Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

SchuSchu
Dohráno
  • PS4 95
Chtěla jsem si Hearts of Stone alespoň chvíli šetřit, než se do toho pustím. Nakonec jsem ale neodolala a pustila se do rozšíření skoro hned po dokončení hlavní dějové linky. Ono to bylo těžké, když po dokončení jakékoliv zakázky anebo vedlejšího úkolu mi další v pořadí naskočil první quest v Hearts of Stone.

Nevím, jestli je to jen moje představivost nebo je to skutečně tak, ale tohle rozšíření mi přišlo o krapet víc brutální než základní hra. Jak hlavní quest, který obsahoval asi ty nejodpornější protivníky (nesudavej tu kapucu, Správce, wtf) nebo i vedlejší úkoly, které mně zvedly žaludek (rozkuchaný půlčík u kanibalů, no mňamka). Kromě vizuálních oblud a odporností, čekaly i ty psychické. Deník profesora Třezámka mně zrovna klid v duši neudělal, spíš naopak (nakonec jsem skončila s tím, že jsem obsah deníku musela poslat kamarádovi, abych v tom nebyla sama). I když se v takových věcech, zrovna nevyžívám, tak mě Hearts of Stone neskutečně bavilo.

Hlavní quest linka byla překvapivě dlouhá a CD Projekt Red nastavil pro jakékoliv jiné rozšíření laťku neskutečně vysoko. Takový mile zvednutý prostředníček expertům na ždímání peněz z hráčů... ano, mluvím o tobě EA. K hlavnímu ději přibyla i spousta vedlejších questů, kterých mi taky ještě pár zbývá dokončit. Název Srdce z kamene, opravdu krásně shrnuje charaktery mnohých, kteří se s Geraltem potkají. Už od začátku Geralta a jeho cestu obklopuje zlověstná atmostféra, jediný, kdo jí trochu prosvětlí pozitivním světlem je Shani. Sice to není moje oblíbená postava, alespoň tedy z her, v knihách mi byla tak nějak šumafuk, ale ve třetím díle Zaklínače mi byla mnohem příjemnější.

Další dvě ústřední postavy O'Dimma a Olgierda jsou dvě strany jedné velmi ošklivé mince. Olgierd mi přišel od prvního setkání jako sympaťák, a i když se postupně odhaluje celá jeho nepěkná minulost, pořád mi nepřišel tak hrozný jako O'Dimm, který ačkoli se tváří jako kámoš, je to ten typ kámoše kterému se nechcete postavit zády, protože víte, že vás do nich bodne.

Z mých dojmů je asi jasné, jakého konce můj Geralt na konci tohohle datadisku dostál. Hlavní děj jsem si opravdu užila, ale je pravda, že to pro mě bylo psychicky náročné. Hlavně sídlo von Everec jsem procházela se zatnutými zuby. To jsou ale jen moje nedostatky, k rozšíření není co dodat.
+26

God of War III

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS4 85
Pokud budeme počítat i tituly z handheldů, tak je God of War III již pátým pokračováním Kratova eposu. Poté, co Kratos na své cestě za pomstou po vzoru SG-1 vymýtil polovinu antického božstva... inu... pokračuje dále ve svém tažení na vrchol Olympu, aby dorubal zbytek. Jeho seznam totiž stále ještě není ani zdaleka prázdný a samotný král Olympu – Zeus – mu vítězství rozhodně nedá zadarmo.

Od začátku je jasné, že jsme o generaci dále a je to vidět jak na vizuálu, tak na dynamice vyprávění. Příběh je pořád takový tupoučký, ale jeho podání skrze řadu pěkně vypadajících animací – jak komiksových, tak v enginu hry – je chytlavé. Vizuálně je to žranice, která sérii posouvá v epičnosti ještě o fous dále. Zároveň však jakoby se hra bála příliš experimentovat a pořád dostáváme v základu to stejné God of War. Což ale není nutně špatně.

Je až neuvěřitelné, že to říkám, ale souboje jsou zase o kousek lepší. Ladné, plynulé, hravé. U málokteré série mě baví soubojový systém tak jako tady. Všemožných komb je hromada a hráč se je po čas hry naučí velmi intuitivně a efektivně využívat. S magií a dodatečnými zbraněmi je to o něco horší. Ovládání je i v určitých ohledech kvůli ohromným možnostem dost překombinované a na první run určitě není možné naučit se všechna komba u všech zbraní. Ty jsou samosebou čtyři, přičemž dvě z nich jsou variacemi na blades of chaos, ale přesto s dost odlišnými komby a využitím. Osobně mi však k plnému zážitku stačily ony základní ohnivé čepele, případně ocelové pěsti na rozbíjení štítů silnějších nepřátel. Kromě kouzel specifických pro každou zbraň je tu i čtveřice speciálních schopností, které Kratos využije v postupu prostředím a které mi oproti magii přišly o něco užitečnější. Je toho fakt hromada a hračička se slabostí pro hack’n’slash tituly se určitě vyřádí. Pro obyčejného hráče je toho však na tak relativně krátký titul možná až zbytečně moc.

Jak už jsem zmiňoval výše, hra vypadá skvěle. Remasterovaná verze pro čtvrtého plecha navíc disponuje full HD rozlišením, ostřejšími texturami, vylepšenými světelnými efekty a stabilním frameratem při 60 snímcích, který celou nádheru podtrhuje. Prostředí jsou stále nápaditá, na oko moc pěkná, ovšem design udělal řadu ústupků modernímu hráči a dost věci mu servíruje prakticky až pod nos. Taková ta radost z objevování a překonávání překážek mi tady trochu chyběla, i když některé puzzly stále dokáží trochu potrápit. Na střední úroveň je obtížnost stále spíše nižší a trochu stoupne až v závěru. Samotnej závěr musím pochválit, protože tak dlouhý, uspokojující, ale zároveň nepříliš frustrující bossfight jsem už dlouho neviděl. Příběhově to sice neohromí, ale gradací je to výborné a, i přes zbytečně polopatickou dlouhou vysvětlovačku, to má fajn pointu.

Za mě spokojenost a i když se série tímto dílem nikam výrazněji neposouvá, stále je to po stránce gameplaye prakticky bezchybná a svižná akční hra.

Pro: hratelnost, grafika, hudba (Pandora theme zejména), design, vyvážená obtížnost, rozmanitost a plynulost combatu, dynamický design a epické bossfighty

Proti: stále trochu tupý příběh, místy přehnaně samoúčelná brutalita, zbytečnost dodatečných zbraní

+26

Death Stranding

SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 80
Já vlastně od hry Death Stranding nic moc neočekával. Jen jsem slyšel, že ji vyvíjí studio Hidea Kojimy, kterého vlastně taky neznám, ale jak jistě víte, byl toho plný net. Bylo nemožné minout zmínku a hype k této hře. Během hraní jsem byl nakonec příjemně překvapen, zklamán a celkově byl pln směsicí pocitů. Pokusím se sdělit proč.

Asi začnu hratelností a mechanikami. Tohle je prostě něco jiného. Vaším úkolem je donést objednávku na požadovanou lokaci. Jste pošťák Sam. Můžete kontrolovat jeho rovnováhu pomocí chycení rukou za ramenní popruhy, v nejhorším případě přímo přenesením váhy, lezete pro horších terénech, s ještě horšími vám pomáhá výbava. Od žebříků, kotev až po "lanovky". Pro pohyb v terénu vám taky pomůže odradek, což je takový skener, který po aktivaci "vlnou projede" okolní terén, případně předměty nebo nepřátele. K dispozici máte pak i motorky a náklaďáky, takže je pohyb svižnější. Avšak tohle je hlavní herní nosná konstrukce Death Strandingu. Překonávání terénu za pomocí mnoha udělátek, případně vypořádání se s nepřáteli. Asi prvních 10 hodin jsem měl pocit, že hru hraji "špatně", že nechápu princip ovládání, ale pocit se změnil postupem hry. Jak totiž postupujete, odemykají se vám nové předměty, které vám usnadní hru a v 90 % případů od toho momentu ony věci využijete. Například zbraně nebo jejich lepší verze, podpůrný či terénní skelet, rukavice nebo vznášedlo. Jakmile si zvyknete na pohyb, jde to. Horší je to s nepřáteli. Lidští nepřátelé - mezci - jsou tupci, ale je jich hodně. Na druhou stranu chápu, proč tomu tak je. Tohle není vyloženě akční hra a souboj s nepřáteli je jen o trefení projektilu. Není k dispozici ani krytí, takže se nedivím, že obtížnost nadstavili počtem protivníků. Co se týče nadpřirozených strašidel, tzv. VV, ti zprvu naháněli strach, ale jakmile vám dojde, že skenování na místě vám odhalí jejich pozici, hned je to lehčí. Musíte tomu přizpůsobit pohyb a když vás chytnou, je to otrava. Jde se jich ale zbavit zbraněmi.

Jste tedy doručovák, který musí dávat pozor na stav vašeho nákladu a odměnou vám jsou "lajky". Ano, lajky. Ty vám vylepšují statistky a zvyšují přízeň (5 hvězdiček) se stanicemi, kde zásilku donesete. Čím více hvězd, tím více materiálu máte ve stanici pro sebe a tedy pro výrobu výbavy pro další pohyb nebo třeba na silnice. Navíc po propojení chirální sítě, což je příběhová záležitost, se vám objeví i stavby ostatních hráčů, které vám v dané oblasti hodně usnadní pohyb, proto neváhejte ve stavění. Mně to mnohdy ušetřilo čas i nervy. Hráči po sobě můžou nechat i cedule "pozor, VV; déšť; prudký sráz; tady máš lajk; boost vozidla" a podobně. V terminálech na stanicích vám mohou nechat předměty, vozidla, či zásilky na doručení. Všechny cizí předměty lze lajkovat a odměňujete tak vlastně cizí pomocnou ruku. Za mě palec nahoru, haha.

Ještě se vrátím k VV. Ti se objevují jen tam kde prší, nehýbou se a detekuje vám je váš PP (mimčo v nádobě). V průběhu hry se s nimi můžete vypořádat granáty nebo zbraněmi, které mají v munici Samovu krev. Pokud vás VV chytne, objeví se boss. Buď ho dojebete nebo utečete. Volil jsem vždy druhou možnost. Tedy pokud si to nežádal děj. Věc se má tak, že hra vás vybízí k opatrnosti, tichosti a nekonfliktnosti, takže když mě začal nahánět VV boss nebo na mě šli mezci, vyloženě mě to sralo. Na tu nekonfliktnost a posťákování si prostě zvyknete, takže jakákoli akce jak pak otrava. Navíc se nevyplatí nikoho zabíjet, protože těla vybuchnou. Mně se to stalo jednou. Slušný kráter...

A teď příběh. Hrajte za Sama, legendárního doručovatele, který dostane za úkol osvobodit budoucí prezidentku a propojit celou Ameriku/USA chirální sítí od východního až po západní pobřeží. A tak to začíná. Koloběh otázek a mini odpovědí. Chirálium způsobuje časodéšť, který po dopadu zrychluje tok času, ale pak už je to obyč voda. Proč zrychluje čas? Každý člověk má svůj "břeh", který propojuje reálný a onen svět. Kde se tu vzal? Objeví se terorista Higgs, který dokáže kontrolovat VV. Jak to? Když se Sam napojí na PP, vidí cizí vzpomínky Madse Mikkelsena, který nejspíš nalákal hodně lidí ke koupi hry :D. Proč? Co je death stranding - příliv smrti? Jakou minulost má jaká postava a jak to souvisí s dějem? Milion a ještě více otázek. A odpovědi dostanete až ke konci. Je to problém? Pro mě ano. Ačkoli jsem nepochopil pár věcí, celkové vyústění děje se mi líbilo, ale mám problém s jeho odkrýváním. Představte si, že sedíte vedle Hideo Kojimy a on skládá puzzle. Jen on ví, jak vypadá poskládané a jen on může skládat. A tak dává dílky jak se mu chce. Chaoticky, nahodile. Nezačíná krajem nebo logickými tvary. Možná občas. Výsledek uvidíte až když vloží pár posledních dílků. A s tím mám problém. Během hraní máte kupu otázek. Trochu a vlastně neúplně se vám dostanou odpovědi v poště a denících s postavami a pak každá kapitola odpoví na nějakou otázku jen napůl nebo nevíte, jakou má odpověď význam v celkovém příběhu. Třešničkou na dortu je "konec". Chcete odpovědi, ale jak dementi běháte 30 MINUT!!! po břehu, zatímco běží titulky. Příběh ale pokračuje, protože nevíte vše. Takže ještě jedna hodinka :) a až pak absolutní titulky. Za mě nejdelší konec hry v historii planety (pokud nepočítáte epilog v RDR2) a dost mi to znegovalo touhu znát odpovědi.

Poslední věcí je zbytek. S postavami nemám problém. Dobře zahrané, sympatické, cool, nesympatické, vtipné. Dokázal jsem se dojmout nad třemi postavami a opravdu jsem nečekal, že mi do oči vletí smítko, jestli víte, co tím myslím. S grafikou jsem byl také spokojený. Lea Seydoux a Margaret Qualley jsou kočky. Dokážete se pokochat neskutečnou přírodou, ačkoli vás o 10 minut nasere její terén a pád z 20 metrů. Po zvukové stránce jde taky pocitově a prvotřídní záležitost a co se týče copyrightové hudby, tak výborně sedla do atmosféry hry. Ve hře je také mnoho easter eggů. Potkáte známého moderátora nebo hologram z jiné hry, či narážku na Maria nebo přímo na "boss fight". A ani vtipem se zde nešetřilo. Sam, který na vás vyplázne jazyk nebo vám ukáže fakáče v odpočívacím pokoji, PP který plave v horkém prameni nebo vám skrze odradek ukáže palec nahoru když se zbavíte VV, novomanžel, který vám napíše, že se nikdy neměl ženit, sjetí hory na vznášedle nebo komičnost nasazené vydří kapuce v cutscéně. Tohle a mnohem víc.

Mrzí mě, že je recenze dlouhá jak pondělní šichta, ale i tak mám pocit, že jsem toho kupu zapomněl. Death Stranding není špatná hra. Je do dobrá hra, ale se zvláštně dávkovaným příběhem, kterému spíš šlo o závěrečné hráčovo "Holy shit...". Ačkoli je to herně jiné, bavilo mě to a oblíbil jsem si nepřímou spolupráci s jinými lidmi, rád jsem měnil výbavu tak, jak mi to nabízela hra, rád jsem poodkrýval tajemství. Zároveň chci zapomenout, že se mi povedlo přijít do cílové destinace bez balíčku, takže jsem se pro něj musel vrátit :))) Asi jsem nikdy neuvažoval nad tím, že bych dal 100 % a nemohu dát ani 85 %, protože to už je hodně blízko 9/10 a to jsou výjimečné hry. Určitě to pro mnohé bude výjimečná hra, ale kvůli výše popsané dokážu pochopit i hráče, pro které bude špatná nebo ji dokonce po 20 minutách vypnou a prodají. 8/10 je dle mě adekvátní i střízlivé zároveň.

Pro: Hra je jiná než co jste doposud hráli; postavy; finální pointa děje; zajímavé mechaniky; Sam a PP.

Proti: Roztahaný konec; odpovědi až úplně na konci; dlouho jsem měl pocit, že hru hraji "špatně"; nemám rád horskou lokaci bez PP :)

+26

A Plague Tale: Innocence

BystrozrakýBystrozraký
Dohráno
  • PS4 80
Tak si myslím, že na tyhle krysy by ani Dykův Krysař nestačil.

A Plague Tale: Innocence má skvělé momenty, hutnou atmosféru a místy to byl i opravdu nechutný humáč. Oba protagonisté, Amicia a Hugo, jsou sympatičtí, důvěryhodný, skvěle zahraný a celkově mi na nich záleželo. Hodně se mi líbí motiv dvou sirotků protloukávající se krutým, nelítostným a morem zamořeným světem, který je nutí vidět, prožívat a činit nehumánní věci.
Začátek mě hodně navnadil, byl poutavý a vyvolával otázky, na které jsem chtěl znát odpovědi. Ovšem s postupem děje přicházejí poněkud kostrbaté části příběhu, kde mi přišlo, že se scenárista snažil mermomocí hnát děj dopředu, nehledě na to, jak chabě poté mohou situace, či motivace různých postav vyznít. Jeden moment – přeludy co měla Amicia po zmizení Huga, mi zde absolutně neseděl v závislosti s tím, jak byl příběh doposud vyprávěn. Korunu tomu poté nasadil konec, který mi přišel těžce neuspokojivý a do jisté míry mě i zklamal. Příběh ale má tempo a odsýpá celkem rychle, bohužel vzato za cenu nelogických změn nálad a slabých motivací vedlejších postav.

Při hraní jsem často vzpomínal na The Last of Us a když teď koukám na ostatní komentáře, tak jsem rád, že nejsem jediný, kdo si to také myslí. Plag tejl se hodně inspiroval zejména v hratelnosti. Nejvíce však sází na stealth. Také hrajete za patnáctiletou Amiciu a tedy pochopitelně se nemůžete rovnat dospělým vycvičeným vojákům. Tedy nezbývá vám nic jiného než využívat svůj prak, ano... dobře hozený kamínek do hlavy vyřeší všechny neshody. Budete muset využívat i prostředí - hodíte kamínek do truhly se zbrojí, abyste odlákali stráže, či zhasnete vojákovu lucerničku, aby si na něm poté krysy pochutnaly. Jak se říká krysy jsou dobří sluhové, ale zlý pánové!
Sem tam se také dočkáte pomoci od parťáků, které postupem příběhu potkáte. Všechny tyhle taškařice budete prožívat ve striktně lineárních, ale na druhou stranu dobře nadesignovaných a vizuálně pěkných levelech. Místy i narazíte na lehké puzzly, ty však rozlousknete mrknutím oka, ale jedná se podle mého o příjemné zpestření. Abyste si ale nemysleli, dočkáte se i bossfightů, kde budete spamovat úskoky a modlit se, aby se Amicia trefila na místo, které chcete. Celkově obtížnost hry mi nepřišla tolik vysoká. Sice jsem několikrát umřel, ale spíše se jednalo o chyby z nepozornosti, či jsem pomalu zareagoval.

Mimoto sbíráte suroviny, které následně využíváte na craftění spešl kamínků a vylepšování vybavení. Líbí se mi ale, že zde máte veškeré materiály jak na craftění, tak i na vylepšování vybavení. Tedy mnohokrát se budete rozhodovat, zdali si budete materiály šetřit na tvorbu „nábojů“, či své těžce nalezené suroviny investujete do lepšího praku. Hra vás ale celkem regulérně zásobuje, takže je prakticky nemožné, abyste někde zkejsli na základě toho, že si nemůžete udělat konkrétní náboj do praku, který potřebujete.

Vizuálně je hra opravdu hezká a má skvělou atmosféru. Mrtvoly, ať už ohořelé, prožrané od krys, či pouhé kostry ve mně nikdy nevzbuzovali takový odpor jako zde. A už vůbec nemluvím o krysích hnízdech. Fuj… S odporností si tvůrci opravdu vyhráli. Také hodně chválím bravurní soundtrack.

I přes místy až slabší scénář bych celkově hodnotil A Plague Tale: Innocence jako povedenou singleplayerovou příběhovku. Vezmu-li ale v potaz fakt, že to samé studio má na svědomí hry podle animáku, konkrétně třeba Ratatouille (všímáte si těch souvislostí?), tak musím uznat, že pro Francouzské Asobo Studio je tato hra opravdu velkým krokem dopředu. Tak jako tak jsem zvědavý, s čím přijdou příště a mohu pouze doufat, že se poučí ze svých chyb a jejich další hra bude o poznání lepší.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 1. "Parťák"]
+26

Days Gone

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 80
Jednou z mnoha věcí, která se mi na Days Gone líbila je hráčův postup. Pomalu se učíte jak zabít jednoho člověka, jednoho Freaka, pět Freaků, jak správně jezdit na motorce, abyste šetřili benzínem a nakonec i jak vyhlazovat hordy. Na podobný přístup už v dnešních hrách moc nenarazíte. Zjednodušené lze říct, že se jedná o přímý opak k Horizon. A tím, naneštěstí, většinu casual hráčů odradí.

Nejedná se sice o úplný survival, ale několik prvků hry nebude každému sedět. Fast Travel je docela drahý a míst pro něj málo. Mapa není posetá otazníky a většinu úkolů si tak musíte najít sami. Nemáme tu žádný epický příběh o spáse světa, ale spíš osobní cestu jednoho, nepříliš sympatického, chlápka (a jeho motorky). A vůbec postavy jsou překvapivě zajímavé a většina z nich má i hloubku. V dobrém slova smyslu většinu z nich nebudete mít moc rádi.

Krásný vizuál (především efekty počasí) je zaplacen horším technickým stavem. Grafické bugy, doskakování textur a hromada dalších problémů zůstává, i na PS4 Pro, skoro rok po vydání. Žádný problém sice nezamezuje postupem hrou, ale nepříjemné jsou, o tom žádná. Stejně tak nepotěší stereotyp, tolik běžný pro open world hry. Úkoly se opakují a některé lokace navštívíte, v jejich rámci, i několikrát.

I přes to všechno si ale vývojáři za Days Gone zaslouží pochvalu. Udělali tří áčkovou hru, která není pro masy a pokud ji věnujete svůj čas, tak pevně věřím, že nebudete litovat.
+26 +27 −1

Uncharted 2: Among Thieves

Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PS4 80
@Ria Kon (komentář): - navazující na komentář k prvnímu dílu.

Myslím, že je objektivní říct, že Uncharted 2 je po všech stránkách lepší než svůj předchůdce. Jako by první díl byl spíše konceptem vize, o kterou se Naughty Dog snažilo, a teprve při pracích na Among Thieves vývojáři opravdu pochopili, co značka Uncharted znamená a co je pro ni typické.

Velkého vylepšení se dočkal level design a pohyb postavy po daném prostředí včetně animací běžného pohybu. Už se vám nemůže jen tak snadno stát, že budete frustrovaní minuty pobíhat dokola, protože nevíte kudy dál. Jde o jednoduchou pomůcku, kterou spousta moderních her přijala jako neodmyslitelný standard - barevné zvýraznění cesty. Už žádné zjišťování, který z těch deseti totožných kamenů je naskriptovaný pro úchyt. Naopak, pokud vývojáři zamýšleli v daném místě potrápit hráčovi mozkové buňky, museli vynaložit úsilí, aby správnou cestu schovali. Level design se tak stal soubojem předvídatelnosti a Naughty Dog postupem času ukázalo, že jsou mistry na tomto poli.

Po předchozím, ne vždy šťastně řešeném, boji s repetivností pohybu po jednotlivých levelech, vývojáři naštěstí zjistili, že lze odvést pozornost i jinými nástroji než vodním skútrem. Jízdy v terénních vozidlech tak byly rozšířeny nejen o vagony vlaku, ale také byla použita daleko kreativnější řešení jako využití time skipů pro drastickou výměnu setu (např. cestování do jiné země se zcela odlišnou architekturou a scenérií) či aplikování slealth prvku na známější prostředí.
Stealth je prakticky novinkou, kterou Uncharted 2 přineslo. Ano, v jedničce se sice také našlo pár zárodků, ale hra na tichý průchod rozhodně nebyla stavěná. Nyní je možné velkou část jednotlivých levelů projít bez vzbuzení pozornosti a vyvolání zběsilé přestřelky.

Co ale musím hře vytknout je finální boss fight. Už po celý předchozí level bylo jasné, že se vývojáři snažili o krapet větší výzvu, než kterou představoval konec Drake's Fortune. Bohužel poslední uzavřený koridor, ve kterém se hráč snaží uštípat nepřítele k smrti, nebyl tou nejšťastnější volbou. Oblast je natolik stísněná a nepřehledná, že spousta hráčů musela sáhnout po návodu, jak hru obelstít, aby vůbec byli schopni bosse porazit.

Přes všechno to vylepšování již zaběhlého, dvojka se nebála přihodit do kotle zcela nové postavy, které po velkou část příběhu hrají hlavní housle, narozdíl od našich starých známých z prvního dílu (až na hlavní postavu, samozřejmě :)). Hra díky tomu nepůsobí ohraně.
Příběh Among Tieves je daleko propracovanější s větším množstvím zvratů (byť ne všechny jsou zrovna šokující či nepředvídatelné - stále se pohybujeme na poli běžného hollywoodského blockbusteru). A také daleko pompéznější se svým množstvím "over the top" scén, které se právě s druhým dílem staly neodmyslitelným prvkem série.
Scénáristé se také daleko sebevědoměji obuli do humorné stránky hry, kterou si hráči velmi oblíbili. Očekávejte slušný seznam hlášek, nad kterými se zastavíte uprostřed gameplaye, jen aby vám daná narážka o vteřinu později dotekla do hlavy a mohli jste se upřímně zasmát. Scénář také chytře využívá ustanovené informace z první hry a buduje na nich bohatší svět a historii jednotlivých postav.

Jednoduše řečeno, Naughty Dog si dali záležet, aby si byl hráč po dohrání této hry jistý, že každý další díl této série je "must have" a řekla bych, že se jim to povedlo :)

Pro: hollywoodský scénář, humor, hlavní postavy, animace a filmovost cutscén, level design, stealth, puzzly

Proti: stále trochu neohrabanější animace mimo cutscény, finální boss fight

+26

Assassin's Creed III

S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 70
Herní výzva 2020 - Reálná virtualita

Z různých útržků na těch internetech, jsem nabyl dojmu, že tento díl se povětšinou řadí mezi ty nejhorší ze série AC. Samozřejmě je vždy lepší si udělat vlastní obrázek, navíc ambice je taková, že bych se rád prokousal celou sérií. Hned na úvod vyplynu, že tento díl je rozhodně nejslabší z prvních 5 dílů (dalším jsem nehrál), nicméně i tak obsahuje nemalé množství příjemných věcí.

Začnu tedy tím kladným. Hra má výborné prostředí. Ano, Amerika v době války o nezávislost má neskutečné kouzlo, výborně tu je propojeno přírodní prostředí s tím městským. Ubisoftu se opět povedlo výborně zpracovat historická města, ale tentokrát jsme se poprvé i víc vydali na venkov. Jen tak se procházet a kochat se, i tak se dá pár hodin ve hře strávit.

Další velké plus si u mě získal příběh, který má několik zajímavých plot twistů a celou dobu mě držel v napětí a bavil mě. Já patřím navíc ke skupině lidí, pro které je Desmondova linka příjemným doplňkem a i ta tu je velmi zajímavá a silná. Důležitou roli tu opět hrají skutečné historické postavy, dozvíme se něco málo z historie, ale především nasajeme atmosféru. Tohle vše doplňuje vynikající hudba, které jsem si tentokrát všímal víc, než mám u AC ve zvyku.

Neméně povedené jsou námořní bitvy, které sice oplývají velmi jednoduchým systém, ale po projetí všech námořních misí jsem měl pocit, že bych si ještě nějakou tu hodinku na moři zablbnul, tohle byl určitě velký posun pro celou sérii. Ostatní vedlejší věci jsou na tom o něco hůře (některé více, jiné méně), ale docela obecně se dá říct, že se jedná o takovou tu zbytečnou vatu, která místy až otravuji. Ačkoliv to samozřejmě nemusíte absolvovat, tak mám pocit, že Ubi v tomhle případě svůj svět až zbytečně přeplňuje jednoduchým plevem. Například osadnické mise jsou fajn a určitě by bylo dobré se více zaměřit na takové akce, než sbírání všech možných píč... pírek.

To jsem se postupně dostal k negativům, první je teda velká vata. Jako nezlobte se na mě, ale koho baví roznášet dopisy? To vůbec nemá žádnou herní přidanou hodnotu. Posílání asasínů na nějaké mise je už taky takový přežitek, který se nikam neposunul a vlastně je to úplně zbytečná činnost. Ale dobře, aspoň ty lodní bitvy tu máme a pár lehce nadprůměrných vedlejšáků. Navíc tu máme snad nejslabšího hlavního představitele, nicméně tentokrát to dost vyvažují záporáci.

Ovšem to nejhorší na celé hře je její ovládání. Jeho primitivnost je dovedena snad k úplné dokonalosti, kdy po většinu času stačí držet dvě tlačítka a tak proběhnete vším, v soubojích se naučíte protiútok a máte zcela jednotvárný gameplay. Dobře, souboje si několika věcmi můžete zpestřit, ale samotné prolézání města, které mě vždy na sérii bavilo, šplhání, skákání, běhání po střechách, je hrozná nuda a místy vás dokonce bude frustrovat, protože zde není moc možností pro vaší šikovnost.

Obtížnost je díky tomu velmi jednoduchá (ostatně jako u celé série), nicméně doporučují se vždy snažit dělat nepovinné úkoly, které na obtížnost docela přidávají a hra se tak stane aspoň nějakou výzvou.
Poslední povzdechnutí pronesu jen nad tím, že stealth je v sérii snad již definitivně zabit. Všude jsou hordy nepřátel, nějaké rozumné stealth akce zde nečekejte, většinou to člověka skoro až frustruje a pobít nějakých 20 stráží je otázka menšího času. Opravdu mám pocit, že stealthu zde bylo snad 3x méně než u předchozích dílů, kde to vždy šlo nějak udělat.

Ano, hra je zatím (do třetího dílu) tím nejslabším, co AC nabídla, nicméně mám pořád pocit, že mi i přesto nabídla poměrně příjemný herní zážitek, zprostředkovaný především krásným prostředím a zajímavým příběhem, minimálně jako milovník historie (ať už je zde sebevíc pokroucená) jsem si zasazení užíval.

Pro: příběh, zpracování historického prostředí, námořní bitvy, soundtrack

Proti: ovládání, kupa vatových úkolů, (ne)stealth

+26

Assassin's Creed IV: Black Flag

S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 90
Herní výzva 2021 - Amerika, jak ji neznáte

Výborné pirátské dobrodružství, které vzalo spoustu mechanik s předchozích dílů, přidalo pár nových a vytvořilo velmi zajímavý a hlavně hodně zábavný guláš. Po dohrání tohoto dílu se v mém pomyslném AC žebříčku tento díl řadí na druhé místo (za Brotherhood), ale byl jsem až překvapen jak moc mě hra bavila.

Nejsem žádný pirátofil, ale v této hře jsem se do role dost ponořil a vlastně samotné pirátství mě na hře bavilo mnohem víc, než asasínství, které je přeci jenom už z předchozích dílů lehce přejedené. Jen tak se plavit po moři, občas zplundrovat nějakou loď, vytvořit svou vlastní pirátskou flotilu, ulovit si nějakého žraloka, probádat tajemná moře, nasbírat si různé poklady na romantických ostrůvcích v Karibiku, ale vlastně si i na hulváta občas někoho zavraždit, to všechno mě po celou herní dobu, která rozhodně není krátká, velmi bavilo.

Po delší době mě u AC série zase bavilo jen tak si procházet světem, objevovat tajemná zákoutí, hledat zbytečné poklady či se plavit po moři. Nepotřeboval jsem nějak extra být hnaný příběhem, ale hezky střídmě jsem si to prokládal. Chvíle plundrování na moři, pak posunutí v příběhu, občas nějaká asassínská zakázka a pak zase objevování krásných ostrovů.

Ačkoliv je grafická stránka hry již na PS4 zastaralá, i přesto má hra ve svém vizuálu velké kouzlo. Všechno působí tak krásně, barevně, romanticky, prostě tropický ráj. Navíc se zde vyskytuje poměrně bohatá fauna a flóra a když jsem poprvé spatřil velrybu, která mi vyskočila před mojí “Královnou Annou“, tak jsem byl v nemalém úžasu.

V rámci exploringu se jedná vskutku o velmi povedený kousek z této série a vlastně to dost táhne samotnou. Tím ovšem nechci říct, že se jedná po příběhové stránce o slabou hru. Příběh je na poměry této série velmi dobrý, sice nějak nevybočuje ve své kvalitě, ale rozhodně táhne a zajímá, opět tu máme spoustu známých osobností zapojených do tohoto fantastického světa, spoustu zrad, převratů a osobnostních vývojů. Navíc je závěr poměrně emocionálně silný a rozhodně ve mně hra zanechala svojí stopu.

Moderní část mě v AC sérii vždy bavila, v tomto díle mi přišla trochu na sílu, ale vlastně samotné hackování a objevování toho, co se skrývá pod pokličkou Absterga, moderních templářů a asasínů je pořád zajímavé a do hry to patří.

Pokud máte rádi exploring, poflakování se po rozlehlém světě, námořní bitvy a lore, který se pod celou sérií skrývá, tohle je ta správná volba. Teď jdu ještě dosbírávat collectibles a trofeje, ne protože bych měl nějakou úchylku (možná trochu), ale protože mě to u této hry prostě baví.

Pro: vše kolem pirátství, lodní bitvy, svět, exploring, hudba

Proti: lehká vyčpělost moderního příběhu, občasná dezorientace v postavách

+26

The Last of Us Part II

Dlaha1Dlaha1
Dohráno
  • PS4 95
Absurdně propracované mechaniky, nádherný vizuál, megalomanský záběr, úžasný leveldesign, skvělý feel, atd. TLOU2 je jasný herní klenot a tohle všechno už bylo stokrát řečeno. Proto se soustředím hlavně na příběh a kontroverzi kolem něj (proto je tu tolik spoiler tagů).

Pokud by se Part II snažila mít přesah, tak ono poselství o pomstě („Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.“) jde cítit už z trailerů a v ničem nepřekvapí. Jenže o to tady nejde. TLOU2 je, stejně jako první díl, především kvalitní příběh o lidech. Přesto ale dokáže hráči nastavit zrcadlo a nechat ho zamyslet se nad sebou samým a třeba o sobě něco zjistit. Což by měli udělat právě ti hráči, kteří hlasitě vykřikují, že druhý díl nerespektuje jedničku ani je samotné. A tím se nechci nikoho dotknout, mně trvalo 7 let pochopit a docenit první díl.

Troufnu si tvrdit, že věrnější jedničce druhý díl už být nemohl. [následuje spoiler TLOU1] Uvažme, že takový Joel má od klaďase hodně daleko. Vlastně je to dost parchant, čemuž odpovídá i ona neschopnost upřednostnit celosvětové dobro před sebou samým (samozřejmě si to obhájíme smrtí jeho dcery). A ani Ellie nikdy nebyla nevinné dítě, úplný zlom přišel ale až s lidojedy. Takové setkání je ve světě bez fungující psychiatrické péče cesta do pekel. Takže tu máme co dočinění se dvěma disfunkčními jedinci, kteří dohromady zabily víc lidí, než zachránili. A z toho musíme vycházet. Ke hře je třeba přistupovat tak, že pouze dále odkrývá rozjetý příběh našich oblíbených postav. Ani omylem se nesnaží vyhovět těm hráčům, kteří žijí milnou představou, že do tohoto herního universa patří happy-endy, nebo očekávají fanservis.

Naopak, hra tentokrát ještě více než posledně žene hráče do situací, ve kterých vlastně nechce být. A to je na tom právě to nádherné, protože ten konflikt mezi hrou a hráčem otevírá oči a obnažuje naše postavy tak, jak by to v žádném jiném médiu nešlo. Finální souboj s Abby jsem záměrně prohrál asi 3x, protože jsem měl hrozný pocit z toho, že bych ji měl dál mlátit a nedokázal jsem se k tomu přinutit. A přitom mi běhal mráz po zádech, když jsem v ten moment konečně viděl odhalenou surovou Ellie v celé její psychické deformovanosti. Doteď si v hlavě rekapituluji celou její cestu od Left Behind až do tohoto okamžiku, a na ty hrůzy, které ji takhle zformovaly. 

TLOU2 je neuvěřitelný počin, ze kterého jde na každém rohu cítit kvalitní řemeslo a profesionalita. Kvalita režie překonává Hollywoodské blockbustery a jsem rád, že se Neil a Halley nebáli ani možná trochu kontroverznějších témat (a teď nemyslím jen ono stokrát propírané LGBT, je tam mnohem víc zajímavého). Prostě precizní.

Pro: režije, scénář, vyzrálost, prostě vybroušený diamant věrný prvnímu dílu

Proti: některé střety působí jako lehké natahování hratelnosti, hlavně když jsem soustředěný na příběh

+26

Doom

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 90
Potřeboval jsem nějakou FPS akci na které bych mohl pořádně vyzkoušet můj nový adaptér (Genesis Tin 200) na myš a klávesnici k PlayStationu 4. Potřeboval jsem něco, co bude rychlé a člověk se v tom bude muset otáčet. Doom proto byla jasná volba.

Pokud chcete hrát "nového" Dooma na těžší, než nejlehčí obtížnost, tak při hraní téhle řežby platí tři pravidla. Být pořád v pohybu, naučit se mířit na první dobrou a držet si kontakt s démony. Zapomeňte na klasickou taktiku odstřelování z dálky v bezpečném krytu. Kromě toho, že démoni jsou za pár sekund u vás, by vám stejně brzo došla munice a nejspíš i zdraví. Protože umí být dost přesní. Démony musíte ničit, musíte je dorážet, musíte na ně dorážet. Tak jako oni doráží na vás. Prostě si s nima dát férovku. Hra za to odměňuje. V novém Doomovi se pasivita a srabácká taktika nevyplácí.

Asi první čtyři úrovně mě trápilo, že nemůžu najít žádnou tajnou místnost. Nakonec bylo řešení jednoduché. Nikdy by mě nenapadlo, že ve hře z roku 2016 s moderní grafikou pojedu hru pečlivě podle mapky jak v devadesátkách. V tajných místnostech se totiž nachází vylepšení a bonusy. Díky nim si vylepšíte zbraňe a palební síla se razantně zvýší. Není nad super dvojitou brokovnici. Dokážu si představit, že ve vyšších obtížnostech jsou tyhle věci k pokoření hry zásadní. První věc, kterou jsem si po té na postavě vylepšil bylo vidění bonusů na mapě. Škoda, že často, jakmile nějakou tajnou místnost minete, už se k ní nemůžete vrátit.

Krom toho hra odměňuje i za kompletní prohledání mapy nebo splnění malých úkolů, které na každou misi zadává. Samotnou kapitolou jsou pak runové výzvy, které slouží jako takový tutorial. Jsou hodně těžké a dobrovolné. Odměna je ale za ně takové, že mě to donutilo je všechny absolvovat. Zapotil a navztekal jsem se u toho dost a dost. Některé jsem dal třeba až na dvacátý pokus, ale dal jsem je všechny. Parádní věc na otestování vašich schopnosti.

Doom je rychlá a adrenalinová řežba. Jakmile v aréně rozehraje muzika a začnou se objevovat démoni, tak zastavení zpravidla znamená smrt. I ten Mancubus umí skákat. Démoni jsou krásně vymodelovaní a prostředí na Marsu správně nehostinné. Peklo už mi tak zajímavé nepřišlo. Jak se design ze začátku držel, tak v pozdějších fázích hry se už naplno zvrhl do šablony chodba, aréna, chodba, aréna. Arény často připomínají spíš multiplayerové mapy. Tohle mohlo být lepší. A také škoda, že hra neobsahuje kooperativní multiplayer. Jsem by se to hodilo.

Adaptér na myš nezklamal. Myš se sice se nechová jako ta na počítači, ale v půlce hry jsem si na to tak zvykl, že už jsem nepřátele dával na první dobrou. Právě včas. Hru jsem vystřílel na Hurt Me Plenty a po dohrání mám nutkání všechny mapy vyzobat na 100 procent.

Na PS4 Pro hra běží v 60 snímcích za vteřinu a vypadá to krásně. Perfektně optimalizované.

Pro: rychlá frenetická akce, kontaktní způsob boje, adrenalin, Mars, starý známý démoni, 60 snímků, runové výzvy, je to prostě řežba

Proti: ke konci opakující se design, často se nejde moc vracet (třeba k tajné místnosti), prostředí pekla mi nepřišlo tak kulervoucí

+26

Valkyrie Profile

CharllizeCharllize
  • PS4 90
Tahle hra u mně vždy měla auru legendárnosti a vyvalených očí. Důvodů je hned několik. V aktuální době, na přelomu milénia, jsem ji nemohl hrát a jen smutně koukat na obrázky v zahraničním časopise GamePro který jsem tehdy pravidelně kupoval. V Evropě totiž nevyšla a já se tenkrát zdráhal upravit Playstation 1 pro chod disků firmy Verbatim. Další polénko do ohně byla tenkrát neokoukaná severská mytologie a naprosto cool vypadající Valkýra v hlavní roli. A samozřejmě také samotný design hry který mi hlava nebrala, z těch obrázků a popisu. Dřív se mi do rukou dostal druhý díl pro Playstation 2 ale ten teď řešit nebudu. Díl první jsem až po letech zkoušel hrát na emulátoru ale jelikož to nemám moc rád, nedohrál jsem. Musel jsem tedy čekat 22 let než se v Square rozhodli hru vydat na PS4 a 5. A je to prostě pozdě, já už na tyhle staré pixelovaté hry moc nejsem, tu dobu jsem si reálně zažil když jsem byl už dospělý a vnímám ji jako něco co už je pryč. Ale tady jsem musel udělat vyjímku a na velké TV to dost bolelo :)

Valkyrie Profile je velmi originální hra co vyšla v době kdy klepala na dveře další generace PS a každý očekával velké věci. Takže hra viděná z boku v pixel provedení působila zastarale a i přes vysoké kvality tak trochu zapadla. A také mám trošku pocit ze tehdy Odin a Valkýry v Americe nikoho nezajimali.

Hra je nesmírně tragická. Jde o to ze Valkýra Lenneth je Odinem vyslána na zem aby pro něj naverbovala pokud možno co nejvíc mrtvých duši a přetavila je do podoby schopných bojovníků, vyslala je do Valhally kde se stanou Odinovým vojskem v konfliktu božských rozměrů.
Hráč tedy sleduje a zažívá příběhy mnoha smrtelníků které končí jejich smrtí a poté je jim Valkýrou nabídnuta možnost stát se einherjarem.
Je to dost možná největší herní tragédie co jsem kdy viděl. Tragicky umírají mladí lidé, ženy i děti kteří, až na pár výjimek, vždy konali v dobrém, či zamilovaném nebo obětavém smyslu. K nalezení jich je kolem třiceti, každý se svojí bolestnou poslední hodinkou. I svět hry je krutá středověká polízanice, kde bují otrokářství, nemoci, a zlo za každým druhým rohem.

Lenneth má za úkol bojovníky vycvičit k čemu slouží pořádná dávka dungeonů. Je jich přes dvacet, každý je unikátní a obsahuje množství akčně hopsacích pasáží kombinovaných s různě obtížnými hádankami a puzzly. Je to trošku jako hrát Mária z NESu s rpg omáčkou a souboji na tahy.
Souboják je stejně originální jako zbytek hry. Čtyři bojovníci, každý na jednom tlačítku gamepadu a dle rytmu zmačknuti kombinace útoku. Jeden vyhodí zlouna do vzduchu, další ho trefí šípem a kouzelník uzemní padajicim kusem kamene. A tak podobně. Kombinaci je spoustu v závislosti počtu akcí na jeden tah. Souboják co totálně těží z klasického a nejvíc užívaného rozložení základních tlačítek na gamepadu. Je to efektní, napínavé a skvěle to kombinuje řeč rpg čísel a dovednost hráče.

Hudba je asi to nejlepší co Motoi Sakuraba v době své největší slávy složil. Zřejmě to bylo každému jasné tak už v době PS1 přidali do menu hry položku s celým soundtrackem, což bylo na tu dobu dost neobvyklé. Ono když na začátku souboje začne hrát Fighting the shadowy gods, Valkýra se snese z nebes za pokřiku To my side, my noble einherjar je to naprosto magická chvíle která by se měla tesat zlatem na brány měst.

Pokud to někdo s jrpg myslí vážně je Valkyrie Profile povinnost. Svojí originalitou, promyšleností a odkazem přesahuje nad rámec běžnosti té doby a v pohodě obstojí i dnes. TriAce tehdy uvažoval jinak a je to znát.

Verze: Valkyrie Profile Lenneth PS4

Direkce: Yoshiharu Gotanda
Design a scénář: Masaki Norimoto
Art: Ko Yoshinari
Hudba: Motoi Sakuraba
+26

Heavy Rain

OndrejVasicek.czOndrejVasicek.cz
Dohráno
  • PS4 80
Heavy Rain byla hra, díky které jsem ve své mládenecké zarytosti k PC, koupi „zlé konzole“ alespoň vzdáleně zvažoval. Prvotní „casting“ video mě naprosto uhranulo a následné trailery a ukázky okouzlili svou filmovostí a reálností prostředí.

Uteklo 7 let, já vlastním svoji první konzoli PS4 a právě jsem dohrál zřejmě nejlepší hru své herní historie (The Last of Us). Laťka je nastavena pěkně vysoko. Během pár dní se pouštím do Heavy Rain, na které mám magické vzpomínky.

Heavy Rain si bohužel vytáhlo černého Petra. Cokoliv po The Last of Us čelí podvědomému tvrdému srovnání. A tak mi trošku trvá, než si zvykám na zkoprněné animace, ze kterých jsem dříve učůrával. Snažím se nekomentovat mimiku, která je paradoxně horší než v Half Life 2 z roku 2004. Pokusy nesmát se při líbacích scénách však krachují. Ani neadekvátní, příliš výrazná hudba celému audiovizuálnímu kompletu moc nepomáhá. V ten moment si uvědomuju, že ta hra hrozně zestárla a zrovna u toho typu to poměrně bolí.

Přesto se postupem času dá na tyto neduhy zvyknout. Co je ovšem větším problémem, je samotný příběh, jeho podání a prezentované větvení. Scénář Heavy Rain mi přijde, jako by David Cage byl nezkušený spisovatel a snažil se hráči ukázat, jak je jeho story strašně cool a jak jeho postavy jsou náramně barevné. A tak tlačí a tlačí na pilu. Kdo už má něco nakoukáno, nahráno a načteno ví, že na člověka nejlépe působí metoda „show, don’t tell“, kdy si hráč sám mezi řádky přečte a vycítí, co se na scéně děje. Na tvůrci je právě ta těžká práce scénu nastavit tak, aby to hráč dokázal a moc netápal, ale aby to nepřešvihnul a nedával mu vše na stříbrné podnose. A to bohužel Heavy Rain dělá.

Tam, kde v Last of Us doslova cítíte jemně se rozvíjející vztah a s postavami se sžijete, v Heavy Rain otupěle sledujete postavičky, kterým stačí pár scén k tomu, aby říkali „miluju tě“. Postupné budování napětí tu docela vrže.
To hře podráží kolena v oblasti, kde mělo excelovat nejvíce – v ponoření se do příběhu.

Bohužel ani se samotným příběhem to není žádná sláva. Má svoje nepopiratelné přednosti. Zasazení do nekonečného deště je pro mě osobně uhrančivé. Místy jsem si připadal jako ve filmu Se7en a to je sakra poklona. Odklon od jakéhokoliv nadpřirozena vítám s jásotem. Celý realistický setting se mi opravdu trefil do noty. Takové hry tu prostě chybí.

Dokonce i rozdělení příběhu mezi různorodé charaktery je dobře uděláno. Děj se rozkrývá z více úhlů a nechá hráče přemýšlet a spekulovat tím, že mu dává různá vodítka, jejichž výklad může být různý. V tomto směru nemůžu říct na Heavy Rain křivého slova. Spousta krát se stalo, že jsem si hru jen tak pauznul a přemýšlel nad spojitostmi a snažil se hru přechytračit. Už od začátku jsem měl podezření, že hlavní roli ve vraždách hraje psychiatr a že je to společný prvek všech charakterů. Že je třeba hypnózou navádí do určitých situací, což prakticky sedělo až do úplného konce i po odhalení vraha (a odhalení myslím už docvaknutí při Normanově vyšetřování). Nakonec jsem však rád, že moje vysvětlení nebylo to pravé, protože to pravé je postavené na rozumných motivech a to se mi líbí.

Mám však problémy s hluchými místy a nelogickými berličkami scénáristy. Ne všechny si pamatuju, ale nebylo jich málo.
- Proč dávají rodiče obětí důkazy soukromému detektivovi a ne policii?
- Proč nikdo neřeší mizející otce dětských obětí?
- Proč prodavač má krabici s instrukcemi jak zachránit syna a vůbec nic nedělá?
- Jak asi vypadala scéna, kdy byl Eathanovi odveden syn z hřiště? On má blackout, stojí několik hodin na místě, nikdo si ničeho nevšímá a syn jen tak odejde s cizím pánem?
- Proč by Eathan skládal origami? Proč by měl vize o utopených dětech? Se smrtí jeho prvního syna to nesouvisí.
- Proč Scott neposlal Lauren do pryč? Nepotřeboval jí, ve skutečnosti nic nevyšetřoval. Tahat ji s sebou znamená riziko. Její obálku nepotřeboval. Policie už jí určitě zpětně řešit nebude.
- Co má znamenat přítomnost ARI (agumented reality interface?) ve hře? V roce 2011 ani dnes nic takového neexistuje a FBI to nepoužívá. Nikdo z postav na to zařízení nereaguje, není nijak vysvětleno.
- Největším nešvarem pak jsou taková ta „náhodná setkání“, díky kterým se může posunout děj. Třeba když Madison potká Eathanovo auto (protože určitě ví, jak vypadá) v Marble street a jde ho zachránit. V reálu je šance
jedna ku moc moc milionům, že by se něco takového stalo.

Těch krp tam bylo mnohonásobně víc, ale pro ilustraci stačí. Když pak člověk vidí, že ten děj nedrží moc pohromadě, důvěra klesá stejně strmě jako schopnost se ponořit.

Ono slavné to zprvu není ani se systémem rozhodnutí. Vždy jsem si cvičně po dohrání kapitoly její průběh prošel ještě párkrát bez uložení. A Rozsah změn, hlavně ze začátku, je prakticky nulový. Volby jsou jen iluzorní. Ať uděláte cokoliv, výsledek je stejný, nebo uděláte malou odbočku a hned se vrátíte do pevné linie.

Naopak čím je člověk dál, tak se možnosti zvětšují. Takže na pro příběh relativně nedůležitém vrakovišti jde zažít jak malé obměny, tak různá vyústění prodlužující hratelnost o další dlouhé minuty, včetně případné smrti.
Samotnou kapitolou je pak závěr, který bere rozhodnutí i napříč celou hrou a pak je různě kombinuje do nepřeberného množství scén. Aby člověk mohl dohrát všechny kombinace, musel by u hry strávit opravdu dlouho času. Doporučuji proto projít co jde a na zbytek se alespoň kouknout na youtube, abyste měli šajnu o tom velkém rozsahu a různorodosti zakončení. Za toto si Heavy Rain zaslouží potlesk.

A co se týče mého konce, jsem trošku na rozpacích, proč všude kam se podívám nebo s kým se bavím, popisuje, kolik lidí mu umřelo a jak špatně dopadli. Považuju se sice za poctivého hráče, který se snaží vše prozkoumat, ale netvrdím o sobě, že bych byl nějak přehnaně dobrý.
Přesto jsem skončil se všemi postavami (kromě vraha) živými. Všechny tři postavy nezávisle na sobě ve finále objevili místo činu. Syn byl zachráněn. Eathan ve vztahu s Madison a synem. Šťastní. Lauren živá, byť syna jí to nevrátí. Norman slavný, zbavil se závislosti na drogách, jen měl u mě trošku halucinace z ARI, ale i to by šlo spravit.
Pointa je, že mi nepřijde, že by bylo nějak těžké se k tomuto cíli dostat. Člověk musel vyloženě věci přehlížet nebo ignorovat, aby skončil nějak špatně. Ale to je na tom to krásné, že každý skončí jinak.

Suma sumárum se může zdát, že jsem zde nakydal hodně špíny. Jsem si jistý, že kdybych Heavy Rain hrál tehdy před těmi roky, byl bych ze hry unešen a lecos jí odpoustil. Však objektivně mnohem horší Fahrenheit, jsem v té době hrál a unešen jsem byl. Heavy Rain nemůže za to, že si to nacupitala do doby, kdy jsou nároky někde jinde a konkurence veliká.

Přes to všechno jsem se po určité době se hrou sžil a opravdu náramně si jí užil. Jen i přesto jsem schopen vidět chyby, které brání se do hry ponořit naplno.
A vzhledem k úspěchu Detroit: Become Human ale očividně tvůrci ví, co dělají. Tak včil si jen jejich poslední kousek nezahrát 7 let po vydání :)

Pro: zasazení; různorodé postavy; v jádru promyšlený příběh; správným dávkováním důkazů dává hráči možnost spekulovat; v pozdějších fázích hry možnosti volby

Proti: dnes zastaralý audiovizuál; nelogičnosti v příběhu a scénáristické berličky; neschopnost postupně atmosféru; postavy se občas chovají stupidně; občas hapruje navádění při chůzi

+25 +26 −1

The Witcher 3: Wild Hunt

morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 95
Projíždím krajinou na své Klepně, kochám se nádherným výhledem zapadajícího slunce, poslouchám šelestění větru mezi stromy a přitom ne a ne pochopit jak nějaké studio mohlo vymodelovat tak nádherný herní svět. Náhle narážím na starou opuštěnou věž a jako správný zaklínač se ji samozřejmě rozhodnu prozkoumat. Ve zkratce řečeno, zabil jsem příšeru, v nejbližší vesnici našel někoho, kdo mi za odvedenou práci zaplatí a vyslechl si tragický příběh s tím spojený. Prostě klasický pracovní den zaklínače ze školy Vlka.

Mimo hlavní dějovou linii si tvůrci připravili nespočet vedlejších questů (otazníky je mapa kolikrát opravdu zaplavena), přitom jsem se ale žádných generických úkolů typu najdi a přines nedočkal. Ba naopak, cestou jsem prožil spoustu zajímavých příběhů ze světa zmítaného válkou, viděl mnoho utrpení, sobeckosti, a odporné lidské povahy, kde dobro nemusí zvítězit nad zlem.
Alespoň že já jako hráč můžu na základě svých rozhodnutí určit, jak se daná situace bude nadále vyvíjet a pokusit se alespoň o nějakou spravedlnost (přiznávám, neutrální Geralt mi moc nešel). Ne vždy je to ale jednodché.
Plním si jeden nejmenovaný quest, příšery úspěšně zabity, nevinní zachráněni, odměna vyplacena. Člověk by měl být spokojený s dobře odvedenou prací, ale nemůže se zbavit toho hlasu vzadu v hlavě, který mu našeptává že tu něco nesedí. Tak mi to nedalo a našel jsem si walkthrough na wiki. A jak jinak, ukázalo se že ten hlas měl pravdu a že mi kvůli mé nepozornosti zůstala část pravdy skryta.

O tom dobrém by se dalo mluvit hodně dlouho (a už to udělali ostatní přede mnou), proto bych teď spíš zmínil tři věci, které mi dokonalý zážitek trochu kazili.

Za prvé, předměty. Inventář Vám bude praskat ve švech z toho jak neustále budete všude sbírat na co přijdete (aneb každý správný hrdina sebou nosí 10 zlomených hrábí, kdo ví kdy se budou hodit že). Samozřejmě že se to vše dá využít k výrobě zbroje, ale i tak. Navíc se to týká se to i vybavení. Najdete novou zbraň s výbornými skilly, narvete do ní nejlepší runy co máte, no, a za tři hodiny tu zbraň zahazujete a měníte za jinou, novou, lepší.

Za druhé, hlavní příběhová linka. Osobně si myslím že je povedená a že plní svůj účel a logicky nás postupně provede celým světem. Co se mi ale moc nelíbilo byl závěrečný akt, kdy dojde k velkolepému boji s nepřítelem a začne se hrát o osud světa. Tak nějak to prostě sklouzne ke klasickému klišé RPG her. Na druhou stranu ale i já musím uznat, že se k tomuhle začala připravovat půda už v prvním díle a svým způsobem je to logické vyvrcholení.

Za třetí, Triss. Oblíbil jsem si ji zvláště ve druhém díle, tudíž jsem měl rozhodování v tom třetím lehké. A ano, je tu možnost volby mezi Yennefer a Triss, ale tvůrci nám stále tak nějak podsouvají tu první. Sice je to věrné knižní předloze, ale přeci jen si hry jdou svojí vlastní cestou tak proč by nemohla jít i tato volba.

Závěrem snad už zbývá jen dodat že to byla pořádná jízda, kterou bych si strašně rád někdy zopakoval (ale nejděte si přes sto hodin volného času). Za zmínku stojí určitě i obě DLC, a to zejména Blood and Wine, kde se s Geraltem nadobro rozloučíme. Děkuji Sapkowskimu za stvoření tak skvělého univerza a knih a děkuji CD Projektu za vyjímečnou herní trilogii. Uvidíme se u Cyberpunku.

Pro: Rozlehlý svět, příběh a questy, postavy

Proti: Záplava předmětů, ke konci hlavní dějová linka přeci jen sklouzává k velkolepému klišé, upřednostňování romance s Yennefer

+25 +26 −1

The Last of Us: Left Behind

ZoltanZoltan
Dohráno
  • PS4 80
Není nad to dopřát si trochu té dětské radosti v krutém světě.

Left Behind pěkně rozvíjí charakter Ellie a doplňuje příběh původního The Last of Us. Střídají se zde dvě časové linie s tím, že ta z minulosti se mi líbila víc.

Část odehrávající se mezi osmou a devátou kapitolou je povedená, ale zároveň to není nic co hráč původní hry neviděl. Hratelnost je prakticky stejně zábavná jako původní hra, jen to chce trošku upravit strategii, protože Ellie nevydrží tolik co Joel, takže je zde taktika "hoď cihlu do prostoru a až se to tam všechno seběhne, tak to zapal" často i nutností.

To nejzábavnější je ale vzpomínání na poslední den s kamarádkou Riley. Rozhovory dvou dospívajících slečen o důležitých otázkách se zde střídají s dětskou radostí a blbnutím v obchodním centru. Kvalitní dialogy a dobře vedený příběh je pak samozřejmostí, stejně tak naprosto skvělý závěr.

Celkově je tedy Left Behind velmi povedený přídavek, u kterého zamrzí snad jen to, že je krátký - 3 hodiny hraní v pohodovém tempu.

PS: Sexuální orientace Ellie je mi úplně ukradená :-)

Pro: Příběh, pohodová hratelnost, charaktery, grafika

Proti: Moc krátké

+25

Heavy Rain

morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 85
Playstation Plus je někdy dobrá věc. Člověk se dostane ke hrám, o kterých sice ví, ale do jejich koupě se moc nehrne.

Heavy Rain provází skvělá pověst, tak jsem byl zvědav, co se mi dostane. Začátek byl pro mě rozpačitý. Ano, slouží hlavně pro seznámení s ovládáním, ale i tak působil hodně zvláštně. Pak se ale posuneme v čase, věci se dají do pohybu, a najednou se začíná odehrávat velmi napínavý detektivní příběh, u kterého jsem do posledních chvil netušil, jak by mohl dopadnout. Stejně jako už jeden uživatel tady zmínil v komentářích, i já podezíral psychiatra.

Asi bych tu měl zmínit, že detektivky miluji, takže už od začátku měla tahle hra pro mě dobře nakročeno. A tahle detektivka je navíc kvalitní. Na začátku je představeno několik charakterů, zdánlivě s úplně nesouvisejícími příběhy. Postupem času se ale začne vše proplétat, vše začne dávat smysl a zapadat do sebe. Každý charakter jsem si oblíbil (ač některý až později), samotné rozuzlení mi také dávalo smysl.
Přeci jen se ale dočkáme nějakých těch nelogičností, někdy trochu více bijících do očí. Proč se "otec" vrací o každé prozkoumané adrese zpět na pokoj? Proč se prostě nepodíval na všechny a ty pak rovnou neobjel?

Co se týče hratelnosti, je to pěkné cvičení. Hrál jsem na tu nejtěžší obtížnost, a musím říct že byly chvíle, kdy jsem křečovitě a nervózně držel několik tlačítek na ovladači s obavami, zda se mi postavu podaří zachránit. Ano, tohle nejsou hry od Tellate, tady na rozhodnutí (a na šikovnosti s ovladačem) záleží. I tak mi přišlo, že není až tak obtížné dojít k dobrému konci.

Asi největší negativum bych směřoval ke kameře. Ale to už je jen malý kaz na tom všem dobrém.

Co říci v závěru? Určitě si to zahrajte. A já jdu na další počiny od tohoto studia.



+25

Uncharted 4: A Thief's End

Homer91Homer91
Dohráno
  • PS4 95
"Jsem dítě štěstěny, proto musím jít štěstí naproti."

Nastal obdobný případ, jako u většiny pokračování hollywoodských filmů. Vznikne úžasný projekt, který každému vytře zrak a posadí na zadek - v tomto případě Uncharted od Naughty dog. Tento projekt je originální, má své skalní příznivce a je jasné, že musí po svém úspěchu vzniknout pokračování. Uncharted 2: Among thieves tedy vzniklo o několik let později a s kladným přijetím bylo zařazeno jako skvělé pokračování. Jak je zvykem, kasovní trháky dvou dílů jsou většinou završeni trilogií a po tomto vzoru je i tato série uzavřena dílem Uncharted 3:Drake´s fortune . Celá trilogie uzavřena uceleným příběhem, výbornou hratelností, vtipem a celkově originalitou, která do této doby neměla konkurenci. Otázkou tak zůstává, zda bylo nutné čtvrté pokračování.

Uncharted 4: A Thief's End je herní dílo, které sází na hráčkou základnu fanoušků a obeznámení s příběhem Nathana Drakea, legendárního lovce pokladů, který by mohl z fleku dávat přednášky Jonesovi a Croftové o archeologii. Ovšem, zcela upřímně - je zde cítit obrovské budování nových vztahů tlačených na pilu - mluvím konkrétně o vstupu nové postavy na scénu, která nebyla do této doby vůbec jmenována. Pomineme-li ovšem tento nuceně vybudovaný nový vztah Drakea s novou postavou, dostaneme úžasné dobrodružství, které nejen že nedělá ostudu žádnému z předchozích dílů, ale dalo by se mluvit o jednom z nejlepších dílů celé tetralogie (nepočítám tedy PSvita díl). Jistě - hra ždímá nápady z předchozích dílů a o originalitě už nemůže být řeč (alespoň ne ji vyzdvihovat a oslavovat jako plus celé hry), ALE nutno podotknout, že hra ždímá nápady NAPLNO. Je to the best of celé herní série, která nesmí chybět žádnému majiteli PS4 herní konzole.

Pro: příběh, který je roven snímkům z Hollywoodu; herní doba; grafika a hudební podkres; výborný epilog

Proti: časté opakovaní zavedených sekvencí z předchozích dílů

+25

Uncharted: Drake's Fortune

novotennovoten
Dohráno
  • PS4 85
Když čtu, že se jedná o dnes již téměř nehratelnou hru, která do ságy jako kdyby skoro nepatřila, nedokážu si ani představit, co mě v dalších dílech čeká. Začátek dobrodružství rošťáka jménem Nathan Drake totiž považuji za svižnou akčně-dobrodružnou jízdu, jejíž jediná (zato bohužel viditelná) chyba je v tom, že akční stránka postupem času drtivě převálcuje tu dobrodružnou.

Zatímco v úvodu si po seznamovací přestřelce osvojím další mechanismy, postavy, příběh a prostředí, ustoupí nálada á la Tomb Raider postupem času náladě á la střílečka (nejčastěji jsem si kdovíproč vzpomněl na bondovské Quantum of Solace). Nejrůznější hádanky se objevují sporadicky, lezoucí pasáže se dají vyřešit za pár minut a nejpozději do pár nádechů se na mě žene banda čím dál tužších nepřátel. O to větší radost mi dělají nápaditě vložené netradiční levely (auto i problematický člun).

Zatímco někteří se v nepřeberné akci poslední čtvrtiny už ztratili, právě tam jsem nestíhal dýchat napětím. Nejedná se totiž o výplňové přestřelky před drobnou změnou lokace (jakkoli se většina hry odehrává v jednom široce pojatém prostředí), ale primárně o neutuchající akční jízdu, která se díky novému druhu nepřátel k mému děsu dočasně zvrhla v zombie vybíječku a dobrovolně přiznávám, že kapitolu Unwelcome Guests jsem chvíli myslel, že nemám šanci dohrát, dokud jsem se v klíčových okamžicích nerozhodl pro taktiku "kdo uteče, ten vyhraje" a gradovala až v téměř neuvěřitelně naddimenzovanou přestřelku v kostele i parádně přehrocený boss-fight.

Drake's Fortune je hrou, kterou jsem si náramně užil, kochal se každou lokací (pohledy z ostrova nebo lezení po okrajích hradeb či chrámu jsou v remastered verzi nadsazené až do láskyplného kýče), takže po krátké pauze zbývá se jen s radostí vydat vstříc druhému dílu mezi zloděje.

Pro: Hlavní postava, archeologické prostředí hledání bájného Eldoráda, změny nálady od humoru k napětí nebo akci

Proti: Opakující se vlny nepřátel ve chvíli, kdy hráč chce jen dobrodružství na pozadí kochání se krajinou

+25

The Last of Us

DrektDrekt
Dohráno
  • PS4 75
Tak jsem navštívil svět přeceňovaných mainstreamových PlayStation klenetů, a do Herní výzvy dohrál hru, které podle wikipedie dostala nejméně 20 ocenění za hru roku 2013! Ten overrating je však hře spíše na škodu, protože jsem od ní čekal mnohem více, než může skutečně nabídnout.

Gameplay je fajn, ale nic převratného. Postavy jsou celkem fajn, ale zas nějaký speciální vztah jsem si k nim nevytvořil. Příběh je fajn, ale některé pasáže mi přišli spíše zbytečné. A konec je zajímavý, určitě nechává prostor k zamyšlení, ale jiná díla už něco podobného zpracovali mnohem lépe.

Last of Us je určitě povedený nadprůměr bez nějakých zásadních nedostatků, ale stejně bych jí doporučil spíše jen casual hráčům, na které je vlastně i cílená vzhledem k tomu že vyšla jen na PS. Pokud si ale myslíte, že právě kvůli takovým hrám se vyplatí konzoly kupovat, věřte že vážně ne a o nic závratného nepřicházíte.
+25 +29 −4

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

SchuSchu
Dohráno
  • PS4 100
Návrat mých oblíbených Archespor. Ty mrchy jsou stejně otravné jako byly v jedničce.

Blood and Wine má úplně jiný tón než předchozí rozšíření. Hearts of Stone bylo temné a brutální, zatímco Blood and Wine má mnohem odlehčenější atmosféru. Mrtvol sice Geralt potká více než dost a na hromadu jich taky pár přidá, ale v romantickém prostředí vinic Toussaint se to snadno ztratí. Toussaint mě neskutečně okouzlilo, protože v porovnání s Velenem anebo Skellige, které mají přece jen temnější vzezření, Toussaint představuje jiný styl života, malebnou krajinu, na smrt oddané rytíře a zajímavé charaktery.

Samotná Anna Henrietta mi ze začátku nepřišla tak nepříjemná jako v knihách, ale ke konci main questů to vynahradila. Geralta v mém podání si prostě moc neoblíbila (ano, můj Geralt skončil v chládku) . [Z]mrtvýchvstání pravděpodobně nejsympatičtější osoby z knih mě potěšilo, já vím, já vím, není to kánon.

Questy mi přišly asi nejkreativnější a nejzajímavější z celé hry, hledání „klenotů“ Reginalda d'Aubryho, domáhání se propustky A38 nebo doprovázení environmentalisty hraběho Beledala jsou jedny z mnoha, co přichází na mysl. Téměř každý quest mi přišel něčím unikátní, a i když je pravda, že o klasické zakázky není nouze, vtipné úkoly jako jsem jmenovala výše jejich repetitivnost úspěšně ředí. K mé malé nelibosti je i dost questů spojených s Gwintem. Protože jsem tyhle úkoly úspěšně ignorovala v průběhu celé hry, tak jsem se jim musela vyhnout i v Blood and Wine. Trochu lituji, že jsem se do Gwintu nepustila od začátku, ale co už, tak příští playthrought.

I když darovaná vinice a její zvelebování možná není každému po chuti, mě to neskutečně bavilo. BB, který mi přirostl k srdci a Yennefer s vycpaným jednorožcem v závěsu mi z prázdného domu udělali domov. Po sto hodinách hry už se do toho člověk prostě trochu vžívá no.

Wine is better than stew, because stew you have to chew.
+25

Uncharted: The Lost Legacy

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS4 85
The Lost Legacy není DLC, ale regulérním datadiskem s takřka 10hodinovou herní dobou. Nathan sice odešel do důchodu, ale Chloe Frazer je více než důstojnou nástupkyní, na kterou se navíc i lépe kouká :). A ačkoli se s ní vydáme na zcela nové dobrodružství, rozšíření funguje jako doplněk k původní hře a vyplňuje některé menší díry.

Oproti předchozímu dílu hra nic zásadně nového nenabízí. Skáčeme, běháme, střílíme a především zkoumáme. Hra dávkuje hratelnost naprosto stejně jako A Thief's End, ale díky staronovým postavám je to stále svěží. Writing, i přes poněkud nenápaditou ústřední story, kde se točí neustále dokola ta samá šablona, je tradičně výborný. Po stránce designu je to stále ta samá žánrová špička, tentokrát navíc obohacená o menší otevřenou lokaci, kde se může hráč volně pohybovat a plnit úkoly v libovolném pořadí. A přesto hra nevypadává z tempa a nenudí hráče otravnými zbytečnostmi a haldou collectibles (uč se, Tomb Raidere!). Datadisk je po vizuální stránce neméně úchvatná záležitost a kochal jsem se prakticky po celou dobu hraní, byť onen krutopřísný wow efekt se už tolik nedostavil. Jednak hra vypadá skoro stejně, jako předchůdce, ale i proto, že se prostředí tentokrát příliš nestřídají.

Vyzdvihnout musím zejména úvodní sekvenci v indickém městě zmítaném občanskou válkou. Při vší úctě k Infinity Ward, takhle napjatou válečnou atmosféru nedokázala z civilního hlediska navodit ve svých kampaních ani série Call of Duty. Zbytek hry už je "jen" klasickým Uncharted se sympaticky napsanými postavami a příjemnou hratelností. Šablona, která fungovala doteď a bude fungovat i nadále. Fandové série si to užijí i tentokrát, odpůrci raději ruce pryč.

Pro: hratelnost, vizuál a ozvučení, tempo příběhu, writing, úvodní "válečná" sekvence

Proti: minimum novinek, možná až příliš over the top finále

+25
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Ajantis Baldur's Gate III +26
    Baldur's Gate III
    Napsal Ajantis, 14 dní
    BG3 nabízí parádně vymodelovaný, zajímavý a uvěřitelně působící svět. Po většinu…
  • Londo Mollari Syberia +26
    Napsal Londo Mollari, 29 dní
    Syberii mám zapsanou jako jednu z trojice "nové vlny" adventur spolu s The Longest Journey a…
  • Vynex Indiana Jones and… +25
    Indiana Jones and the Great Circle
    Napsal Vynex, 30 dní
    Indiana Jones a Poslední křížová výprava je můj nejoblíbenější film. Možná z…
  • ghost Kingdom Come:… +24
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal ghost, 10 dní
    Boli to hry od Bioware, resp. Black Isle Studios, o ktorých som si myslel, že ich nehrám, ale do…
  • Ross Posel smrti +23
    Napsal Ross, 11 dní
    To byla jízda! Luxusní atmosféra, příběh a hratelnost. Hra mě opravdu nadchla. Samuel…
  • Tulareanus What Remains of… +22
    What Remains of Edith Finch
    Napsal Tulareanus, 30 dní
    Hry označované ako "walking simulátory" si nesú častokrát stigmu toho, že hrateľnosti a…
  • KingNut123 Call of Juarez +21
    Napsal KingNut123, 27 dní
    „There is one candle, but three graves. The Gold of Juarez belongs only to the…
  • Zoltan Coffee Talk +21
    Napsal Zoltan, 6 dní
    Coffee Talk jsem měl v plánu zkusit už přes Vánoce, nakonec jsem hraní odložil na leden a…
  • jvempire DOOM + DOOM II +20
    Napsal jvempire, 2 dny
    Vydání této lehce vylepšené kompilace původních Doom her mě mile překvapilo. I když se…
  • malarkey Polda 7 +20
    Napsal malarkey, 13 dní
    "Make VHS great again!"  Patří série Poldy do českého zlatého fondu počítačových her?…