Nejlépe hodnocené komentáře
Shadow Warrior
Neverwinter Nights 2: Mysteries of Westgate
Systém vlivu na postavy je zde sice přítomen, avšak na hru nemá naprosto žádný vliv (jedna z postav, která utíká v jeden moment z družiny bez ohledu na k ní budovaný vliv, se posléze vrací opět bez ohledu na k ní budovaný vliv, na zbytek postav nemá vliv naprosto žádný efekt).
Mezi chyby patří slabé grafické zpracování (většina NPC vypadá zejména v animacích opravdu ošklivě) a vypadávající zvuk v animacích. Ty bych ještě překousl, neboť nemají na hratelnost velký vliv. Celou dobu hraní mě taktéž iritovaly chyby, způsobené enginem a návrhem původní hry (boj není možné vyvolat sesláním kouzla na NPC, neboť ta jsou mimo boj nesmrtelná, boje často začínají skriptovaně po přelezení triggeru na zemi, kamera je po mracích patchů stále jedním slovem otřesná atd.), ačkoli za ty autoři přídavku nemohou. Přidali pravda pár vlastních, mému kouzeníkovi například pořád dokola vypadávala některá kouzla ze seznamu namemorizovaných.
Co ovšem považuji za hlavní problém Mysteries of the Westgate je poslední čtvrtina hry. Animace, boj, věta "Já jsem ještě nebyl hlavní záporák, běž zabít někoho dalšího" a tak asi desetkrát dokola, vtipné to nebylo už napotřetí.
Celkově se jedná o poměrně slušný přídavek s dobrým příběhem a úkoly, který si s sebou ovšem táhne zátěž v podobě enginu původní hry a který si z hlediska slušně začínajícího příběhu rozhodně zasloužil lepší konec.
Pro: slušný příběh, zajímavé subquesty
Proti: chyby jak z původní hry tak nové, poslední čtvrtina hry
Hitman: Absolution
Série se u mě pokaždé vyznačovala osobitou hratelností, která je bohužel jaksi „pryč“. Samozřejmě rozumím, že byla potřeba se posunout dále, ale tenhle směr/styl se mě osobně – jako fanouškovi – moc nezamlouval. Stealth je víceméně pryč, až na vyjímky a to jsou asi dvě mise, které se dá splnit stylem „Silent Assassin“. Ostatní jsou buď o náhodě, jak se k cíli dostat, či o vystřílení tupých nepřátel, kteří chodí na stále ta samá místa a tak si stačí počíhat za rohem a headshotovat. Popravdě mne tohle přestalo bavit asi po nějaké čtvrté misi.
Nevím, jak u ostatních obtížnosti, ale na Hard mají nepřátelé neuvěřitelný zrak a i s převlekem se můžu stát, že vás poznají, přitom umělá inteligence celkově není na nikterak zajímavé úrovni. Převleky celkově mi přišly naprosto zbytečné a jejich používání mě spíš iritovalo, i když se našlo několik opravdu zajímavých i s odkazem na předešlé díly.
Kladem u Hitman: Absolution je bezesporu návrat hrdiny, který si dával se svým návratem poměrně na čas. Graficky se tedy jedná o posun vpřed, samozřejmě na úkor některých dalších aspektů, které provázeli Hitmanovy začátky. Předně je nutno konstatovat fakt, že na hudbě nedělal Jesper Kyd. Ne, že by to bylo nějak vidět, ale už samotný fakt poměrně zamrzí. Na druhou stranu potěší fakt, že se vrátil alespoň David Bateson jako hlas hlavního hrdiny, bez kterého si to prostě představit nedokážu.
Hitman nikdy nestál na perfektním příběhu, stačila mu jednoduchá myšlenka, kterou dokázal příkladně využít a s vynikající hratelností se jednalo o zábavu konkurující ve stealth žánru málo čemu – snad jediný konkurující je Sam Fisher.
Absolution: je graficky příjemným návratem oblíbeného zabijáka v saku a s červenou kravatou. Hratelnost je nemotivující, stejně tak jako příběh. Přesto je hrdina takový, jakého ho známe. Welcome back, 47!
Obtížnost: Hardy
Herní doba: 16h
Splněno achievementu: 33/47 (70%)
Pro: grafika, hrstka misí, které se dají zahrát styl Silent Assassin, David Bateson, 47
Proti: zvláštní hratelnost, nemotivující postup, povětšinou přímočarý leveldesign
Fruit Ninja
Pro: Skilly, Pozadí, Sekání, Ovoce
Proti: Neustále se opakující nuda, Ztráta času, Bomby
Rayman
Pro: krásná grafika, hratelnost, délka a obtížnost hry
Proti: jakmile hru dohrajete, dáte si od ní pěkný čas odpočinku
Perspective
Atmosférou se jednoznačně jedná o návrat zpět do video heren a automatů, tedy minimálně do éry osmdesátek až devadesátek. Sice jsem jako malý chodil na pouť do přívesů, kde podobné automaty byly, ale v životě jsem na nich nehrál. Přesto měly skrze tuhle perspektivní hru velké kouzlo se závanem nostalgie, a to i v souvislosti s hrou Tron 2.0 a jejím filmem, jenž jsem viděl kdysi na Primě. Hudební podklad výborně doplňuje ten herní a grafický, takže určitá míra psychedelické nálady patrná, hlavně tehdy, kdy se opět procházím na místech, navštívených již předtím, a přitom vůbec nevypadají stejně. Paráda.
Ovládání je poměrně snadné, first person je totožný – včetně zrychlení chůze na levém Shiftu. Do plošinovkového režimu stačí přepnout levým tlačítkem myši, kdy se rázem ohraničí okraje monitoru. Tudíž to opravdu vypadá na hraní nějaké takové hry. Postavička může skákat, padat, točit se, překonávat různé vertikálně položené oblasti, procházet černou. Ono spojování modrých kontur a natáčení pohledu tak, aby hráč dosáhl úspěšně exitu každé úrovně, nemá chybu. Odměnou mu je pak dobře strávený čas u hry, nabízející poměrně nevšední zážitek.
Jo, a ten úplný konec dává názvu téhle hry teprve ten pravý význam. Něco takového by mě ani nenapadlo očekávat, ale fakt to stálo za to! Prostě perspektiva.
Pro: Kombinace dvou žánrů, automaty, originalita, svěží zábava a závěr.
Proti: Levelů mohlo být o něco víc. Často mi hra při dokončení úrovně a vypínání padala.
Silent Hill 3
Opět zde máme v rukou excelentní psychologickej horor s typickou hutnou atmosférou, kterej je důstojným pokračovatelem v sérii. Většina herních mechanismů (naštěstí) nezměněna. Negativa – (kamera, ovládání) bohužel také nastejno. Akorát už můžeme užít myš k rozhlížení – sláva! Ale jako v předchozích dílech lze tyto nedostatky prominout – hra se zaměřuje primárně na jinou věc než je akce a přehled kolem sebe.
Obtížnost místy celkem tuhá, dokonce jsem na poslední karetní hádanku musel použít návod, k čemuž se zpravidla nikdy nesnižuju – tohle ale sem prostě nedal, přiznávám.
Hudba dobrá, ale kvalitě předchozích dílů však, zdá se mi, nedosahuje. Žádnej song mi v hlavě neutkvěl.
Příběh potom zažívá jakousi recyklaci a to je největší škoda. S tažením Jamese Sunderlanda v tomto ohledu nemůže dobrodružství Heather konkurovat. Alespoň co se originálnosti či předvídatelnosti příběhu týče.
Situace, kdy jsem hleděl na monitor s údivem a otevřenou pusou se tentokráte nedostavily. snad jenom scéna, kdy Claudia požere vyzvracenej zárodek bohyně, mě tak trochu vnitřně rozrušila :)
Nakonec 90% Přecejenom - výbornej horor, dobrý pokračování série, ale dech už nevyráží jako oba předchůdci, bohužel.
Pro: Příběh, atmosféra, strach, zvuky, umělecký dílo
Proti: Kamera, ovládání, recyklace příběhu
Tony Hawk's Pro Skater 2
Pro: Hratelnost, Triky, Odměny ve formě super videí, Dechberoucí kariéra, Kulervoucí životnost a k tomu Rodney Mullen
Proti: Kariéra nebyla delší, Absence revertů (ale to je jen kosmetická vada)
Carrier Command: Gaea Mission
Vžijete se kůže velitele, který se pokouší na vzdálené planetě ovládnout rozsáhlý archipel patřící nepříteli a vytvořit tak záchytný bod pro síly stahující se z prohrané války o Zemi. K tomu hrdinovi poslouží ukořistěný křižník. Tedy vrak křižníku, jenž kapitán postupně přeleští takovým způsobem, že mu to umožní své osobní nemesis z války o Zemi pravidelně vytírat zrak. Hra je prokládána filmečky z můstku carrieru, kde vizáž hrdiny jakoby z oka vypadla charismatickým kapitánům říšských ponorek. Za mě +1. Dabing je bohužel pouze anglicky, tak jsem si užil mnou velmi oblíbenou jadrnou mluvu aspoň v psané formě, příkladem budiž finální: "To máš zato, ty zmrde!"
Bohužel není možné naštelovat hlasitost zvuků vůči hlasitosti řeči a vyslovené tak zaniká v rachotu vaší techniky. Hru doprovází epická symfonická hudba, kterou jsem si oblíbil, ale k pachtění popsanému níže sedí spíše AC/DC, jejichž jek je aspoň v tom randálu slyšet (konečně chápu motorkáře a tiráky, co na tom mají).
Kampaň v rozsahu asi 35 hodin je prošpikována FPS eventy. Zpracování je silně diskutabilní. Obecně vzato mají ty ve venkovním prostředí i nějaký náznak atmosféry, navzdory často komickému motion capture. Bitky v interiéru se pak řadí spíše mezi stinné stránky hry.
A teď k samotným mechanikám hry: ostrovy jsou spojeny sítí linek, přes než se předává palivo a výkon továren do vašeho skladiště. To může být na mapě jen jedno. Tam také probíhá výroba vojenského materiálu dle ukořistěných plánů. Vaše loď spotřebovává na dojezd k ostrovům a případné opravy po střetech s nepřítelem palivo. Palivo je k lodi dováženo ze skladiště dopravní ponorkou na váš příkaz i s vyrobeným proviantem. Při křižování mezi ostrovy jsem musel dávat velký pozor, abych nezůstal na suchu, přepravní bárka se mi totiž bugla a posledních pár stovek metrů jsem k ní vždy musel dojet z carrierem.
Carrier unese v docích po čtyřech leteckých mantách (aka V.T.O.L.) a obojživelných walrusech (aka A.T.V.), pomocí kterých ostrovy dobýváte. Ostrovů je několik klimatických typů a obranných typů, které se v průbehu hry prostřídávají. Díky tomu a FPS eventům se herní náplni poměrně dobře daří vyhýbat se stereotypu.
Klimatické typy se nejvýrazněji projevují v odlišné grafice - například přepálené slunce nebo chumelenice, skrz kterou není na nos vidět. A taky jízdními a leteckými podmínkami: například nejdřív musíte získat zimní výbavu, aby si vaše walrusy neproklouzaly pneumatiky. Pikantní je, že například výbavu do pouště jsem získal na posledním ostrově :-/.
Na souostroví je lidí málo, vetšinou bojujete proti umělé inteligenci. Každý z obranných typů ostrova vás donutí sjezdit ostrov celý, pro jistotu odeslat vše do křemíkového nebe a ve finále hacknout velitelské centrum v základně s nejsilnější obranou. Vypomoct si můžete ničením radaru, obranných věží a výrobních budov, ze kterých jsou doplňovány prořídlé řady nepřítele. Vaše jednotky musí na svých poutích ostrovem doplňovat v stanicích k tomu určených munici, palivo a zdraví. Když si nepohlídáte u jednotky rezervu paliva, můžete se s ní zpravidla rozloučit.
Převážnou vetšinu postupů vás v úvodních misích hra nenásilně naučí, na zbytek si musíte přijít sami. Bohužel, pak přijde to peklo. Highway to Hell. Hra obsahuje sofistikovaný systém. který zneužívá pathfinding k tomu, aby hráče co nejvíc vytočil. Parta zhulenejch programátorů vás šmíruje přes webkamery a nehorázně se baví u toho jak zuříte, když se snažíte uovládat své velestádo čtyř walrusů, aby se někde zase nenechalo pozabíjet, případně nepopadalo ze skály, neuvařilo v lávě, nerozmlátilo se navzájem, když se sobě snaží vyhnout... manty aby se neroztřískaly o skalní výčnělky a neomotaly o osamělé stromy a komíny. Více v diskusi, ale neodpustím si jeden vzkaz: Vydat hru rozdrbanou jak cikánská hračka a nechat ji tak půl roku (patch 1.04) to se prostě nedělá. Klávesnici jsem o stehno nepřelomil jen díky své nesmírně silné vůli a duchovním cvičením.
Mezi další negativa patří to, že hra co hodinu crashne a místy dezoriantace ve FPS režimu.
Zatímco v první fázi hra silně připomíná simulátor koordinátora dopravy, přibližně v půlce, jak získáte do mant lasery se hratelnost diametrálně změní. Silná asistence zaměřování udělá z nepoužitelných lítaček motorový skalpel. Díky tomu šla druhá půlka hry už jedním dechem, což při délce kampaně asi 40 hodin není v mém věku už nic obvyklého.
V této fázi bojujete o čas proti nepřátelskému carrieru, který taky umí zabírat ostrovy. Potkat se s ním je skutečný adrenalin. Připomíná to souboje mechů, protože kolosy jsou rozděleny do sekcí, odpovědných za fungování jednotlivých systémů. Nepřítel vás tak dobře mířenou střelbou může připravit o pohon, zbraňové systémy, opravování nebo o vaši "tajnou zbraň" :-). V průběhu bitvy a po ní je nutné prioritizovat opravy sekcí a přizpůsobovat stav lodi vaší další taktice.
Závěr hry: aneb Japonec nakonec. Honba ve stylu Call of Duty s využitím všeho dostupného vybavení, s padajícími skálami a vybuchujícími sopkami není na tuhle hru snad ani overkill, to je prostě už úplný overkul. Epičnost odkapává z každého bajtu kódu, bohužel se při tom rozsynchronizuje řeč a obraz... což dohromady přesně vystihuje celou tuhle hru.
A stojí tato kontroverzní záležitost za to? Jak komu. Jestli v dnešních hrách hledáte něco nového, CC:GM rozhodně přináší za cenu pocuchaných nervů svěží vítr nepoznaného žánru. Kdyby nebylo všech těch problémů s bugy, myslím že by hra dostávala vysoká hodnocení.
Pro: splnění klukovského snu o řízení lodi plné automatů, hudba
Proti: PATHFINDING, motion capture, boje v interiérech, pády hry
Gooka
A teď přejdu k ohodnocení hry - hra je vynikající adventurou, bez jakýchkoliv podvodů jsem jí dohrál na prvním stupni základní školy (a že to bylo pokusů). Pravděpodobně kvůli nostalgickému pocitu nemám hře co vyčíst. Zajímavostí pro mně bylo zpracování grafického enginu hry, hra v podstatě konstantně jede v režimu jednoho snímku za sekundu a nahrávat jí bylo obtížné (musel jsem si pohrát s nastavením klíčových synchronizačních snímků, abych mohl zdárně nahrávat do videa ... tenkrát jsem ještě neměl Bandicam). Jinak v adventurách hledám výzvu a právě té se mi dostalo dosytosti.
Pro: Skvělý příběh, ručně kreslená grafika, výtečný dabing (Glux, Kostlivec, ...), Obtížnost je výzvou, hudba vynikající
Proti: Při hodnocení a přihlédnutí na danou dobu - není co vytknout. Asi z nostalgie. Možná také ne.
XCOM: Enemy Unknown
A teď už trochu k věci. Asi nemá smysl se zde rozepisovat o příběhu, protože ten je jako v původním UFu postavený na "zabij všechny ty emzáky a zachraň zemi", takže nic nad čím byste měli dlouho přemýšlet. Systém je zde poměrně obdobný, máte základnu XCOMu, sestřelujete UFa, zachraňujete lidi od terorizování cizáky, vyrábíte, zkoumáte, pitváte a všechna ta sranda okolo.
Takže se pojďme podívat na to, co se mi nelíbilo a co naopak ano. Bylo to tu několikrát - nejvíce sráží celou hru bugy a glitche kamery. Takže je celkem běžné, že střílíte skrze zdi a různé další překážky a samozřejmě stejné možnosti má nepřítel. Linie pohledu je zde více než sporná. Za těch 30 hodin se mi dokonce dvakrát stalo, že se mi zasekla mise - jednou stačil load a podruhé jsem musel celou hru shodit uplně. Kamera si občas dělá, co chce, ale to se dá s kouskem sebezapření přežít. Výzkum a ufopedie jsou trochu nedotažené a je škoda, že za celou hru máte jen jednu další loď. Pak se zde bohužel až moc často opakují různé cutscény, stejně jako bych uvítal více map. Je škoda, že DLC nebyly součástí původní hry, protože mají pár kosmetických úprav, které celou hru okoření. Hudba je zklamání - celé to sice drží Michael McCann, ale bohužel k jeho smůle slyším jen variace na Deus EX: HR.
Co mě naopak těší je, že někdo měl dost odvahy, aby vzal takovou modlu a zkusil to udělat trochu jinak. Musím říct, že celý systém a hratelnost funguje perfektně. Chvíli trvalo než jsem si zvykl na akční část (máte akce místo akčních bodů), ale nakonec mi vyhovovala stejně jako systém povolání vojáků a jejich skillů/perků. Zároveň jsem se neoprávněně bál, že zde máte jen jednu základnu a k tomu satelity a "hangáry" po celé zemi, odkud sledujete, co se děje. A pak jsem si uvědomil, že v původním UFu jsem vlastně nedělal nic jiného než, že jsem ostatní báze měl kvůli pokrytí a jako hangáry. Takže nakonec se z toho stalo elegantní řešení. Potěšila mě i výroba, kde je více zajímavé výbavy. Kombince snipera a ghost armoru je snad uplně nejlepší, co můžete udělat. Kvalitu hry jsem poznal ve chvíli, kdy mi začly hodiny utíkat nebezpečně rychle a já si jen říkal ... ještě jedna mise, jedno povýšení, jeden výzkum.
Každopádně po dohrání hry ve mě zůstal takový ten pocit, jak by hra mohla vypadat, kdyby se vývoji dalo ještě pár týdnů až měsíců. To jsme tu pak mohli klidně mít i nejlepší hru za posledních pár let. To už se ale nedozvíme. Teď mě omluvte, čeká mě impossible ironman.
Pro: hratelnost, povolání, výroba
Proti: bugy, glitche kamery, výzkum
Far Cry 3
Každopádně, Far Cry 3 je co se týče mě naprosto luxusní hra. Abych řekl pravdu, dost mě navnadilo intro a oslava na pláži, ale někdy moje očekávání taky kolísalo. Ano, čekal jsem od toho trochu víc, ale nevěděl jsem kolik si toho můžu dovolit, jelikož se hry ujal Ubisoft. Ten nakonec hru od počátků pokroutil, ale podle mě k lepšímu. Přidal do něho některé své prvky, jako rádiové věže podobné jejich primárnímu dílu Assassins Creed.
Příběh Ubisoft vymyslel celkem slušně, ale některé jeho části přestávají symetricky zapadat. Zatímco některé cutscény jsou naprosto epicky ztvárněné, někdy se Ubisoft do všeho hrne moc rychle nebo zase moc pomalu.
To, co mě dost slušně ohromilo byla grafika, za kterou Ubisoftu zvyšuji hodnocení u této hry o 40%. Dovolil jsem si hrát na ultra detaily a některé "momentky" mě vážně nadchly. Jen tak dál, protože se s pěkným grafickým kabátkem hrají hry o moc lépe.
Další zajímavé zpestření je realistický arzenál zbraní. Když se vám zbraň dostane do ruky, je opravdu zábava střílet s ní. Pocit ze střelby si zde užijete naplno, což dnes postrádá spoustu primárních stříleček. Když už jsme u realistické hratelnosti, stejně na tom je podlé mého názoru řízení aut. Možná, že to způsobuje pohled první osoby, ale připomíná mi to, jako bych tam opravdu seděl a to že jsem si něco najezdil.
Soundtrack je další naprosto skvělá věc. Doplňuje atmosféru hry stejně jako grafika. Jedná se o zajímavé zpestření celé hry, zvlášť v již zmiňovaných cutscénách. Při hraní si jí moc neužijete, ale jinak super věc.
Takže shrnutí - Ubisoft se třetího dílu mé oblíbené střílečky ujal velmi dobře (podle mě) a dokázal vymyslet skvělý a "epický" zážitek od začátku až do konce. Navíc vás u toto nechá sedět dost dlouho a i přes únavné cesty přes celý ostrov vás neodradí. Za mě 90%, pokud uvažujete o koupi téhle hry, neváhejte. Více v "Pro" a "Proti".
Pro: příběh (většinou), soundtrack, zbraně, auta, cutscény, prostě neodradí, grafika
Proti: pár děr v příběhu, dlouhé cestování, konec, občas lineární
Hitman: Absolution
Dodnes si pamatuju ten pocit nejistoty, který ve mně vyvolalo už hlavní menu. Monolog té školačky, kterou celou hru zachraňujete… měl jsem takové tušení, že ho uslyším pokaždé, co se do hlavního menu dostanu (je tomu skutečně tak). Mód Contracts jsem zatím nechal být a jel kampaň (později jsem jej vyzkoušel a dobrý nápad je zabit nezáživnou hratelností).
Začínáme tutorial. Ok, HUD je trošku zbytečně velkej, už teď je jasné, že do ruky můžete vzít jen pár vybraných interaktivních předmětů (cihla, bible, lahev, soška), AI od minulých dílů nikam nepokročila… ups, checkpoint, co to kurva je? Ups, po načtení checkpointu jsou stráže na jiných pozicích, než byly v době uložení. Ups, nemůžu střílet jen jedním silverballerem, ale musím oběma (asi aby to bylo akční).
Hmm, když někoho sejmete do hlavy, hra se zpomalí, takže můžete rychle sejmout někoho dalšího, to vypadá jako něco, co mělo být v hitmanovi už dávno… UPS, MARC AND EXECUTE, DĚLÁTE SI ZE MĚ SRANDU?!
No dobře, třeba to bude mít aspoň dobrej příb… NEJVĚTŠÍ WTF HERNÍ HISTORIE, a to hned v tutorialu. Zvedám se od pc, vypínám hru, koukám na plastovou hitmanovskou postavičku a přesvědčuji sám sebe, že jsem dva litry za sběratelku přece nevyhodil z okna - za hru, která mě znechutí hned v úvodu. Jdu si provětrat hlavu a ještě téhož večera si tutorial projedu znovu. Už vím, co mě čeká, takže je to o něco menší šok. O něco málo. A ačkoli tak trošku doufám, že dříve či později můj čin hra popře, nejistota a strach z naprosto dějově nelogického zvratu ve mně přetrvává až do konce.
Třeba to bude aspoň dobrá akční hra. Nikoli. MaE nefunguje, protože v momentě, kdy ho zapnete, se vaše zorné pole změní, takže občas se stane, že vymplemcáte Instinkt na střílení do sloupu. Hitman je opět děsně prkennej, což nevadilo u stealth hry, ale u akční to je docela překážkou.
Třeba to bude dobrá stealth hra – nebude! Za Silent Assassin nedostanete vůbec nic, jen nějaké body (na které čučíte celou hru a nejdou zmenšit nebo vypnout). Kam zmizel funkční prvek z prvního a čtvrtého dílu (nakupování/vylepšování) zbraní? A některé mise na SA ani dohrát nejdou, protože jsou jen o tom dojít z bodu A do bodu B… hra taky trošku neví, kam patří, jako když místo policistů hledáte schované tělo mrtvé dívky, kupujete si oblek nebo se schováváte v záhonu marihuany.
Hra vykrádá sama sebe, máme tu padající auta z heveru, rybu fugu, triády atd. atd., prostě klasika. Na každém kroku je bedna, do které můžete strčit tělo a ještě sebe, do některých oblastí nemůžete vstoupit, což se dozvíte většinou až v momentě, kdy po vás někdo střílí. To jako vážně? Když přijdu příliš blízko ke stánku v čínské čtvrti, tak se po mně začne střílet? Co kdybych chtěl koupit sushi?
Hra nás cpe tam, kde nás chce mít – přímo nás ponouká k vraždění nevinných policistů, kteří nahlížejí do patra pod sebou a jejichž křik při pádu dolů nepřiláká vůbec, ale vůbec nikoho. AI je tak stupidní, že NPC často stojí před vámi a střílí opačným směrem.
A ten scénář, ten scénář… když jsem byl mladý chlapec a četl, tuším v Reflexu, článek o maskovaných mexických wrestlerech, napadlo mě, že by to mohla být dobrá fanfiction s Hitmanam. Že by na sebe vzal masku wrestlera a vyrazil do ringu zabít svůj potencionální cíl. Ale říkal jsem si „to je blbost, hitman není tak namakanej, aby mu někdo uvěřil, že je wrestler“. Inu, blbost to možná je, ale to nezabránilo tvůrcům vecpat se do hlavy sedmnáctiletého kluka a sesmolit stejně debilní zápletku a navíc ji obohatit o QT event…. uaaa… a navíc, krucipísek, proč je wrestlingová aréna v nějakým leteckým hangáru?
Proč je tu dvacet misí?! Když většina z nich je jen projít x map od A do B.
No… líbily se mi cutscény. Džejář Jůing byl fajn, ta školačka byla kost a nutno říct, že nebýt to hitman, je to docela fajn koukatelný příběh. Bohužel ho zabijí ten úvodní moment a nezachrání jej ani otázka položená na konci hry. Vypadá to, že si hitman z Dallasu nevypůjčil jen JRa, ale také Bobbyho ve sprše…
Pro: grafika (až na ty votřesný efekty, kdy se na hitmanově temeni odráží všechny barvy světa); amtosféra
Proti: nudná hratelnost; systém ukládání; nulová motivace hrát stealth; nulová motivace hrát akčně; jedinou motivací je slabý, ale aspoň hezky prezentovaný příběh;
The Walking Dead - Episode 5: No Time Left
TWD nabízí hráčům přesně to, co dnes od her chtějí. Napínavý příběh a filmový zážitek. Silné emoce a zajímavé postavy. Na řešení nesmyslných puzzlů není čas. Zdržuje to a odvádí pozornost od toho nejdůležitějšího. A tím je příběh, který musí hráče zaujmout, pohltit, vtáhnout a nepustit...a pak si nikdo ani nevšimne, že není dokonalý. Lidé v TT tohle všechno pochopili, a proto také jejich adventura patří k tomu nejlepšímu, co kdy v tomto žánru vzniklo.
Skupinka přeživších v zombie apokalypse sice může znít jako stokrát obehraná písnička. V TWD ale zombie tématika slouží jen jako kulisa na pozadí. Celá hra je ve skutečnosti o úplně něčem jiném. O lidech ve svízelné situaci a měnících se vztazích mezi nimi, které může hráč svými postoji průběžně ovlivňovat. Výběrem "správné" odpovědi. Jednoduché, ale velmi účinné. Na první pohled to sice vypadá, že se nic neděje/nemění, ale ve skutečnosti se toho děje velmi mnoho. Stejné situace totiž může každý hráč prožít zcela odlišným způsobem, obklopen zcela odlišnými (ne)přáteli ve zcela odlišném psychickém rozpoložení.
Uprchlý trestanec Lee a malá Clementine na svém putování potkají mnoho rozličných postav, které ne vždy mají dobré úmysly. Budou spolu vycházet nebo mezi sebou budou na ostří nože? Co na ně čeká za dalším rohem a jak se s tím poperou? A vůbec, kdo přežije?! Lidi jsou lidi a dělají chyby. Je to opravdové, a proto je to dobré. Nezapomenutelné zážitky přibývají s každou další episodou až do dechberoucího finále, kde se objeví i jeden roztomilý vtípek. O nekompromisní příběhové zvraty a dramatické situace není nouze.
Síla samotného příběhu a vypravěčského mistrovství TT je podtržena i zcela minimálním využitím hudby. Tam, kde si ostatní musejí k vytvoření atmosféry pomáhat lacinými triky v podobě klavíru a jeho klišé mollových akordů, používají TT velké nic a funguje to. Tíživá atmosféra a proud emocí však rezonuje skrz obrazovku daleko více, takže umělých náhražek nebyla potřeba.
Pár drobných nedostatků se jistě najde. Lepší engine, otevřenější lokace a trochu více "hraní" by hře prospělo. Cesta, po které se TT vydali, je však správná. A kdybych na jedno oko neviděl, řekl bych i jediná možná. Bravo!
Sniper: Ghost Warrior 2
Kde jen začít... No... Na začátku všeho byla zvědavost a natěšenost... Prvních pár misí bylo docela fajn... Ale pak šlo vše z kopce... A to docela dost... Grafikou hra nijak zvlášť nenadchne... Na to,že běží na Cry enginu třetí generace vypadá spíše zastarale... Tráva a keře vypadjí jako umělá kytka,co mam doma na stole,mimika postav taky nic extra a in game videa... Fuj,hnus... Ale s trochou sebezapření se to dá zvládnout...
Co se ale zvládnout nedá,je AI,a celkově tak nějak hratelnost... Vzít zbraně ze země nelze... Zabíjení nožem,to je nějaká parodie... Nepřítel klečí,montuje a když ho chci zapíchnout,krásně si stoupne,abych se k němu nemusel ohýbat... To je joke jak sviň... Co sem taky nepochopil je střelba do helmy... Na 100 metrů semu týpka do helmy a jedinej efekt je,že mu helma spadne a mě zastřelí... Nevim,co hulili vývojáři za matroš a raději to snad ani vědět nechci... Mise sou průměrné,nic extrémního... Obtížnost taktéž... O příběhu se zmiňovat nemá cenu... Je to prostě hodně průměrná hra,kterou si člověk zahraje maximálně jednou...
Co na závěr?? Chcete kvalitní sniperskou střílečku?? Tak tahle to není... Zlatej Sniper Elite V2...
Pro: Nic mě nenapadá...
Proti: Zahrajte a zjistíte sami...
Proteus
O něco lépe je na tom hudba, která má silnějších chvilek povícero, ale většinu času mi kakofonie zvuků spíš lezla krkem.
V podstatě principem "hry" je prozkoumávat relativně malý vygenerovaný ostrov, na kterém je několik málo "zajímavých" míst, což v tomto případě neznamená ani tak to, že by snad místo bylo nějak výrazně zajímavé, ale že na onom místě je něco, co není všude jinde, takže jít se na něj podívat z blízka je asi jediná věc, která dává smysl. Mezi tím se posune herní čas do noci, zpřístupní se možnost přenést se do dalšího ročního období, tohle se tudíž ještě 3krát opakuje (a obvykle je všechno v podstatě stejný) a pak je konec. A přestože celá ta věc je dost krátká, na konec jsem se začal těšit hodně brzo.
Co se mě týče, můžou si podobné umění autoři narvat hluboko do análu a spokojeně tam s ním kroutit. Proteus není hra, alébrž ztráta času. A peněz. Ze hraní 4m33s of Uniqueness jsem si odnesl lepší zážitek, včetně pocitu, že fakticky něco hraju.
Company of Heroes: Opposing Fronts
Oproti původní hře se graficky a hratelnostně moc nemění. Zachovává si své standardy a hlavně nahazuje dvě kampaně, jak za Angličany, tak i za Němce a pohled na druhou stranu je neméně zajímavý. Popravdě mi v první části chyběla spojenecká vojska, na stranu druhou těch možností, jak okusit hru za němce moc není. Obě kampaně jsou přitom ukázkou vynikajícího výběru lokací - bitva o město Caen a německá odpověď na operaci Market Garden.
K mému překvapení je hra opravdu v některých aspektech lepší, než-li původní hra. Kampaň je přibližně stejně dlouhá, ne-li delší, graficky se hra posunula k lepšímu a nových možnostní je tolik, že se mi ani nechce věřit, že rozdíl mezi hrami je skutečně rok. Přesto tam je to něco, co mi chybí, abych dal lepší hodnocení, než původní hře. U Company of Heroes jde i přesto vidět, že tématika 2. světové války má stále co nabídnout!
V kostce: Jeden z nejlepších datadisků, jaký jsem měl možnost hrát! To jako kompliment snad stačí, nebo ne?! Ne? Tak si padejte zahrát!
Pro: grafika, hratelnost, délka kampaně, uvěřitelnost lokací a náplní, technika
Proti: menší variabilita lokací, dlouhé, bránící úseky, chybí mi Amíci :D
Mars Simulator 2011
Slusi se zminit, ze hra vysla pouze v nemcine, ale textu tu - vyjma popisku ukolu a encyklopedie - prilis neni. Skoda jen, ze je hra tak kratka a mise repetitivni (a tunely jsou strasne rozlehle a neda se ukladat pozice, paradoxne nejvic zabrat mi dala prvni mise s pristanim na presnost a pak uz vpodstate nebylo co pokazit). Kazdopadne me to bavilo skoro jako jezdeni v Maku v Mass Effect 1 (to znamena opravdu bavilo) a pral bych si nejake dustojne a rozsirene pokracovani, pokud mozno uz v anglictine.
Slender
V ten moment jsem si uvědomil, že to je přesně to, o čem jsem vždycky snil. Hra, kterou nemůže pochopit ten, kdo si jí sám nezahraje. Hra, u které si v lepším případě sám hráč nezpůsobí žádné zranění (kopnutím do stolu, reflexem ze šoků apod). Ještě se mi nikdy do tý doby nestalo, aby hra dokázala vyvolat takové bušení srdce, sděšení a aktivovat podvědomě obranné mechanismy člověka - snahu utéct, oči z důlků, heatbeats and worry, chtíč tohle už nezažít znovu...). Tohle žádná hra nikdy do té doby u mě nevyvolala.
Koncept Sledera je svým způsobem hodně primitivní, ale za to geniální a splňuje naprosto svůj účel. Tahle hra započala šnůru dalších pokračování a souvisejících her s tématem Slendera, které rozhodně stojí za to a rozvíjejí to, s čím tahle hra přišla. Ať už se jedná o nové mapy a prostředí (Slender Man's Shadow), nebo "Haunt" nebo komerční pokračování "Slender: The Arrival (2013)".
Závěrem jsou nezapomenutelné ultimátní zážitky.
Pro: Atmosféra (prostředí / hudba / zvuky), schopnost ultimátně VYĎESIT s vyšokovat hráče, který začně naříkat, proč tu hru vůbec začal hrát
Proti: Dost velká obtížnost hru reálně dohrát, velká temná mapa, bez znalosti mapy se nechytáte
Dinner Date
Nepredstavuje výzvu, skrátka len veľmi krátko rozširuje obzor v rámci možností herného dizajnu.
Rozporuplný dojem doplnil rýchly koniec, ktorý nastal kúsok po vyfajčení cigarety, ktoré bolo stvárnené tak realisticky, že som dostával abstinenčné príznaky až som otvoril okno do nočného mesta, aby som si zapálil tiež.
Pro: grafika bytu, realistické spracovanie rutinných činností
Proti: grafika rúk a interaktívnych objektov, dĺžka hry, aj keď nízka, vzhľadom na obsah stále vysoká cena
Pro: Lo Wang, hlášky, zbrane, atmosféra, prostredie
Proti: grafika trochu slabšia a kostečkovaná