Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Rok 2019 jsem začal z pohledu hráče velmi energicky, a to marathonem série Max Payne. Do série jsem šel s radostí a matnými vzpomínkami na mé hraní právě prvního dílu s bratrem.

Hru jsem hrál přes platformu Steam na PC a ihned s tím přišly problémy, konkrétně s audiem což bezproblému vyřešilo pár minutek hledání a aplikování neoficiálního patche, ale je to faktor, který by méně zaběhlého hráče odehnal s prvních vteřinách "hraní".

Při hraní samotném vás do obličeje praští mistrovsky udělaná noirovská atmosféra, která vás stejně intenzivně doprovází celou hru. Za mě jednoznačně důvod dát hře šanci i dnes.

Gameplay je určitě velmi povedený. Ačkoliv má hra svůj věk, tak se velmi krásně hraje. Funkce "Bullet-time" naprosto nádherně ozvláštňuje gunplay. Cítíte se jako pravý superhrdina, což hře prospívá... do doby než vám dojde "Bullet-time meter" a uvědomíte si, že žádný superhrdina nejste, což vám dokáží tři pánové s brokovnicí za nejbližším rohem.

Ikdyž jsem měl s audiem problém, tak je jeho kvalita velmi krásná a nikoho neurazí. Dabing je udělám hezky, co je ale nadprůměrného, to je soundtrack, který jde ruku k ruce s atmosférou a vyzdvihuje moje pocity z všeobecného audia na naprosto jiné rozměry.

Grafika je na rok vydání velmi krásná. Když vezmete v potaz ono stáří a už jste vypustili své nadšení z grafiky třetího Red Dead, tak vám nebude dělat problém.

Dále je optimalizace. Ta, vypustím-li audio, je na k sakru dobré úrovni. I na 64 bit verzi Windows 10 hra běží se stabilním frameratem bez pádů. ...Alespoň tak tomu bylo u mě.

Jako moje mínus tu jsou konkrétní pasáže... Mluvím o levelech známých jako "Blood train mazes", které měly dokonalou atmosféru do doby, kdy se ztratíte, budete opakovaně umírat a když se dostanete před konec, tak zemřete a celý level zas. To byl level čiré frustace.

Hra je jako celek naprosto krásným kusem herní historie, který si zaslouží váš, alespoň, pokus.

Pro: Atmosféra, Gameplay, Kvalita audia, Grafika, Optimalizace

Proti: Problémy s nefunkcí audia, zmíněné pasáže

+24
  • PC 85
Hra začíná pohledem na letící policejní vrtulník a jedoucí policejní vozy v zasněženém New Yorku. Následně se kamera přesouvá na střechu jednoho z mrakodrapů, kde stojí chlápek v kožené bundě se sniperkou v ruce. Tento chlápek není jen tak někdo, je to hlavní postava této hry, Max Payne, který nám bude vyprávět svůj příběh. Vše začalo před třemi lety, kdy se policista Max Payne vracel domů ke své ženě a novorozené dcerce. Už při vstupu mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Po chvíli nalézá tři feťáky, které bez problému zabije. Bohužel ale přichází pozdě, protože jeho dcera i žena jsou již obě mrtvé. Ihned po pohřbu se nechá přeložit do protidrogového a později se infiltruje do mafiánské rodiny distribuující novou drogu známou jakou Valkyr.

Příběh je převážně vyprávěn pomocí komixových stripů a vše kolem má vynikající noir atmosféru. Hra nabízí především přestřelky a to ve velkém stylu. Hlavní předností této hry je potom využívání bullet-time během přestřelek. Jednou za čas může hráč nechat zpomalit čas, čímž získá čas na lepší míření, úskok před střelbou nepřítele, atd. Dále jsou dobře zpracované některé smrti nepřátel, kdy se v jiném úhlu a hlavně ve zpomaleném čase zobrazí, jak ho Max zasáhl. Co se zbraní týče, Maxův arzenál obsahuje základní beretty (možno mít v každé ruce jednu), desert eagle, brokovnice, jackhammer, ingram (možno mít v každé ruce jednu), colt commando, sniperku, samopal, granáty, molotovovy koktejly a pro případ, že by došly náboje, může Max použít baseballku nebo kovovou trubku.

Hra je rozdělena do tří kapitol, kde každá z nich je zakončena mírně těžšími souboji. Ty ale Max zvládne, nicméně (s výjimkou úplného finále) je vždy nakonec zdrogován, takže začátky dalších kapitol probíhají v trochu podivných levelech. Max je zdrogovaný a prožívá noční můry, kde se musí dostat skrze různá bludiště s tím, že kamera je různě rozhozená (epileptici to musejí milovat) a Max se pohybuje pomaleji než normálně. Do toho všeho slyší křik své zavražděné dcery a pláč manželky. Následně se dostane do speciálního bludiště s úzkou cestičkou nad propastí, kde je potřeba dělat přesné skoky. No hrůza. V druhé kapitole je pak ještě speciální level, kdy Max utíká z hořícího a rozpadajícího se domu. Najít správnou cestu je v některých částech trochu obtížnější.

Dnes se již jedná o legendární hru především proto, že jako první a hlavně dobře aplikovala bullet time. Za ním ale rozhodně nezaostává povedený příběh zobrazený zmíněnými komixovými stripy, skvělé dialogy (Max často
dobře hláškuje), vynikající hudba a hlavně rychlé akční souboje. Hře bych vytknul asi jen ty zdrogované úrovně, které si mohli vývojáři odpustit.

Nakonec ještě musím zmínit špatnou optimalizaci pro Win10 na platformě Steam, kdy je potřeba aplikovat ručně patch, aby hra jela (což samozřejmě není problém hry z roku 2001, ale Steamu, který v instalaci daný patch automaticky neaplikoval).

Pro: Atmosféra, příběh, souboje, bullet time, hudba

+24
  • PC 75
Se sérií Max Payne to mám úplně stejně, jako s NOLF. Začal jsem druhým dílem a k jedničce se dostal až po letech, takže mě už nenadchla tolik, jako její mladší verze. Také hlavní postava z pokračování je mi sympatičtější. To nic nemění na tom, že se jedná o skvělou hru, kterou stojí za to vyzkoušet a doplnit si tak herní vzdělání.

Komiksové vyprávění příběhu je super a krásně umocňuje noir atmosféru, kterou je Max Payne prošpikován skrz naskrz. I když se mi obličej hlavního protagonisty v prvním díle nikdy nezamlouval, chápu, že finské studio mělo ve svých počátcích hluboko do kapsy, a tak musel Sam Lake zapřáhnout celou svou rodinu.

Měl jsem k dispozici velkou škálu zbraní, od olověné trubky přes pumpovací brokovnici až po odstřelovací pušku. Nejvíce jsem si však oblíbil dvojici Berett či Ingramů, protože především s nimi měly přestřelky tu správnou šťávu.

Nesmím opomenout ani televizní upoutávky, reklamy či seriály, které k Max Payne sérii neodmyslitelně patří a stejné je to i s všemožnými easter eggy. Snad jediné, čemu jsem nikdy nepřišel na chuť, byly psychedelické pasáže, které mě zbytečně vytrhávaly z neustálé akce. Nelze vývojářům upřít snahu o nějaké to ozvláštnění, ale mě to prostě nesedlo.

Je až neskutečné, že Maxe mají na svědomí ti samí vývojáři, kteří o pět let dříve stvořili Death Rally. Max přinesl revoluční bullet-time, který nevím, jestli byl na herní scéně použit vůbec poprvé, ale každý si jej s Maxem spojí stejně, jako s Wolfensteinem 3D počátek FPS. Nejspíš se k prvnímu Maxovi již nevrátím, protože mi na rozdíl od dvojky už nemá co nabídnout, ale přesto na něj budu vzpomínat jen v dobrém.

Pro: komiksové vyprávění příběhu, noir atmosféra, nabídka zbraní, televize, easter eggy, bullet-time

Proti: obličej Maxe, psychedelické mise

+23
  • PC 100
Tahle hra má jednu z nejlepších atmosfér jaká ve hře byla. Nádherný noir komiks, atmosféra plná nouze, beznaděje a smutku. V některých částech hry jsem opravdu neměl dobrý pocit.
Grafika je taková černobílá, nádherně temná a i v dnešní době neurazí. Opuštěný noční New york v zimním kabátku je opravdu děsivý.
Příběh je temnější než černé kafe a atmosféra opravdu hutná. Max je hláškující drsňák, kterému bylo moc ublíženo a jde se pomstít. A že se mu ta pomsta daří.
Přestřelky jsou rychlé a drsné, navíc ozvláštněné bullet timem, který je teď ve více hrách, ale Max Payne byl v tomhle směru průkopník. Bullet time dodává hře filmový nádech. Videa ve hře totiž nejsou (minimálně) celý příběh je veden formou, dobře udělaných, nadabovaných komiksů.
Hudba se ke hře náramně hodí a vůbec ozvučení je celé oukej.
Musím říct, že hra je i celkem těžká, takže to dost prodlouží herní dobu. Hra obsahuje i jakýsi druh achievementů, jako dohrej na čas, na nejtěžší obtížnost apod. To taky prodloží dobu hraní. To pro ty co říkají, že hra je krátká. Nic dobrého, ale netrvá věčně. Max Payne je zásadní hra, která ovlivnila vývoj dalších her.

Pro: Temná depresivní atmosféra, přestřelky, příběh, bullet time

Proti: Někdy dost těžké, téměř nulové rozhodování hráče, hra ho žene lineárně kupředu.

+22 +23 −1
  • PC 95
Max Payne. Toto slovo je dnes pro mnohé hráče legendou. Není to dlouho, co vyšel 3. díl této slavné střílečky, ale o tom dnes psát nechci. Pro oživení příběhu, než si již zmíněnou „trojku“ zahraju, jsem si dal první díl, který vyšel už před neuvěřitelnými 11 lety! A dnes, v roce 2012, můžu říci, že na svou dobu to byla jedna z nejlepších a nejlépe vypadajících her. Ale k tomu se dostaneme později. Teď něco málo k příběhu.

Max Payne je newyorský policista jako každý jiný. Žije normální život, má krásnou ženu a malou dcerku a vše se zdá být jako v pohádce. Ale jednoho zimního večera se vše změní. Navždy. Nic už nebude jako dřív. Po příchodu domů našel svou ženu a dcerku mrtvé, zavražděné feťáky.

Po smrti manželky se zdrcený Max dal k protidrogovému oddělení a byl odhodlán zjistit vše o droze Valkýra, kterou byli nadopováni oni feťáci, co mu zabili ženu a dceru. Poté se příběh posune o 3 roky dopředu, kdy se Max chystá sejít v metru se svým kolegou Alexem. Avšak na místě setkání je Alex brutálně zavražděn a Max, jež byl spatřen, jak utíká z místa činu, je hlavním podezřelým. Postupně se probírá stovkami mafiánů, aby nakonec zjistil podrobnosti o projektu Vallhala, který nejspíš stojí za vším okolo Valkýry. V průběhu hry se taky setká se svou Femme Fatale, Monou Sax, která však ke konci příběhu umírá ve výtahu. Aspoň to tak vypadá.
Více už toho však o příběhu nepovím. Hra je rozdělená do 3 kapitol, každá má asi 6 částí. Každou kapitolu, krom první, začínáte zdrogován ve svém domě, kdy se promění prostředí na tmavozelené, kamera se velmi nepříjemně houpe ze strany na stranu a z vašeho domu se stane spletité bludiště. Víc toho však neřeknu.

Hra je situována z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání je zpracováno perfektně. Ve hře máte na výběr asi kolem 15 zbraní, od klasické „devítky“, přes útočnou pušku Colt Commando, po takové kousky jako automatická brokovnice Jackhammer nebo granátomet M79.

Abych pravdu řekl, na základní obtížnost není hra nikterak těžká, ale ani nikterak jednoduchá a musím se přiznat, že hluchých míst, kdy bych se vyloženě nudil, jsem ve hře našel opravdové minimum. Hratelnost je, což už v dnešní době není tolik vídané, opravdu skvělá a hra zabaví i na druhé či třetí dohrání. Herní doba je na svou dobu ne příliš dlouhých cca 12 hodin, avšak na dnešní dobu lehký nadprůměr. Je možné, že pro ty, kteří budou tuto hru hrát poprvé, bude herní doba ještě delší. Pro mě, jelikož jsem hru hrál asi po čtvrté a znal jsem mnohé místa nazpaměť, se jeví herní doba celkem krátká, neboť jsem neměl problémy s orientací a vždy jsem věděl, kam jít a jak tu a tu přestřelku vyřešit. Tudíž bych mohl říct, že by se dalo dostat klidně k solidním 15 – 16 hodinám herního času.
A teď bych se chtěl dostat k tomu nejlepšímu. Po grafické stránce nemám hře absolutně co vytknout. Na svou dobu si myslím, že to byla jedna z nejlépe vypadajících her. Ať už modely zbraní, nebo efektní vylétávání všech nábojnic ze zbraně při střelbě nebo odhazování použitých zásobníků, které poté zůstanou ležet na zemi a nezmizí, což dnes nemají ani některé áčkové hry, tak také na svou dobu pěkné modely postav a obličejů. O dírách po kulkách, které taktéž nemizí, se ani nezmiňuju.

Ale i když nerad, musím zmínit i pár, ale opravdu jen pár, chybiček na dokonalosti. První chybičkou je nepřátelská AI. Někdy jsou nepřátelé velmi nepřesní, kdy vás netrefí ani z jednoho metru, naopak někdy vás trefí a zabijí i z velmi velké vzdálenosti brokovnicí. Druhou věcí je AI při hození granátu, což v praxi znamená, že když hodíte nepříteli pod nohy, ani se nepohne a čeká pouze na smrt, popřípadě střílí dál. Ale toto jsou chybičky, které se dají překousnout. Poslední, spíš mi vadící, chybičkou, je systém ukládání, kdy se mi stávalo, že jsem často zapomínal ukládat hru ručně, tak po smrti mě to vrátilo třeba na začátek mise. Tím chci říct, že automatické ukládání, jak to známe z dnešních her, tu nefunguje příliš dobře. Ale je to jen můj osobní pocit.
Závěrem bych chtěl říct, že tuto hru můžu doporučit i dnes, 11 let po vydání, neboť má stále rozhodně co nabídnout. Za mě to je hodnocení 95% a těším se na druhý díl, na který rovněž napíšu krátkou zprávu.

Pro: + Výborný příběh + Délka + Velký výběr zbraní + Skvělá hratelnost + na svou dobu skvělá grafika + prvky, které nemají ani některé dnešní áčkové hry

Proti: - v některých chvílích horší AI - systém ukládání

+22
  • PC 95
Jedna z nejlepsich her ve svem zanru. Inovace a prukopnik - prvni strilecka z tombreiderovskeho pohledu, ktera nabizi matrixovske zpomaleni casu, klicove ke hrani. Max pote, co mu jako policistovi banda fetaku zabije zenu a dceru porada nefalsovana jatka. Jeho cesta vede temi nejtemnejsimi zakoutimi a nejvetsimi "shitholes" v New York City. Projdete mista jako stanici metra, mistni bordely, ruiny domu, rockovy klub, pristav, tovarnu a mnohe dalsi az do zaverecneho finise. Hra ma spad, hraje se dobre. Postupne ji muzete dohrat az na tri obtiznosti. Jedna se o prvni hru v noir komiksovem stylu, ktery vyplnuje mezery behem hrani, nebo pri sebrani duleziteho predmetu. Hudba behem hrani je casto hororoveho razeni - ticha a plizive desiva. Kdyz nadejde tuha prestrelka, hudba zdrsni. Cestou potkate i nejake ty spojence, kteri po pomoci vam ale vetsinou zemrou. Ve finale pribehu vse graduje. Pribyva nepratel, jsou tuzsi s lepsimi zbranemi. Vy rovnez sbirate silnejsi a silnejsi arsenal. Finale hry je nezapomenutelne. Prestoze je hra jiz 15 let stara, stale jde o vynikajici kousek. Doporucuji ji vsem fandum strilecich her, jde o herni klasiku, kterou by si mel zahrat kazdy.

Pro: atmosfera, hudba, komiksy, kvanta zbrani, bullet time, obtiznost, zabavi na hodiny i po letech

Proti: grafika na dnesni dobu, pouze single player

+22
  • PC 95
Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a hned mě chytl ten temnej, drsnej neo-noir styl, kterej z toho úplně sálal. Tohle není jen tak nějakej béčkovej příběh o pomstě – příběh Maxe, kterej se mstí za vraždu svojí rodiny, je podanej s takovým citem a stylem, že mě to úplně pohltilo.

Vážně, kdo nezažil ty ikonický komiksový sekvence, jako by snad ani nehrál. Každá další panelová scéna je prostě perfektně nakreslená a do toho Maxův hlas, kterej všechno vypráví, jakoby z nějakýho noir filmu – to byla kombinace, která tu dobu tak moc předběhla, že jsem si říkal, proč tohle nikdo předtím nezkusil! Každý panel, každý obrázek, i ty nejmenší detaily – všechno ti ten svět ukáže z jinýho úhlu, a hlavně ti umožní ještě víc se napojit na Maxe a jeho temnej osud.

A pak tu máme bullet-time. Jasně, dneska už je to věc, co najdeš v každým druhým akčňáku, ale Max Payne byl průkopník. Ten pocit, když zmáčkneš tlačítko, zpomalí se čas, skočíš bokem, vidíš kulky svištící kolem a máš pár vteřin na to, abys poslal každého nepřítele k zemi – to je nezapomenutelný. Bylo to něco, co jsem do tý doby v žádný hře nezažil, a ta akční atmosféra se zaryla pod kůži.

Každá mise má svůj charakteristickej styl – jsou tu ulice zasypaný sněhem, temný skladiště, zchátralý činžáky – a všechno má svůj depresivní nádech. Jako hráč fakt cítíš, že tenhle svět není spravedlivej. Max Payne tě nenechá v klidu a nepřestane tě šokovat. Když jsem to dohrál, měl jsem pocit, jako bych prošel nějakej filmovej trhák a byl jsem až překvapenej, jak silně na mě ten příběh zapůsobil.

Max Payne mi ukázal, že hry můžou být víc než jen bezduchý střílečky – tahle hra má styl, příběh, atmosféru, kterou jinde nenajdeš. Jestli jsi fanoušek neo-noir stylu a máš rád pocit, že jsi hrdina v nějakým temným, propracovaným příběhu, Max Payne je prostě must-play.
+22
  • PC 75
Vyhrál jsem třetí díl, ale co bych to byl za hráče, abych si neprojel celou sérii. Začal jsem tedy prvním dílem hry věnované tomuto policistovi s pohnutým osudem.

Hned ze začátku mě dost zarazilo Maxovo vzezření. Tohle má být zhrzený policista, co měl ženu a dítě? Tohle má být majitel onoho hlubokého hlasu? Vypadá spíš jako floutek, co po večerech objíždí v americkém kabrioletu diskotéky.

No co, stejně ho člověk vidí většinou zezadu. TPS mám obecně méně rád než FPS, a to platí i pro tuto hru. Není nad to, když zaměřovač míří na něčí hlavu, vy vystřílíte zásobník, abyste zjistili, že všechny kulky skončily kdesi ve stolu, za nímž se kryjete. A co si budeme povídat, i animace hlavního hrdiny už vypadají víceméně směšně. Zkrátka TPS.

Hra má na můj vkus poměrně pomalý rozjezd, takový nemastný neslaný, ale čím více hrou postupujete, tím je zábavnější. Obtížnost mi přišla vysoká, F5 jsem mačkal víceméně v každé místnosti. Zatímco soupeři vydrží děsnou sodu, vám stačí pár zásahů. Ale máme tu přeci ten slavný bullet time. No, osobně to vidím tak, že to z čeho byli v roce 2001 všichni hotoví, už dnes moc nenadchne. A co víc, není nad to, když efektně skočíte zpoza rohu a začnete za letu kosit zloduchy jednoho po druhém. Ale běda, jakmile je nestihnete postřílet všechny, než dopadnete. Max se rozplácne a mezi svištícími kulkami ho nenapadne nic lepšího, než se začít zvedat. A tak namísto toho, aby z polohy ležmo pokosil zbytek bandy, schytá úplně zbytečnou ránu či rovnou zemře, protože při vstávání chudák střílet neumí. Také jsem si těžko zvykal na to, že i při normálním běhu času kulky létají pomalu, což poznáte hlavně při střelbě na delší vzdálenost. Další věcí, co mě vytáčela, byly samozavírací dveře. Bože můj, to je ale krávovina. Nejde otevřít dveře a opatrně postřílet zloduchy. Nejde, protože během dvou sekund se dveře zase sami zavřou. Zkrátka musíte do místnosti vlítnout. A to platí i pro všechny možné skříňky, které jsem s oblibou prohledával.

Grafická stránka tak nějak odpovídá době. Nenadchne, neurazí. Zprovoznění širokoúhlého rozlišení se správným FOV je proces natolik exotický, že jsem nakonec radši hrál za Maxe tlouštíka. Zato potěšilo prostorové ozvučení. Hudba je velmi povedená. Zbylé zvukové efekty už jsou slabší, nicméně vzhledem ke stáří hry se to dá pochopit.

A nakonec příběh. Ten je prostý, ale na druhou stranu je to to, co přesně sedí do něčeho takového, jako je počítačová hra. A čím více úrovní jsem měl za sebou, tím více jsem se do děje ponořoval a doufal v rozuzlení celého temného pozadí. Atmosféra není špatná, i když jsem viděl ve hrách lepší. Hlavně New York působí tak nějak podivně, prázdně. Jako by člověk pobíhal jen ve studiu mezi kulisami.

Bezprostředně po dokončení hry jsem měl strašně nutkavou potřebu jít a obejmout všechny své blízké a nebýt půl třetí v noci, tak to snad i udělám. Nechť události, které si osud přichystal pro nebohého Maxe Payna, zůstanou jen ve hrách.

Jako celek hodnotím hru kladně. Není to žádná špička a nebudu dávat devadesátkové hodnocení. Nakonec to nebyly přestřelky, co by mě na hře nějak extra zaujalo, ale byl to spíš právě příběh a Maxův osud. Ale rozhodně jsem navnaděn na další díly. Tak uvidíme.

Druhý den po dohrání jsem také shlédl stejnojmenný film, se kterým jsem byl velmi spokojen. Doporučuji.

Galerie obrázků: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... er=myfiles&view=grid

Pro: Příběh, hudba, solidní atmosféra, prohledávání skříněk :-D

Proti: Samozavírací dveře, neplatí "kam křížek, tam kulka", blbě se zprovozňující širokoúhlé zobrazení,

+21
  • PC 85
Max Payne je bezesporu skvělá hra, přesto ne úplně dokonalá. Ke kladům patří jednoznačně depresivní atmosféra, hláškující Max a na akční žánr přímo luxusní příběh. Skvělým tahem od autorů bylo použití komixových vsuvek, díky kterým jste do celého dění maximálně vtáhnuti. Grafika i v dnešní době vypadá hodně dobře a s mnohokrát zmiňovaným bullet timem se dá skvěle vyblbnout. Líbí se mi také hlavní hudební motiv, který je sice jednoduchý, přesto působivý. Co se záporů týče, tak musím zmínit dva zásadnější. Prvním z nich je přílišná lineárnost. U her mám zkrátka rád, když vám můžou poskytnout alespoň trochu volnosti, což Max Payne, upřímně řečeno, nenabízí. Ve hře se není prakticky kde ztratit, protože k cíli vede takřka vždy jedna jediná cesta, co se týče nějakých zákysů, tak na ty můžete zapomenout úplně. Druhým záporem je dost krátká herní doba. Díky tomuto faktu sice nejsou ve hře žádná hluchá místa, takže hraní Maxe Paynea představuje skutečně intenzivní zážitek. Na druhou stranu to ale všechno skončí dříve, než se nadějete; ještě alespoň jednu epizodu navíc bych rozhodně bral. To nic ovšem nemění na tom, že mě Max Payne velice bavil a strhnul, jako málokterá hra.

Pro: strhující příběh, hláškující Max, temná atmosféra, komixové vsuvky, bullet time

Proti: lineárnost, krátká herní doba

+20
  • PC 70
První Max je docela pekelná záležitost, poslední dvě kapitoly jsou.... au.

Po většinu času volí nepřátelé taktiku „nabíhej a střílej“, a i když nejsou vždy 100% přesní, tak i to minimum kulek co Maxe trefí sakra zabolí. Tím, že kulka nějakou dobu letí ke svému cíli, byl kolikrát problém se vyhnout salvě kulek z Ingramu, i když bych to čekal přesně naopak. Tento prvek mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři ve chvílích, kdy jsem se s nepřáteli naháněl po místnosti a snažil se něco trefit.
Úsměv mě přešel v situacích, ve kterých nepřátelé vyloženě podváděli svým nadlidským vnímáním a rozestavěním – čekáním za rohem. Takové situace vyžadují použití rychlého ukládání a načítání, což docela narušuje pocit ucelenosti hry.

Úrovně prokládané filmečky ve stylu komiksových noirů stripů, animace padajících těl či vůbec celková filmová atmosféra bylo to, co si mě získalo. Hnusné a špinavé lokace New Yorku jsou perfektním settingem k dospělému příběhu, který se nebojí explicitně ukázat začátek Maxovým strastí.

Hledání klíčů ke dveřím, či otevírání dveří za pomoci výbušných lahví nebo jízda na jeřábu v docích byly prvky, jenž mě v kontrastu s „realistickým“ příběhem a snahou o jeho "uvěřitelnost" úplně nesedly. Jedná se o 18 let starou hru, takže to určitě nemám za zlé a hrát to mnohem dříve, ani bych si toho nevšiml. Ale přišlo mi to zajímavé s ohledem na to, že druhý díl vyšel jen o dva roky později a takovýchto prvků je v něm minimálně, což mi zlepšovalo filmový/příběhový zážitek ze hry.

Kvůli technickému stavu a podvádějícím nepřátelům není můj celkový pocit ze hry takový, jaký jsem doufal, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem si prvního Maxe Payne neužil. Díky přestřelkám, které jsou díky bullet timu stále zábavné. Perfektní atmosféře (minimálně první dvě části), které přidává na atraktivitě jistá grafická sešlost, tak vlastně i díky kapitole, ve které se následuje červená lajna – stále znepokojující.

Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr"

Pro: příběh, lokace, akce

Proti: technický stav, nadlidská vnímavost nepřátel

+20
  • PC 85
Hru jsem hrála asi tak 8 krát, z toho asi 4 krát jsem ji dohrála, nyní ji mám opět rozehranou, ale konec celkem v nedohlednu, nějak už není čas. Příběh celkem dobrej, ale chvilkama jsem měla pocit, že se mstí úplně za něco jiného než za své dítě a ženu.
Ze začátku jsem měla v ději celkem chaos, přece jenom jsem to hrála ve 13ti letech :D
Ale dobrá ovladatelnost, myslím, že i celkem chytlavá hra...

Pro: Grafika,příběh, dobrý hlášky :D

Proti: ke konci docela těžký (pro mě) :)

+18 +20 −2
  • PC 100
Videoherná bomba, ktorá dokázala klišovitý príbeh o pomste jednoho chlápka pretaviť na efektívnú strielačku s noirovou atmosférou, ktorá pripomína staré filmy s Humprey Boghartom (inak jedna misia mu svojím názvom vzdáva hold). Priznám sa ako prvú hru z tejto série som hral dvojku a tento prvý diel sa mi dostal do rúk až teraz (po 13 rokoch od svojho uvedenia). A svete čuduj sa, hra je to stále dokonalo nadupaná. Bullet-time prestrelky, široký zbrojný arzenál, depresívna atmosféra, komiksové predely ale hlavne úžasne vyrozprávaný herný príbeh, ktorý je fakt napínavý a strhujúci. Celá hra je očividne inšpirovaná filmovými vodami. Max Payne je zelepenec starých Noirových detektiviek, brutálných akčňákov režiséra Johna Woo a slávneho Matrixu. To sa len tak v nejakej hre nevidí. Musím povedať, že táto jednička je o dosť náročnejšia a dlhšia než jej o dva roky mladšie pokračovanie. Napríklad aj finále v budove Aesir building dá riadne zabrať a navyše tu po vás strieľa aj ozbrojená helikoptéra. Snaď jedinú slabinu hry vidím v dnes už zaostalejšej technickej stránke. To ale neva, pretože zábava je to stále zaručená. Inak Maxove nočné mory sú viac než hororové. Povinná videoherná klasika.

Pro: Noirová štylizácia, depresívna atmosféra, bullet time prestrelky, komiksové predely, napínavý príbeh

Proti: z dnešného pohľadu už horšia technická stránka

+18
  • PC 90
Max Payne, spolu s jeho druhým dílem se řadí mezi hry, které je opravdu těžké zapomenout,
i když se jedná o "hloupé" střílečky.
Hra vypadá jako tuctová střílečka, Max Payne bude ten hodný policajt, co přestává kouřit kvůli rodině, bude střílet "ty zlý" a večer se vracet domů, do svého pečlivě budovaného amerického snu (auto, rodinný dům). Ale NE. V této hře nic není tak černobílé jak vypadá a hlavně příběhy nekončí dobře. Nikdy.

Po jedné velmi zásadní události [vražda rodiny] se Maxovi obrátí život vzhůru nohama.Nechá se přeřadit k DEA a po pár letech je na stopě. Na důležité schůzce se to jaksi zvrtne a dál už spoilerovat nebudu. Příběh se potom pěkně zamotá a obsahuje i pár zvratů. Přes svou mírnou klišoidnost je příběh skvěle napsaný. Celá hra se odehrává během sněhové bouře v New Yourku.

Sněhová bouře, čím dál více sílí, to asi proto, že přichází "Ragnarök", Vikingský konec světa. Vůbec, hra obsahuje spoustu narážek na Severskou mytologii. Klub Ragnarock, droga Valkýra, počítačová síť Yggdrasil, projekt Valhalla...Postavy v příběhu jsou na střílečku docela propracované, a motiv pomsty nutí Maxe v příběhu pokračovat.

Poté je čas odpravit prvních pár fetek, a to širokou škálou zbraní, co se ve hře nachází.
Začíná to berretou a končí u granátometu. K tomu připočtěte bullet time, což je Maxova specialitka -v kostce, čas se zpomalí, všude lítají kulky a Max mezi nimi zpomaleně kličkuje a vypadá to jako ve filmu (Matrix). Bullet time (BT) je limitován svým ukazatelem, který se velmi pomalu nabíjí. Bohůmžel, proti druhému dílu se Max v BT pohybuje značně pomalu, i když rychleji než protivníci, což je výhoda, ale ne zas taková jako v MP2.

Maníků na odpravu je slušná řádka, od nejnižších fetek, ujíždějících na Valkýře (místní droga, která nutí lidi myslet si, že jedli maso padlých andělů a vyvolává halušky) po elitní stráže a vojáky v neprůstřelných vestách.

Pokud nebudu uvažovat grafiku, která je stále koukatelná, ale zub času na ní odvedl slušnou práci, tak poslední věc, na které jde poznat stáří této hry je AI protivníků a jejich sem tam podivné reakce na zásahové zóny. AI je značně skriptovaná, i když v MP2 už to není tak okaté, tady to po pár průchodech tužší přestřelkou vychází najevo.
Nepřátelé jsou rozmístěni vždy ÚPLNĚ stejně a reagují na hráče (jeho zvuk) a snaží se ho zabít, což by nebylo až tak špatné, ale to provedení je někdy do očí bjící.
Stačí se skrčit a někteří nepřátelé, co míří zásadně na hlavu mají problém trefit, takže je jejich likvidace o poznání snazší. Bohůmžel, někdy jsou nepřátelé umístěni tak hloupě, že to jejich likvidaci brutálně ztěžuje, takže klávesa F5 (save) a F9 (load) budou velice používané. Kupříkladu maník, schovaný za dveřmi s brokovnicí stačí na urputné mačkání F5. Hra se s tím vůbec nemaže, takže takovýchto speciálně umístěných killerů potkáváte docela dost, většinou stačí BT, ale je pár případů, kdy velice špatné umístění nepřátel pije krev. Nejsem ve střílečkách žádný začátečník, co netrefí postavu, ale co je moc, to je příliš. O obtížnosti se dá říct jen to, že dávkování prášků na bolest a nábojů je dostačující na pořádný masakr a i když je tam pár horších (tužších) míst, zejména díky okatě skriptované AI, není to nic, co by se s pomocí F5 a pochopitelně troškou snahy nedalo zvládnout.

Další problém, který sem tam lehce kazí skvělý zážitek jsou polofunknční zásahové zóny protivníků, takže se někdy stane, že chlapík dostane dvě rány s upilované brokovnice z metru do hlavy a vesele si žije. Ne, nemluvíme o bossech, kterých tu taky pár je a je to jejich normální vlastnost, ale o řadových nepřátelích.
Nicméně, tohle všechno jsou malicherné nedokonalosti, které jsou udupány atmosférou.
Atmosféra v této hře je to, proč ji někteří (i já) sem tam projedou znova i s pokračováním.

Už od první minuty, když spustíte hru se rozezní melancholický soundtrack, který je víceméně nezměněn až do MP3. Poté stačí pustit hru a po neveselých událostech koukat na komiksy, kterými jsou uvedeny předěly v příběhu a číst je. Hlášky jsou stejně jako celková atmosféra melancholické, temné, noirové.
Dál je potřeba započítat Maxovy halucinativní sny, které jsou skokem od jedné katastrofy ke druhé. V těchto nočních můrách vždy všechno končí špatně. Navíc díky ozvučení skvěle zapadají do světa Maxe Payna.

Svět je to funkční, a docela uvěřitelný, na svou dobu dokonce revoluční. Skříně jdou otevírat- jsou v nich náboje, lékárničky-mimochodem, léčení probíhá pomocí prášků proti bolesti, ale jak by řekl Max, některou bolest prášky nejde utišit, na záchodech jde splachovat, v baru pouštět drinky jen tak na podlahu, zrcadla jsou funkční...v dnešní době standard, ale tehdy to byla revoluce. Navíc je to podrtrženo funkční televizí, i když je to spíše vyprávění k obrázkům, ale takové Lords and Ladies, Captain Baseball-bat Boy nebo psychotický Address Unknown jsou věci, které se vyplatí ve hře sledovat (dobře, vyplatí se sledovat jen Address Unknown, ale i tak. Některé momenty z TV shov, jako například, že zrcadla jsou zábavnější než televize, a finální rozuzlení zápletky AU jsou nezapomenutelné. Pak jsou tady nezapemuntelné hlášky "Flesh of fallen angels", "I think I died" a "death is coming, is coming...". Prostě samotný promakaný svět (na střílečku), v kombinaci s melancholickou noirovou atmosférou a hláškami odvedly parádní dílo.

Pro: Atmosféra, hudba, noir, funkční konzistentní svět, příběh, bullet time

Proti: Někdy okatě skriptovaná AI a hloupé zásahové zóny

+18
  • PC 90
Sam Lake vytvořil něco unikátního. Správnou herní neonoirovku s cynickým hrdinou obtěžkaným depresemi a tunou nábojů, smyslnou femme fatale a kopy mrtvých padouchů zaváté velkou sněhovou pokrývkou. Komikové vsuvky jsou přímo dokonalé a hra celkově sází na stylové vyprávění. Co je však nejdůležitější - skvěle se hraje, k čemuž dopomáhá i později hodně profláklý bullet-time. Co však ještě přidává na atmosféře zasněženého New Yorku, je geniálně minimalistická hudba. Škoda jen, že padající nepřátelé po tuctech vypadají jako gumoví panáci a všechno to sjedete za dvě odpoledne.

Pro: Stylová narace, bullet-time, hudba a celková atmosféra

Proti: Krátká herní doba, ragdoll

+17
  • PC 100
Herní výzva 6
Max Payne je jedna z her mého dětství a také jedna z mála her, kterou jsem dohrál (a to hned třikrát). Teď tomu bylo počtvrté, co jsem došel (ne)úspěšnému konci. Hra totiž nabízí dva konce. I když jsem hru hrál poněkolikáté znovu, tak jsem si příběh skoro vůbec nepamatoval, takže jsem byl v několika momentech i překvapen.

Na hře je super bullet time, který v mnoha okamžicích přijde vhod, protože by člověku trvalo strašně dlouho, než by se dostal přes nějaké lokace. Ve hře se nachází veliké množství odlišných lokací a nepřátel, takže nestřílíte stále stejně vypadající panďuláky.

Vyprávění příběhu pomocí komiksu je velice originální a v příliš hrách se nenachází, a do této hry to skvěle zapadlo. Některé komiksy jste si museli najít sami, protože byly schovány v nějaké místnosti, ale hra Vás upozornila na to, že se ve Vaší blízkosti nějaký nachází.

Veliké množství zbraní hře pomáhá k lepšímu zážitku, protože oblíbenou zbraň si zde musí najít snad každý. Ať je to od trubky přes berety, brokovnice, až po molotovovy koktejly. Zbraně Vám padají ze zabitých nepřátel, takže by jich měl být dostatek, ale párkrát se mi stalo, že jsem byl úplně bez nábojů (vyplácí se šetřit).

Hra mě dokázala vrátit do dětských let, kdy jsem ještě této hře nerozuměl a šlo mi pouze o to prostřílet se o kousek dál.

Pro: hratelnost, bullet time, komiks, obtížnost

Proti: občasné bugy

+16
  • PC 70
Pár krátkých dojmů z rozehrané a odložené hry. Dostal jsem se tak do třetiny, a pak jsem zjistil, že už se vlastně netěším, až příští den hru zase zapnu, tak jsem ji odložil.

Co mě hodně oslovilo byl styl vyprávění. Zatímco samotný příběh (co jsem viděl) mi přišel takový průměrný, tak hlas vypravěče a komiksová okna v noir stylu dávaly hře perfektní atmosféru, a ačkoliv ten styl byl dost možná způsobený omezeným rozpočtem, tak to hodnotím jako výborné rozhodnutí. Docela jsem se těšil, co bude v příběhu následovat.

Náplň hry mě však úplně neoslovila. Ze začátku to docela šlo, ale postupně mi přišlo, že běhám mezi šedými stěnami a střílím ty samé 4 panáky, pořád dokola. Rozumím tomu, že je to z velké části limitace tehdejší technologie, ale např. takový Half-Life (co vyšel o 2 roky dříve) nebo Mafia: The City of Lost Heaven (co vyšla o rok později) zvládly mít nápaditější souboje i prostředí. Přestřelky mi u Maxe přišly poměrně toporné (podobně jak u té Mafie). Člověk má docela oddálenou kameru, takže vzdálenější nepřátelé jsou poměrně malí. Není možnost přiblížit kameru mířením, což má za následek i to, že vám uprostřed obrazovky těsně pod zaměřovačem neustále zavazí hlava hlavního hrdiny. Alternativní režimy palby také nejsou, ačkoliv se to trochu kompenzuje dvojitým držením zbraní, např. dvojitá Beretta nebo dvojitý Ingram, což je maso. Také to zachraňuje bullet time, který jsem upřímně nečekal tak limitovaný (krátký, s dost omezeným opakováním). Je zábavný, ale nepoužíval jsem jej tak často, jak jsem očekával. Samozřejmě teď už je jiná doba, ale tehdy, dva roky po uvedení Matrixu, to musela být hustodémonskykrutopřísná kulervoucí herní vychytávka, což chápu :-)

Celkově tedy svoji únavu ze hry připisuji nudnějšímu prostředí a repetitivní akci bez dostatečného ozvláštnění. A také určitě tomu, že střílečky nejsou můj preferovaný žánr. Určitě jsem ale rád, že jsem si opěvovaný Max Payne vyzkoušel. Jen jsem se k němu měl dostat tak o 15+ let dříve. Oproti svému reálnému hodnocení hodně procent přidávám, protože by nebylo fér hodnotit staré hry dnešní optikou (zároveň se ovšem nedokáži vžít do svého mladšího já z roku 2001, abych věděl, jak by mě hra oslovila tehdy).

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)
+16 +18 −2
  • PC 85
První díl Maxe Payna má u mě bohatou historii. Poprvé jsem ho hrál před mnoha mnoha lety, takřka v době vydání u kamaráda, který tehdy vlastnil počítač snů. Samozřejmě mě ke hraní moc nepustil a já se musel spokojit s díváním se na tehdy vizuálně úžasnou hru. Mnohem později jsem se dostal k druhému dílu, který jsem křížem krážem proběhl mnohokrát, a když jsem se ještě o chvíli později dostal k jedničce, působila na mě jako hodně chudý příbuzný. Jednak díky slabší grafice, ale hlavně kvůli absenci fyziky, která dělala dvojku tak zábavnou, jaká je. Tehdy jsem hrou doslova proběhl a následně na DH pořádně zkritizoval.

Tentokrát jsem se však do hraní pustil s čistou hlavou a příběh Maxe Payna si náležitě vychutnal. On první díl má rozhodně své klady a není jich málo. Začněme příběhem. Ten je na první pohled hodně tuctový – bla bla zabili mi ženu bla bla jdu se pomstít bla bla a u toho vystřílím půlku New Yorku bla bla… Kouzlo však tkví v jeho, na tu dobu neskutečně, filmovém podání a hutné amtosféře. Příběh je vyprávěn pomocí komiksových předělů, které jsou skvěle nakreslené a hlavně perfektně ozvučené. Jejich sledování mě pomalu bavilo více jak samotné hraní. K tomu výborný hudební motiv a máme tu jistou herní pecku.

Co se samotného střílení týče, teprve až dvojka ho dotahuje k dokonalosti. Nicméně to neznamená, že úroveň zábavnosti není vysoké úrovni. Max Payne totiž i přes své stáří dokáže trumfnout mnohé moderní střílečky. Tehdy revoluční bulletime je skvělým hratelnostním doplňkem a zároveň prvkem, bez kterého by Max Payne byl neskutečně těžký. Zapomenout můžete na autoléčení, tady se jede naostro. I na nejlehčí obtížnost je Max Payne místy skutečnou výzvou. Zároveň však není frustrující střílečkou. Stačí se zamyslet, každá pasáž jde zvládnout.

Herní design je další silnou stránkou hry, zejména v první půli jsou úrovně hodně variabilní a neotřelé. V závěru ale hře trochu dochází dech – pobíhání v tajné základně či bludišti jakéhosi muzea bylo podstatně nudnější.

Verdikt: Max Payne je bezesporu hodně kvalitní akce se zajímavou story a skvělým leveldesignem. Svojí výtvarnou stránkou a výbornou noir atmosféru si dokáže hráče získat po celou dobu hraní, které se pohybuje okolo 9 hodin.

Pro: výborně podaný příběh, atmosféra zasněženého New Yorku, grafika, hudba, komiksové předěly, humor tvůrců

Proti: ke konci přehnaná výdrž nepřátel, Max se tváří jak dement

+15 +27 −12
  • PC --
Max Payne
============
Max Payne je niečo čo by ste vo svete hier minúť. V dnešnej dobe má stále čo ponúknuť a ten čo ju ešte nehral tak nech to hned napraví. Budete sa cítiť sýty ako po dobrom jedle. Atmosféra nezabudnutelná a charizmatický hrdina Max dotvárajú skvelý príbeh, kt. predčí s ľahkosťou aj dnešné hry.

Príbeh sa odohráva v tzv. komixov a myslím si, že autori to spravili na jednotku a mám pociť,že takýto štýl rozprávania príbehu moc v hrách nenajdeme. Bullet time som si naplno užil a to je asi aj natypickejšia vec na Maxovi. Hrateľnosť na jednotku hra vás drží od začiatku do konca. Žiadne velké bugy som nenašiel a ani nijaké medzeri, síce AI bola trošku slabšia ale celkovo mi to nevadilo.

Asi za najhoršiu vec čo sa stalo bola, že kedysi dávno som (rok 2003) som ju nemohol vôbec spustiť na XPčku. Viem, že tento problém malo viacero ľudí. Povedal som si, že jednoducho smola a tu hrú proste nespustím. Neskôr vyšiel Max Payne 2 a tak som začal hrať najprv dvojku. To bola asi najhoršia vec, lebo po tak pre mňa dokonalej dvojke sa späť vrátiť k jednotke to pre mňa nebolo ono. Niektore veci čo boli v dvojke som proste v jednotke postrádal. Ale príbeh trebalo dokončiť.

Preto nemôžem, dať vyššie hodnotenie. Čas neľutujem a už čakám na nejaké voľné miesto v mojom diári aby som si zážitok mohol zopakovať. A nakoniec skúste si ju zahrať v španiečine(má to väčšie čaro ako v anglickom jazyku (aspoň pre mňa :)).

Pro: Príbeh, Bullet time, Atmosféra

Proti: Nič vážnejšie som nenašiel

+14 +16 −2
  • PC 90
Maso. Akce vpravdě Chow Yun - fatská: částice lítají, kulky sviští, čas zhuštěný do mlíka a každej druhej zaběr vypadá epesně.

"Vešel jsem rovnou dovnitř, na Bogarta, jako už stokrát předtím. Ten pajzl vedli zabijáci mafie se žraločími úsměvy."
"Noc sténala zimou, světla v zahradě blikala nervozitou. V jejich záři byl padající sníh ještě mrtvý předtím, než ho pozřela temnota."
Stylisticky na úrovni a na pozadí utaženého příběhu. Napsal to někdo s literárním střevem.

Vyšší rozměr to nemá, ale jako noir mixlej s Matrixem se jedná o prácičku jak z učebnice.

Pro: Má to noir koule - kurvy, fetky, mrtvý děti a padlý andělé.

+14 +16 −2
  • PC 100
Kdo by neznal Matrix a jeho bullet time. A když tehdá v roce 2001 měla být uvedená hra, která vám umožní zpomalit čas, říkal jsem si, jak to bude vypadat. A byl jsem překvapen. Díky téhle vychytávce dokonce dokážete přežít nemalou sadu kulek, což je určitě výhoda. A kdo nechtěl skočit v ještě cool moment a všechny postřílet. Ale nejen tohle bylo super. I temný ale nijak přehnaný příběh a s celkem reálným podtextem byl prostě skvěle vymyšlený. Ten špinavý a občas komiksový feeling byl prostě boží. Celkově mne hra baví dodnes, jen ta lineárnost je něco co po letech omrzí. Ale po dlouhém odkladu se to dá v klidu přelouskat. A grafika mi tolik nevadí, ale jasný, dneska by neměla šanci jenže u hry z tohohle roku se na to nehraje. S tím se počítá.

Pro: bullet time, příběh, hlavní postava, zbraně

Proti: čas se na hře podepsal, občas šílená kamera, působí zastarale, po opětovném hraní ničím už nepřekvapí, velká lineárnost

+14