Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Torchlight II

  • PC 80
V roce, kdy se zástupům hráčů splnil sen a kdy vyšlo Diablo 4, jsem já dohrál Torchlight 2. Hru, která už dávno není ani posledním dílem série. Ale taky hru kde nelituju ani minuty, kterou jsem s ní strávil. Na rozdíl od D4, kterému jsem věnoval asi tak 5 hodin a stačilo. Jistě, rok vydání je znát a drobných zlepšováků tu spousta chybí. Jenže stále je to Torchlight, série, která se toho nebojí a dělá věci jinak. Zároveň, tady musím druhému dílu vytknout drobný úkrok. Namísto jednoho velkého dungeonu prvního dílu, projdete lesem, mrazivou krajinou i pouští (a samozřejmě nebudou chybět bažiny)… kde já jej tohle už viděl … A výhrady, že je hra moc barevná? Tenhle argument slyším hlavně od hráčů, kteří adoruji D2.  A ruku na srdce, tam se, snad kromě prvního aktu, barvičkami nešetřilo. Mě osobně stylizace nevadila a docela připomínala Warcraft 3/WoWko.

Co si ale budem, základem aRpg je hlavně loot a jeho uvážené dávkování. Jistě, příběh má tahle hra taky. A myslím, že jsem zahlédl i nějaké postavy a pokud jsem si dobře vzpomínám má i  záporáka. Ale o to tu přece nejde! Tak pěkně zpět k lootu. Ten se T2 daří! Od začátku jsem měl pocit, že výbava je jen o trošku slabší než bych si představoval a situace „splním ještě tenhle vedlejší úkol“ nebo „klíč, k téhle zářící truhle přece nemůže být daleko“ až po „hmm miniboss … leeeroyyyy" byly častější než jsem si před rozehráním myslel. Hra zkrátka funguje. Alespoň na mě.

Tak či onak, T2 stojí za vyzkoušení i dnes. Ostatně se zdá, že komunita kolem hry stále funguje (kdo ví, jak dlouho to ještě bude platit o D4?) a tuna nejrůznějších modů zaručuje, že si každý může najít ve hře to svoje. A navíc, s hodně příjemnou cenovkou, takže proč neobdarovat i nejbližší a nedat si menší co-op?

Pro: skvělý základ se spoustou možností (čti Modů)

Proti: neuvěřitelně dlouhé loadingy

+12

Aliens: Dark Descent

  • PC 85
Dark Descent je trestuhodně přehlížený hororový survival. Zároveň je to snad nejvěrnější adaptace Aliens filmu, co se zážitku týče.

Některými věcmi Dark Descent však není. Především to NENÍ TAHOVÁ STRATEGIE. V tom je největší klad a zároveň i nepochopení hry. Screenshoty tu strašně matou. Jednotka mariňáků, kterou ovládáte, se totiž chová jako jeden ucelený organizmus. V zásadě není možné vybírat jednotlivé vojáky zvlášť, ani plánovat akce 3 kroky dopředu. Vše se odehrává v reálném čase. Temnými koridory postupujete jako jeden člověk a stejně tak berete nohy na ramena. A přesně to Aliens hra potřebuje. Nezahltí člověka taktickými možnostmi, namísto toho pouští hororovou atmosféru žilou.

Přesto jsou strategické možnosti bohaté. Jde především o plánování samotného postupu. Kdy jít rychle, kdy pomalu. Kdy spustit palbu, jak se na boj připravit nebo jakým způsobem vynaložit své velmi omezené zdroje. A v neposlední řadě, jak poskládat tým. Právě skladba týmu totiž určuje schopnosti dostupné na misi, přidává pasivní bonusy, ale i negativní efekty (mariňáci po setkání s vetřelcem mohou tak trochu zešílet, a není nic horšího než nervák, který začne stresovat všechny kolem). Samotné vylepšování a vyzbrojování posádky pak probíhá v poměrně tradičním XCOM duchu.

Celý zážitek je neuvěřitelně elegantní a svižný. Zbytečně hráče nepřehltí milionem vlastností, statistik a herních systémů (např. munice je jen jednoho typu). Tutorial není nijak násilný, nové mechaniky jsou perfektně dávkovány, prostě do toho člověk vklouzne ani neví.

Dark Descent by pro mě byla hra roku. Jen kdyby někdo trochu zapracoval na příběhu. Vývoj postav moc nefunguje, motivace často nedává smysl, logika si vzala dovolenou, prostě je to jako středoškolská fan-fikce. Přesto tu máme vysoce nadprůměrný titul a jednu z nejlepších vetřelčích her, co jsem kdy hrál, hrdě se řadící po boku Alien: Isolation.

Pro: elegantní game design, UX, strach, vetřelci, zvukový doprovod

Proti: příběh

+12

Late Shift

  • PC 70
Na první dohrání mě to moc neoslnilo, na podruhé i potřetí si mě to získalo trochu více. Super je, že jsem pokaždé dohrál s jiným koncem, ten nejlepší z nich jsem dokázal odemknout hned na poprvé, další dva už dopadli poněkud hůře ale krásně mi ukázali, jak moc na mých rozhodnutích vlastně záleží.

Herní výzva 2024 - 4. Tenkrát v Hollywoodu (HC) 
Odůvodnění: Jedná se o interaktivní film se živými herci.

Na rozhodnutích samozřejmě záleží, ale pouze jen na pár, zbytek představuje jen alternativní provedení scén ale vyústění zůstává stejné. Tady je velká škoda, že struktura příběhu zůstává pořád stejná, pořád to má ten stejný základ, kterému se nelze vyhnout (být součástí loupeže). Zde by bylo parádní, kdyby se už ze začátku hry dalo rozhodnout mezi více příběhovými linkami a postupně mezi nimi na základě rozhodnutí přeskakovat sem a tam. Titul ale takovéhle ambice nemá a hádám, že většina dalších FMV her taky ne. Zmiňuji to hlavně protože prvních 20-30 minut se odehraje vesměs úplně stejně, nehledě na rozhodnutích. Zajímavější kousky se dějí až v druhé půlce děje, které už trochu více umožňují volit alternativní cesty příběhu. Příběh jako takový je docela dobrý, není zbytečně moc komplikovaný a člověk se tak neztrácí. Sedli mi i herci, obzvláště hlavní študák, který se dle mého uvážení choval jako posera nebo jako pěkný neřád. Pochválit musím i soundtrack, který pěkně podtrhoval thrillerovou atmosféru. Co ale vážně nemůžu pochválit je absence jakéhokoliv přetáčení nebo výběru kapitoly. Abych kvůli vyzkoušení jednoho alternativního rozhodnutí v pokročilé části děje musel znovu přečkat prvních 40 minut mi úplně super nepřijde.

Pro: Atmosféra, herci, soundtrack

Proti: Nelze přetáčet či přeskakovat úseky děje

+12

Marvel's Spider-Man: Miles Morales

  • PS5 80
Prvý diel Spideyho ma bavil, takže som rád skočil aj do tohto „výplňového“ dielu (či rozsiahlejšieho DLC?) s Milesom Moralesom. A opäť som si toto poletovanie na pavučinách ulicami New Yorku dosť užil. Zmena hlavnej postavy bola osviežujúca a veľmi fajn boli aj nové útoky a schopnosti.

Po grafickej stránke je hra opäť veľmi prepracovaná a New York pulzuje životom (a zločinom, samozrejme). Príbeh ma príliš nezaujal (rovnako ako v jednotke), ale spracovaný bol profesionálne s postavy boli slušne napísané. A napokon, hlavným ťahákom je tu ten gameplay, ktorý je proste zábavný. Už len pohupovanie po meste na pavučine je úžasne spracované a ja som si ho vychutnával takmer rovnako ako akčné pasáže.

Akurát teda nechápem, prečo sa tvorcovia v pokračovaniach tak strašne držia poučky „všetkého viac“. Tu konkrétne to podľa mňa trošku prepískli v záverečnom fighte, ktorý zbytočne dlhý a unavujúci (a samozrejme by k nemu nedošlo, ak by sa istá postava nesprávala ako idiot a nechala si všetko vysvetliť v minútovom dialógu).

Rovnako ma tiež otravovalo, že postavy si musia aj počas boja vylievať srdce, trúsiť klišovité frázy o rodine, či osudové repliky typu „tvoj otec by nebol rád, ak by videl, čo sa z teba stalo“. Hoci to k tomuto žánru patrí, je to proste otravné. Obzvlášť, keď súboj opakujete viackrát. Tiež záporák bol taký nejaký matný a bez charizmy. Ale inak slušná zábava, ktorá aj vďaka rozumnej dĺžke zabavila.

Pro: grafika, gameplay, akurátna dĺžka

Proti: príbeh mi až tak nesadol, záverečný bossfight je až príliš dlhý

+12

Assassin's Creed Unity

  • PS4 80
Díl, kterého jsem se bál stejně tak moc, jako jsem se na něj těšil. Vždyť miluju Paříž, mám rád francouzskou historii, v zemi Galského kohouta jsem byl a jednou bych se tam rád podíval zase - ale těch zpráv o tragickém stavu hry v době jejího vzniku mám v hlavě dodneška hodně. Naštěstí to taková technická hrůza rozhodně není.

Naopak, když jsem se poprvé rozkoukal po slavné metropoli, zrak mi přecházel. Ten skok mezi generacemi konzolí bere dech. Zatímco stejně starý Rogue byl (nejen) po grafické stránce jen přívažek staré doby, Unity je nádherná. Bez přehánění jde o jednu z nejkrásnějších her, co jsem kdy hrál. Ty davy revolucionářů na ulici, tréninkové tábory vojáků, překrásné parky, blyštivé Versailles. Tohle je Paříž, ta patronka lásky, co dnes do noci svítí a já v ní ochotně trávil desítky hodin, abych z ní vyzobával všechny aktivity. A pak trochu méně. A pak vůbec.

Graficky je totiž všechno, po letech opravování, v nejlepším pořádku. Chyby se ale vymýtit nepodařilo, což sice v tak rozsáhlém a detailním městě chápu, ale hratelnost dostala pořádných pár ran do zátylku. Pár sběratelských aktivit je když ne blokovaných, tak alespoň komplikovaných (hledání obrazců na zdech se mi nepodařilo dokončit, protože Arno před jedním stál a odmítal ho rozluštit, nepomohlo ani načtení hry, to samé se mi dělo i u detektivních případů, jinak velmi originálního nápadu).

Mrzí mě to i z toho důvodu, že mi to vzalo veškerou chuť do dokončování Paris Stories. Ty mě totiž chvílemi bavily ještě více, než hlavní kampaň. Ne snad, že by Arnův příběh nebyl dobrý. Ze začátku sice předhodí hromadu postav a motivace jim přidá až v polovině příběhu, ale krásný vztah s Élise je jako vystřižený z románu od Dumase a dal bych mu s radostí přednost na úkor už trochu omšelých intrik v jednotce hašašínů i vzájemných třenic s templáři. Stories se ale věnují jakémukoli příběhu z tehdejší doby, který jste kdy četli nebo o něm slyšeli. Narážky na Tři mušketýry, Kámen mudrců, Bídníky, Napoleona, Markýze de Sade i Cartouche. O všech se mluví, nebo se někteří z nich i objeví a vy jim ochotně pomáháte v oblasti osobních eskapád. Takových odboček je tu padesát a já jsem se dlouho snažil je dokončit všechny. Nakonec jsem se zasekl někde na čtyřiceti, konkrétně u již několikáté "sabotáže", tentokráte telegrafních věží. Ve chvíli, kdy jsem po hodině a půl měl zlikvidované tři ze čtyř a hra mi uprostřed poslední části malým písmem obligátně sdělila "Mission Failed", aniž bych zrovna v tu chvíli cokoli zvojtil a já měl rutinní úkol opakovat celý znovu, řekl jsem si, že to nepotřebuju, tím spíš, že mise zasazením nejatraktivnější už jsem měl splněné.

Co tak s tebou, Unity? Není to nejlepší díl, ale pro mě osobně vede jak nad Rogue, tak klidně i nad třetím dílem a jakkoli je Arno z velké části kombinace Edwarda a Ezia, nevadí to, protože oba byli sympaťáci z největších. Nikdy se to nestane, ale pokud by se někdy někde právě pan Dorian objevil jako vedlejší postava, uvítal bych ho. Kdo měl kdy rád knihy od Huga, Dumase staršího i mladšího nebo třeba Příběh dvou měst od Dickense, neváhejte a projděte městskou branou. O moc autentičtější to nebude.

P.S.: Vytrhávání z animu mě díl od dílu baví méně. Linka v současnosti je v tuto chvíli mrtvá a nemá smysl se opakovaně zaplétat do všech bohů, planet a mudrců. Nicméně chvíle, kdy se přede mnou objevila Eiffelova věž s nacisty, letadly a vzducholodí, považuji za jednu z nejvelkolepějších v rámci celé značky a to je co říct.

Pro: Élise, překrásné prostředí, autentická Paříž

Proti: Bugy, které kopnou hráče opakovaně z úkolu či lokace

+12

Star Wars Jedi: Survivor

  • PS5 75
Byla to hra na kterou jsem se velmi těšil, po jejím vydání jsem pro jistotu nějaký čas počkal, protože jsem očekával, že optimalizace, je jedna z věcí v čem EA poslední roky tápe. Více jak půl roku jsem se vyhýbal všem možným spoilerům a tak ke konci roku 2023 došlo na samotné hraní.

Ocitáme se po time gapu, který nás poslal o 5 let. Záhy zjišťujeme, že původní banda přátel brázdící vesmírné soustavy v lodi Mantis je tu tam. Cal nám trochu dospěl a nevím, zda za to můžou ty vousy, nebo lepší motion capture, ale posun o 5 let je znát.

Příběh je napsaný vcelku dobře, ale musím říci, že v tomto ohledu mě více bavil příběh prvního dílu. Co mě ovšem bavilo, bylo množství plot twistů, které jsou skvěle napsané a ještě lépe zapadaní do celého universa Star Wars. Jediné co mě trápilo, byl ten nevýrazní přístup hlavního protagonisty, za mě působil trochu nemastně, neslaně.
Ovšem vytvoření vztahu mezi  Merrin a Calem ? No ty číčo! Hned mi hlavou proběhl vztah Anakin s Padmé. Jenže kombinace Jedi a Night sister. Wow!

Líbilo se mi, že se hra více koncipovala do RPG s prvky soulovek a nikoliv naopak a v tomhle ohledu musím říci, že to fungovalo na výbornou.
Jenže to by nebylo EA, aby i z odstupem času hra měla problémy. Osobně u soubojových her, preferuji to, aby soubojový systém reagoval na to co hráč mačká s pokud možno, co nejmenší odezvou. Tady ovšem narážím na asi pro mně ten nejzásadnější mínus celé hry, jelikož při 60 FPS, aby reakce na dodge trvala 3-4 vteřiny, jen evokuje, že zde asi něco není v pořádku. Korunu tomu celému pak dává, když se snažím někam vyskočit odrazit se, či běžet po stěně a pak znovu skočit a hra nereaguje na mou snahu skočit (v tom lepším případě), či dokonce dojde k běžení po stěně při výskoku k otočení o 180 stupňů, to ať se na mě nezlobí.
Soubojový systém s možností přepínání stylů, na mě působil trochu jako z Niohu, byť šlo volit pouze mezi dvěma druhy stylu světelných mečů, které lze měnit pouze na meditačních místech (Proč?)
Dobrou volbou byl i otevírání schopností pomocí stromu dovedností, což je již zajetý evergreen u RPG.
Jen si neodpustím jednu myšlenku, pokud Cal ovládal určité schopnosti v prvním díle, proč se musí učit některé techniky znova? Naštěstí těchto technik je opravdu jen pár.

Pokud jde o jednotlivé světy, na těch se vyřádili vývojáři opravdu hodně, byť některé místa ( Shattered Moon. Nova Garon. Tanalorr. ) působí velmi prázdně a jejich prohledání zabere méně než hodinu. Pravým opakem v toto smylu je pak planeta Koboh.
Upřímně, tolik collectibles ve hře dlouho nepamatuji, byť velmi kvituji, že po splnění některých činností je lze hledat na mapě, ovšem ta na mě osobně působila velmi nepřehledně až zmatečně. Vrcholem pak je, když mi chyběl poslední předmět a nikde jsem jej nemohl nalézt, tak jsem zabrousil na poradní fórum a světe div se, to množství hráčů, kterým chyběl přesně totožný předmět se 100% objevením celé mapy, to mi hlava nepobírala.

Kapitolou samo o sobě byly výzvy Force Tear, co si pamatuji, tak dlouho jsem tak nenadával i hry, která má parkurové výzvy (Proč? 2x), ty by sami o sobě nebyly problémem, jen v kombinaci s občas (ne)reagujícím stiskem tlačítka pro skok, se stávaly noční můrou.

Souboje s protivníky jsou zábavné a pokud vše funguje jak má (většinou tomu tak není), pak se dají zvládnou, bez obtíží. Pokud se nejedná o souboj Cal vs. Bode Akuna či Cere Junda vs. Darth Vader, kdy jsem opravdu potil duši a proklínal jak snahu o perfektní parry, tak o dodge. Dále by mě zajímalo, komu se urodilo v hlavě, že souboj s více monstrama, kdy přichází na řadu červený útok, tak se vyhnu a tak nešťastně, přímo do červeného útoku druhé příšery, kdy již nemám šanci jakkoliv reagovat (Proč? 3x)

Pokud jde o grafické zpracování, byla hra velmi průměrná, tak si říkám kam se podělo 155 GB dat? Zhruba od 3/4 hry se mi stávalo, že se nestíhaly načítat textury keřů a stromů, hold optimalizace ani po půl roce, nejspíše nedošla k finální verzi. To si nechci představovat, jak musela fungovat na launch.

Smutným paradoxem je, že celou hru zvedne skvěle a vtipně zapracovaný BD-1. Další věc, co se hře povedlo, byla pasáž, kdy Merrin vytvářela "červí díry", to fungovalo, tak skvěle a byl to ten posun, co jsem očekával v celé hře.
Mé očekávání bylo, že dostanu cosi jako první díl, jen se snahou vše posunout o kus dál, což se nenaplnilo.

Jako fanoušek Star Wars a prvního dílu, jsem byl v celku zklamaný a proto i chápu, že hra nedostala jedinou nominaci na Game Awards 2023.

Pro: Příběh, RPG s prvky soulovky, BD-1

Proti: optimalizace, optimalizace , optimalizace

+12

Mass Effect 3: Leviathan

  • PS4 85
Leviathan rozšiřuje základní třetí Mass effect, a to v té stránce, ve které je silný: Příběh, lore, atmosféra. To vše bych očekával k DLC silně příběhově zaměřené hry.

Příběh začíná na Citadele v laboratoři jakéhosi vědce, který zkoumal záhadnou entitu, jakousi pradávnou rasu Leviathan. A už od začátku se dočkáme tajemné atmosféry. Při hraní jsem měl chuť objevovat neustále více z příběhu a bavilo mě dostávat se dál a dál.

I pokračování příběhu na dalších třech lokacích pokračovalo v nastoleném duchu, i když já bych třeba preferoval méně soubojů. Ale chápu, že nějaké souboje tam být musí, hlavně aby bylo DLC delší. Návštěva dolů plných lidí "pod vlivem" byla příjemně tajemná a v podmořské lokaci při závěrečném odhalení se vám spolu se Shepardem zatajil dech. Celkově příjemné rozšíření.

Pro: Atmosféra, příběh

Proti: Ne vždy zábavné souboje

+12

Rise of the Tomb Raider

  • PC 85
Pokračovaní rebotu série rozhodně neztratilo nic na zábavnosti, ale musím říct, že předchůdce měl zábavnější koncept. Respektive díl z roku 2013 byl origin story o tom, jak se zrodila ta silná nebojná Lara Croft, což bylo velmi svěží zatím, co tady je to relativně klasický dobrodružný "idiana jones" příběh. Jinak má hra velice dobrý gun play, příjemné lezoucí části a byť docela jednoduché, ale zajímavé puzzly. Překvapil mě silný záporák s poměrně velkým množstvím prostoru, než kolik většinou záporáci v takových hrách mají. Hra má ještě více takových těch epických momentů než minulý díl. Inspirace uncharted je tu hodně znát, což paradoxní, když se původně uncharted inspirovalo celkově právě staršími díly Tomb Raider. Co mi v téhle hře vadí jsou časté otevřenější lokace k průzkumu, kde můžete hledat artefakty, jsou tu i sem tam nějaké vedlejší mise. Upřímně mi tohle open worldování vadí a přijde mi, že tady se to moc nehodí a radši bych byl rád kdyby to bylo čistě koridorové. Jinak je to rozhodně důstojný nástupce, který neděla sérii ostudu ba naopak.

Pro: Pěkná grafika, luk, střelba, lezení, kreativnost hádanek, výrazný záporák, epické cool momenty

Proti: Klasičtější příběh, zbytečné open worldování

+12

Quantum Break

  • PC 65
Herní výzva 2024 - 4. Tenkrát v Hollywoodu 

Do Quantum Break jsem vkládal velké naděje jako do další pecky od Remedy, ale bohužel to nebyla taková pecka, jak jsem očekával. Příběh byl až moc vyndaný i na mě a díky neustálému skákání v čase jsem se v něm celkem ztrácel. Hlavní premisa sice byla jasná, ale proč je zrovna to a to důležité mi často unikalo. Hledání nejrůznějších poznámek, mailů a dalších doplňovaček příběhu ve hrách ignoruju už pěkných pár let a nějak nechápu, jak tohle může pořád někoho bavit hledat a hlavně číst. Chválím ale několik nezvratných rozhodnutí, díky kterým se příběh rozděluje na několik větví.

Hratelnost není špatná, ale hrátek s časem, kdy např. musíte vrátit zpět zbořený most a rychle přeběhnout, je co by se za nehet vešlo, souboje jsou sice zábavné, ale po čase repetetivní, design není špatný, ale také to není žádný zázrak, ze kterého bych si poslintal bradu. Vše je zkrátka takové průměrné a i když to nebylo tak hrozné, abych hru odložil, nebylo to rozhodně tak dobré, abych se na hraní vyloženě těšil.

V čem hra exceluje jsou hlavní NPC postavy z řad profesionálních herců v čele s Aidanem Gillenem a Lancem Reddickem a dalšími. Nejen že jsou jejich postavy ve hře vcelku realisticky ztvárněny včetně namluvení, ale hra je protkána spoustou dlouhých filmových sekvencí (dohromady by určitě daly na celovečerní film), kde tito herci excelují.

Nemůžu říct, že bych si hraní Quantum Break neužil, ale rozhodně to nebylo tak skvělé, jak jsem myslel.

Pro: Zásadní volby v pokračování příběhu; profesionální herci; námět.

Proti: Zmatený příběh; repetetivní hratelnost; průměrný design.

+12

After Us

  • PC 75
Na After Us som sa celkom solídne tešil, nakoľko ma hra už z trailerov výrazne zaujala svojim temným a špinavým vizuálom, do ktorého tvorcovia pridali mali element svetla v podobe našej hlavnej hrdinky Gaie. Skúmať svet, ktorý postihla obrovská apokalypsa a z ľudí sa stali len obrovskí požieračí všetkého živého okolo bolo niečo, čo som chcel vyskúšať. Dokonca natoľko, že som si k hre kúpil extra ovládač. Pretože hra je síce dostupná aj pre PC hráčov, no nepodporuje ovládanie prostredníctvom myši a klávesnice. To bolo pre mňa síce jedno väčšie sklamanie, no v prípade, že by všetko ostatné fungovalo skvele, išlo by o investíciu, ktorá by podľa mňa aj stála za to. Okrem toho, ten Xbox ovládač od Logitechu predsa využijem aj počas hrania iných titulov, než len After Us.

Vo výsledku môžem povedať, že som spokojný. Okrem teda už toho spomínaného vizuálu ma na hre bavilo, že nebolo nutné ju prejsť nalinajkovanou trasou. Od určitého bodu ste sa dokopy sami mohli rozhodnúť, do ktorej časti sveta pôjdete ďalej. Okrem toho hru robí zaujímavou aj to, že v každý svet vám prináša aspoň malé odchýlky v oblasti hrateľnosti a pôsobí ako taký samostatný koncept, ktorý sa do toho rozhodli zapracovať. Vďaka tomu som nikdy nemal pocit, že by som sa pri hraní začal nudiť a všetko bolo dokopy o tom istom.

Nanešťastie to spustí trochu iný efekt, s ktorým ale bude treba počítať. V hre sú oblasti, ktoré vďaka tomu pôsobia zaujímavejšie, a ktoré naopak pôsobia menej zaujímavo. Priznávam, že časti v elektrárni ma napríklad bavilo hrať viac, než prechádzať sa vyrúbaným národným parkom, alebo sa snažiť prejsť oblasti vidieka, v ktorom prší nepríjemný kyslý dážď, pred ktorým sa treba ukrývať. Nemôžem povedať, že by ma nejaká oblasť vyslovene otrávila, no rozhodne je treba priznať, že časti v oceánoch, elektrárni alebo meste boli pre mňa predsa len v niečom zaujímavejšie.

Kritiku na absenciu klávesnice a myši som už dal, no samotné ovládanie pomocou ovládača je nakoniec celkom fajn. V rámci plošinoviek síce After Us neradím medzi tie najkvalitnejšie, no aj skrz veľké množstvo zbytočných pádov a smrtí som sa s ním naučil pracovať dobre. Navyše je tu zabezpečený dobrý systém check-pointov a vďaka tomu sa (väčšinou) nestane, že by ste sa vracali nejako veľmi ďaleko od posledného miesta. Záverečné časti jednotlivých oblastí však pre mňa osobne vynikali najviac. Tu sa tvorcovia mohli pohrať s tým, čo mali k dispozícii... a vytvorili tak kvalitnú prekážkovú dráhu. Všetky tieto pasáže sú úplne iné a dostatočne zapamätateľné.

Plus je pre mňa aj nenápadne vložené ľudské príbehy, ktoré môžete počas hry postupne odblokovať. Väčšinou si pri hľadaní týchto spomienok tak nejako uvedomíte, že skrz všetko čo ľudstvo koná, ako to koná, a že nás možno takáto budúcnosť čoskoro čaká, nič z toho, čo sme vytvorili bolo kvôli nejakým zlým úmyslom. Táto hra tak ukazuje nielen tých požieračov, ktorí sa z ľudí stali, ale rovnako ukazuje aj to pekné, ktoré sme v sebe mali, a dôvody, prečo určité veci vlastne vznikli a ako sa stali. V každej lokalite tak budete môcť objaviť nejaký ten ľudský príbeh, ktorý celkom vie aj zarezonovať, keď odhalíte všetky spomienky.

Hra však pre mňa zlyháva v pár zásadnejších elementoch. V prvom rade sú to akčné scénky, kde budete musieť čeliť niekedy aj hordám ľudí, ktorí vás chcú zožrať (ako posledný zdroj života ich vaša prítomnosť priťahuje k sebe)... no tieto momentky nie sú nikdy dobre zapracované a dokopy je to skôr o utekaní a strieľaní, než akejkoľvek inej taktike. Okrem toho ak vás aj chytia, väčšinou sa viete veľmi rýchlo vyslobodiť a dokopy len pokračujete ako predtým. Veľmi rýchlo je to únavné a nezaujímavé.

Taktiež by bolo lepšie, keby ste nejako viac mohli využiť svet samotnej Gaie, kde sa môže stretávať s už oslobodenými dušami zvierat, alebo len tak prechádzať po svete, v ktorom je ešte život. Dokopy však nemáte žiadny dôvod sem ísť, než zabiť čas. Momentky, keď ste sem teleportovaní po úspešnom oslobodení kľúčovej duše nepočítam. No tento svet dokopy ani nemáte dôvod nejako výraznejšie skúmať. Neobsahuje žiadne zaujímavé secrety, ani v ňom neuvidíte niečo, čo by stálo za preskúmanie. dokonca ani nefunguje ako bezpečnostná zóna, kde sa môžete teleportovať a vyliečiť. Je to len miesto, ktoré existuje.

No a na záver už spomínané lokality. Niektoré sú zaujímavé, no iným netrvalo dlho, aby som stratil záujem sa nimi plahočiť. Jediné, pre čo som to robil bolo získať achievmenty a dokončiť hru. Hra je otvorená a dokopy môžete ísť skoro kamkoľvek. No hovorím skoro, lebo tu nájdete aj kopec neviditeľných stien, no súčasne si myslím, že keby hra bola koridorovejšia (s výnimkou možnosť prejsť všetky lokality v akomkoľvek poradí), bolo by to zaujímavejšie, lebo niektoré miesta pôsobia neuveriteľne nudne a prázdno. Ako spomínaný národný park, ktorý je len obrovské rúbanisko s agresívnymi ozubenými kolesami. Alebo obrovské smetisko na vidiekoch, alebo vyprahnuté farmy... a podobne. Tie miesta dokopy pôsobia príliš prázdno a neprinášajú nič ani v oblasti hrateľnosti, čo by stálo nejako výraznejšie za zmienku. Budete mať postupne pocit, že celá oblasť vyzerá absolútne rovnako prázdno.

Výsledok je ale pre mňa uspokojivá hra, ktorá hlavne svojim pekným záverom ukazuje, že možno ešte máme nádej a možno si zaslúžime druhú šancu. Prial by som si síce, aby hra mala možnosť získať alternatívny koniec a tento by bol spustený len v prípade, že by ste získali všetko potrebné, no som s výsledkom spokojný. Myslím si, že ak máte PC a k nemu aj herný ovládač, pokojne si hru vyskúšajte. Ak ste chceli skúsiť silný dystopický titul s myšlienkou ochrany prírody, toto by vás mohlo dostatočne uspokojiť. Ak ale ovládač nemáte a nikdy ste ho kupovať nechceli, hra nie je natoľko úžasná, aby som vám kvôli tomu ovládač kupovať. Som rád, že som hru konečne vyskúšal, možno by som si ju niekedy prešiel aj znova, no nemám pocit, že ide o titul, ktorý stojí za to, aby ste kupovali k nemu aj nový hardware.

Pro: grafika, hudba, hľadanie duší a spomienok, niekoľko zaujímavých oblastí

Proti: nepodporuje klávesnicu a myš, svet Gaie je zbytočnosť, slabá akcia, niekoľko menej zaujímavých lokalít

+12

A New Beginning

  • PC 50
New Beginning jsem kdysi dohrál a zbyl mě po ní neurčitý dojem průměrné eko pohádky. A musím říct, že s odstupem času je to mnohem horší než při prvním dohrání cca v roce 2011. U adventur je pro mě alfou a omegou příběh, protože principy jsou většinou stejné, hratelnost se příliš nemění pokud tvůrci neudělají moc chyb nebo nezařazují nějaké neférové prasárny a grafika také většinou nehraje tak podstatnou roli.

U New Beginning vše funguje tak napůl. Grafika je přinejlepším průměrně nakreslená; i v době vzniku tu byly mnohem hezčí adventury. Namísto filmečků jsou tu jakési rozpohybované komixové obrázky, taková trošku z nouze ctnost. Protože se to odehrává v roce 1982 Bent má odporný kňour pod nosem (a spolu s ním i spousta dalších postav) a Fay je velice divně nakreslená od pokřivené postavy až po neustále udivený, přiblblý výraz.

Hratelnost je celkem slušná, je tu pár originálních puzzlů vycházejících z reálného prostředí (ovládání futuristického dalekohledu, vyvažování vody, zneškodňování bomby). Postapo San Francisco nebo ropná plošina se střídáním postav a odhalováním sabotéra jsou výborné. Líbilo se mi že když Fay vypráví o své pouti budoucností, Bent má cynické a nevěřící komentáře. Ovládání je takové, že jsem se musel podívat do návodu jak na to - na předměty kliknete levým tlačítkem, podržíte ho a vybíráte akce. Bylo to tak kdysi, chápu, ale je to poměrně debilní, pardon neintuitivní. Milion aktivních míst k ničemu nepotěší, ale většinou se dá na správný postup většinou přijít i bez zkoušení nesmyslných kombinací. Horší jsou bugy - na pár místech proběhne zrychlený rozhovor, občas vypadává klikání předměty na aktivní místa, puzzle s bombou nejde vyřešit (ve spodní řadě není možné nastavit požadované číslo). Od verze Final Cut bych čekal víc.

A příběh? Někde v budoucnosti lidstvo vymírá v důsledku klimatických změn a do minulosti jsou vyslány týmy, aby zabránili výbuchu jaderné elektrárny a přivedli lidstvo na správnou cestu využívání energie "blue algae" neboli sinice, kterou našel doktor Bent Svenson. WTF? A jedeme z kopce. Fay, cestovatelka časem je nablblá, naivní pipina, která se neustále něčemu diví, blbě ptá, komentuje věci style Gréty a největší radost má ze zničení auta. Bent je postarší cynický vědec, který je sice normální, ale je to chodící klišé. Posuďte sami - vědec který kvůli kariéře obětoval rodinu, zemřela mu žena, odcizil se mu syn (a netuší že je to gay), teď nevěří ničemu, je zahořklý, ale mění se na bojovníka za správnou věc. Záporák si staví jadernou elektrárnu uprostřed deštného pralesa, skupuje alternativní energie, co nemůže koupit na to má zabijáky a sabotéry, elektrárnu chrání armáda žoldáků a minové pole :D :D Tady už jsem měl záchvaty smíchu. K dovršení všeho přijde na konci zvrat, který nedává absolutně smysl a půlka děje se díky tomu vlastně vůbec nestala.

Těžko říct co je horší. Že je to dementní eko pohádka bych ještě překousl, ale ono je to spíše zelenou herní agitkou jak vystřiženou z reálné německé politiky ovlivňující celou EU (jádro, uhlí fuj! postavíme soláry a větrníky atd....). A Daedalic bylo německé studio, takže kruh se uzavírá. Graficky průměr, hratelnost slušná s bugy a pár mouchami, leč nemám rád ekofanatismus a ten příběh mě tak znechutil, že tomu víc jak 50% nedám.
+12

The Whispered World

  • PC 85
U Šeptajícího světa půjdu s hodnocením proti proudu. Mě se ta hra totiž moc líbila už při prvním dohrání a i když jsem při repete viděl pár věcí, co mě štvaly, ani napodruhé se celkový dojem nezhoršil.

Stěžejním problémem je hlavní postava. Malý klaun Sadwick je ufňukaný, zbabělý, stěžující si, depresivní, sebevražedný, neschopný, neustále vzdychá a ještě k tomu mluví ukňouraným, šišlajícím hlasem... zkrátka tak otravnou a nesnesitelnou postavu jsem ve hře snad ještě neviděl. Je to naprostý opak všech těch šarmantních dobrodruhů či tvrďáckých ranařů a trvalo mi sakra dlouho, než jsem si na hraní za něj zvykl. To je první a největší výtka k téhle hře. Druhá menší výtka je zdlouhavý rozjezd v cirkusu s dementním dědou a starším bratrem, který nevynechá jedinou příležitost aby Sadwicka nějak neponížil, nezesměšnil, nevynadal mu či ho jinak neshodil.

Přetrpte začátek a zvykněte si na hrdinu a máte parádní adventuru jak řemen. Je to fantasy záležitost a tvůrci si dali záležet ve všech ohledech. Grafika je překrásně nakreslená, plná atmosférických scén a fantazie - ať už majestátní hrad tyčící se v oblacích, děsivý mluvící měsíc či úžasné scény rozpadu na konci. Za mě vede celá druhá kapitola, kde se ocitáte na ostrově plném svíček, kde jsou budovy tak nějak nalepené na strmých skaliskách stoupajících do výšin. Ke grafice patří i povedené, opět ručně kreslené animace vypadajících jak ze staré Disneyovky a vše doprovází smutná, melancholická hudba.

Hratelnost je monumentální. Čekají Vás 4 opravdu megalomanské kapitoly plné lokací, aktivních míst a předmětů v inventáři. Většinou sice tušíte jaký máte zhruba cíl, ale hra Vás rozhodně nevede za ruku, naopak tady si to musíte všechno poctivě proklikat, zkusit všechny možné i nemožné kombinace a často zhusta nelogické věci. Díky tlačítku na zobrazování aktivních míst odpadá pixelhunting, ale jinak je to hutná záležitost. Ovládání je totiž podobné New Beginning - tj. levé tlačítko vyvolá menu (oko, ruka, pusa), takže počet interakcí stoupá, totéž menu platí i pro všechny předměty v inventáři.

Aby toho nebylo málo, je tu ještě Spot, což je úžasný nápad. Spot je malá housenka, který se na většinu věcí je nechápavě kouká či nesouhlasně kvikne. Ale spoustu věcí bez ní nevyřešíte, navíc Spot v průběhu času získává nové tvary (základní, zvětšená, hořící, rozpadlá na pět částí a placka). Každá platí na něco jiného, čas od času musíte něco použít na Spota v určité podobě a některé úkoly počítají s proměnou Spota uprostřed řešení. Trošku mě to připomenulo starou úžasnou plošinovku Boy and his Blob na Nintendu (a její remake); každopádně zařazením Spota se počet možných kombinací zvyšuje. K tomu je tu pár puzzlů (většinou tradičních) a občas úkoly na které Vám nepomůže ani systém "všechno na všechno". Odměnou za to klikání jsou vtipné komentáře, které opravdu počítají s každou možnou i nemožnou kombinací. Do návodu jsem se párkrát koukl a většinou jsem si řekl tak na tohle bych v životě nepřišel (posunuté okno ve třetí kapitole). Zkrátka hardcore záležitost na dlouhou dobu.

To hlavní je ale parádní příběh a jeho zasazení. Silencie je fantasy svět, se kterým si Daedalic dal práci, vytvořil ho od základů, takže tu nejsou žádné tradiční rasy či monstra, ale všechno je od píky vytvořené - rasy, monstra, zvířata - a krásně popsané. Asgilové si libují ve stagnaci a vadí jim vývoj, Kalida na ostrově v druhé kapitole vyžaduje ticho, jinak se probudí (a uvidíte co se stane). A celý ten svět čelí zmaru - Asgilové obsazují co se dá, král se zamkl v komnatách a nevychází. Depresivní klaun Sadwick není hrdina, spíše jeho totální opak. Čistě náhodou se dostane k Šeptajícímu kameni, který by mohl pomoc a rozhodne se ho dostat ke králi. Na každém kroku čelí své neschopnosti, slabosti, pochybám, ale pokračuje dále. A to i přesto, že má předurčeno, že svět nezachrání, ale zničí. Tísnivá atmosféra zmaru, beznaděje a blížícího se konce je úchvatná, zvláště v gradujícím finále.

Nejlepší na celé hře je ale úplný konec a finální twist. Už jsem zažil ve hrách pár zvratů naprosto dementních, pár takových který mě rozzuřily doběla a pár wow konců. Ale Whispered World přichází s něčím tak překvapivým a zároveň krásným, že jsem poprvé zalapal po dechu... no a podruhé jsem zpětně koukal, že to vyústění dává perfektní smysl. Nebudu ani naznačovat, tohle stálo opravdu za to a i díky konci dávám finálních 85%.

PS: Ve Special Edition máte možnost alternativního konce. Nenechte se odradit neúspěchem a zkuste páčidlem kliknout na levé zrcadlo tak 5-6* po sobě.
+12

Mafia III: Stones Unturned

  • PC 75
Druhý přídavek rozvíjí vztah mezi Lincolnem a již v základní hře perfektně napsanou postavou agentem CIA Johnem Donovanem. Tak jako v prvním DLC zde dostáváme k dispozici několik zábavných misí a podívame se i na tropický ostrov. Právě na ostrově nejvíce vyniknou chyby v enginu - různé problikávání textur, doskakování vegetace atd. Celé to působí v pohybu dost rušivě. Když se ale člověk zastaví, je se čím kochat.

Herní doba i 3 misemi navíc pro lovce lidí je dost krátká a za plnou cenu v době vydání bych tedy nákup dost zvažoval. V rámci definitivní edice jde ale o výtečnou příležitost strávit více času s Donovanem, což je podle mě jedna z nejlepších postav třetího dílu a s Lincolnem se skvěle doplňují.
+12

Lies of P

  • XboxX/S 85
Lies of P dlouho před vydáním předcházela pověst obšlehnutých her od From Softu, zejména Bloodborne, ale pro mě to nebyl problém, pokud mě nějaký žánr baví, tak si jednou dvakrát za rok rád zahraju nějakou napodobeninu.

Lies of P je opravdu hodně podobný výše zmíněným hrám a hráči, kteří je mají prochozený tam a zpátky tak už v Pinokiovi plno věcí vidí dopředu a nepřekvapí je, tak to prostě je, takže zkusím spíš vypsat věci, které jsou oproti klasickým soulsovkám jinak .

Velmi mě vyhovovalo podání příběhu, které je výrazně přímočařejší a jasnější než u Fromovek, kde mě vyprávění skrze popisky u předmětů a nutnosti si spojovat linky nikdy moc nešlo a většinou jsem se po dohrání musel podívat na youtube, abych zjistil o čem to vlastně celé bylo. Takže tohle je pro mě první plus.

Dalším je určité usnadnění pro hráče co nemají skill na požadované úrovni. Za prvé před každým bossem je místní varianta bonfiru, takže po tom co vám boss naloží tak pak nemusíte utíkat tři minuty přes respawnované nepřítele, abyste dostali znova nakládačku a za druhé u většiny bossů je možnost si vyvolat pomocníka, což je taky skvělá pomoc pro slabší hráče. To už v Dark Souls bývalo, ale tam to bylo navázáno na to, že musíte použít různé variaty humanity, abyste si vyvolali NPC nebo jiného hráče na pomoc a taky hrozilo, že vás v tomhle stavu invadne nějaký troll a pokazí vám to. Takže řešení v Lies of P mi hodně vyhovovalo.

Soubojový systém je velmi dobrý, dostatečný výběr zbraní a modifikací ruční protézy mě nutil zkoušet různé varianty na různé soupeře a i když většinou u těchto her jedu s nějakým typem zbraně celou hru, tady mě to bavilo střídat.

Dál je nutné pochválit grafiku, která je nádherná, je to asi nejlépe vypadajicí souls hra (logicky když se to srovnává s hrami s předešlé generace). A zmínit musím i skvělou hudbu, zejména na gramofonových deskách, což je jeden z mistních collectibles.

Celkově jsem si hru užil, počkám na DLC a dám si to znova a budu se těšit na na konci teasovaný druhý díl.

Pro: Grafika, hudba, příběh, možnost "snížení obtížnosti"

Proti: Některá souls klišé

+12

Underground Blossom

  • PC 90
Po jejich poslední hře The Past Within, se Rusty Lake vrátili zpět k singleplayeru a mé srdce zaplesalo. Jejich prozatím první co-op hru jsem vynechala, a trpělivě si počkala právě na vydání Underground Blossom. Zde jsme zase v těch starých, vyšlapaných kolejích, které ale fungují a jsou stále parádní.

Příběh a atmosféra hry jsou opět skvělé, hororové prvky jsou tak akorát pro strašpytla jako jsem já. Opět je tu pár momentů, které vyžadovaly škubnutí, ale nic, co by se nedalo přežít. Hádanky opět navazovaly, žádné moc těžké místo tu asi ani nebylo, nikde jsem se vyloženě nezasekla. Hra ale stále vyžaduje nějaké to zapojení mozkových buněk, takže tu nenastává ani frustrace ani nuda.

Po dohrání všech her, až na tu výše zmíněnou, od tohoto studia, se už v jejich tvorbě opravdu cítím jako doma a vesele tyto celkem krátké, ale výživné point-and-click adventury chválím a doporučuji, kde můžu.
+12

Diablo II: Resurrected

  • PC 90
Musím říct, že se jim tohle dílo dost povedlo. Zlepšuje to, co bývalo u standartního Diabla mínusem. Tj. Grafická stránka a nutnost mít pouze málo prostoru pro předměty v truhle. (i tak jsou ty sloty později plné, ale nevadí to) Na hratelnosti tedy nezměnili vůbec nic a zachovali tedy ten správný Diablo feeling. Veškerá grafika, předměty, interface, monstra atd. je vylepšená, aby dokázala konkurovat graficky novodobějším hrám. Mínus je možná vzhled postav, kdy např. Leather armor, který je složený celý z kůže, vypadá např. na barbarovi jako chránič na rameni, což je dost divné. A zbraně vypadají taky zvláštně na postavě. Jediné co možná nevypadá tak divně jsou helmy. No, zkrátka povedená hra.

Pro: Grafika, hratelnost

Proti: Vzhled postav

+12

Life is Strange: Before the Storm - Farewell

  • PC 75
Bonusová epizoda přináší krátký příběh z minulosti s mladou Max a Chloe těsně před jednou významnou události z původní hry. Holky tráví společný čas u Chloe doma a vzpomínají na časy, kdy byly ještě menší. Hrají si nostalgicky na pirátky a podle mapy hledají tehdy zakopaný poklad. Do toho všeho se ale Max snaží Chloe sdělit, že se za pár dní její rodina bude stěhovat do Seattlu.

Herní doba je zhruba na hodinku, ale je plná příjemné nostalgické zábavy. Hledání pokladu mě dost bavilo, přitom jsem bedlivě zkoumal, jak tenkrát Pricovi žili a jaký vlastně byl Chloin otec William.

Celkově je to vlastně i podle názvu jedno krátké rozloučení s ústřední dvojicí Max a Chloe. Obě holky mi budou chybět. A samozřejmě tam museli dát ten smutný závěr, protože není nad to si na konci hry zase zabrečet.
+12

Haven

  • PS5 75
„Láska hory přenáší.“ 

Herní výzva 2024 - 2. Láska nebeská 
Odůvodnění: Celá hra se soustředí na rozvíjení romantického vztahu hlavní dvojice.

Haven jsem minulý rok zkoušel a zaujalo mě to natolik, abych si hru přidal na seznam her, které si zahrát. Díky herní výzvě nastal perfektní čas. Abych byl ale upřímný, tak se mi do hry teď vůbec nechtělo, ale koupil jsem si měsíční členství PS+, tak toho musím nějak využít. Nakonec jsem se do hry donutil, protože vhodnějšího kandidáta jsem do druhé kategorie neměl a naštěstí jsem tvrdě nenarazil a hře po pár chvílích podlehl.

Hned na první pohled okouzlí svou barevnou grafikou a poměrně minimalistickým art designem. Později okouzlí svojí jednoduchou ale vtahující zápletkou, kterou obohacuje zajímavým lorem světa, který se v rámci dialogů odhaluje.

Hlavním tahákem je ale vztah hlavních postav, tvořících pár. Tento vztah se postupně v rámci gameplaye a příběhu prohlubuje a je mu věnována péče, kterou tak běžně ve hrách nevídám. I na můj vkus až příliš intimní dialogy jsou přítomny. Hrál jsem s defaultní dvojicí (kluk, holka) a sympatičtější z těch dvou mi více byla holčina Yu, chlapec mi tolik nesednul ale vyloženě mi nevadil. Dalším důležitým aspektem hry je neustálý průzkum okolí. Prostředí planety je pěkné ale bohužel jednotvárné. Všudypřítomná pohodová hudba nebo dialogy to naštěstí dost zachraňují. Stává se z toho místy i mírná relaxace.

Je zde přítomný i combat, který je spíše navíc, aby se hráč chvílema nenudil. Působí jako tahový souboják ale na tahy se zde vůbec nehraje. Bitva se odehrává v reálném čase a je to hlavně o tom, kdo je rychlejší s útoky, jestli hráč nebo nepřátelé. Navíc se musí ovládat současně 2 postavy, což pro mě někdy činilo problém ale po čase jsem si zvykl. Ten tahový souboják by se zde vyjímal více.

Celkově jsem ve hře strávil kolem 12 hodin, a i přes nějaké neduhy to bylo hodně fajn. Vztah milostného páru byl dobře vyobrazen a o tom to celé je. Potěšilo mě i závěrečné morální dilema. Upřímně se mi nelíbil žádný z dvou konců ale byli dostatečně zajímavé, aby se o tom mohla vést diskuze. Pokud nevíte co do druhé kategorie, určitě dejte téhle menší hře šanci.

Pro: Zajímavý příběh, art design, soundtrack

Proti: Jednotvárná prostředí, combat mohl být lepší

+12

Sifu

  • PS5 90
Herní výzva 2024: 9. Ztraceno v překladu
 
Naozaj neviem, prečo sa tak mučím a vyhľadávam podobné hardcore hry. Asi vo mne fakt bude kus masochistu... Sifu je výbornou ukážkou toho, že na poli ťažkých hier sa dá stále vymyslieť niečo zaujímavé. A že „ťažká hra“ sa nemusí automaticky rovnať „kopírka Dark Souls“.

Sifu sa s tým príliš nepára, nechce ohurovať prepracovaným príbehom. Ten je úplne jednoduchý (zabili mu fotra, takže REVENGEEEEE!!!), podstatný je však samotný gameplay, ktorý je parádny. Zaujímavosťou je, že tvorcovia v neskorších updatoch pridali do hry tri rôzne obtiažnosti. Ja sám som začal hrať na strednej (teda takej, akú tvorcovia zamýšľali), ale hneď v prvom leveli som zistil, že to rozhodne nebude med lízať. Boj je výborný, ale trvá dosť dlho, kým hráč dostane pod kožu všetky mechanizmy. Ozval sa tak vo mne starý známy PTSD pocit z úvodu Sekira. V slabšej chvíľke som teda rozohral hru znovu, tentokrát na easy a bez problémov preplachtil až do tretej úrovne.

Ale potom som si povedal: „Ty idiot, však si si tú hru kupoval, lebo si chcel výzvu a toto nie je ani výzvička!“ Takže som sa pekne krásne vrátil k strednej obtiažnosti a trpel. Ale zároveň sa aj prekliato bavil. Cieľom hry je – ako inak – poraziť piatich hlavných bossov. Vtip je v tom, že ich porážka nie je to najťažšie. Vlastne sa dá povedať, že skoro každého bossa porazíte na prvý či druhý raz, ale aj tak budete tieto súboje často opakovať. Prečo? Pretože po každej smrti vaša postava starne, znižuje sa jej zdravie a približuje sa definitivnej smrti (tú dosiahne niekedy okolo 70-ky).

Ak teda bossa porazíte ako 70-ročný dôchodca a čakajú vás ešte ďalšie úrovne, tak budete mať problém, pretože vek, v ktorom bossa porazíte si automaticky prenášate do ďalšieho levelu. Inak povedané: cieľom je poraziť bossa ako čo najmladší junák. Táto mechanika mi prišla výborná a originálna. A trvalo rozhodne dosť dlho, kým som sa poriadne naučil všetky úhyby, parry, úskoky a údery. Hra je však totálne návyková a pokiaľ vám sadne, tak ju proste nepustíte z rúk, kým sa z vás nestane nefalšovaný majster kung-fu. Päť levelov sa na prvý pohľad môže zdať málo, ale vzhľadom na celý koncept je to tak akurát (cením, že autori hru zbytočne nenaťahovali).

Vyzdvihnúť tiež musím príjemne štylizovanú grafiku a vizuálne stvárnenie lokácií (výtvarne pôsobivá je najmä tretia časť v múzeu). Sifu som odohral s čínskym dabingom, čo sa mi hodilo nielen kvôli výzve, ale lepšie to pasovalo aj k samotnej hre. Bugy som v hre skoro nezaznamenal, teda okrem jedného nepríjemného okamihu, kedy sa boss zasekol mimo môj dosah a nemohol som ho tak poraziť (v hre, kde sa ráta každý pokus, by sa to predsa len stávať nemalo). Našťastie išlo len o jeden nešvár, inak viac-menej nemám čo vytknúť.

Pro: príjemná grafika, návykovosť, súbojový systém

Proti: počas hrania sa objavil jeden bug, inak nič podstatné

+12

Ratchet & Clank: Tools of Destruction

  • PS3 85
Dosud jsem žádný díl této série nehrál. Začal jsem tedy s prvním PS3kovým dílem. Tyhle platformovky mám vcelku rád. Nutno, ale říct, že je to v první řadě spíše střílečka. A to docela unikátní. Je tu hodně různorodých zbraní a gadgetu, které jsou velmi zábavné na hraní. Skvělý je například granát, který po hození začne hrát hudbu a všichni nepřátele na chvilku začnou tančit a vy si je můžete v klidu postřílet. Nepřátel je poměrně dost druhu a jsou fajn, akorát styl bojů s bossy mi přišel vždycky poměrně stejný. Na rok 2007 vypadá hra graficky a animačně neskutečně dobře. Ve hře se léta z planety na planetu a každá má svoji vlastní barevnou paletu, což je hezky pestré. Příběh hry je trochu slabší, ale pro potřeby takové hry to asi dostačuje. Jsou tu často minihry, kde se využívá funkce naklánění dualshocku. Nemůžu říct, že by se mi nějak protivili, ale nějak odvařený jsem z nich nebyl. Ocenil bych, kdyby tu bylo více pasáží, kde hrajete za vašeho parťáka robota Clanka. Hrajete za něj vždycky krátkou chvíli a to jenom asi dvakrát nebo třikrát. Celkově je hra zábavná a pěkně svižná. Nějaké další díly si určitě zahraju.

Pro: Unikatní zbraně, nepřátele, grafika, animace, různorodá barevnost každé planety, level design, různorodost gameplaye

Proti: Bossfighty, příběh, málo pasáží s Clankem,, pasáže, kde letíte a bojujete s vesmírnou lodí byly trošku odfláklé

+12