Nejlépe hodnocené komentáře

Ač jde objektivně asi o lepší hru než Horizon Zero Dawn, užil jsem si Forbidden West méně. Jde o více toho "samého" a WOW efekt se tak podruhé už jednoduše nedostavil. Opět však jde o velmi dobré videoherní řemeslo a zábavu na mnoho desítek hodin.

Forbidden West je obrovský. Řekl bych až moc. Svět je krásný a scenérie dechberoucí, autorům se ho bohužel nepodařilo naplnit úplně smysluplně a opakující se aktivity se jednoduše omrzí. To je však prokletí prakticky každé dlouhé open world hry. V mých očích Forbidden West asi hodně trpěl na to, že jsem se i čtyři roky po dohrání jedničky cítil trochu přesycený. Otázka, jestli je chyba ve mě, nebo v konceptu série a hratelnosti...

Oproti jedničce přibyli noví nepřátelé, pár zbraní a nějaká ta nová možnost pohybu či boje. Příběh pokračuje vcelku zajímavým směrem a i přes pár slabších pasáží dokáže upoutat hráčovou pozornost. Trochu horší je to s postavami. Horizon je šíleně svázaný až absurdní politickou korektností a měl jsem pocit, že se autoři při tvorbě postav a příběhových linek hodně snažili, aby se nikdo nemohl urazit. Vše je tak hrozně uhlazené a bez poskvrnky, násilí není explicitní a postavy působí až uměle. Parta kolem Aloy je taková jednotka Mirků Dušínů tedy až groteskních dobráků, kterým tím pádem trochu chybí charisma (snad jen s výjimkou Kotalla). To samé se dá bohužel říct i o jejich vzhledu a i těch pár záporáků působí jako naondulovaní panáci s manikůrou, což v kontextu nehostinné budoucnosti hodně bije do očí.

Tahle vyumělkovanost mě u hry vadila asi nejvíce, protože i tak je svým zasazením Frobidden West zajímavý a příběh samotný se pohnul atraktivním směrem. Autorům se na události prvního dílu podařilo navázat velmi zdařile a děj nepůsobí jako roubovaná ptákovina, se kterou nebylo zpočátku vůbec počítáno.

Soubojový systém stále funguje velice dobře a do hry přibylo dostatečně vcelku smysluplných možností, jak se s mechanickou faunou vypořádat. Systém slabých míst a slabin/rezistencí je dostatečně robustní a s krásným prostředím tvoří základní pilíře, na kterých hra i přes kritiku stále velmi pevně stojí. I přes zajímavá udělátka se však stejně budete neustále vracet k zatraceně efektivním luku s šípy.

Nových typů strojů Forbidden West nabízí slušné množství a ultimátní predátory z Zero Dawn v podobě Thunderjawa a Stormbirda střídají nové kolosy, jejichž "lov" je opět velká radost.

Forbidden West tak nezklamal, ale bohužel ani nenadchnul. Snad autorům do příště narostou trochu "koule" a třetí díl nebude působit tolik jako hra na jistotu. Chce to k Aloy pár odvážněji pojatých parťáků, než tu naivní partu dobráků, kterou s sebou tahá teď. Na případnou trojku si ale určitě rád počkám minimálně pět let.

 Hodnocení na DH v době dohrání: 88 %; 39. hodnotící; fyzická kopie na disku

SOMA šla opravdu hodně mimo moji komfortní zónu, ale to ostatně prakticky celé zadání 7. kategorie letošní výzvy. Od toho však výzva tak nějak je a já jsem v konečném důsledku moc rád, že jsem se odhodlal zrovna k tomuto kousku. Zážitek to sice není perfektní, ale velmi specifický a nezvyklý.

Do SOMy se mi nechtělo hlavně z toho důvodu, že Amnesii od stejných tvůrců nebo Outlast bych prostě psychicky nedal. Je mi krajně nepříjemné, když se postava proti hrůzám nemůže aktivně bránit. K mému (částečnému) překvapení je SOMA prakticky spíše filozofickým traktátem na téma "lidství" než prvoplánová lekačka plná monster. Střetů s polorobotickými obludnostmi je vlastně ve hře jen pár a laciné lekačky hra (skoro) neobsahuje. Strach tak pramení z pečlivě budované atmosféry a nepříjemném pocitu izolace v nehostinném prostředí. Vlastně se budete mnohdy více obávat neviděného a prazvláštních zvuků z okolí, než již odhaleného monstra, které se plouží kus před vámi.

Autory musím pochválit za opravdu skvělé nazvučení, které celkovému zážitku hodně přidává. Velmi dobrý je i dabing. I přes upřímnou pochvalu však musím přiznat, že jsem hrál spíše za světla a se zvukem lehce ztišeným oproti běžnému hraní. Zážitek jsem si tak dělal cíleně méně intenzivní, ale to jednoduše proto, abych se u hraní nepos*al :).

Na zajímavém příběhovém prostředí a atraktivním zasazení hra celá stojí a naštěstí jde o pilíře bytelné. Vyprávění působí zpočátku mysteriózně, ale k dílčímu podstatnému odhalení ohledně situace protagonisty Simona dojde vlastně až překvapivě brzy. Poté hra sice ztratí něco ze své tajuplnosti, ale plně odhalí svůj záměr předkládat hráči někdy až nepříjemné otázky na téma lidství a co vlastně znamená být člověkem. Samotné putování stanicemi v hlubinách oceánu pak funguje spíše jako spojnice zajímavých myšlenek autorů s volnou interpretací. Velmi se povedlo i samotné finále a byť pozorný hráč musí podobné rozuzlení očekávat, nic mu to neubírá na síle. Podivně nevyužitá mi přišla jen dějová linka týkající se hlavního záporáka v podobě umělé inteligence WAU, která je vyprávěna spíše stylem "jen tak mimochodem" a její konečné zničení tak nemá zdaleka takové grády, jak by mohlo. 

Po stránce hratelnosti jde o poměrně jednoduchou adventuru, kde však máte většinou příjemný pocit, že jste přišli na záměr autorů, jak dále pokračovat. Žádný zásek by nastat neměl a všechny hádanky dávaly smysl. Problém jsem měl pouze s otevřením jedněch dveří relativně na začátku hry, kde se však rozbil skript. Načtení uložené pozice naštěstí pomohlo. Než jsem si uvědomil, že může být o chybu na straně hry, nějakou dobu jsem si podvodním prostředím pobloudil. Vyloženě mizerná po stránce hratelnosti mi přišla jen pasáž po zničení WAU, kdy vás pronásleduje mechanická ryba, za což však může částečně také jeden bug. Hra samotná velmi dobře odsýpá a délka v podobě cca 10 hodin mi přijde naprosto adekvátní. I v normálním módu není větší problém ani s nepřáteli. Snad s jedinou výjimkou totiž neznamená střet s nimi automatický GAME OVER a po této stránce je hra poměrně benevolentní. To je však spíše dobře. Z nepřátel musím rozhodně vypíchnout FLESHERA, na kterého se nesmí hráč dívat.

SOMA je tak bezesporu povedený hororový kousek s přesahem, který nelze odbít jako prvoplánový walking simulator s tunou lekaček. Vyniká skvělou atmosférou, promyšleným zasazením i předkládáním znepokojivých otázek. Příběh bych si možná dokázal představit ještě více dotažený a hratelnost různorodější, přesto rozhodně hodnotím pozitivně. A to se mi do toho původně vůbec nechtělo.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 7.  Silnější přežije!: Dohraj hru, ve které jsi nucen se vyhýbat hrozbě, bez možnosti útoku či bránění se." – Hardcore varianta (původně jsem zkoušel rozehrát na základní variantu Subnautica, ale to je hra s herními mechanikami pro můj hráčský vkus tolik nepříjemnými, že jsem ji musel na neurčito odložit)

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 143. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus

Primal spoléhá na očividný trumf v podobě velmi originálního zasazení. Jinak jde o naprosto standardní novodobý Far Cry se všemi jeho neduhy, přičemž tady mi přišli v některých ohledech vývojáři vlastně ještě línější než v číslovaných dílech série.

Pravěk doposud zpracovalo jen velmi málo videoher. Ještě míň z nich se soustředí na období již po vyhynutí dinosaurů. Do HC varianty osmé kategorie letošní výzvy jsem regulérně nenašel jedinou alternativu (pokud beru v potaz platformy PS4/PS5), což o unikátnosti tématu také něco vypovídá. Primal jsem znechuceně opustil před koncem již v roce 2017, tentokrát ho prošel komplet se všemi trofejemi a i přes opravdu "mamutí" nedostatky se vlastně celkem bavil. Nechutný grind na získání všech schopností po konci "dějové" linky hře až tak nevyčítám. Trápit se s nudnými vedlejšími aktivitami bylo moje neuvážené rozhodnutí.

Začneme tím dobrým... soubojový systém není špatný a i přes zjevná omezení zasazení hra nabízí obstojné množství zbraní, mezi kterými nechybí obligátní luk, kopí, vrhací kamenné úlomky, či super silná včelí bomba (oproti které je ohnivá bomba ubohé prdítko). Souboje jsou naštěstí relativně zábavné a potěší zvířecí společník, který vám často zachrání zadek. Jednou z hlavních aktivit je i lov zdejší fauny, který v Primalu rovněž dává daleko větší smysl, než když v jiných dílech kulometem naháníte geparda, aby jste si z něj ušili peněženku na zbytečné peníze. Lovit budete hodně jak mimo dějovou linku, tak i v rámci hlavních i vedlejších aktivit. Místní zvířectvo je navíc na vyšší obtížnosti (tentokrát jsem slevil a nehrál na experta jako v roce 2017, ale pouze na "Hard", což výrazně doporučuji) hlavně v počátcích hry velmi nebezpečná a rozzuřený šavlozubý tygr, nebo i nasraný nosorožec vydal kolikrát za celou bandu lidských nepřátel. Svět hry je pohledný, chybí mu však zajímavější místa, což opět vychází i z limitů pravěkého settingu. Celkem úsměvné je, že autoři zkopírovali základ mapy z předchozího Far Cry 4. Při hraní mi to nevadilo, tento fakt je však na pováženou...

A teď to špatné. Jak byl Ubisoft odvážný při výběru netradičního zasazení, tak po stránce hratelnosti je Primal vlastně výsměch a ztělesněním toho, co je na open world hrách prostě špatně. Vedle zmíněného lovu totiž po pár desítek hodin prostě jen vybíjíte zástupy nepřátel na různých (a ne příliš odlišných místech). To je při lehkém zjednodušení vlastně všechno. Primal obsahuje velmi klasický Far Cry příběh o postupném osvobozování území v tomto konkrétním případě od dvou nepřátelských kmenů s tím, že tentokrát příběh nenabízí ani zajímavé záporáky. Ull by se ještě "prošel", autoři mu však věnovali jen minimum prostoru, vůdkyně "ohňomilných" Izilů Batari se podle mě regulérně nepovedla a prostor má také nulový. Hlavní úkoly se od vedlejších aktivit liší hlavně v tom, že na vás před generickým zadáním "jdi tam a vybij tábor" nebo "jdi tam a ulov jelena" čeká celkem hezká cutscéna v chatrči s některou s nezajímavých a absolutně nevyužitích postav. Stereotyp rozbíjí snad jen pitomec Urki a jeho humorná linka s létáním či novým ochranným smradem a mise ve vidinách šamana Tensaye, které jsou však tak debilní, že jsem se regulérně těšil až mě hra nechá zase strojově vybíjet nepřátelské kempy. Hra dále obsahuje skoro dvě stovky sbíratelných nesmyslů, jejichž obíhání však přináší pouze další zkušenosti. Některé mechaniky hry působí jako nedotažené. Častou odměnou za aktivity je tak například rozšíření populace kmene Wenja, které však absolutně postrádá dopad na hru (na vylepšení chatrčí jich potřebujete 40, což je otázka prvních pár hodin hry).

I přes absurdně generickou náplň hry jsem se s mozkem na volnoběh kvůli atraktivnímu zasazení a vcelku zábavným soubojům bavil. Uvažoval jsem o shovívavé sedmičce, ale nakonec je potřeba zohlednit i bezprecedentně špatný technický stav při hraní na PS5. Hra je sice kompatibilní, ale velmi často padá, zejména při pokusu o rychlé cestování do základního tábora. Za cca 35 hodin, co jsem ve hře strávil, se pády hry počítaly na nižší desítky, což je samozřejmě otrava. Kolem půlky hry jsem navíc bojoval s propady FPS, přičemž tento problém postupně jako zázrakem odezněl. V tomto ohledu je však možná na vině nesprávné nastavení PS5 a PS Portalu, na kterém jsem celou hru odehrál.

Hráno jako součást Herní výzvy 2024 – " 8. Cesta do pravěku: Dohraj hru, ve které se vyskytuje mamut, srstnatý nosorožec nebo šavlozubý tygr." – Hardcore varianta /hra jako jedna z velmi mála obsahuje všechny uvedené pravěké potvory, upřímně doteď nevím, kde jinde bych srstnatého nosorožce hledal :)/  

Hodnocení na DH v době dohrání: 72 %; 169. hodnotící;  fyzická kopie na disku