Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
O této hře kolovalo spousta zvěstí, mnoho chvály a uznání. Já s mírným studem v mé černé duši musím přiznat, že jsem se k The Black Mirror dostal až teď po více jak deseti letech. Pořád mě tato naše legendární adventurka míjela, tak jsem si řekl "Je načase, abych to sakra napravil" I když žádný čin neodčiní mé hříchy. No, mohu říci, že zklamaný jsem nebyl.

O tomto dílku bylo vše již zde stručně či detailně rozebráno. Přesto své pocity kompaktně sdělím.

Od samého začátku na vás dýchne temná, téměř hororová atmosféra. Hudba v menu hry, intro, samotný zámek Black Mirror. Taková atmosféra neustane po dlouhou dobu a drží si laťku vyprávění tajuplného příběhu skoro až dokonce. Jenže, v jednu chvíli příběhu podrazí nohy sled událostí, které autoři nastavili tak nešikovně, že jsi vlastně sami vyspoilerovali svou zápletku, hlavní motiv hry. Ačkoliv jsem nikdy hru nehrál, bylo i mému mozku o velikosti seschlého hroznu jasné, kdo je vrah. Tedy mě nepřekvapilo, natož šokovalo ono závěrečné odhalení. Poslední malá kapitola byla podle mě zcela zbytečná.

Hádanky jsou logické a prakticky nevyžadují od vás styl "vyzkoušej použit všechno na všechno" Předměty na postavy se nemusí používat snad vůbec. Stalo se mi snad jen dvakrát, kdy jsem tápal a nevěděl kudy kam. Dobrá dynamika je u tohoto žánru vzácnost. Trochu mě však iritovali pasáže, kdy čekáte na postavu až vám něco vyrobí nebo něco zjistí. Toto "čekání" obnášelo bezcílné chození z obrazovky na obrazovku a doufání, že už mi sakra ty fotky vyvolal. Toto však opravili autoři u Ni.Bi.Ru: Posel bohů kdy to "čekání na něco bylo vyřešeno jednoduchým a účelným scriptem.

Grafika je pěkná, modely postav jsou stále slušné, animace povedené a většina prostředí detailní a atmosférická. Výborné je celkové ozvučení a dabing. Okamžitě poznáte známé hlasy z české dabingové elity ( Dlouhý, Brzobohatý, Tůma, Soukup, Čech).

Celkově je Posel Smrti výrobek, na který může být český hráč hrdý, neboť takových adventur u nás opravdu nevzniklo mnoho. Osobně stále dávám přednost novějšímu Poslu Bohů. To je ale bezpochyby pouze a jen věc vkusu.

Pro: Atmosféra se skvěle váže na každý aspekt hry, dabing, hádanky dávají smysl.

+45
  • PC 100
Hlavním hrdinou hry je Šlechtic Samuel Gordon, který se kvůli tajemné smrti svého dědečka Williama vrací na panství Black Mirror, ve kterém prožil své dětství. Většina lidí si myslí že William spáchal sebevraždu, tomu ale náš hrdina nechce uvěřit a proto se rozhodne pátrat na vlastní pěst.
Posel smrti byla úplně první hrou, kterou jsem celou dokončil. Jedná se o velice zajímavou adventuru, která vyniká hlavně velkým množstvím logických úkolů a hádanek. Příběh hry je poutavý, velice propracovaný a je nejsilnější stránkou hry.
Hra se také může pochlubit hutnou hororovou atmosférou, (která je vytvářena hlavně povedenými lokacemi a depresivním soundtrackem) a spoustou zajímavých postav.
Trochu mě ale mrzí závěr hry (který se mi zdál příliš urychlený) a několik nelogičností ve hře.

Pro: Příběh, atmosféra, grafika, dabing, hratelnost.

Proti: Závěr hry, pár nelogičností.

+18 +23 −5
  • PC 90
Posel smrti byla moje úplně první adventura. Dostal jsem se k ní až v roce 2011, což je možná trochu ostuda, ale point-and-click adventury jsem nikdy nevyhledával. O to víc mě hra vtáhla do sebe.

Atmosféra a příběh jsou hlavou i patou hry, ale ani další aspekty nezůstávají pozadu a tvoří perfektně fungující a komplexní celek. Většina úkonů je zcela logických, nicméně hra je tak trochu poplatná své době, takže jsem samozřejmě zakysl na věcech typu "třikrát vyjdi ven a dovnitř a pak ti ten týpek řekne co dál". Hru jsem dohrál dvakrát, poprvé skoro jedním dechem a tak moc jsem se hnal za příběhem, že jsem koukal do návodu víc, než je zdrávo. Naštěstí po dvou letech jsem většinu zapomněl, takže jsem si při druhém rozehrání nechal namáhat mozek daleko víc, a díky tomu byl zážitek ještě lepší, než napoprvé.

Příběh je odvyprávěn v pomalejším tempu, ale je napínavý a nekolísá. Dabing je špičkový, ačkoli postavy mluví a pohybují se dost pomalu. Můžete to ale brát i jako výhodu, která sedí k duchu ponuré Anglie a životu na starém zámku. Inventář je parádně jednoduchý, ale chybí ovládání kolečkem (což je však celkem pochopitelné, vzhledem k době, kdy hra vyšla). Kombinování předmětů je celkem logické, ale občas jsem musel zkoušet metodu vše na vše. Aktivní předměty na scéně se po prozkoumání deaktivují, anebo některé můžete prozkoumat pravým myšítkem blíže, což vám občas pomůže posunout se v příběhu dál. Některé předměty aktivní zůstanou, ale v danou chvíli s nimi postava nic neudělá, většinou to značí, že budou potřeba někdy později, což pomáhá logickému postupu hrou.

Ke konci mi ale přišlo, že se tempo hry trochu zvedlo, a závěr působil ukvapeně, přesto logicky. Pár nezodpovězených otázek bohužel zůstalo, ale na některé z nich najdete odpověď ve druhém a třetím díle. Trošku mi taky neseděla občasná historická nepřesnost, např. oblečení předků na obrazech nebo inkvizice (která v Anglii snad nikdy nebyla), nicméně nijak závažnou kaňku to na hře nezanechává.

Dopručuji hrát na podzim, za deštivého večera, s čajem a pečenou buchtou x)
+31
  • PC 85
Posla smrti jsem dohral vcera. Poprve po mnoha letech me nejaka hra dokazala prikovat na nekolik dni k monitoru, od fajrontu az do pulnoci a vystavet tu uzasnou atmosferu nerusit & neklepat & nevolat, kterou umi jen sakra dobre point & click adventury. Jedine akceptovatelne vyrusovani byla priprava kafe, ktere si pak clovek vychutnava a pomalu usrkava pri prochazeni pribehu, reseni hadanek a hledani "toto podelanyho predmetu, kterej jsem pred tim nikde nevidel". A toto vsechno dnes, 10 let po vydani hry. Hodnoceni 85% je aktualni, nejde o nostalgii. Par chybek by se naslo, ale na to, ze jde o zalezitost z roku 2003, kloubouk dolu. Teto hre se povedlo prinutit muj PlayStation 3 k odpocinku na vice nez tyden. A to je oceneni, ktere se moc snadno neziskava...

Pro: Grafika a hudba, atmosfera, pribeh, old-school koncept, malo predmetu

Proti: Slabsi konec, suche dialogy

+20 +22 −2
  • PC 100
Moje první advenutura, díky které jsem si tento žánr zamilovala.

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ji jako malá, asi dvanáctiletá, hrála potmě sama doma a v jednom obzvlášť hororovém momentu (kdy Samuel zavrávorá a shodí kýbl, ze kterého se vykutálí hlava) zazvonil telefon. Netřeba dodávat, že jsem pak zbytek musela dohrát už pouze při plném světle. I před tím jsem se ale už docela solidně bála; tohle byla jenom taková třešnička na dortu. Dokonce i hlavní znělka z menu mi tehdy z nějakého důvodu naháněla hrůzu. No prostě hra na mě udělala opravdu velký dojem.

Pochmurná atmosféra, která houstne s každou novou kapitolou, je dokonalá, příběh skvělý, hororových prvků dostatek. Stejně tak jsou nádherné lokace (hrad Black Mirror, sanatorium, pitevna...) a hudba. Důležitých postav je zde celkem dost, ale jsou dostatečně pestré a propracované na to, aby se v nich člověk orientoval a myslím si, že i jejich český dabing se velmi, velmi povedl.

Posla Smrti považuji za jednu z nejlepších adventur vůbec, ale uznávám, že se na tom z valné části podílí nostalgie.

Pro: temná atmosféra, lokace, originální konec, dabing

+36 +38 −2
  • PC 100
Tato úžasná česká adventura se skvělým dabingem vás okamžitě vtáhne do děje, ať se vám to líbí, nebo ne. Hrajete za Samuela Gordona, nejmladšího šlechtice rodu Gordonů, který se nedobrovolně vrací na hrad Black Mirror především proto, že se dozví, že jeho dědeček William zemřel. Jste moderní muž, atak vám panství zprvu nic moc neříká a navíc jste se nechtěl vrátit kvůli jisté tragédii s Cathrin.. Ale přece jen když se začnete o smrt dědečka coby jeho vnuk zajímat, tušíte, že něco není úplně v pořádku a proto si začnete hrát tak trochu na detektiva. Po krátké době brzy zjistíte, že o sebevraždu rozhodně nešlo. A nebude to zdaleka jediná smrt, která se přihodí..Tady se rozjíždí nečekaný příběh rodu Gordonů..

Nutno podotknout, že i když si ze začátku myslíte, že půjde jen o další nudnou adventuru, tahle vás překvapí nejen svou neuvěřitelnou démonickou atmosférou s příměsí tajemna, hororu a nadpřirozena, kdy je však vše naprosto reálné, ale také tím, jakou zvědavost ve vás začne vyvolávat. Zprvu se na vás při konverzaci a procházce po hradu přivalí X jmen z rodu a vy se zaleknete, kolik postav si musíte zapamatovat! To se však vůbec nebojte. Samuel i ostatní postavy ve hře, opakují důležitá jména tak často, že si všechny za pár chvil bezproblémově zapamatujete. Ovládání je velmi jednoduché a navíc když kliknete vícekrát na určitou věc, kterou si důkladně prohlédnete a která již není důležitá (tedy není aktivní), pak se kurzor opět změní na základní barvu a už víte, že se s tím nemusíte trápit. Obtížnost hry je přesně úměrná ke hře. Hádanky nejsou příliš obtížné a při troše trpělivosti na všechny přijdete. Občas se vám může stát menší zádrhel jako mě, kdy byla však vždy příčina problému - nepříliš dobře prohlédnutý terén :-) (některé předměty se vám ukáží až po určité době, proto doporučuji vše bedlivě prozkoumat).

Co se týče příběhu, je prostě dokonalý. Bylo vyloženě žůžo sednout si s kávou či kakaem k této hře ponořit se do té ponuré fantasy hry, kdy na panství pršelo a praskal oheň v krbu, či při noční prohlídce hřbitova.. Jsou tu zde nejen děsivější momenty, ale i momenty, kdy je vám postav vyloženě líto. Zajímavá je například návštěva tajuplného Sanatoria. kdy poznáte dva zneužívané pacienty a pana Bubbyho Konec vás, myslím, trošičku překvapí. Já osobně jsem měla na vraha jiný typ ;-)

Osobně jsem velikým fandou Broken Sword a netušila jsem, že tato hra - navíc česká, se dokáže vyrovnat (ba i některé překonat!) opravdu dobrým adventurám. Nemohu se proto dočkat druhého dílu Black Mirror, neboli Posla Smrti..! :-) Mám pro ní jen jediný verdikt: DOKONALÉ.

Pro: Grafika, atmosféra, dabing, ovladatelnost, hratelnost, originalita..

Proti: Klidně by mohla být i delší. :-)

+49
  • PC 90
Posel Smrti ve mě zanechal krásné vzpomínky na rok 2005, kdy jsem si jej, jako přílohu časopisu Level, poprvé zahrál. Ve hře bylo stejně sychravé počasí jako venku, a tak jsem se do hraní mohl pořádně vžít.

Mou nejoblíbenější lokací byl hrad Black Mirror se svou zpustlou zahradou a dodnes si pamatuji narážení kapek do skleníku, stejně jako pohled na rozbité okno ve starém křídle hradu, kterým do budovy zatéká. Při nedávném druhém dohrání se mi tyto a kupa dalších vzpomínek vrátila a já zjistil, že Posel Smrti ani po téměř deseti letech od data svého vydání neztratil nic ze své temné atmosféry, kterou tvoří především skvělý příběh, velmi kvalitní český dabing a chytlavá hudba.

Úkoly jsou vesměs logické, stejně tak, jako kombinace předmětů v inventáři a i když jsem se párkrát zasekl a několikrát i zemřel, zanedlouho jsem přišel na správné řešení. Většinu hlavolamů jsem si pamatoval z předchozího hraní, a tak nebyl žádný problém je vyřešit.

Kombinace obou tlačítek myši nebyla vůbec žádným problémem (pravé jsem používal vždy, když předmět zůstal aktivní po kliknutí levým) a považoval jsem ji za vcelku chytrý prvek.

Ve hře je i pár nelogičností (například když zemřu ve sklepení, které nikdo nezná, asi těžko mě někdo pohřbí do označeného hrobu, jak je v následné animaci) a také špatná výslovnost jména Murray, která mi však připomněla příšerku ze hry Bubliny, a tak mi tyto chyby ani moc nekazily samotné hraní. Těším se na další díly, které mě přiměly k druhému dohrání, za což jsem velmi rád.

Pro: lokace, příběh, dabing, hudba, logické úkoly, možnost zemřít

Proti: pár nelogičností

+53
  • PC 100
Posel smrti je jednoznačně moje srdcová záležitost. Jo, ta doba, kdy jsem coby čtrnáctiletý puberťák nainstaloval Posla a na dlouhé večery se nechal pohltit tajemným, místy až strašidelným příběhem, se nezapomíná. Právě Posel mi otevřel okno do úplně jiného světa adventur, než na jaké jsem byl zvyklý. Právě Posel způsobil, že jsem zanevřel na 'humorné' adventury a právě s Poslem každou podobnou adventuru porovnávám - nutno podotknout, že zatím žádná jiná neobstála. Ani nevím, kolikrát jsem Posla už za ta léta dohrál a ne vždy to bylo za účelem pobavit se, ale mnohdy i kvůli sběru informací - Posel je příběhově hrozně zamotaná hra, obzvláště, když k tomu připočtete další dva díly.

Atmosféra Posla Smrti je jedinečná a nenahraditelná. Je zvláštní, co dokázali autoři vykouzlit z hudby, zvuků a prostředí - ve výsledku z toho běhá mráz po zádech a tak to má být. Člověk si připadá jako kdyby tam opravdu byl... jako kdyby stál kupříkladu na opuštěném hřbitově v noci za zuřící bouřky a lijáku... je až s podivem, že právě 2D adventura dokáže takto vtáhnout do děje.

Dabing Posla je fantastický a snad jedině Mafia se mu může vyrovnat. Skvěle napsané dialogy a skvělí dabéři, kteří se nebojí své role hrát - to je další bod k dobru.
Hlavní hrdina je arogantní a chladný šlechtic, který v sobě dusí životní prohry a tak se patrně hráči dělí na dvě skupiny - jedni Samuela Gordona vůbec nemusí a raději by někoho jiného, protože se s ním nedokážou sžít. Druzí (můj případ) ho berou spíše jako chudáka, kterému se staly špatné věci a to ho změnilo, takže je jeho chování pochopitelné. Ať tak nebo tak je jedna věc jistá - Samuel není typický kladný hrdina a do našeho pochmurného příběhu se hodí.

Závěr Posla smrti je poněkud nejasný. Sice nečekaný ale nejasný a tak se nabízí vícero vysvětlení. Nehledě na to, že samotný příběh má i po skončení spoustu otazníků, což patrně značně pomohlo vzniku dalšího dílu a to přesto, že nebyl vůbec plánovaný.
Jako každá jiná hra má i Posel několik chybek, které naštěstí nejsou tak výrazné a pozitiva je snadno válcují. Za zmínku stojí např.: historická nevěrohodnost nebo trhliny v příběhu, které si pak každý může doplnit po svém (jak byl zabit William? co se stalo v dolech? co zjevení na hřbitově? proč se pomátl James?)
Posel smrti pro mě zůstává stále nepřekonanou adventurou, která se neodmyslitelně zapsala do mé paměti a určitým způsobem mě pomohla v sobě odhalit cosi jako spisovatelské střevo, za což autorům Posla mohu jedině poděkovat. Jen škoda, že nedokázali vytvořit více takto fantastických her.

Pro: Příběh, zpracování, dabing, atmosféra,... toho je :)

Proti: trhliny v příběhu, nejasný závěr

+31
  • PC 80
Posel smrti (PS) není podle mě adventurou pro každého, vyžaduje svůj čas a správnou náladu. Tempo hry je obecně velmi pomalé a hrdina nepatří k těm, kteří by děj táhli dál. To dělají ostatní postavy, které jsou výborně nadabovány. Atmosféra je temná, většinu času se pohybujete na zašlých neudržovaných venkovských sídlech v hustém deští a na večer.

Příběh zezačátku budí mnohé naděje, po dohrání hry se však musím přiznat, že hlavními mými pocity byla zmatenost a nedotaženost. První dva herní dny totiž slibují mnohé, a já si už říkal to je hra s velkým H. Do konce hry mi však zůstávají věci nevysvětlené (požár starého křídla a smrt lásky z dětství) nebo je vysvětlení pro mě neuspokojivé (hlavní linie).

Technické zpracování je na svou dobu velice dobré. Grafika je pěkná, animace postav jsou trošku pomalejší ale nic závažného. Zvuková stránka věci dokresluje atmosféru hry bezchybně. S ovládáním je to horší, kombinace dvou akčních tlačítek u myši byla příčinou mých záseků ve hře (PS patří mezi jednodušší adventury). Tak by tomu rozhodně být nemělo.

Kromě výše zmíněného problému s dvěma tlačítky však hra po adventurní stránce funguje. Postupy jsou docela logické, věci sbíráte až je potřebujete, mapa a dvojklik umožňují rychlý pohyb po lokacích. Nejsou tu desítky prázdných lokací jako u Syberia. Rozhovory jsou velmi dobře napsány, akorát úspěšnému blafování hlavního hrdiny by neuvěřilo šestileté dítě.

Celkově se jedná o bezproblémovou adventuru s vynikající atmosférou a nápaditým, ale nedotaženým scénářem. Vysoké hodnocení mě trošku překvapuje, nikoliv tím že by si ho hra nezasloužila...ale překvapuje mě, že seděla každému stejně dobře jako mně.

Pro: vynikající atmosféra, postavy, český dabing, nápaditý scénář

Proti: +-pomalost postav a děje, nedotažené věci v příběhu, ovládání 2 tlačítky

+39
  • PC 70
Po velmi dlouhém uvažování jsem se nakonec rozhodl své původní hodnocení 95% změnit, na 70%. Důvod je prozaický. Uvedl ho tu skoro každý. Konec příběhu. Když totiž z vás spadne prvotní okouzlení atmosférou a zamyslíte se nad logikou, je to jak kdyby na vás promluvila nádherná a zajímavá ženská a vy jste si uvědomili, že je úplně blbá. Ano, naprosto nezvládnuté, odfláknuté a zmařené zakončení skvěle rozehraného příběhu s jednou z nejpůsobivějších atmosfér, která mi opravdu chvílemi vyrážela dech. Proto též nemůžu mlčet, ač jen zopakuji názor většiny...tohle prostě fakt někdo nezvládl a považuju to za jednu z nejsmutnějších epizod herní historie.

Pro: atmosféra, dabing postav, gradace příběhu a psychologie postav, ozvučení

Proti: konec!!!!

+10 +13 −3
  • PC 95
Po adventurách jako Horké léto či Polda jsem byl mile překvapen, že čeští tvůrci dokážou vytvořit hru takto temnou a atmosferickou, jakou Posel Smrti bezesporu je. Hlavní postava mi naprosto sedla, přítomnost nedůležitých bodů přejde a nezdržuje jejich zbytečným popisem jako Darren v pokračováních, když je třeba přitvrdí a nehraje si na přehnané dobro. Dabing se celkově povedl a je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Příběh je správně hororový se zajímavými zvraty a spoustou kvalitních miniher. Pro mě je to jednoznačně jeden z nejlepších počinů českých vývojářů :)

Pro: Atmosféra, dabing, příběh, hudba

+11 +17 −6
  • PC 95
Moje nejoblíbenější adventura s úžasnou atmosférou, velmi chytlavým dějem a propracovanými postavami. Příběh se zpočátku rozjížděl vesměs pomalu, ale byl neskutečně chytlavý a jakožto správná detektivka mě táhnul dál a dál až do slušně udělaného finále. Prostředí jsou správně depresivní a ponurá, místy až hororová. Občas mi vadilo, že jich na mě hra vychrlila moc najednou a já tak nevěděl, co mám vlastně dělat a kam jít dřív. Samuel jakožto charakter byl takový zvláštní. Trochu více mi sedl osobitější Darren ve dvojce, ale to je věc názoru. Ostatní postavy jsou ale skvělé, hlavně díky tomu, že jsou úžasně nadabované. Jmenoval bych hlavně Lady Victorii, jejíž hlas působil neskutečně ustaraně a výborně tak evokoval smutek ze smrti Williama. Obtížnost byla docela vysoká, ale všechny situace byly vcelku logické. Dlouho jsem si nemohl zvyknout na pravé tlačítko myší pro superprozkoumání a právě z toho plynula drtivá většina zákysů. Nakonec bych vytkl nemožnost nastavit vysoké rozlišení, což je u takového 22p monitoru trošku nepříjemné. Naštěstí jsem hru hrál v době, kdy jsem vlastnil pouze 17p. Nakonec bych vytkl ještě občas zdlouhavé a ne moc hezké animace postav, ale to je spíš jen takový detail.

Suma sumárum, je to pro mě nejoblíbenější adventure a vlastně i jedna z nejlepších herních sérií vůbec a to nejsem žádný veliký milovník adventur. 95%

Pro: příběh, atmosféra - místy až hororový nádech, výborné postavy a jejich dabing, hudba

Proti: jen pár drobností

+31 +32 −1
  • PC 100
Hlavní postavou je Samuel Gordon. Je z šlechtického rodu Gordonů, který má své kořeny hluboko někde ve třináctém století. Panství, ve kterém v brzkém mládí býval, opustil po tragédii a návratu zpět se bránil. Nechtěl už vzbuzovat staré vzpomínky. Osud tomu chtěl ale jinak. Zpět do míst, kde strávil většinu svého mládí ho vrátila smrt zesnulého děděčka Williama Gordona. Se smutečním listem v rukou se tak vrací zpět na panství. Po příjezdu se všichni setkají ve společenské místnosti a uvítají Samuela. Po formalitách se začne Samuel pídit po skutečném důvodu úmrtí svého děděčka Williama Gordona. Všichni si totiž myslí, že to byla nešťastná náhoda a nechtějí se k tomu vracet. Samuel to ale vidí jinak. I když byl William starý a prací znavený osmasedmdesátiletý muž, nezdálo se že by chtěl ze světa odejít tak jak odešel (záměrně nechci odhalovat moc z příběhu pro ty z vás, kteří hru ještě nehráli i když myslím, že vás moc není). A v tuhle chvíli se pouštíte do víru hraní, odhalování tajů příběhu.

O Black Mirror bylo už napsáno mnoho. Vícero odborných článků mělo samé pozitivní ohlasy a hra se nesla v duchu kultovní adventury. Navíc jde o českou hru, která sklidila nevídaný ohlas i v zahraničí. Posel smrti, nebo Black Mirror (anglický název), je adventura, tedy hra kde se s postavou na obrazovce snažíme dostat dále ve hře. Na každé herní obrazovce pozorujeme okolí, sbíráme předměty, kombinujeme je s prostředím. Jako každá dobrodružná hra tedy i Posel má inventář, který je umístěný na spodní liště obrazu a zobrazí se až teprve po najetí kurzorem myši na spodní lišt. V adventurách dřívějších časů to nebylo obvyklé aby se inventář na první pohled schovával. Vždycky býval trvale zobrazený. Já osobně jsem se s touto novou funkcí setkal u hry Agent Mlíčňák. A možná jsem si všiml jen já ale musím se s tím pochlubit. Určitá lokace ve hře Posel smrti mi připomněla scénku právě z Agenta Mlíčňáka. Jde o situaci, kdy se Mlíčňák vydává do vesničky a až dorazí k jednomu domu, uvidí stát před ním chlapce házejíci na basketbalový koš s míčem a ne a ne se trefit. V Black Mirror jsem tuto situaci viděl zrovna taky ve vesničce, Willow Creek, kdy po první návštěvě téhle lokace také stojí před domem chlapec (hospoda) a také hází míčem (tentokráte o zeď). později rozbije okno a schová se před výpraskem. Prostě poprvé jsem si na tuhle situaci vzpomněl, tak jsem se chtěl podělit.

Od začátku hry jde vidět, že nejde o žádný amatérský počin a také, že hra bude mít skvělou atmosféru. Už po příjezdu na Black Mirror se hráč kochá krásnou grafikou. Pravda, poprvé kdy jsem hru hrál, měl jsem monitor horších kvalit a ani mi nepřišlo že hra podporuje pouze 800x600. Když jsem nainstaloval hru nyní a na svém monitoru s rozlišením 1920x1200 působí hra kostečkovaně. Neváhal jsem a odinstaloval a šoupl ji na notebook. Hned to vypadalo lépe. Pravdou je, že ne každému to v dnešní době může sednout, ale Posel se svou atmosférou, hudbou a příběhem prostě vryje do kůže každému, nebo tedy skoro každému. První krůčky ve hře mě nadchly už jen interaktivitou spojenou s videi. Kupříkladu ve svém pokoji na hradě se procházím svými věcmi, které už zavál čas, kliknu na obraz ženy a nastane hned scéna s videem a dozvím se pod záštitou vážné hudby, že žena na obrázku uhořela moji vinnou. Prostě detail, který si mnoho lidí ani nevybaví, ale pro mě je to prostě fascinující. A hlavně atmosferické. Myslím, že hrát Posla ve dne je velký hřích. V noci, kdy je klid se hraje báječně. Dalším detailem je skvělé ozvučení hry. Hřešil jsem a do hry se pustil okolo sedmé hodiny pozdního odpoledne a procházel se po svém panství. Všude zněl zpěv ptáků a já se přistihl, jak se místy odvracím od hry a poslouchám jestli skutečně jde zpěv z venčí nebo z pc. Skok do menu hry mě přesvědčil, že ptáci u mě po sedmý drží zobáky. S prvním hraním posla mě fascinovalo spoustu věcí, třeba také animace postav. Když jdete za nějakou postavou, chcete si s ní promluvit, zpravidla tvoří nějakou činnost (čte, kope, vaří, hraje na klavír atp.). Jakmile ji oslovím, postava se otočí nebo prostě přestane dělat čemu se doposud věnovala. Nebo další minidetail, který mě prostě na Poslovi strašně bavil. Když poprvé ve hře vejdete na balkon panství Black Mirror, zahraje hudba, Samuel kouká na věž, kde ukončil pouť svým životem jeho dědeček William. Takových momentů je ve hře dost. Prostě to se musí zažít. Spoustu skvělých okamžiků jako třeba situace s hrací skříňkou. Ta sama o sobě hraje stále stejnou melodii. Jde o skříňku historickou. A Samuel si sám vzpomíná velmi matně na její melodii, kterou pravděpodobně slyšel někdy v dětství. Jak jsem předeslal hraje stejnou melodii. Jenže za její hraní se ve hře stane hned několik situací. První poslech zní vcelku bez emocí. Snad i mile. Ale když hraje v době kdy jde o život dokresluje skvělou hutnou atmosféru, až strašidelnou.

Inventář a interakce okolí
Předměty v něm jdou kombinovat s okolním prostředím. Kombinace lze vytvářet i mezi danými předměty v inventáři. Ne že jde. Ono je vlastně nutné pro další postup ve hře. Svoji poutí po rozlehlém panství a okolí najdete spoustu předmětů, ale žádný z ních není zbytečnou cetkou, kterou nikdy nepoužijete. Tak jak tomu bývá u některých starších kousků, namátko tuším že zrovna česká adventura 7 dní a 7 nocí si v tom hojně libovala, kdy byl inventář zaplněn věcmi, které nikdy nenašly uplatnění. Posel smrti tak přináší nerušenou pouť příběhem i díky tomu, že veškeré kombinace mají svou logiku. Žádné "použij psa, polívku a vidličku na dveře a tak je otevřeš". Vše má logiku ač místy člověk pekelně potí mozkové závity (záleží na jedinci, já se potil dost často), vždy přijde na logické řešení. Vyzdvihl bych snad jeden méně logický na který jsem narazil a zůstal mi v paměti. Jde o lokaci v sanatoriu, kdy ze skříňky (potažmo na skříňce) s léky vezmu vázu, tu zkombinuji s mincí v inventáři (postava Samuela jen řekne "mince se zasekla a ve váze byl klíček") a získám klíček. Další méně pochvalnou věcí pro prvohráče je funkce obou tlačítek myši. Můj první zasek a volání po návodu byl na půdě ve Williamově pracovně (věži). Všechno jsem prozkoumal, pixel po pixelu a nikde nic. Na stůl jsem klikl levým, zobrazil se jeho detail z blízka a já ho detailně prohlédl. Nikde nic. Z místnosti odejít nešlo. Prakticky žádná interaktivní věc v ní už nebyla. Jen ten stůl. Po patnáctém klikání a pozorujíc detailně znova stolek jsem psychicky odcházel a ovládat se hra klávesnicí, jistě bych se do ní zakousl. Tady jsem poprvé koukal do návodu. Řešení znělo, klikni na stůl pravým tlačítkem. Polil mě vztek, že na takovou kravinu bych tak nějak nepřišel, a to už z toho důvodu, že interaktivní situace se řeší někdy klidně i levým tlačítkem. Není vyhrazeno například pravým akce levým rozhovor. Další podobnou událostí, kdy pravé a levé tlačítko rozhoduje o dalším postupu ve hře (ehm častý save). Jsou dveře se zámkem, které nejdou otevřít a jde se dostat dále ustřelením jeho zrezivělejší části. Máte však jen dva náboje a pokud na zámek nekliknete pravým tlačítkem abyste zjistili že je zrezivělý, padnou poslední náboje a Samuel si jen řekne že se netrefil správně. Takříkajíc mazec, pokud save v nedohlednu. Neustále tu melu o interaktivitě. Je to situace, která po najetí kurzoru myši nastatné nedorozumnění předmět či věc. Pokud s ní jde něco dělat, zobrazí se popis věci a kurzor zčervená což je věc, která hraní usnadňuje a žádný pixelhunting nehrozí. Jen taková malá rada pro ušetření času. Na vše klikejte pravým i levým, poučte se mou neznalostí. Dále je dobré si ze začátku hry projít všechny dostupné lokace, proklikat předměty a vše co je aktivní, tj. k čemu má co Samuel říci. A až poté promlouvat s postavami. V nabídkách rozhovorů se pak ukáže hned daná věc či místo, které jste zkoumali. Ale není to podstatné, jen to někdy urychlí bloudění. Když jsme u těch rozhovorů, ty probíhají jednoduše. Na spodní liště (na místě inventáře) se zobrazí obrázky témat rozhovoru (ptám-li se na nějakou osobu, je tam její fotka atp.). Také je tu možnost, vést rozhovory a odpovídat pozitivně nebo negativně. Žádný vliv na hru to ale nemá. Jde pouze o jiné rozvité souvětí. Obě cesty vedou k stejnému cíli.

Let´s play série
článek s obrázky

Pro: příběh, prostředí, hudba a zvuky, videa, atmosféra, dabing

Proti: situace, kdy si máte vyzvednout předmět u postavy a po několikáté návštěve neustále povídá, že mám přijít později, že právě nemá čas (nutnost proběhat různé lokace a vrátit se zpět), klikání pravým tlačítkem, rozlišení na větších obrazovkách

+21 +24 −3
  • PC 90
Asi nejlepší adventura kterou jsem kdy dohrál, nebo vůbec hrál. Posel smrti patří mezi nejlepší české hry (před ní je už asi jen mafie) a s odstupem nejlepší česká adventůra. Co ji vytknout? No, možná zastaralejší grafiku - rozlišení, ale na svoji dobu byla asi nadprůměrná. Za to super příběh s vynikající atmosférou, zvukem, a dabingem! Teď se snažím dohrát 2jku, ale už to není to co jednička, ale nebudu hodnotit dvojku dokud jsem ji nedohrál ;-)

Pro: téměr vše

Proti: ve své době asi nic, nyní asi rozlišení, ale me osobně o grafiku u her nejde

+8 +15 −7
  • PC 85
Posel Smrti je presne ten typ príbehov, ktorý keby sa bral o kúsok menej vážne, by mohol mať vo filmovej podobe v hlavnej úlohe šaškujúceho Johnnyho Deppa a zvyšok ansámblu by sa delil na tých, ktorí by ho vynili z hlúposti/poverčivosti/či dokonca mu dávali zápletku za vinu a tých, ktorí by ho vynili z toho, že poverčivý vlastne nie je... (viz. Ospalá diera).

Každopádne Posel Smrti sa berie vážne, veľmi vážne. A poväčšinou to prekvapivo funguje. Hra sa zároveň nebojí byť brutálna (na pomery pc hier), čo beriem tiež ako plus. Grafika je na svoju dobu určite viac než príjemná, i keď je to možno dané aj tým, že na postavy sa fakt nezoomuje (našťastie) a zároveň nemusia vykonávať žiadne, programátorsky náročnejšie úkony.

V priebehu niekoľkých kapitol si človek na hlavnú postavu celkom zvykne a príbeh má pomerne slušné tempo a neposiela vás robiť absolútne kraviny len preto, aby o nejakú tú hodinu natiahol celkovú dĺžku hry. Dokonca i odbočka do Walesu, od ktorej som čakal pôvodne práve takéto zdržovanie, mala svoje čaro.

Dabing bol pomerne dobre zvládnutý (v pamäti mi utkvel najmä Michal Dlouhý ako Samuel Gordon, doktor v podaní Vladimíra Čecha a Pavel Soukup ako bratranec), bez nadbytočného overactingu, aký býva v českých hrách až príliš často. Celkovo aj logické postupy a hádanky boli skutočne logické, len ich zbytočne komplikovalo využívanie druhého tlačítka myši pre lepšie prezretie (čo už tak logicky nepôsobilo). Je jasné, že hru by som dnes hodnotil asi prísnejšie, predsalen je to cca 7 rokov čo som ju hral. Lenže zážitok v podobe príjemných spomienok na "napínavé" hľadanie vraha, zatiaľ čo za oknom padal sneh, sa určite počíta k dobru.

Pro: atmosféra, logický postup, grafické spracovanie

Proti: používanie druhého tlačidla myši, zdĺhavosť niektorých úkonov v čele s otáčaním sluhu Jamesa od krájania cibule

+22
  • PC 100
Úplně dokonalá atmosférická adventura s pro mě nepředvídatelným dějem. Opravdu úžasný příběh. Asi jsem tupá, ale ten konec mě teda v žádným případě nenapadl. Navíc z dílny čechů - důkaz, že i taková malinká zemička dokáže udělat hru, která pohne Evropou. Dokonce se mi možná zdá, že se tu trochu inspirovali i USA filmaři, protože film Madhouse (doporučuju zkouknout) mi to hrozně připomíná. Ale třeba je to jen náhoda. Nevím. Dále je hra česky namluvená (asi se ptáte, že je to u český hry samozřejmost, ale bohužel to tak není - př. Alter Ego), je v úžřasném prostředí, které doslova vtáhne do hry. Je tam spousta zvratů + několikrát můžeme hlavního i zabít - to člověka, který pravidelně neukládá asi pěkně naštve. Během hry jsem se, musím říct, do Samuela úplně zamilovala. Samozřejmě ne podle vzhledu, to nic moc, ale do hry se to perfektně hodí. Úžasná animace, dabing přesně se hodící do charakteru postav. Opravdu nelituju času stráveným u týhle adventůrky:-)))

Pro: Už jsem uvedla ↑

Proti: Asi nic

+19 +22 −3
  • PC 95
Posla Smrti nepovažuji za nejlepší českou hru (u žánru adventury to už může být jinak), rozhodně ale patří do pomyslného žebříčku těch výborně zvládnutých. Nejsem kovaný adventurista ani žádný anglický lingvista, tudíž že je hra dabována do našeho rodného jazyka považuji za jeden z jejich největších plusů. Když se navíc namluvení postav zhostí takové české dabingové esa jako Brzobohatý, Soukup nebo Dlouhý, hra hned získá na atraktivnosti a z mého pohledu i na samotné schopnosti plynulého postupu.

Děj v sobě neskrývá žádné výrazně originální prvky (strašlivá kletba aristokratické rodiny), v žádném případě ale neuráží, je nadmíru poutavý a vkusně a bez zbytečného protahování odsýpá ku zdárnému konci. Tu a tam přitvrdí a zrychlí tempo, ve správný okamžik zase vhodně zatáhne za brzdu a zpomalí běh. Herních lokací, ve kterých je nejdůležitější správné použití posbíraných předmětů (jak také jinak), je vcelku velké množství a patří ke kvalitní podívané, kde i ten nejmenší detail má své místo. Ruku v ruce s předměty a rozhovory (hlavní to devizou každé správné adventury) jde i obtížnost, která je nastavena v rozumné rovině.

Dění hry je příjemně dokreslováno hudbou a že se lze ve hře potýkat i se smrtí vlastní postavy považuji za její nespochybnitelné pozitivum. Jedním z nemnoha smítek na dokonalém obrazu se potom může zdát konec, kdy je někdy v poslední třetině možné zbytečně brzy vytušit, v čem že se nachází onen pověstný zakopaný pes.

Pro: dabing, lokace, grafické ztvárnění, poutavý příběh

Proti: tak trochu konec

+36 +39 −3
  • PC 95
Co k téhle - troufám si říct - legendě dodat? Lahůdka pro hráče adventur. Můžeme být hrdí, že něco tak povedeného vytvořili čeští vývojáři s minimálními financemi a prostředky. Palec nahoru...

Pro: Nezapomenutelný příběh a hutná atmosféra, kvalitní dabing, z českých luhů a hájů, povedená hudba a zvuky, hádanky, délka, pro mě zajímavě řešený konec

Proti: Slabší rozlišení, jinak nic

+12 +23 −11
  • PC 90
Poutavý příběh, pěkná temná atmosféra a kvalitní dabing. Posel smrti se povedl. Škoda jen toho, že to musí končit klasickým klišé. Hledáte vraha kterým jste nakonec vy... Nic originálního v tomto ohledu.

Pro: příběh, atmosféra, dabing

-8 +6 −14
  • PC 100
Atmosféra, kvalitní dabing a velmi zajímavý příběh dělá z této české adventury špičku v domácí branži. Znáte někdo lepší českou adventuru? Pokud ano, tak prosím doporučte. Pro mě jasné maximum:-)).

Pro: Atmosféra, příběh, grafika.

Proti: -

+6 +16 −10