Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Amnesia: A Machine for Pigs
Amnesia: A Machine for Pigs
70

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
TenPepaTenPepa
Dohráno
  • PC 70
A Machine for Pigs je zvláštní pokračování. Když si vzpomenu na svůj první zážitek s The Dark Descent, tak mě hned pohltila ta atmosféra – zhasínající lampa, sanity meter, neustálý boj o přežití, kdy jsem se bál i podívat za roh. A Machine for Pigs na to jde ale jinak. Hned na začátku jsem pocítil, že tohle nebude klasické pokračování. Žádný inventář, žádná starost o to, jestli se mi postava nezblázní. Hra se víc soustředí na příběh a na atmosféru. A musím říct, že ta atmosféra je hutná.

Co mě potěšilo, byla opět skvělá zvuková stránka. Zvuky, hučení strojů, šepoty – člověk má pocit, že je tam, v té špinavé, industriální Anglii, a že ho neustále něco sleduje. Příběh je taky silnější a o dost víc filozofický než v prvním díle. Je to spíš taková temná pohádka s hromadou symboliky, která člověka přiměje přemýšlet o tom, co to vlastně znamená být člověkem.

Ale... musím přiznat, že mi chyběly ty staré mechaniky. Bez inventáře a sanity meteru jsem měl pocit, že hra ztratila něco ze svého jádra. Už jsem nemusel hledat olej nebo se bát, že postava ztratí rozum. A i když mě příběh vtáhnul, občas jsem si říkal, že to není ta Amnesia, jakou jsem si zamiloval. Ano, je to z velké části walking simulator s postupným budováním napětí. Stačí to ale? Na to si musí každý odpovědět sám.

Celkově ale „A Machine for Pigs“ má něco do sebe. Kdo hledá silný příběh s hutnou atmosférou a zvládne oželet ty herní prvky, na které je hráč zvyklý z prvního dílu, myslím, že si to užije.
+12
MatthiasMatthias
Dohráno
  • PC --
No nevím.

Zatímco první díl byl super horor, tohle pokračování je takové nic moc. Za prvé je hra hodně zjednodušená - zmizelo veškeré nebezpečí, svítilna je neomezená, není nutno sbírat sirky apod. Oči hlavního hrdiny též ztratily schopnost si zvyknout na tmu, což dělá celou hru docela dost tmavou, takže jsem si musel zvýšit brightness, abych cokoliv viděl.

Zatímco první díl byl hodně interaktivní a dalo se dělat spoustu věci, tady se nedá dělat nic moc. Téměř nic se nedá vzít a hýbat s tím. Prostředí je velice mrtvé. Ve výsledku hra působí jako nějaké demo, prototyp, první nástřel, alfa-verze... Jako něco, co teprve čeká, až to někdo trochu oživí. A když už se něco dělat dá, není to tak zajímavé.

Ve výsledku je to celé prostě takový krátký walking-simulator.

Bohužel malinko nudný. Ač ze začátku umí trochu vtáhnout, později už je to na jedno brdo. Tj. zvedni telefon a vyslechni si útržek příběhu. Zapni fonograf a vyslechni si útržek příběhu. Přečti deníkoví zápisek. Vyslechni si rozhovor ve flash-backu. Přepni tuhle páku. Otoč tímhle ventilem. Slez po tomhle žebříku. Za chvíli už je to trochu o ničem.

Ani příběh mě tolik nezaujal. Přišel mi trochu matoucí. Když jsem se ale zamyslel, zjistil jsem, že je vlastně docela jasné, o co tam jde a hra jen pořád opakuje svoje pointy dokola a dokola.

Hororová atmosféra není však vždy úplně nejhorší a hlavně po vizuální stránce je Machine for The Pigs opravdu působivé. Hodně míst mi designově připadalo dost kreativní a zaujaly mě. Hudba je též na docela vysoké úrovni, stejně tak dabing. Sem tam se tu nacházely i zábavnější pasáže. Rozhodně to není až tak tragické.

Nicméně je to obecně prostě nic moc a čekal jsem od toho trochu víc.
+11
danny21danny21
Dohráno
  • XOne 75
V rámci trojkusého balíčku Amnesia Collection pro Xbox Game pass zbýval poslední titul A Machine For Pigs a po povedených dvou dílech ( The Dark Descent a DLC Justine )  jsem se v očekávání vrhnul na pokoření. Procitl jsem společně s bohatým průmyslníkem Oswaldem Mandusem  roce 1899, přesně na Silvestra ve Viktoriánském Londýně bobtnající průmyslovou revolucí  s vědomím, že nějaký záhadný stroj ze zlých snů je v provozu. Po chvílích bloudění v osamoceném sídle nastupuje na cestu ve velké míře zpracovatelskou továrnou vedený hlasy svých dětí, tajemnými nahrávkami a deníkovými zápisky. 

Bafajcí prvek přízraků z dílů prvního byl zde nahrazen bytostmi z masa a kostí, pašíci ale nevykukují na každém rohu a ani nejsou příliš útoční, spíš si za rohem cupitají do tmy nebo jsou vnímání v rámci podrážděného kvikotu a řičení na pozadí. Ve srovnání s jedničkou byly přidány venkovní prostředí - Londánské ulice nebo hřbitovní sekce, obecně lokace nabyly do větších rozměrů s povedenými detaily a opět sedící zvukovou stránkou ( dunící stroje, kvikot i hudební stránka ) a za mě rozhodně povedenějším príběhem včetně zakončení než v díle prvním.

Zásadní změnou je zrušení inventáře, takže víceméně odpadlo jakékoliv luštění hádanek které jsou přímočaré a jednoduché a zasekl jsem jen jednou v lokacii s potrubní poštou a distribucí jakýchsi cívek. S nulovým inventářem rovněž odpadla starost o světlo, lampa svítí jako o život, a nemusíte tím pádem hospodařit se sirkami a olejem a tentokrát i hlavní hrdina nepodléhá prostředí, neztrácí zdavý rozum a nenadělá si hned do kalhot, když zahlédne čuníka.

Ve výsledku hodnotím stejně jako díl první, pro a proti jsem popsal výše, v rámci žánru je to rozdhodně naprůměr a já si připisuju na seznam k budoucímu hraní další díly z edice Rebirth a The Bunker – 75 %
+8
mattesakmattesak
Dohráno
  • PC 45
Upozornění: V tomto komentáři nebudu bohužel příliš chválit. Mohl jsem tušit, že od jiné firmy, než udělala první Amnesii, dostanu něco trochu jiného, ale že to bude až tak špatné?

Začněme tím, co dělalo starou Amnesii Amnesií a tím je děsivá atmosféru. V jedničce jsem se bál od začátku do konce. Doslova. Pocit děsu mi naběhl hned po probuzení. Ne, vlastně jsem se začal bát už v momentě, kdy mi kamarád řekl, že se budu bát. V Machine for Pigs jsem měl strach pouze do doby, než jsem zjistil, že není čeho se bát. Vzpomínám si, že když dvojka vyšla, s kámošem jsme se rozhodli natočit let's play (můj první a poslední) a těšili se na naše vyděšené výrazy. Jaké zklamání, když jsme po hodině a půl hru vypnuli s tím, že nás to prostě nebaví. Pustili jsme si Outlast a na Amnesii si spoustu let ani nevzpomněli. Nedávno byla ale zdarma, tak jsem se k ní zase vrátil. Dohrál jsem jí na dvakrát a jediné, čeho jsem se lekl, bylo zjištění, že jsem teprve v půlce. Ono taky není z čeho mít strach - světlo máte neomezené, zdraví a ukazatel strachu řešit nemusíte. No a samotní nepřátelé jsou jen slabým odvarem znepokojivě znetvořených gruntů z jedničky. Z podařené hororové adventury nám vznikl nudný a jednotvárný walking simulátor. Co mi ale sedlo, bylo zasazení. Londýn na přelomu 19. a 20. století mi přišel mnohem víc sexy než středověký hrad v prvním díle. Graficky hra vypadá samozřejmě lépe než její předchůdce (kdyby ani to, asi bych nad ní zlomil hůl nadobro).

Velké plus si nicméně zaslouží zvuková stránka. Všelijaké ruchy, zvuky, pazvuky a i samotná hudba je na úrovni, na které bych si rád představil i celou hru. Bohužel, ani příběh mě příliš neoslovil. Neustálé honění se za svými dětmi, které mě absolutně nezajímaly. Ani postava Manduse mi nepřišla nijak zvlášť zapamatovatelná. Nesžil jsem se s ní, takže mi na ní, ani na jejím osudu příliš nezáleželo. Ke konci začal mít sice příběh konečně trošku spád, ale řekl bych, že tak trošku s křížkem po funusu. Navíc mi přišlo, že co se týče nechutností, tak autoři až příliš tlačili na pilu. Ve většině příběhových textů je to samá hniloba, hnis, výkaly, podlitiny, amputace, výkaly, zvratky, výkaly, hnus, drcení lidí, krev, výkaly, výkaly a podobně. Chvíli to působí nepříjemně, po čase trapně.

A taková druhá Amnesia je. Nevýrazná, nenáročná, místy nudná a utahaná. Jak jednou vtipně poznamenal Conan O’Brien ve svém Clueless Gamer, když recenzoval první díl: “Amnesia? Zapomenutelná.” (odkaz)

Pro: Zvuk, zasazení, závěrečná půl hodinka

Proti: Hratelnost, atmosféra, příběh

+15
ShoggotShoggot
  • PC 50
Survival horor je žánr, který (ve své nejlepší formě) vede hráče k podstupování rizik proti zdánlivě nemožným překážkám. Omezuje hráčovi munici, pokud vůbec nějaká je; využívá smyslové deprivace a design nepřátel, který narušuje očekáváné a známé, aby navnadil pocit hrozby; a velmi často vytváří světy, které jsou nejen na první pohled děsivé, ale ve kterých hráč i pomalu a postupně odkrývá jakési zkažené jádro a skryté zlo za ním.


V úplně nejlepším případě uvrhne obyčejné proti něčemu, co graduje, ale zůstává záhadné a co každou chvíli může protagonisty rozsápat jak fyzicky, psychicky tak i jinak. Obecným pravidlem survival hororů (v souladu s jejich principy) je, že by se stejně jako jejich hráči neměli bát riskovat.
Jenže přesně toho se Amnesia: A Machine for Pigs bojí.

Oproti předchozímu dílu je vše osekané na minimum. Škoda, protože právě první díl výborně odhadl míru, kdy nenechá idioty umírat a zasekávat se stále dokola a zároveň to nebyla hra, kterou by idioti nemohli projít až do konce. Zatímco první díl správně odhadovala, co vás ve který moment napadne a podle toho se přizpůsobila, v A Machine For Pigs je všechno přemýšlení vyhozené buď z okna nebo předem odvedené za vás. Ano, idioti opět vyhráli.

Ty nejvíce ikonické mechaniky jsou stále na místě. Jste bezbranný Angličan, který se schovává a utíká před monstry - to je vše! Penumbra a Amnesia nebyly nikterak složité hry, proto je důležité pochopit, jak hluboko A Machine For Pigs kleslo. Puzzly v první Amnesii neměli nic společného s dějem a byly přítomny jen proto, aby byly přítomny. Žádný z nich vám sám o sobě příběh hradu nijak neodkryl. Ale měly důležitou funkci: pomáhaly stanovovat tempo a hra vás díky ním nebrala jako úplného idiota. Byly účelné a tématicky vhodné.

Význam (byť v sebemenší formě) hráčova jednání letí z okna. Tohle je prostě kolejnička. Vývojáři nezměnili formuli žánru tak, aby ještě víc vyhovovala survival hororu - prostě celou formuli hodili do koše.
V podstatě jen jdete dlouhým koridorem a aby jste mohli jít dál dlouhým koridorem, musíte tu a tam zmáčnknout čudlík a nebo otočit páčkou. Už v prvním levelu jsou všechny dveře, které nejdou otevřít, viditelné označené jakýmsi ozdobným zámkem. Takže vždy všechny krom jedněch. Procházení obřího sídla se tak stává jakousi nudnou prací, ne hrou.

Předchozí hry vývojářů vyvolávaly v hráči úzkost a napětí, protože váš cíl nebyl vždy na první pohled patrný. Bylo třeba tu a tam hledat, zkoumat předměty co se všude možně válí a sem tam hra nastínila, jen velmi jemně, co se bude dít dál. O to větší napětí. Klasické a velmi dobré postupy.
Zde nic. Nelze se ztratit, netřeba ničemu věnovat pozornost. Není třeba cokoli zkoumat. Jen jít dopředu. Nic není děsivé, protože byť jen iluze, že se nějakému nebezpečí můžete vyhnout, je ta tam. Jako poslušný a zubící se idiot jen jdete dopředu, všechny dveře a překážky se otevřou nebo uhnou tlačící síle vašeho idiotského čela. Nuda.

Stejně tak je pryč péče o zdraví a olej v lampě. Nic, co by zavánělo výzvou. Je třeba jít dopředu a občas se schovat před monstry. To je jediná hrozba, navíc s jednotlivými monstry velmi daleko od sebe. Vše mezitím je vzduchoprázdno.
Ani slabší povahy hra nevyleká, protože všechny triky jsou klišé a už i minulá hra i ty všechny zvládla lépe. Dočkáte se i takových debilit, jako jsou halucinace běžících dětí za rok. Všechno už v Amnesii bylo dřív a lépe.

Hra sama o sobě tvrdí, že vypráví “nejtemnější a nejhrůzostrašnější příběh kdy odvyprávěný ve videohře”. Mno, to nevím, ale nechme to být. Ale jedno pravdou je: nebojí se vyprávět dospělý příběh o strašlivě násilných činech. A nyní pozor, tohle může pro některé znít jako SPOILER:
Bohužel je pointa úplně stejná jako v Amnesii. Vývojáři prostě vzali stejný scénář a narativ a jen to prohnali jiným filtrem a zasadili do jiného settingu. Je to trochu lépe vybroušené a trochu lépe ucelené, ale je to stále to samé. Pokud jste hráli předchozí díl, bude tohle pro vás deja vu. Až zhruba ve dvou třetinách hry se příběh odhodlá k přeměně od plagiátu do vlastní identity. A pak to najednou jde: využívá setting a historický kontext opravdu velmi dobrým způsobem.

Ale ono to má být velmi podobné, hlásí se odněkud idiot. Hra se přece stále jmenuje Amnesia, tak proč by měla být zásadně jiná v příběhu? V survival hororu jde ale právě o to vytvořit něco, co je pro hráče cizí, jiné, nezvyklé. To obzvlášť přece platí u hry, která se spoléhá na záhadnost a nečekané zvraty - přece jen, jmenuje se stále Amnesia.

Hra má krásně navrhnuté kulisy a estetiku obecně, ale bohužel je neumí efektivně využívat. To se nedá říct o zvuku, který patří k tomu nejlepšímu ve hrách. I když je ve hře vlastně prostředí minimum, hezky se na něj kouká a nádherně se poslouchá. Nevyvážené osvětlení mnoho věcí zbytečně kazí.
Hra je velmi ráda hlasitá a většinu času se jí daří i tohle dobře zvládat. Chvíli dobře buduje atmosféru drobnými zvuky, hudbou napětí a pak vám najednou práskne víkama od popelnice rovnou za hlavou. To je škoda, ničí to krásné momenty. Navíc je to laciné a zavání to leností. Nevadí, idiot se rád leká hlasitých zvuků.

A Machine For Pigs vytahuje solidní triky, které nejsou v žánru uplně běžné. Bohužel to s nimi ale hraje příliš na jistotu. Je to tříhodinové chození chodbou a mačkání tlačítek a páček. Jestli vám tohle a celkem ucházející příběh stačí, budiž. Ale dobrý survival horror je o něčem větším než jen o okamžitých reakcích na to, co je okamžitě před vámi.
Každý, kdo považuje za dobrý horor vášnivou snahu tvůrce uvést diváka/hráče do neustálého stavu znepokojení a rozrušení a hraje si s riskováním protagonistům proti zdánlivě nemožným šancím, bude jednoduše zklamán.
Prázdné, prázdné, prázdné. Škoda.

Pro: zvuky, hudba, poslední třetina příběhu

Proti: je to jen vyprázdněná schránka, promarněný potenciál, produkt idiotizace

+11
PaulPaul
Dohráno
  • PC 40
Tak to si Humble Store klidně mohl nechat. Původní Amnesii jsem si velmi užil, byla to vůbec první hra, u níž jsem se legitimně bál - se sluchátky a v noci to opravdu nebyl "příjemný" zážitek, zato byl ale nezapomenutelný.
Machine for Pigs, od týmu Chinese Room (jejich předchozí Dear Esther se mi docela líbilo) na mě ale bohužel nefungovalo. Důvod je nasnadě - 80% hry sestává z chození po lineárních, vizuálně dokonale nezajímavých copy + paste koridorech, puzzly jsou tak triviální, že bych jim tak ani neříkal, a co je nejhorší...Machine for Pigs na mě vůbec nepůsobilo děsivě. Za první dvě hodiny hraní jsem snad nepotkal žádné nebezpečí, a když se pak konečně začalo občas něco objevovat, už to nijak nezapůsobilo. On ani ten monster design není nijak děsivý, narozdíl od prvního dílu. Herní design je také velmi streamlined, neexistuje zde inventář, lucerna svítí stylem perpetuum mobile, sanity systém je pryč, monstrům utéct je jednoduchou záležitostí.

Přesto mě to ze začátku bavilo, zajímal mě příběh a atmosféru to, hlavně díky opravdu skvělému sound designu, mělo příjemně opresivní. Ale ke konci už jsem to chtěl mít za sebou. Ve vyprávění se pár zajímavých myšlenek našlo, ale jeho zpracování bylo tak neosobní, že ve mne žádnou emoci vzbudit nedokázalo.
Nicméně nyní poslouchám soundtrack, ten byl vynikající. Jessica Curry má talent a je škoda, že nedělá soundtracky do her častěji.
+26
Mudness_czMudness_cz
Dohráno
  • PC 60
Nejedná se ani tak o hru, jako o interaktivní film s velmi hutným, vynikajícím audiovizuálním zpracováním. Autoři nám chtěli prostřednictvím tohoto kousku vzkázat jisté poselství. Hra vás ovšem nijak (a tím myslím nijak, ani puzzly) nezpomaluje v jejím dohrání, jež je od prvních krůčků za Manduse blíže než by se mohlo zdát.

Čekal jsem více logických puzzlů. Věc, kterou potřebujete k postupu se vždy nachází pár kroků od vaší současné pozice. Možná se mi to zdálo, ale ve hře se zemřít nedá, respektivě někdy zase musí.

Dohráno s dabingem od Fénix Prodabing a musím říct, že byl vynikající.

Pro: Atmosféra, výprava

Proti: Krátké, spíše je to minimálně interaktivní audiovizuální kniha

+11
JirxJirx
Dohráno
  • PC 55
Tak nevím, jestli jsem to celé pochopil správně. Nejsem zrovna natvrdlej a mám rád vyprávění v metaforách. Jenže tady jich bylo sakra moc. Vlastně každá věta byla metafora. Moc dlouho mi trvalo, než mě příběh vůbec dokázal alespoň trochu zaujmout. Celé je to až moc tajemné, nejasné a příliš dlouho trvá, než se objeví nějaká nitka příběhu, za kterou se můžete pomyslně vydat. Chvílema už mi vážně přišlo, že protagonista furt jen něco plácá, jen aby se budovala nesmyslně nekonečná atmosféra tajemna. Až to začala bejt otrava...

Hra neselhává jen v podání příběhu a atmosféry, ale i ve tvorbě strachu. Bobříka odvahy jsem od dohrání první Amnesie nepodstoupil, ale zatímco tam jsem byl schopen dát zhruba hoďku na jeden zátah, zde jsem se lekl asi...třikrát? Když náhle něco bouchlo do sluchátek a vše se začalo třást... Jak jsem se těšil na strach před prasolidma, na to, jak se budu muset schovávat, hledat cestu, nakukovat za roh. Houby. Viděl jsem je dvakrát? Třikrát? Hned jsem našel cestu kolem a nazdar. Žádná výzva, nic.

Hádanky? První Amnesia nebyla zrovna test pro uchazeče do Mensy, ale tady jsem řešil puzzly skoro omylem. Z velké části díky tomu, že hra je daleko větší koridor, než předchůdce.

I přes to všechno není Amnesia: A Machine for Pigs úplně špatná hra nebo propadák. Grafika je povedená, stejně jako hra světla a stínů, textury jsou rozhodně lepší, než předchozí díl. Jenomže jako celek je vše příliš ploché a strohé, v kontrastu s tím, jak rozrostlé jsou prostory a jednotlivé lokace (nebo spíš tunely). A příběh, který by mohl dodat alespoň trochu ztracené hloubky, je celý zahalený v mlze a sám jsem se v něm ztrácel.

I přesto, že jsem neočekával žádný zázrak, až tak velké zklamání jsem nečekal. Je tu cítit potenciál, ale nic víc. Hraní jsem si vlastně vůbec neužil, jen jsem čekal, kdy to teda začne, kdy to dostane obrysy, kdy budu řešit úkol, kdy se budu bát a zdrhat před něčím ve tmě. Nic z toho se nekonalo, a to - vzhledem k tomu, že se jedná o nástupce Amnesia: The Dark Descent - mě dost štve.
+5
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 90
Zažívat u hraní PC her stavy určité úzkosti a strachu se patrně stalo mým koníčkem, a proto druhý díl adventury Amnesia, jejíž název zněl velmi nadějně, sliboval, že bych si tak mohl přijít na své. Podařilo se!

Pravda ovšem je, že zmiňovaný strach tu není v tak hojné míře, v jaké byl v mojí hitovce Outlast, ovšem z hlediska atmosféry hra rozhodně nepokulhává. Již při procházení liduprázdným a rozlehlým domem jsem se v roli hlavní postavy cítil všelijak a mix reality s pouhými představami ve mně začínala vyvolávat příjemné mrazení v zádech. Menší uklidnění následovalo v lokacích venkovních, ale ani tam jsem si nebyl jistý, jakým směrem se děj ubere a zda-li se patřičně nezvrtne. Asi nejemotivnějším zážitkem se pro mě stal kostel, kde jsem dokonce na chvíli přestal plnit úkol a procházel se po všech jeho zákoutích a nasával nevšední atmosféru, kterou můžu jen velmi těžko popisovat. Vrcholem se pak stalo podzemí, kde se ve spoře osvětlených místech pocity úzkosti velmi rychle vrátily, čemuž dopomohla kombinace běžných i nevšedních zvuků čehokoliv.

Jakožto nepříliš adventurám nakloněný hráč jsem uvítal plnění úkolů, které by zarytým fanouškům tohoto žánru mohlo připadat relativně chudé. Inventář chybí, stejně tak sestrojování předmětů, bez nichž by se průchod hrou stal nemožným. A přesně tohle bylo tím, co mi naprosto vyhovovalo a v jiných adventurách neskutečně otravovalo. V téhle hře opravdu stačí se v dané lokaci rozhlédnout, nepříliš piplavě ji prozkoumat a cesta k vyřešení úkolu se tak nestávala zbytečně trnitou.

Poslední zmínku věnuji nepřátelům, s nimiž se poměrně vzácně ve hře setkáme. Občasné útěky před nimi rozhodně nepostrádají dávku adrenalinu, avšak jejich samotná podoba se autorům opravdu nepovedla a jejich vzezření je spíše jak z nepříliš povedené pohádky.

Co dodat? Druhý díl Amnesie se do mého vkusu trefil skvěle. Herní doba by se možná mohla o trochu prodloužit, ale nic to nemění na tom, že u závěrečných titulků jsem nad hrou uznale pokýval hlavou a málem i zatleskal.

Pro: atmosféra, hratelnost, úkoly

Proti: podoba nepřátel, kratší herní doba

+24
Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 70
A Machine for Pigs není vůbec špatná hra, ač je na můj vkus dost krátká. Největším problémem je, že si s sebou z prvního dílu odnesla nálepku brutálního strašidelného survival hororu. Ač nemám rád nálepky, musím přiznat, že přesně tak jsem ke hře přistupoval a z hororových aspektů jsem tím pádem byl mírně zklamán. Také se nemohu vyhnout srovnání s Outlast, které se jednoduše nabízí na stříbrném podnose.

Příběh jako takový je hodně poutavý. Průběžně je budována jakási nepříjemná atmosféra, která u mě však neměla co dělat s děsivostí, ale spíše se zajímavým kontrastem - totiž tísnivostí, která na mě doléhala i v obrovských místnostech. Čím dále jsem hrou postupoval, tím horší ten pocit byl. Nakonec jsem už ani neztrácel čas ustrašeným nakukováním za roh, ale všechno rovnou probíhal, abych se toho pocitu zbavil. Stinnou stránkou, která se k příběhu poutá, je fakt, že jsem jeho rozuzlení uhádnul během první půl hodiny, což se dá považovat za mínus vzhledem k mé nulové prozřetelnosti a uvažování. Vyrovnává to ale "kataklyzma" (vypuštění prasat do světa), které se tvůrcům moc povedlo. Zároveň se mi ale vůbec nelíbilo prapodivné skákání, které mi z příběhu udělalo jeden velký guláš.

Po grafické stránce nedoznala hra výraznějších změn od Amnesia: The Dark Descent, což ale nelze považovat za nedostatek. Výsledek je stále moc vyvedený a musím říct, že všudypřítomné trubky a stroje mě znervózňovaly více, než nepřátelé. Určité pasáže byly zároveň velkolepé tak, že má brada chvílemi brousila o zem.

Hudba mi však přišla horší, než v The Dark Descent. Ano, nějaké melodie sem tam zapůsobí tím správným způsobem, ale povětšinou tomu tak není. Ukázkovým příkladem atmosferické hudby je právě Outlast, který mě po této stránce uchválil dokonce více, než zmíněný první díl Amnesie. Naopak musím pochválit všelijaké kvičení a křičení. To se povedlo dokonale.

A teď herní mechaniky. Zde bohužel nebudu moci napsat moc chvály. Zaprvé je to naklánění za rohy - je totiž absolutně nepoužitelné; pomalé a výklon je moc malý (opět nelze nezmínit Outlast, který ještě více vtáhnul do děje díky přítomnosti končetin). Dále je tu nekonečně hořící lucerna. Pro prvním dílem nepoznamenané to nutně nemusí být problém, avšak mně chyběla nutnost zběsile kontrolovat stav oleje. Atmosféra strachu tím také výrazně trpí. Největším problémem jsou pro mě nepřátelé, kteří jednoduše neplní roli věcí, jichž by se měl člověk bát a schovávat se před nimi.

Nyní si ve spoileru dovolím malé zamyšlení. Největším problémem, vázajícím se k malému pocitu strachu, je dle mého názoru to, že tvůrci ukázali lidská prasata moc brzy a v moc jasném světle - strach z neznámého je ten tam. Ve srovnání s nemrtvými z prvního dílu, či blázny z Outlast, nepůsobily vůbec nijak smrtonosně, ba ani strašidelně. Jen kvičely a za dobu mého hraní (cca 5 hodin) se jim povedlo zabít mě jen jednou. Atmosféře rovněž neprospívá, že nepřátelům můžete s klidem utéct. První díl byl extrém, kde to nešlo, ale schopnost utéct vždy je podle mě kontraproduktivní. Ideálem byl systém představený v Outlast - utíkej, schovej se a doufej, že tě nepřítel nenajde. Vyloženě mi potom nesedlo zrecyklování neviditelných sil, pohybujících se na vodě...bez komentáře.

A Machine for Pigs tedy není vůbec špatná hra, jak už jsem zmínil v začátku. Problémem je, že třeba já díky titulu "Amnesia" očekával horor, ohlížení se přes rameno a neustávající strach. Ve skutečnosti jde spíš o adventuru s tuze zajímavým příběhem, kde nepřátelé jsou...přinejlepším pohyblivé překážky.

Pro: Zajímavý příběh, zvukové efekty, prostředí

Proti: Nedotaženost v oblasti herních mechanik, málo strašidelná atmosféra, dost krátká herní doba

+8
scream2scream2
Dohráno
  • PC 75
Hra se může pochlubit hlavně hutnou hororovou atmosférou, která je vytvářena pomocí strašidelných zvuků a perfektního soundtracku. Příběh hry je velice zajímavý a způsob vyprávění rovněž. Grafická stránka hry je vydařená. Hra je ale strašně krátká, interakce je hodně omezená a hádanky jsou strašně primitivní. Dále mě naštvala absence inventáře a nízká inteligence nepřátel. Ale i přes tito nedostatky považuji hru Amnesia: A Machine for Pigs za velice kvalitní a strašidelnou.

Pro: Příběh, hudba, zvuky, atmosféra, grafika, lokace.

Proti: Krátká herní doba, absence inventáře, nízká inteligence nepřátel, málo nepřátel, omezená interakce.

+18
KyatapiiKyatapii
Dohráno
  • PC 100
Geniální věc. Tak jako bylo v prvním díle zdrojem strachu temné prostředí, děsivá hudba a bubáci, v Machine for Pigs se ty nejhrůznější hnusy, které pak člověka pronásledují ve snech, vylévají z duší lidí, hlavním hrdinou počínaje, samotnou společností, stojící s nadějí i strachem, na přelomu století konče. Závěrečná pointa mě naprosto rozsekala a během výstupu ke Stroji, při poslechu Mandusova vyprávění o tom, jak nahlédl do budoucnosti, jsem se rozbrečela. Nikoli smutkem, nikoli dojetím, ale pravou nefalšovanou katarzí a čirou hrůzou. Takhle na mě ještě nikdy žádná hra nezapůsobila.
+21
HonzekHonzek
Dohráno
  • PC 70
Tak je to tady, po měsících čekání přichází. Kdo? No přece nová Amnesia s podtitulem A Machine for Pigs. Ještě než se na ni vrhnu a udělím známku, řekněme si něco o historii této značky. Banda studentíků, kteří si začali říkat Frictional Games nám od doby, co se dali do kupy, přinesli oslnivé a nezapomenutelné horory. Začali trilogií Penumbra, která u nás dokonce dostala český dabing (pokud jste nehráli a máte rádi tento žánr, tak směle do toho) a následovala Amnesia: Pád do temnoty. Tyto tituly považuji za nejlépe odvedené příběhy v hororovém světě s vynikajícím ozvučením. Proto se není čemu divit, když se Frictional Games rozhodli pokračovat v Amnesii dál, nicméně už se neúčastnili výroby, ale jen hru vydali. A to, vážení a milí, byla chyba. Protože původní studio (FG) má pro hororové hry nadání. A to obrovské. Vývoj pokračování sice svěřili poměrně slušnému ministudiu The Chinese Room, které nám přineslo chuťovku Dear Ester, ale to se s tím nedokázalo poprat. Za bonus ovšem považuji to, že modařská scéna, která se kolem Amnesie dost motá, dostane nové nástroje, zvuky a další chuťovky, aby mohli tvořit parádní mody. Protože ty z pádu do temnoty už jsou ohrané. Nyní už ale k samotným prasatům.

Píše se rok 1899 a vy se probouzíte (opět) s úplným formátem hlavy v posteli. Není to ale ledajaká postel, má kolem sebe mříže. Ty ale nějaký dobrák odemkne a vám tak udělí možnost jít zjistit, co se to vlastně děje. Hned jak se dostanete ven, zaslechnete volání dětí o pomoc. Vydáte se tedy po jejich stopách a po cestě zjišťujete, že jsou to vaši synové a že dům a město, ve kterém se nacházíte, vlastně velmi dobře znáte. Více bych se o příběhu nezmiňoval, protože je stěžejním bodem a bylo by škoda všechno prozradit. Nicméně mohu slíbit, že se kromě interiéru domů, dostanete také ven - dle vývojářů to měl být krok k většímu strachu, protože prý vevnitř máte přeci jen o situaci přehled a venku nevíte, odkud na vás co skočí. Inu, nepovedlo se. Je velmi příjemné se procházet po temných uličkách a naslouchat foukající vítr, který se vám opírá o tvář, ale ten strach, ten tam není. Celá hra se motá kolem stroje na prasata, jak už název napovídá a já jen dodám, že nic není tak, jak se na první pohled zdá a všechno na co narazíte, má účel. Nezapomeňte se tedy věnovat sbírání dopisů a čtení svých vlastních poznámek. Musím ale přiznat, že i psaní šlo FG lépe, nejen atmosféra.

Pojďme si říci ale něco k ovládání, na kterém hra, kromě příběhu, stojí také. Hra se ovládá pořád stejně po vzoru toho, co nastolila Penumbra. A to znamená jediné - chytíte interaktivní předmět ve hře, například dveře a pohybem myši k sobě, nebo od sebe dveře otevřete, nebo zavřete, lze si také pohlídat intenzitu otevírání (pomalu či rychle). Kromě dveří se dají prohledávat různé šuplíky, číst dopisy, atd. První velká změna, kterou jsem pocítil, byla ta, že úplně zmizel inventář a hra se tak snaží být ještě více interaktivní. V původní Amnesii jste mohli kombinovat různé předměty a tím se dostat dál, nic těžkého, tak nechápu, proč tohle úplně zmizelo. Další z věci je lucerna, nebo lampa, chcete-li. Již nesbíráte olej, není totiž vůbec třeba doplňovat. Lampa skriptovaně v určitých misích začne vyvádět, například se sama zhasínat a nebo udělá rovnou stroboskop. Opět velký úkrok vedle, protože vyhasínající lampa a nedostatek oleje vás vyděsí víc, než celý exteriér, o kterém si vývojáři mysleli, že to zvládne. Zmizelo i schovávání do skříně, jediné, co lze tedy v nepěkných chvílích dělat je vzít do zaječích. Celé ovládání se velmi zjednodušilo a třeba na konzolích se to bude hrát jedna báseň, nicméně na PC se u hraní dostaví divný pocit. Pocit rovnající se tomu, že vy toho vlastně kromě samotného chození, už moc neodehrajete.

Zvuková stránka hry je vlastně to jediné, co si drží původní kvalitu. A některé tóny a hudba dokonce dokáže původní pád do temnoty překonat. Když jste schopni si počkat na to, až padne tma a nasadíte si sluchátka, tak kromě občasného strachu uslyšíte na vlastní uši jak zní kvalitní ozvučení. Různé vrzání, foukání větru, skřípání či chrochtání, které se ozývá nedaleko od vás, zní opravdu skvěle. Když ovšem začne burácet hudba, tak už běhá mráz po zádech. Celé to zní prostě skvěle, od dabingu po poslední song z titulků. Nicméně upozornění je na místě - na prepro bednách tohle prostě nehrajte.

Recenzi bych shrnul takto. Po původní Amnesii jsem očekával minimálně stejně dobrý příběh, ten jsem dostal tak z poloviny. Dále jsem čekal pořádnou, hororem nasáklou atmosféru, která vás donutí mít po ruce lampičku a to se nepovedlo. Herní doba působí také směšně, než se do hry dostanete, tak skončí. Mě to trvalo kolem pěti hodin, což v porovnaní s pádem do temnoty činí zhruba o tři hodiny kratší ústupek. Ta herní doba mě vůbec štve nejvíce, protože od druhých dílu - dá-li se toto tak nazvat - čekám herní dobu delší, alespoň o fous, nebo stejnou. Celé moje čekání prostě vyšumělo do ztracena a proto uděluji 7 bodů s tím, že to má hodně blízko k lepší šestce. Jak jsem se již zmínil na začátku, teď je to opět v rukou šikovných modařů, kteří dostali do vínku opět kupu nového zboží. A už teď se vyplatí sledovat moddb.com a čekat, jestli se náhodou neobjeví něco lepšího než byli prasátka, která na mě působili tak trošku jako kvalitní modifikace. Příznivci FG potažmo Penumbry a Amnesie (té původní), určitě kupte, nestojí to svět a čeká vás tam pár milých překvapení a pomrknutí. Pokud máte rádi jen hororový žánr, zkuste raději Outlast. O špatnou hru se ale nejedná, jen to chce méně očekávání při instalaci.

Pro: - Dočkali jsme se pokračování - Hudba - Optimalizace

Proti: - Umělá inteligence - Herní doba - Přílišné zjednodušení

+8 +9 −1
SolidorSolidor
Dohráno
  • PC 70
Procházka továrnou pana Manduse se stala temnou atmosférou nasáklým, výtečnou hudbou i dabingem doprovázeným, zážitkem. Cesta k němu ale není vůbec snadná. První polovina hry je zcela o ničem. Bloudění opuštěnou vilou nebezpečně připomíná prachobyčejné horory bez špetky inovace a množství sdělených informací nepřesahuje nicotné hodnoty.

Trvá tak poměrně dlouhou dobu, než příběh začne vytvářet srozumitelnější celek. Postupem hlouběji do srdce člověka ve stroji dodává A Machine for Pigs nezapomenutelný nádech psychologického blouznění nemocného člověka hledajícího své děti v místě, kde je jistě nenajde.

Právě onen „foreshadowing“ naplňuje hráče nejistotou a napětím až do samého závěru. Lze brzy vytušit, co se v podzemí Londýna odehrává. Předtuchy se, bohužel, vyplní a odhalení strašlivého plánu spásy světa na přelomu století za pomoci deníků jeho hlavního iniciátora naplňuje strachem.

Celkově je v současnosti nepřímé pokračování Amnesie nejspíše vrcholem žánru, který zastupuje. Nemůžu se však zbavit pocitu, že skrývá mnohem větší potenciál. Delší dobou hraní, přidáním více postav, větším množstvím interakce nebo třeba pouze rozsáhlejším deníkem by, bez nejmenší pochyby, vzniklo jedinečné dílo.
+20
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 75
Druhý díl Amnesie je stejně tísnivý a ponurý jako první, jen nás tentokrát zavede do potemnělého Londýna roku 1899, v jehož útrobách skřípí zlověstný stroj na zpracování masa. Náš hrdina, prasynovec Daniela z jedničky, zde pokračuje v hrdé rodinné tradici zaslepeného páchání hrozivých skutků, kterých později lituje - jako například toho, že pojmenoval své dítě Enoch. Děj se zabývá drcením lidskosti v soukolí moderní mechanizace (doslova) a dokáže vtáhnout, (proslov o hrůzách nadcházejícího 20. století na konci se povedl). Momentálně se nemůžu rozhodnout, zda jsou humanoidní prasata strašlivá nebo strašlivě směšná, ale jako monstra celkem fungují, k navození nepříjemného očekávání, co bude za rohem, stačí -- i když se před nimi nijak zvlášť schovávat nemusíte a dá se jim utéct.

Co se týče děje a atmosféry, tak je Stroj na prasata důstojným pokračovatelem prvního dílu - ve všech ostatních ohledech je horší. Je totiž o dost jednodušší: nemusíte řešit žádné hádanky, maximálně tak vzít jeden předmět a přenést ho o kousek dál. Textů sice nacházíte hodně, ale většinou vám prostě leží v cestě. Šmejdit v zásuvkách taky moc nemůžete; interaktivita s předměty okolí byla zkrouhnuta na minimum, takže už žádné stavění pyramid z krabic. Světlo je vyřešeno stále svítící lampou a vaše postava - velkotovárník Mandus - sice ve vypjatých situacích vzdychá, ale už vás to nemusí moc trápit, jelikož příčetnost nikdy neztratí. Hru projedete rychle a pokud jste zrovna nalazeni na notu pozdně viktoriánské továrny či špatného rodičovství, máte šanci si ji i hororově vychutnat. Chybělo mi však jakékoliv zadostiučinění z toho, že bych ve hře něco vyřešila, našla nebo postavila, neboť v Amnesii II vážně neděláte nic jiného, než že ji procházíte.

Pro: zajímavé téma a dobré, atmosférické zpracování

Proti: bledne ve srovnání s prvním dílem

+18
ajneajne
Dohráno
  • PC 75
Tak kde začít? Asi tím, že jsem první díl nehrál, takže jsem nebyl ovlivněn očekáváním či prvky dílu prvního. Ovšem co jsem očekával, byla tísnivá hororová atmosféra.

Na začátku nevíte vlastně nic, jste vhozeni do pokoje a začínáte rozplétat klubka příběhu. Už od tohoto začátku je jasné, čím vás hra bude celou dobu provázet. Vše zahalené do tmy či pološera, záhadné nečekané zvuky, pády předmětů, vidiny. Celé je to podbarvené temnou hudbou, která místy přechází do adrenalin nahánějící kompozice. Ze začátku je atmosféra hry opravdu hutná, a první desítky místností budete prozkoumávat se staženým žaludkem. Potud je vše v pořádku, ale bohužel, hutnost atmosféry postupně s odhalováním tajemství (alespoň pro mne) klesala. Hra už pak moc ničím novým nepřekvapí, na prvky budující atmosféru si zvyknete a pak už jen spíše s odporem očekáváte, kde vyběhne jaké prase a kde budete potmě hledat nějakou díru, dveře či žebřík, kudy bude hra pokračovat. Stejně tak úleky, kdy se jako hráči necháte vnést a pak se strachy zarýváte zadkem do židle, na začátku působily opravdu výrazně, později už se dostavila spíš nuda.

Co ale nenudilo byl příběh. Postupné hledání a rozplétání nitek je opravdu zábavné, a i když příběh samotný mi přišel malinko přitažený za vlasy, do hry prostě bezchybně zapadl. Bohužel ale se tím hraní zvrhlo spíše na rychlé procházení a hledání částí příběhu, než užívání si celkové atmosféry.

Grafika hry je rozhodně slušná, nicméně na rok 2013 místy trochu zastaralá. Některé efekty na mne působily jako před lety. Nicméně to neznamená, že by byla špatná a aspoň i můj starší noteboook hru zvládal svižně na plné detaily. Zvuky a hudba skvělé, rozhodně doporučuji velká uzavřená sluchátka, ta přidají atmosféře pár bodíků navrch.

Celkově se jedná o dobrou hru, dokáže vylekat a vtáhnout, nicméně jsem osobně očekával více.

Pro: Místy atmosféra, zvuk, hudba, umí vyděsit, HW nenáročnost.

Proti: Občas zastaralejší grafické efekty, atmosféra a faktor strachu by mohl být větší.

+12
TRIAn29TRIAn29
Dohráno
  • PC 80
Původní Amnesii jsem nehrál, prestože jsem na ní slyšel a četl opravdu mnoho komentářů, tudíž nemohu srovnávat, ale zároveň nehrozí nějaké to zklamání oproti jakémusi očekávání. Očekáváním byla v mém případě pouze zvědavost.

Dá se říci, že většina lidí byla přinejmenším mírně zklamaná, ostatně tak tomu v mém připadě nebylo. Amnesia: A Machine for Pigs Vás staví do role muže, který pátrá po svých synech a při tom odhaluje příběh a hrůzy, které stojí příběhu a vůbec tomuto místo v pozadí. Osobně se mi líbila atmosféra, přestože ve výsledku nebyla tolik děsivá, jakou jsem očekával. Ostatně tady nutno dodat, že parádní atmosféru lze dosáhnout i bez lekaček nebo náhlých hlasitých zvuků, praskotů, úderů apod. Toto jsem na hře ocenil.

Temná interiérová (i venkovní!) prostředí, letmá světla pouličních lamp a zvuk větru doprovázaného prachovým a mlhovým oparem potemnělé prázdné noční ulice. Dovedete si to představit... Tohle vše dělá parádní atmosféru s kobinací vynikajícího soundtracku, který doslova padne jako ušitý, ale zároveň nijak neruší a objevuje se pouze tam, kde má.

Scenérie podzemí, továren, jatek a obrovských strojních mechanismů jsou vesměs originální a mají své kouzlo. Zvuky pístů a gigantických čerpadel Vás doslova vtáhnou dovnitř. Za velmi autentickou lze pokládat herní fyziku (např. zatopení různých míst, puzzly a další zajímavé nápady, kterými nechci spoilovat).

Žádný vyloženě zázrak se nekoná, nicméně hra určitě nezklamala a přinesla docela poutavý příběh, podbarvený parádní atmosférou, nápady, originálními scenériemi a opravdu hodně povedenou hudbou.

Pro: Atmosféra, scenérie, hudba, hra nenudí

Proti: Drobné bugy, omezenost prostor, přímočarost linie bez možnosti odbočit

+11
DeymineDeymine
Dohráno
  • PC 75
Po 8 měsících píšu komentář. Nic moc výkon, moje aktivita zde je sestupující :D. Ale konečně se našla po dlouhé době hra, ke které cítím povinnost něco napsat.

Na Amnesii: A Machine for Pigs jsem se těšil už od jejího ohlášení. Jednička je výborná hororová adventura, kterou hraju vlastně doteď. Měl jsem však nejisté pocity ohledně toho, že dvojku má dělat jiný vývojář – thechineseroom a Frictional Games má pouze dohlížet. A mé obavy byly oprávněné, neboť mě nová Amnesia poměrně zklamala.

Hra se odehrává v roce 1899, tedy 60 let po jedničce. Uběhlo půl století a na světě už jsou modernější stroje a zařízení. Tentokrát je hra situována do prostředí zpracovatelské továrny a tedy do prostředí, v němž hrají hlavní role stroje. A je to opět výborné. Kromě výše zmíněné továrny se podíváte konečně i ven – do ulic Londýna, na hřbitov. Právě venkovní prostředí jsem v jedničce postrádal. Je tedy pravdou, že v závěru už pro mě bylo prostředí docela stereotypní , ale rozhodně palec nahoru. To neustálé sestupování do hlubin mi přišlo zajímavé a originální.
Grafika se mi jako obvykle líbila. Je vidět, že od jedničky přišla změna a autoři toho z enginu hry vymáčkli hodně. Proto potěší, že hra není HW náročná.
Thechineseroom se povedlo pokračovat ve šlépějích jedničky, a tak nám i dvojka nabídne kvalitní příběh. Dokonce přiznám, že mi příběh připadal ještě o něco zajímavější, než v případě jedničky.
Pro tuto část jsem si nechal konec odstavce plusy, protože je vynikající. Myslím tím zvuky a hudbu. Zvuky strojů, nepřátel krásně zhutňují atmosféru. Díky nim vzniká pocit nejistoty, kdy nevíte, kde to prase vlastně je. Ale zároveň víte, že podle kvikotu nemůže být daleko. Soundtrack hry je vynikající. Hudba se vždy spustí ve správný moment a perfektně se do hry hodí. Doteď si vybavuju jízdu výtahem do hlubin.

No… a teď bych se pustil do té části, obsahující nedostatky a chyby.
Co mi velmi chybělo ve srovnání s jedničkou, byla manipulace s předměty. Ta je v A Machine for Pigs bohužel velmi omezená. Manipulovat se dá pouze s dveřmi, židlemi, některými šuplíky, plyšovými medvídky a s předměty, které zrovna potřebujete k vyřešení logické hádanky.
Když už jsem u těch logických hádanek. Kde jsou časy jedničky, kde v mém případě docházelo k zákysům, jenž ke správné adventuře patří. Tady jsou ty hádanky tak jasné a jednoduché, že jsem se na žádném místě nezdržel. Jako promiňte, ale tohle není správná adventura!
Další věcí, které thechineseroom pro mě z nepochopitelných důvodů odstranili, je inventář. Už se nedá sledovat vaše zdraví, váš rozum a sbírat věci, které byste využili k logickým hádankám.
Co se týče atmosféry, tak ta narazila na jeden problém, který ji zbytečně snižuje. Je to neomezený zdroj světla. Po celou dobu hry se můžete na světlo spolehnout a už tak nehrozí hledání oleje a křesadel ve snaze co nejvíce oddálit možnou tmu. Ta nejistota v jedničce, kdy jste nevěděli, jestli v lucerně nedojde olej a jestli je vůbec nutné zrovna tady lucernu použít. Jestli raději nemáte tu místnost projít ve tmě. No jo… to všechno je pryč.
Nevím, jestli to má souvislost právě s tím světlem, ale ve dvojce dokonce ani neztrácíte zdravý rozum. Není tak nutné se o svůj charakter obávat jako v případě jedničky, aby se váš charakter nezhroutil.

Co se týká délky hry, tak mi nepřipadala krátká a při čtení zápisků a detailnímu procházení si několik nocí zahrajete. Přesto mohla být delší, i když stačilo do hry vložit komplikovanější logické hádanky a hra by se hned natáhla.

Amnesia: A Machine for Pigs je rozhodně dobrá hra, která má stále dobrou atmosféru, příběh, zvuky, prostředí a grafiku. Bohužel thechineseroom několika špatnými tahy hru poškodili. Připadá mi, že prostě chtěli udělat „jinou“ Amnesii zaměřenou spíše na příběh a hladký postup. Přesto svému předchůdci nedělá ostudu. Hře bych dal vyšší hodnocení nebýt jejího výtečného předchůdce, s kterým hru nelze nesrovnat…

Pro: atmosféra, prostředí, grafika, příběh, zvuky, HUDBA

Proti: omezená manipulace s předměty, logické hádanky, absence inventáře, stálý zdroj světla, jednoduchost

+16
SimonEndtSimonEndt
Dohráno
  • PC 65
Dohráno za cca 2-3 hodiny

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Hráli jste první Amnesii a čekáte její pokračování? Pomalé otevírání dveří, nahlížení za roh, hlídání si petroleje v lucerně a nadbytek děsivé zábavy? A ono to tam není, co...

Ani být nemělo. Pro mnohé je to zklamání, jiní v tom vidí určitý potenciál. Co se ale zachovalo je velkolepý příběh, který zde graduje do vyšších míst než-li jeho předchůdce. Na konci by člověka napadlo, že by z toho šel udělat i film. Možná je to ale právě proto i problém. A proč?

Volné pokračování tohoto titulu je značně zjednodušené. Svítilna svítí imrvére, srdce ani mozek nemají tendenci stagnovat po spatření obludností a značně Vám hra ušetří i ušní bubínky. Puzzly se zde opakují ve frázi "přines tohle, dej to sem". Dle mého názoru autoři mohli ušetřit na spoustě zbytečností, jako je plnění kanystru, nošení součástek nebo dokonce toho zdlouhavého úseku, kde musíte pokaždé ve stejném pořadí zmáčknout určitou kombinaci páček, což má nejspíše klást důraz na složitost probíhajícího systému, ale v konečném důsledku to pouze prodlužuje hrací dobu.

A ano, hrací doba je velice krátká. Ve chvíli, kdy si zvyknete před mutanty utíkat namísto se před nimi schovávat, Vás hra prožene tak rychle, že se zastavíte až na jejím konci a s vyvrcholením velkolepého příběhu si zároveň vzdychnete, jak to rychle skončilo. Nepřátel zde moc nepotkáte. Spíše mi přišly jako znepříjemnění z dojmu hry, protože vždy došlo na stejný scénář "proběhni, zmáčkni, uteč".

Celkově, když bych na chvíli zapomenul, že kdy byla jiná Amnesie, pořád mi zde chybí daleko větší interakce s prostředím. Vzít ze všeho nábytku pouze židli, kterou v celé hře nepoužiji, mi hold nestačí. To samé platí pro mutanty, spíše než nepřátele bych je viděl raději pouze jako zlo, které Vás chce vyvést z cesty za svým cílem. Očekával jsem i více zapojení člověka se hrou. Více hádanek a řešení, zajímavých úkolů a napětí. Příběh napětí má, hratelnost jako taková za ní ale tiše kráčí.

Pro: Větší a různorodější prostředí, příběh, zjednodušení, jiný směr hry

Proti: Nepřátelé, délka hry, stereotypní úkoly, nevyužitý potenciál

+27 +28 −1
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 70
Princeznička Amnýža se vrátila, aby nám opět zadělala na hnědší spoďáry, což se jí bohužel tentokrát nepodařilo. Na druhou stranu se jí podařilo být v ještě větší tmě a klamat tělem.

Na oko větší otevřenost levelů ze začátku vskutku budí dojem snížené linearity, ale již v průběhu druhé úrovně je zcela jasné, že hra je naopak ještě daleko lineárnější a přimočařejší, než jednička. A potom se už ani o tuhle iluzi nepokouší a jednoduše servíruje koridor za koridorem s hromadou dveří, z nichž odemčené jsou vždycky jen jedny. Díky tomu je naprosto nemožné zabloudit, což ovšem není to jediné, co zabíjí imerzi. O absenci invetáře jsem se doslechl ještě před předobjednávkou, ale o brutálně snížené interaktivitě už v oficiálních textech ani zmínka. Zatímco v předešlém díle a v Penumbře jste si mohli ošahat a zablbnout si s více méně čímkoliv, tady je to možné pouze u klíčových předmětů. A židlí.

Kde není inventář a na nic jiného než důležité předměty ani člověk nešáhne, tam důmyslné hádanky prostě nejsou možné. To by ale bylo od čínského rumu nekřesťanské, kdyby z Amnésie udělali Dear Esther 2.0 Dark Squeal Edition, a tak se tu o cosi vzdáleně připomínající puzzle pokouší. A jo, uznávám, jednou dvakrát jsem se na chvíli i zasekl, ale to nebylo ani tak kvůli spletitosti daného úkolu jako spíše tou přehnanou tmou, ve které se mnohé detaily prostě ztrácí. Ad. tma a detaily - jsem si jistý, že graficky a designově je ta hra vyšperkovaná až do nebes, ale když mi to celé zaserete černou, tak z toho prostě mám hovno. Že jsem si mohl zvýšit gammu? Ne, opravdu si obrazovku nechci pokrývat semenem.

Po celou dobu hraní jsem se nevzdával naděje a stále urputně doufal, že se to vzpamatuje a já se začnu nejen patřičně bát, ale v prvé řadě i dobře bavit. Marně. Nebál jsem se vůbec, bavil jsem se jakž takž. Kupředu mě už od čtvrtky hnal pouze příběh a ten nadpozemský zvuk.

Pro: Sound design vypilovaný k čiré dokonalosti; parádní hudba; příběh a jeho podání, společně s perfektním, silným koncem; většinou fungující atmosféra (především díky oněm zvukům), přestože je to zklamání, jako celek je to pořád působivý zážitek

Proti: Brutálně osekaná hratelnost, příliš krátké, snadné a přimočaré...tedy Dan Pinchbeck, který sice umí vyprávět skvělé příběhy, ale zbytek by měl nechat na někom jiném

+19
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 80
Delirické blouznění muže, jen chce změnit svět. Vykrojit ránu. Nakrmit prasata prasaty. Zamezit nástupu nadcházejícího století svým strojem.

A Machine for Pigs přichází, a ukazuje své přednosti, tedy kvalitu psaného slova a scénář, jehož vyústění, prakticky začínající od poloviny hry až po zakončení, nechává hráče napnutého a očekávajícího velkolepé finále. Které se také, po vzoru Dear Esther, dostaví a zanechá z již tak povedeného zážitku adepta mezi to nejkvalitnější, co v daném žánru doposud vzniklo. Budování očekávaní ve videoherním formátu Dan Pinchbeck zvládl perfektně.

S čímž také souvisí omezení interaktivity na minimum – jinak by to však vzhledem k zaměření nešlo. Přesto však několik přítomných úkolů je implementací dále, než jak tomu bylo u původní Amnesie. Ani jedna akce se častěji neopakuje, aktivita je vzhledem k prostředí logická, a nejde tak jen a pouze o zdržení hráče, sloužící k prodloužení výsledného času.

Londýn, konec viktoriánského období a industriální nástup jsou ideálním tématem, jak se hráči mohli již přesvědčit. A design tvůrců z The Chinese Room v tom pokračuje, dokonce je hráč vytažen i do ulic. Temných, prázdných a propadajícím se zmaru. Grafika, již mírně zastaralá (oproti Dear Esther), je však až za zvukovým projevem titulu. Ty jsou zvládnuty prvotřídně, o což se i postarali ve Frictional. Hudba byla však svěřena Jessice Curry a výsledek je fantastický.

A že někdo očekával horor? A Machine for Pigs sazí na elegantní a vkusný způsob, kdy nepřátele střetnete prakticky dvakrát, třikrát. Nutný ústupek v podobě možnosti „zemřít“ byl však nevyhnutelný, vzhledem k fanouškům The Dark Descent. Jinak však, naštěstí, s tímto titulem nemá projekt britských The Chinese Room moc společného.

Fonografem nabízené střípky události, zajímavé loadingové obrazovky nebo dostatečně dramatický dabing, dotvořují celkový mix, jenž již není tak ucelený a znovuhratelný jako Dear Esther, ale tvorbu Dana Pinchbeck posunuje na další úroveň. Bohužel ale finální, protože po Everybody's Gone to the Rapture studio ukončilo činnost.

Pro: scénář, monolgy, hudba, design úkolů a prostředí, ideální délka

Proti: nic

+38
GodOfTheSickGodOfTheSick
Dohráno
  • PC 45
Už samotný nápis na obálce "hra od tvůrců Dear Esther" by měla být pro každého fanouška původní Amnesie dostatečným varováním jestli druhé pokračování vyzkoušet nebo ne. Machine for Pigs má totiž s Dark Descent společného pramálo. To by nebylo ještě tak špatné, kdyby se jednalo o dobou hru. Žel nejedná. Čekal jsem minimálně strašidelnou procházku, ale ani toho jsem se nedočkal.

Z děsivého hororu se stala načančaná nuda. Atmosféra slabota. Bát se není čeho. Mrazení v zádech se nedostavilo ani jednou. Prasata působí směšně a žádný strach nenahánějí. Z adventury se stala...eh kežl taky ještě adventura. Logické hádanky byly nahrazeny zcela triviálním otáčením kol a přehazováním pák.

Celá hratelnost vypadá asi takhle. Jdete rovně, narazíte na zavřená vrata. Pohled vpravo, pohled vlevo. Když tam není páka, je tam kolo. Přehodit/otočit a jde se dál. Navíc je to tunel a prozkoumávat tak není absolutně co. Dojít na opačný konec chodby nemá žádný smysl. Maximálně tam na zemi leží bedna, kterou lze hodit o zeď. Ani se však nerozbije.

Probuzení a první kroky v domě ještě mají něco do sebe. Ale postupem času se lokace změní v prázdné tunely a roury. Žebříky a výtahy...a samozřejmě všudypřítomné kola a páky, které otvírají cestu. Přehodit, otočit, přehodit, otočit...

Příběh není špatný, ale žádný zázrak se nekoná. Vyprávění pomocí "hlasu z dáli" a gramofonů vítám. Přečtení všech těch krátkých větiček rozházených na papírcích okolo zabere asi 15 minut. Moc hluboké čtení to ale není. Konec se dostavil dřív, než jsem čekal a ještě stál za prd. Thechineseroom mě jenom utvrdili v tom, že hry prostě dělat neumí. Krátká povídka by na mě udělala daleko lepší dojem. Vlažné přijetí světové veřejnosti je tak pochopitelné.
+15 +16 −1
NajlvinNajlvin
Dohráno
  • PC 90
Dal jsem tomu nakonec 90%, a to hlavně za velmi zajímavý námět, skvělé vizuální zpracování, netradiční prostředí, hutnou atmosféru, hudbu, vyprávění příběhu a za strašidelnost. Přiznám se, že původní Amnesii jsem nehrál. Respektive hrál jen chvíli, abych pak zjistil, že středověké hrady mě vážně moc neberou. Ovšem v případě Machine for Pigs má pro mě ono období technické revoluce a století páry zkrátka neodolatelné kouzlo. Snad jen škoda, že to nebylo o trošku delší.

Možná tam pro někoho těch strašidelných scén a hrůzu nahánějících momentů není tolik, kolik by se od takové hry čekalo. Ale já jsem popravdě rád, že autoři šli vlastní cestou a připravili tak pro méně zkušené hráče klidnější průběh. Ono to i tak bohatě stačí. A protože nejsem nijak ovlivněn úspěchem prvního dílu, hodnotím tedy vyšší známkou. Vřele doporučuji všem, kdo chtějí zažít nevšední zážitek, který je hrou, hororem i interaktivní povídkou v jednom ;-)

Pro: Atmosféra, prostředí, příběh atd...

Proti: Relativně krátké...

+31
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 112 70
  • PS4 4 63
  • PS5 0 --
  • XOne 3 82
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
7508
Odkaz:
http://dbher.cz/h7508
Přidána:
26.08.2013
11 let a 91 dní
Hodnocení:
119 (30-100 %)
Komentářů:
23
Oblíbenost:
Sledovat 21 Chci si zahrát 45
Rozehráno 7 Dohráno 110
Návštěvnost:
32336× (celkem)
127× (poslední měsíc)
6× (poslední týden)
0× (dnes)
Více