Komentáře

Předem varuji čtenáře, že tento komentář je dlouhý. Důležité informace naleznete zde, a budete-li se nudit, můžete následně pokračovat i na onu dlouhou pasáž mé osobní historie s touto hrou.

Především je nutné uvědomit si, že hra World of Warcraft se od svého spuštění v roce 2004 neustále vyvíjí a důležitý je nejen nejnovější datadisk, ale i patch, na kterém hráč hraje. Názory na to, kdy bylo hraní nejlepší a kdy nejhorší se různí, osobně jsem měl možnost vyzkoušet si především finální patch pro Wrath of the Lich King 3.3.5a, na kterém už asi dva roky momentálně běží největší free servery.

WOW je hra, kterou bych se nebál nazvat slovem geniální. Geniální proto, že velká většina hráčů si v ní může najít a dělat to, co ho nejvíc baví. Nejde jen o rozdíl mezi PvE a PVE, pokud vás nelákají duely, arény či battlegroundy, ani nemáte chuť trávit hodiny v raidech (dvě základní činnosti, se kterými je wowko nejčastěji spojováno), můžete dělat i spoustu jiných věcí - sbírat vanity pety, mounty, věnovat se profesím (jsem úchyl do tailoringu a snažím se najít co nejvíce patternů alias pletacích vzorů), lovit achievementy, spekulovat na burze (vlastně v aukci), nebo prostě jen zevlovat po okolí, jestli se neděje nějaká svatba, případně se účastnit world eventů na Vánoce, Velikonoce, Halloween, Oktoberfest neboli Winter veil, Noblegarden, Hallow's end, Brewfest ...

To ovšem neznamená, že hra nemá své chyby, jsou momenty, kdy mě rozběsní do nepříčetnosti a jindy bych zase spoustu věcí změnil k obrazu svému. Také jsou dny, týdny a měsíce, kdy wowko nechci ani vidět a štve mně, jak šílený žrout času tahle hra je. Taky můžete mít smůlu na ostatní hráče, protože lidský faktor tu hraje obrovskou roli.

Zároveň je pravda, že většina questů, zvláště těch, pomocí kterých expíte na vyšší level, jsou jen variacemi na zabij deset medvědů, přines šest medvědích prdelí a hlavu medvědího patriarchy a pak ještě eskortuj medvídě do tábora - a abych nezapomeň, taky prober medvědí lejna kvůli oříškům, zimy bývají kruté a nemáme co jíst. Sem tam ale problesknou i originální myšlenky a úkony, výjimečně se dokonce vyplatí si přečíst celý popis questu a ne jen základní informace o tom, co se po vás vlastně chce... Právě po takových questech já pasu, momentálně mám rozdělaný chain Scepter of the Shifting Sands a chain na přetvoření dungeon setu 1 na dungeon setu 2, kdyby to někoh zajímalo... a je obrovská škoda, že Blizzard má tendenci se právě těchto chainů zbavovat (nejhorší ránu představil Cataclysm - na jednu stranu předělal kontinent tak, aby se po něm dalo létat, na druhou stranu vygumoval všechny zajímavé lokace pro tyto chainy). I když následující datadisky (mluvím především o TBC a WOTLK) přinesly některé zajímavé úkoly, pestrost vanilly podle mne nebyla překonána ani omylem - endgame content byl ve své brutální obtížnosti vskutku důmyslně propracovaný a doteď se jím ještě prokousávám (tj. dokončil jsem všechny vanilla raidy přístupné ve verzi 3.3.5a = bez Onyxie a Naxxramasu, ale pořád pracuji na některých chainech).

Zde končí obecná pasáž a pokračuje soukromé vyznání.

World of Warcraft, moje první MMORPG. Dlouho mně na WOWko lákal kámoš hrající už od dob The Burning Crusade - pozor vsuvka (je mi trochu záhadou, jak se mu během těch let podařilo udržet si jednu a tu samou přítelkyni, protože byly časy, jak se mi přiznal, kdy se víc věnoval WOWku než jí a to byla klidně ve stejné místnosti - dost možná proto, že čas od času hrála s ním) - a nalákat nemohl, protože k multiplayeru jsem měl většinou odpor. Taky jsem neměl žádný vztah k předchozím strategiím Warcraft 1-3, ostatně jako ani k žádné jiné hře od Blizzardu.

Nakonec jsem neodolal a někdy na jaře 2009 jsem si stáhl desetidenní trial. Bylo to krátce po nástupu druhého datadisku Wrath of the Lich King. Grafika mi už tehdy celkem sedla, vyzkoušel jsem si základní mechanismy a už tehdy jsem si oblíbil některé z činností, kterým jsem se v následujících letech začal věnovat více - explorování, sbírání vanity petů, profesím a vypátráváním každého možného questu, který bych mohl splnit. Prvkem, který mě ale fascinoval ze všeho nejvíce, byla obrovská, mamutí rozloha celé hry. Otrlým a otrkaným veteránům doporučuji čas od času zazoomovat kameru až na pohled z vlastních očí a projít se Stormwindem či po vlastních nohou proběhnout dvě zóny (případně dát si maraton The Barrens - Ashenvale - Darkshore).

Pořídil jsem si proto originální Battlechest kolekci (Vanilla WOW + TBC s třiceti dny zdarma), vykašlal se na human warriora a založil si human warlocka, se kterým jsem to následně dotáhl na cca. 35. úroveň. Abych poznal i druhou frakci (a protože můj server byl zrovna odstaven kvůli údržbě), založil jsem si na nechvalně proslulém serveru Drak'Thul blood elfku dnes už neznámé classy - kámoš mě ostatně lákal tam, ale odmítl jsem za Hordu dále hrát a Alianci se tam příliš nevede.

Třicet dní vypršelo, já neměl prachy a na freečko se mi nechtělo - kromě toho, tahle hra je dost časově náročná a kdo si nedá pozor, nedělá už nic jiného. Další kapitola se začala psát až o Vánocích 2009, kdy se mi po WOWku zastesklo a začal jsem hrát na dnes už nefunkčním serveru Devorian (který se krátce předtím sloučil se serverem Majkee). Komunitu tvořilo v té době něco přes sto hráčů, bohužel devové a GMka měla většinou na jaře státnice či maturity, takže na serveru se až do léta nedělo nic. Také jsem si dal pauzu a zkusil velký český freeserver Equilibrium, což byl absolutně otřesný zážitek - šílení hráči, šílená GMka, neskutečně rigidní pravidla, nechutně nízké dropy questových předmětů... kdyby těch několik málo dní bylo mým prvním a jediným setkáním s touto hrou, utíkám a nikdy se k ní nevrátím...

Tak jsem se vrátil na Devorian. Přišlo léto a ze sta hráčů jich najednou bylo tak deset a zcela vymřela Horda. Naštěstí fungoval jeden přátelský dev a sem tam se podařilo přesvědčit majitele serveru, aby nahrál nové updaty. Ale jak plynuly měsíce, oprav bylo čím dál tím méně, až jsme se nakonec domluvili s jiným serverem, že se udělá hromadný transfer postav. Ale ani k tomu nakonec nedošlo, protože do věčných lovišť odešel i tamten server... a expit novou postavu úplně od nuly se mi už nechtělo. Kromě toho jsem chtěl hrát i jiné hry, našel jsem si přítelkyni, dělal jsem státnice... prosím o minutu ticha za mou osmdesátku, human female priest Azuril s osmdesáti pety...

A v září 2011 to začalo nanovo - tentokrát jsem po dlouhém přemlouvání sestry a známého z Devorianu začal novou postavu na největším českém free serveru Twinstar. Oběma přemlouvačům jsem řekl na rovinu, že si budu hrát vlastním tempem a budu si hru užívat tak, jak uznám za vhodné - proto mi trvalo skoro celý následující rok, než jsem si vyexpil na maximální level. Užil jsem si explorování (titul World Explorer), rybaření, vaření (kompletní sbírka receptů) a znovuobjevil kouzlo Azerothu. Jsem Loremaster of Eastern Kingdoms, Kalimdoru, Outlandu a v Northrendu mi chybí už jen Storm Peaks a Icecrown. Na druhé straně ještě nemám dokončeny všechny northrendské dungeony (jakož ani Magister's Terrace a Opening of Dark Portal z Outlandu, jakož ani jejich heroic varianty), v northrendských raidech jsem nebyl vůbec a v outlandských pouze v Tempest Keep a Karazhanu. Hodně taky pracuji na reputacích (15x exalted), ale je to opravdu hodně časově náročné. Před pár dny jsem se rozhodl hraní omezit, abych měl čas i na něco jiného... Ale jedno vím jistě: i když jsem některé své oblíbené hry hrál a dohrál několikrát a často se jedná o RPG s delší dobou hraní, žádnou, žádnou hru jsem nehrál tak dlouho jako tuhle.

BTW, s přítelkyní brzy oslavíme dva roky vztahu (hraje taky, ale WOWku nemůže přijít na jméno, raději se věnuje LOTRu) a onen kámoš je se svou partnerkou už osm let a plánují svatbu... ale WOWko už moc nehrají, naposledy jsem slyšel, že se chystají na Guild Wars 2 - které teď hrají náruživě jak má sestra, tak i onen zmiňovaný kámoš.