Poslední komentáře

Jestli v herním světě existuje peklo, očistec a čiré zoufalství má jistě název Crypt of the NecroDancer. Nechápejte mne špatně, dohrát hru po příběhové stránce, která sestává ze tří částí, není zas tak složité, teda krom Arii kdy musíte opravdu vypilovat svůj pohyb po světě, ale o tom později. Pokud však patřite k trophy/achievemt hunterům, jako jsem já, čeká vás stovky hodin čistého utrpení. Jedná se o rouelike/lite žánr. S tím, že pokud pojedete jen příběh je to roguelite, ale pokud budete vyzobávat všechny trofeje jde už o roguelike. Svůj komentář tentokrát pojmu trochu jiným způsobem.

Hra se ovládá celkem snadno, hraji na PSku, za pomocí šipek se pohybujete, čtverečkem použijete spotřební věci (svitky, lékarničky atd.), L1 používáte bomby a R1 kouzlíte (pokud máte). Do ruky se vám dostane celkem 10 postav a každá má své specifikace, které rozeberu dále. Hra sestává ze 4 levelů a každý level má 4 patra s tím, že 4 patro je vždy boss fight. Necrodancer je hudební hra, kdy potřebujete mít cit pro rytmus, jelikož váš pohyb, útok, zkrátka cokoliv co se svou postavou uděláte, je závislé na tom abyste trefovali beaty. Celá hra je postavena na tahovém systému, kdy každý tah je určen beatem, když ho netrefíte dostane nepřítel tah zdarma (a to ať zmáčknete moc brzo nebo moc pozdě). Takže celkový koncept je založen na vašem rychlém rozhodování a smyslu pro rytmus. Ano ve hře je i vizuální pomůcka pro trefování beatu, ale to pak nemusíte stíhat sledovat, co se děje okolo vás (kor u Cody, nebo Bolt).

Jak jsem psal hra sestává ze 4 levelů, se 4 patry. V každém levelu jsou jedineční nepřátelé a někteří kteří jsou v každém levelu (např. kostlivci, netopíři). Vaším úkolem je dostat se v jednotlivých patrech ke schodům, které vedou do nižšího patra a dané schodiště vždy chrání miniboss (jsou zde rozliční minibossové jako minotauři, noční můry atd.). Po jejich poražení se vám zpřístupní schody a můžete pokračovat dál. Ve čtvrtém patře na vás čeká vždy boss, který vždy je náhodný a vyžaduje trochu jiný přístup.

Graficky se jedná o pixelart, ale u této hry to nevadí, jelikož zde jde především o gameplay. Hudba je za mne super a hodí se ke hře. Do konce některé skladby již mám ve Spotify.

Následující řádky jsou spíše pro někoho, kdo se nadchne a chtěl by se do hry pustit trochu intenzivněji. Budu zde totiž popisovat pokročilejší mechaniky hry, které k dokončení příběhu, krom třech postav nejsou podstatné, ale pro huntery, to může být užitečné, aby věděli, proč se jedná o jednu z nejtěžších, ne-li nejtěžší hru na světě.

Začnu zlehka. První co vás čeká je projít příběh s Cadence. Zde se seznámíte s mechanikou hry a co se od vás bude očekávat. Postupem patry se hra ztěžuje, ale jakmile dokončíte jeden level, můžete začít od dalšího. Nemusíte jet vždy od prvního, což hru trochu usnadňuje. Postupem jednotlivými levely si budete za diamanty odemykat perma vylepšení, dočasná vylepšení a nebo si vyberete lepší vybavení. Cadence je jedna z jednodušších postav, nemá žádné nevýhody a beat jede normálním tempem, takže máte i nějaký prostor pro chyby a rozmyšlení. Cadence má též jedinečného závěrečného bosse, jedná se o dvou bosse, nejdřív musíte porazit jednoho a poté jdete na druhého.

Zajímavé to začne, až se pustíte do all runs. Kdy musíte projít všechny 4 levely naráz a bezesmrti. V all runs můžete už v prvním patře, prvního patra, narazit na elitnější mobky. Až se do toho budete pouštět doporučuji tyto postavy Bard, Cadence a Melody. Bard je nejednoduší postava nemusí se pohybovat pomocí beatu, tah ukončíte interakcí. Takže se nemusíte řídit hudbou a hudba je nekonečná, takže opravdu jednoduchá postava (každopádně furt se jedná o těžkou hru a i s touto postavou budete umírat, ale dá se to). S Cadence byste v tuto chvilkou už měli být obeznámeni a dokončení all runs by neměl být až takový problém. Poslední postavou této sekce je Melody (což je mimochodem druhá příběhová postava jedná se o matku Cadence). Melody má vcelku silnou startovní zbraň (zlatou loutnu), kterou ale nemůže nahradit žádnou jinou zbraní. Ta zbraň způsobí poškození jen v případě pohybu, takže když bude nepřítel stát před vámi a vybudete na něj chtít zaútočit přímo, tak se nic nestane a naopak dostanete poškození vy. Jakmile se však s Melody obeznámíte jedná se vcelku o dobrou postavu a neměl by vám průchod, dělat po pár pokusech problémy.

Další tři už o trochu těžší postavy jsou Eli, Dorian a Dove. Eli je strýček Cadence a jedná se o další postavu, která nemůže změnit svou zbraň, respektive žádnou nemá. Výhodou je, že má nekonečnou zásobu bomb a může je kopat, takže strategie u něj je, že kopete bomby k nepřátelům. Dorian je otec Cadence a tato postava je už trochu specifická, už v základu dává větší poškození a má brnění, takže dostává nižší poškození. Nevýhodou u něj je, že se pohybuje ob pole, takže je celkem problém sbírat věci, ale po čase se dá na to zvyknout. Samozřejmě pohyb ob pole můžete vypnout, ale v tu chvilku při každém pohybu utržíte poškození. Dove je pacifistka a nemůže mít žádnou zbraň. U obchodníka má navýběr pouze ze dvou předmětů, ale zas za ně nemusí platit. Jediné co může je zmást nepřítele, který začne prchat na opačnou stranu. U této postavy vás nečekají žádné bossfighty. Největší snahou bude vždy dostat se co nejrychleji k východu a nenechat se obklíčit. Zároveň je to postava, která po skončení hudby zemře. Tak toto je 6 těch jednodušších postav. Dále už jen přitvrdím.

Zde už to začne být trochu zajímavější. Další tři postavy jsou Monk, Bolt a Aria. Monk je z těchto tří, asi nejednodušší. Nesmí sebrat, žádné zlato, sebere-li nějaké je to pro něj instadeath. Takže vaším úkolem je vyhýbat se zlatu, záludnost spočívá v tom, že si můžete odříznout cestu od východu. Bolt má dvojnásobně rychlejší tempo. Což možná nezní tak hrozně, ale věřte mi, je. Když narazíte na bosse Death Metal, který má nejrychlejší tempo z celé hry, tak při doble tempu je to masakr. Někde jsem to četl, sám jsem to nepočítal, ale u Death Metal s Bolt je to nějakých 360 BPM (beat per minut), při snadné matice zjistíte, že se musíte pohnou 6x za vteřinu, zde už není moc prostoru pro chyby. Poslední je Aria. Ta je i poslední příběhovou postavou jedná se o babičku Cadence. Zde je to už opravdu ostřejší a pro opravdové fajnšmekry. U Arii nesmíte missnout jediný beat, nesmíte dostat hit, nesmíte jít mimo rytmus prostě skoro nic, jinak instadeath. No je s ní opravdu sranda, ale dá se to naučit, jen mít trpělivost a nervy ze železa... hodně štěstí. U těchto postav budete umírat hodně a jakože opravdu hodně. Zde už opravdu potřebujete pevné nervy a dostatek financí na nový gamepad/ klávesnici. Ale stále nejsme u toho nejhoršího a to je zlo jménem Coda.

Takže Coda a co je na něm tak těkého. Má celkem tři nevýhody postav a to od Bolt double tempo, od Monk nesmí vzít žádné zlato a od Arii nesmí dostat hit, missnout beat, zastavit se nebo být mimo rytmus. Takže teď si dokážete asi představit, co je to za peklo. Sami vývojáři přiznali, že nevěděli zda ho tam dát, jestli už to není moc a ano je :D. Když se vám to povede dokončit taky dostanete ocenění s názvem Imposible, right? (nemožné, že?). Když se vám povede projít all runs se všemi 10 postavami, tak to není stále všechno a k splnění všech trofejí vám ještě pár věcí chybí.

Ta jednoduší je speedrun s Cadence, kdy musíte all runs stihnout projít do 15 minut. Se štěstím to není zas tak nemožné. Další je deathless mode, kdy s Cadence na jedno posezení musíte dokončit 10x all runs. Pak je zde par specifických trofejí/achivemetů, ale ty nejsou vyloženě těžké. Poslední ocenění o které se budete snažit je low% all chars run. To je, že musíte projít se všemi postavami (naštěstí krom Cody) all runs, aniž byste sebrali jediný item, použily jakoukoliv shrinu. Zkrátka s čím začnete, s tím i skončíte. Mazec, ale stejně to asi na Codu nemá.

Závěrem tato hra není pro každého, ale je fér, za každou smrt si můžete sami, Necrodancer není nefér, ale je nekompromisní. Pro ty co hledají příjemnou výzvu tak, ať si projde Cadence a Melody. Jedná se o příjemnou výzvu, kdy se budete cítit dobře, když to dokončíte. Pro ty co se nebojí větší výzvy, tak si k tomu přidejte ještě Ariu a budete mít pocit zadostiučení. Pro magory, sadomasochysta a jiné podivíny jako jsem já. Zkuste dokončit na 100%. Odměnou vám bude, že takto hru dokončilo jen pár desítek lidí na světě, ale dobře si uvědomte, proč tomu tak je. Strávíte tam stovky a stovky hodin, při kterých budete neustále umírat. Mne stále hra baví a budu se snažit o 100% dokončení, ale jestli to bude letos, nebo za několik let se uvidí. Tanci zdar.

Forspoken mne zaujal první trailerem, proto když se spustili předobjednávky, neváhal jsem a hru si předobjednal. Po pár odkladech a zhruba po roce vyšlo demo a ačkoliv většině komunity se hra nelíbila, mne okamžitě uchvátila svými souboji a pohybem po prostředí, takže své předobjednávky jsem nelitoval a naopak jsem se utvrdil, že jsem udělal dobře a jak to celé dopadlo se rozepíši dále.

Ve Forspoken se ujmete role mladé Frey Holland, která žije v New Yorku. Již zde se ujmete ovládání a hra vám vysvětlí základy ovládání. V New Yorku strávíte cca 15-20 minut s tím, že v podstatě přecházíte z jedné cutsceny do druhé. Pak se za jistých okolností, které nebudu rozepisovat, kvůli spoilerum, dostane do neznámé země Athia. Zde se pak hra plně rozvine a dostanete se ke svým prvním kouzelným schopnostem. Příběh zde plyne celkem rychle a za mne nebyl vyloženě špatný, i když místy zmatený. Půjdete-li vyloženě po příběhu a nebudete se věnovat vedlejším aktivitám, Forspoken dohrajete za cca 12 hodin (možná i méně).

Vedlejších aktivit je zde požehnaně. Patří sem boje s Mutanty (takový minibossové, popřípadě je lze považovat za elitní jednotky), labyrinty, prokleté oblasti, kočky atp. Vedlejší aktivity mne celkem bavily obzvlášť boje s mutanty a labyrinty. Za veškerou vedlejší aktivitu, kterou jste splnily, jste odměněni oblečením, materiálem na vylepšení, nebo i novým kouzlem. Proto by byla škoda se těmto aktivitám vyhýbat a vcelku toto herní dobu natáhne, já při vyzobávání prakticky všeho končil na nějakých 50 hodinách, což je za mne už docela slušná herní doba (upřímně já se i u těchto vedlejších aktivit nenudil a hra mne i pohltila, že jsem u ní strávil skoro 30 hodin vkuse, hm blázen já vím).

Každopádně soubojový systém mne neskutečně bavil. Postupem ve hře si odemknete celkem 4 druhy magie: zemní, ohnivou, vodní a elektrickou. Každá z nich se hodí na něco jiného např.: každý nepřítel má slabost na jinou magii a je odolný zas proti jiný, takže kombinace a přepínáním mezi jednotlivými kouzly se opravdu vyplatí, kor na vyšší obtížnost. Hru lze samozřejmě projít tak, že jen budete přeskakovat nepřátelé a po přeskoku útočit, eventuálně proti létajícím mobkám použijete některé z kouzel na dálku, ale tím byste se připravil o pravou podstatu hry a tu největší zábavu. Každý z elementů má svůj základní útok, 3 nabité útoky, několik podpůrných kouzel (které mají svůj coldown) a jedno ultimátní kouzlo (které za mne vypadá, hlavně při plném nabytí, epesně).

Forspoken se mi hrál dobře, jde o velmi dynamickou hru a s postavou je nutné být neustále v pohybu. Celkový pohyb stojí a padá na magickém běhu, kterým automaticky překonáváte překážky, ale slouží i k vyšplhání na vyvýšené body a zde upřímně nevím, zda jsem se tam dostal omylem a nebo to tak mělo být. Jediné místo, kde jsem měl opravdu problémy s ovládáním, bylo na cestě do Nowhere, kde jdete po kozích stezkách, k tomu tam je perma Nightmare (tma a neustále se vám spawnují mobky, nikterak silný, ale otravný), naštěstí se jedná o nepovinnou lokaci a pokud nejste sběratelé trofejí/achievementů, nebo nechcete prozkoumat každý kout, tak se vás tato lokace nemusí vůbec týkat. Mapa je zde opravdu obrovská a je rozdělena do 4 částí, každá část má (nejspíš) představovat jedinečný biotop a je pravda, že některé se od jiných značně odlišují.

Grafická stránka nepatří k nejlepším, ale já nepatřím k lidem co vyhledávají hry s top grafikou. Když se mi hra dobře hraje, tak pro mne je grafika to poslední co řeším. Trochu horší je to s hudbou, která je celou hru stejná a jen při soubojích trochu zintenzivní a to je vše (celkem mne toto překvapilo, jelikož Japonci si většinou na hudbě dost zakládají a zde jsem si asi po 10 hodinách hudbu vypnul a pustil si spotify).

Tak technická stránka, zde je ten důvod proč jsem sáhnul po tomto hodnocení. Během bezmála 50 hodin hraní mi hra spadla 5x a to dost často během bossfightu, když jsem ho porazil a musel jsem ho tak jít znovu. Další co mne celkem rušilo/vadilo bylo, že při některých činnostech zčernala obrazovka objevila se 5 vteřinová cutscena a pak zas černá obrazovka (černá obrazovka trvala 10-30 vteřin) např.: jdete se pomodlit a z 10s cutsceny je minuta z toho 10s je cutscena a zbytek černá obrazovka. Další taková podivnost je, že v některých částech dojde k rozhovoru s vašim společníkem, ALE vy se objevíte v lokaci v pozici, že můžete svou postavu ovládat, tak se jímáte ovládání, ale vaše postava nereaguje, aby po nějaké době začal rozhovor. Jsou to takové rušivé elementy, která vás vytrhnout z jinak celkem dynamické hry.

Závěrem jsem si hru užil, i když je plná grindu a místy podivností. Asi hru nemůžu doporučit každému a kor když vidím a čtu co se kolem hry děje, ale já ji považuji za zdařilý titul, i když má své mouchy.

This War of Mine je survival hra, kde spravujete životy vašich svěřenců ve válce zmítané zemi. Vaším nejdůležitějším úkolem bude sehnat zásoby jídla, léků a materiálu na správu vašeho přístřešku. Do cesty se vám budou stavět nemoci, zranění, armáda, rebelové, jiní přeživší, ale taky hlad, zima a v neposlední řadě citové rozpoložení vašich postav.

Příběh se točí pouze okolo přežití a kolik ze své lidskosti jste ochotni obětovat pro vlastní přežití. To je alfa a omega celého příběhu. Ano každá z postav má svůj příběh, který si můžete přečíst, čím byli před válkou, jejich neduhy, nebo naopak pozitivní vlastnosti a pro milovníky loru, jak dělané. S tím souvisí i pár dalších věcí např.: vaše postava může být závislá na tabáku, kofeinu nebo alkoholu, v tu chvilku budete muset zajistit danou komoditu, aby vaše postava byla spokojená, pokud tak neučiníte, může propadnout depresi a když bude mít dlouho neřešenou depresi, může to dojít až k sebevraždě. Dostat vaší postavu do deprese, je zde vcelku jednoduché stačí neřešit závislost, obrat o zásoby nevinné přeživší, někoho zabít atp.

This War of Mine je situovaná do 2D pohledu a působí jak ručně kreslená tuší. Graficky hra působí truchlivě, což má navodit danou pochmurnou atmosféru a s tím souvisí hudba, která je skvěle zapracována. Celkově atmosféra je zpracována výborně a navozuje strasti a hrůzy války.

Jak jsem již psal vaším hlavní náplní je přežití. K tomuto účelu budete mít k dispozici od 1 do 4 přeživších, každý je dobrý na něco jiného a musíte se přizpůsobit strategii, kterého na co použijete. Přes den se budete starat o své obydlí, jako uklízet sutiny, craftit nástroje, opravovat přístřešek, nebo vařit. K tomu vám budou sloužit různé předměty na odklízení sutin vám poslouží lopata, k otevření zamčených dveří zas pak páčidlo, nebo paklíč, ale pozor všechny nástroje mají svou životnost a po určitém množství použití se nenávratně zničí. Jak to bývá po dni nadchází noc a zde přichází nejdůležitější část gameplaye. Musíte se rozhodnout, samozřejmě dle počtu přeživších, kdo půjde spát, kdo bude hlídat a kdo půjde do města na "lov". Nedáte-li nikoho na hlídku, může se stát, že se k vám někdo vloupá a nejen, že vás obere o zásoby, ale může zranit, i vaše spící přeživší. Nadáte-li nikoho spát, budou všichni unaveni přes den a nestihnete toho tolik přes den. Nepůjde-li nikdo na "lov", nebudete mít tolik potřebné zásoby. Jakmile máte rozdělené úkoly, je čas připravit se na "lov". Než vyrazíte do víru města, je potřeba si vybrat kam. Hra vám i napoví u různých lokací, co zde naleznete ve větším, či menším množství, zároveň vám i napoví míru nebezpečí dané oblasti. Takže máte vybranou lokaci, teď co si vezmete sebou? Váš inventář je značně omezený, takže se musíte pečlivě rozmyslet co si vezmete. Samozřejmě nemusíte si vzít nic, ale zas se vystavujete riziku, že v lokaci bude spousta suti, ano tu odklidíte i rukama, ale trvá to značně déle, než s lopatou, také můžete narazit na zamčené dveře, nepřátelé. Jakmile máte zvolenou oblast a vybavení, tak se jde na lov. Objevíte se v lokaci, kterou jste si vybrali a jdete si pro zásoby, které jsou rozesety po celé oblasti. Po cestě můžete narazit na jiné přeživší, kteří můžou být nepřátelští a nebo jsou též na "lovu" a podělí se s vámi. Také se můžete dostat do oblasti, kterou obývají nevinní přeživší a na vás je jak se zachováte. Buďto je okradete a můžete propadnout depresi, že jste okradli nevinné, nebo se vrátíte s prázdnou a vystavujete se riziku, že nebudete mít co jíst.

This War of Mine se hraje celkem příjemně, jak již se psal je zde zásadní atmosféra, která je výborná. Ve hře jsem nenarazil na žádné buggy a ani nečekané pády hry. Jedinou výtku, kterou mám je k ovládání, které na konzoli není zrovna komfortní a kor když se snažíte projít kolem schodiště a vaše postava se pokaždé vší silou snaží schody sejít/vyjít, ale to je tak jediné.

Závěrem se jedná o kvalitní titul, který by neměl chybět v knihovně, každého milovníka survival her, jelikož aspoň za mne je to jedna z nejlepších survival her, co je na trhu, ale každý si musí určit sám. Někomu třeba nemusí sedět 2D pohled a že je to spíš takovou strategii.