Nejlépe hodnocené komentáře

Kamarád mě navnadil na to, že si Tyrian stáhnul a tak jsem si na oddech od adventur rozhodl že si dám zas jednou nějaký "lehčí" žánr. Na GOG je Tyrian zadarmo v nové verzi, tak jsem sáhl po něm, i když jsem kdysi dohrával tu původní, nemám pocit že by se cokoliv změnilo.

Tyrian je tradiční "raketka", tedy žánr který kraloval na konzolích i na automatech, ale na PC byl jste podobných her moc nenašli. Napadá mě Raptor, Tubular World a dále...? Tyrian mě bavil vždycky nejvíce. Pěkná pestrobarevná grafika, spousta možností a opravdu obrovský rozsah hry. Hra má 5 epizod (původně tuším 4), každá epizoda obsahuje cca 8-10 kol a to pořádně dlouhých.

V každém kole sbíráte peníze a body za zničené nepřátele, za které si pak nakupujete spoustu vylepšení - loď, štíty, pohon, boční děla, zadní dělo, hlavní dělo. V každé kategorii máme několik možností a co se týče předního a zadního děla ještě asi 10 stupňů upgradů! Možnosti jsou tak nevyčerpatelné, navíc tohle se týká jen Story módu. V arcade módu se na to všechno vykašlete a upgrady sbíráte přímo na bojišti (a jsou to úplně jiné zbraně).

Skoro všechno se dá rozstřílet a zdemolovat a moc pěkně to bouchá, na konci každého kola je nějaký monumentální boss. Díky štítům (které se dobíjí) a brnění to není tradiční jeden zásah a smrt, navíc mezi koly se dá ukládat. Hra je tak celkem pohodová, ale je pravda, že v dalších epizodách obtížnost roste (hráno na normal) a našly se kola, které jsem opakoval a ne jednou (úplně předposlední jsem hrál snad 20*).

Slabinou je tak jen příběh, protože je to užvaněná tuna blábolů, které brzy začnete přeskakovat. Boj proti obrovské korporaci, milion postav, létání od čerta k ďáblu. No ale pro příběh se tyhle hry nehrají. Za mě spokojenost, Tyrian je pořád slušná zábava.

Hell byla moje vysněná adventura ze zlaté éry, kterou jsem chtěl už od doby prvního přečtení recenze ve Score. Představoval jsem si tu brutalitu v úžasné grafice a všechny ty výjevy, které Andrew popisoval. Ale popořádku.

Píše se rok 2095 a Amerika je v troskách. Imperátor Solene Solux ovládá s organizací Hand of God celé Státy a nedočkavě sahá po zbytku světa. Nad vším dohlíží ideopolicie Trangression (něco jak STB) a její likvidační tým, běžnou kriminalitu řeší ACR (něco jako VB). Bojuje se proti veškerému technickému pokroku, inteligentním věcem jako je satira, literatura, umění ale i hrám, pornu a dalším. Zkrátka diktatura před kterou by zbledli i komunisti. A jak to, že se lidi nevzbouří?

Inu ono je tu ještě peklo, které má s imperátorem dobrý vztah. Po zemi se prochází nižší démoni, pekelná muka jsou skutečná a nemilosrdná a těch pár šťastlivců (vlastně jeden), kteří se z něj dostali o něm vykládají s hrůzou v očích. Do toho světa patří i relativně slušní členové ACR, milenecký pár Rachel a Gideon, kteří jednou okusí vlastní medicínu a poté co vyřídí likvidační tým, vydají se do ulic zjistit proč měli zemřít. A brzy poznávají co je režim zač a pomalu se staví proti němu.

Proč se o příběhu tak rozepisuji? Protože je fantastický, takhle úžasnou dystopii jsem neviděl ani nepamatuji. Přes hrozbu ze strany vlády i pekla lidí páchají všechno možné. Nechybí tu nejrůznější gangy, psychopati, opilci, hackeři, androidi, sekty, telepati, démoni točící porno, ilegální sázky, zabijáci, černý trh a pochopitelně zprvu dobře ukrytý odboj. Každá jedna postava, kterou potkáte je živoucí, dýchající bytost, z některých Vám bude zle, některých Vám bude líto, někomu byste dali přes držku a kupodivu dvojice hrdinů to většinou vidí stejně. Hrdinové jsou dokonale napsaní a dialogy nemají chybu (včetně drobných mileneckých hádek), imperátora "třetí pohlaví" Soluxe budete od začátku nenávidět.

Jak tak budete sledovat příběh přijdou hned tři zvraty a každý Vás dostane úplně jiným způsobem. A pak je tu peklo. Samozřejmě Andrew trošku přeháněl, ale moc ne. Brutalita, mučení, oplzlosti, nechutní démoni korunovaní samotným Satanem, ale hratelnost na tom rozhodně nestojí. Prostě fantazie.

Ruku v ruce s tím jde kupodivu i hratelnost. Jeden kurzor řeší vše, ještě více řeší globální příkaz Examine, který ukáže všechny předměty a hlavně východy z místnosti!!! Haleluja už v roce 1994 někdo pochopil že pixelhunting není fajn. Předmětů není moc, jejich využití je většinou logické, i když občas byste autory nakopali, protože máte pět granátů, ale nemůžete je použít. Hra funguje spíše RPG způsobem - hned od začátku máte 16 částí města (většina má 1-3 lokace), pár stop na konci každé nich několik postav, které Vás směřují dále. Zadarmo ani kuře... takže za to pochopitelně každý něco chce. Úkolů a stop přibývá, předměty použijete jen občas aby se neřeklo (spíše v pekle), zato se zapotíte při naprosto šílených hádankách a hledání hesel. Kromě dvou plánů existence je tu bezva (animovaná) automapa, možnost přehrát si hovory a navíc budete najímat NPC, které občas něco umí co Vy ne. Akční sekvence (boje s démony) jsou zpracovány poměrně sympatickými animacemi. Zkrátka hratelnost je skvělá, navíc hra je obrovská, zabrala mi skoro 3 dny i s nakukováním do návodu (hlavně ty hesla).

A tady přichází mínusy a důvod proč ne 100%. Technická stránka je otřesná. Grafika je udělaná pěkně, ale animace se neuvěřitelně trhají. Hudba je naprosto otřesná, chvíli jsem přemýšlel, že se mi sekl počítač. Ve hře máte sice možnost zapnout/vypnout zvuk, řeč a titulky. Jenže v praxi pokud chcete popisy s titulky, musíte oželet zvuk a naopak. Proč proboha? Korunu tomu nastavuje padání hry. V některých místech hra očekává zvuk a pokud ho nedostane spadne. První (ale ne poslední) místo je v baru, kde zachraňujete psionika před vrahem - řešení je vypnout titulky a zapnout zvuk, hudbu i řeč. V inventáři když zkoušíte vše na všechno tak se sám vypíná... chcete někam jít a jde tam druhá postava, co Vám blokne cestu... zkrátka technická stránka se nepovedla a je to škoda, mohlo to být po dlouhé době 100%.

Tak moc a rychle jsem se zabral do hraní čtvrtého dílu, že jsem zapomněl okomentovat a ohodnotit ten třetí. Ten vyšel v roce 1999, já ho poprvé sehnat někdy v době, kdy jsem hry sháněl pomocí různých levných edicí CD Projektu a jiných firem a byla to opět bomba.

Na nic si není potřeba zvykat, grafika totiž vypadá přesně jak by měla vypadat v roce 1999 a přitom si stále drží styl i zobrazení prvních dvou dílů. Je detailní, propracovaná, kouzelně barevná, pohádková. Nic se nezměnilo ani na tom, jak vypadá celý svět, jediná změna tak přišla ve městech. Tady toho můžete postavit opravdu spoustu včetně sedmi druhů jednotek a autoři ty budovy prostě házej halabala bez větší logiky, takže je problém občas najít, co chcete koupit. Naštěstí to tvůrcům došlo, takže vše řeší jedna budovat hrad, ve které si souhrnně nakoupíte všechny jednotky.

Příběhově je to o fous dál než předchozí díl, ale ne zas o moc. V intru sledujeme Catherine, manželku hrdiny Rolanda z druhého dílu. Ten se někam ztratil, její otec král Gryphonheart zemřel a tak se Catherine vydává udělat pořádek do Erathie sužované ničivými válkami. Tvůrci na to šli zajímavě - v sedmi kampaních se na válku podíváme z různých úhlů. Zatímco Catherine se snaží zemi osvobodit, z východu postupují ďábelští Nighoňané a Eofoňané. Na západě situace využívají barbarští a kočovní Krewlod a Talalia, kteří chtějí něco urvat a bojují i mezi sebou. Z jihu se na straně dobra zapojují čarodějové z Brakady a ze severu si armádu nemrtvých chtějí rozšířit nekromanti atd...

Je to slušný nápad, ale kampaně nejdou do hloubky, navíc po projití se nedočkáme žádných gratulaček, shrnutí. Hru provází opět rozanimované obrázky, jen intro a outro je plně animované a řekněme průměrné, když to srovnám s filmečky k Warcraftu nebo Command and Conquer.

Hratelnost se příliš nemění, jen doplňuje a vylepšuje. Jak jsem říkal, v každém městě je nyní 7 jednotek, které jdou všechny vylepšit. Na mapě stále probíhá sbírání artefaktů, boje s random monstry, zabírání dolů a měst a průzkum. U zabírání dolů přišli tvůrci s báječnou novinkou - k dolu se dají přiřadit jednotky, aby jej hlídali - halelujá!!

Samotný hrdina má nyní celkem logicky uspořádaný inventář ala RPG, kde si skládáte artefakty podle jejich vlastností a užitečnosti. A rovněž povyšování a vlastnosti jsou ve stylu RPG - několik schopností a postupné navyšování. Jednou z těchto báječných schopností je taktika, což Vám umožní umístit jednotky až 7 políček dopředu! Bohužel v rámci kampaní vědí tvůrci většinou sami, co hráč "potřebuje" a moc na výběr není. Navíc hrdina se do dalších misí přenáší jen výjimečně, takže ten RPG feeling moc nefunguje.

Co dál? Spousta nových jednotek, nejsilnější už nejsou draci, ale andělé. Náplně misí občas zpestří hledání nějakého artefaktu alias subquest. Bohužel pokud artefakt najde nepřítel, máte smůlu, protože soupeř z 90% bitev uteče a artefakt nikdy nezískáte. Kromě povrchu se můžete vydat i do podzemí (a samozřejmě i soupeř). Jsou tu časované mise, které jsou pekelné a nedají se stihnout bez podvádění - jako příklad bych uvedl nasbírat za tři měsíce 2500 kostlivců!!!

A jak už jsem zmínil je to peklo. Mapy jsou obrovské, navíc i v podzemí, na každé z nich má nepřítel spoustu hradů (v jedné misi jsem jich napočítal 16!), každá mise zabere hodiny. Nepřítel má nevyčerpatelné zásoby, posílá desítky hrdinů obsazovat doly, města a přestože boje jsou většino zvládnutelné, je jich moc a nakonec přijdete o všechno. Na většině map nepřátelé spolupracují a počítač nepokrytě cheatuje. Takové zásoby prostě není možné získat poctivě a tak jsem neodolal, napsal si cheat na neomezené kolo a tušení se mi potvrdilo - dojel jsem až na území nepřítele, který už mě první den bez jediného tahu obsazených většinu dolů.

A tak jsem začal cheatovat taky. Ke každému dobytému městu či dolu jsem přiřadil nacheatované anděly, čímž se z pekelné záležitosti, kdy by mise trvala i den stala jen slušná výzva. Mimochodem i přes to, že jsem soupeře postupně odřezával od zdrojů, ty mu nikdy nedocházely.

Každopádně Heroes 3 je opět fantastická hra, která zachovává vše dobré, přináší hezčí grafiku, pár novinek, jen ta obtížnost je opět šílená.

Asi je mi původní série Command and Conquer sympatičtější než odbočky. Dvojka Red Alertů mě přišla slabší, Generals jsem zkoušel, ale díky absenci animací, nesympatickým Číňanům i teroristům a brutálně obtížné třetí misi mě to prostě nebavilo. Takže jsem si v premiéře sehnal Tiberium Wars z roku 2007, popřemýšlel jak málo her z toho roku jsem dohrál (pár adventur, Portal a Tomb Raider) a kupodivu bez problémů rozjel.

První dojmy jsou parádní. Filmečky jsou zpět, opět s relativně známými herci. Z Battlestar Galacticy si tvůrci půjčili Tricii Helfer a Grace Park, z Lostu Joshe Hollowaye a vše zaštiťuje veterán Michael Ironside. Kampaně jsou tentokrát hodně provázané a doporučuji poslecnout tvůrce a hrát v pořadí GDI, NOD, Scrinn. Právě ti jsou esem v rukávě, mimozemskou rasou, která přilétá sklidit na Zemi zaseté tibérium a povraždit při tom pár milionů lidí.

Příběh se odehrává v roce 2047 kdy tibériová nákaza učinila některé části světa neobyvatelnými. Za GDI si projdete překvapivým teroristickým útokem, budete odrážet invazi NOD, ničit jejich arzenál a znovu dobývat jejich chrám, aby jste se ve finále postavili nezastavitelným Scrinnům. Kampaň NODu vše vypráví z druhého pohledu - od invaze do USA, přes zoufalé snahy vypořádat se ztrátami až po nečekané zrady, spojenectví a odhalení šíleného Kanova plánu. Musím říct, že za NODy byla kampaň mnohem zajímavější, leč končí otevřeným koncem. A pak jsou tu bonusové 4 mise za Scrinny a i na malém prostoru se tvůrcům povedlo vykreslit zajímavou rasu.

Graficky je to paráda, nejsem na "moderní" hry zvyklý, takže ten přechod do 3D mě dostal. Tvůrci si s tím vyhráli, vymodelovali různá prostředí, takže nechybí opět města, různé přírodní krajiny a finální mise za GDI i NOD se odehrávají v postapo krajině, kterou trefně komentuje jeden voják - je tohle ještě Země? Navíc obě (tři) strany používají spoustu energetických zbraní, takže na přestřelky a výbuchy je opravdu radost koukat.

Hratelnost mě na první dobrou štvala. Tvůrci zachovali principy - těžba tibéria, stavba základny, budování armády, boj. Ale ozvláštnili je spoustou zbytečných moderních featur. Takže Vám hned při první misi do boje asi 10* někdo vstoupí a kecá. V každé misi máte nejen primární, ale i bonusové úkoly, které jsou někdy na zabití (dojeď do základny s nepoškozeným transportem grrrr!!) a já je samozřejmě jako kompletista musím splnit :) A ještě sbíráte intel, což se projeví na databázi strojů, informací atd.. naštěstí tohle funguje víceméně automaticky. Bez podobných hovadinek bych se klidně obešel.

Mise jsou opět všeho druhu - stavěcí, bránící, komandovské a samozřejmě i ty nedohratelné. I na easy jsou prostě zejména závěrečné mise šílené, v okamžiku kdy teprve stavíte obranu se už na Vás valí hordy nepřátel ze všech stran. Ale dá se říct, že ve většině misí jsem se výborně bavil, v jedné z nich jsem dokonce obechcal tvůrce (nebo si to myslel). V 7 misi za NOD máte za úkol komandem vyčistit okolí, dojet s transportem do základny, postavit a ubránit ji. Mě se podařilo s komandem a týmem rakeťákům vyčistit celou mapu včetně armády tanků a bugyn a dvou základen a pak teprve dojel s transportem. A zjistil jsem, že počítač podvádí, protože útoky chodily i když nebylo odkud!

Ce ještě? Jednotky občas neposlouchají a prostě si tvrdošíjně jdou za svým a střílí/jedou kam chtějí. Naštěstí se to dá ovlivnit nastavitelnými módy chování.
Zůstalo obsazování budov, objevil se parádní systém upgradů - něco vylepšujete bojem, něco postavením speciálních budov a výzkumem. Moc se mi líbilo, že pokud rozestavíte poškozené auta kolem továrny, ta je sama opraví, dokonce si můžete postavit mobilní opravářské vozítko. Jen v žáru bitvy na to většinou není moc času.

Jednotky mají mezi sebou spoustu nového a zajímavého. GDI má jako první Zone Troopers, což je komando s laserovými puškami a jetpacky, které přeskočí jakoukoliv propast. Mezi letadly se objevuje stíhačka Firehawk, která umí přepnout mezi bojem s letadly a bombardováním (škoda že to nejde oboje najednou). Obraně vévodí drtivé sonické emitory a dva druhy kulometných věží, které udělají řešeto jak z pěchoty, tak z letadel. A vrací se Mammoth tank, který je tentokrát obrovitý, monumentální a nezastavitelný kolos a zbraň hromadného ničení proti všemu, zvlášť pokud si vylepšíte dělo na rail gun.
NOD dovedlo teroristické taktiky k dokonalosti. Disruptory skrývající celou základnu, sebevražední fanatici, stínový tým schopný přeletět na rogalech do základny a něco odpálit. Bombardéry a vrtulníky střílející na pozemní i vzdušné cíle. Obranu tvoří vždy hub a kolem něj tři věžičky, které se samy obnovují. Mezi tanky jsou slušné stealth, plamenometný (stále platí že se zabíjí i mezi sebou) a škorpion kterému můžete dělo vylepšit na laser. Všechny jednotky jsou o něco slabší než GDI, to ovšem neplatí pro Avatara. To je kolosální robot s laserem, který navíc za cenu zničení jednotky může vyrvat zbraň ze 4 dalších vozítek - plamenomet, stealth detektor a generátor a sekundární laser. Prostě paráda.
No a Scrinnové jsou prostě... mimozemští. Upřimně jsem se v jejich základně nevyznal, v jejich jednotkách také moc ne, takže mě zaujaly tripodi vykradení z Války světů a brutální bombardovací lodě, které z obrovské dálky poničí celou základnu.

Každopádně přes pár chybiček a zbytečností jsem se opět výborně bavil ať už příběhem, tak misemi a nakonec mě i ten nový "modernější" styl hraní chytil.