Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Half-Life 2
Half-Life 2
88

Komentáře

Všechny PC PS3 Xbox X360 XOne XboxX/S Android
Napsat vlastní komentář
FrankHoriganFrankHorigan
  • PC 100
Odehráno celkově potřetí a pořád to funguje opravdu na jedničku. Neuvěřitelně nadčasový titul - level design, zvuky, gunplay... Příběh. Bomba.
Hrán neoficiální "remaster" s názvem "Half Life2 - update" Je to na Steamu :)

Pro: Herní svět, gunplay, hlavní postavy, příběh, i dnes použitelná grafika

Proti: Tady se asi nevyjádřím

-1
danny21danny21
Dohráno
  • PC 80
Dlouho trvalo než jsem se dostal k dalšímu pokračování legendy Half Life a je třeba říct, že se rozhodně čekání vyplatilo. Gordon Freeman, jakožto uznávaná celebrita po úspěšném vyřešení incidentu ve výzkumném centru Black Mesy přijíždí tramvají stavící ve východoevropsky omšelé metropoli City 17, kde v úvodní sekvenci vědce fotí hlídkující sondy, nad jeho cestou dozorující hlídky s náckovskými manýry a s obrazovek promlouvá jakýsi šedovlasý prorok.  

Gordonovo putování je rozděleno do jednotlivých misí v celkovém počtu 14, ve kterých musí projít různorodými lokacemi jako jsou stoky, opuštěné rozsáhlé komplexy, vyschlé vodní kanály za pomocí stylových vozítek jako například vznášedlo. Častokrát to není jen o tom svištět a kosit, tvůrci nasadili i různé překážky, které nutí hrdinu sesednout a tam odstanit překážky v cestě, případně najít způsob jak otevřít vrata průplavu třebas. Co se mi opravdu líbilo bylo že každý předmět se dá uchopit a má své fyzikální náležitosti a smysl – opět dám příklad  a to je zatížení plošiny.  

Vizuálně moc pěkné – panelákové siluety v pozadí s vraky trabantů, co se týče zbraní, tak antigravitační udělátko bylo moc fajn, kdy se daly metat po protivnících různé předměty, jinak se arzenál spíš zúžil vhledem k předchozímu dílu. Hodnotím stejně jako předchozí kousky a nic nebrání se pustit do Epizody One a Two – 80 %
+17
SOADdaveSOADdave
Dohráno
  • PC 100
Jsou jen dvě hry, které hrají již několik let každoročně během dovolené či delšího volna tou první hrou je Mafia (2002) a tou druhou hrou je právě Half-Life 2. Jde i o jednu z mých nejoblíbenějších her vůbec. A tak když se během Herní výzvy 2022 objevila kategorie „Ticho jako v hrobě“, tak jsem si po přečtení byl na sto procent jistý, kterou hru si pro tuto kategorii zahraji.

Dvojka se odehrává cca 20 let po jedničce, kvůli událostem z jedničky jsou nyní na Zemi vojáci „Combine“. Vy přijíždíte ve vlaku do City 17, a hned vidíte na vlastní oči tyranii, která probíhá na obyvatelech tohoto města. Freeman brzy narazí na staré přátele a hlavně dostanete i své ikonické páčidlo. Brzo se plně dostanete do světa a to už budete na vznášedlu ničit nepřátelské letadlo shazující na vás bomby a decimovat hromady nepřátel, navštívíte Ravenholm, město plné různých druhů zombie a hlavně headcrabů (Moje oblíbená kapitola). Budete pracovat s feromony, abyste mohli používat armádu Antlionů (říkám jim kobylky). Příběh a celé dobrodružství je zde prostě ohromné a nebudete se ani chvilku nudit.

Grafika je popoháněna source enginem, na kterém běží například: Left 4 Dead, Vampire: The Masquerade - Bloodlines nebo Portal. Všechno hry u kterých jsem také strávil nezdravé množství svého času. Baví mě také velká interakce s předměty ve světě Half-Life. Také modely oněch předmětů vypadají hodně dobře. Hudba a hlavně zvuky z této hry jsou naprosto skvělé a ikonické (doplňování HEV obleku, zdraví nebo zvuky zombie). Hra je rozdělená do 13. kapitol, přičemž herní doba je kolem 13-15 hod, což beru jako velkorysou herní dobu.

Negativa jsem hledal opravdu těžce. Ano, Gordon nemluví, což mě mrzí na druhou stranu si na tichého hlavního hrdinu brzy zvyknete. Tím druhým negativem pro mě bude načítací obrazovky, které občas bývají dlouhé a pokud se hra rozhodne zrovna načítat u výstřelu či jiného velkého ruchu ve hře, tak z toho máte velmi nepříjemnou zábavu ve sluchátkách. Také jsem se občas při delším načítaní i bál, že se hra prostě sekla.

Half-Life 2 je výjimečnou hrou, kterou si musí každý hráč za svůj život alespoň jednou zahrát, už kvůli místy tajemnému příběhu okolo celkového dějí v tomto světě, skvělé a originální hratelnosti, dobrému technickému zpracování nebo příjemnému hernímu soundtracku. Pořád si přeju abych se někdy dožil i plnohodnotného pokračování v podobě Half-Life 3, tak snad to jednou vyjde.

Pro: příběh, atmosféra a design světa, hudba, zvuky

Proti: načítací obrazovky bývají dlouhé

+16
Mr. DeliciousMr. Delicious
Dohráno
  • PC 90
V době publikování mého komentáře, hra oslavuje své 18. narozeniny, od uvedení na počítače. Tímto bych jí rád poblahopřál VŠECHNO NEJLEPŠÍ k její plnoletosti a ať se jí nadále daří přitahovat své dlouholeté fanoušky i nové hráče.

Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě 
Odůvodnění: Hlavní hrdina za celou dobu nepromluví.

Hned první věc, která mi po zapnutí hry vyrazila dech, byla grafika a modely postav. Na rok 2004 je zde odvedená impozantní práce. Jejich dabing a motorika naprosto též adekvátně zpracované. 

Příběhová návaznost s jedničkou mi trochu unikala, dohrál jsem jí už 2 roky nazpět a tak jsem pár příběhových detailů pozapomínal a nechápal jsem, proč jsou na Zemi jednotky Combine“ a pár dalších věcí. Naštěstí mi to nebránilo si hru normálně užít. Příběhu byla zde věnována velká péče a je znovu na vysoké úrovni, ale jednička mi přesto přijde o trochu zajímavější. Odehrávala se v pro mě exotičtějších lokacích, jako například různé laboratoře, výzkumné a vojenské komplexy a chvíli i na cizí planetě. Dvojka se zase odehrává všude jinde, kde se neodehrával předchůdce a bylo fajn navštívit civilnější lokace.

Co dále považuji za klad, je fakt, že zde stejně jako v jedničce neexistují cutscény a hráč nikdy neztratí kontrolu nad postavou. Vše se odehrává v reálném čase, nic se zde nepřeskakuje. Všude si poctivě musí hráč dojít sám (vyjma teleportů). Na začátku hry jsem dostal Gordona Freemana pod ruku a do konce hry jsem se ho nepustil. 

Ani ten celý průchod hrou v kůži Gordona nebyl nudný. Některé části byli už trochu delší a bavily mě méně než jiné, ale kreativnost se tvůrcům nedá zapřít. Na každou část si připravili něco nového, něco osvěžujícího. Často to souviselo s nutností odlišeného přístupu k hratelnosti. Ať už se řídilo vozidlo, řešili se logické hádanky nebo se přikazovalo vašim následovníkům. Část s brouky útočící na Nova Prospekt považuji za HIGHLIGHT hry. Dávat příkazy, kam se následovníci mají přemístit, dodává krásný pocit moci. Jednoduše se poslali k místu, kde se vyskytují nepřátelé a už se spustila bitka, kterou často dokázali i vyhrát. Bohužel, kde už sranda končí, je když se následovníci neustále pletou pod nohy, hlavně když se prochází budovou s úzkými místnostmi. To je skutečně peklo.

Atmosféra hry se také často měnila. Jindy to byla strhující akce s parádní techno hudbou, a jindy to byl horor, kdy jsem se nejednou dokázal vylekat, hlavně když jsem měl nízké životy.

Bez dobrých postav by to ale taky nešlo. Všechny byli kvalitně napsané, nejvíce se mi líbil hlavní záporák, který se neobjevoval často, jeho dialogy jsem ale poslouchal rád. Měl zajímavou motivaci ke svým činům, ale moc jsem nepochopil, odkud se vzala. A nesmím zapomenout taky na nejdůležitějšího člena, na pana tichého hrdinu Gordona Freemana. Absence dabingu mi obecně ve hrách nevadí, rád se vcítím do podobné postavy a propůjčím jí svoji osobnost.

Všiml jsem si také, že spousty vedlejších NPC postav mají stále se opakují obličeje, což je škoda, ale na starší hru to je pochopitelné. Také si ve hře jde vyhrát hodně s fyzikou gravitace (díky Gravity Gunu), což je potom parádní. Jen je škoda, že když je takovým věcem věnována péče, tak u jiných věcí nějaké ty detaily chybí (např. nelze vláčet mrtvá těla, občas nelze rozbít objekty, které by normálně v reálném světě šli rozbít).

Každopádně, hra se mi velice líbila, protože má perfektní hratelnost a ovládání, které prostě během hraní působí dobře a člověku to vykouzlí i radost. Dohrál jsem jí za 17 hodin a bylo to tak akorát. Snažil jsem se navíc prozkoumávat kde co. Hru doporučuji už jen z principu, že se jedná o 2004 hru, která zraje jako vínko, protože je i na dnešní poměry dost dobrá, ne-li lepší než moderní hry.

Ještě na závěr…Legendárního Gmana se mi podařilo spatřit rovnou 2x. Na dalších dohráních se to číslo snad postupně navýší.

Pro: Hratelnost, příběh, grafika, absence cutscén, tichý hrdina

Proti: Následovníci se často pletou pod nohy, absence některých detailů

+26
DonSnakeDonSnake
Dohráno
  • PC 50
Inu, tady nejspíš šlápnu do pořádného vosího hnízda, ale co už, někdo tu salvu pozitivních komentářů rozbít musí :)

Napřed bych rád řekl, že HL1 jsem si mimořádně užil, bezesporu se jedna o velice kvalitní FPS titul. Právě proto k němu nebudu psát žádný komentář, poněvadž by měl zcela nulovou hodnotu. HL2 je pro mne naopak obrovským zklamáním, proto cítím potřebu své poměrně nízké hodnocení nikoliv obhájit, ve všech ohledech si za ním stojím, spíš bych jej rád okomentoval a možná i vysvětlil některé důvody. A samozřejmě nemohu vynechat příležitost si kopnout do nějakého fanboye :)

Nejprve začnu klady. Tady velice stručně, poněvadž byly zmíněny a popsány již mnohokrát.

1. Grafika. Přestože jí přikládám zcela minimální důležitost, zde ji přesto musím zmínit. Mimika a některé detaily jsou až neuvěřitelné. A to se bavíme o 17 let staré hře!

2. Příběh. Místy zajímavý, jinak má tendenci spíše stagnovat. Rozhodně vás nijak nepřekvapí. V rámci FPS však naprosto dostačující. Charaktery, přestože mi na jejich osudech kdovíjak nezáleželo, jsou dobře napsané a uvěřitelné.

3. Dog, Gravity gun, Pheropod.

4. Ozvučení zbraní, fyzika a s ní související puzzle, optimalizace (vyjma častého a dlouhého načítání).

Teď k těm záporům...

1. Zbraňový arzenál. Oproti předchozímu dílu je chudší a z velké části i recyklovaný. Bohužel, až na Gravity gun a Pheropod zde nic zajímavého nenajdete. Rozhodně nečekejte dobrůtky typu Gauss gun, Hive-hand nebo Snark.

2. Opozice. HL1 představil nové, neokoukané, zajímavé a různorodé nepřátele. HL2 nám místo toho naservíroval zombíka, rychlého zombíka, zombíka házejícího jedovaté pavouky, policajta a elitního policajta. A pár létajících robotů. Tohle by se ještě dalo přežít, avšak většinu času stejně likvidujete lidské protivníky. Když k tomu připočteme mizerný arzenál a nanejvýš průměrnou AI, opravdu mi z toho nevychází zábavná hra.

3. Likvidování bojových letounů a Striderů. Aneb autistické střílení naváděných raket (slepé jak krtek) a běhání pro potřebnou munici k bedně s raketami. Gameplay! Je to bezesporu jedna z nejnudnějších a nejotravnějších věcí, co jsem kdy ve hrách musel dělat (a to jsem vylezl na bezpočet rádiových věží a ulovil hromady krocanů, abych mohl mít větší peněženku - ahoj FC 3 a 4).

4. Water Hazard (4. kapitola). Zbytečně dlouhá a nudná, naštěstí nic podobného už ve hře není. Kampaň s buginou je podstatně lepší (a hlavně kratší).

5. Prostředí. Po stránce designu poměrně pěkné, jinak však nudné, sterilní a bez atmosféry.

6. Závěr. Aneb běhání s Gravity gunem a likvidace zástupů nudné a stupidní opozice, zatímco se modlíte, aby to už skončilo. U EA by mě to asi nepřekvapilo, tady to však byla podpásovka. Btw, Xen v HL1 jsem si užil.

Suma sumárum, průměrný titul, kolem kterého je nesmyslně vysoký hype.
+16 +25 −9
CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 90
Když už jsem zde včera okomentoval jedničku, tak proč se nepodívat na zoubek i dvojce, že? S tímto dílem už ale nemám tak velké zážitky, jak s jedničkou, což ovšem neznamená, že jsem si hru neužil. Naopak, hra byla stejně skvělá jako jednička, ovšem pár věcí bych zde vypíchnul. Hodně lidí to tu opět psalo již přede mnou.

První věc, kterou bych tu rád zmínil je fyzika předmětů. To je prostě úplně něco jiné, pecka! Vše je naprosto logické, jak má být. Střelíte do malého objektu a on odletí padesát metrů daleko nebo střelíte do vodního melounu a on se rozprskne. Ano! Takto fyzika funguje a v této hře prostě dominuje. Druhá věc, která se mi líbí, tak je grafické zpracování. No v té době prostě úžasné. Dnes už by to nebyl žádný zázrak (Jak by řekl Ralph v Mafii), ale i v dnešní době je to stále velké plus. No a samozřejmě i ta atmosféra v této hře stále panuje, což je samozřejmě pro hru jako Half-Life 2 důležité. 

Na druhou stranu je dobře, že zde zůstalo velmi legendární páčidlo, ovšem po té, co zde přibyl Gravity Gun, tak jsem měl pocit, že je páčidlo trošku v ústraní, že už lidi nenadchlo na tolik, jak v jedničce. Ve dvojce je prostě pro spousty lidí na prvním místě Gravity Gun, možná je to škoda, ale na druhou stranu to má každý jinak, takže jim nikdo nemůže mít za zlé. A co jsem si všiml a psalo to tu pár lidí, tak je náš hlavní hrdina. Gordon, za kterého hrajete je jak Ticháček, u kterého občas čekáte, až občas promluví, ale bohužel se dočkáte marně. Náš hrdina má prostě izolepu na puse a nic neřekne. Málem bych zapomněl na umělou inteligenci nepřátel. Ve dvojce by jste je zabili i se zavřenýma očima. V podstatě vám od nich nic nehrozí. S jedničkou se to nedá srovnávat. 

I tak se mi tato hra velmi líbí a milovníci této hry na ni prostě nemohou dát dopustit. Kdybych měl vybrat mezi jedničkou a dvojkou, asi bych jen kvůli páčidlu vybral raději jedničku, ale to je detail. Tato hra je též velmi super. Strašně jsem si ji užil.

Pro: Grafické zpracování, atmosféra, Gravity Gun

Proti: Ticháček Gordon, umělá inteligence, páčidlo v ústraní

+28 +29 −1
ArtranArtran
Dohráno
  • PC 80
Nejsem žádný velký hráč FPS, vždyť nejnovější hrou tohoto žánru, kterou jsem hrál, je Bioshock Infinite. Jisté ponětí o jeho vývoji však od dob prvního Wolfensteina mám a hutnou ránou z brokovnice do počítačem vygenerovaného těla protivníka se občas rád odreaguji od komplexnějších her (a, co si budeme povídat, i leckdy ještě více komplexního života). Half-Life 2 mi v době svého vzniku utekl a vzhledem k tomu, že o něj nejde stále nezakopávat, bylo jen otázkou času, kdy se do něj pustím. Konečně, to se týkalo i prvního dílu, který ale přes zjevnou revolučnost plně nedosáhl cíle, který si vytýčil. Skripty a audiovizuální stránka, tak důležitá pro vyprávění příběhu, mne ještě plně nepřesvědčily, a konzervativní, ale co do designu vyladěnější (a o rok starší) Quake II se mi, když jsem obě hry před několika lety dohrál, líbil ve výsledku více. Byl jsem tedy poměrně zvědaný na to, jak Valve svůj produkt umělecky a technologicky posunulo.

Po čerstvém prvním dohrání jsem spokojen a z některých aspektů a lokací dokonce nadšen. Majestání most, ale i mrazivě dechberoucí citadela jsou architektonické skvosty, na které se nezapomíná. Hře přitom chybí kýčovitost přítomná například v již zmíněném komixovém Bioshocku Infinite a realističnost východoevropského šedivého prostoru je přímo antitezí mnoha AAA her, které mají potřebu hráče oslňovat bombastem a atrakcemi. Roli v tom jistě hraje i perfektní nadčasový engine, na kterém hra stojí, a jeho geometrická ostrost a fyzikální věrohodnost. Obličeje postav už také nejsou pouhé uniformní klony, ale mají svůj výraz, který dodává hře emocionální jiskru. Naskriptované situace jsou udělané čistě, a je nepochybně klad, že hra nad vaším avatarem Freemanem v takových momentech nepřebírá kontrolu (mj. i proto mlčí!). Ano, příběh by mohl být propracovanější, ale vynikající prostředí často samo dotváří ve vaší hlavě to, co vám postavy neřeknou. Rozhodně je tento "prostý" způsob vyprávění lepší, než krkolomné nacházení leckdy přehlédnutelných deníkových záznamů v jiných (a "modernějších") FPS, jehož zlomkovitost narušuje dynamiku akčního žánru.

Half-Life 2 je navíc obdivuhodně variabilní a téměř každá další lokace se, a to poměrně radikálně, liší od té předcházející. Opět - bez enginu Source by toto nebylo možné a různé hrátky s vozítky a gravitační zbraní zajišťují, že hra neupadá do stereotypu (například právě kvůli nepříliš výraznému příběhu). Díky tomu také máte po dohrání pocit, že jste toho poměrně dost prožili. Skoro mi připadá, že Half-Life 2 je svého druhu herní "road movie", byť je postava Gordona (resp. vaše) na konci stejná jako na začátku (a v tom je snad jistý nevyužitý potenciál).

Výtky. Přílišná linearita. Ano, hře by prospělo, kdyby cesta k cíli nebyla tak okatě přímočará. Různé zátarasy, zavalené průchody a zamčené dveře mne na konci už poměrně frustrovaly. S tím souvisí i to, že by hra měla být zalidněnější. Navzdory tomu, že pusto některých lokací je umělecky oprávněné a pohlcující, někdy všechna ta prázdnota limitovaná pouze na vaše nepřátele a později pár spolubojovníků působí v kontrastu s okupovaným městským prostředím jako technologické demo. Oč působivější by bylo, kdybyste viděli ustrašené obličeje občanů City 17 v oknech budov, kdybyste se mohli vmísit do městského davu a mohli sledovat kradmé pohledy na vojáky Combine, kdyby v rozvalinách budov po revoluci byla mrtvá těla nebožáků, které budete chtít pomstít! Přes to všechno, že je to na jednu stranu daň doby a hardwarových limitů, je to zároveň i velká příležitost k dalšímu (a ještě lepšímu?) Half-Life 3!

Artran může snít...
+31
FerdysFerdys
Dohráno
  • PC 95
Když jsem se poprvé dostal k sérii Half Life byla to jedna z mých prvních her vůbec, a tak to šlo ruku v ruce s tím, že jsem tento herní skvost nedokázal ocenit. Zkrátka jsem si myslel, že všechny hry v té době vypadají tak dobře, všechny mají stejnou fyziku, i když ani to jsem moc nebral v potaz. Bylo mi tehdy asi 8 let.

Až s odstupem let a po několikanásobném průchodu hrou (a ještě jich spousta bude) a samozřejmě i s větším průnikem do světa herního průmyslu, jsem začal konečně odkrývat kouzlo skvostu jménem Half Life 2. Jedná se o FPS akci s lehkými fyzikálními puzzly, díky Source enginu, který v té době neměl téměř žádnou konkurenci si hra drží slušný standart i do dnešních dnů. Grafika samozřejmě už nevyrazí dech jako kdysi a jde to vidět hlavně na rozlišení textur, ale nejsem člověk kterému by záleželo na grafice. Hry se hrají protože vás baví hrát. Ne proto jak vypadají. A Half Life 2 není v síni slávy FPS stříleček jen tak pro nic za nic.

Hra na vás okamžitě dýchne svou unikátní atmosférou utlačované společnosti, která je okupována rasou Combine. Příběh je vyprávěn pouze skrze oči hlavního hrdiny Gordona Freemana a funguje to skvěle. Příběh se může zdát skromný na informace, ale dost poutavý na to, aby si hráč po dohrání sám otevřel Google a pronikl do tohoto světa naplno. A pokud to uděláte, můžete být překvapení, jak moc temný vlastně je. Vezměte si třeba nepřátele. Jsou tam zombíci ano...ale jejich představení a provedení se od ostatních her liší, jelikož stejně jak ve skvělém Last of Us se jedná o parazita. Přesněji řečeno a jakéhosi dejme tomu brouka, který vám skočí na hlavu a napojí se na váš nervový systém a udělá z vás loutku. Horší je to, že všechno cítíte a vnímáte i když je z vás otrok. Nedalo mi to a hned jsem chtěl vědět víc, jak tento organizmus z jiné dimenze funguje.

Nepřátelé by však nefungovali bez zbraní. Najdeme tady všechno od pistole, až po mimozemské zbraně. Gunplay v Half Life 2 není nijak špičkový. Co však zbraním dodává sílu je jejich ozvučení. Už dlouho jsem neslyšel aby zbraně zněly tak skvěle. Zbraní celkově není moc ani málo, ale některé kousky mají druhý režim palby, kterým hra zajišťuje dostatečnou variabilitu. O Gravity Gunu se zde zmiňovat nebudu. Bude to pro mnohé skvělé překvapení. Když už mluvím o ozvučení, tak musím zmínit i hudbu. Jedna se o elektronickou hudbu a člověk by mohl říct, že si tuhle kombinaci neumí představit. Opak je pravdou. Lidem z Valve se podařilo zakomponovat ponurou ambientní, elektronickou hudbu do stejně depresivního světa velmi dobře a Half Life si již bez ní neumím představit. Nenechte se však zmást slůvkem ambientní, hudba se umí ve správných místech slušně rozjet.

Nyní se přesuneme k tomu, co na Half Life 2 oceňuji nejvíc... a to hratelnost. Hratelnost je totiž přímo spjata s prostředím. Jak se mění prostředí, mění se i samotná hratelnost a to pořád dámy a pánové. Skrz celou hru. Chvíli prolézáte stokami, následně ovládáte vznášedlo, jedete na dálnici, lezete pod vratkým mostem, dobýváte vězení a je toho mnohem víc. Tyhle časté změny spolu s chytrými fyzikálními puzzly zajišťují, že hráč je nucen stále měnit svůj přístup k hraní a nuda se nekoná snad ani na minutu. Stejně dobře hra dávkuje představování nových nepřátel a zbraní, takže se nemusíte bát, že byste v půlce hry objevili vše co hra nabízí.

Co říct závěrem...Half Life 2 a její následné epizody jsou pro mne právem těmi nejlepšími FPS střílečkami co může člověk (i dnes) hrát. Hratelnost nezestárla ani trochu a hra baví stejně jako před 16 lety. A díky nadčasovému enginu si drží laťku i dnes.

Pro: Level design, hudba, zasazení, nadčasový engine

Proti: ...

+21
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 85
Po omračujícím úspěchu prvního dílu bylo pokračování nevyhnutelné. Práce na něm začala téměř okamžitě. Touha přijít s podobně přelomovou hrou - a nic menšího nikdo neočekával, natáhla vývoj na pět let. Valve nezklamalo a rozvinulo koncept skriptované střílečky do takové míry, že i progresivní Half-Life 1 vedle ní vypadá nevýrazně.

Gordon Freeman se vrací jako hrdina, ale svět který zachránil, se úplně změnil. Planeta je pod nadvládou Combine, mocné multidimensionální říše, která drží populaci v poddanství orwellovského státu. Příběh je předávaný skrz skripty a přátelské i nepřátelské NPC, ale i přes výpravnost jakou si hra udržuje a důraz který na mytologii klade, mi občas unikal. Kapitol je celkem třináct a šest z nich zabírá přesun mezi různými základnami, během něhož je Freeman od okolních událostí izolovaný. Přesto postupně získává na důležitosti a nakonec se kolem jeho osoby samospádem zformuje povstání.

Druhý díl se vymanil z prostředí uzavřených laboratoří, skladišť a průmyslových komplexů. Herní mapa nabídla otevřenější město, dálnici a řeku. Cesta je stále koridorová a pevně daná, ovšem hra to zdařile kamufluje pohledy do krajiny a pestrou nabídkou nepovinných lokací. Občas se dá odbočit nebo chvíli bloudit a hledat skrytá místa dotvářející příběh. Prostředí je interaktivní a na rozdíl od prvního dílu, kdy hráč primárně reagoval na okolní svět, tentokrát svět mnohem častěji reaguje na hráče. Puzzly jsou díky tomu nápaditější. Fyzika je vyšperkovanější a umožňuje divočejší kousky, takže u některých problémů je možné vynutit si alternativní řešení. Zpravidla je složitější, náročnější na čas a ne tak elegantní, ale je funkční.

Valve do děje zakomponovalo cestovní pasáže, v nichž je nutné ovládat dopravní prostředky. Není to originální nápad, ale je dobře využitý. Cestu totiž přerušují různé překážky, takže jsem stejně spoustu času strávil na vlastních nohou. Příběh získal na epičnosti a variabilitě, a hra se nesmrskla na nudnou, monotónní jízdu z bodu A do bodu B. Občas k tomu ale neměla daleko. Vznášedlovou část bych klidně zkrátil na polovinu a i dálnice mě postupně začala unavovat.

Zážitek ze střelby je lepší než v prvním díle. Ubylo různých typů výbušných zařízení, naopak přibyla zábavná gravitační puška, umožňující uchopit předmět a mrštit ho vybraným směrem. Po zásahu bednou se nepřítel rychle oklepal, naopak barel s hořlavinou se uspokojivě rozprskl a zlikvidoval i své blízké okolí. Manipulovat se dá s lecčím, takže to poslední co někteří vojáci před smrtí viděli, byl pohled na děsivě rychle se přibližující radiátor. V jedné oblasti je gravitační puška neocenitelná, protože v ní nejsou k dispozici náhradní náboje a je nutné neustále improvizovat. Poslední část hry pak na ní vyloženě stojí. Je použitelná i na řešení puzzlů, případně na uklízení cesty. Bohužel na živou tkáň nefunguje, což mě mnohokrát potopilo.

Ovládání se zlidštilo. Chůze je preferovaná varianta pohybu a k běhu je potřeba držet speciální klávesu. Stamina je omezená na zhruba deset vteřin, po nichž Freeman automaticky zpomalí. Skákání už není stěžejní složka hry a postup vpřed vypadá realističtěji. Rozmanitost nepřátel mírně narostla. Headcrabů jsou tři druhy, jeden otravnější než druhý. Úměrně tomu přibylo typů zombií. Obtížnost přesto zůstala na rozumné úrovni. K naštvání byl jen nekonečný respawn nepřátel v určitých pasážích. Pravidelně šel přerušit jen opuštěním místa, nebo spuštěním skriptu, takže jsem občas zbytečně podstupoval nevyhratelné bitvy. Na druhou stranu, v jiných případech toho hra chytře využila k vystupňování napětí. Atmosféra mi připadala hutnější než v jedničce. Ravenholm je téměř hororový a není sám. Mimozemská architektura Citadely je pak lepší, než cokoliv co nabídl Xen.

Half-Life 2 rozvinul dobré nápady z prvního dílu, přidal několik vlastních a nic vyloženě nepokazil. Občas koncept narazil na své limity a hra zaskřípala, přesto vysoce nastavenou laťku v pohodě přeskočila.

Pro: gravitační zbraň, atmosféra, chytře vymyšlené hádanky, Ravenholm, pomocníci

Proti: občasný nekonečný respawn, zdlouhavé jízdní pasáže, mírně zmatený příběh, hudba

+34
G3NZikG3NZik
Dohráno
  • PC 100
Herní výzva 2020 : základní kameny (hardcore)

Stále skvělá hra i po letech, humor je skvělý a gun play jakbysmet. Plus hra dohrána s kvalitním dabingem od borců z Fénix prodabing, který je opravdu perfektní.

Pro: všechno

Proti: nic

+2 +11 −9
SimonEndtSimonEndt
Dohráno
  • PC 100
Máte třeba oblíbený film, na který se jednou za čas podíváte, i když znáte snad veškeré scény nazpaměť? Přesně takový pro mě je Half-Life 2.

Již první díl jsem hrál jako malý s bratrem... No, spíše jsem jen přepínal zbraně a ukládal pozice, protože jsem se bál u těch monster a nedokázal to hrát sám :)) Každopádně na dvojku jsem se hrozně těšil a ihned po vydání jsem přišel s prosíkem k rodičům, jestli mi nekoupí k Vánocům Collectors edici. Tu hru jsem si ihned zamiloval, bral do ruky každičký předmět a házel si s ním a hltal každičký detail, přestože jsem příběhu sotva rozuměl. Po prvním dohrání jsem měl takové zážitky, že jsem se do hry musel vrhnout znovu. Dodnes je to má nejoblíbenější hra, kterou jednou za čas projdu a většinou pokaždé trochu jinak. Zkusil jsem již různé úrovně obtížnosti, nejznámější modifikace, dohrát hru pouze s pistolí, bez páčidla, dokonce i bez zabíjení a mým hodně oblíbeným postupem je i speedrun.

Co se herních mechanismů týče, ta hra byla na svou dobu revoluční. Už to navození atmosféry v úvodním dialogu s G-maneme a následného vystoupení z vlaku, kdy okamžitě pochopíte situaci města a jejich občanů, to člověka prostě vtáhne ihned do děje. Herní level design Vám klade po celou dobu do cesty logické překážky, určuje cestu pomocí barevných prvků či symbolů na zdech, učí vás herní principy a fyziku hry, kdy např. ihned ze začátku musíte sebrat plechovku a hodit ji do koše, nebo v pozdější části hry vidíte zombíka rozseknutého vejpůl kotoučem a ihned pochopíte, jak se máte s dalšími vypořádat. Dále veškeré dialogy, jednotlivé postavy a jejich charaktery, spád, dějové zvraty i samotná optimalizace hry ... Tady se prostě sešlo všechno správně a odůvodněně patří Half-Life 2 mezi nejlepší hry, které kdy vyšly.
+37
SyndromSyndrom
  • PC 60
Sledovat Scottův komentář nebo jeho Machinima filmečky mě bavilo mnohem víc než hra. Subjektivně dlouhá repetitivní nuda. Profi práce každým coulem v prostředí pečlivého technorealismu, toť vše. Jednička i dvojka (když vydali 25th zahrál jsem originál po letech znovu na hard a musim uznat, že gunplay i pacing jsou velmi zábavné - naopak u dvojky dám stále ruku do ohně, že je to nuda - tak výraznej kontrast mezi 1 a 2 jsem zpětně nevnímal; koment každopádně kritizuje hlavně nadinterpretaci značky jako celku).

Edit 2021: Dohráno do Ep 2. Celá série je ukázkou velmi profesionálního přístupu. Source, modely, animace, zvuky, hratelnost - takhle by to mělo vypadat. Casual, ale profesionální s důrazem na realismus (například autoheal funguje jen specificky jako protilátka od HEVu na jed). Takový pocivilněný Doom. Obětí je nějaká ta atraktivita prostředí, takže je všechno sterilní, což souvisí s konceptem (civilnost, realismus industriálního designu) a ve dvojce i s příběhem (neschopnost rozmnožování - proto celej ten region in Eastern Europe vypadá tak postapo).

Stejně ale Valve nelze odpustit (obzvlášť ve 2), že má tak chudou a jednotvárnou herní náplň. Intro na nádraží, viadukt, broučí písky a Citadela jako high-end kontrast level k humusu předtim podobně jako Xen. V jedničce hlavně první akt než se dostanete do kanceláří, survival pasáže (nemálo nábojů a nevyvážená obtížnost tomu ubíraj na síle), který teda mohly být o polovinu kratší, ale budiž, a bitka emzáků s gruntama před Lambdou, kde se využijou skripty. To je dobrá herní náplň. Jízda kanálama, buginou, nekonečný procházení (nebo jízda to je jedno) vězení a pak centrem (no obecně procházení nebo jízda všeho) před Citadelou. Špatná herní náplň extrémně zdůrazněná úmorně natahovanou délkou (dlouhá akční pecka je protimluv). Puzzly to trochu ozvláštňujou, followers ne. Mimoto bych si dokázal představit kreativnější použití gravity gunu než odstraňování malých překážek ve dveřích (třeba ovládání robotů, kooperaci se Psem, odstraňování velkých překážek ve speciálním módu atd.). Half Life je prostě co se týče netechnické (a ano, mně se taky libí, že Satchel charges mají v 1 ochranu čudlíku - o kvalitě technickýho designu žádná) hratelnosti plný kompromisů, které si nezaslouží ony legendární adorace.

Z hlediska příběhu je celá značka typický příklad náznakové narace. Jako seriál Lost třeba. Jenže Half Life nemá postavy, takže v 1 jsou všichni vědci univerzální vědci a všichni hlídači univerzální Barney. Ve dvojce jsou zase všichni vlezlý dobroserové, který reagujou na Gordona, jak kdyby si ve Valve mysleli, že jejich hru bude hrát oběť šikany:

"Gordon Freeman!?!?!?!? Jsi to ty???? Jaká to čest!"; "Zvládl jsi to jako vždy Gordone. Jsi jednička!" "A teď všichni: Hurá pro Gordona! Hip Hip..." Zkopíruju sem svůj příspěvek z diskuze u 1 ve kterym to sumarizuju: HL1 je akční survival ve scifi prostředí šmrncnutej military SF a hororem - to nejsou moc zástupci příběhovejch žánrů. Příběh to právě moc netáhne, protože body obratu (že Black Ops mají, dost nesmyslně, za úkol cover - up, HEV je napíchnutej a o Xenu už se vědělo) nereflektuje jak hlavní postava (přirozeně), tak ani vedlejší - řeknou vám "kdo snědl všechny koblihy", když stojí uprostřed sítě lejzrovejch claymore. Má to dobrý detaily (G-Manovo zvláštní dikce a že ground zero se nejmenuje nějak béčkově třeba "Zdroj", ale "Spektrometr antihmoty" a místo "Invaze" to dokážou pojmenovat víc scifi profi terminus technicus "Rezonanční kaskáda"), ale děj je takový to carmackovský porno, který má ponoukat hráče hrát dál. Je to jen na efekt. Plus doporučuju pipboyovy kecy u staré diskuze tady.

Je snadný do toho víru záhad spadnout, ale minimáně bychom měli říkat, že Half Life má zajímavou zápletku - když si to nějak poskládáte, v 1 jde vlastně o zájmy všehovšudy pěti ras - G-Man je buď budoucí/paralelní Gordon bez bradky a/nebo zástupce civilizace 1/2/3 stupně, která soupeří s Kombajnem o nadvládu nad Vesmírem - nikoli příběh, protože ten tvoří reakce a situace lidí a ty má HL mizivé. Dialogy někdy zní dobře (Breencasty), ale často jako účelová telenovela. Epizodická vydávání mi vyhovovala, protože s companionem a stylem brick by brick se řeší problém stereotypní hratelnosti i když v podání Half Life opět nijak nápaditě.

Pro: Oba enginy a obzvlášť špičkový Source. V 1 cool OST (hudba jen v určitých segmentech je pro live hry esenciální) a revoluční intro. Virtuální skripty (čumíte na dění jakože v něm jste) a imerzivní herní mechaniky - reál prezentované (HEV oblek, tutorial).

Proti: Hype. Herní náplň. Hra, která se rozprostírá mezi arkádama (Doom, Quake, Build engine hry) a moderníma FPSkama (Bioshock, FarCry), ale není králem. Hlavně je mostem.

-11 +11 −22
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Tak po dohrání Doom 3 jsem se vrhnul na největší konkurenci roku 2004 - Half-Life 2. Dá se říct, že když jsem to poprvé hrál, dostavil se mi naprostý wow efekt jak taky 3D akce může vypadat a ten mě nepřešel celou hru. A dodnes považuji za největší herní trauma, že jsem se nedověděl jak to dopadne. Moje nadšení z grafiky už trošku opadlo, ale jinak je to stále stejně fantastické.

Stejně jako v originále se jako mlčenlivý hrdina bez tváře Gordon Freeman probouzíte ve vlaku, jenže teď je vše jiné. Od událostí v Black Mesa uplynulo 15 let, lidstvo prohrálo sedmihodinovou válku s mimozemskou rasou Combine, která nyní kontroluje všechny aspekty lidského života, včetně rozmnožování. Lidé co přežili odevzdaně plní roli nižšího druhu a jen podzemí je hrstka rebelů s Gordonovými známými z prvního dílu (strážný Barney, vědec Eli Vance). A objevují se i nové postavy, především pak Alyx Vance, jedna z nejúžasnějších NPC co byly vytvořeny. Krásná, chytrá, vtipná, plná emocí a především užitečná. Navíc má mazlíka - obřího robota Psa, který Vám nejednou pomůže. V průběhu hry se tak snažíte zoufalými akcemi pomoci rebelům, někoho zachránit a možná na konci zastavit největšího zrádce, správce Wallace Breena, který v supermoderní věži čnící nad Městem 17 zrazuje svoji rasu - a nebo dělá zoufalá rozhodnutí, aby zabránil jejímu vyhubení? Vůbec postavy Vám přirostou k srdci jako kdybyste sledovali hollywoodský velkofilm a ne jenom hráli hru.

A právě tady vidím největší chybu - nemyslím že je SPOILER, když prozradím co každý ví. Na konci zastavíte Breena, ale ne Combine. Ani dvojice datadisků nepomůže - v prvním se zoufale snažíte dostat z bortícího se města, v druhém cestujete lese do základny rebelů s důležitými informacemi, ale ke zničení Combine se nedostanete ani na píď blíž. Jak to dopadne? Těžko říct, čekám na to už 11 let.

Graficky to byla před lety naprostá bomba. Ty venkovní projížďky úchvatnou přírodou, supermoderní a mimozemská věž z jiného světa. Dnes už ten wow efekt pod vlivem novějších her co jsem viděl zmizel, ale stále je na co koukat.

A samozřejmě hratelnost. Tak ta je i dneska na 100%. Už díky tomu, že Half-Life 2 je neskutečně různorodý. Ano některá kola jsou trošku moc dlouhá, některý typ akce Vám nemusí vyhovovat, ale najdete tu všechno. Budete se se zapnutou baterkou plížit kanály plných monster, v zbořeném městě s partou spolubojovníků zažijete pravou urban akci plnou sniperů, bomb a trosek, procházet strašidelné vězení, město plné zombíků, projíždět člunem či autem v nádherné přírodě, plné staveb, které můžete prozkoumat a případně si otevřít cestu dál. Za vrchol považuji misi, kde po vzoru hororu Chvění se budete vyhýbat písku plnému písečných brouků - aby se pak karta obrátila a Vy, obdařeni broučími feromony budete velet nekonečné armádě brouků při útoku na jinak nedobytnou základnu. Nebo dobývání naprosto velkolepé, cizí a mimozemské věže. I datadisky obsahují nejeden památný moment a například při obraně údolí před Stridery jsem potil krev.

Navíc mise obsahují nejeden skript a hlavně logické úkoly. Ty většinou řešíte s pomocí reálné fyziky - prostě si přestavte co by mohlo fungovat ve skutečném světě a bude to fungovat i ve hře. Co by mělo jít rozbít rozbít jde atd. Každá mise je tak jedinečným zážitkem.

Samozřejmě bez bojů by to nešlo a naštěstí autoři se vytáhli. Combine jsou v podstatě vojáci, kteří po zásahu moderní zbraní padnou jak podťatí, ale umí výborně spolupracovat, házet granáty, občas snipeřit nebo stavět obranné věže. A kromě nic se vrací i staří známí - headcrabové, co Vám jedním skokem seberou všechny životy až na 1, zombíci, stropní chapači, ale také nepřátelé noví jako antlioni, píseční brouci jak z Hvězdné pěchoty či monumentální Strideři, obří třínozí roboti, kteří jen tak nepadnou. Navíc opět logicky - nepřátelé nebojují jen s Vámi, ale i mezi sebou. Combine nemilosrdně pobíjí veškeré příšery, když se potkají antlion a zombie tak se do sebe pustí a můžete se koukat jak to dopadne. A v roli nečekaných spojenců se vrací energetičtí Vortigoni, kteří jsou ve dvojce úplně jinou rasou, než v prvním díle.

A nakonec zbraně. Ano k Freemanovi patří páčidlo, ale to tentokrát příliš nevyužijete, stejně jako slabší pistolku. Ale už takový magnum udělá se zombie nebo vojákem krátký proces, slabší samopal se hodí proti slabším soupeřům, silnější skolí cokoliv. Brokovnice je pak ultimátní v často procházených úzkých prostorech, kde si stačí počkat na vojáka za rohem. Mínusem je kuše, kterou můžete sniperovat, ale netrefíte nic, protože náboj neletí přímo a také raketomet, protože pobere jen tři rakety a další poblíž většinou nejsou. Hra má plno lékárniček, dobíjecí stanice, baterka funguje díkybohu nezávisle na zbrani, zaměřovač se netřepe při palbě, zkrátka boj je perfektně odladěný.

A pak je tu Gravity Gun, který byl v datadisku Dooma 3 úplně k ničemu. Tady je to ale parádní, protože má tisíc využití. Ať už budete chytat a skládat bedničky či prkna kvůli cestě dát, vytrhávat mříže a zabedněné dveře, rozbíjet bedny s náboji, podávat si nedostupné vybavení, či házet po soupeřích výbušné sudy či kotoučové pily (chuťovka), nepustíte ho z ruky. A když Vám ho v Citadele upgradují, stene se z Vás vraždící polobůh se silami ala Jedi.

Zkrátka podruhé za sebou dávám hře 100%. Half Life je hra s úžasným příběhem plným skvělých postav, na svou dobu neskutečnou grafikou, plná perfektní akci a především neskutečně rozmanitých misí a prostředí. Pro mě osobně nejen 3D akce, ale i hra roku 2004.

Pro: Příběh, postavy, grafika, rozmanitost misí, fungující fyzika, nepřátelé.

Proti: Nemá to zakončení.

+37
kaslikjochanankaslikjochanan
Dohráno
  • PC 90
Mezi mými resty až do nedávna zůstával Gordon Freeman. To i přes to, že jsem k odehrání alespoň HL2 byl opakovaně vyzýván. Několikrát jsem to zkoušel, ale vždycky mě hra dřív nebo později přestala bavit. Nejčastěji jsem končil někde kolem čtvrté kapitoly (Water Hazard). Nakonec jsem se zařekl, že tuhle část musím překousnout, protože není přece možné, aby něco takhle nudného bylo tolik opěvované. A sakra, jak jsem za to rád.

Hra vypadá stále velmi důstojně a snad jen ve chvíli kdy stojíte na místě a podíváte se třeba na vlnitý plech, uvědomíte si, že jde skutečně o starší titul. Spousta lidí ocení, že je ve hře jen velmi malé množství cut scén. Hra je díky tomu mnohem svižnější. Spoustu důležitých informací se dozvíte jen z toho, že jste pozorovatelem dialogu dvou postav. A když se vám nechce poslouchat, tak si třeba páčidlem rozmlátíte pár krabic abyste se nenudily. Ne každý je hltač příběhů (jako já) a hledá byť jen tu akci. Snad i proto Gordon nemluví. Ono by působilo opravdu bizarně, kdyby na něco odpovídal a u toho naháněl Lamarra.

Hra je perfektně dávkovaná. Ano, jak píši na začátku, jsou místa, které jsou nudnější. Výše řečenou pasáž jsem nakonec překousl. Musím ale přiznat že to, jak se mění prostředí, a to velmi výrazně, ve spojení s přidáváním a kombinováním nových nepřátel je pohlcující. Akce se postupem hrou zrychluje, ale tak aby i úplný nováček měl dostatek času naučit se vše potřebné. Lidé, kteří měli na starosti level design, by si zasloužili vytesat do skály alias Mount Rushmore.

Zbraní ve hře není tolik jako nepřátel, ale účinkem se celkem výrazně liší. I když co si budeme nalhávat, nejdůležitějšími jsou páčidlo a Gravity gun, z které se vyklube ta nejzábavnější věcička, kterou by chtěl mít každý doma. A to nejen kvůli sundání koření z nejvyšší poličky v kuchyni, nebo třeba k odklizení dopravní zácpy.

Abych byl taky trošku kritický, jak to mívám ve zvyku, na nějaký ten problém jsem narazil. Párkrát jsem se zasekl a musel se kouknout na Youtube, protože jsem nevěděl kudy kam a vždycky se ukázalo, že jde o nějakou pitomost, kdy jsem si nevšiml nějaké škvíry, kterou jsem měl prolézt. To ale můžete dávat za vinu mně. Další problém jsem měl s Gunship. Obrovský živý dron, kterého jsem pokaždé, když jsem ho potkal, nemohl sestřelit dlouhé desítky minut. Opět to mohla být moje neschopnost, ale i podle videí jsem nechápal co že to dělám špatně. V takových případech jsem hru i několikrát vypnul. Jen pro jistotu, protože na disku mám i důležitější věci a nerad bych o ně přišel.

Umělá inteligence bývá u stříleček slabota. U nepřátel to nevadí, U přátel už ano. Když vám spojenci stále dokola nabíhají na jistou smrt, chvíli je to sranda. Po nějaké době to už tak legračně nepůsobí. Navíc občas někdo stojí mezi rámy dveří, v kterých se potřebujete schovat. Je sice hezké, že se vám v klidu omluví, já na to ale odpovídal „Díky, ale uhni, střílejí mi do zad.“
Na druhou stranu si vzpomínám na vtipnou situaci, kdy jeden člověk upozornil na minu a v tu chvíli vylétl do vzduchu.

Část hry jsem prošel s chybou známou jako lighting glitch. Tedy že tam kde měla být tma, šero, jsem měl normálně světlo. Co se týče HL2 je to vcelku známá chyba. Nevím, čím je tvořená, ale možná za to může jen stáří hry.

Co se týče hudby, ta je to nejslabší. Není špatná, to ne. Určitě znáte ten pocit, kdy vám nějaká melodie ze hry zůstane v hlavě dlouhé dny až roky. Tohle se mi tu nestalo. Co bych tedy poradil tvůrcům pro případné pokračování (mrk mrk) je to, aby zapracovali na soundtracku. V ostatních ohledech není zas tak moc co zlepšovat.

Teď si ještě víc uvědomuji, proč se říká „Takové hry se už nedělají“.

Pro: level design, grafika, fyzika, gravity gun, páčidlo, Lamarr, G-man

Proti: slabší soundtrack a umělá inteligence

+26
GlobsterGlobster
Dohráno
  • PC 100
"To je ono." Tohle si v duchu řekl, či pocítil snad každý hráč Half-Life 2. Já si to říkal při každém z šesti dohrání tohoto magnum opusu společnosti Valve. Jenom pár hrám jsem dal 100%. Takové hry totiž může člověk hrát pořád dokola, rozebírat, pídit se po všemožných detailech a nikdy neomrzí, protože pokaždé zažije něco nového. Je ale těžké jednu jedinou hru nazvat svou nejoblíbenější, jelikož toho člověk za život nahraje spousty a těch her, na které nikdy nezapomene, má hodně. Pokud bych ale měl z toho mého mála, co jsem zatím hrál, vypíchnout jednu, tak je to bez rozmýšlení právě Half-Life 2.

Bohužel jsem nezažil velkolepé vydání v roce 2004, ale pamatuju si demo, které jsem hrál tak 10×. Co mě zarazilo, byla atmosféra světa této hry, která byla úplně odlišná, než na co jsem byl dosud zvyklý. Všechno bylo tak uvěřitelné a hmatatelné. A ta hudba jak z úplně jiného světa, exotická, podobně jako samotní okupanti naší Země. No a Gravity Gun. Ta mě prvně zmátla a ptal jsem se sebe, na co si to tvůrci hrají, ale později mi přišla jako organická součást reálně fyzického světa hry. Telekinezi dnes najdete nacpanou skoro všude, ale tak skvěle jako v Half-Life 2 to nikde není. Graficky a zvukově na mě hra působila nezvykle ostře a přesně. Dále mě šokovaly animace obličejů postav, s kterými se ve hře potkáte. Měl jsem zakořeněnou představu, že hry umí hýbat jenom spodní čelistí dolů a nahoru. Hry následujících let staví na dokonale propracované mimice této hry.

Co dodat? Ammunition Depleted. Na Facebooku mám již 4 roky stejnou cover photo s Gordonem Freemanem a jen tak to nezměním. Příběh tichého protagonisty mi strašně sedl. Dokonce jsem donucoval svého staršího bratrance tuto hru hrát, nebo se alespoň dívat, jak ji hraju já, protože jsem měl velké nutkání všechny ty pocity sdílet. Bohužel, zůstal jsem mou rodinou nepochopen. Byly to skvělé časy, kdy střelba z pulzní pušky byla slyšet až na ulici...

A nakonec (podle mě) hymna Half-Life 2, i když je neoficiální: Remix Triage at Dawn.

9.1 hrs last two weeks / 129 hrs on record

Pro: Všechno (Grafika, Fyzika, Hudba, Gravity Gun, Postavy, Příběh)

+37 +38 −1
vodkasesemtexemvodkasesemtexem
Dohráno
  • PC 80
HL2 je stejnej jako HL2, kámo, jen je to vydaný v jiný době. Takhle nějak bych si představoval pokračování mých oblíbených her, což HL teda rozhodně není, proto jsem mu dal taky jenom 0%.
-25 +2 −27
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 95
Bývá zvykem, že úspěšné snímky se dočkají druhého dílu. Většinou však tvůrci a producenti nesáhnou po dvojce, dokud není potvrzen úspěch jedničky skrze prodejnost. Rejža našeho HL měl věci dokonale pod kontrolou. Nejenže předpokládal úspěch prvního dílu, nejen, že se mu podařilo zajistit, aby pana Freemana nepřetáhla konkurence, ale ještě se dokázal postarat o to, aby Fremanův honorář byl z platu pro vědce snížen na plat pro nepřítele lidu, který činí přesně 0 dolarů a jedny brýle. Navíc už první díl ukázal, že Freeman má problémy s přednášením svých replik (více toho namluvil i jeho oblek) a tak bylo rozhodnuto, že i v druhém díle budou místo něj promlouvat jeho zbraně.

A tady je krátké představení jednotlivých snímků HL2, které byly složeny do jednoho dlouhého, zhruba jedenáctihodinového filmu. Všimněte si, prosím, že propagační plakáty k HL2 se mění v závislosti na tom, kolik snímků jste již shlédli. Proto tvůrci důrazně doporučují si vždy po dvou snímcích udělat přestávku a krom jiných radovánek vyjít z kinosálu a podívat se na dveře, kde bude opět nový živý obrázek.


Panoramatický plakát 1 – Po náměstí se procházejí podivná individua.

Film I - Point Insertion (20:00)
Rejža prostě miluje vláčky… Ale též miluje policejní brutalitu a policejní honičky. A tak si Gordon ozkoušel honičku při útěku skrze byty a policejní brutalitu, to když musel ze země zvednout plechovku. Všimněte si, že oproti prvnímu dílu nejsou předměty na scéně přitlučeny k podlaze. Je to dáno tím, že se rejža už nebál případných krádeží na place. Ostatně levitující foťáky měly i jiné funkce než jen fotit zlobivého Gordona a posílat fotky bulváru.

Film II - „A Red Letter Day“ (15:00)
Další krátký snímek, který měl za úkol nastolit zápletku a představit hlavní hrdiny. Můžete si všimnout několika navrátilců z prvního dílu, stejně jako nových postav. Tu nejzásadnější obdržela jistá Alyx – dcera jednoho z hlavních herců, jež byl už v HL1. Říká se, že šlo o tlačenku ze strany slavnějšího tatíka. Eli to vyvrací tím, že roli dostala zcela zaslouženě, neboť jako dcera Afroameričana a Asiatky dvojnásobně splňuje normy na počet zástupců různých ras v Amerických filmech. A co názor samotné Alyx? Ta kdysi prohlásila, že na roli se hodí ideálně. Na rozdíl od Gordona umí mluvit, hrát i dobře vypadat a tak se oba skvěle doplňují.


Panoramatický plakát 2 – Nad zaprasenou řekou prolétá vrtulník

Film III - Route Kanal (1:05:00)
Špína a zápach patří do každého pořádně drsného filmu. Do tohoto navíc patří i headcrabi a zombie. Bohužel z mimozemského ansáblu HL1 se do druhého dílu podívala jen hrstka druhů. Tohle lze oprávněně považovat za veliký zápor celého filmu, stejně jako skutečnost, že všechny zombie na sobě mají totožný kostým. Holt i tady se muselo občas šetřit.

Film IV - Water Hazard (1:05:00)
Snímek, který na scénu přinesl podomácku vyrobené vznášedlo. Protože v něm měl Gordon strávit zhruba hodinu, muselo být vznášedlo upraveno tak, aby mu dokonale sedlo. Nicméně se ukázalo, že Gordon je velmi skromný a je ochoten spokojit se s nejhorším šrotem. I když za tím prý vězí doporučení Gordonova lékaře, aby zvýšil příjem železa. Párkrát se totiž povedlo zachytit Gordona, jak během honičky s vrtulníkem olizuje rezavou konstrukci vozu.


Panoramatický plakát 3 – Malebné noční městečko

Film V - Black Mesa East (20:00)
Další krátký snímek, v němž se navíc představí Gravity Gun. Tvůrci filmu měli tehdy obrovské potíže, neboť se předpokládalo, že spousta lidí, hlavně skladníků a kanálníků bude o Gravity Gun usilovat. Nezbylo než přidat do filmu scénu, v níž se podařilo Gravity Gun degradovat na hračku pro děti a psí miláčky. V tomto snímku se mimo jiné opět hodně projevila hlavní ženská hrdinka. Když se udělovaly ceny za nejlepší herecký výkon, Alyx se už už viděla na pódiu, jak přebírá cenu. Bohužel, vítězství si odnesl jistý Dog.

Film VI - „We don’t go to Ravenholm…“ (1:20:00)
Natočit horor byla pro rejžu výzva. Výsledek se povedl na výbornou, atmosféra pěkně zhoustla a i zombie si prý užily jako nikdy. Nabílit barvou, přeseknout kotoučem, srazit z okapu, upálit, rozmáčknout, rozsekat ostřím nebo prostě zastřelit? Takhle vypadá Nezvratný osud 17.


Panoramatický plakát 4 – Výhled na rozflákanou silnici a železniční most v dáli

Film VII - Highway 17 (1:00:00)
Gordon nikdy neměl sportovního ducha a tak místo závodů s Antliony dal přednost putování napříč krásami pobřežních oblastí. Jen on a jeho bugína. Tento romantický snímek bohužel poněkud narušila kvalita silnic a tak si oba milenci museli kolikrát vypomoci, aby se vůbec dostali dál.

Film VIII - Sandtraps (1:05:00)
Na pláží lze dělat řadu věcí. Vyrývat do písku nápisy, stavět hrady… Ale mysl bývalého vědce nabízí i jiné alternativy. „Co takhle přejít pláž, aniž bych šlápl do písku…“ Že to bude nuda? To neznáte Gordona.


Panoramatický plakát 5 – Zašlým vězeňským blokem se ozývá roztomilá střelba

Film IX - Nova Prospekt (35:00)
O útěcích z vězení bylo natočeno tolik snímků, až to jednoho otráví. Náš rejža přišel s lepším scénářem – vniknout do vězení. Gordon zprvu nesouhlasil, ale změnil názor, když si ho oblíbila skupinka antlionů, kteří ho prohlásili za svoji královnu. Rázem se ukázalo, že dobýt vězení s nekonečnou a hlavně milující armádou za zády nebude zase tak těžké.

Film X - Entaglement (50:00)
Zatímco HL1 těžil z mimozemské fauny a flóry, HL2 se soustřeďuje na mimozemskou technologii. A tak si Gordon našel nové kamarády v automatických střílnách. Stejně si ale Gordon nejvíce pochvaloval navrátivší se Alyx. Probíjet se vpřed s parťačkou po ruce nebylo marné ani pro diváky, kteří navíc mohli ocenit její vytříbený humor – „Mluvení nech na mě, Gordone.“


Panoramatický plakát 6 – Ze zničeného města stoupá smrdutý dým

Film XI - Anticitizen One (01:20:00)
Vědec Gordon, nyní už prakticky polobůh, se vrátil do centra dění. Zvažovalo se, že tento snímek bude muset být v mnoha zemích včetně samotných USA cenzurován, neboť ponouká utlačované občany ke vzpouře. Nakonec ale na nic takového nedošlo, protože podle průzkumu je v našem světě velmi nízký počet brýlatých vědátorů se schopnostmi elitních vojáků a neobyčejným charisma, které dokáže strhnout masy lidí a Vortiguantů. Všimněte si prosím, že z Gordona se stal natolik zkušený vojevůdce až je schopen kolegům rozkazovat náročné příkazy – běž a zůstaň. Holt stratég se nezapře. I kolegové se stačili během těch let vyvinout ve schopné bojovníky, kteří dokážou obírat padlé nepřátele o zbraně a léčit se navzájem.

Film XII - „Follow Freeman“ (1:00:00)
Tento film je varovným ukazováčkem pro všechny idoly davu. Dokud Freemana následovali jen lidé, ještě to šlo. Když se v davech fanoušků objevili dvacetimetroví Strideři, dostalo následování Freemana poněkud nový rozměr, který někdo ze štábu mimoděk pojmenoval jako: „Running Freeman“


Panoramatický plakát 7 - V interiéru Citadely si líně visí mimozemské kablíky.

Film XIII - Our Benefactors (30:00)
Blízký střet s mimozemským světem si diváci užili už u prvního dílu. V tomto díle došlo na velmi blízký střet s mimozemskou technologií a výslednou technikou. Ukázalo se, že ona mimozemská technologie si s tou naší moc nerozumí a výsledkem byl zábavní park uprostřed Citadely. Vedoucí kolotočář, pan Gordon, zdarma poskytnul svým dobrodincům výlet do stavu beztíže. Tak vypadá opravdová vděčnost.

Film - XIV Dark Energy (20:00)
Být kolaborantem se ne vždy vyplácí. Své o tom vteřinu před smrtí věděl i úhlavní záporák tohoto snímku a vlastně celého filmu. Jen škoda, že pan Breen spíše než na sebe sázel na své chlebodárce a techniku. A tak je mnohými diváky pamatován jako „nejužvaněnější boss všech dob.“ Nakonec je třeba dodat, že náš rejža na svou hereckou hvězdu ani tentokrát nedal doplatit. Holt HL3 klepe na dveře. Anebo ne?

---

Na závěr trochu vážněji. V souvislosti s HL2 je ještě jedna věc, kterou je třeba říct – ve hře existují secrety, které se dají rozdělit do dvou skupin. V té první jsou oficiální secrety označené Lambda symbolem (45). Nasbírat jich alespoň pětatřicet zvládne snad každý, jelikož drtivá většina je tak na očích, že jdou jen stěží přehlédnout. V druhé kategorii jsou oblasti, které vypadají kolikrát lépe skrytě, ale hra je za secret nepovažuje. Celkem škoda. Hráč si pak myslí, že prošel všechno, ale kdeže.

Pro: Design úrovní, druhy nepřátel, provázanost úrovní, vozidla, zajímavé prostředí, každá kapitola o něčem trochu jiném, animace postav, kvalitní spolubojovníci, přítomnost secretů

Proti: Málo zbraní a málo potvor (oproti HL1), zpracování secretů, častý prvek "hledání bedny s raketami"

+23 +24 −1
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 100
Dokonalost. Věřte mi, tím slovem šetřím. Ale teď v tomhle případě se hodí opravdu na sto procent. Majestátní. Velkolepá. Dechberoucí... dokonalost. Na jednom obalu jsem viděl rčení od jistého PC hráče, který se k HL2 vyjádřil slovy: "Nejlepší hra všech dob". A víte vy co? Ten týpek možná opravdu nebyl příliš daleko od pravdy...

Byl jsem docela malý, když Half-life 2 vycházel. Pamatuju si, že tehdá ke mně přišel táta se slovy: ,, Honzi, pojď se na něco podívat, to budeš čumět!" Ukázal mi trailer, oba jsme byli úplně hotoví z neskutečně brilantní přelomový grafiky, která naprosto skvěle například zachycovala mimiku obličeje či výbuchové efekty. A moment kdy Gordon gravity gunem sebral granát a hodil ho zpět na nepřátelského vojáka nikdy nezapomenu. To bylo boží! A poté jsem hrál samotnou hru. No... co říct... připadal jsem si jako Fry z Futuramy, když se v roce 3000 rozmrazil. Valve jsou mistři ve tvoření naprosto efektní atmosféry, událostí a všeobecné hratelnosti. Umí vytvořit tak neskutečnou vizuální podívanou, že z toho člověku padne brada na zem. Už jen tajemně laděný začátek s monologem Cigaretového muže z Aktů X (G-man) vám říká, že se na vás chystá něco velkého. A vskutku tomu tak je. Atmosféra celé hry je jedinečná. Depresivní země pod okupací imperialistických emzáků, zamořená brouky z Hvězdné pěchoty a obličejových přisávek z Vetřelce rozhodně není místem, kam by člověk jel na dovolenou. I přesto se však najdou tací, kteří se rozhodnou za matičku Zemi bojovat, ať to stojí cokoliv. A spasitelem je opět "The Freeman", který je živým důkazem toho, že vědec s brýlemi se automaticky nerovná měkej nerd!

Zákony fyziky jsou v téhle sérii legendární. Když se opřete o houpačku, ona houpe! Když hodíte melounem o zeď, on se rozfláká! Když hodíte granát mezi malé objekty, ony lítají naprosto logicky kolem! Kroutil jsem nad tím hlavou, teď už to zas tak velká věc není, ale tehdá mi mohly vypadnout oči z důlků. Progres samotného Freemana je taky vynikající, počáteční až adrenalinové útěky z bytů, přes vaší první pistoli až k epickým monstrózním bitvám s jednotkami Combine a jejich hulákajícími Stridery. Oh... a Ravenholm, ten byl... taky nezapomenutelný. (pod touto větou se nachází hrozivé vzpomínky na ty příšerné rychlé zombíky, kteří mi vždycky málem způsobili infarkt.) Souboje jsou maso, obzvlášť ve druhé půlce hry. A Gravity Gun je dost pravděpodobně králem všech bizarních a originálních FPS vychytávek. Samotný herní příběh na FPSkovou hru je také bezvadný. I když je to jen neustálé postupování vpřed, hra nám velice hladkým způsobem předává sled zápletkových událostí, kterým se lehce přizpůsobíme a užíváme si to. Nouze samozřejmě není ani o zajímavé charaktery, mezi starými známými z jedničky jsem vždycky velice rád viděl sympaťáka Barneyho, ale úplně nejvíc září vaše parťačka Alyx, která je jak povahově, tak i vzhledově neskutečně sympatická. Má smysl pro humor, má styl, je sexy a umí to s bouchačkou. No kdo by si stěžoval? Hudba je dost expresivní, což je jedině dobře, do polorozpadlého světa se hodí nadevše. A byť tenhle typ hudby úplně nemusím, Half-Life mi jí svou geniální hratelností přiblížil natolik, že tři tracky mám i ve svém výběru. A to už je jako velikánská pocta!

A zápory? Nevím... fakt nevím. To, co se mi možná moc nezamlouvá, je asi právě naprosto tichý Gordon. Vždycky jsem si říkal, jak by to bylo cool, kdyby uměl i mluvit. Ale to je věc, která k němu už vlastně tak nějak patří a charakterizuje ho, i samotní tvůrci si z toho taky dělaj prdel. Ale jinak? Ne... fakt nevím.

Youtuber Angry Joe jednou řekl, že nikdy neexistovala dokonalá hra. A musím s ním souhlasit, nicméně jsou hry, které se té dokonalosti, přiblíží velice blízko. Nevím, jestli bych si troufl říct, že HL2 je nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál, možná i je, ale jistý si tím nejsem. Jsem si ale jistý, že je to zatím jedna ze dvou her, která ode mě dostala 100% hodnocení, protože si to opravdu zaslouží. A i když jsem spíše RPG fanda, musím uznat, že tohle mistrovské veledílo, si u mě v srdci vzalo svůj kousek. A já vůbec neprotestuji. Co říct?... Snad jen- ať jen žije král a vládce všech FPSek a (možná) nejlepší hra všech dob!

Pro: Hratelnost, efektní podívaná, grafika, bitky, příběh, postavy, hudba, atmosféra

Proti: Nedá mi to, ten Gordon mohl mluvit

+46
Jo_DoJo_Do
Dohráno
  • PC 90
Pokračování sci-fi 3D akce.
Po otevření portálu do jiného vesmíru, byl svět zamořen hmyzem a různými cizími zvířátky a navíc odtud přišli i nepříjemní mimozemšťané, kteří zotročili planetu. Je třeba spojit se s hnutím odporu a něco s tím udělat.

Hru mám ze Score č. 215. Ležela mi na disku 3 roky nedohraná. Zaseknul jsem se tehdy hned v úvodu, když mi po skoku z okna do jakéhosi dvora nešly otevřít dveře, tak jsem to vzdal. Náhodou ji před pár dny rozehrál synovec, který vymlátil ty dveře popelnicí, takže jsem po něm mohl pokračovat a dohrát to. Hmm. Asi už stárnu.

Half Life 2, je bezpříběhová hra s důrazem na detail, zábavný boj a atmosféru. Má povedené skriptované minipříběhy, na kterých si vývojáři opravdu dali záležet. Skutečně dělají dojem uvěřitelného světa a živých lidí. Voják, který se po boji unaveně opírá o bránu a má evidentně všeho dost, jako by mi svým postojem říkal, dejte mi na chvíli pokoj, musím se sebrat - i když ve skutečnosti neříká nic. Podobnými maličkostmi je hra nacpaná a já jsem si jich během hraní dobře všímal.

Alyx a její pejsek byli bezva, otec Grigori a jeho stádečko překvapili, jízda v různých dopravních prostředcích s občasnými zastávkami na vyčištění, bavila. Nejvíc mi ale utkvěl v paměti most - což vzhledem k faktu, že trpím hrůzou z výšek nepřekvapí. Potěšila mě i sbírka východoevropského vozového parku - moskviče, trabanty, volhy, robury, snad jsem zahlédl i náklaďák Avia!

Hry od Valve jsou tradičně kvalitní po všech stránkách, takže krásná grafika spojená s optimalizací pro méně výkonné počítače, je samozřejmostí (aby taky ne, když to stálo 40 milionů dolarů). Nevím, co bych hře vytknul - snad jen, že mi párkrát vytuhla při loadingu a na úplném konci jsem pořádně nevěděl, co mám dělat, abych zastavil prchajícího nepřítele.

Pro: Akce má spád, Alyx, Dog, otec Grigori, perfektní pocit ze zbraní, uvěřitelný svět

Proti: Absence příběhu?

+31
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 100
Rise and shine, Mr. Freeman. Rise and... shine. Not that I... wish to imply you have been sleeping on the job. No one is more deserving of a rest, and all the effort in the world would have gone to waste until... well, let's just say your hour has... come again.

Half Life 2 je najlepšou hrou akú som kedy hral.

Prečo? Lebo ma za tých 15 hodín hrania ani chvíľu nenudil. Ponúkol stále niečo nové. Bojujete s prerasteným hmyzom, zajazdíte si na bugine, zahráte sa s revolučným manipulátorom, vystrašíte sa v Ravenholme, zajazdíte si na vznášadle, bojujete proti obrovským robotom atď. Epické a na FPS značne rôznorodé dobrodružstvo, ktoré má množstvo sviežich nápadov. Manipulátor je asi zbraň, ktorá mi z hier najviac utkvela v pamäti. To rozličné chytanie predmetov (cirkulárky!) a vrhanie na nepriateľov alebo nezabudnuteľný upgrade, s ktorým sa dalo dotieravých šťastlivcov naučiť lietať.

Dog, throw something bigger!

Prvý Half Life ponúkol nezabudnuteľnú atmosféru hlavne v stiesnených laboratóriách a nebyť Xenu, ktorý síce bol zaujímavý, ale nebavil ma, tak by bola na prvom mieste práve jednotka. Half Life 2 ale ponúkol gameplay, ktorý ma bavil od začiatku až do konca a nech sa snažím ako len chcem, neviem prísť ani na jeden jediný zápor alebo vec, ktorá by mi na hre nejako veľmi prekážala.

Man of few words, aren't you?

Ak by som mal odporúčiť niekomu len jednu jedinú hru akú si má kedy zahrať, bol by to práve Half Life 2.

Pro: Všetko :)

Proti: Niečo tam určite bude, ale ani za boha si neviem spomenúť, čo to je :)

+46
georgieMT82georgieMT82
Dohráno
  • PC 100
Tak si sedím vo vlaku idúcom do postapokalyptického mesta City 17. Bezradne sa pozerám vôkol seba. Pravdepodobne som po katatonickom šoku, pretože zo seba nedokážem vydať ani len jedno jediné slovo.
Vystupujeme, obklopia ma úžasné exteriéry bezútešného mesta, kde sa snúbia prvky hi-tech so strohými kubistickými tvarmi socialistického realizmu východného bloku (predlohou City 17 bol srbský Belehrad, vrátane budovy Parlamentu...).
Stretávam pár dobrých známych, už začínam tušiť, že je predo mnou niečo veľké. Stiesňujúca atmosféra všade navôkol, pocit absolútnej neslobody a útlaku, všade kontroly a kamery ako v orwellovskej budúcnosti.
Predieram sa cez kanály, konečne mám aj niečo v ruke, bez zbrane by moja životnosť v tomto krajne nepriateľskom a odpornými bytosťami zamorenom prostredí nebola dlhá. Stretol som sa s úžasnou ženou Alyx (ktorej obdobu len márne hľadám v reálnom, nevirtuálnom svete...), tá mi neschádza z mysle...
Likvidujem obyvateľov tohto nepríjemného herného sveta, ich výzor mi naháňa zimomriavky. Preveziem sa na vznášadle až do Ravenholmu, kam už nikto nechodí. Veľmi rýchlo zistím, prečo. Medzičasom sa zotmelo, hra si šlape v reálnom čase. Prečo práve v noci musím byť na takom hrôzostrašnom mieste? Brrrr...
Ravenholm je za nami, pred nami však divoká jazda po Highway 17. Hmyz rasy Antlion ma prenasleduje a privádza ma do zúfalstva. Pár akrobatických kúskov, pokocháme sa krajinkou a piesočnatými plážami... tie však vystriedajú klaustrofobické priestory väznice Nova Prospekt. Na denné svetlo sa dostávame s mojou Alyx (Bože, prečo len jej nepoviem aspoň jedno slovo...) a stávam sa rešpektovaným vodcom hnutia odboja. V strmhlavých akčných pasážach sa prestrieľame cez celé mesto až k víťazstvu vo futuristickej Citadele. Zbohom, nadvláda Combine... dokázali sme to. Hoci nás to stálo nemálo utrpenia, krvi a sĺz...

Pro: príbeh, dynamické tempo, prostredie, nepriatelia, fyzika, atmosféra, logické hádanky

Proti: aké proti? 100%

+22 +26 −4
IbanezIbanez
Dohráno
  • PC 95
Tak opět čerstvě dohráno a proto se můžu směle pustit do komentáře. První věc, kterou bych chtěl vyšvihnout je pořád velice pěkně vypadající a příjemné grafické rozhraní hry. Další skvělou věcí je samozřejmě hratelnost. Už původní hry Half-life vždy patřily svou hratelností k absolutní špičce, ale příjde mi že dvojka ještě posunula tu laťku o kus dál.
V druhém dílu je samostatnou kapitolou fyzika, která je všude přítomná a celý příběh a prostředí tím dostává ještě o další metu dále.
Prostředí je naprosto unikátní a uvěřitelné, kdy při procházce samotným městem a nebo zákoutími City 17, člověk cítí jakoby ty místa opravdu existovaly.

Samozřejmě jako každá jiná hra, má i HL2 své nějaké drobné chybičky a zápory. Asi tou největší bych zmínil část We don't go to Ravenholm, kdy Gordon prochází, jakýmsi předměstím City 17, které se s hororovým nádechem snaží hráče vystrašit za každým rohem. Nevím proč, ale mě se tato část z jinak unikátní hry líbí asi nejméně, a možná tím, že vypadá nejméně přirozeně a dost uměle. Abych to upřesnil, byla to asi jediná část hry, kdy jsem tak nějak pořád čekal na to, kdy už to bude končit. Naštěstí pro mě, to nebylo zase tak dlouhé.

Ale po troše kritiky se vrátím k dalším kladům, a to převážně k nepřátelům, kterých není sice mnoho druhů, ale stačí tak akorád a pro mě jako žádného Hardcore hráče byli i příjemně obtížní, tudíž že jsem nemusel u každé takové té vrtulové housenky dávám 10x load než jsem jí konečně zabil dřív než ona mě.

A konečně se dostávám ke kladu největšímu a tím je zbraň všech dosavadních herních zbraní, Gravity Gun. Tak jako má Luke Skywalker svůj světelný meč, tak díky této hře má u mě Gordon společně s páčidlem ještě Gravity Gun. Jednoduchý na ovládání, a při správném použití je neuvěřitelným pomocníkem, ať už v otázce přenášení předmětů tak v otázce života a smrti, kdy jím lze s pomocí např. cihel nebo kotouče pily eliminovat i řadu nepřátel.

Příběh je opět propracovaný a navazuje na původní hru. Skripty se rovněž autorům povedly, nicméně to by i člověk očekával, když se jedná o jeden ze základních principů úspěchu prvního dílu. Je hezké že valve zde zařadili i původní postavy jako Barney nebo doktory a přidali velice hezkou Alyx a přítulného "pejska".

Líbil se mi i závěr, jen ho mohli autoři udělat o malinko těžší, a to říkám i já, jakožto, jak jsem zmínil, žádný HC hráč.

Každopádně HL2 je hrou, na kterou jen tak nezapomenu a doufám, že si ji zase někdy v budoucnu vychutnám.

No nic tak uvidíme co pro nás chlapci vymyslí do třetice, snad nás ta hra bude opět bavit aspoň tolik jako předchozí díly. No kluci si nasadili prvními dvěmi díly laťku hodně vysoko.

Pro: Příběh, fyzika, nepřátelé, grafika,

Proti: Ravenholm mě moc neba a příjde mi umělý, ale možná to je jen můj pocit

+17 +18 −1
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 1162 88
  • PS3 7 89
  • Xbox 0 --
  • X360 1 95
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 0 --
  • Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
28
Odkaz:
http://dbher.cz/h28
Přidána:
06.05.2008
16 let a 204 dní
Hodnocení:
1170 (0-100 %)
Komentářů:
82
Oblíbenost:
Sledovat 98 Chci si zahrát 60
Rozehráno 40 Dohráno 1116
Návštěvnost:
182165× (celkem)
1025× (poslední měsíc)
842× (poslední týden)
4× (dnes)
Více