Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Mass Effect 3
Mass Effect 3
85

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S WiiU
Napsat vlastní komentář
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 90
Mass Effect 3 mě zklamal, zklamal mě tak ,že studio, které jsem podporoval snad od samého začátku a hrál každou jejich hru mě nasralo. Ano, veřejně zde píši, že jsem byl nasrán. Ale po zcela apatickém stavu, kdy jsem jen čučel do obrazovky, jsem si to po čase nechal rozležet v makovici a usoudil jsem že ME3 je stále skvělou hrou.

-Příběh je dle mého soudu stále kvalitní ale je zcela nevyužitý. V podstatě je to vlastně pořád to samé jako u předchozích ME. Najdi něco nebo někoho, kdo ti pomůže zastavit zlé, ošklivé, zlo. V tomto případě, se jedná o zbraň jenž v minulém cyklu konstruovaly Protheané. Ano, jistě, je to jednoduché, primitivní a klišovité, jako si každé ráno měnit ponožky. Ale přeci jen začátek začíná slibně, Reapeři vtrhnou na Zemi jako dav do velkoobchodu před vánočními svátky a já si říkám, jak mám ty několika kilometrový hochy zastavit? Atmosféra je silná a jak se blížil konec, byl jsem ve stále větším a větším napětí, konec trilogie se blížil a jí to cítil až v chlouby svého trávicího traktu.

-Rozhovory, scénář a mise: Dialogy tu byli omezeny na dvě odpovědi, což mi i docela vadilo, protože a poněvadž jsem místy prostě nesouhlasil s tím co se v určitě situaci nabídlo a já toužil po neutrální odpovědi. Celkově je ME3 v tomto aspektu jasně nejslabší. Postavy jsou ale stále napsány skvěle a kromě Ashley, která tu hrála spíš takové křoví (její romance se mi zdála hrozně odfláknutá.) se mi tu líbily všichni, i tak nové postavy, včetně Jamese (ano myslím že je to sympaťák) a Generála/Partriarchy Victuse. Snad každý z předešlých her tu má drobné Cameo nebo scénu. Někdo se ze hry vypařil úplně, např. Emily Wongovou nahradila Džesika Chobot eh. A od několika postav dostanete pouze zprávu. Vedlejší mise kvalitou dost poklesly, podle mě jen natahují herní dobu, nejsou zajímavé po stránce hratelnosti ani příběhu, jako tomu bylo u ME2. Záchranná mise na měsíci Menae nebo vyléčení genofágu a vůbec mise na Tuchance byli super.

-Soubojový systém je nejlepší z celé trilogie, v základu není tak dynamický a střelba není tak hutná jako v Gears of War, nicméně využívání schopností a jejich kombinace, posunují souboje v ME sérii na novou úroveň, systém krytí funguje parádně a celkově se jedná o výbornou záležitost. Musel jsem si na začátku chviličku na systém zvykat, ale velmi brzo mě co celé přešlo do krve.

-Umělá Demence se dočkala znatelného zlepšení a nepřátelé na vyšší obtížnosti dovedou zavařit, spolupracují a na plno využívají svých schopností. Pokrok oproti ME2.

-Optimalizace, Grafika, zvuk. ME3 není ani zdaleka tak vymazlenou záležitostí jako ME2. Pravda je taková, že hra pořád běží velice dobře i na slabších strojích, ale sem tam při načítání lokace trvalo než se počet snímků urovnal. Občas se u Unreal enginu objeví velice známé donačítání textur, čehož byl ME2 ušetřen. Hra ani jednou nezamrzla a nespadla. Takže celkově to je s optimalizací pro PC velice good. Grafika je dost dobrá, obličeje a celkové modely postav, vypadají o něco lépe než u ME2. Hra je také neuvěřitelně tmavá, na Normandy asi drží temnou hodinku a můžeme se asi domnívat proč. Ovšem ozvučení je jiné kafe. nejen že každá zbraň má svůj specifický zvuk ale hlavně už nezní jako by jste střílely z Desert Eagle made by Vietnam tržnice. Dabing je úžasný, což dokazuje fakt že i když animace a mimika už svá nejlepší léta pamatují, díky emotivní hudbě a dabingu dokáží vytvořit kapičku u oka. Každá postava i po ty nejmenší NPC je nadabováno brilantně. Soundtrack je úžasný, každá skladba je unikátní a nesmírně emotivní.

-Multiplayer mě velice překvapil, více jak 100 odehraných hodin myslím mluví za vše. Navíc skvělá podpora ze strany vývojářů, hromada objemných DLC (zadarmo) jen zážitek vylepšovaly a zdokonalovaly. Takřka 100 zbraní, variabilita postav, počet map a měnící se úkoly na nich mi přinesli velice nečekaně, velkou porci zábavy. Ano jedná se o obyčejný horde mode, ale s Mass Effectovským soubojovým systémem je to něco co se jen tak neomrzí.

Mass Effect 3 je nejvtipnější, nejdojemnější z celé série. Na spouty místech je ze hry Cítit stres a spěch. 2D sprity místo 3D modelů, nedokončené chodby a dokonce neotexturované 3D modely. Díky flycamu poznáte hromadu nedodělaných věcí které se vývojáři snažili ukrýt.

Konec mi nevadil tzn. nevadilo mi že se Shepy obětoval pro galaxii ale ignorování všech rozhodnutí, žádný jejich vliv na zakončení. Ajajaj. Špatná reklama, BW slíbily něco co sami nedokázali splnit. Opravdu špatný marketing a uspěchaný vývoj. Ale i tak to dopadlo dobře. Kdyby jsem Mass Effect neznal, nebo nehrál předešlé díly. Šlo by hodnocení o 5% dolů. Někdo hlásá že ME3 je nejlěpčí díl serie, někomu se zase líbí ME1, u mě zvítězila dvojka. Každý díl je v základech stejný a přitom je tak odlišný, a za to BW zasluhují i přes všechny chybky veliké uznání.

Pro: Atmosféra, dynamický soubojový systém, dabing, soundtrack, ozvučení, postavy, multiplayer, velmi dobrá AI, vesmírné bitvy.

+19 +20 −1
TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 90
Tak a je to za mnou, dokončil jsem herní trilogii, která mě naprosto uchvátila. Bylo jenom dobře, že jsem si projel celou trilogii naráz a tak přecházel mezi jednotlivými díly s pevně vrytými vzpomínkami a pocity.

ME 3 je pro mě skvělým zakončením trilogie, tím lépe že jsem se dostal k verzi se všemi DLC a dostupnými patchi. To ale neznamená, že hru beru jako bezchybnou. Různých chybiček, nedostatků jsem našel dost.

V ME 2 jsem nechápal proč lze vylepšít Normandii pancířem, či štíty. Kromě větší palivové nádrže a dvojnásobné kapacity sond, nejsou vylepšení prakticky k užitku. Tak proč v ME3, už tyto možnosti nejsou? Galaxie je nebezpečnější než kdy dříve, teď by se rychlejší pohon, nebo nějaká jiná vychytávka dost šikla.

Získávání armády, tak to jsem si užíval. Poctivě jsem si pročetl každou novou informaci o další posile, a zálibně pozoroval jak zelená linka roste. Tak proč je velikost armády dále nedůležitá? Pokud mám minimum, průběh finále se neliší. Nakonec i tento prvek upozorňuje, že vývoj hry asi nedostal tolik času kolik potřeboval. A tak takovéto odbočky, které končí slepě, docela dokáží zkazit dojem.

Co se týká dialogů, v ME 3 mi přišly opravdu "nejzrádnější". V jistých místech, po špatných zkušenostech, jsem se obával zdali zvolena možnost nepovede v opak, toho co bych chtěl. Několikrát jsem se tak stal obětí, dřívějšího špatně zvoleného dialogu. Na druhou stranu život není jednoduchý, tak proč by to mělo být jednodušší v ME 3.

Ovšem příběh, hudba, atmosféra - to vše absolutně zametlo s výše zmíněnými nedostakty. Už od začátku epičnost z celé hry jen srší a já pociťoval nějaké tempo.
V podvědomí mi to jednoduše říkalo- "už se blíží konec, teď nebo nikdy". Opravdu jsem prolnul s tíživou atmosférou rozbouraných měst a zanikajích civilizací. V žilách mi snad musel kolovat jen adrenalin.

ME 3 (potažmo celá trilogie) u mě určitě neztrácí kvůli tomu, že herní mechanismy nerostou do nebes. Ani tím, že hra nenabízí mnoho vedlejších linií a alternativ. Tato hra se u mě zapsala stejně jako Mafia nebo Witcher. Zkrátka přehlížím mnohé nedostatky, zastaralost atd., hra u mě boduje daným atmosférickým příběhem. který si chci prožít znova.

Co se týká konce, byl jsem spokojen. Nebylo to úplně co jsem očekával ale získal si moje sympatie - zaplať pánbůh. že jsem se nesetkal s původní formou těsně po vydání.
Shepardovu oběť jsem očekával. Překvapily mě tři možnosti, ze kterých jsem si zvolil Syntézu organického a anorganického života. Autoři si ale mohli dát tu práci a pro každy filmeček udělat aspoň odlišné záběry. Změna defacto jen v barvě impulzu = poněkud trapné.

Ačkoli ME3 asi nebyl dodělán tak, jak by si zasloužil. A ačkoli je to solidní hybrid mezi RPG, Akcí a Adventurou. Pro mně je třetí Mass Effect, takový jaký má být. (kromě některých detailů :D )

90% - už aby byla Andromeda!!!

Pro: Kvalitní zakončení série s mistrnou atmosférou.

Proti: Nedodělávky a prvky za které něco musím strhnout.

+19
SmudgeSmudge
Dohráno
  • PC 90
Po více než roce jsem si podruhé střihl Mass Effect 3, již se všemi DLCčky a s vědomím, že už vím, do čeho jdu. Leč napodruhé jsem zažil docela odlišný zážitek. Před prvním dohráním jsem jako ME nedočkavec trpěl spoustou očekávání. Laťka, kterou nasadily předchozí dva díly, byla dost vysoko a já z ní nehodlal sejít ani o stupínek. To mělo za následek výrazněji kritický přístup a ač jsem hru shltnul během asi 5 dní a rozhodně jsem si ji užil, po konci ve mě zbyla určitá pachuť a červíček neustále říkající, sakra, mohlo to být ještě lepší. Po roce, x strávených hodinách v mp a po posledním vydaném obsahu do sp jsem už nevydržel a dal jsem si to znovu s jednou velkou výhodou, už mě nemělo co zklamat.

Začátek
Tehdy, když jsem se celý žhavý pustil do hraní, vzpomínám, že po rychlém začátku a okamžitém napadení Země jsem musel hru ještě jednou spustit znovu, zda jsem si nevybral omylem akční mód hraní a nepřišel jsem o nějakou úvodní animačku. Trochu mě hned zamrzelo, že tam nic takového nebylo, že jsme se přenesli od ME2 střihem o 6 měsíců, všichni přátelé se zase rozutekli a komandér se 6 měsíců kopal na Zemi do .., aby ho z nicnedělání vytrhl až přímo uvítací výbor Reaperů.
Po roce už mě něco podobného nemohlo překvapit a i když by mi stále krátké intro bodlo, potěšilo, že alespoň nutné tutoriálové zlo je rychle odbyto, bohužel stejně jako počáteční pobyt na Zemi. To čeho jsem si hodně všímal v počáteční misi, byla rozplizlá a nehezká textura Shepardova oblečení, která jen podtrhla, jak odbytý začátek ME3 je. Naštěstí pocit odbytosti byl po odlepení pat ze Země ta tam a hra vtáhla jako málokterá jiná.

Rozhovory
U rozhovorů jsem už před rokem věděl, že mi v tomto směru něco chybí. V ME1 i 2 byl zažitý způsob 3 možných odpovědí, dobré, neutrální a zlé, případně ještě speciální paragon/renegade. V ME3 zcela zmizela neutrální možnost, kterou jsem v minulých dílech často využíval a která zajišťovala, že mezi dobrem a zlem je ještě něco dalšího, ač to nemuselo ve výsledku danou situaci razantně změnit. ME3 je kvůli tomu jen černá/bílá a lze ho hrát jen dvěma způsoby. A to přesto, že nově obsahuje spojení paragon/renegade bodů v jakýsi respekt. Pořád to u mě vypadalo, že pokud hraju za správňáka, dávám automaticky možnost nahoře a najednou je možnost volby značně potlačena. Další věcí je košatost rozhovorů a prokecání postav, i v tomhle ohledu mi oproti předchůdcům přišel ME3 nejchudší. To souvisí i s dalším ulehčením práce vývojářů, tedy množství rozhovorů bez přepnutí kamery na snímání tváří. Příliš mi to nevadilo, rozhovor jsem si vždy vyslechl, ale možnost vedení rozhovoru je v takovém případě nulová.

Vedlejší úkoly, scanování planet
Při prvním dohrání jsem měl pocit, že žádné vedlejší úkoly nejsou a jediné, co je třeba udělat, je proskenovat všechny systémy a několikrát se projít po Citadele, aby bez většího snažení přibývaly body připravenosti.
S druhým dohráním musím ocenit výhody tohoto přístupu. V ME1, přestože MAKO je super věc, generické úkoly a interiéry na planetách brzy začnou nudit a rozmělňují jinak vynikající hlavní linku. V ME2 zase bylo obrovské množství systémů k proskenování, které samo o sobě zabralo dost času a u mě to klasicky vypadalo tak, že první dvě tři hodinky, co jsem se dostal na vesmírnou mapu, jsem jen obrážel planetu za planetou a rejdil po ní myší. Když se zadařilo, zahrál jsem si krátkou vedlejší misi. V ME3 mi i vzhledem k hrozbě smrťáků a poutavé hlavní dějové lince přijde průzkum vesmíru nejlepší. Nezabere mnoho času a je to spíš něco na způsob hledání veškeré pomoci, kterou dokáže vesmír nabídnout. Mezitím několikrát admirál Hackett nabídne krátkou odreagovávačku na některé mapě z multiplayeru a rychle zpátky k prioritním operacím. Prostě vedlejší činnosti nebrzdí a hlavní dějová linka je tak obsáhlá a strhující, že další nejsou třeba.

Příběh
Po roce jsem byl znovu ponořen do té bezvýchodné situace všech planet, na nichž jsou jen trochu znatelné stopy vyspělého života. Jak se s tím nemazali a doslova celé miliardy životů se stávají historií, jak je třeba obětovat celé planety a systémy, aby vůbec přetrvala nějaká naděje na přežití. A nakonec a především, jak je obrovsky důležitým jazýčkem na vahách komandér Shepard, skrze nějž lze uvést do pohybu události doslova galaktických rozměrů. Znovu jsem tak zažíval pocity spojené s rozhodováním, na němž závisí existence veškerého života a už, ačkoli ochuzen o momenty překvapení, se nedostavily žádné kritické pohledy třeba na některé přenesené volby z minulých dílů, které si občas vývojáři zjednodušili tak, aby jim vše splynulo a nemuseli se zabývat dalším větvením rozhovorů a děje. Za nejlepší části hry považuji dění na Tuchance a situaci okolo Kvarianů a gethů. Naopak moc rád bych navštívil třeba takový Palaven, nebo vícekrát Thesii, na které to bylo letem světem, a na konci, vlastně ke konci se snad ještě dostanu..

Citadela
Dostávám se k jediné veřejně přístupné oblasti v ME3. Při prvním hraní jsem ji příliš nedocenil, teď už ji považuji za nejživěji pojatou oblast v celé trilogii. Lokace jsou sice nevelké, ale jsou plné života spojeného s beznadějí a s množstvím uprchlíků, kteří na stanici míří. Navíc tu lze potkat staré známé, rozmlouvat pravidelně s posádkou, či sem tam někomu drobněji pomoci. Především se ale oproti předchozím dílům vyplatí na Citadelu nezapomínat a pravidelně ji navštěvovat. Vždy se na ní objeví někdo nový, případně společník, co si rád popovídá, nebo lze jen poslouchat rozhovory lidí, kteří často reflektují aktuální dění v galaxii. Nápomocnou je také mapa, která ukazuje, kde přesně se kdo důležitý právě nachází. Je to sice blbost, ale velmi užitečná. Oproti tomu pořádně zprasený je deník, který prošel nesmyslnou proměnou. Všechny úkoly zobrazuje dohromady, nelze je rozkliknout, rozsáhlejší se buď samy aktualizují a není už vidět historie, nebo se mění za nové. Je to dost nepřehledné a nedává to smysl.

Normandie a posádka
Oproti ME2 se loď poněkud vyprázdnila, což je dáno užším kruhem parťáků. Určitě ale šlo alespoň symbolicky využít některé prostory, které jsou jinak ve trojce klidně celou hru opuštěné. Co je ovšem plus, parťáci se sem tam na lodi přemisťují, mluví spolu a po každé důležité misi prohodí pár slov, takže jsem při opětovném hraní využíval každé příležitosti a běhal po lodi od jednoho k druhému a téměř vždy mi měli co říct. Škoda jen, že jde ve většině jen o poslouchání a pořádných rozhovorů tolik není. Líbilo se mi také operační centrum, kam se v souvislosti s hlavní dějovou linkou dostávali politici a staré známé tváře, aby zde všichni společně plánovali, co zrovna plánovat potřebovali. Přidávalo to tak Normandii ještě větší důležitosti (na závěr na ni vkročí i samotný vrchní velitel Hackett a to s velkou pompou).

Konec
S tím jsem měl tehdy, stejně jako mnozí další, velký problém. Nedokázal jsem přistoupit na to, že o všem nejzásadnějším se rozhoduje v posledních 5 minutách v nepříliš rozsáhlém rozhovoru s dosud nepoznanou postavou. Konec byl tak trochu jak z říše snů. Takových snů, po kterých se probudíte se šťastným zjištěním, že ležíte v pohodlí své postele a pro jistotu ještě rychle zatěkáte po okolí, zda se opravdu nic neděje. Konec byl asi také hlavní důvod, proč jsem ME3 rozehrál znovu až po roce, přitom předešlé díly jsem měl dohrané několikrát.
Druhé dohrání jsem měl okořeněné přídavkem Extended Cut, už jsem přesně věděl, co na konci nastane, a světe div se, bylo to v pohodě. Možná i DLC Citadela, které zahrálo na správnou nostalgickou strunu, v tom mělo prsty. Spokojený s koncem sice stále nejsem, ale podařilo se mi ho zkousnout, tedy věc před rokem netušená.

Další aspekty už jen prolétnu. Hratelnost víceméně od dvojky zůstala stejná, neměl jsem s ní problém. Grafická stránka, pokud mě zrovna něco nepraštilo do očí, byla pro mne zcela dostačující. No a dabing, zvuky i hudba, neříkám křivého slova.

Úplným závěrem, druhé dohrání bylo mnohem lepší než první, už jsem věděl, co mi na hře vadí a mnohem více jsem si všímal toho dobrého. Ještě mi pořád chybí průchod za renegáda, tak třeba zase za rok, třeba už se do toho nebudu muset tak nutit.

Pro: Atmosféra, příběh, oproti předchůdcům velký důraz na hlavní dějovou linku, parťáci, obrovská chytlavost

Proti: Viditelná nedokončenost, ukvapenost napříč hrou, bugy, ořezané rozhovory, ignorování některých rozhodnutí, odbytý závěr

+18 +19 −1
Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 75
Celá série je pro mě splněným snem, který se mísí s řadou drobných i větších zklamáních. Jsem velký fanda sci-fi, tím spíše space opery, a od Mass Effectu jsem si sliboval nemožné. Dějově i myšlenkově je to vykradený mix sci-fi seriálů, zejména tedy Babylonu V, ale také částečně Star Treků, Star Wars a Battlestar Galacticy, již ne tolik StarGate či Farscape.

Po prvním díle jsem byl v obrovském očekávání. Především co se týče možností vývoje. Naivně jsem čekal, že má rozhodnutí budou mít naprosto radikální vliv na vývoj celé hry. Obrovské rozčarování přišlo v tomto ohledu už v dílu druhém. Ale i ten první mě měl varovat. Odhadem 50% ze všech slavných rozhodnutích má vliv na příštích pět sekund. Víc ne. 1% z rozhodnutí má velký vliv, než je vynuluje závěr. 2% mají vliv na to, jestli někdo bude žít, či ne. A 47% nemá vliv vůbec žádný. Reakce je na všechny (klidně i čtyři) možnosti úplně stejná. Na samotný závěr má vliv pouze číslíčko, které si budujete v rámci třetího dílu. A to ještě tak stupidně, že člověk, co tu hru aspoň trochu zodpovědně projde, tak číslem ovlivní akorát to, jestli uvidí na dvě vteřiny ještě jednu postavu. Protože aby to mělo větší (negativní) vliv, musí mít to číslo hodně malé a tu hru snad ani nehrál. Konkrétně já měl na konci asi 5600 bodů a už při 2800 máte k dispozici všechny možnosti konce.

Co jsem si vůbec po prvním a druhém dílu navině sliboval? Myslel jsem, že si budu moci vybrat stranu konfliktu. Při druhé hře za záporaka bych toužil po tom, abych postupně ovládl Galaxii, zůstat/připojit se k Cerberu, ke smrťákům, možnost být indoktrinovaný, zabíjet koho chci. Ne, jsem lineráně veden s pouhou iluzí nějaké možnosti něco ovlivnit s tím, že asi třikrát během hry skutečně rozhodnu něco, co není naprostá malichernost v podobě jedné odlišné věty. Chápu, že vytvoření takto rozvětvené dějové linie by žádalo neskutečné prostředky a čas, ale výsledek je jen znouzectnost, kdy se hra snaží být něčím, čím není. To už to více věřím lineárním FPS, které prostě sleduji jako film. Mass Effect vypadal, že by mohl být něčím víc, ale není. A jeho závěr, byť oceňuji, že je netradiční a přijde mi jako vtipný kopanec, to jen potvrzuje. A to zmiňuji až teď, že leckterá rozhodnutí v průběhu série jsou posléze sprostě unifikována (Anderson coby radní, smrt Rachni) a pak akorát dovysvětlena pár větami v kodexu, nebo ani to ne.

Co se týče samotného děje třetího dílu (ale platí to i na předchozí dva), tak hlavní zápletka je prostá, ale díky povedenému způsobu vyprávění jde do překvapivé hloubky a zajímavosti. Škoda jen, že dílčí příběhy jsou často zajímavější, než to hlavní. A ještě větší škoda je, že to nejzajímavější z hlavní zápletky se odvypráví v předražených DLC. Zejména v Leviathanu a From Ashes. Miluji tyto tajuplné cesty do minulosti a vůbec bych se nebránil představě, že se bude čtvrtý Mass Effect odehrávat za dob Protheanů či ještě dřív, neboť si nedovedu moc představit, jak by děj smysluplně pokračoval kontinuálně. Ale co, tvůrci už s příběhem a jeho logikou udělali už možná větší virgule v průběhu trilogie.

Co je zpracováno naprosto dokonale z hlediska příběhu je práce s postavami. K mnohým cítím až děsivé virtuální pouto.

K samotné hratelnosti, hudbě i zvukům, nadabování a všem těmhle technikáliím také nemám sebemenší výhradu. Hraní mě neskonale bavilo a nemohl jsem se od toho odpoutat. To nejhlavnější na celé trilogii je ale děj a způsob vyprávění, a ten je na jednu stranu naprosto ohromující, ve zlomových momentech však dokáže neskutečně zklamat.
+17
IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
  • PS5 --
Komentář se vztahuje k Legendary Edition, tudíž je ponechán bez číselného hodnocení.

Chtěl bych na úvod říct, že mám Mass Effect opravdu rád a hodně jsem se těšil, až si ho dám nativně na PSku a televizi a nebudu muset kvůli znovu-odehrání série sedat za PC. Pořád jsem byl ale docela v očekávání, jestli BioWare v této kolekci něco nezmrší a nezničí mi tím skvělý zážitek z této série, tak jak si ho pamatuju, když jsem ho hrál poprvé. Nakonec ve mně možná převládá drobné zklamání, které ale nepramení z toho, co BioWare pokazili, ale spíš z toho, co všechno neudělali. Přijde mi, že ME:LE mohl být mnohem lepší a polovina práce, kterou by si tato série zasloužila, zůstala nedodělaná. Na druhou stranu, nemůžu studio obviňovat z toho, že nedoručili, co slíbili. Věděli jsme docela přesně, co se změní, a co zůstane stejné. Já si jen myslím, že změny mohly být zásadnější a přijde mi škoda promarnit příležitost udělat z prvního dílu série kvalitativně rovnocenný díl, který by se vyrovnal druhému a třetímu dílu.

Termín "promarněná příležitost" podle mě perfektně vystihuje tento remaster prvního dílu. Remaster, který měl být podle mě remakem. První díl doteď stál hodně bokem od hratelnosti a kvality zpracování druhého a třetího dílu, a bohužel - bude stát dál. To, co je nakonec remaster, měl být podle mě plnohodnotný remake. Druhý a třetí díl dokázaly, že dokáží úspěšně odolat zubu času a i po takové době tyto dva díly vůbec nezestárly. To se bohužel nedá říct o prvním dílu. Tento díl bohužel zestárl. Hodně. Ať už to bylo zastaralé ovládací schéma, změna standardů v krycích střílečkách nebo nedostatečné zkušenosti týmu v level designu či při práci v UE3, na prvním dílu je vidět spousta porodních bolestí, které plynou z toho, že BioWare zcela evidentně neměl přesnou představu o tom, co ME bude. Jenže teď už víme, co ME je. Tak v čem je problém? Proč nevzít recept ME2/ME3 a uvařit podle něj ME:Remake se stejnými postavami a skvělým příběhem, který ale bude vypadat dobře a hrát se jako víno?

Ke změnám sice došlo, hlavně co se týče střelby a akce, ale přijde mi to žalostně málo. Na neuvěřitelně dementní umělou inteligenci nikdo ani nesáhl, přitom je to prvek, který bije do očí od první minuty a setkáváte se s ním prakticky celou hru. Když jsem u všeho, co bije do očí: grafika. 4K vypadá sice na papíře hezky, ale upscalované textury nejsou všechno. Vývojáři opakovaně používali superlativy, když nás lákali na nový systém nasvětlení scén, který je opravdu na první pohled "jiný", ne nutně ale vždy lepší. Stíny a světlo pořád na obličejích a zbroji vytváří podivné nevzhledné matlaniny a jediný díl, u kterého jsem si všiml, že nasvícení vypadá konečně dobře, byl až ME3. A to ani nevím jistě, jestli se jedná o vylepšený prvek, nebo takhle hra už vypadala předtím. Nechápu, proč všechny tři díly provází jeden identický model Sheparda, ale už ne modely ostatních postav, jako Liara nebo Garrus? A co ostatní modely, proč nevypadají lidé v prvním díle stejně jako ti v posledním? Evidentně to šlo udělat s Shepardem, proč ne s ostatníma?

Proč není v prvním díle přepracovaná naprosto příšerná mapa a systém navigace, aby se ve hře dalo vyznat, stejně jako v ME2/ME3? Proč první díl obsahuje pořád tak dementní systém výbavy a lootu, který vzal naprosto právem v dalších dílech za své a skončil v propadlišti dějin. Proč není místo toho ve hře k použití schopnost aktivní munice jako v ME2/ME3? Proč si můžu do hajzlu ve třetím díle nastavit v menu možnost skrytí helmy v dialozích, ale v prvním díle se to dělá v rámci výbavy a ve druhém to ani nejde?? Takhle bych mohl pokračovat ještě docela dlouho... moje pointa je, že BioWare měli šanci udělat ze všech tří dílů kvalitativně rovnocenné části epického příběhu, které by tvořily jednolitou, celistvou kolekci a zdánlivě se přiblížily formátu jedné hry o třech epizodách. Ale bohužel, i po takové době se jedná jen o kolekci tří her, z nichž první díl pořád stojí více či méně bokem těch ostatních.

Od studia BioWare už dlouho nečekám žádné zázraky, ale doufal jsem, že budu z kolekce ME víc nadšený. Pořád jsem si hraní užil, pořád mám tuto sérii rád, ale pachuť z polovičaté práce na prvním dílu mi zůstává na jazyku i po dohrání ME3...

Škoda...

Pro: Příběh, postavy, ME2/ME3

Proti: Odfláknutý remaster ME1, bugy a glitche napříč všemi díly, pořád hodně odbitý character creator

+17 +18 −1
PopcornPopcorn
Dohráno
  • PC 75
Po bombastické dvojce jsem si říkal, že jediné, co od trojky chci, je úplně to stejný s novými postavami a příběhem. Teda, samozřejmě se zachováním ústřední čtverky, které jsem si už solidně zamiloval.

To co mi BioWare naservírovali není... úplně ono. Je vidět, že se opět pokusili inovovat oproti předchozímu dílu, a nebáli se ani "dizajnování odebíráním", ale přece jen se jim nepovedlo navázat na ten šmrnc dvojky.

Hlavní nedostatek vidím v hnacím motoru celého příběhu: zatímco u jedničky a dvojky je to visící Damoklův meč průseru galaktických rozměrů, trojka začne na vysokou notu přesně uprostřed tohoto průseru. Z tohoto bodu se však špatně kamkoliv graduje. Navíc se tvůrci rozhodli, že veškeré nitky příběhu musí třetí díl uzavřít, takže vaše náplň práce je pobíhání od Čechovovy pušky k Čechovově pušce. Jako správný Velitel Mirek Dušín zachráníte den tu takto, tu jinak, ale vždycky k plné spokojenosti všech zúčastněných. Teda, samozřejmě to můžete i kolosálně zkonit, ale rozdíl je v zásadě co si vyberete v dialogovém kolečku. Za celou dobu se nestane nic překvapivého a nečekaného, příběh se nikam neposune, a vy si doslova jen odškrtáváte progress bar kolik toho musíte splnit, aby se galaktické národy přestaly hryzat navzájem a šly společnými silami nabančit vesmírným olihním.

Abych trojce nekřivdil moc, většinu kvality dvojky co se týče gameplay, prostředí i postav si zachovala i trojka. Bohužel "zachovala" platí o postavách dost doslovně, protože všechny přidané postavy v trojce jsou rychle zapomenutelné, v čele s Cho Chang, vesmírným kyberninjou, záporákem jehož chcete zabít výhradně jen kvůli tomu, jak hrozně blbě se tváří. Naštěstí repertoár z předchozích dílů je široký, a navázaná přátelství ve trojce dostanou korunu v úžasném DLC Mass Effect 3: Citadel, kde kromě jediné pořádné záhady v celé trojce uspořádáte house-party a vloupáte se do vlastní vesmírné lodi pomocí zubního kartáčku. Humorem tvůrci nešetřili, a jsem za to vděčný, protože romance pilota s lodním počítačem, prozření Konráda Vernera a tak nějak celá Garrusova existence dělá ME3 hrou hodnou hraní.

Lidi kritizují konec, který díky Mass Effect 3: Leviathan DLC už není tak prudký, jak se asi kdysi zdál. Jo, tahle trilogie si opravdu zasloužila lepší, ale alespoň mi přijde, že lore-wise to dává s trochou vlastní invence smysl.

Celý příběh trilogie byl prosycen rozhodováním se, ale všechna rozhodnutí až na to úplně finální byla čistě binární -- "dobrá" a "špatná". Trojka se pak už hodně vezla na následcích rozhodnutí minulých dílů. Vzpomenu si snad na jediné "nečernobílé" rozhodnutí, a to hned z jedničky, kde si musíte vybrat kterého ze dvou neoblíbených členů posádky raději zabijete. Fakt by mě zajímalo, jak by trilogie vypadala, kdyby raději každé rozhodnutí bylo formulováno jako varianty se svými "pro a proti" a Ovčáček si musel nést důsledky, místo toho aby tupě klikal "jsem modrý Ovčáček a dnes je na menu modrá modrá modrá".

Nakolik byla trojka spíš regrese než progrese, mnohé pozitivní stránky byly zachovány a já musím hodnotit kladně. Dostal jsem doporučení na Mass Effect: Andromeda, tedy konkrétně doporučení ho nehrát, tedy tak učiním a možná se jednoho dne dočkám i čtyřky.
+17
ShadracShadrac
  • PC 95
Hodnocení se vztahuje k celé sérii. Nebuďte tedy prosím udivení z hodnocení závěrečného dílu. Zkusím se maličko rozepsat.

Ach ano, Bioware. Jedna z věcí, kterou nechala EA chcípnout (ne, nezapomněl jsem na Respawn). Nikdy jim to neodpustím a vždy je za to budu pokrytecky nenávidět (nikdy nevíš, co vyhoděj příště). Mass Effect je pro mně série, která je zásadní. Byl jsem moc starý na to, abych si plnohodnotně užil například Baldurs gate (ačkoliv je to perfektní hra, o tom žádná) a tak pro mně bylo akční pojetí Mass Effectu naprostá instantní srdcovka. Pamatuji si, že jsem dohrál Fallout 2 a přešel na Mass Effect (po Quake 4, ale o tom možná příště). A hele, ta postavička mluví sama za sebe v dialozích!

Bioware stálo před extrémně těžkým úkolem. Jak vytvořit v té době RPG, které bude stále svým způsobem CRPG, ale posune laťku dál? Řešení je prostý. Místo tichého protagonisty prostě hodíte postavu, kterou si hráč vytvoří a zároveň je do děje plně vtáhnut i pro lidi, kteří nefetují D&D. Prostě mu vytvořte příjmení. Proč to kurva fix nenapadlo jiný studia? Může mi to někdo vysvětlit? A ne, Bound by flame nepočítám. Vážně je to tak snadný. Máte mít extrémně silný poselství a charakteristický postavy (většina CRPG). To všechno zamotejte částečně do moderního pojetí a máte instantní klasiku. Co ale udělá EA? Vydá místo toho Legendary edition (kterou jsem pro psaní komentu projel). Serou mě. Tak jednoduchá premisa má skvělý potenciál. Jako představte si, že takový masterpiece jako třeba Disco Elysium má podobný pojetí? Já vím, je to hodně divoký, ale zkuste si to představit v dobrých rukou. Vyloženě mě sere, že se tím víc studií neinspirovalo ( DA: I se taky nepočítá).

První díl byl pro mne nejlepší, ačkoliv si pamatuji druhý díl jako top story.Jako mít možnost se porvat s Wrexem u zničení genofágu je naprosto super. Hlavní premisa je naprosto perfektní. Opravdu je celý tenhle cyklus tak skvělý na to, aby se vyhnul chaosu? Jasně, ten závěr je celkem shit i s DLC, ale pořád ta hlavní premisa je skvělá. Navíc se i perfektně buduje a proto si získala kultovní status.

Takže story je super, ale co gameplaye? Eeee, tak napůl. První díl byl fajn kompromis mezi CRPG (konkrétně KOTORem) a moderním RPG (vyberte náhodný schéma moderního titulu). Pořád skvělý příběh, který vynikne zpracováním a úderem na tu správnou notu.

Druhý díl byl podstatně horší, než si pamatuji. Story je pořád super, ale tady se mechanikama těžce ubralo z RPG prvků a hodně koketovalo s cover based střílečkama. Jako není to tak hrozný, Celý to ale tahá skvělý příběh.

Třetí díl by měl být megalomanský završení trilogie, ale...Je tak napůl. Kontroverzní názor. Mě se líbil třetí díl i bez DLC. Je to venku. Prostě po celý tý obrovský anabázi máte na výběr ze tří možností a každá má svý logický opodstatnění. Jasně, asi všichni čekali víc po takový pouti, ale hej. Rozhodujete o osudu celý galaxie. Jako co chcete víc? Mohl by sice být děj více rozvětvený, ale jako první vlaštovka mi to přišlo skvělý. Byl bych rád za víc takových her, vážně.

Gameplayově asi mnohé zklamu. Je to prostě koridorová střílečka a to ji nikdo neodpáře. Minimum RPG prvků nahradil hektický boj v koridorech. Neříkám, že je to nejlepší řešení, ale hra má nějaký drive. Neloudáte se kolem jako maďar v kukuřici (ahoj DA:I), ale postupujete vpřed. Na tom není nic nic špatnýho. Mám rád, když mi hra nebere čas filler shitem.

Musím taky zmínit naprosto fantastický soundtrack  , který je navíc ve skvělé formě i nazpívaný  .
Ono celkově ozvučení je skvělý. Jednotlivý střely tak nějak cítíte (berte prosím v potaz stáří hry) a baví to.

Asi jsem zaujatý. Vím, že to není dokonalá hra, ale taky vím, že budu fanoušek ME univerza a je mi jedno, jestli hodí na mě prachsprostou vykrádačku jako třeba Andromeda. Já prostě chci víc z toho světa. Vím, že příběh Sheparda je definitivně uzavřen. Nejsem placenej za to, abych hledal skulinku v ději, jak najít pokračování, ale s radostí koupím další díl a nebudu se za to stydět.

A teď hlavně. Kdo by si to měl zahrát? Hele, vlastně kdokoliv. Je to famózní space opera, kterou prostě musíte zahrát. Děj je skvělý a jednotlivý členové (povětšinou) jsou pamětihodní. Která jiná hra to s klidným svědomím může říct? Naprosto oprávněný kultovní status je tedy podle mě splněný.

Pro: soundtrack, story, herní doba, RPG prvky,

Proti: málo RPG prvků, pro někoho neobohacující závěr trilogie

+17
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 80
Ohh, tohle opravdu víc střílečka, než jsem čekal. Což platilo asi pro každý díl ME. Akce je asi taky to jediné, co se napříč sérií zlepšuje.

Příběh je.... lineární. Nezajímavý. Nakonec je všechno jen o tom přiletět, vystřílet, ve jménu shromažďování prostředků k boji proti Reaperům. Místní poměry, okolnosti... ustupují do pozadí, v podstatě na nich nezáleží, stejně se nikde dlouho nezdržíte. Bez projetí DLC mám pocit, že mi chybí jisté informace. Bez savu z ME2 mám pocit, že okolnosti řešené v předchozích dílech... věci prostě nejsou tak, jak si je pamatuju já. A sralo mě to nějak víc, než v případě dvojky.. asi logicky z toho že je těch rozhodnutí teď prostě víc, ale byl by takovej problém mi na začátku jebnout dotazník? Jediné, co si můžu vybrat, je, kdo seděl u bomby v jedničce.

Najde se sice pár emotivnějších momentů, kdy jsem si říkal, že se blýská na lepší časy, ale celkově to prostě všechno vyznělo tak nějak... prázdně. Dialogy jsou nezajímavé, vyloženě omáčka kolem akce, se společníky toho taky dohromady moc nenakecáte, opravdu podstatných rozhodnutí uděláte za celou hru jen pár. Nevím jak je to s koncema, co-opem, atd., ale já měl na konci výběr ze dvou možností a rozdíl mezi nima byl v podstatě jen v barvě paprsků. (Až na dva buglé vedlejšáky jsem snad splnil a posbíral všechno, takže to asi byly i bez co-opu ty top konce.)

I graficky je ME3 spíš zklamání - dvojka měla prezentaci perfektní, tady člověk civí na rozplizlé textury a filmové podání taky nějak nedělá ten dojem. Že samotná hra je tak nějak o hovně tomu taky moc nepomáhá.

Takže zbývá jen to střílení. To je docela fajn. Ustřelování hlav dovede být dost uspokojivé. Zbraně si můžete vybrat sami, jejich množství taky - čím víc toho táhnete, tím pomaleji se vám dobíjejí štíty (jestli jsem to pochopil dobře :)) - eventuelně dostanete na výběr pro každý typ zbraně cca 7 kousků s různýma vlastnostma a každý si najde tu ideální. Moje oblíbená pistole střílela granáty, které po cca 3 vteřinách explodovaly. Vylepšování se pak děje několika způsoby, a i když je celkově dost jednoduché, funguje.

Celkově ale prostě ME3 zklamal. Dalo se to čekat, ukázky ze hry ostatně nebyly zrovna inspirativní, ale i tak jsem nečekal, že to bude až takovéhle zbla. Asi za to ale hodně může skutečnost, že save s rozhodnutíma z předchozích her prostě nemám a default mi vážně moc nesedne. Ale i to považuju za chybu na straně Bioware, mohli se mě ne začátku hry jednoduše zeptat. Příběhová střílečka, zdaleka ne tak dobrá, jako ME2. I když jsem ME3 projel komplet za 33 hodin, přijde mi obsahově mnohem slabší, než předchozí díly - je to prostě příliš stejné a lineární.

Až mám nutkání zvážit přehodnocení ME1 k lepšímu, ale to bych ho musel hrát znova a upřímně řečeno Bioware hry ve mě tohle nutkání opravdu nevzbuzují..
+16 +22 −6
LIUWILLIUWIL
Dohráno
  • PC 70
Napsal jsem komentář k předchozím dílům. Udělal jsem tak hlavně proto, abych mohl napsat tento komentář.
Mohl bych psát komentář o nadprůměrné hře, která je dobře přístupná širokému publiku a která i přes některé vady na kráse má dost na to, aby si získala velice slušné 4 hvězdičky.
Já ale budu psát o úplně první hře, která mě přiměla celoplošně bojkotovat produkty nějaké firmy.

Mass Effect 3, ačkoli dobrý jako samostatný hra, je naprostá katastrofa jakožto zakončení jedné z nejúžasnějších herních trilogií všech dob. Problémem hry nebyl nedostatek prostoru k přidání pořádného konce, nebo snad neschopnost studia, ale čistě nenažranost vydavatele, který se spokojil s polopečeným a nepromyšleným koncem a hru chtěl vydat i přesto, že potřebovala minimálně ještě jeden půlroční odklad. Namísto do dokončení příběhu se prostředky rvaly do multiplayeru, nepotřebných charakterů (že ano, Jessica Chobot?) a DLC.

Začnu tedy z kraje. První co uděláte když hra začne, je že vlezete do své kabinky a zkontrolujete, jestli vám krmili rybičky z Mass Effect 2. Zjistíte, že všechny jsou pryč a někde v půlce hry přijdete na to, že si je odnesla Kelly Chambers. Je však ochotná vám je vrátit, takže všechno to dobře skončí... Ne sorry, ale mě téma Mass Effect a rybičky vždycky rozesměje, protože mi v ME2 vždycky chcíply, než jsem přišel na to, že je musím krmit po každé misi. Teď už vážně.

Mass Effect 3 herním stylem navazuje na předchozí díl. Oproti dvojce ale bojový systém obohacuje o nové prvky, jako třeba modifikace zbraní. Od univerzální munice ale neupustí. Ačkoliv je bojový systém naprosto solidní (multiplayer je opravdu zábavný), mise jsou opět velmi tunelovité. Ve trojce jsem to ale cítil trochu víc než ve dvojce a náhlé návraty na Normandy jsem snášel o poznání hůř. ME3 ale těch náhlých návratů nemá tolik - spousta misí totiž končí nějakým tím bossem a uspokojivou cut-scénkou, nebo rozuzlením typu "máme to, valíme zpátky než přijdou posily!" Bohužel, čeho přibylo jsou místa kdy vás hra posadí do nějaké menší lokality a pak po stylu "come at me, bro" čelíte vlnám nepřátel.

Tvůrci ani nemohli jinak než zlepšit průzkum vesmíru. Loď po galaxii navigujete takřka stejným způsobem, ale už nemusíte každou planetu zvlášť skenovat (nějak jsem ale nepochopil, proč se misím pokaždé dívat na skoky mezi solárními systémy). Skenování taky nese riziko upoutání pozornosti Reaperů, takže to někdy je o nervy. Bohužel, když vás Reapeři "dostihnou", prostě se ozve "game-over-zvuk" a musíte si načíst předešlý save. Nic víc. Leč je to celé jenom taková minihra, docela to baví, protože tak lze najít nejen prostředky pro vaši misi, ale také hratelné mise.

Mass Effect 3 má mnohem temnější příběh i atmosféru než předešlé díly. Invaze galaxie je v plném proudu. V novinách slyšíte o planetách, které padly. Všichni řeší kam se schovat a jestli je vůbec někde bezpečno.
Největší změnou je právě Shepard a tím konkrétně myslím jeho Renegade volby a dialogy. Z krále laciných hlášek je najednou nemilosrdný parchant, který se nerozmýšlí ani vteřinu pokud má zabít někoho, s kým velmi dobře zná, aby tím pomohl vlastní misi. Osobně jsem nikdy nepřišel na to, jestli se mi ta změna líbila nebo ne, ale přijal jsem ji společně s celou změnou atmosféry.
Ačkoli bude pořád dostatek času pro navazování a upevňování vztahů s postavami, na nějaké "potřeboval bych na Citadele vyzvednou děcko ze školky" nebude čas. Zastavení Reaperů je priorita číslo jedna a s tímto svázané mise jsou důležitější než kterýkoli jeden člen posádky.
O to úžasnější ale je potkávat své staré členy týmů a zjišťovat, jak si vedli zatímco vy jste doma seděli na zadku.


Nyní ke spoilerům, a tomu, co dělá hru tak špatným zakončením.

Na tento díl se konečně sesypal nedomyšlený původ Reaperů. Bylo jasné, že tvůrci s něčím přijít budou muset.
Nakonec to dopadlo tak že: "Reapeři jsou syntetické formy života vytvořené za účelem zastavení vyhlazování organického života tím, že systematicky a řízeně vyhlazují organický život, aby tento život nemohl být zničen syntetickými formami života vlastní výroby."
DAFUQ? To jako vážně? Nic horšího vymyslet nešlo. Já vím, můj popis má trochu nadnesený nádech, ale bez přikrášlování naprosto přesně vystihuje to, co nám hra předložila. Proto jsem taky zdůrazňoval, že prezentace Reaperů v prvním díle byla bezchybná. Jednalo se o nějakou rasu evidentně syntetických bytostí, kterých jste se báli proto, že o nich nevíte zhola nic. Rozhodně jste se jich nebáli proto, že vám vysají mozek a postaví z vás loď která bude tyranizovat vesmír po dobu dvaceti eonů, dokud nebude zničena 100 tunovým projektilem, který vesmírem cestoval 40000 let a byl náhodně vystřelen z gravitonového děla při 47. výroční slavnosti Ezejského alkoholu na planetě Abri.
Zkrátka a dobře, Reapeři jsou další zkurvené stroje co se vymkly kontrole. Jakýkoli příběh o tom, jak byli vytvořeni rasou přerostlých korýšů, kteří kdysi dávno ovládali galaxii, to celé dělá ještě horší. Jediné, co by to celé mohlo zachránit, by bylo kdyby se přešlo na téma "proč se historie neustále opakuje za téměř totožných okolností", které hra načala na Thessii, a pozornost se přesunula na nějaký ještě vyšší řád, který je potřeba zvrátit.

Jak už jsem zmínil, ME3 se zbytečně zabývá některými postavami. Jako první pod mušku mi přijde James Vega - arogantní hromotluk, který přijde na scénu jako největší king a vy ho máte akceptovat jako člena týmu. Při konverzaci s ním mi chyběla možnost zeptat se ho "Za poslední dva díly jsem dvakrát zachránil galaxii a jednou umřel. Cos' celou dobu dělal ty?"
Nemám ani tak problém s tím, že byl Vega arogantní jak prase. On Vega rozhodně nebyla špatně napsaná postava. Co ho ale shazovalo bylo, že je to postava vytvořená speciálně pro ty, kteří nehráli předchozí díly. What are you, casual? Abych tedy upřesnil, pro mě vždycky zůstal nováčkem o kterém se mě hra snaží přesvědčit, že je veterán.

Dále tu pak máme reportérku Diannu Allers, což není nikdo jiný, než Jessica Chobot z IGN. Nemám nic proti této osobě konkrétně. Co mi vadí je, že lidi z reálného života dávají do fikce jako členy posádky. Vadilo by mi, i kdyby jedním z členů posádky byl John Carmack. Navíc Dianna, jakožto charakter, toho ani nemá moc co nabídnout, nicméně je zakomponovaná do hromady věcí - mimo jiné vám sbírá nějaké válečné prostředky. I tak by mě pořád zajímalo, proč se zrovna tahle osoba dostala na palubu SSV Normandy. Ve sféře, kde se musí konzultovat a zdůvodňovat i easter-eggy v podobě pixel-art malůvky pod záchodovým prkénkem, si prostě nedovedu představit, že by ji tam dali "jen tak protože".

No a nezapomeňme na EDI, což už je teda jenom malý šrám. Přes její změnu vzhledu se dá snadno přenést a rychle si na ni zvyknout. Její romantický vztah s Jokerem už mi ale přišel tak trochu zvláštní, i když vedl ke spoustě velmi vtipných okamžiků.

No... Proč chodit kolem horké kaše. Rovnou k příběhu.
Absolutně překousnu to, že tím největším cílem celé válečné snahy je postavit nesmírný stroj který nikdo neví co dělá. Klidně by to mohl být obrovský fotoaparát, ale i tak se ho rozhodnou postavit. No budiž.
To že Reapeři zničeho nic zaútočí na Citadelu a odletí s ní pryč. No OK, vzhledem k okolnostem by se dalo načasování pochopit.
Že se TIM dobrovolně nechá ovládnou Reapery... no tady už bych trochu brzdil a argumentoval, že mi to nesedí s jeho charakterem.
Že je Udina členem koncilu ať už jsem jmenoval jeho nebo Andersona, to už mi docela vadilo a byla to první známka toho, že tento díl bere na předešlé docela malý ohled.
Pak přišel konec. V první řadě se jedná o deus ex machina konec, což je naprosto v rozporu s původním slibem tvůrců, že konec Mass Effect 3 bude maximálně uspokojivý.
Za druhé, všechny tři konce se naprosto vysraly na zbytek hry. Hra prostě skončí modrou, zelenou nebo červenou explozí a konec. Vidíte SSV Normandy jak letí někam pryč, ztroskotá na nějaké planetě a ven vylezou někteří členové posádky a v mém případě je mezi nimi i Garrus, kterého zrovna před chvíli zpopelnil Harbinger svým rudým paprskem spravedlnosti. WTF?
Někteří to obhajovali, hledali v tom skryté odkazy, nebo mluvili o tom jak DLC všechno napravilo, ale ono prd. Ten konec měl být dotažený hned na začátku. Hra nikdy neschovávala aspekty příběhu. Proč by s tím měla začínat teď.
Váš způsob hry (renegade/paragon)? Irelevantní! Váše rozhodnutí o osudu koncilu v jedničce? Irelevantní! Výsledek vaší sebevražedné mise ve dvojce? Takřka irelevantní! Vaše rozuzlení problémů na Tuchance? Irelevantní! Vaše rozuzlení mnohaleté války mezi Geth a Quariany? Irelevantní! Vaše opakované rozhodnutí o záchraně či zahubení Rachni? Irelevantní! Nesčetné desítky hodiny které jste vrazili do předešlých dílů? Naprosto a zcela irelevantní. Už chápete, proč některé z nás ten konec tak naštval? Celou sérii jsem nehrál proto, abych se vracel ke třem variacím stejného konce. Chtěl jsem konec, ve kterém se všechny moje rozhodnutí promítnou do mnohaminutové cut-scény a la Fallout. Chtěl jsem důvod, proč celou sérii ještě několikrát projít. Chtěl jsem, aby konec byl tak velký, jako celá hra. Tomu prodlouženému konci, který přišel až za několik měsíců, neřeknu jinak než "polopečený, nemastný, na koleni přiravený". To, že se asi začne všechno stavět znovu a že všichni co umřeli jsou mrtví, jsem si dokázal domyslet i sám a žádný srdceryvný monolog jsem k tomu nepotřeboval.

No a po tom paskvilu pak přijde to úplné, skutečně finální zakončení. Ten jediný pravý konec. EA konec. Mluvím o tom konci, kdy slyšíte nějakého dědu rozmlouvat k dítěti a hra vám posléze řekne ať si koupíte DLC a hrajete dál. To jsem prostě nestrávil. To byla ta třešinka na dortu. Ta poslední cihlička, která po sesunutí dvoupatrového domu po několikavteřinové, dramatické odmlce spadne na zem.
Celý vesmír Mass Effect tím pro mě umřel.


EA u mě doma prostě dostali ban :P A musím říct, že jsem toho ještě v žádném případě nelitoval. Když si tak někdy čtu o technických problémech které jejich hry mají po vydání (viz nyní - BF4), když jsem viděl kolik dalších titulů podělali (chtěl jsem jim dát šanci s Dead Space 3 - ještě že jsem tak neudělal) a když vidím jak naprosto bezohledně si razí svoje "kašlem na kvalitu, ať je to co nejdřív venku a DLC děláme ještě před vydáním", neustále se utvrzuji v tom, že bojkotováním jejich produktů o nic nepřicházím a že dělám jenom dobře.

Mass Effect 3 je jednou z těch o her, u nichž hodnocení nemá moc cenu řešit. Jestli hru budete hodnotit jako samostatný počin a dáte jí čtyři hvězdičky, s tím že jedna dolů jde za ty tunelovité mise, nebo ji rozcupujete jako zakončení série a dáte 2-3 hvězdičky, je nakonec úplně jedno.

Pro: Hra má všechny předpoklady pro naprosto úžasný titul a mohla dát vzniknout té snad nejlepší trilogii, jakou jsem kdy hrál..

Proti: Konec mi pokazil pocit z celé série.

+15 +18 −3
TarhielTarhiel
Dohráno
  • PC 65
Hneď na začiatok upozorňujem, že môj komentár obsahuje heavy spoilers (vyzradenie deja), takže tí, ktorí ste nehrali hru, spoilery rozhodne nerozklikávať.

Prečo? To je prvá otázka, ktorá sa mi natískala po dohraní Mass Effect 3: prečo?

Keď odhliadnem od všetkých tých peripetií, ktoré ME3 sprevádzali,
živý Prothean ako DLC, „dobrovoľná povinnosť“ hrať multiplayer na odomykanie surovín na záchranu galaxie, poondiaty koniec –od ktorého sa odhliadnuť nedá - a následná reakcia Bioware a EA na reakciu hráčov naň + celkom slušná zabugovanosť questov stále dostanem hru, ktorá je len priemerná a kvalitatívne nižšie, ako dvojka.


Jedna vec, čo mohli urobiť lepšie je nadviazanie na dvojku: Me2 končila inváziou Reparov - a v trojke sa na začiatku dozvedáme, že Shepard bol pol roka " v domácom väzení"? A Reaperi si medzitým odskočili na medzigalaktickú kávu? Podľa mňa by bolo oveľa lepšie, keby hra pokračovala presne tam, kde dvojka skončila – človek by sa zastavil v Citadele na opravu lodi a medzitým, čo by ju opravovali, by došlo k súdu/výsluchu, čo sa stal na začiatku. (viem, potrebovali nejako vysvetliť, kedy stihli pomeniť všetky tie veci v lodi, ale, úprimne, podľa mňa Normandy vyzerala lepšie a bola funkčnejšia v dvojke ako teraz)

Po napadnutí súdu Reapermi sa parťáci mohli rozpŕchnuť po vesmíre, kedy každý si išiel brániť to svoje - nie všetci, ale niektorí áno – to by vytvorilo priestor pre nové postavy, ktoré chceli autori pridať do party v trojke. Taktiež celé to vysvetlenie, prečo je teraz Liara na Normandy a nie na lodi Shadow Brokera (IMHO jedno z najlepších DLC dvojky ) - to mal hráč zažiť, nie o tom počuť! To si priam pýtalo zakomponovať do dejovej línie.

Taktiež podľa mňa pokašľali to, že človeku mohol Shepard v dvojke zomrieť (spolu s väčšinou posádky) – čo bol legitímny(!) koniec – no ak ste to dohrali takto, máte smolu, trojka proste počíta s tým, že Shepard žije – a hodí vám to vývojármi defaultne nastavenú dejovú líniu.

Takýchto momentov bolo v celej hre viac. Hru však nebudem hodnotiť na základe toho, čo by som v nej chcel vidieť ja, ale aká je.

Až pri trojke som si uvedomil (paradoxne, pri 1 a 2-ke mi to tak nevadilo), ako veľmi nesúhlasím s tým čierno-bielym morálnym videním sveta (renegate/paragon) – v hre bolo niekoľko rozhodnutí, ktoré by som označil za morálne šedé, prípadne dobré, a boli hodené do renegáta ne/zabitie Rachni queen (keďže to bolo už druhýkrát, čo som jej zachraňoval krk, fakt som rozmýšľal nad tým, že je viac príťažou ako výhodou) / vynadanie pomstychtivému Quarianskému generálovi potom, čo začal strieľať na Dreadnought ešte v dobe, keď ste tam boli a naopak.
Prosto, fallouťácky karma systém je lepší ;)
Hra bola aj vo verzíí 1.5 stále dosť zabugovaná - keby som nemal Gibbed save modifier, nebol by som schopný niektoré questy dokončiť + niektoré by mi ostali v denníku ako nedokončené, cez to všetko, že už sa dokončiť nedajú.
A pri „fetch“ mini questoch na citadele človek nikdy nevedel, kedy sa už daný quest nebude dať dokončiť. Samozrejme, slušnosť a skúsenosti z hier minulých kážu, že človek by mal prijať a splniť vedľajšie questy hneď, ako je to možné – niekedy však splnenie niektorých vedľajších vám odrezalo cestu k iným, zatiaľ čo v obrátenom poradí sa nič nestalo –cez to všetko, že tie questy spolu nemajú nič spoločné.
A potom ma štvalo aj to, že readiness mám furt len 50 percent, cez to všetko, že som ukončil (skoro ) všetky questy.
[/spoiler]pokiaľ viem, v nejakom patchi to odstránili a tak teraz to na hru a na sprístupnenie koncov dosah nemá, no stále ma mrzelo, že človek v singeplayerovej hre má prístup k multiplayerovej tabuľke, kde, nech sa akokoľvek snaží, zmenu nevidí. [/spoiler]

Taktiež, boj s reapermi na vesmírnej mape mi veľmi nevoňal a prišiel mi nedomyslený, pretože ak ste ich privolali scanovaním a chceli sa do danej lokácie vrátiť, štandardne by ste mali urobiť nejaký quest a oni by odtiaľ medzitým „odišli.“ Čo ak ste však všetky vedľajšie questy porobili, okrem jedného, ktorý je zrovna na území, kde sú Reaperi aktívni (lebo stej ju zrovna scanovali) a jediná možnosť, ako ich odtiaľ dostať, je pokračovať v hlavnej dejovej, čo Vám pre zmenu zamedzí prístup k danému vedľajšiemu questu, ktorý sa potom už nebude dať dokončiť?
Tak som to riešil pravidelným saveovaním a loadovaním, čo teda zábava nebola, ale aspoň to bolo menežovateľné a človek mal situáciu pod kontrolou.

Trochu miatlo, že nie všetky vesmírne systémy ukazovali percentáž preskúmanosti, no na to sa dalo zvyknúť.

Niektoré závery, kde sa hráčova snaha, tiahnuca sa naprieč predchádzajúcimi dielmi, odrazila [/spoiler] - liečba Genophage, ťažko dosiahnuteľný mier medzi gethmi a Quariáncami - to som sa teda riadne zapotil! (mierumilovné prepísanie heretikov v dvojke ma tu kuslo do zadku, no po splnení questu s vypnutím Geth serveru som mal dostatok bodov na neutrálne riešenie) – [/spoiler] sú skvelé, i keď som si to „dôsledky vašich činov sa budú tiahnuť naprieč hrami“ predstavoval inak, viac skryté a postupne presakujúce na povrch (napr. ako v Zaklínačovi), v hre sú často odbyté takým povrchným, akčným „a zrazu tu máš výsledok!“ hurá momentom – to platí aj pre obe spomenuté príklady.

Illusive Man – postava Illusive Mana a objasnenie jeho pohnútok mi prišlo dobré, ja som sa už po dvojke bál, aby z neho nespravili indoktrinovaného hňupa – namiesto toho v trojke dostaneme sebavedomého záporáka, ktorý z vlastnej mocibažnosti chce ovládnuť Reaperov – až do momentu, kedy zistíme, že je tiež indotkrinovaný :(

Podľa mňa by bolo scenáristicky oveľa zaujímavejšie nechať ho sledovať si vlastné ciele, napriek nebezpečenstvu, ktoré hrozí celému vesmíru, ako mu efektívne udeliť odpustenie indotkrinovaním – veď on za svoje skutky vlastne ani nemôže!

Taktiež som sa čudoval, prečo im Miranda už dávno nepovedala, kde má základňu, keďže tam sním (v dvojke) bola.

A jeho skon,[/spoiler] čo bol copy+paste konca Sarena, [/spoiler] bol zlý vtip.

Najlepšie DLC trojky sú Leviathan kde, absolútne nelogicky, finálne zistenie nemá absolútne žiadny, alebo len malý, dopad na hru a Citadel.

No a najtrpkejší pocit, hneď po konci, som mal z Rachni queen [/spoiler] – v jednotke som ju zachránil, v dvojke sa len pripomenula a čakal som, že v trojke z nej bude totál nečakaná badass pomoc.
A čoho sa dočkám? Zranenej, ako Reaper vypadajúcej chudery, ktorú už druhýkrát musím zachraňovať z tej istej (!) šlamastiky a musím sa rozhodnúť, či nechám prežiť ju, alebo tú partu Kroganov. Fakt som sa v tej chvíli cítil sklamaný, že „na toto som ju v jednotke zachraňoval?“ - živočíšny druh, ktorý svojho času skoro vyhubil iné rasy, je tu zobrazený ako úplne neschopný obrany.
Dokonca som sa bál, že či nechať ju žiť nebola zlá voľba, lebo vypadala inak, ako v jednotke, akoby mala niektoré časti kovové, tak som sa bál, či nie je indotkrinovaná. Po prečítaní spoilerov na wikipédii som, našťastie, zistil, že nie je. [/spoiler]

A na záver, môj vlastný bitching na ten nenávidený koniec:


Ten koniec bol tak zlý, že ani neviem, kde začať.


Najlepšie na začiatku:

Najočividnejšia vec, ktorá ma zarazila, bola možnosť (rovnako ako v Deus Ex: HR) výberu z rôznych koncov, ktoré, nielenže boli všetky na hovno (čo mi zasa pripomenulo Deus Ex 2), ani jeden neodpovedal profilácii môjho Shepharda – čistý Paragon rozhodnutý zabiť reaperov – áno, myslím si, že tam mal byť „happyend“ (úspešné zabitie Reaperov bez toho, aby vám ktosi trepal, že to spôsobí nerovnováhu, lebo jedného dňa sa roboti vzbúria, bla bla bla...), resp. všetky možné konce, ktoré by však boli sprístupnené podľa toho, ako ste sa počas hier zachovali.


Zatiaľ čo pri DE:HR je to štúdiu možné odpustiť, lebo to bola ich prvá hra - a, pokiaľ viem, v Director´s Cut verzii je toto čiastočne napravené – že Bioware urobil takúto elementárnu chybu, ma zaráža, pretože keď Vám vývojári sprístupnia úplne všetko, sami Vám tým dávajú najavo, že je úplne jedno, ako ste sa počas hry zachovali, na koniec to aj tak vplyv mať nebude – čo je podraz i veľké sklamanie a trpké poznámky zo strany hráčov si absolútne zaslúžili.


Mne celý ten koniec prišiel akoby „vytrhnutý“ z inej hry a nasilu nacapený na Mass Effect 3.
(Kdesi som čítal, že dvorný spisovateľ ME série počas trojky odišiel a ten, ktorý ho nahradil, tam chcel silou-mocou napasovať svoj koniec, aby si dokázal, že aj on je dobrý spisovateľ – a toto z toho nakoniec vzniklo)

Čo ma privádza k ďalšiemu bodu (som si istý, že toto má v spisovateľskej „hantýrke“ nejaký názov) – keď scenáristi začnú používať frázu „to by si nepochopil.“

Mick the Mage už dávno upozornil na to, že scenáristi najskôr spravili reaperov príliš silných - ak sa dobre pamätám, v jednotke sa spomína, že jeden reaper sám dokázal zničiť jednu celú planétu – a v trojke na Zem útočia desiatky – prosto, oslabili ich, lebo si uvedomili, že ich spravili príliš silných.

To mi však nepríde až také neodpustiteľné ako to, keď sa niekto snaží vyvolať dojem oveľa väčších, vznešenejších bytostí, tým, že z nich spraví arogantných kreténov.

Celý čas, naprieč všetkými troma hrami, no najviac to bolo vidieť v rozhovore s porazeným Reaperom v trojke, vám antagonisti dávajú najavo, že vaša rasa je príliš primitívna na to, aby pochopila ich pohnútky – čo je samo o sebe základná chyba, lebo daná „nadradená“ rasa, a tobôž scenáristi, zrejme nevedia, že ľudstvo si za tie desiatky rokov vypestovalo istú vednú disciplínu, nazývanú filozofia, a možno by boli celkom prekvapení, čo všetko dokážeme pochopiť.
Práve preto, že daná rasa vám toto neustále otrieskava o hlavu, vzbudzuje vo vás zvedavosť, čože je to za sofistikované vysvetlenie, ktoré nedokážete pochopiť.

A potom to príde.

Projekcia malého decka (mimochodom, celá tá scéna mi pripomenula rovnako dosraný Matrix 3) vám oznámi to, čo ste už dávno sami tušili (lebo nie ste takí sprostí, ako si mysleli + dohrali ste Leviathan DLC, kde je to pre istotu aj explicitne povedané) – že Reaperi sú tiež len roboti, ktorí sa vzbúrili proti svojím stvoriteľom a vo svojej obmedzenej výpočetnej kapacite došli k tomu, že jediný spôsob, ako napraviť „chyby“ organikov je „reštartovať“ vesmír – nielenže táto téma sama osebe je klišé jak sviňa ( v menšom merítku o toto isté ide v Terminátorovi, System Shocku 2 a v pripravovanej Marvelárni Age of Ultron), ono po jej „zjavení“ sprosto zízate na monitor a pýtate sa sami seba: „a čo z tohto som akože nemal byť schopný pochopiť?“

Je to podcenenie inteligencie hráča, čo by malo byť veľké no-no zo strany scenáristov. Toto by som nemilosrdne škrtal, lebo jediná možnosť, ako sa z takejto scenáristickej kaše dostať je – nechať ju nevysvetlenú. Shephard mal byť schopný zabiť Reaperov predtým, než mu stihli čokoľvek vysvetliť a malo to ostať na domýšľaní hráčov, ktorí si mohli len myslieť(!), aké strašné tajomstvo to tí Reaperi vlastne mali.

Nehovoriac o tom, že ste mu celú tu jeho poondiatu teóriu už vyvrátili – uzavretím, i keď krehkého, mieru medzi Quariáncami a Gethmi. To si chlapec nevšimol?

A poslednú vec, čo by som hre vytkol, je snaha veľkých štúdii nechať si za každú cenu otvorené dvierka pre pokračovanie – áno, Shephard síce zahynul – absolútne sprostou a hlúpou smrťou – ale my sa stále chceme vracať do tohto univerza – lebo peniaze!
Sérii, ani univerzu, by sa absolútne nič nestalo, keby príbeh riadne ukončili – priestoru pre nové príbehy a nových hrdinov by tam bolo stále dosť – rovnako ako v Star Wars.

A k tomu zbytočnému Shepardovmu nádychu pri niektorých koncoch sa ani nevyjadrujem. Chuck Norris by mohol závidieť.


I keď v hre sú cítiť záblesky kvality celá dejová línia naprieč hrami s genophage, vyvrcholenie napätia medzi Gethmi a Quariáncami, to, čo vo finálnom produkte nakoniec dostaneme, je skôr potencionalita než ich naplnenie.
Osobne za to viním EA, i keď to samotní Bioware sami popreli, myslím, že odchod zakladateľov firmy hovorí za všetko. Obe hry, ktoré Bioware vypustilo potom, čo boli odkúpení EA (Dragon Age 2 a Mass Effect 3 – Dragon Age 1 sa nepočíta, na tom začali robiť dávno predtým než ich EA odkúpilo), sú „rýchlokvašky“, kde je cítiť, že kostru príbehu a kam chcú dej posunúť mali v hrubých rysoch načrtnuté, ale nedali im dostatok času, aby tie témy vyzreli.

Po jednotke, ktorá hľadala samu seba a výbornej dvojke, ktorá bola lepšia v každom ohľade, tak trojka zanecháva trpkú pachuť, kedy túto sériu pokašľali sileným záverom a pokazeným koncom – podobne ako nie tak dávno Ultima a Wing Commander sériu.

Pro: dobré ukončenie niektorých dejových líní, kde bolo vidno, že vaše skutky v minulých hrách mali zmysel, Leviathan, Citadel DLC

Proti: koniec!, relatívna zabugovanosť

+15 +17 −2
Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PC 95
Můj komentář není, ani nemůže být nějakým objektivním zhodnocením, protože Mass Effect je společně se Zaklínačem mojí největší láskou. Jsem tedy největší fanboy, jaký jen může být, a tak toto berte jako jen takovou informační vsuvku či něco podobného. Právě jsem dohrál celou trilogii potřetí a pokaždé je to o něco ještě lepší. Nutno říct, že jsem se k ME dostal až pár let po vydání trojky, takže jsem hrál jen tu skutečně dodělanou hru s Extened Cutem i všemi DLC. Nevím, jak vypadala trojka v Day One, ale dnes se podle mě jedná o fantastickou hru.
Jak si stojím za tím, že se jedná jedná o vynikající věc, tak jedním dechem dodávám, že třetí díl je skutečně nejlepší až s fanouškovským dotekem. Myslím tím samozřejmě módy, drobná vylepšení, která vám z toho udělají ten pravý Mass Effect. Já osobně používám War Assets Mod, který eliminuje multiplayer v singlu. Dále Tali Romance Mod, který udělá s Talinou romancí krásný posun a nakonec JAM, který zobrazuje jeden z konců více explicitně a dělá ho i o něco šťastnější, s CEM, který jednoduše nechává Citadel DLC až po konci hlavního příběhu, se jedná o velice elegantní doladění příběhu a emocionálního dopadu na hráče.
Tenhle komentář neměl být reklamou na módy, ale jen takovým připomenutím, že díky drobným dotekům, lze už tak skvělou hru zdokonalit. Pokud se dnes někdo vrhne na kompletní Mass Effect 3, tak dostane naprosto parádní hru, to je podle mě bez debat, ale pokud hru někdo jede znova, tak by se neměl bát módů, protože s nimi to je teprve ta dokonalá jízda.

Pro: Dnes v již plně dodělané podobě i s DLC se jedná o fantastickou hru.

Proti: Samozřejmě dodělané to mělo být v den vydání a některé fanouškovské věci mohli do hry dát už rovnou v BioWare.

+15 +19 −4
VictorVictor
Dohráno
  • PC 85
Hrál jsem za Šeprdku kolem 25 hodin a bavil jsem se dobře.

Třídu Vanguard, kterou jsem si vybral byla dost akčí a její schopnost Biotic Charge, která se mi rychle nabíjela dělala s kombinací brokovnice, nebo sniperky/assaul rifle mezi nepřáteli velkou paseku.

Na souboje sem si zvykal celkem dlouho, ale jakmile jsem všechno pobral, tak byla radost taktizovat a kombinovat schopnosti celého týmu s explozivními výsledky.

Příběh je o tom že zachraňujete celou galaxii před Reapery. V praxi to znamená, že plníte menší či větší úkoly a za ty sbíráte "War assets". Tenhle systém sem moc nepochopil a ve finále to má význam asi jen pro počet možností konců hry. Líbilo se mi, že řešíte velké témata Mass Effectího universa (vzpomínám si jen na dvě), což je dost epické.

Co se parťáků týče, tak sem měl ve finále na výběr jenom ze čtyř. Dva parťáci jsou nový a nezajímavý a dva staří dobří známí, který sem měl po boku téměř pořád.

Ohledně rpg prvku.
Schopnosti můžete naštěstí všem vyresetovat a rozdělit znovu. Zbraně se odemykají buď nakupováním, nebo hledáním. Zbraně maj dva custom sloty pro různé zakoupené nebo nalezené mody. Volby v rozhovorech jsou snad ještě menší a "jednodušší" než v předchozích dílech. Případů kdy jsem se moh z něčeho vykecat bylo hodně málo.

Hru sem hrál na PS 3, takže sem měl hodně technických nedostatků přes strašný framerate, časté a dlouhé loadingy, hnusné textury, divné úhly kamery, různé grafické bugy a konzole dokonce i jednou zamrzla.
I přes všechny tyhle neduhy má hra pořád svůj unikátní a líbivý audiovizuál. Dabing je špička, zvuky efektů sou supr a hra má moc pěkné barvy a design je cool.

Multiplayer mě u téhle hry nezajímá a mám pocit, že sem nepatří.

Další díl si rád zahraju, ale očekávám nový engine, který mi vyrazí dech při rozhovorech, bude si jistý svou akční složkou a přepracovaným stromem možností dialogu. Chtěl bych všechno propracované do detailu a né abych měl pocit, že jím dort od pejska a kočičky.

Pro: audiovizuál, velká rozhodnutí, akce, emoce, obtížnost, filmovost, scifi téma

Proti: málo parťáku, dost zjednodušené, starý engine, opakující se malé vedlejší mise, nedotaženosti, dlcčka, hra téměř nutí použít staré savy, deník na nic.

+14 +16 −2
MinatoryMinatory
Dohráno
  • PC 90
Počkal jsem si na napsání komentáře hezky po tom, co celou hru dohraju, což bylo asi před deseti minutami, takže pojďme to zhodnotit, dokud jsou dojmy čerstvé.

Začátek hry, kdy Reapeři napadnou Zemi je působivý. Nicméně hra vás rozhodně nevyvolá dojem, že na vás závisí osud celé galaxie, protože krom vás to tak ve hře nikdo nevidí. Přiletíte na Citadelu (hlavní město galaxie) a všem je hej a problémy na Zemi jsou jim nějak tak ukradené, takže je to opět o tom, všechny přesvědčovat, že boj s Reapery je opravdu tím nejdůležitějším úkolem. Navíc rada argumentuje tím, že nemá žádné informace, jak boj na Zemi probíhá, což je v roce 21xx docela sranda. To nikdo nemohl vytáhnout svůj iPhone xx, natočit jim rozboření New Yorku a ukázat jim zač je toho loket? Člověk si říká, zda na Citadele mají internet.

Bohužel hra se nějak nedostává do hloubky a více než na osobní vztahy se soustředí na masivní boje plné výbuchů, efektních záběrů kamery apod. Všechno kolem vybuchuje jak v Kobře 11. Neříkám, že to je obecně špatně, ale můj šálek kávy to není.

Co se samotné zápletky týče, ta je asi nejslabším článkem celé hry. Je tak šílená a nelogická a prolezlá kouzly a hitech technologií, že v ní žádnou logiku ani hlubší smysl či poselství nenajdete. Je to jenom o tom zničit ty velké stroje ještě větším strojem jehož náčrt nám tu nechali ti hodní Protheané.

Samotný Gameplay a boj je udělán skvěle, pochopíte vše ihned a ani ten multifunkční mezerník díky kterému se skrýváte, mačkáte čudly nebo skáčete, a to všechno naráz, mi nevadí. Je řešen kontextově a rychle si na něj zvyknete.

Co mě naopak mrzí je fakt, že jsem se nebyl schopen orientovat v různých nabídkách. Především úkolech. Ve dvojce byly všechny úkoly vidět na galaktické mapě a věděli jste tedy hned, co kde můžete dělat za misi a na co se soustředit. V tomto dílu jsou některé z nich schované a zobrazují se až po najetí kurzorem na určité místo na mapce a ono projíždět myší celou galaxii je docela otrava, takže jich velmi mnoho přehlédnete.

Dále mě štval spam. Neustále mi někdo psal do velitelského mailu. Ve dvojce šlo o menší kratochvíli si tu poštu pročítat, zde se k tomu ale v podstatě vracet nebudete, protože po každé misi, vám přibude 15 mailů a jejich pročtení vám zabere drahocený čas, který byste mohli trávit děláním některé mise či flirtováním s poddůstojnicemi. Ona bohatost korespondence pak dokonce dopadla tak paradoxně, že jsem zabil jednu osobu a když jsem se pak odhodlal si po delší době mail přečíst, měl jsem tam od něj jeden zapomenutý, kde mi vyhrožoval, že až se setkáme, tak mi dá na zadek.

Vím že moje hodnocení teď vypadá jak neuctivá kritika, protože se nesoustředím na nic dobrého a Mass Effect je v současné době jedna z velmi mála poctivých, dlouhých her, které člověka skutečně baví. Důvod toho je jednoduchý. Všechno ostatní je zvládnuté se skvělou bravurností a místo toho, abych se vám to snažil trapně popisovat, bude lepší vás na onu hru přímo odkázat. Prostě: Zahrajte si to!

Po prvotním nadšení dávám 90% (dvojce jsem dal 95%). Čekal jsem lepší zápletku s větším překvapením a s něčím víc, než jen s výbuchy na každém kroku. Navíc trojka na dvojku přímo nenavazuje, takže najednou začínáte s aliancí a snažíte se zabít Illusive Mana a to i přesto, že jste ve dvojce pracovali pro Cerberus.

Pro: bojový systém, délka, rozmanitost misí

Proti: béčková zápletka, která si neláme hlavu s tím, že nedává smysl

+13 +19 −6
Pr4d3dPr4d3d
Dohráno
  • PC 95
Musím se hned na začátku přiznat, že se mé hodnocení snad ani nedá brát moc vážně, jako fanoušek tohoto univerza jsem nemohl hodnotit jinak. Všechny díly, jsem poctivě prozkoumal do posledního koutku a opakovaně rozehrával. Vždy, když jsem jakýkoliv díl hrál znovu, tak mě vždy něčím překvapil, nebo znovu nadchl. A jelikož nejen hrami je svět Mass Effectu živen, tak jsem i nemalé množství času věnoval knihám, které, již tak propracovaný vesmír, ucelovaly, doplňovaly a do nejmenších detailů utvářely tento úžasný vesmír. Takže, ano, jsem fanoušek vesmíru Mass Effectu a nejlepší je na tom, že se za to nemusím stydět.

Právě ona propracovanost celého vesmíru, dává hráčovi možnost se ponořit do příběhu, který se táhne po několik dlouhých let a možná stovky odehraných hodin. I když mají všechny díly této trilogie spoustu chyb, tak je to právě příběh člověka na pouti nehostinným vesmírem, jenž přiková hráče k sedačce/židli a nedá mu spát dokuď nevyřeší všechny problémy všech podivuhodných i podivných forem života nacházejících v nejzazších koutech galaxie.

Teď už se konečně dostanu k tomu, proč jsem dal třetímu dílu skoro maximální hodnocení, i když v žádném případě nedosahuje kvalit dílu prvního. Hlavní roli na tom samozřejmě sehrál již zmíněný vesmír a vše co s ním souvisí. Vesmír uvěřitelný a nastolující určitou představu budoucnosti, ve které by každý z nám chtěl žít. Prostory ve kterých se hráč pohybuje a uceluje příběh, jehož vyprávění by těžko ve videoherním světě hledalo konkurenci, se jen težko popisují a nad jeních architekturou zůstává často pusa otevřená. Dalším stavebním kamenem dobré sci-fi jsou rasy, které v rozlehlém vesmíru budou nebozí lidé objevovat. Turiané, Asarijky nebo Krogani mají skvěle propracovanou historii a jejím odhalování si často člověk užije více zábavy, než střílením, střílením a střílením. Nakonec zjistíte, že lidstvo je velice nezajímavá rasa, která přežila jen shodou náhod. Avšak chuť lidí vládnout všemu a umění přežít nakonec zachránilo spousty životů.

Po výrazném odklonu od prvního dílu k mnohem jednodušší dvojce, se závěrečný díl drží celkem pevně ve stopách dílu druhého. Inventář nebo podrobnější statistiky byste hledali těžko. Je to více akce než RPG, vlastně je to střílečka s výborně propracovaným příběhem a úžasnými dialogy. Ale to nikomu nemůže nevadit, protože jak jinak by měl Shepard zachránit celou galaxii než postřílením všech Reaperů. Nijak tento odklon od střídmější jedničky přes velkolepější dvojku až po monumentální závěr nebrání vyprávět pohlcující příběh první lidské Spektry a jejích spolubojovníků od vyšetřování zrady k záchraně vesmíru. A každý kdo alespoň jeden díl hrál, ví, že to nejdůležitější na celé hře jsou členové posádky, které při své cestě naverbujete. Někteří vám nesednou, ale jiní si získají nejen vaši pozornost, ale i možná vaše srdce. Kdo by nechtěl taky mít jako nejlepšího kamaráda Garruse, nebo Wrexe.

To bude asi ode mne vše. Jak je vidět, Mass Effect 3 nelze brát jako samostatnou hru, ale musí se hodnotit celá trilogie jako celek a ten obstál na výbornou. Osobně mi vesmír Mass Effectu přinesl tolik skvělých zážitků, hodin zábavy, radosti, smutku nebo třeba probdělých nocí jako žádná jiná hra, film či kniha. A co se týče Mass Effectu jako vesmíru, tak kam se hrabou Star Wars.

Berte tedy prosím mé hodnocení trochu s rezervou. Hra samotná si v žádném případě takhle vysoké hodnocení nezaslouží. Jenže ona to není jen jedna hra, je to trilogie, která tady zase dlouho nebude. Třetí díl předčí dnešní konkurenci s klidem a nadhledem i když budete hrát jen něj, ale to musíte být blázni.

PS: po přečtení vlny nesouhlasu a protestů s koncem hry, jsem si odvodil, že jsem asi měl jiný konec, neboť já byl spokojen i s tím trochu kontroverzním závěrem.

Pro: Vesmír, postavy, příběh, dialogy

Proti: Rozhodnutí během všech tří dílů nemají žádný vliv na konec

+13 +18 −5
MATADORMATADOR
Dohráno
  • PC 80
This is it! Really, BioWare? Really?

Ohledně BioWare jsem nikdy neměl svůj názor, jejich hry mě míjely, ale změnil to až příchod Mass Effect – perfektně načrtnuté a napsané sci-fi ságy. První dva díly ve mě zanechali rozporuplné pocity a dlouho jsem nevěděl, jak je popsat (v pozitivním smyslu). Názor na ně jsem si v sobě utvrzoval opravdu dlouho, stejně obtížně jsem se odhodlával k napsání komentářů. U trojky mám poměrně ulehčenou práci, jelikož trojka už prostě není to, co jsem očekával. Ale popořadě.

U předchozích dvou dílů jsem začínal pozititivy, takže ... ("je to vážně těžké!"). No, každopádně trojka má opravdu parádní rozjezd, dle mého názoru asi nejlepší z celé trilogie a filmovost, kterou je příběh odvypravován se mi opravdu líbil a pokud k tomu přidáte slibnou hudbu, která podtrhuje už tak kvalitní momenty, nejde nic jiného, než si mlasknout (ano, hudba se mi líbila)!

Stejně dobře na mne působila akčnost počátečních misí, u kterých jsem si jen spokojeně otevřel hubu a hrál. Efekt na oko je opravdu dobrý a je fajn, že se v BioWare přiučili na úkor spousty dalších vlastností, bohužel!

Nevím, jak definovat pocit, který ve mě totiž dřímá. Na jednu stranu se mi líbí, že se hra vydala filmovější atmosférou, na stranu druhou "Proč, sakra, vypustili veškeré hackování a celkově mám pocit, že hraju odnoš Gears of War ve vesmíru?". Tak například hackování pro mě bylo především ve dvojce určitou zásluhou, nejzábavnější minihrou. Tuhle vlastnost jsem si vážně zamiloval, nejenom proto že mě nutila prozkoumat i ten kout támhle, ale protože to bylo příjemné zpestření!

Vážně je pro mě překvapení, že se tohle řadí do RPG žánru, co Mass Effect 3 má s tímhle žánrem společného? Zjednoduššení je tolik, že tohle už je jen vážně akce, akce, rozhovor a akce! Akce přitom ani není tak hrozná, jen na mě v některých momentech vychrlila tolik silných nepřátel, že jsem mnohdy ani nevěděl, z čeho dříve střílet. Nejhorší na tom je, že na vás tvůrci vyhazují nové nepřátelé, aniž byste vlastně věděli, co jsou zač a proč po vás jdou. Tohle se mi celkově na sérii nelíbilo, že se spousta věcí děje, aniž byste o nich měli sebemenší tušení!

This is it! Je věta, která u mě vstoupí do dějin v tom nejnegativnější smyslu! Touhle větou mě všichni povzbuzovali v závěrečné fázi hry a čekat pořádné finále je opravdu opodstatněné. Jenže ... víme, jak to nakonec dopadlo, že? Mělo to být nabité, silné, emotivní a nakonec. Je to jen tuctový konec, který si taková série nezasloužila

Cítím hořkost! Ano, konec přijít musel, ale neměl být tak zvláštně fantasmagorický. Potenciál na uzavření trilogie tu byl! Byly tu perfetkní postavy, kvalitně rozpletený/propletený příběh a spousta rozhodnutí, která měla dát motivaci pro zpětné hraní. V BioWare si asi ale řekli, že jsou ve stavu, kdy si mohou dovolit cokoliv a já jim to snad sežeru! Hm, možná je někdo držel za koule (EA?), nebo vážně měli důvod z toho udělat takovou frašku (sračku, chcete-li)! Mass Effect pro i přesto znamená opravdu dobrou záležitost, která vyčnívá prvním a druhým dílem. Třetí nabírá na síle v jiných vlastnostech, ale ve výsledku trojka není ani tak potřeba, škoda!

Celkový čas ve vesmíru Mass Effect: 65h
Nejoblíbenější postava: Garrus Vakarian
Nejoblíbenější rasa: Krogani
Oblíbená lokace: Tuchanka
Nejzbytečnější záporák: Kai Leng (vážně tam byl potřeba?)
Největší zklamání: závěr hry, který nebere v potaz vaše rozhodnutí!

Pro: začátek perfektně jede, akčnější a filmovější pasáže, staří známí,

Proti: hackování vymizelo, zbytečné nové postavy (James Vega, Kai Leng), nejhorší žávěr, který se časem pravděpodobně rozvine, ale nyní opravdu zklamání!

+13 +15 −2
AugustynAugustyn
Dohráno
  • PC 70
Hned zkraje ze sebe musím vybrečet strašnej žal, totiž že trojka mě zklamala a nudila. Jedničku jsem dohrál vcelku rychle a s nadšením, dvojka mě už tolik nerajcovala, za to u posledního dílu jsem se natrápil strašlivě dlouho a hrál vlastně jen proto, abych celou trilogii konečně uzavřel. Nakonec se zadařilo, ale je mi z toho pěkně divně po těle.

Co se příběhu týče, měl jsem třičtvrtiny hry dojem, jako kdybych sledoval VKVéčka v nejlepší formě, aby se to ke konci všechno zvrtlo do jakéhosi nadčasově filozofického eposu o věčném koloběhu vesmíru a kdesi cosi. Přesto je pro mě příběh a divácký zážitek vůbec, povedenější než samotné herní mechanismy.

U jedničky musel člověk alespoň občas trošičku pošpekulovat co udělat, jak udělat, smysluplně rozdělit nějaké ty zkušenostní bodíky. Trojka přeje všem stádovejm ovcím, prostě běžet koridorem a vše okolo rozstřílet a no... hotovo. Naštěstí je mezi touto “duchapovznášející” činností mnoho kvalitní vaty v podobě cutscének. Každej to ví, každej o tom mluví, stejně to musím zopakovat: "Lépe vypadající příběhový scénky, jsem v jiné hře prostě neviděl!”

Závěr trilogie chce mít všechna nej, ale v honbě za epičností zapomíná na obyčejnou herní duši.
+13 +16 −3
StanditoStandito
Dohráno
  • PC 90
Vlna kritiky sa zniesla na tretí diel Mass Effectu krátko po vydaní. Chápem, ale zdieľam len čiastočne. Epilógom som si zážitok z tohto výnimočného sveta nenechal pokaziť, asi aj preto, že som ho očakával.

Podľa môjho skromného názoru, pokiaľ ide o akčnú zložku, je Mass Effect 3 najlepší diel série. Hlavne vďaka zlepšenému zbraňovému systému i počtu biotických a iných schopností, ktoré môžu postavy využívať. Na kosť ohlodaný systém zbraní a schopností bol azda najväčšou slabinou druhého dielu v porovnaní s jednotkou a trojkou. Každá zbraň je výnimočná, má trochu odlišné vlastnosti a má svoje klady i zápory, takže i keď je tu zbraní na niekoľko desiatok, každá má svoje využitie. Napríklad u brokovníc: zatiaľ čo u jednej prebíjate po každom výstrele, odvďačí sa vám obrovskou silou a slušnou presnosťou. Iná sa prebíja po troch výstreloch a má väčší rozptyl, čo ju robí lepšiu zbraň na blízko. Každý si vyberie, čo mu vyhovuje, možností je mnoho. Hlavne oproti prvému dielu, kde sa zbrane líšíli len počtom výstrelov do prehriatia a veľkosťou poškodenia (čo prakticky znamená, že ste mali tie isté zbrane od začiatku do konca, akurát so zmenenými štatistikami), je to veľký posun dopredu. Parťáci sú v boji vďaka zvýšeniu počtu schopností účinnejší, takže už sa nestane, že taká Tali je použiteľná len proti syntetickým nepriateľom. Aj samotný Shepard dostane do vienka viac schopností, čo robí akciu rôznorodejšou. Nepriatelia dokážu konečne hádzať granáty, čiže hráč už nebude celý boj tráviť zalezený v jednom kryte. Pozitívna zmena.

Postáv ubudlo, čo je škoda, nové postavy (James, EDI, výzorovo upgradnutá Ashley) nie sú nič extra, vyzerajú ako ústupok pre tínedžerského hráča. Aspoň, že Ashley je stále rovnaká mrcha a EDI má z času na čas nejakú zaujímavú otázku v rukáve. Zamrzí redukcia intenzity volieb pri dialógoch, no radšej tento systém, kde sa dá s postavami pokecať skoro po každej dôležitejšej misii, ako v prvom dieli, kde sa asi tak po troch rozhovoroch s postavou nemal človek čo nové dozvedieť. Interakcia medzi ostatnými postavami poteší, práve takéto detaily ma na hre dosť bavily (vzťah Garrusa a Tali pred záverečnou misiou, Garrus/James sa predháňajú, kto z nich je väčší borec, atď.). Hráč má naozaj možnosť vytvoriť si silné puto s postavami. V priebehu hrania som zistil, že občas je lepšie si zvoliť renegádsku odpoveď ako paragonskú, kde Shepard trepne nejakú úplne samozrejmú sprostosť typu "Musíme zničiť Reaperov za každú cenu" - jednoducho scenáristická bezradnosť. Krátke odpovede v konverzačnom kolese boli niekedy nedostatočné vzhľadom na to, že Shepard povie viac či menej odlišnú odpoveď než tú, čo si hráč pod krátkou odpoveďou predstavuje.

Logika nikdy nebola silnou stránkou Mass Effectu. Či už dejová, alebo čo sa týka level dizajnu. Shepardove varovania nikto nebral vážne i po tom, čo sa mu podarilo zachrániť citadelu pred Reaperom a odvrátiť hrozbu Collectorov. Boli sme hlúpi. A za stupiditu sa platí. Cerberus napadne Citadelu, ktorá by mala byť najlepšie stráženým miestom v galaxii, ako keby sa nič nedialo. Koniec, kde vás a Andersona v 40 km dlhej citadele teleportuje do bezprostrednej blízkosti riadiaceho panela (Reaperi asi nie sú tak chytrí, ako sa zdá...). Deux Ex Machina záver a nelogickosti spojené zo záverečnou animačkou. Catalyst dá Shepardovi na výber 3 možnosti - pričom Catalystovo odôvodnenie, prečo ich Shepardovi dáva, je odbyté krátkou odpoveďou a ani tá nemá poriadný logický základ. 2 konce sú pritom úplne nezmyselné (kontrola, deštrukcia - prečo s tým zrazu Catalyst súhlasí, keď arogantne obhajuje svoju pravdu, že organikov treba zničiť?) a tá stredná - syntéza, je vraj podľa Catalysta najlepšia, no sám to neuskutoční a necháva Sheparda vybrať. Možnosť syntézy už ani nezapadá do žánru sci-fi, ale do fantasy a ničí tým snahu o vierohodne a logicky vystavaný svet. Prečo Reaperi neobsadia Citadelu skôr, keď je centrom moci v galaxii? S tými nezmyslami by sa dalo pokračovať. Najlepšiu časť hry tak tvorí liečenie genofágu (i keď nechápem, prečo radšej nezvýšili možnosť pôrodu na prijateľnejšiu hranicu), gethsko - quarianská vojna a rozhovory s charizmatickým Illusive Manom. Politika hrania multiplayeru pre dohranie s najmenej katastrofickým koncom je podvod a žiadne nasledujúce dlc-čka to neospravedlňujú, keďže hodnotím túto hru, nie dlc. Najlepší koniec? Vypnúť hru po Andersonovom "We made it".

Vedľajšie misie sa pohybujú od veľmi dobrých (Grissom Academy) po ľahko zabudnuteľné. Zháňanie War Assets cez skenovanie planét mi prišiel ako dosť divný spôsob zháňania spojencov. Ešte divnejšie bolo získavanie questov od osôb v citadele. Stačí len okolo danej osoby prejsť, človek si ani nemusí vypočuť rozhovor a už má úkol v denníku. Ten je, čo sa týka questov odfláknutý, všetko nahádzané na jednu kopu, aktualizácie doterajšieho priebehu sú buď minimálne alebo neexistujú. Veď ak nájdete nejaký artefakt, prečo sa babrať s hľadaním postavy, o ktorej ani neviete, že existuje, pričom vám nevedome zadala úkol.

Na záver dodám, že i napriek mnohým negatívam ma tretí diel ohromne bavil. Veď v tom, čo robí nielen tento diel, ale celá trilógia dobre, robí dobre takým spôsobom, že v hernej brandži prakticky nemá konkurenciu.

Pro: premyslené univerzum, postavy a vzťahy s nimi, výprava, znovuhrateľnosť, rozhodnutia ovplyvňujúce osud galaxie

Proti: prehnane účelový a nelogický scenár, občas telenovelové bláboly, quest management, nutnosť hrať multiplayer pre "najlepší" záver, zníženie počtu dialógových možností

+12 +17 −5
berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 80
Sága táhnoucí se pro mě přes 200 hodin je u konce. Příběh je (proteď) uzavřen a nezbývá, než trilogii ohodnotit. Jako celek je to jistě jedna z nejlepších sérií, co kdy vznikla. Rozvětvený příběh, rozhodnutí, hloubka postav, to vše je na jedničku. Jak si ale vede samotný třetí díl?

Těžko se hodnotí příběh hry, aniž bych zde nezanechal nějaký ten spoiler. Pokud jste hráli předchozí hry, nazačátku si načtete uloženou pozici z druhého dílu a můžete vesele (či nevesele) pokračovat tam, kde jste skončili. Zde se hodí říci, že ve třetím díle sklízíte, co jste zaseli. Pokud vám nějaká postava odešla do věčných lovišť, pocítíte to. Ani o tom nebudete vědět, protože scény a příběhy chybějících postav prostě neuvidíte, ale věřte, že nechcete hrát bez svých přátel.

Předchozí rozhodnutí tedy mají velký vliv na příběh ve třetím díle a vše se od něj odvíjí. Bohužel, to se ale nedá říct o vlivu vašich rozhodnutí na zakončení trilogie. Jediné, na čem ve finále záleží, je celková síla, kterou jste nabrali. Ale jestli jste Krogany podvedli? Jak jste vyřešili jednotlivé spory? To hra jen zesumarizuje v podobě čísla a je to. Žádný hlubši vliv.

S postavami si lze rozvinout hlubší vztah. Z mého pohledu jsem si ale nejvíce oblíbil ty postavy, se kterými jsem již nějakou tu akci zažil. Na prvním místě je u mě Garrus a Liara, jak co se týče zajímavosti, tak co se týče reálného využití. Mám samozřejmě rád i Tali (a hlavně při párty na citadele mě bavila nejvíce), ale jelikož jsem hrál jako infiltrátor, prostě jsem její dovednosti nepotřeboval. Naopak EDI mi k srdci nepřirostla, James je takový jihoamerický vidlák a Ashley je prostě jednodušší. Ale aspoň nespadá do kolonky 'Musíme plnit normy' a nezačla kopat za druhý tým. Mrzelo mě, že si nemohu zahrát s Mirandou, s kterou jsem pokračoval v romanci, a trochu více prostoru by jí slušelo.

Jelikož jsem hrál až legacy edition, měl jsem možnost poznat celý rozsah hry, jak byl zamýšlený. Proto mi přijde trošku napováženou, že původně si zákazník musel dokupovat jednotlivé části DLC, které jsou ale zcela integrální součástí příběhu, bez nichž nemá vyprávění takovou váhu a smysl.

Příběh je tedy to, co Mass effectu vévodilo a ani zde to není jinak. Mám však jednu velkou výtku k akčním pasážím. Člověk, který rozhodnul, že na konzoli se bude vše ovládat jedním tlačítkem, by si zasloužil projít očistcem. Já si jím totiž prošel. Chci se krýt za překážkou, Shepard přes ní skáče. Chci se sprintem dostat k checkpointu, Shepard se zastaví o překážku a číhá. Chci skočit, narazím do zdi. Ani se nedá spočítat kolikrát jsem se nad podobnýma věcma rozčílil skoro až do běla. Neuvěřitelně stupidní design.

Jelikož samotný gunplay mě příliš nezajímá, neocenil jsem ani větší kalibr zbraní a jejich modifikovatelnost. Upřímně, spíše mě to otravovalo. Kdybych si chtěl vypiplávat zbraň, nejspíše bych zvolil jiný druh hry, než příběhové RPG. Model z druhého dílu byl zcela dostačující. Naopak scanování planet bez nutnosti přistávat mi přišlo jako vylepšení, pomyslné zdrhání před Repeary nebylo příliš otravné a přidávalo na napětí.

Co musím ještě k závěru vypíchnout, je naprosto skvělé ozvučení. Na kvalitní soupravě při vyšší hlasitosti jsou reproduktory využity naplno. Skvělé efekty, správně použité, doplňující atmosféru, funkční. Nemám výtek.

K samotnému závěru jsem se již vyjádřil. Vím, že byl velmi kritizovaný, a mám pro to pochopení. Že by byl ale tak špatný, to si nemyslím. Rozhodně si s ním scénáristi mohli dát více práce, ale je zde už vidět pomalý příchod doby scénáristické krize v Amerických vodách a takové to univerzální klišé. Uvidíme, co si na nás připraví v dalším díle.

Pro: Vztah k postavám, lore a příběh, perfektní ozvučení

Proti: Jedno tlačítko na vše, přibývá logických nesmyslů, Cortez

+10
LihkanLihkan
Dohráno
  • PC 75
Svoji recenzi jsem se rozhodl rozdělit do několika segmentů postupuně rozpitvávavjící celí příběh. Jsou ve Spoilerech, odhalte co chcete.

První ovšem technická stránka:

A) Grafika: Stejně jako vše ostatní, není důležitá jen forma, ale i obsah. K čemu High res textury když je krajina nudná. ME3 jede opačným stylem. Grafika nic moc, ale scenérie úchvatné. Suma summárum: Na zadek z ní nepadnete, ale ani nebudete pohoršeni.

B) Zvuk a Hudba: Tady už je to horší. Člověk by řekl že tak zvučné jméno jako Clint Mansell, to nemůže dopadnout špatně. Může. Respektive, nemůže, protože kdo nic nedělá, nic nezkazí že? Nevybavuji si žádný pořádný hudební podkres, kromě hudby z minulých dílů a té pomalé piánové skladby co byla už v demu. Obzvlášť tristní to bylo v jedné scéně ke které se ještě vrátím. Jinak zvuky zbraní celkem ok, a dabing opět kvalitní.

C) Gameplay: Je opět víc střílečkovitý alá dvojka, ale s návratem některých prvků jedničky (neregenerující se životy, mody na zbraně, atd.) V jedničce byli tuny zbraní, ale lišily se jen statistikami. Ve dvojce jich bylo málo, ale byli diametrálně odlišné. Ve trojce jsou opět odlišné, ale jsou jich hromady. Tady naprostá spokojenost.

Příběh:

Prolog: Reapeři vthrnou ze vší parádou na Zemi. Okamžik kterého jsme se děsili od samého začátku...a je to pěkná nuda. Hudební podkres naprosto absentuje, město vypadá pusté. Bioware by si měli povině zhlédnout válku světů ať ví jak má vypadat děsivá invaze. A Clint Mansell by si měl povině pustit soundtrack výše zmíněného filmu aby věděl jak to má znít. Podle mě zkrátka propásnutá příležitost pro historický moment. Mise na Marsu tak žádná sláva. Ale budiž, Bioware nikdy nebyli experti na kulervoucí prology. 60%

Akt první - Maenae: Obrat o 180°. Perfektní prostředí měsíce jenž obýhá decimovanou planetu. Člověk si konečně uvědomí že Reapeři jsou tu. Začne chápat tu skázu. Mise jsou velice zábavné a surové. Konečně válka světů. Hra téměř z ničeho nic nabere brutální obrátky a nenechá vás vydechnout 100%

Akt druhý - Genophage: Mise na Sur'Keshi nic moc, ale potkáme opět Mordina a začne se rozvíjet zápletka s vyléčením Genofágu. Mise na Tuchance jsou pak opět brilantní. Ta s bombou mi spíš připomínala válečnou vřavu z nějaké FPS z dnešní doby. Vyléčení Genofágu je pak skutečně dojemné a dostal jsem přesně to na co jsem se těšil. Mordinova smrt byla "krásná". 90%

Akt třetí - Puč na Citadele: Tohle už mě tolik nenadchlo. Z Cerberu, který byl ve dvojce tajná organizace balancující na hranici dobra se zlem se stává ekvivalent Luthorcorpu, nebo jiné komixové zlé organizace. Zmutovaní super vojáci a Ninjové? Na jednu stranu kvituju Kai Lenga z knižek, na druhou stranu, udělali z něj Ninju. Duel s Thanem ovšem skvělí a jeho konec velmi dojemný. 70%

Akt čtvrtý - Rachni: To že se některá paragonská rozhodnutí vymstí jsem čekal. Ovšem hořká pachuť mi zůstala po tom, co jsem zjistil že i když královnu zabiju, stejně tam je. Ale vrátil se Grunt. A obětovat ho ve prospěch galaxie bylo těžké rozhodnutí. V jeho umírací scéně mi i slza ukápla. O to víc mě pak Bioware potěšili když vyšel ven. 75%

Akt pátý - Rannoch: To na co mnoho z nás čekalo jako na zlatý hřeb hry konečně přišlo. Vyvrcholení konfliktu mezi Gethy a Quariany. Situace je ještě méně černobílá než byla: Gethi se nechali ovládnout Reapery, ale jen proto aby přežili. Quariani zase do války ani nechcou a přinutily je do ní politické machinace admirálů. Mise na Rannochu nám poví víc o Gethech. A finále, stejně jako u Genophage, důstojně završuje příběh Gethsko-Quarianské války. Oběť Legiona opět dojemná, a sjednání míru bylo opravdu krásné. 100%

Akt šestý - Thessia: Trošku slabší, ale stále zábavná a s obrátkami. Spokojenost, ale nic užasného. 80%

Akt sedmý - Cerberus: Moje již nakousnuté rozčarování z Cerberu pokračuje. Zlá korporace co dělá pokusy na neviných civilistech už dneska nikoho nešokuje, spíš působí jako těžké klišé. Hlavní báze Cerberu je sice už lepší, ale stále nic moc. Souboj s Ninjou byl celkem směšný. Ale u opilé Tali jsem se skvěle pobavil 70%

Akt osmý - Take Earth Back: Opět začíná luxusní jízda. Sice jsem podle reklamní kampaně čekal MNOHEM víc misí na Zemi, ale budiž, stály za to. Atmosféra perfektní...Prostě perfektně vygradované finále 100%

Epilog: Ta skutečná hrůza ME3 pichází až na Citadele. Každý fanda by dokázal vymyslet lepší konec (důkazem budiž fanficy ktere se už rojí jako houby po dešti a jsou o dost lepší) PROSTĚ HRŮZA! Hra se tváří že má více konců, ale liší se akorát barvou paprsku. Pak je tu pitomá AI ketrá mele nesmysly, a konce které absolutně nezávisí na vašem stylu hraní a rozodnutích. A nejhorší je že se nedozvíme nic. Přežili to mí parťáci? Vždiť to zničilo Mass Relays! Obří multirasová flotila je tím pádem uvěžněná na Zemi a umřou hlady. A důvod proč Reapeři vznikly? Bože takový kec... Konec ME3 je jasná ukázka jak vám může desetiminutoví konec skazit zážitek z celé hry, ba dokonce z celé trilogie. Člověk tak už nějak nemá chuť jí znova hrát když ví že všechna ta "super důležitá" rozhodnutí nemají sebemneší význam a že se na konci stejně nic nedozvíme. 5% (Za Andersona)

ME3 je ukázka jak vám může stupidní konec skazit celí jinak úžasný zážitek. Po dohráti jsem měl sto chutí fláknout hře 0% a vyhodit ji z harddisku, ale po uklidnění jsem si uvědomil, že přece jen dobrých zážitků bylo opravdu hodně. Obecně bych hru asi aspíš doporučil, ale hořká pachuť zůstane...

Pro: Vyřešení příběhu s Gethy a Genofágem, atmosféra, výběr zbraní

Proti: Konec, který zabil celou sérii

+8 +21 −13
fakfak
Dohráno
  • PC 85
Předvčírem jsem završil tuhle třídílnou vesmírnou ságu, tak to teda okomentujem.. Opět jen v krátkosti, vy už jste klasicky všechno vyžvanili předemnou..


Hned ze startu hry mě zamrzel hyperrychlý přílet Reaperů na naši matičku Zemi, anóbrž započetí galaktického holokaustu. Trochu by se to dalo rozvést, přišlo mi to prostě trochu křečovitý a násilný..

Příběh nám konečně vygradoval do velkého finále, musím říct, že mě poutal po celou dobu hraní (myslím 28 hodin). V podstatě hra nemá hluchého místa, jede na stejné notě celou dobu. Nepovinné mise jsou/nejsou příběhově důležité, záleží jak se na to podíváte. Sice jsem prošmejdil co se dalo a nasbíral milion jednotek, ale ve výsledku by se to určitě neprojevilo, pokud bych teda nešel do hlavní bitky "nepřipraven" (což si myslím, že by mě hra stejně nepustila).


Nebudeme si nic nalhávat přátelé, třetí díl je kopie toho druhého a ten druhý je kopií toho prvního. Samozřejmě s menšími kosmetickými i herními úpravami. V ME jde zejména o příběh, takže to vůbec nevadí, ba právě naopak jsem rád, že se hra v zásadě nezměnila. Proto komentovat herní mechanismy, dialogy, charaktery, bojový systém, "RPG" systém a vesmír nemá moc smysl, pokud jste četli předchozí komentáře k prvnímu a druhému dílu.

Co samozřejmě vyzdvihnu jsou dobré zvukové efekty, ale rozhodně poplivu celkové lajdácké komplexní nazvučení, kdy se zvuky rázem useknou, hudba taktéž, něco je potlačeno do pozadí, ikdyž je ten raketoplán přímo předemnou (pro hnidopichy - není to mými sluchátky VS. nastavení zvuku apod.) Samovolně tak hra působí hrozně kostrbatě jako C3PO ze Star Wars, zejména v kombinaci s někdy velice úsměvnými "akčními" animacemi v enginu. Připadalo mi to, jako by je dělali dva lidé zároveň na střídačku, protože po trapných "rádoby akčních" scénách to vystřídá parádní podívaná.

Nenechte se zmást chladným komentářem, já se opravdu dobře bavil celou dobu a byl jsem zvědavej jak to dopadne - čekám na to už od prvního dílu. Tak nějak jsem předpokládal, že můj milovaný komandér pojde nevyhnutelně bídnou smrtí a obětuje se pro Lidstvo.. Ale kdo ne. :-) Trochu toho patosu na závěr nesmí chybět.. Jsem spokojen, dám si dva roky odklad a zahraju to všechno po sobě od prvního dílu.


Multiplayer nehraju, takže nemohu hodnotit, Gears Of War v jiném balení mě opravdu neláká.

Pro: Vylepšená grafika a zvukové efekty, renderované filmečky, ukončení celé ságy.

Proti: Celkový zvuk, občas animace

+8 +10 −2
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 559 85
  • PS3 9 86
  • PS4 8 84
  • PS5 5 91
  • X360 4 79
  • XOne 2 80
  • XboxX/S 2 87
  • WiiU 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5387
Odkaz:
http://dbher.cz/h5387
Přidána:
17.02.2012
12 let a 281 dní
Hodnocení:
589 (0-100 %)
Komentářů:
47
Oblíbenost:
Sledovat 54 Chci si zahrát 68
Rozehráno 25 Dohráno 584
Návštěvnost:
162705× (celkem)
403× (poslední měsíc)
265× (poslední týden)
9× (dnes)
Více