HolyMeatball
"Lidské bytosti zřídka žijí dostatečně dlouho na to, aby viděly důsledky svých chyb. A proto, když jsou lidé konfrontováni s jakoukoli situací, vidí ji skrze závoj své vlastní smrtelnosti. Dosahovat, postupovat, vystupovat... lidé jsou neustále hnáni stínem vlastní smrti. Tento strach bohužel zatemňuje jejich úsudek, umrtvuje jejich smysl pro dobro a zlo. Lidé v prvé řadě jednají, až pak myslí, a cítí až nakonec."
Je naprosto k nezaplacení zahrát si starší RPG vykopávku krátce po nějaké moderní atrapě. Takovou, kterou nějaké hráčské pohodlí absolutně nezajímá, protože to jediné, čím se zaobírá, je poskytnutí co možná nejbohatšího roleplay zážitku. A vskutku, Arcanum může mezi svými skutečnými vrstevníky snadno zapadnout - není tak přepychově napsaná, balanc v ní neexistuje žádný, ukrutně šeredná musela být i v době vydání - ale co do herních možností těžko hledat opravdovou konkurenci.
Je záhodno hru hned do začátku pohřbít všemožnými patchi a mody, neb i pak jde o polorozbitého žigulíka, ale aspoň mu jakž takž fungujou všechny pedály. A pak velmi silně doporučuji replikovat můj styl - zkusit to hrát naprosto poctivě a bez googlení, ideálně za přitroublého zlobra, který i realtime souboje zvládá levou zadní. A pak, po nevyhnutelném nárazu do proverbiální zdi, začít od začátku za diplomata a k úspěšnému cíli se už jen prokecat, a rovnou s googlem při ruce. A to ideálně tak, že coby reinkarnace dávného božstva v tomto viktoriánském Tolkienovi, jenž obdržel požehnání od otce všech pohanských bohů, jako jediný unikl nejlepší vražedné organizaci na světě, vyvrácením válek zachránil tisíce lidí, ale po zničení bájných zlých artefaktů a záchraně mnoha měst zachránil i svět samotný, stejně nemá jak zvítězit proti gnómským konspiracím, muhehe.
V málokteré hře máte možnost stát se svědomitě členem královské gardy, jen abyste si ochranu posléze rozmysleli a využili svého nového postavení k lehkému přístupu a následné královraždě. Což ale dá rozum ve hře, která na sto procent naplňuje ten základní památný příslib možnosti buď naprosto všechny zabít, nebo neublížit ani mravenci, nebo cokoliv mezi. A činit tak skrz magii staronové technologie, nebo skutečnou magii, nebo vlastní bicáky, nebo, opět, cokoliv mezi. Přesto opravdu nejsilněji doporučuju razit cestu diplomacie, anžto jestli ta hra dělá něco nesporně lépe, než potenciální konkurenti, tak jsou to právě přesvědčovací systémy. Už tak si u moderních her zoufám, jak trapně toto bývá zpracováno, ale po Arcanu budu potřebovat další minimálně půlroční pauzu, než vůbec nějaké moderní RPG zapnu.
A je jen dobře, že to v něčem i legitimně vyniká, i po 23 letech bez nostalmonokla, poněvadž mnoho věcí tu neméně legitimně fakt smrdí. Ano, hra disponuje desítkami potenciálních kumpánů, mnozí z nichž budou mít velmi specifické podmínky k připojení se do grupy, nicméně skutečně obsáhlí a propracovaní jsou tu tak...tři? Apropos, ano, mnoho vedlejších questů je obdobně vázáno velmi specifickými volbami, které jsou dokonce občas i specificky časovány, ale opět, dosti často jde o naprosto irelevantní balast, který hráče moc neodmění ani věcně, kór v druhé půlce hry. Souboje, ať už rýltajmové či tahové, smrdí bez ohledu na build, a není lepší taktiky než si zajistit zdejšího turbočokla a toho nechávat bitvy vyhrát za vás. A zdaleka nejsmrdutější tu je ten user interface, kterej až do konce vskutku evokuje toho samýho žigulíka.
Ale 10% nahoru, protože už jen atmosféra to bezpečně válcuje a drží až do finiše. Atmosféra, kterou vedle kvalitního writingu tvoří především naprosto dokonalá hudba. Začtěte se, zaposlouchejte se, uvolněte uzdu své kreativitě, když už vám to pro jednou hra vítavě umožňuje, a na beton vás nasíráky srát přestanou.
Jednoho krásného dne dojde i na Elementární Zlo a já konečně budu mít trojku Troiky za sebou.
"Vypadá to, že máte pravdu, příteli. Vskutku jste kompletní imbecil."
Je naprosto k nezaplacení zahrát si starší RPG vykopávku krátce po nějaké moderní atrapě. Takovou, kterou nějaké hráčské pohodlí absolutně nezajímá, protože to jediné, čím se zaobírá, je poskytnutí co možná nejbohatšího roleplay zážitku. A vskutku, Arcanum může mezi svými skutečnými vrstevníky snadno zapadnout - není tak přepychově napsaná, balanc v ní neexistuje žádný, ukrutně šeredná musela být i v době vydání - ale co do herních možností těžko hledat opravdovou konkurenci.
Je záhodno hru hned do začátku pohřbít všemožnými patchi a mody, neb i pak jde o polorozbitého žigulíka, ale aspoň mu jakž takž fungujou všechny pedály. A pak velmi silně doporučuji replikovat můj styl - zkusit to hrát naprosto poctivě a bez googlení, ideálně za přitroublého zlobra, který i realtime souboje zvládá levou zadní. A pak, po nevyhnutelném nárazu do proverbiální zdi, začít od začátku za diplomata a k úspěšnému cíli se už jen prokecat, a rovnou s googlem při ruce. A to ideálně tak, že coby reinkarnace dávného božstva v tomto viktoriánském Tolkienovi, jenž obdržel požehnání od otce všech pohanských bohů, jako jediný unikl nejlepší vražedné organizaci na světě, vyvrácením válek zachránil tisíce lidí, ale po zničení bájných zlých artefaktů a záchraně mnoha měst zachránil i svět samotný, stejně nemá jak zvítězit proti gnómským konspiracím, muhehe.
V málokteré hře máte možnost stát se svědomitě členem královské gardy, jen abyste si ochranu posléze rozmysleli a využili svého nového postavení k lehkému přístupu a následné královraždě. Což ale dá rozum ve hře, která na sto procent naplňuje ten základní památný příslib možnosti buď naprosto všechny zabít, nebo neublížit ani mravenci, nebo cokoliv mezi. A činit tak skrz magii staronové technologie, nebo skutečnou magii, nebo vlastní bicáky, nebo, opět, cokoliv mezi. Přesto opravdu nejsilněji doporučuju razit cestu diplomacie, anžto jestli ta hra dělá něco nesporně lépe, než potenciální konkurenti, tak jsou to právě přesvědčovací systémy. Už tak si u moderních her zoufám, jak trapně toto bývá zpracováno, ale po Arcanu budu potřebovat další minimálně půlroční pauzu, než vůbec nějaké moderní RPG zapnu.
A je jen dobře, že to v něčem i legitimně vyniká, i po 23 letech bez nostalmonokla, poněvadž mnoho věcí tu neméně legitimně fakt smrdí. Ano, hra disponuje desítkami potenciálních kumpánů, mnozí z nichž budou mít velmi specifické podmínky k připojení se do grupy, nicméně skutečně obsáhlí a propracovaní jsou tu tak...tři? Apropos, ano, mnoho vedlejších questů je obdobně vázáno velmi specifickými volbami, které jsou dokonce občas i specificky časovány, ale opět, dosti často jde o naprosto irelevantní balast, který hráče moc neodmění ani věcně, kór v druhé půlce hry. Souboje, ať už rýltajmové či tahové, smrdí bez ohledu na build, a není lepší taktiky než si zajistit zdejšího turbočokla a toho nechávat bitvy vyhrát za vás. A zdaleka nejsmrdutější tu je ten user interface, kterej až do konce vskutku evokuje toho samýho žigulíka.
Ale 10% nahoru, protože už jen atmosféra to bezpečně válcuje a drží až do finiše. Atmosféra, kterou vedle kvalitního writingu tvoří především naprosto dokonalá hudba. Začtěte se, zaposlouchejte se, uvolněte uzdu své kreativitě, když už vám to pro jednou hra vítavě umožňuje, a na beton vás nasíráky srát přestanou.
Jednoho krásného dne dojde i na Elementární Zlo a já konečně budu mít trojku Troiky za sebou.
"Vypadá to, že máte pravdu, příteli. Vskutku jste kompletní imbecil."
Katt
S4TW
hanak_v_exilu
Zero
eremita
ViRus
Fingon
Drolin
Tulareanus
kurcatovium
7c
LiberX
Heretic
Daemon
Hamster
Saruman
bityska
MickTheMage
pipboy
Redfield
DDTerr
feryk
Pro: krásný atmosferický svět, příběh, volnost objevování a rozvíjení postavy, různé cesty při řešení úkolů
Proti: technický stav, bugy, moc obsahu a velikost světa, AI společníků, nízká obtížnost soubojů od třetiny hry