez nějakého pocitu, že to byla blbost. A zhruba tomu odpovídá i hodnocení.

Příběh je z mého nejoblíbenějšího ranku, tj. postapo sci-fi. Lidstvo je zdecimované válkami, těch pár vyvolených přežívá v megaměstech, zatímco zbytek živoří v pustině. A pro hlavního hrdinu si do pouštní osady jednoho dne přiletí po zuby ozbrojené komando z Union City, které za sebou zanechá zcela vyhlazenou vesničku v pustině a pekelně naštvaného hrdinu. Union City je navíc rozdělené podle sociálních tříd - a zatímco nahoře kde žije chudina je to otřískaný hnus, dole můžeme vidět luxusní uličky.

Mohlo to být špičkové cyberpunk/postapo sci-fi, jenže tvůrci kloužou po povrchu a tak místo hlubokého příběhu dostáváme vtipné postavičky, tvrďácky hláškujícího hrdinu, hádky s držkatým robotím sidekickem a ve finále klišé s umělou inteligencí, která chce pomocí androidů nahradit lidstvo. Připomnělo mi to Soudce Dredda, Mad Maxe či Terminátora a celé je to béčkové. Vadilo mi to? Trošku, ale ne moc, i béčko může být fajn.

Ono se to totiž příjemně hraje. Jeden kurzor na všechno, žádné bugy, žádné šílené kombinace předmětů, poměrně krátká, ale férová délka, žádné zbytečné odbočky. Některé vtipy jsou opravdu vtipné, ve hře se dá poměrně brutálně umřít, je tu parádní zpracování kyberprostoru (v roce 1994 to zřejmě frčelo viz System Shock). U grafiky nebudu hodnotit rozlišení, ale celkový dojem a ten se povedl, autoři namalovali minimálně pár moc hezkých obrazovek, nechybí pěkné komixové intro a vůbec atmosféra je fajn. Když si vzpomenu na moderní retro adventuru Gemini Rue, tak je mi jasné, kde tvůrci brali inspiraci.

Ano je tu pár chyb. Otravná hudba, kterou vypnete a po pár obrazovkách se zas zapne. Odporný pixelhunting, kdy se v případě zákysu spolehněte, že jste něco přehlédli (plastelína, objímka žárovky). Backtracking, který Vás ve snu nenapadne (například sklenička s otisky). I tak je to ale celkem povedená adventura.

Pro: Vynikající příběhové ukotvení, pěkná grafika, pohodová hratelnost

Proti: Občasný pixelhunting a backtracking, zbytečné rozbřednutí příběhu do vtipných pasaží.

+12

Silent Hill: Origins

  • PS2 60
Origins se opravdu vrací ke kořenům série a to:
1) příběhově - samozřejmě se dostaneme před události prvního dílu a zažijeme klíčové momenty série jako upálení Alessy a skládání Flaurosu.
2) herními prvky - jakkoliv předchozí SH4 šlo trochu jinou (lineárnější a akčnější) cestou, Origins se vrací ke klasickému běhání od dveří ke dveřím, zpět je klasické schéma ovládání (díkybohu), baterka na klopě a běhání po městě Silent Hill, kde váš pohyb je omezený krátery uprostřed silnic.

Co je tady nového? Hra je port z handheldového PSPčka a je to na zpracování trochu cítit, i když čekal jsem to horší. Grafika místy dost pokulhává, horší je ale naprosto otřesná kamera, kdy někam běžíte, kamera se najednou změní a běžíte opačným směrem. Kvůli tomu se mi často stávalo, že jsem se snažil před nepřítelem utéct, ale místo toho jsem mu vběhl přímo do náručí a nechal se zabít.

Výraznou novinkou jsou zbraně. Ty tady vydrží jen pár ran (některé jen 3) a pak se rozbijí. Proto jich vlastně s sebou musíte vláčet komicky velké množství a hlavně můžete využít skvosty jako je přenosná televize, psací stroj, věšák na oblečení, stolní lampička, apod., se kterými potvory praštíte po hlavě (z hecu jsem se pokusil zabít závěrečného bosse jen těmito zbraněmi a vyšlo to, za což bych zasloužil speciální ečívment). Pořád nevím, jestli to vývojáři považovali za seriozní nápad, nebo to byl nějaký vtip. Přeci jen když vidíte svojí postavu, jak v hororově laděné scéně běží s televizí v podpaží a vypadá jak prodavač z Datartu, tak to trochu kazí atmosféru.

Příběh je jinak z pohledu série jednoduchoučký a pokud jste hráli předchozí díly, tak tady není moc nad čím dumat, protože je jasné, o co jde. Dost mi vadilo, že se vývojáři neobtěžovali s vymýšlením nějakých přechodů mezi lokacemi a vyřešili to tak, že po vyřešení jedné lokace hlavní postava prostě omdlí a probudí se někde jinde. Travis je mimochodem neuvěřitelně nevýrazná a plochá postava.

Když to shrnu, Origins rozhodně není špatná hra a pro fanoušky prvního Silent Hillu je to téměř povinnost. Pokud jste ale zatím žádnou hru ze série nehráli, tímto dílem bych asi nezačínal.

Pro: Návrat k prvnímu dílu, ozvučení, hádanky, dobře zpracovaný Otherworld

Proti: Příšerná kamera, komické zbraně, je cítit že je to port z PSP, nevýrazné postavy v čele s Travisem

+12

KGB

  • PC 60
KGB byl takový můj rest z dávných pirátských dob. Měl jsem ji na nějakém CD se starými hrami, několikrát ji rozehrál, ale bez návodu, který tehdy nebyl k dispozici jsem se nikdy nedostal ani z první kapitoly.

Přitom ta hra byla fascinující. Velice zajímavá grafická stránka s částečně zdigitalizovanými scénami, naprosto úchvatná atmosféra kolapsu SSSR na začátku 90. let, vyladěné ovládání, ve kterém máte spoustu ikon, ale většinou se použije ta která se v daný moment nejvíce hodí. A jaký mladý důstojník KGB Maxim Rukov máte za úkol objevit, kdo vyrábí snuff filmy. Pamatuji ji, jak mě fascinoval jeden činžák, ve kterém je osm bytů a každý má máslo na hlavě. Satanista, dvojice lehkých holek, nevěrný manžel, bývalý trestanec či rovnou bývalý vězeň z gulagu. A pak řezník, v jehož krámě se skrývají mrtvoly a zdánlivě nevinná babička v jejímž bytě se schází celá mafiánská banda.

Bohužel po dohrání už to tak skvělý není. Příběh se zamotá takovým způsobem, že se z něj stane naprostý guláš. Většina agentů KGB jsou zrádci, je tu několik mafiánských skupin, náckové, programování mozků, drogy, američtí agenti, tajemný informátor a celé to končí pokusem nastolit komunistický převrat za pomocí dvojníka Michaila Gorbačova. Ke konci už jsem se v těch postavách i přestal orientovat a bylo mi jedno jak to dopadne.

Hratelnost je pak doslova pekelná. Puzzle bez jakékoliv hintu (papír na zrcadle), při každém rozhovoru si musíte dávat pozor na to na co se zeptáte a co řeknete. Hra se odehrává v reálném čase, čili je milion a jedna možností, jak někde přijít pozdě nebo nepřijít vůbec a dostat se do slepé uličky. Na většinu věcí kde máte přijít, co máte udělat musíte přijít sami bez jakékoliv nápovědy. Jak už jsem zmínil, jsou tu dead-endy, kdy Vás hra nechá projít půlkou kapitoly aniž byste tušili, že už nemůžete vyhrát, protože jste někdo něco neřekli, neprohlídli nebo třeba nevrátili... i Sierrovky byly v tomhle férovější. Takže přestože jsem nakonec hrál s návodem, několikrát jsem začínal kapitolu znovu, protože jsem projevil iniciativu a udělal něco co jsem neměl.

Zkrátka KGB má pořád parádní atmosféru, originální námět a prima grafiku, ale příběh je ke konci brutálně dementní a bez návodu je to nedohratelné.

Pro: Atmosféra, originální námět, pěkná grafika.

Proti: Přeplácaný příběh, odehrává se v reálném čase z čehož plynou dead endy

+12

Rise to Honor

  • PS2 60
Stíhačka Li se rozhodně může směle řadit do té pověstné grupy akčních hrdinů z dětství, kterou má každý akce pozitivní klučina. Ta samá grupa, která klučinu zajímá méně a méně s rostoucím věkem, kdy ho nesrovnatelně více zajímají ty hlubší, poetičtější kousky typu Hrdina. Takovým klučinou jsem i já, a ty sliny, které jsem vyprodukoval nad RTH, se dají stopovat celých 14 let zpátky, kdy jsem nahodile viděl herní záběry snad ještě v Game Page. Chystal jsem se si to zahrát od první chvíle, kdy jsem objevil emulaci, ale až skrze letošní výzvu jsem se konečně dokopal. A bohužel musím seznat, že bych asi radši zůstal jen u těch prastarých slin, snů, a nepotvrzených domněnek.

Existuje tu velmi reálná možnost, že kdybych si hru byl zahrál v době vydání, užil bych si tu patřičnou macho ejakulaci, kterou tahle bez přestávky jedoucí řežba evidentně má poskytnout. Leč nezrobíš nic, v roce 2018 to bohužel opravdu nemá moc co nabídnout, kor bez přikrývky nostalgie, a na klávesnici a myši, kdy se absolutně v překladu ztrácí to jediné, čím se hra lišila od ostatních - ovládání soubojů. Totiž, levou analogovou páčkou se ovládá pohyb, a pravou se ovládá boj - Džet máchá do toho směru, do kterého člověk stickem škubne. Nemusím tedy jistě vysvětlovat, proč klávesová variace stojí poměrně za vyliž. Vedle tohoto hendikepu mají souboje i jistou vlastnost, kterou nemohu považovat za míň, než designérský fail - pakliže člověk vrtuluje rukama nebo vrhá nohama, postavička stojí nehnutě na místě a neexistuje, aby se souběžně s mlácením snad někam přesouvala. Krom pěstního umělce Maršála se tu samozřejmě i střílí. Značně neohrabaně a citelně nezábavně. Mimo soubojů už tu jsou jen kontextuální momentky krátce narušující jinak striktně lineární rubačkovou jízdu, které vcelku úspěšně posilňují pocit, že člověk proživá libovolný Jetovo film v interaktivní formě, ale zároveň se nemůžu ubránit dojmu, že to celé mohlo mít více herní hloubky.

I se scalingem je to škaredý jak stolice postaršího mrože, ale vyloženě nevolno mi z toho určitě nebylo. Není ovšem sporu o tom, že rokem 2004 už byly venku o tolik pohlednější hry, že už tehdy to muselo být šeredně pod standardem. A tím nemyslím ani grafickou kvalitu jako takovou, ale hlavně celkový umělecký směr, resp. jeho naprostou absenci. Respektuju snahu o jakžtakžový vizuální realizmus, ale v tý době, kdy na to ještě zdaleka nebyla technologie, se bez alespoň nějaké stylizace neobešlo nic.

Sice to tu včil docela honosně hejtuju, ale nechápejte mě zle - relativně zábavná jednohubka to i dnes je, příjemně to odsejpá, a v rámci tunelových beat 'em up rubaček to rozhodně má, oproti vyloženému průměru až odpadu žánru, co nabídnout - když už nic jiného, tak minimálně tu fungující iluzi, že člověk ani tak moc nehraje, jako spíše prostě jen tak lehce zasahuje do děje průměrného akčního béčka s Airbusem ACJ319 v hlavní roli. Avšak nemůžu se přenést přes fakt, že i kdybych to byl hrál už v době vydání, tak bych prostě měl obří plejádu dalekosáhle lepších rubanic, po kterých šáhnout, natožpak se čtrnáctiletým zpožděním. Takže ne, asi by se macho ejakulace tak či tak nekonala.

Jo a příběh? Jet Li action story 101, jakmile jste viděli jediné Džetovo Wushu béčko, znáte příběh RTH, od smrti staršího kámoše/otcovské figury, přes ryze friendzone vztah s pohlednou slečnou, která je někde v ději zajata ústředním zlosynem, až po motivy pomsty.
+12

2004: Vesmírná Becherovka

  • PC 65
Vesmírná Becherovka je jednou z nejlepších her, které se účastnily soutěže Becherovka Game. Na rozdíl od většiny konkurenčních titulů zde je vcelku podařený humor, který si, mimo pár přitroublých vtípků, drží vysokou úroveň až do konce.

Určitě by hře neuškodil dabing, i když jeho absence díky povedené hudbě a celkovému ozvučení není až tak patrná. Příběh, parodující mé oblíbené filmy a seriály v čele s Hvězdnými válkami, Červeným trpaslíkem nebo Hvězdnou bránou, se mi líbil hodně a je hlavním hnacím motorem. Vesmírná Becherovka rozhodně stojí za zahrání a v tomto případě za zkoušku opravdu nic nedáte.

Pro: humor, příběh, ozvučení

Proti: absence dabingu

+12

The Walking Dead: Season Two - Episode 5: No Going Back

  • PC 60
Hodnocení celé druhé sezóny.

Největší problém a hlavní důvod, proč jsem si druhou sezóny nedokázal užít je hraní za Clem. Jedenáctiletá holka, která dává rady dospělým a řeší jejich problémy. Za odměnu má Clem více zodpovědnosti!
Technický stav nepřidává atmosféře a občasné výkyvy ve scénáři jakbysmet. Ať už jsou to situace, ve kterých skupiny stojí uprostřed větší plochy a snaží se postřílet hordu zombíků, jenž se na ně řítí rychlostí asi půl kilometru za hodinu a hle, skupiny přeživších je obklíčena. Případné poznámky od různých postav, které nejdou s jejich charakterem jen proto, aby byl "konflikt" nebo případné vyvolání pocitů v hráči (zabití psa na začátku první epizody a Lukeova poznámka).
Možná by to ničemu tolik nevadilo, kdyby aspoň po hratelností stránce byla hra trochu jinde oproti prvnímu dílu (sezóně), ale změny v tomto ohledu nenastaly, takže otravná nutnost interagovat s různými předměty, než se něco stane je přítomná i zde. QTE se skládají z mačkání směrových kláves, klávesy Q a klávesy E a to bez střídání úkonů kláves, tedy Q mačkat jak blázen, E zmáčknout hned potom. Změnou neprošel ani systém rozhodování a protože víme, jak takový systém (ne)funguje, určitě by byla jeho změna/propracování na místě.

I přes mou značnou nespokojenost není pokračování Walking Dead takový průšvih jako třeba Game of Thrones: A Telltale Games Series – Episode One: Iron From Ice. Má své světlé příběhové momenty, má i tedy ty velmi WTF momenty (jako co měl být ten "cliffhanger na konci třetí epizody?), ale pořád se možné to odehrát a vlastně se docela bavit. A každého asi bude zajímat, jak to bylo s Clem po prvním díle.

Herní výzva 2018 - 9. "Nerozbalený dárek"
+12

Fe

  • PC 85
Krátký silně emoční zážitek ze světa plného různorodých a kouzelných příšerek jako je Fe - lištičce podobná potvůrka, za kterou hrajete. Hlavním aspektem hry je přátelení se s ostatními zvířaty/květinami pomocí zpěvu, zatímco se snažíte zastavit tajemné Silent Ones, kteří se objevili na vaší planetě a začali chytat ostatní zvířata a ničit okolí.

Nejvýraznější vlastností hry bude její hudba, která je opravdu krásná a dodává všemu jedinečný nádech. Samozřejmě i svět okolo Vás je nádherný, ale rozdílné oblasti se od sebe nijak extra neliší a tak vám prostředí po nějaké době hraní nepřijde tak okouzlující, jak by mohlo. To samé se ovšem nedá říct o zážitku, jaký ze hry budete mít. Jelikož v celé hře nenajdete jediného slova (až na pár tutoriálů v načítacích obrazovkách), je jasné, že jde hlavně o tlak na vaše emoce, což je rozhodně povedené. Prozkoumávat krásný svět za doprovodu úžasné hudby se prostě zavděčí snad každému a ze všech roztomilých příšerek, co potkáte, budete mít hlavu v oblacích. Po dohrání vaši mysl hra jen tak neopustí, na druhou stranu nemá k nabídnutí nic zas tak specifického, abyste nad ní přemýšleli ještě v následujících dnech.

Pro mě osobně bylo největším zklamáním chatrné vyprávění příběhu. Ačkoliv jsem hru procházela pozorně, neměla jsem nejmenší tušení, co a proč se přede mnou právě odehrálo. Příběh je totiž vyprávěn maximálně skrz kresby na kamenech, ze kterých člověku hlava stojí, anebo skrz protivně pomalé "flashbacky", ze kterých vlastně také nic nezjistíte.
Menší problémy pak byl pohyb charakteru, který Vám sem tam může přijít dosti pomalý a křečovitý. Fe si občas skáče, kam se mu zachce, anebo naopak odmítá vylézt na jasnou překážku, takže je občas trošku stresující snažit se dostat dál.

Pro: Úžasný hudební doprovod, malebný svět, zážitek ze hry

Proti: Nepochopitelný příběh, pohyb charakteru, jednolitost

+12

Zombie Army Trilogy

  • PC 90
Hru sem získal v rámci měsičního humble balíku. Defacto tři hry za směšnou cenu. Předtým sem kdysi hrál jen Sniper Elite 1. Už tam se mi líbily záběry na zpomalené kulky drtící těla nepřátel. Tady si taky užijete spoustu spomalených scén, leckdy i v rentgenu. Hned napoprvé sem si dal nejtěžší obtížnost a bylo to maso. Dokáže vás potrápit už jeden zombie sniper, natož když jich je tam naráz více. Taky porážka týpka s těžkým kulometem je vždy duvod na oslavu. Čeká vás patnáctka misí. Mně osobně zabrala hra na zmíněnou obtížnost asi 30 hodin, vrátaně hledání cihel a flašek.

Pro: Německá krajina z druhý světový plná zombies

Proti: Dovedně ukryté láhve

+12

Road Redemption

  • PC 65
Kam tohle zařadit ? Je to sportovní hra ? Je to arkáda ? Je to akční záležitost ? Možná je to ze všeho trochu, je to takový guláš všeho, ale výsledek je taky takový gulášoví.

Kampaň vás hned ponoří do víru hraní a jedna jízda má několik "checkpointů" a po dokončení máte možnost si vylepšit nějakou schopnost a pokračovat dál v cestě s tým, že se změní hlavní quest. Někdy musíte být první, někdy zase musíte zničit všechny nepřátelé, jindy vám stačí dojet úsek v zdravý.

Herní praktiky spočívají v skillu načasování úderu a taky včasném vyhnutí se, k tomu musíte hlídat cestu a také můžete použít nitro (turbo), které si zase doplňujete po dobu trvání jízdy, zabíjením náhodných kolem-jezdících. Co je divné, ale budiš.

Jednoznačně nejhorší stránka hry je fyzika a nejhorší stránka z fyziky je gravitace. Když naskakujete na odrazové můstky, tak je to tak hrozné, že se na to nedá dívat a raději jsem se jim všem snažil vyhnut.

Přiznám se, že nevím jaký typ hráčů má tohle zaujat, je to vše a zároveň nic pořádně. Na motorky nezakoupili licence, tak si musí vymýšlet neexistující typy motorek co člověka motorkáře dokáže otrávit. Také hra není ani závodní záležitost, protože jestli chcete být první nestačí vám řidický skill, ale hra vás nutí zabíjet vše co se pohybuje a tým doplňovat nitro vděka čemu se zrychlíte.

Multiplayer:
Je docela velké plus, na jednom pc můžou hrát až 4 hráči (potřebujete ovládače). V multiplayerovém módu se dá hrát kampaň co se dá hrát aj jako CO-OP a pomáhat si.

Celkové shrnutí je u mně hodně rozporu hodné, jedním slovem se mi to nelíbí a zábavnost opadá docela rychle a to aj z toho důvodu, že hra je postavená na strome zkušeností, kde se počítá, že jednotlivé misie budete opakovat několikrát co je hrozně repetativní a když jedete to samí po 4tý a zase vám to zkazí jedna malá chybka, tak máte pocit jako by jste v CSku prohrávali na půl čas 14:1

Pro: násilí, strom možných vylepšení

Proti: AI, fyzika (hlavně gravitace), žádní stránka hry není dotáhla na dobrou úroveň

+12