Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Harry Potter and the Philosopher's Stone

  • PC 70
Kouzlo světa Harryho Pottera mě pohltilo o něco později, než nastal jeho celosvětový boom a navíc hra vyšla v době, kdy by mě ani nenapadlo hrát hru určenou především pro děti. Teď už s tím takový problém nemám a tak se zkusím retrospektivně prokousat celou touto herní sérií.

Je tu vyprávěn příběh odpovídající prvnímu dílu knižní respektive filmové ságy. Vzhledem ke kratší délce hry je vynechána spousta scén, takže jsem příběh raději moc nevnímal, protože bych pak jen nadával, že je to v knize jinak. Příběh má ale na hraní minimální vliv, takže mi to ani nevadí.

Graficky hra vypadá na svou dobu dobře, všechny známé postavy mají svoji filmovou podobu. Občas mě akorát zlobila kamera, která se někdy kouká pro mě nevhodným směrem. Pak mě ještě štval neduh v podobě checkpointů umístěných těsně před nepřeskočitelnou animaci. Tu s trollem jsem pak viděl opravdu mnohokrát, protože mi Harry při útěku občas propadal texturami. Zde ale beru, že to je spíš problém v tom, že hru hraji na dnešním hardwaru.

Hratelnostně jsem byl zprvu zděšen z toho, že se mi absolutně nedařilo kouzlit. Snažil jsem se totiž i při hraní dělat myší gesta, která se Harry učil. Naštěstí mi rychle došlo, že stačí jen klikat a to gesto je potřeba jen při tom učení. Problémy mi občas dělaly větší rozestupy mezi checkpointy, v případě nějaké těžší pasáže se pak při neúspěchu musí opakovat značná část postupu. Nejhorší to pak pro mě bylo při překonávání propastí s výukou od Snapea a taky při skrývání se před Filchem a jeho kočkou.

Ve hře je pak zpracovaný i famfrpál, který mi ze začátku připadal značně nepřehledný, ale časem jsem si zvykl a neměl s ním problémy. Je pak super, že je možnost si zahrát školní famfrpálovou ligu mimo hlavní hru.

Celkově beru tuto hru jako příjemnou oddychovku, u které se nesmím moc soustředit na příběh. Vše ostatní je celkem fajn.
+12

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One

  • PC 80
Když vyšel Doom Eternal, málokdo tušil, co od něj čekat, tedy např. že akce bude probíhat výhradně v uzamčených arénách a mimo ně se bude snad až nezdravě často hopsat po platformách jako Mario. Když vyšlo k Doomu Eternal DLC, věřím, že už každý naprosto přesně věděl, co čekat – tedy to samé znovu a ještě více hustodémonsky-krutopřísně!

Jako první se musím omluvit za úšklebky lidem hrajícím na nejnižší obtížnost, protože The Ancient Gods předvádí naprostý masakr už na Hurt me plenty. DLC chytře přeskakuje nějaké levelování a upgradování, nebudete ani trávit dlouhé minuty v „mezipasážích“ na základně. Prostě od první minuty jedete na plno a je to neuvěřitelný nářez. Vlastně si nedovedu představit lepší převod Quake III Areny do singleplayerové podoby a já Quake III zbožňuju. Monster je opravdu hodně – většinou ještě o jednu vlnu víc, než byste čekali. V boji se nesmíte ani na chvíli zastavit, je to samý úskok, otočky a neutuchající střelba okořeněná plamenometem, ledovými granáty a motorovou pilou...

Nejvíc se mi na „herních mechanikách“ Doomu líbí, že jsou vlastně docela jiné, než třeba v Serious Sam. Doom Eternal vás tlačí k rozvíjení „skillu“, není to vyloženě jen tupá akce. Každý démon má své silné a slabé stránky, na každého byste měli mít jinou strategii. Do toho je vlastně geniální, že zdraví i náboje čerpáte z okolních, slabých a neustále se respawnujících monster. Je to přesně to, co některým old schoolerům vadí, ale mě to přijde jako perfektní změna. Má to totiž obrovskou výhodu v tom, že bitky mohou trvat mnohem déle, než jen do vyprázdnění vašich zásobníků a vyčerpání jedné „várky“ plného zdraví.

Chápu, že zatím vlastně hovořím jen o původní hře, jenže The Ancient Gods je právě vybroušené jádro původní hry, nic víc, nic míň. Má skvěle vypadající design prostředí, zábavné areny, méně skákání po platformách a dva obstojné boss fighty. Vlastně nevím, co víc si od DLC přát. První část představuje 6 nabušených hodin přímočaré, předvídatelné, očekávané, ale zároveň chtěné Doom Eternal zábavy.
+12

1428: Shadows over Silesia

  • PC 80
Musím veľmi pochváliť Kubi Games za tento titul. Napriek tomu, že miestami som bol z neho poriadne frustrovaný. Úprimne, kríky sú v tejto hre čistá smrť. No keď sa človek dostane celému tomu príbehu pod kožu, keď sa jednotlivé udalosti spolu prepoja a človek sa dostane na koniec, musí uznať, že je hra neskutočne kvalitne napísaná.

Príbeh aj postavy sú skutočne na vynikajúcej úrovni. Celý ten ústredný konflikt je veľmi kvalitne spracovaný, postavy sú komplexné a vedel som ich pochopiť a je obdivuhodné, ako môžu mať osoby na opačnej strane konfliktu v skutočnosti úplne rovnakú cestu. Plus ešte treba doplniť, že v príbehu sa ukrýva aj niekoľko zaujímavých prekvapení, ktoré spravili koniec absolútne excelentný. Ako fakt, že Hynek a Lothar sú v skutočnosti bratia. A dáva to excelentný zmysel. 

Fanúšikom bojových techník tejto hry som sa rozhodne nestal, no s určitou dávkou tréningu som to nakoniec dokázal celkom dobre pochopiť. Je to rozhodne titul, ktorý sa v tomto smere snaží pôsobiť realistickejšie a podľa toho treba si aj prispôsobiť jednotlivé súboje. Pretože nebude to určite fungovať ako v bežných akčných tituloch, kde sa môže jeden hrdina postaviť horde nepriateľov a všetko v pohode zvládnuť. No kým som sa naučil jednotlivé mechaniky ovládať správne, zabralo to nejaký čas. Je ale super, že často treba v hre hľadať iné riešenia, než sa len prebiť skrz. Treba nájsť slabiny našich nepriateľov a nájsť čo najjednoduchšie riešenia ako ich zvládnuť.

Hudba bola takisto super, graficky hra vyzerá dosť schopne (na to, že titul nemal žiadny obrovský rozpočet) a anglický dabing funguje. Nakoľko som hral ešte nedokončenú verziu, tak som miestami narazil aj na určité problémy a bugy. No tie boli postupne aj vychytávané.

Čo mi asi najviac vadilo bolo, že s príchodom každého jedného dialógu sa mi hra chvíľkovo zasekla a následne pokračovala. Nestalo sa to iba raz... ale pravidelne. S každým skončeným dialógom bola sekundová pauza a pokračovala. Plus je tiež škoda, že prinesie aj niekoľko zaujímavých nápadov, ktoré sa už potom nikdy viac nevyužijú. Ako napríklad šplhanie alebo hra s kockami.

Za zmienku ešte aj stojí, že je škoda, že počas stealth misií existuje len riešenie, kedy sa máme presunúť na druhú stranu a obísť stráže. Nie je možné ich počas stealth akcie ovaliť tehlami alebo nejakým spôsobom si situáciu zjednodušiť. Treba vždy hľadať miesto, kde sa im môžete ukryť a následne pokračovať. Je to škoda, lebo využitie mnohých predmetov by tu padlo oveľa viac vhod. Celkovo ale ide o skvelý titul, ktorému som skutočne venoval veľké množstvo času a ten príbeh sa mi úprimne v mnohých momentoch dostal pod kožu. Pretože niektoré zverstvá, ktoré tu budeme mať možnosť vidieť sú skutočne strašné.

Pro: Príbeh, postavy, grafické spracovanie, nepriatelia, hra s kockami a dešifrovanie odkazov

Proti: bojová mechanika, videosekvencie sa počas dialógov na sekundu zaseknú, nedostatočné využitie určitých elementov

+12

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part Two

  • PC 75
Dobře, že mezi první a druhou částí The Ancient Gods uplynulo skoro půl roku a ne až tak dobře, že já jsem si je dal hned po sobě, protože ke konci jsem se té frenetické akce začínal už trochu přejídat. Což o to, druhá část se velmi snaží – opět přináší pár nových monster, přenáší hráče do nového prostředí a představuje zase jednou ultimátního bosse. Nicméně ve všech těchto ohledech za prvním dílem mírně zaostává. Efektní novinkou je kladivo, které pro některé přináší do bitev nový taktický element a pro jiné jen další tlačítko, na které je fajn si čas od času vzpomenout.

Obecně z nových monster musím nejvíc pochválit Ducha z první části Ancient Gods. Je totiž originální, pořádně tuhý a vlastně „dává smysl“ (duch někoho posedne a ten se pak chová jako smyslů zbavené hovado, tedy třeba jako Garret). Naproti tomu Cursed Prowler je vlastně v prvé řadě otravný, jeho obtížnost je uměle navýšena tím, že když vás prokleje, nedá se zastřelit. Musíte jej nahánět po mapě se zaťatou pěstí, což pocit nekompromisní, avšak férové akce příliš nepovzbuzuje. Kvituji zpestření ve formě Armored Barona a kamenných Impů, zejména pokud se u nich nachází pole munice do automatické brokovnice. 

Mojí nejoblíbenější částí byl hned první level, konkrétně zasněžená aréna s Gore Nestem, kdy v druhém kole Vás kromě nadstandardní dávky monster čekají i dva Arch-Vile. Těžko si představit lepší masakr… Pro srovnání ikonické duo Marauderů je hodně o nervy – bohužel ne v tom příjemně-akčním slova smyslu. Závěrečný boss není nic moc. Atmosféra kolem něj je vybudována parádně, jenže zabíjet ho pětkrát tím samým způsobem po chvíli omrzí...

Závěr The Ancient Gods Part Two by mohl být celkovým závěrem ságy, koneckonců nedokážu si moc představit, kam tenhle koncept střílečky posunout dál. Avšak nechat značku Doom kompletně umřít by byla škoda, takže jsem zvědav, co si pro nás id software nachystá příště…
+12

Batman: Arkham Origins - Cold, Cold Heart

  • PC 80
Zábavné rozšíření, které sice hráče zavede znova do Jižního Gothamu - Coventry a Diamond City, tedy lokací známých už z původní hry, ale díky mírnému posunu v čase a taky staronovému ústřednímu záporákovi o něco pozměněných. Pár hlavních misí a hrstka vedlejších úkolu k mému překvapení přináší velmi chutný přídavek, který mě bavil ještě o fous více, než základní hra. Rychle to odsýpá a díky focusu na (víceméně) jednoho jediného záporáka to působí i ucelenějším dojmem.

Potěšily mě různé drobné prvky, které obměňují gameplay v čele s novým termo oblekem, ve kterém jsem si tak trochu připadal jako takový high-tech Jon Snow. Hrátek s ledem sice mohlo být více, ale i tohle mi pro osvěžení gameplaye stačilo. Fajne jednohubka.

Pro: kratší a ucelenější příběh, hrátky s ledem, pár drobných novinek v hratelnosti

Proti: opět mírná bugovost skriptů

+12

Snake Pass

  • PC 75
Už jsem hrál pár her, kde jsem ovládal nějaké zvíře, ale snad poprvé se musím sžít s hadem. A kupodivu je to celkem zábava.

Hra vypadá graficky opravdu krásně, takový hezký 3D animák. I prostředí jednotlivých úrovní je líbivé. Ty jsou ze začátku celkem snadné, protože je potřeba se nejprve pořádně seznámit s ovládáním. Později jde obtížnost nahoru a takové prolézání konstrukcí nad lávou či propastí, či točení se v obřích mlýnech či jiných kolech bylo fajnovým, ale celkem náročným prvkem. V těchto situacích pak zamrzí občas nemotorná kamera, kdy není Noodle vůbec vidět a tím pádem se blbě ovládá.

A když zmiňuji ovládání, tak právě to je na hře asi tím nejtěžším prvkem. Prakticky od začátku jsem s ním měl slušné problémy, ale po čase jsem si na něj zvykl a pak se Noodle obvykle pohyboval tak, jak jsem potřeboval. I v závěrečných úrovních se mi tak po nějaké chvíli podařilo dostat přes všechny povinné překážky. Když ale hru viděly moje malé děti, které si chtěly hraní také vyzkoušet, bylo pro ně právě ovládání nepřekonatelnou překážkou.

Příběh hry není nijak složitý, prostě někdo rozbil portály a je potřeba je postupně všechny opravit. Když bylo po několika úrovních kolibříkem Doodlem zmíněné, že nás někdo pozoruje a byl vidět velký temný stín, čekal jsem snad všechno možné, ale maličkého havrana fakt ne. :)

Celkově hru hodnotím jako hodně příjemnou oddechovku. Jakmile jsem si zvykl na těžší ovládání, bylo hraní celkem příjemné. Jen mi přišlo, že těch 15 úrovní uteklo až příliš rychle.
+12

Cuphead

  • PS5 90
Málokterá hra od nezávislých vývojářů si dokázala udělat svojí vizuální jedinečností takové renomé, jako právě Cuphead. Svým vizuálním zpracováním nápaditě odkazuje na animovaná díla z třicátých let ve stylu Walta Disneyho. Svou náročnou obtížností pak odkazuje na tituly, které měly za úkol maximálně prověřit schopnosti hráčů, například jako tomu bylo u hry Tempest či Metroid.

Příběh začíná seznámením mezi titulním Cupheadem a jeho bratrem Mugmanem, kteří jsou pro každou špatnost a díky tomu se dostanou do křížku se samotným ďáblem. Vsadí své duše při hraní kostek a prohrají. Prosí ďábla, aby jim umožnil odčinit tento hřích a propustil jejich duše, a proto jim ďábel dává možnost se vykoupit. Podmínkou je  získat duše ostatních dlužníků obývající ostrov Inkwell, kteří zatím své dluhy nesplatily.

Příběh Cupheada je poměrně přímočarý, ale odvádí dobrou práci, neboť jednotlivé charaktery postav odkazují na lidské hříchy, v tomto ohledu dostanete, co je signifikantní pro hru – strastiplné bitvy s bossy a získávání mincí. 
Ve třech herních světech proto narážíme na souboje proti bossům, oddělené do několika fází, jejichž úkolem je pocuchat nervy a dovést k nepříčetnost .Čeká vás lítý boj, protože zadarmo vám kontrakt žádný z bossů nedá jen tak. V tomto ohledu je Cuphead opravdovou výzvou, jehož primárním úkolem je prověřit, jak vaší svalovou paměť, reakční odezvu, tak do jisté míry i schopnost předvídání útoků. Útoky jsou často kombinované v několika možných sérií, kdy vám jistý čas zabere jejich naučení, někdy i v řádech hodin.

Převážné množství soubojů s bossy je čistě hráč proti protivníkovy, avšak postupem skrze ostrov narážíme na souboje doplněné o podpůrné protivníky s jednoduchým úkolem – co nejvíce vám znepříjemnit poražení bosse. Pro konečné vítězství v mnoha bitvách je podmíněno zapamatováním si všech těchto fázi s výběrem vhodného setu schopností, jak způsobit co největší poškození a přitom se vyhnout zásahu.

Cuphead a Mugman jsou ovšem křehké šálky a proto jsou od začátku vybaveni pouze třemi životy. Ztráta životů znamená smrt, tudíž se připravte,že budete hodně umírat. Investujte do vylepšení, protože Cuphead je koncipován primárně na využití snadno ovladatelných herních mechanismů,pro jejichž dokonalé zvládnutí je stoprocentně nezbytné, aby hráč strávil čas jejich osvojením, posléze zdokonalením.

Jistě se najde množství hráčů, které by odrazovala náročnost, a v tomto ohledu lze místo obtížnosti „Regular“(Normální), vydat se cestou režimu „Simple“(Jednoduchá). Nečekejte však, že v režimu jednoduché půjde o snadné poražení protivníků, neboť jde stále o 2D side-scrolling střílečku v duchu her typu Contra či Metal Slug.  Kromě singleplayeru lze využít i lokální kooperaci, ta ovšem značně zvýší život bosse, zatímco vy se na společné obrazovce často ztrácíte mezi Cupheadem a Mugmanem. Toto je umocněno opravdu malým prostorem pro uhýbání, když celou jednu třetinu obrazovky zabírá postava bosse a vy si dost často pomýlíte zda-li ovládáte postavu Cupheada či Mugmana.

Samotné hraní pak využívá běhání, skákání, střílení a úhybů (tzv. Dash). Pohyb jednotlivých hlavních postav velmi pohotově reaguje na změnu směru, či přikrčení ve snaze vyhnout se. Skákání je jedním z pilířů k přežití v samotné hře a ne jedenkrát vám zachrání život. Během skoku lze opakovaným stlačením skoku dosáhnout odražení (parry). Správné provedení odražení lze provést od jakékoliv růžového nepřítele nebo projektilu. Naučit se správně odrazit vám vždy usnadní život a v některých případech je pro pokrok zcela zásadní.

Na mapě budeme narážet na vedlejší úkoly typu Run and gun. Plnění těchto výzev obsahuje zlaté mince, jejichž sběrem můžeme nakoupit předměty k vylepšení, jenž zahrnuje přizpůsobení vašeho arzenálu jak z hlediska zbraní, tak předmětů, které upravují vaši sadu pohybů. Současně lze postavu vybavit dvěma různými typy zbraní a jedním předmětem. Jejich vhodné využití budete muset vyzkoušet sami v soubojích s bossy. Žádná z těchto zbraní nedodává nadlidskou sílu, či šlehá plameny pekelnými, jde pouze o specifické vlastnosti vhodné do rozličných situací.  Arzenál je tvořen zbraněmi, které při správné aplikaci, zajišťují značnou výhodu.
Příkladem je potřeba přeskakování mezi plošiny, kde je nemožné mířit, a proto lze využít vylepšení zvané „chaser“ (pronásledovatel), nabízející samo naváděných střel.

Narazíte na okruh lidí, kteří se hraní tohoto titulu vyhýbají jako čert kříži. Existuje jen pár her, u kterých je laťka obtížnosti takto vysoko. V tomto případě se obalte značnou trpělivostí, neboť budou situace, emitující silnou frustrací, kdy vás přepadne chuť smazat Cupheada a už se k němu nikdy více nevracet, a to by bylo škoda. Musím však pochválit, jak férová je hra. Každá chyba je zapříčiněním samotného hráče. Cupheadova výzva je koncepčně většinou spravedlivá, nicméně narazíte na několik bossů, o kterých si myslím, že jejich tvorba byla ovlivněna osobou na hraně totálního zešílení. Častokrát mě zachránilo jednoduše štěstí.

Ohromující ručně kreslené prostředí jehož vzorem se stal věk kreslených filmů 30. let. Silná inspirace W. Disneyem se promítá ve zpracování jednotlivých charakterů při souboji, kde zůstává staticky pouze pozadí, vše ostatní srší paletou barev.
Melodie pro jednotlivé souboje jsou doprovázeny spektakulárním vystoupením orchestrálního typu, fungující nejen jako dokreslující, či podprahový doprovod během boje, ale měnící svou intenzitu v závislosti na dané fázi. Samotné ozvučení při boji perfektně dokresluje celkový dojem z jednotlivých soubojů a v některých případech může sloužit jako vaše výhoda při uhýbání mezi sérií útoků, či rozdílem mezi poražením bosse a smrtí.


Cuphead cílí na úzkou a specifickou skupinu lidí, hledající náročné výzvy, při jejíž plnění se orosí nejedno čelo. Výsledné splnění všech úkolů vám nezajistí věčný život, minimálně však mezi získáte uznání z řad hardcore hráčů.

Pro: systém vylepšování, vizuální a hudební stránka, lokální co-op

Proti: vysoká náročnost, systém odrážení občas hůř reaguje

+12

SteamWorld Dig 2

  • PC 85
První díl byla má srdcová záležitost, a druhý díl opět nezklamal. Je větší, lepší, zajímavější, prostě po všech stránkách rozšířená verze původního konceptu (jen už nemá ten punc novosti). S robotí holkou Dorotkou jdete po stopách Rustyho, hlavního hrdiny prvního dílu, a opět si užijete spoustu kutání, těžení drahokamů a plošinkování. Základní premisa zůstala stejná, ale máte mnohem širší možnosti pohybu i boje. Vylepšujete si vybavení, aktivujete si speciální schopnosti, a permanentně se těšíte na příští zlepšení. Mapa je rozsáhlá a posetá jeskyněmi, ve kterých si ozkoušíte hbitost svých prstů i mozkové buňky a následně budete odměněni.

Moc se mi líbilo, že si můžete vybrat mezi moderní přístupností (ukazatele úkolů v mapě, navigační šipky) nebo klasickou hratelností (průzkum bez ukazatelů) přímo ve hře, jako "vylepšení" své mapy. Herní postava vám rozdíl vysvětlí, a vy si prostě kdykoliv zapnete nebo vypnete tuto funkci mapy, stejně jako zapínáte vylepšení jiných svých předmětů. Takže já jsem jel samozřejmě na old-school průzkumný režim bez berliček. Oceňuji, že to šlo vůbec nastavit, a ješte takto dobře zakomponovanou formou.

Ve stylu metroidvanie se vám postupně zpřístupňují části mapy, kterými jste již prošli, ale tehdy jste se daným směrem nedokázali dostat (plošinka moc vysoko, kámen příliš tvrdý na rozbití, atd). S novým vybavením se najednou můžete dostat dál, takže se vyplatí všímat si okolí a snažit se zapamatovat si, kam se chci později vrátit. Odměnou je spousta tajných předmětů poschovávaných po celém světě, které vám pak výrazně zlepšují schopnosti.

Hra je vizuálně krásná a technicky naprosto bezchybná, takže i na notebooku s integrovanou grafikou je všechno naprosto plynulé, s bleskurychlým nahráváním a s až fascinovaně minimální velikostí instalace. Sympatickému švédskému studiu Image & Form se druhý díl výborně povedl, a držím jim palce, ať s takto kvalitní tvorbou pokračují i v budoucnu.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez
+12

Zarya-1

  • iOS 80
Dlho som premýšľala, akú hru by som si mala zahrať do kategórie Svaz spokojeného hraní a odpoveď prišla nečakane, keď som si prečítala pekný komentár od Raisen.

Textová adventúra s niečim mysterióznym, vesmírom a možno aj mimozemšťanmi? To je presne to čo som hľadala. Po zistení, že je táto hra na google play zadarmo, som neváhala a hneď si ju pridala do zbierky. ( Nakoniec vlastne nebola zadarmo ale za pár eur, kedže ma v hre otravovali neustále reklamy a časové limity, ktoré som si takto vypla. )

Hneď na začiatku ma hra potešila, lebo som si mohla vybrať české titulky, no a ako ma ten preklad pobavil. Dialógy boli napísané tak živo a predstaviteľne. Neraz sa stalo, že som sa pousmiala alebo dokonca zasmiala. Myslím, že v textovej adventúre je dosť dôležité ako sú jednotlivé repliky napísané, lebo práve to tvorí ten príbeh a tu môžem dať jednoznačne len palec hore. V hre vie človek stráviť pekných pár hodín, ak chce objaviť všetky jej zákutia a aj vďaka štýlu akým bola napísaná/preložená som sa viac vedela ponoriť do deja a súcitiť s mojou skupinou.

Ako začneme hrať, je nám ozrejmené, že sa náš tím vydáva na Mesiac preskúmať záhadný signál. Čo tam hráč nájde je iba na ňom a jeho rozhodnutiach. A ak by som mohla poradiť, je lepšie vyskúšať voľby, ktoré možno nie su na prvý pohľad úplne rozumné, lebo práve pri nesprávnom rozvetvení príbehu dostane človek ako taký obraz o tom, čo sa tam vlastne deje.
No a tu by som chcela trochu kritizovať. Človek sa fakt nič nedozvie ak ide po tej správnej ceste. Toľko informácií ostane ukrytých a hra stratí trochu zmysel. Mne sa našťastie ako prvé nepodarilo dosiahnuť ten dobrý koniec, takže som bola obohatená o ten spomínaný lore. No a na to aby som vôbec ten správny koniec našla, som si ho musela vygooglit. Lebo jedna malá chyba v rozhodnutí vám zaistí neúspech. Po niekoľkokrát opakovanom priechode a opakovaní scén som to vzdala a našla odpoveď na internete.

Pri preliezaní príbehu má často človek k dispozícii fotografie určitých scén, ktoré ho o to viac vtiahnu do deja. Je len trochu škoda, že ide o statické obrazy a človek si ich nemôže priblížiť a lepšie poprezerať. Viem si predstaviť, že by prezeranie týchto fotografií mohlo zohrať väščiu rolu v príbehu.

Čo by som ešte vytkla je, že sa z príbehu, ktorý nám je podaný nedozvieme úplne všetko. Odhalíme určité súvislosti ale neprídeme na vysvetlenia mnohých znepokojivých udalostí. To ma dosť mrzí, lebo by som rada vedela, prečo sa stali niektoré veci tak ako sa stali.
+12

The Town of Light

  • PC 75
Město světla je ponurým, mysteriózním walking simulátorem, kde se v kůži anonymní ženy/dívky vydáte do opuštěného nemočničního komplexu pro chorobomyslné kdesi v Itálii a budete se snažit sledovat a rozklíčovat tragický život a osud dívky jméneme Renné, která se bohužel ocitla v sevření těchto zdí během války kolem roku 1940.

Jak byste asi čekali, čeká vás docela silné kafe plné hrubého zacházení, zneužívání, experimentů, ledových sprch, kazajek a lobotomií... ale také snahy o porozumění a upřímnou pomoc. Hra je ale z drtivé části hlavně ponurá a depresivní. I když se nejedná přímo o horor, i tak má velmi tíživou a temnou atmosféru a zabývá se vážným tématem péče a zacházení s mentálně narušenými pacienty v minulém století. Není to moc pěkná podívaná.

Kromě technického zpracování, které bohužel odpovídá menšímu a nezkušenému týmu, je na hře vidět velmi poctivá a obsáhlá příprava při tvorbě této hry. Dá se najít spousta dobových předmětů, textů, fotografií, k dispozici je hraná upoutávka na hru přímo z místa, kde zbytky nemocnice do dnes stojí (hra je inspirovaná skutečnými událostmi), na konci hry můžete listovat v interaktivním deníku Renné a dokonce vaše volby ovlivňují některé kapitoly hry a dost možná i konec hry (to nemůžu potvrdit).

Proto mě trošku mrzí, že hře neudělím vyšší hodnocení, ale nemůžu říct, že by mě moc bavila nebo vtáhla. Od začátku jsem měl problémy soustředit se na příběh, hlavně zpracovávat jeho schyzofrenním vyprávění, které je možná právě vzhledem k povaze hry účelné, ale podle mě spíš na překážku.

Pro: Atmosféra, interaktivita, námět, rešerše/příprava

Proti: Nejasné úkoly a zmatečné vyprávění příběhu

+12

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC 100
A opět krátce: Pokud první DLC dosáhlo kvalit originálu zhruba po hodině hraní, druhé DLC ji má hned od začátku. Opět smekám před odhodláním CD Projectu, které tentokrát dodá celou novou lokaci, na níž se odehrává všechno podstatné. A kdyby aspoň ten příběh odflákli...jenže ono je to zase super a dokonce s několika hodně překvapivými příběhovými kotrmelci, které jsem jednoduše nečekal.

Pár zásahů dostal systém skillů, nová mapa si žádá četné nové vedléjší questy a poklady. Absolutně nejvíc jsem si užíval osvobozování hradů a následné čtení dopisů, ve kterém si autoři opět dělají srandu sami ze sebe naprosto odzbrojujícím způsobem. Kromě hlavní linky musím vyzvenout Ghúla. A kapitola s magickou knihou mě nechala s nevěřícným přiblblým úsměvem hrát o tři hodiny déle, než jsem původně chtěl.

Opět přesný zásah, opět na komoru. Potvrzení toho, z kterého směru si vychutnat AAA hru.

Pro: Další porce promyšleného a nesmírně citlivě vystavěného příběhu. Bravo!

+12

Astro's Playroom

  • PS5 95
Upřímně řečeno, že se z techdema určeného pro novou konzoli a pokrokový ovladač nakonec vyklube nejlepší plošinovka, co jsem kdy hrál, jsem opravdu nečekal. Astro's Playroom sice není moc dlouhý titul a dokonce ani nepředstavuje kdovíjakou výzvu, ale jinak je to naprosto vymazlená zábava s opravdovým pocitem next-gen, která střílí jeden nápad za druhým a motivuje hráče v objevování všech zákoutí tak, jako málokterá podobně laděná hra.

Do toho krásně představí všechny nové funkce DualSense, stihne u toho interaktivně zrekapitulovat celou historii Sony a ještě je zhuštěná do podoby intenzivních 4 hodin, kde nic nechybí a ani nic nepřebývá. I když jsem si herní dobu za pomocí zábavně řešených trofejí natáhl na solidních 7 hodin a hru úspěšně zplatinoval, stejně mi bylo ve finále trochu líto, že Astro's Playroom není delší.

Tak moc dobré to bylo.

Pro: hratelnost, interaktivita, intenzivní tempo, smysl pro detail a radost z objevování světa a easter eggů, grafika, parádní soundtrack, představení DualSense, interaktivní rekapitulace historie Sony, zábavné trofeje

Proti: chtěl bych víc

+12

Tomb Raider: Underworld

  • PC 85
Dohráním devátého dílu kozaté Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Nový háv od Crystal Dynamics přinesl povedený vizuál s kterým jsem byl spokojený, tentorkát i včetně cut scenes. Ovládání ( kamera ) sice pořád není stoprocentní, častokrát se nepovedlo hupsnout tam, kam bylo zamýšleno, přesto hra se vyznačuje intuitivním, přímočarým hraním s průběžným ukládáním v checkpointech a především se jeden neztrácí v nepřehledných lokacích a nezakysne na místě, protože přehlédnul přehodit mazaně ukrytnou páku nebo podobný mechanismus, tak jako v předchozích, starších dílech z dílny Core.

V devítce roba putuje za nalezením legendárního a mocného Thorova kladiva od Thajska, přes Jižní Mexiko až k Antarktidě, kde se ukrývá Valhalla a kde stojí v cestě stará známá Natla. Tentokrát se Lara projela motorkou jen v džungli a jedné interiérové lokaci, naopak se hodně potápělo, více se musely zapojit mozkové závity při louskání hádanek, vývojař dodali sonar s mapou a především odpadly souboje s bossy, což velice kvituji.

Za mě spokojenost v rámci těch předchozích třech kousků z díly Crystal Dynamics se mi Underworld líbil nejvíc, lokace byly povedené, není důvod proč se nevrhnout na Guardian of Light - 85 %
+12

The Last of Us Part II

  • PS5 85
Pokračování jedné z nejlepších her očekával napjatě asi každý. Vývojáři se však rozhodli zariskovat a polovinu herní doby naplnit hraním za postavu, kterou od začátku vlastně nenávidíte. Risk se však vyplatil a opět vznikl nezaměnitelný zážitek plný emocí, který vás zařeže do sedačky. TLOU znovu sází na výborný vývoj postav, kde do sebe vše hezky zapadá, a grafický kabátek vám nabídne špičkové vizuální orgie podtržené fotorežimem, kterým se vám podaří zachytit nejednu hezkou vzpomínku.

Ke hře bych měl však dvě malé výtky. Tou první je zbytečná roztahanost celé hry. Délka hry nerovná se kvalita. To si poslední dobou vývojáři nových titulů asi nemyslí a na této hře je to přece jen trochu znát. Druhým vroubkem je pak možná lehce nedotažený konec. Tím nechci říct, že by se mi nelíbil nebo mi připadal hloupý. Možná ale až moc se v něm skáče v čase a tvoří tak soubor jakýchsi malých epizod, kdy vlastně netušíte, zda už po stmívačce přišel konec nebo uvidíte ještě něco. No budiž, ale když už takto, tak tomu za mě přece jen ještě něco chybělo. Co se ale upřít nedá, je to, že druhý díl TLOU je asi první příběhovou hrou, kde má hraní na kytaru nějaký význam - geniální.
+12

Disney's TaleSpin

  • PC 40
Jediné co zvedá mé hodnocení je značka. Značka seriálu který jsem jako malý sledoval o víkendech a těšil se na každý další díl.

Jedná se bohužel o naprosto generický shmup kde se prostředí mění náhodně podle přijmutých zakázek. Jednou letíte na baseballové hřiště, jednou někam do pralesa. Nic co by dávalo nějaký smysl.

Ovládání je naprosto otřesné, můžete totiž jedním tlačítkem střílet a druhým měnit směr letadla, které přitom pak letí vzhůru nohama, ano, podobně vtipně jako to bylo v kresleném seriálu. Ale tím končí veškerá sranda, protože můžete střílet nejen ve směru letu, ale i nahoru a dolů, to podle toho jakým směrem letíte. Navíc musíte pro střelbu dolů vystřelit a zároveň současně držet joystick směrem dolů. Což se při špatném načasování promítne jen do střelby dopředu a vašem vlastním klesání.
Katastrofa to je ve chvíli kdy se zrovna snažíte vyhnout se letícím projektilům nepřátel. Bohužel tento způsob střílení je důležitý pro likvidaci některých bossů. Škoda, víc vás totiž potrápí špatné ovládání než hledání způsobu jak se bossovi dostat na slabé místo.
O tom že nesmíte střílet pořád, bych se snad ani nezmiňoval, protože je zde jistá prodleva před další možnou dávkou vašich výstřelů. Takže ve chvíli kdy vaše střely minou soupeře který se na vás vysokou rychlostí řítí, jste naprosto bezbranní. Nezbývá tedy než se pokusit o úhybný manévr a příště střílet na jistotu na cíl který je až těsně před vámi.

Hra obsahuje v každé úrovni skryté dveře které vás dostanou do minihry s vaším malým parťákem létajícím na "bumerangu". Nejde ale o nic jiného než nudné sbírání balónků v úrovni kdesi v oblacích která se neustále řítí dopředu. Máte spíše starost nezůstat někde pozadu a nepřijít tak o život než o to kolik jste toho zvládli nasbírat.

Za mě určitě nejslabší hra na NES využívající licenci Disney a jeho animovaných seriálů.

Pro: licence Disney, oblíbené postavy oblíbeného seriálu

Proti: ovládání, nudné úrovně, souboje s bossy

+12

Disney's DuckTales 2

  • PC 60
  • NES 80
 Herní výzva 2023 - 10. Před naším letopočtem 

Tuhle hru jsem kdysi u kamaráda na NES (resp. její kopii z tržnice) pařil nejedno odpoledne. Dokonce mi tenkrát i tu konzoli na víkend půjčil a já tohle hrál pořád dokola. Už jsem si i dokonale pamatoval všechny tajné místnosti a chodby a kompletní dohrání mi zabralo opravdu jen chvilku. Tehdá to byla opravdu skvělá hra.

Dnes už se na ní zub času dokonale podepsal, ale i tak jsem rád zavzpomínal, jak se tenkrát pařívalo. A opět to bylo za chvilku dohrané, ale na rovinu říkám, že bez přetáčení času bych to nedal. Už bych na to zkrátka neměl nervy a čas.

Ve finále to není špatná hra, ale je směšně krátká, mechanismy se stále opakují a je to vcelku repetetivní. Ale s ohledem na to, kolik let jí je, se to dá pochopit.

Pro: Příjemná nostalgická vzpomínka.

Proti: Krátké; repetetivní.

+12

Disney's DuckTales 2

  • PC 70
Postupnému odehrávání her z kolekce The Disney Afternoon Collection jsem nemohl mihnout ani předposlední hru z výběru - Ducktales 2.

Ta, i když je o čtyři roky starší než její první díl, v podstatě vůbec nic nezměnila. Prostředí je stejně hravé, hrajete tu opět za strýčka Skrblíka a cílem je posbírat (rozuměj nahamounit) co nejvíce pokladů a navýšit tak svoje bohatství.

Kulík, Dulík a Bubík nicméně naleznou kus mapy pokladu a tak cestujete po světě a hledáte její zbytek, abyste se dostali k výslednému vysněnému cíli. Úrovní je tady pět, pět různých míst, které se vzhledově úplně neodlišují od míst v prvním díle a i zde je Vašim hlavním úkolem sejmout bosse a sebrat mu hlavní poklad, popřípadě kus mapy. Jakmile těchto pět úrovní projdete, čeká Vás už jen grandiózní finále s největším protivníkem Strýčka Skrblíka - Hamounem Držgrešle.

Zajímavé každopádně je, že na rozdíl od jiných her z kolekce tato nechává volný pohyb. Je daná mapa a po ní si chodíte jak se Vám zachce. Občas jsem se, přiznávám, ztrácel, ale po chvíli uvažování jsem cestu nakonec vždycky našel. Je to jenom o tom se zamyslet. Postupy se ve výsledku opakují stejně jako v jedničce, takže hráč ztracený nebude úplně dlouho.

Musím říct, že tato možnost různorodě splnit úroveň mi přišla vysloveně zajímavá. Stejně tak jsem ocenil i průměrnou obtížnost, která zajistila plynulejšího průchodu hrou, než třeba u Tale Spin. Každopádně i zde funkce Save, Load a Rewind nalezly své místo, to zase né, že né. Tuto skákačku tak řadím mezi ty lepší z kolekce.
+12

Return to Castle Wolfenstein: Operation Resurrection

  • PS2 85
Kdo by to byl řekl, že nám Return to Castle Wolfenstein na konzole ještě nabobtná. První epizoda v Egyptě přidá krásnou hodinku a něco navíc. Dneska by se už nikdo nerozpakoval vydat to jako DLC a říct si za to prachy. Tenkrát by to asi bylo na datadisk krátké. Alespoň mě Operation Resurrection donutil oprášit nostalgické vzpomínky. Sice s horším ovládáním přes emulátor, ale což. Na konci mi svítila herní doba 13:39:11, 80/86 tajných míst a 138/147 pokladů.

Bohužel se Wolfovi na PS2 nevyhnuli zbytečné novinky. Respektive jedna. Kupování větší kapacity zdraví, brnění a nábojů za objevené tajné místa. Chápu, že někteří lidé si lebedí při procházení úrovně a šmejdění v každém koutu. Ba dokonce v každém polygonu, aby jim ten tajný spínač neutekl. Mě to ale nebaví. Ničí to tempo hry a když je to skoro povinné, tak mi to zas tak zábavné nepřijde. Ano, můžete se na to vykašlat. Budete mít ale méně zdraví, brnění a nábojů. Já se fakt snažil objevit všechno. Herní doba tomu odpovídá. Bohužel se ale nezadařilo. :(

Jinak je to starý dobrý Return to Castle Wolfenstein se vším dobrým, co k tomu patří. Epická výprava přináší různorodé prostředí a nutnost často měnit herní styl. Kromě střílení si ve velké míře užijete stealthu z nožem. Hra vás za toto úsilí nezapomene odměnit lékárničkou či brněním navíc. Mě osobně stačil uspokojující pocit z čistě odvedené práce. Samotná akce je pořád stejně skvělá. Pocit ze střelby, ne úplně blbí nepřátelé. Atmosferické kobky s nemrtvými nepřáteli. V pozdějších fázích hry dunění plechů při soubojích se super vojáky. Je to prostě Wolf 2001 a hraje se skvěle.

Snažil jsem se vzpomínat na rozdíly PC verze s touto, ale pamět mám krátkou. Na začátku hradu Wolfenstein je určitě malý rozdíl v designu, jinak už nevím. To je doba, co jsem naposledy hrál PC verzi. Nevím jestli si to pamatuji přesně, ale většina misí je minimálně hodně podobná. Chvíli jsem uvažoval, že bych po první epizodě přesedlal na PC verzi. Takhle jsem si alespoň užil pořádné hledání secretů v horší grafice. Co víc bych měl chtít? Možná mohla být mise v Egyptě už v původní hře.

Pro: nová mise v Egyptě, pestrost misí, pocit ze střelby, odměny za stealth postup, délka, nesmrtelná atmosféra hry Return to Castle Wolfestein

Proti: skoro povinné hledání tajných míst

+12

The Evil Within

  • PC 80
Vlastně nevím co mě k The Evil Within tolik táhlo, ale už v době jeho vydání mě velice zaujalo a chystal jsem si ho zahrát. A o osm let později díky herní výzvě 2022 jsem se k němu i dostal. Dlouhé odkládání nebylo způsobeno tím, že by mě hra najednou přestala lákat, jen mi, asi stejně jako mnohým, leží v různých knihovnách stovky her a postupné prokousávání se jednotlivými tituly je prostě na dlouho.

Nikdy jsem nehrál jediný díl Resident Evil a tak když jsem hru poprvé zapínal má očekávání byla dost zkreslená a myslel jsem si že dostanu zážitek podobný Dead Space. Když jsem o hodinu později stál obklopený nepřáteli, do kterých jsem s minimálním dopadem vystřílel všech svých 6 nábojů, zjistil jsem že tohle bude asi něco trochu jiného. A tenhle pocit bezmoci, který hra bravurně navodí hned na začátku se vás pak drží po celou dobu.

Nábojů je poskrovnu, ukazatel života byl plný naposledy na začátku druhé kapitoly a když už se vám v momentech mezi souboji podaří nalézt léčivé injekce nebo munici navíc stejně to moc nepomůže, protože všechen svůj zelený gel jste utratili za vylepšení zbraní a vlastností postavy a na zvětšení inventáře už nezbylo. A tak se slzou v oku při pohledu na krabičku nábojů, které nemáte kam dát pokračujete do dalších lokací, kde všechny pracně nastřádané prostředky ihned použijete a před zbývajícími nepřáteli zas berete nohy na ramena.

Jen samotné survival prvky hru dělají velice zábavnou, i když místy dosti stresující. Co je ale její hlavní devízou je příběh. Příběh o detektivu Sebastianovi a jeho kolezích, se kterými jsou zavoláni k zvláštnímu a dosti krvavému případu v místním sanatoriu. Nebo je to všechno trochu jinak? S postupem v příběhu a odpověďmi na některé otázky vždy přicházejí otázky nové a vy jste tedy stále ve střehu jak to vlastně tedy všechno je. A pokud navíc strávíte čas čtení různých deníků a dokumentů, zjistíte že najednou prožíváte ještě trochu jiný příběh než vám tvrdí hlavní vyprávění.

Celá kampaň krásně uteče a za její zdárné dokončení vás hra odmění módem new game+, dvěma těžšími obtížnostmi a dalšími zbraněmi. Motivace pustit se do hraní znovu je tedy dostatečná a po odhalení celého příběhu a i jiného pohledu díky datadiskům The Evil Within: The Assignment  a The Evil Within: The Consequence stojí za to si celou kampaň projít znovu bez počátečního zmatení a objevovat tak různá pomrknutí na to jak se věci skutečně mají.

Pro: Příběh, Pocit bezmoci, který vás nutí zvažovat každý vystřelený náboj

Proti: Slabší gunplay, Černé pruhy, které uměle navozují formát 21:9 (naštěstí lze vypnout)

+12

Blue

  • Android 85
Čtvrtá barevná hra od vývojáře Bart Bonte. Tento typ her mě baví. Je to logická rychlovka na mobil, ve které jsem se ani jedno kolo nenudila. Celkem je 50 levelů a každý je jiný. Vždy koukám na obrazovku, jako husa do flašky a zkoumám o co tu jde.

Cílem je, aby obrazovka zmodrala pomocí kliků na nějaký tvar. Některé jsem odhalila hned, u některých jsem musela trochu potrápit mozkovnu a přiznávám, že u jednoho jsem musela kliknout na hint. K tomuto vývojáři a jeho hrám se budu určitě vracet a nakonec chci zahrát všechny vydané barvy.

Pro: příjemná hudba, pěkné zpracování, žádná nuda

Proti: mohlo by být delší 

+12