Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Last Train Home

styeerstyeer
Dohráno
  • PC 85
Český Jagged Alliance s vynikajícím nápadem umístit děj kolem vlaku českých legionářů. To se opravdu povedlo. Spravujete vlak tak, aby vše fungovalo, vyrábíte předměty, které se pak hodí v boji nebo je můžete prodat a koupit si nové zbraně. Zároveň vlak upgradujete, kupujete nové vagóny a vylepšujete ty stávající. Občas vlak zastavíte a jdete si nakoupit k místnímu obchodníkovi nebo prozkoumáváte jezero, abyste našli nějaké jídlo. Zlatý hřeb je pak bojová mise. Tohle všechno funguje perfektně, velmi se mi líbilo historické pozadí.

Ale nemůžu si pomoct, šlo z toho vytěžit víc. Hlavní procenta ubírám za hloupou Al v bojových misích. Chápu, že je důležitá hratelnost, ale tohle mi přišlo moc. Druhá velká výtka je obtížnost. Hrál jsem na "velitel", což je "užijte si hru tak, jak autoři zamýšleli". Ale je to extrémně jednoduché. Možná prvních pár misí, kdy nemáte peníze. Jakmile jsem zjistil, jak je vydělávat, bylo již vše bez problémů. K tomu extrémně OP průzkumník a jeho vlastnost sniper. Z bojových misí se stala procházka růžovou zahradou a ostatní bojová povolání byla jen do počtu. Vůbec jsem nepotřeboval vlastnosti ostatních, což mi přišlo jako strašná škoda, protože propracováno je to pěkně. Do Vladivostoku jsem dojel za 19 dnů, vlak s devíti vagóny vylepšenými na maximum. Topil jsem se v penězích, nikdo za celou cestu nezemřel a prakticky jsem neřešil žádný problém. Dovedu si představit, že nejsou peníze a pak se vše rozsype, ale k tomu jsem byl dost daleko.

Taky jsem nepochopil problém se zimou, respektive se stupni. Při 0°C je vše v pohodě a při -5°C nastává apokalypsa. Proč to neodstupňovali po 5°C (0/5/10/15/25). Pak by to dávalo smysl. Takovýchto drobných vad mi tam přišlo několik. Mise jsou trochu jednotvárné. Líbilo by se mi, kdyby to bylo jak v DLC, kdy máte danou skupinu a i celkově jsou mise zajímavější.
Postupem času prozkoumávání jezer nebyla zdaleka taková zábava, severní cesta ke konci byla docela fajn, ale už nebylo moc co dělat. Ještě by mě docela zajímalo, jak splnit steam achievementy "příběh o xxx", tam nemám ani jeden.

Ačkoli komentář je spíše kritický, na každý večer s Last train home jsem se těšil. Tento typ her se mi líbí a k tomu správa vlaku - super.

Pro: hratelnost, správa vlaku, zajímavá polování a bojové skilly, česká hra s historickým pozadím, žádné bugy

Proti: mizerná Al v bojových misích, jednoduchá obtížnost, pár nelogičností

+11

Alan Wake II

AZbestAZbest
Dohráno
  • XboxX/S 90
Herní výzva 2024 – 10. "V záři reflektorů" (Hardcore) - Dohraj hru, ve které se odehraje alespoň jedno pěvecké vystoupení nebo koncert. 

Je Alan Wake II objektívne lepšia hra ako Alan Wake? Je. Je však lepšia na túto dobu ako bol prvý Alan na tú svoju? Bez debaty. Fakt. Na pokračovanie sa čakalo 13 rokov, takže neprichádzalo do úvahy, aby sme dostali plus-mínus to isté, akurát v krajšom grafickom kabáte. Obe hry som hral back-to-back a neviem si predstaviť, že by niekto uprednostnil prvý diel.

Vysoká škola hernej scenáristiky a level-designu. Takto by som to celé zhrnul. Kreatívny riaditeľ Sam Lake sa tu fakt urval a hoci mi miestami mozog fakt nestačil na všetky tie David Lynch-like fantasmagórie, nevedel som sa od toho odtrhnúť. Mnoho ľudí považovalo akciu z prvého dielu za nudnú a repetitívnu. Boli vyslyšaní. Akcie výrazne ubudlo, protivníci sú však náročnejší. Pribudlo hororu, obzvlášť utopená stará pani mi teda solídne zvýšila tlak. Puzzles sú zábavné a nápadité, musím povedať, že sústava dvoch rovníc o dvoch neznámych ma zaskočila a potreboval som papier a pero. Veci, ktoré ma hnevali v prvom dieli (posadnuté predmety a collectibles) zmizli a žiadne nové sa neobjavili. Snáď len otravní vlci. Hra doslova srší nápadmi a asi nemá zmysel ich všetky rozpisovať. Predstavenie dvoch paralelných dejových liniek sa ukázalo ako geniálny ťah. Obe majú svoje osobité čaro.

Hru som dohral za cca. 30 hodín, čo je solídna hracia doba. Ani zďaleka som neprebádal všetky zákutia a neotvoril všetky "secret stashes". Mnoho hráčov tiež odporúča New Game+. Vraj to dodáva hre ďalšiu dimenziu. Neskúšal som, neviem posúdiť. Dohral som však prvé DLC - Alan Wake II: Night Springs. To môžem odporučiť. Veľmi mi to pripomínalo seriál The Twilight Zone. Je to niečo celkom iné a zároveň skvele zapadajúce do celkového konceptu.

Komu sa trochu páčila jednotka, dvojka sa bude páčiť určite. Komu sa jednotka páčila veľmi, bude nadšený. Tak si to bežte kúpiť a ponorte sa do tohto masterpiece bizáru. Navyše, náklady na hru boli 70 miliónov eur a Remedy sa nedarí tieto náklady pokryť predajmi. Takže ak je to vo vašich finančných možnostiach, odporúčam ísť do toho za plnú cenu. Nikto z nás snáď nechce aby to Remedy zabalilo. Oplatí sa to.

Tip 1: Heslo "najlepšia obrana je útok" tu neplatí. Útek (so svetlicou v rukách) je často legitímnou voľbou, ktorá ušetrí zdravie a náboje. Platí to hlavne pre Alanovu dejovú linku.

Tip 2: Prepínajte medzi dejovými linkami keď máte možnosť. Dej dáva väčší zmysel a je to pestrejšie.

Tip 3: Snažte sa mieriť na hlavu a používať výbušné fľaše. Účinok je oproti štandardnému strieľaniu devastačný.
+11

Silverload: A Town with A Hell of A Nightlife

jones1240jones1240
Dohráno
  • PC 85
RECENZOVANÁ DOS VERZE!

Adventurní Hidden Gem, který jsem našel úplnou náhodou při čtení recenze na hru Necronomicon Dawning of Darkness, kdy po jejím do čtení jsem uviděl náhled recenze pro Silverload. No a jelikož jsem už dlouho prahl po mysteriózní adventuře, ve které se hrdina dostane do divného městečka a řeší místní problémy tak jsem neodolal a hru si hned zahrál. Chybu jsem rozhodně neudělal.

V příběhu sledujeme samotářského gunslingera, který je pověřen, aby našel syna člena karavany putujííc západem. Brzy se náš hrdina ocitne v prokletém městečku, jenž obývájí rostodivní obyvatelé, kteří nepohrdnou lidskými vnitřnosti a krví. Co se mi na příběhu líbilo, bylo to, jak pracoval s atmosférou už v intru máte hezky udělaný komiksový úvod, který vám nastíní události před gunslingerovým příchodem (toto intro chybí v PSX veri a je nahrazeno ničím neříkající 3D meh cutscénou). Ty poté přímo korespondují a prolínají se s hlavním dějem, což bylo fajn. Také mě nadchla atmosféra celého městečka, ve kterém ne všichni obyvatelé vypadají jako monstra oni totiž někteří působí jako obyčejní lidé s tím rozdílem, že vždy mají takový menší creepy detail, aby jste tušili, že nejsou v pořádku ( divná barva kůže jiná barva očí atd ). Nebudu, ale nic nalhávat je to old school béčko westernový, které ale díky dobrému zpracování a tempu vás bude po celou stopáž bavit a zajímat.

Tomu také napomáhá, jak už jsem říkal skvělá atmosféra a pěkné grafické zpracování, které ještě umocňuje výborný atmosférický soundtrack, kterému ale vévodí výborná titulní skladba. Často jsem si při hraní vzpomněl na neskutečný Shadow of the Comet. Také ještě musím vychválit dabing, jenž svým přehráváním skvěle sedne do celé hry a jehož zvuková kvalita byla překvapivě super. Hra je bez titulků a i tak jsem neměl problém všemu rozumět.

Aspekt hry, který už ale může způsobit jisté rozčarování tak tím je samotný gameplay. Jedná se o first person adventuru staré školy s pár, ale fajnovými vychytávkami. Začnu ale tím špatným jedná se o typickou hru poplatné té době, takže očekávejte různé možnosti úmrtí, když kliknete někam špatně atd. Hra vám také neříká, co máte dělat či co je váš cíl, a tak k hodně věcem dojdete metodou pokus-omyl. Nepomáhá tomu ani omezený inventář a potřeba -podle vás- nepotřebné předměty odkládat na zem v lokacích kam se k nim můžete poté vrátit. Což přidává další kus obtížnost, protože musíte vydedukovat co budete potřebovat.

Útěchou tak může být, že lokací zase není tolik i tak vás ale hra solidně potrápí. Věc, která mě ale solidně překvapila, byla ta, že pokud máte v inventáři potřebný předmět, tak hra o automaticky použije na potřebnou věc. Takže nemusíte z inventáře vyndavat klíč a použít ho hra to udělá za vás. Také mě překvapilo, že tu je dostupných i pár přestřelek, které nejsou obtížné a nabídnou příjemné zpestření hry.

Ve výsledku se tak jedná o opravdu povedenou žánrovku, kterou musí každý fanda žánru zkusit a klidně ať si i pomůže návodem. Ta hra za to opravdu stojí. Navíc se opět jedná o práci malého týmu, který do té hry dal vše a ta láska jde vidět. Velké překvapení a určitě to řadím do své topky! Body ale musím strhnout kvůli klasickým neduhům té doby. 

Herní doba bez záseků je cca 3h.

Pro: Příběh, atmosféra, ost, dabing, grafická stránka, přestřelky

Proti: Vysoká obtížnost, často nevíte co dělat, špatný klik či čekání na místě se místy může rovnat automatické smrti.

+14

Suicide Squad: Kill the Justice League

borac555borac555
Dohráno
  • XboxX/S 80
Ke hře jsem přistupoval opatrně, jelikož jsem na ní slyšel názory převážně negativní. Proto mě překvapilo, jak mě hra bavila. Začnu tím, co je na hře asi nejvíc špatně. A to je live servise přístup ke hře, ke které se to vůbec nehodí. Základní kampaň se sice dá dohrát v pohodě, ale cestička ke live servise endingu tu způsobuje, že ve hře sbíráte různé materiály k vylepšovaní zbraní a gadgetu nebo pořad musíte měnit zbraně za ty s lepšíma statistikama a vylepšovat je apod. Plus je tu battle pass. Což je za mě poměrně nemístné. No když si tohle odmyslím, co by vás tu zase mohlo naopak potěšit? Třeba soubojový systém je zábavný a poměrně nevšední. Kampaň má dobrý a zajímavý příběh. Hra má velice pěknou grafiku. Trochu škoda je, že mi některé ze čtyř hratelných postav přišli silnější s lepšími schopnostmi. Zkratka mi to přišlo v tomhle směru blbě vybalancované. Líbilo se mi, že postavy jsou sympatické a to kromě hratelných i ty vedlejší. Bossfighty jsou zajímavé a pestré. Vedlejší mise jsou často repetitivní, což je docela škoda. Pro komiksové fanoušky je tu spousta postav a narážek z DC Comics světa. Asi to nesedne každému, ale i přes některé negativa by se spousty lidem mohla hra líbit více než by čekali.

Pro: Zábavný soubojový systém, příběh, grafika, sympatické postavy, bossfighty, spousta DC Comics narážek a odkazů

Proti: Live servise se ke hře nehodí, battle pas rovněž, špatný balanc hratelných postav, vedlejší mise

+4 +6 −2

Star Wars Jedi: Survivor

ArmJohnArmJohn
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2024 - 5.  Nikdy se nevzdávej! 

Dlouhé čekání od doby kdy jsem dohrál první díl, abych si mohl zahrát druhý se naplnilo.
A tak jsem se do toho pustil, opět mě to vtáhlo do parádní atmosféry celé hry stejně jako první díl. Už od dob neskutečně fenomenální trilogie Jedi Knight v čele s Kylem Katarnem, a celkem přijatelného dvoudílu Force Unleashed, tu nic podobného nebylo.
A právě série Jedi tentokrát s hlavním hrdinou Calem Kestisem se jim může rovnat. Sérii Force Unleashed překonává ve všech ohledech a sérii Jedi Knight se hodně přibližuje ale Kyle Katarn je stejně TOP a na tuhle trilogii nedám dopustit.

Ale zpět ke Survivoru, co se mi na hře líbilo? Tak předně skvělý příběh, v němž tentokrát hledáte jakési skryté místo v galaxii, jako útočiště pro ty co chtějí začít nový život a být skryti před Impériem. Více to rozebírat nebudu, protože to si prostě musí každý zahrát. A navíc spoilery...
Dále grafická stránka hry samozřejmě super a nakonec sympatické postavy, včetně Greeze s kterým se člověk fakt nenudí.

A co se mi nelíbilo? No snad jen trochu nevyvážená obtížnost, ale co rozhodně musím zmínit je celková optimalizace hry, to se moc nepovedlo. Taky zbytečnost střešní zahrádky na saloonu, kterou jsem vůbec nevyužil, jen jsem tam pár rostlin nasázel a pak už jsem se tam stejně nevracel a nevšiml jsem si, že by to vůbec k něčemu bylo.

Závěrem jen dodám, že se teda už strašně těším na finální díl této budoucí trilogie, protože závěr hry v nás může  vyvolat nejednu otázku, jak to asi bude dál. A snad už nebudu tentokrát čekat tak dlouho... No asi budu.

Pro: Příběh, svět Star Wars, grafika, postavy, soundtrack

Proti: optimalizace, glitche v texturách, sběratelské předměty - obzvlášť semínka

+12

Zombie Driver HD

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS4 70
Na přejíždění stovek nemrtvých náklaďákem či sporťákem, je něco skoro až meditativního. Zombie Driver je v jádru dost jednoduchou hrou se značně stereotypní náplní misí, přesto má své kouzlo a hlavu vypne náramně. Tenhle měsíc jsem ji dohrál podruhé (poprvé před více než deseti lety na PC), což zase tak často nedělám.

Hra nabízí vlastně jen jednu mapu města, která navíc není ani příliš zajímavě zpracovaná. Jednotlivé sekce města poměrně dost splývají až na pár výjimek jako je rozlehlý park uprostřed. Svoji káru sledujete pěkně z ptačí perspektivy a hned je potřeba pořádně šlápnout na plyn, protože hordy nemrtvých jsou nekonečné (doslova). Postupem příběhovou částí hry přibývají vylepšení, nová auta a vše pěkně odsýpá. Zbraní i druhů nepřátel by mohlo být více, jádro hratelnosti je však zdravé a v menších dávkách zábavné.

Plusové body Zombie Driver rozhodně sbírá za zbylé dva herní módy. Vzhledem k povaze hry asi nikoho nepřekvapí arény s tisícovkami nemrtvých, kde je smrt nevyhnutelná a cílem ji je tak co možná nejvíce oddálit. Mód Blood Race v sobě kombinuje trojici druhů klání. Obligátní závod, doplňují destrukcí nabitý "Eliminator" a "Endurance", kde se krásně skloubí nutnost projíždět trať rychle a zároveň šmelcovat nemrtvé na nesourodou kaši. Všechny aktivity mají rozhodně své limity a na desítky hodin vás nezabaví, rozhodně však fungují velmi dobře a hra jako celek má i přes vlastně dost monotónní herní náplň co nabídnout.

Zařadí se Zombie Driver mezi vaše oblíbené hry? Troufám si tvrdit, že skoro jistě ne. Přesto jde o dost specifický kousek, který na nějakých deset hodin zabaví velmi slušně. Hra naštěstí nabízí obsahu tak akorát na to, abyste se u přeci jen omezené hratelnosti nestihli začít (výrazněji) nudit. Osobně bych si v pohodě dokázal představit druhý díl. Tady by skutečně stačilo jen zamakat na rozmanitosti a možnostech a rázem by z toho byla zatraceně fajn nenáročná oddechovka.

Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 7. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Přejíždění nemrtvých má meditativní účinek; vedlejší módy

Proti: Mise jsou přeci jen dost stereotypní; relativně málo zbraní i druhů nepřátel; generické město

+6

Mass Effect 3

H34DH34D
Dohráno
  • PC 90
Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku vydržet. Stejně tak by člověk čekal, že potřetí avizovaná hrozba konce světa už nemůže být tak působivá… A přesto v podání Mass Effect 3 se opak stává pravdou!

Pokud jsem chválil našlápnutý nástup druhého dílu, tak u třetího mi padla brada až někam do sklepa. Mass Effect 3 od prvních momentů servíruje nefalšovanou a brutální apokalypsu, z které je cítit, že tentokrát je to doopravdy, tentokrát je to naposled a tentokrát už vám to vážně nemusí vyjít. Nepřítel je krok před vámi, není to souboj eg, není to fér, pro Reapery jste nikdo, nezajímáte je. Přistáli přímo na Zemi a jejich lasery srovnají se zemí vše, co jim přijde do cesty… A vy to bezmocně pozorujete z první řady.

Pokud jsem si u předchozích dílů liboval ve vizuálních vesmírných orgiích, tak třetí díl tu pomyslnou hranici možného posouvá zase o level výš. Najdou se i záběry, které nespatříte ani ve Star Treku, či Battlestar Galactice, ovšem ani ty nejsou jen prostým součtem polygonů a pixelů, který za 10 let s nikým ani nehne. Mass Effect 3 je dokonalá syntéza příběhu a jeho vizuálního podání (viz fenomenální zakončení DLC Leviathan). Vyprávění obrazem, resp. napomáhání k vytvoření představy o pokročilém a krásném světě funguje. A ten svět má být zničen. Jen málokterá hra vás dokáže svými již mnohokrát viděnými nástroji takhle pohltit.

Líbí se mi, jak třetí díl poctivě napravuje nedostatky předchozích dvou. V prvé řadě už není třeba do každého jednotlivého protivníka vystřílet celý zásobník, pocit ze střelby je mnohem lepší. Akční pasáže jakoby byly skutečně rychlejší a snad i z toho důvodu se Shepard konečně naučil běhat (a když jde do tuhého, tak i skákat). Zároveň se ale hra může pochlubit příjemnými RPG „open world“ momenty. Je skvělé, že na spoustu vedlejších úkolů narazíte naprosto přirozeným a nenuceným způsobem. Třeba jdete jen okolo a odposlechnete cizí rozhovor. Pomůžete?

Scénář rozhodně není žádné béčko, musím říct, že jsem byl až překvapen, jak postupně vše do sebe zapadlo (Legendary Edition). Navrch filozofický rozměr závěrečného rozuzlení a vaše možnost volby ve mně vyvolaly příjemné vzpomínky na Deus Ex. Někdo hru přirovnával k interaktivnímu komiksu, a to by se mi vlastně líbilo – prožít si to celé znovu a klidně i bez střílení.

Co se týče postav, možná mi přišlo, že některé camea byly malinko vynucené, ale chápu tu nutnost těžit z minulých dílů. Po cestě potkáváte, ale i ztrácíte staré známé a nelze říct, že by to nepřispělo k závěrečné katarzi. Nedokážu přesně rozlišit, jestli i postavy jsou ve trojce nejlépe napsané, anebo je to jednoduše tím, že jsem na ně zvyklý z předchozích dílů, ale mohu dodat jen – jsou jako živé. Hru jsem dohrál a teď cítím, jak mi ty charaktery chybí… Romancoval jsem Ashley, ale to spíš ze zvyku a ze strachu z modrých dětí. Je třeba si na férovku říct, že Liara je pro mnohé nerdy vysněná žena – citlivá, vnímavá, moudrá a zároveň silná a schopná… Ach, co dodat? Bioware to dokázali, i přes mnohá zaškobrtnutí vytvořili (další) ságu, která se do videoherního průmyslu zapsala zlatým písmem.
+30

Mafia: The City of Lost Heaven

ChudinatorChudinator
Dohráno
  • PC 85
Když se dívám na některé předchozí komentáře, tak má lehká kritika k této hře bude pro některé hráče vnímána jako kacířství.

Začnu tím, co se mi nelíbí. Například všudypřítomné chyby. (Edit: byl jsem upozorněn, že grafické chyby jsou způsobeny moderním hw a počítače a hra je v tomhle nevině. Netuším, jak je to potom s chybami v misích, kdy jsem minimálně 2 musel restartovat, protože se kously a já nemohl jít dál.)Nedávno jsem viděl dnes již postarší reakci pana Vávry kde kritizoval nedotaženost remaku a spoustu nelogických chyb v něm. Já bohužel podobné chyby vidím i u originální hry a ani remake ani originál není dokonalý. V rychle se odvíjejícím příběhu jsou pomalé přejezdy městem (s velmi dotěrnou policíí v zádech) přímo frustrující.

Avšak když vezmu v potaz, že hra vyšla v roce 2002 ve stejném roce jako Vice City, tak už mi nezbývá než chválit.

První a hlavní rozdíl oproti GTA jsou určitě modely aut a jejich fyzika. Máte pocit, že řídíte těžkou, nevýkonou popelnici se špatnou aerodynamikou, což byla tehdy většina vozů. Navíc si můžete manuálně zakvedlat s převodovkou. Řídit auta v mafii je radost. Pokud teda ovšem nejedete přes celé město a nepátrá po vás policie. V tu chvíli jsem hru proklínal, že i ten nejlepší sporťák v kampani se chová zase jako ta těžká popelnice.

Další rozdíl oproti GTA je větší detailnost prostředí a města. I když pohyb po městě v GTA je svobodnější a město působí živěji, díky obchůdkům a nějakým vedlejším aktivitám, které bych ale po vyzkoušení určitě stejně ignoroval.

To nejlepší na Mafii je však jeho příběh a jeho ,,filmové'' vyprávění. To že postava Toma je člověk z masa a kostí se svými pocity a svědomím. To že se bojí o svůj život a není to jenom vraždící monstrum, které jako one man army vyřídí celé zločinecké organizace.( I když tak trochu taky jo :D) Příběh má taky dojemný závěr a trochu přesah do druhého dílu.

Uvěřitelnější jsou také přestřelky a zde se mi klasická hra na přesnost líbí mnohem více než třeba systém krytí/střílení z remaku Mafie. Nebo systém střílení hlava nehlava z GTA. Trochu neohrabaně působí boj zblízka.

Příběh utíká a hra na mě sype zajímavé momenty a zvraty. Provází mě příjemná hudba a legendární český dabing. Až je mi líto, jak rychle příběh zase končí.

Pro: Grafika, fyzika, přestřelky, příběh

Proti: Chyby a to všude

+17

Far Cry: Primal

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS5 85
Far Cry: Primal je mé první setkání s "novodobým" Far Cry. Trojku ani čtyřku jsem zatím nehrál. Nemusím se proto znepokojovat tím, že hraji něco hodně podobného předchozím dílům. To možná přijde později. Zatím se mohu kochat neotřelým a originálním zasazením tohoto díla. Pokud si tedy odmyslím fakt, že kmen Wenjů se hodně podobá hrdinům filmu 10 000 př. n. l. Rolanda Emmericha. O době kamenné se toho dnes moc neví, proto nevadí, že se to celé pojme dost volně, skoro až pohádkově.

Kdo by se nechtěl projet na mamutovi nebo na mém oblíbeném šavlozubém tygrovi? Už samotné ochočování vrcholného predátora pomocí kousku masa vypadá celkem směšně, natož pak kosení nepřátel při jízdě na jeho hřbetě. Proč ve skutečném světe neexistuje možnost ochočit si sovu a naučit jí házet na hlavy nepřátel včelí úly nebo ohnivé bomby? Divoká zvěř ve Far Cry: Primal vypadá spíše směšně než divoce. Stačí si ochočit šavlozubého tygra a nic si na vás už netroufne. Díky této mechanice jsem ale ve hře zažil nejlepší momenty, které mám pořád v paměti. Osamělý vlk v noci u napajedla, který nepohrdl mým kouskem masa. Zběsilý a obrovský jeskynní medvěd, který se na mě řítil ze zasněženého kopce a já ho zastavil kouskem masa. Pokud vás něco nesundá ze zálohy, kousek masa to vždycky jistí.

Far Cry: Primal má obrovskou mapu, kterou bohužel plně nevyužívají možné aktivity. Chtělo by toho víc, než jen sbírat suroviny, ochočovat zvířata a plnit pět variant generických úkolů, které jsou - ochrana, likvidace, stopování, lov a prohledávání jeskyní. Za sběratelské předměty můžete dostat jen zkušenostní body a pár achievementů. Zkušenostních bodů je jen omezené množství, takže později zbývají jen achievementy. Ty mě donutili vyzkoušet i takové bojové taktiky, kterým jsem se spíš vyhýbal. Jako je třeba kladení pastí nebo trefování se prakem do kebulí. Nejjednodušší taktika je posílat na nepřátele rychlého tygra a chránit ho před obrněnci vrhacími oštěpy.

Ve Far Cry: Primal mě asi nejvíc bavilo samotné prostředí. Zdejší příroda je atmosferická a krásná. Nížiny u řek plynule přecházejí v kopce, hory a každá vrstva obsahuje svou charakteristickou faunu. V kopcích může najít vchody do jeskyní a větších podzemních labyrintů, které na druhé straně ústí do řeky. Design světa je parádní. Hrál jsem verzi, která byla optimalizovaná pro původní PS4. Detaily trochu osekané, běžící na 30 fps a stejně se mi to dostalo do paměti, protože se to hrálo výborně. Teda, po nějaké době zvykání si na 30 fps. Už jsem si na dnešních standardních 60 hodně zvykl a je to znát. Obtížnost je těžší na začátku. Jakmile jsem se naučil schopnosti a hlavně léčení bez masa, už není potřeba si moc věcí hlídat a těžká obtížnost není těžká.

Far Cry: Primal není o příběhu. Je o dobývání světa a dokáže vykouzlit nezapomenutelné chvíle. Třeba ten moment, když jsem naháněl královnu Izilů v její domovině a naskočila k tomu ta boží hudba od Fever Ray. Hned se mi nahrnula krev do žil a já si to, v tu chvíli, maximálně užíval.

Nejsrandovnější zvíře je jezevec.

Herní doba: 51 hodin
Kompletace: 99 % (jedno zvíře jsem neulovil)
Obtížnost: normální/těžká

"Cesta do pravěku"

Pro: design světa, krásná živoucí příroda, dobývání světa

Proti: málo možných aktivit na obrovské mapě, někdy až přepálená arkáda, která nekoresponduje s vážnou atmosférou

+20

Micro Machines

danny21danny21
Dohráno
  • PC 70
Soupeření miniautíček ( angličáků ) v prostředí rodinného domu včetně interiérové domácnosti, minimálně vizuálně, prošlo před očima záplavy devadesátkových pařmenů. V hlavě mi utkvěl hlavně pády z jídelního stolu, souboje na kulečníkovém stole nebo ve vaně s pěnou. Zábava byla zaručena díky soubojům o body,  autíčka se nikdy nezničila, jakmile se jeden z aktérů dostal mimo obraz, bodík se připsal a začalo se od začátku. S odstupem času samozřejmě působí jednoduše, ale tenkrát převládalo nadšení – 70 %
+10

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 50
Je tomu již dvacet let,
cítím se jak starý kmet,
co jsem dohrál tuto hru,
stým mi zvedl závoru.
Byla minulá něděle
a já si dal své repete.

Psal se počátek roku 2004 a já měl před zrakem svým notoricky známou game4 you krabičku s Nastou a Ivanem. Vrazil jsem cd do své omšelé cd mechaniky a přes oběd to dohrál. Pokud opominu půl hodinové načítání filmečků, byla to rychlá a zábavná jednohubka. O rok později jsem se rozhodl si Morozka v herní podbě zopakovat, leč CD již nebylo v brilantním stavu, neb sloužilo většinu času jako podtácek na kafe či čaj. Tudíž nejen filmečky ale i přechody mezi lokalitami trvaly nyní půl dne. V jednu osudovou chvíli při hraní se najednou ozvalo "prásk" a cd/ podtácek byl zdecimován na desitky malých kousíčků. V následujícíh letech jsem se marně snažil tuto kulišárnu sehnat a úspěšně zprovoznit.

Bylo tomu až tento týden, co jsem si naplnil svůj dětský, nyní již dědovský sen.

Pohádkovou předlohu můžete adorovat, můžete ji hejtit, oba tábory chápu a soucítím s nima. Leč co onomu bolševickému dílu nelze upřít je jeho unikátní šarm a na tu dobu (v rámci žánru) nevídaná forma nadsázky, která docela dobře balancovala s teatrálností ba i mírnou infantilností některých pasáží.

Tudíž mne překvapilo jak "přízemní" tahle hra je. Což neberu ani moc jako zápor. Na jednu stranu oceňuji, že se autoři nesnažili tlačit na pilu a udělat hru za každou cenu "vtipnou" jako tomu bylo u Horké léto 2 ovšem na druhou stranu se ze hry vytratilo ono kouzlo, které dělá film tak zapamatováni hodným. Hlavně upozadení některých postav mrzi. Třeba Marfuša, líná, rozmazlená, leč pěkně vostrá děvčica louskajíc očechy v tlamě a holka, která se nebojí jít pro ránu daleko "Co chceš? Zbláznil ses? Ruce i nohy mi mrznou! Rychle mi přičaruj ženicha a peníze, moc! Tak dělej!" je tu jen těd jen romazlená a líná. A samozřejmě pra-otec podpantofláků a king veškerých paroháčů, dědek/tatínek "Už mlčim, už mlčim" je tu těd jen omšelý, tichý, ale celkem milý stařec. Jediné postavy, které si plně zachovaly svou osobnost je Nastěnka, Dědeček hříbeček a do jisté míry Ivan, ikdyž tam to taky někdy trochu skřípe.

Obecně vzato je tu vidět velký posun oproti horkému létu 2. Vícero dabérů, lepší animace, rozmanitější prostředí a kvalita dabingu. Ale i tak to působí místy dost amatérsky. Takový Polda, který vyšel o dva roky dříve překonává mrazáka skoro v každém aspektu, kromě snad hádanek, které tu jsou jednoduché ale překvapivě logické.

Když je řeč o dabingu, tak ten je dosti rozporuplný. Nejstabilnější a nepřesvědčivější výkon podává Klára Sedláčková jako samotná Nástěnka. Velice milý, místy až roztomilý hlas a poměrně přirozená intonace, nikdy nezněla pře-afektovaně, jako tomu bylo ve filmu. Runner up by byl pravděpodobně Martin Dejdar, jehož pařez, malíř a drak stojí za pochvalu. Dále pak netopýr, včely a kytka masožravka, se kterou proběhl i nejvtipnější dialog v celé hře. Musím pochválit mjuzik, které je tu sic poskrovnu ale rozhodně ji nelze upřít kvalitu, do chaloupky v první epizodě jsem se vracel doprovolně jen právě kvůli muzice.

Pár detailů jako titulky vzhůru nohama u netopýra nebo změna animace chůze při Ivanově proměně mne taky potěšilo. Hra je velice krátká, o nic delší než samotný film. Je mi jasný, že z technických či časových důvodů nemohli autoři všechny scény z filmu do hry zapracovat. A ty, které byly vymyšleny moc celému příběhu nepřidávají.

Takže, proč jesm vlastně hrál tohle místo novýho God of War? Nostalgie, mrcha jedna, mě k tomu donutila. Ale vlastně ji to nemám za zlé, neb ted už vím, že se k této kultovce jakživ nevrátim.
+12 +13 −1

DREDGE

KejteeKejtee
  • PS5 85
Kto má rad rybárčenie s prímesou tajomna, mal by sa pustiť do tejto hry. Nie len, že bola veľmi návyková, ale jej dĺžka bola tak akurát ideálna aby neprestala baviť.

Hráč robí vlastne stále dookola to isté- chytí ryby, predá ich, kúpi si za to vylepšenie aby mohol chytiť viac rýb a predať ich za viac peňazí atď., ale napriek tomu je to fakticky dobrá hra. Samozrejme, že nejde len o peniaze. Hru sprevádza príbeh a rôzne úlohy pomáhajú hráčovi preskúmavať okolie súostrovia. Na to aby mohol pokračovať musí mať vybavenie vhodné pre danú oblasť. V jednotlivých častiach sa vyskytujú NPC postavy, ktoré po splnení questu ostávajú aktívne v podobe obchodníkov, ktorí majú v zásobe pár dobrotiek.

Hru by som neoznačila ako obtiažnu ale pár pasáží, ktoré mi dali zabrať, tam boli. Hlavne by som si nikdy nebývala pomyslela, že plavba v noci po mori môže byť tak strašidelná a že loďka, ktorá na teba priateľsky húka nie je v skutočnosti žiadna loďka.

Dredge má dva konce. Pre jeden z nich musí človek splniť aj pár vedľajších questov ale myslím, že to je tak nejak samozrejmé, že keď hra baví, tak tie misie sa plnia samé.

Som rada,že som mala možnosť zahrať si túto hru. Bol to fakt pekný a tématický zážitok.
+15

Syberia

berry1009berry1009
Dohráno
  • PC 85
V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do malebné vesničky Valadilene za zdánlivě jednoduchým úkolem: získat podpis jediné vlastničky obří továrny na automatony a tím předat firmu do rukou obří hračkářské společnosti. Jak je ale zřejmé, tak jednoduché to nebude.

Hned v úvodním minifilmečku jste totiž svědky prapodivného pohřbu, kdy "roboti" nesou pomalým tempem rakev, a vy později zjistíte, že s osobou uvnitř rakve jste se měli setkat. Co tedy dále? Pátrání po dědici začíná!

Hned ve zmíněné úvodní sekvenci na vás dýchne melancholická, až snová nálada a hra vás uvede do atmosféry velmi milé adventury. Z hlediska tématu se nejedná o klasicky humornou hru, ale atmosférický kousek s pohlcujícím příběhem. S Kate se velmi rychle sblížíte a toužíte ji provázet na její cestě vedoucí do neznáma. Sama protagonistka si oproti prvotní nechuti začne cestu užívat čím dál více, a stejně tak by to mělo platit i pro hráče.

Co oceňuji nejvíce z hlediska hratelnosti je to, jak hra pracuje s inventářem. Nenachází se v něm žádné zbytečné předměty. Po celou dobu ani jeden! Pokud předmět využijete a již ho nebude potřeba, prostě z inventáře zmizí. Pokud budete potřebovat předměty dále, hra si poměrně přirozenou cestou poradí s tím, abyste je v lokaci nezapomněli. Nečeká vás typické zkoušení všeho na vše nebo nesmyslné kombinování předmětů v rámci inventáře. Vše je jednoduché, logické a dá se vyřešit. Menší pixelhunting hráče bohužel nemine, jelikož aktivní předměty v lokaci nejdou zvýraznit. Nejedná se naštěstí o nic závažného.

Vezmeme-li v potaz rok výroby, grafika je velmi stylová a skvěle doplňuje celkovou atmosféru hry. Designéři si dokonce v některých lokacích dali tu práci a posloupnost úkolů navrhli tak, abyste nemuseli zbytečně chodit z jedné strany mapy na druhou. Pokud už s místem či předmětem nemůžete interagovat, máte veškeré úlohy s ním spojené vyřešené.

Mám-li něco vyčíst, bude se jednat o technický stav související se stářím hry. Přesto, že jsem hru spouštěl přes steam, dvakrát mi spadla. V situaci, kdy nemáte k dispozici autosave a nějakou dobu jste si neukládali, budete lehce frustrovaní jako já. Může to souviset i s tím, že jsem si ke hře stáhnul (částečnou) češtinu včetně dabingu. Stačí hru průběžně ukládat a tolik to nezabolí.

Pokud se tedy chcete vydat na příjemný výlet s milou hlavní hrdinkou plným emocionálních momentů a příběhů, rádi čtete text a řešíte středně obtížné, ale vyřešitelné hádanky, neváhejte a vydejte se na cestu do Syberie.

Pro: atmosféra, práce s inventářem, postavy

Proti: Hra může padat

+32

Still Wakes the Deep

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XboxX/S 75
Hru jsem začal hrát hned po launchi v game passu, takže už se mi za ty zhruba tři měsíce trochu vytratila z paměti. Takže komentář bude stručnější.

Hra se odehrává v sedmdesátých letech na ropné plošině u Skotska. Na začátku se dozvíme, že místní těžaři vrtali příliš hluboko a to stejně jako nenažraní trpaslíci v Pánovi prstenů neměli dělat. Hned od prvního traileru mě hodně zaujalo prostředí ropné plošiny a ve hře se to jenom potvrdilo. Ať už jsem se pohyboval po "venku" většinou bičován větrem a deštěm, uvnitř v temných zatopených skladech nebo sklepech nebo v počátku relativně bezpečných ubytovacích prostorech, všechno vypadalo velmi uvěřitelně a přitažlivě a celou dobu mě kulisy hry ani trochu nenudily.

Hra je typickým walking simulátorem, hádanky v podstatě nejsou, zabloudit není kde a jenom jsem se nechal unášet příběhem, vyprávěným dialogy s kolegy ať už napřímo nebo velmi často pomocí telefonu, který spojuje jednotlivá pracoviště na plošině. V některých recenzích jsem jako výtku zaznamenal, že ve hře jsou flashbacky mimo plošinu a že to vytrhává z vtažení do problému na plošině, ale s tím musím nesouhlasit, jsou tam během celé hry dvě nebo tři takové situace, jsou krátké a doplní backstory hlavní postavy. Hru provází fantastický skotský dabing a při některých "chlapských" interakcích mezi ropaři jsem se nahlas smál.

Na Game Pass je to super hra, platit plnou cenu by asi bylo spornější, ale hodně jsem si to užil. Předplatitelům nebo kupujícím v nějaké slevě rozhodně můžu doporučit, je to opravdu jenom průchod, třeba S.O.M.A. a její puzzly by se ve srovnání s tímto dala označit za logickou adventuru, ale nevadilo to a opravdu mě to bavilo.
+12

Rage 2

FeidiasFeidias
Dohráno
  • PS4 70
Tento komentář píšu s odstupem času. Rage 2 jsem dohrál před rokem a nyní se pustil do prvního dílu. Při této příležitosti napravuji tento rest.
Rage 2 se dostalo velmi vlažného přijetí. Nepředstavuje přelom jak po technologické stránce, tak ani po stránce herní. Neznamená to však, že by se jednalo o špatnou hru.
ID software se tentokrát spojil s Avalanche, kteří mají technologii na obrovité otevřené světy. Nutno říci, že svět je oproti prvnímu dílu skutečně rozsáhlý a lokací které lze vystřílet je tu značné množství. Vše ozvláštňuje několik různorodých biomů abychom se pořád nepochybovali jen v poušti. Bohužel však po cca 10 hodinách hraní nastává moment kdy to vše začne být dost repetitivní býť jsou lokace pěkně udělané a aby to nebylo úplně stejné tak dle ikonky poznáme o jakou výzvu se jedná. Jednou je třeba zničit mutanti hnízdo. Podruhé věž Autority, atd. Po akci jsem vždy i hledal veškerý loot na místě abych měl odfajfkovano. Není to úplně výtka. Koneckonců Doom levely jsou v jistém smyslu taky pořád stejné. Obecně jsem jel velmi completionist stylem abych měl na mapě hotové všechno, což se mi asi na dvě výjimky podařilo. 
Co mi na Rage 2 maximálně sedlo je old School rychlý gameplay. To IMHO to co v kombinaci s výše zmíněným činí Rage 2 nadprůměrný a je IMHO lepší než v jedničce. Někdy bych rád napsal komentář i k ní. Dost mě bavilo vyhledávat archy a osvojovat si nové dovednost, zbraně, atd. Poté jsem si vychutnával různá komba:). Rage 2 ve mě znovu probudil touhu vrátit se k retro shooterum jak se jim dnes říká. Najdeme tu i řadu vozidel. Lze jezdit závody a je to vlastně trochu takové malé GTA nebo Red Faction Guerrila. Závody mě ale moc nebaví, tak o tom se tu teď moc rozepisovat nebudu.
Příběh je v podstatě doplňkem této hry podobně jako v sérii Just Cause. Tím je tedy oproti jedničce horší. Rozhodně bych tuto hru nehrál kvůli příběhu. Onen rozlehlý open world je sice krásný, ale není oproti jedničce příliš detailní. Mimo lokace v pustině vlastně kromě krásných hor,  skalisek a skalisek nic není. Dobře, je to trochu nadsázka ale v podstatě je to pravda. Inu větší je logicky je logicky méně detailní (nechápu jak modeři v pár lidech zvládli udělat Fallout London).
Sečteno a podtrženo: doporučuji zejména těm co mají rádi ID rychlou akci, open worldy a stylové sci-fi postapo. Naopak nedoporučuji někomu kdo by očekával komplexnost Cyberpu ku nebo Falloutů.

Pro: Krásný open world, rychlý retro gunplay, podařené ability

Proti: Průměrný příběh, méně detailní svět.

+17

Castle of Heart

AvatharAvathar
Dohráno
  • Switch 50
O Castle of Heart som sa dočítal, že jeho tvorcovia sa inšpirovali Dark Souls. To by ma zaujímalo, v čom presne... Hra síce svojou estetikou DS môže evokovať, ale inak je postavená na úplne odlišných princípoch. Dokonca nie je ani nejako zvlášť náročná (a na easy obtiažnosť už vôbec nie). Vo výsledku je to viac-menej klasická akčná plošinovka.

Príbeh je jednoduchý. Zlý čarodejník unesie milú kamenného rytiera a ten sa ju vydáva zachrániť. Čo si budeme hovoriť, nie je to úplne najsofistikovanejší kus, ale tak dobre, tieto hry osobne hrám pre iné kvality. Hráč teda musí prejsť celkom 20-timi levelmi, poraziť pár bossov a na konci zlého mága. Dialógy sú dosť tragické a celkovo to po stránke príbehu pôsobí, akoby to niekto zlepil počas jedného popoludnia. Ale ako vravím, ak by bola hra zábava, nevadilo by mi to. Žiaľ, nie je.

Prostredie je celkom vydarené a dokonca aj dobre funguje ten 3D háv v žánri, ktorý býva väčšinou 2D. Grafika je tiež v pohode. Súboje sa ale nevydarili a sú otravné a nudné. O nejakej stratégii pri nich nemôže byť ani reč, človek sa proste len otrávene presekáva dopredu. Zaujímavosťou je, že hráčovi postupne ubúda zdravie. A to stále, teda aj keď naňho nikto neútočí. Zdravie sa zvyšuje práve zabíjaním nepriateľov, prípadne zbieraním plazmy z truhlíc/bední. Cieľom je v zásade čo najrýchlejšie dobehnúť k checkpointu, ktorý zdravie zase naplní.

Niekomu by to mohlo pripadať ako mimoriadne obmedzujúce, ale me to vlastne ani nevadilo. Checkpointov je totiž dostatok a v tomto ohľade som nemal výraznejšie problémy.

Poznámka na okraj: čo ma neskutočne štvalo, bol hnusný pípajúci zvuk, ktorý zaznie pri každej smrti. Pôsobilo to ako vystrihnuté z nejakej grotesky. Takýto efekt by sa hodil možno do Maria, ale v dark fantasy pôsobí ako päsť na oko. Navyše to mimoriadne otravuje, hlavne keď musíte nejakú komplikovanejšiu pasáž opakovať.

Takže teda: dohrať sa to dalo, ale žeby to bola nejaká veľká švanda, to sa povedať nedá. Keďže som hru kúpil v zľave za nejakých 99 centov, tak ma to ale príliš nemrzelo. Prípadným záujemcom tiež odporúčam počkať na výpredaj.

Pro: vizuál

Proti: súboje, nudní nepriatelia, málo bossov, žiadna veľká výzva

+10

The King of Dragons

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 75
Série mlátiček Capcom Beat 'Em Up Bundle se přesouvá do fantasy světa a hlavně přináší několik zajímavých změn.

Příběh asi není potřeba moc komentovat, prostě je potřeba se probojovat hordou nepřátel a zabít draka. Tentokrát je zde 5 dostupných postav, které je možné měnit mezi úrovněmi nebo při continue. Osobně jsem si nejvíce oblíbil základního válečníka a trpaslíka se sekerou. Celkem zajímaví byli mág a hlavně lukostřelec s možností zabíjet na dálku. Bohužel jsem byl vždy během chvilky stejně obklíčen hordou nepřátel, takže to moc výhodné ve výsledku pro mě nebylo.

Další novinkou je levelování, kdy postava za zabíjení a získávání pokladů dostává body a po dosažení určité úrovně se zvětší počet životů, zlepšuje se zbroj, apod. Díky tomu mám důvod rozmlátit každý sud a truhlu, co mi přijde do cesty.

Přišlo mi, že zde šla obtížnost mírně dolů, minimálně v první polovině hry. Zde jsem sice i tak pravidelně umíral, ale zdaleka ne tak často, jako u předchozích her. Úrovně mi pak přišly o něco kratší. Celkem mě zamrzel bug před finálním bossem, kdy se hra zasekla a boss se neobjevil. Už jsem se lekl, že to budu muset hrát celé znova, ale naštěstí mě napadlo nechat vypršet čas a dát continue. Boss se následně normálně objevil. 

Celkově mě hra bavila o něco více než dvě předchozí ze série. Možná bych ji ocenil více, kdyby byla malinko delší.
+10

LEGO Jurassic World

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • Vita 60
Hra LEGO: Jurassic World mě bavila postupně čím dál tím víc. To však úplná výhra není, zpočátku jsem se totiž nebavil prakticky vůbec. V podstatě jde o naprosto klasickou LEGO hru, kterých existují již desítky s tím, že PS Vita verze je (opět) ořezaným derivátem hry pro „velké konzole“ a PC. Úrovní je tak sice k padesátce, až na pár výjimek je to vždy záležitost na pár (doslova) minut.

Několik LEGO her za sebou už mám a v jádru stále nachlup stejná hratelnost v mých očích už prostě ztrácí dech. Tentokrát mi vyloženě vadilo, že napoprvé je prakticky vyloučené úroveň kompletně splnit, jelikož nejsou k dispozici postavy s potřebnými schopnostmi. První průchod se tak opět nese v probíhání krátkých úrovní plných uzamčených míst a tajemství s tím, že absolutně nemá smysl snažit se jednotlivé pasáže prozkoumávat.

Úrovně hráče provedou čtveřicí „Jurassic“ firmů až po tehdejší novinku v podobě prvního Jurassic World. Jednotlivé pasáže se snaží reflektovat události filmů a přidávají pro sérii typický humor a nadsázku. Sranda je to ale spíše pro mladší hráče, byť pár milých vtípků se najde. Cutscény jsou opět poslepované z dialogů přímo z filmů. Audiostopa je však v hodně mizerné kvalitě a rozhodně se nedá říci, že hráč předlohy neznalý by měl šanci příběh pořádně pochopit. Vzhledem k regulérně špatnému ozvučení dialogů bych tak klidně viděl LEGO postavičky opět němé, jak tomu ostatně bylo v původních LEGO hrách.

Přijde mi, že Jurassic Park/World licence je celkem vhodná pro LEGO stavebnici, už ne tolik pro hru. Postav jsou tak opět desítky, většinu však tvoří podržtažky jako „Údržbář Jim“ „veterinář“ či spousta dalších zaměnitelných postaviček, které ve filmech sice možná byly, absolutně si je však nepamatuji. Od relativně omezené pestrosti panáčků se odvíjí i nepříliš zajímavé (většinou již několikrát viděné) schopnosti. Často se například budete přehrabovat v dinosauřích hovnech, třeba abyste z nich vyškrábli nanuk… ok.

Věc trochu zachraňuje alespoň přítomnost dinosaurů, kteří však ke slovu v klasických úrovních přijdou jen sporadicky. Jejich schopnosti si defacto osaháte až ve dvou bonusových levelech, jež zaberou opět jen pár minut. Je celkem dobře, že hra obsahuje jen velmi málo soubojů, jelikož jde opět o LEGO klasiku o mačkání jednoho tlačítka a nulové penalizaci při neúspěchu. LEGO Jurassic World je tak prostě jen další LEGO hra bez jakýchkoli větších ambicí či inovací, navíc v nepříjemně ošulené verzi pro PS VITU. Pobavit se u toho dá, spíše však až v druhém průchodu s dostatečným počtem postav. Celé to působí jako taková povinnost… zkostičkovali jsme další populární licenci, jede se dál!   

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; fyzická kopie

Pro: Hratelnost stále (do jisté míry funguje); dinosauři

Proti: PS Vita verze je opět hodně osekaná; nulové inovace; některé prvky hratelnosti už začínají vadit; špatná kvalita audia

+11

STASIS: BONE TOTEM

raisenraisen
Dohráno
  • PS5 90
Po delší době jsem zvolila jako svoji další hru klasickou adventuru a těšila jsem se především na příběh a jeho zasazení. Průzkum zdánlivě opuštěné plošiny na moři zněl slibně a čím dál ve hře jsem se dostávala, tím více mě příběh zajímal a chtěla jsem vědět, co bude dál a k čemu to všechno spěje. Líbilo se mi, jak hra postupně dávkovala nové věci a jak zjištění postav pozvolna gradovalo až k úplnému konci. Vždy jsem si říkala, že jsem toho už objevila hodně a že teď už jen nějak dojdu ke konci, ale zase mě hra dokázala překvapit a přijít s něčím převratným až šokujícím.

Úvodní dva hrdinové Charlie a Mac mi byli sympatičtí a rozhodně musím pochválit tvůrce, jak na tak relativně krátkém prostoru dokázali rozvinout jejich charakter. Po chvíli přibyl ještě robotický medvěd Moses, který byl... zvláštní. Vzhledem spíše připomínal nějakou postavu z hororu než hračku určenou pro dítě, ale jeho naivita a bezprostřednost mi hned přirostla k srdci. Skvělou práci dle mého udělali dabéři těchto postav, protože dokázali na mě skvěle přenést pomocí svých hlasů emoce i pocity postav. Měla jsem dojem, že se ti lidé opravdu nacházejí ve stresových situacích a nejsou to jen herci, kteří čtou daný text. Naopak dabing Mose byl oproštěn jakýchkoliv emocí, jak se už na robota sluší, a vlastně to kolikrát na mě dost zapůsobilo, když před sebou měl nějaký hrůzný výjev, ale oznámil to svým kolegům jako něco běžného. Osobnosti a profesní zaměření hrdinů se přenesly třeba i do toho, jak každá z postav okomentovala jinak jeden předmět. Zatímco pro medvěda to byla hračka, tak Charlie, inženýr, mi dokázala svým komentářem i poradit, co se s danou věcí dá udělat.

Byla jsem zvědavá, jak se hra bude ovládat pomocí ovladače a není to zlé. Sice mi manipulace s předměty, které si postavy mohly předávat mezi sebou, přišla místy neohrabaná, někdy hra i nereagovala správně, ale jinak jsem si nemohla stěžovat. Bylo fajn, že si šlo nechat zvýraznit aktivní místa, přepínat mezi nimi a číst si jejich popisky, protože kolikrát postava sice k danému místu přišla, ale stále se mi zobrazoval popisek jiného místa a nešlo hru donutit pomocí pohybu postavy mi ukázat to místo, u kterého stála. Tohle samozřejmě odpadá u PC, kde je k dispozici kurzor a lze tak ukázat na místo, které chci vidět.

Výjimečně se některé situace odehrály pomocí cut-scén, které dovedly vybudovat atmosféru a napětí a byla jsem ráda, že jich je ve hře tak málo, neboť o to více jsem si jich užívala. Hudba a zvuky na pozadí se dobře doplňovaly, i když by mi nevadilo, kdyby si tvůrci se zvuky v prostředí pohráli více a nějaké další přidali. Řešit hádanky mě bavilo a neměla jsem pocit, že by byly nějak extra těžké. Když jsem se zasekla, tak to bylo spíše kvůli tomu, že jsem někde něco přehlédla, nebo mě prostě nenapadlo, že by to mohlo jít.

Hraní mě bavilo od začátku až do konce především díky příběhu a postavám, i když jsem si vždy musela vynahradit dost času a klidu, neboť hra nabízela ke čtení spoustu deníků a poznámek. Těch bych já osobně uvítala méně, ale nebylo to nic, co by mě odrazovalo.
+21

Spellcross: Poslední bitva

ajneajne
Dohráno
  • PC 95
Tak po dlouhých letech jsem konečně pokořil tento mezník. Docela dlouho jsem měl za to, že jsem tuto hru již kdysi dohrál, ale v tomto případě byla paměť zastřená. Spellcross je jednou ze srdcovek, a dle mého pohledu jednou z nejlepších tahových her. Hru přinesl onehdy bratr jako součást časopisu Excalibur, součástí časopisu byl i průvodce rozhraním a základní herní strategie.

Grafická stránka hry mne zaujala hned na první pohled, a dodnes ji považuji za nádhernou. Vše vypadá jak má, a drží výbornou atmosféru. Ta je hodně temná, neboť tématem je napadení lidstva magickými nepřátelskými bytostmi, jenž z počátku působí neporazitelně. V rukou hráče se osud postupně obrací. Je to zápas moderní vojenské techniky proti fantasy bytostem. Už tato kombinace dává hře unikátní pocit.

Rozhraní hry tvoří dva bloky. Prvním z nich je strategická mapa. V mapě je možno plánovat svůj další útok, spravovat jednotky a určovat tok zdrojů mezi výzkumem a finančním kontem. Obojí je nutno vyvážit, neboť bez pokročilých jednotek není možné soupeře porazit. Bez financí ale jednotky nekoupíte a nevylepšíte. I zde plánování probíhá na tahy. Čím víc uzemí hráč osvobodí, tím více má času a zdrojů.

Druhou částí je samotná bojová mapa, kde v rámci jednotlivých tahů posouváte své jednotky a útočíte na nepřítele. Hodně se zde klade důraz na využití terénu, neboť ten znatelně ovlivňuje dohled a dostřel jednotek. Zásadní pravidlo - vylez na kopec. Ten, kdo je nahoře, má zásadní taktickou výhodu. Jednotky v boji získávají zkušenosti a ztráta jakékoli jednotky tak většinou znamená nahrání hry. Protože jednotky jsou drahé, a hlavně zkušenosti se získávají dlouho - nejde prostě nad ztracenou jednotkou mávnou rukou.

Tím se dostává na povrch i frustrující část hry - její obtížnost. Jelikož vše probíhá v tazích, stačí špatný krok, a už jen bezmocně koukáte, jak v rámci svého tahu soupeř likviduje vaše nejlepší jednotky. Často soupeř opanuje strategicky výhodná místa, a některé jeho jednotky jsou naprosto "overpowered".

Zvuková stránka hry je také výborná. Zvukové efekty a hudba drží správnou atmosféru. Jednotky jsou dabované, nicméně jejich hlášky se pořád opakují, mají minimální variabilitu.

Na čem je nejvíc znát zastaralost hry, tak to jsou filmové předěly, na kvalitě animace a videí se podepsal čas nejvíc. Nicméně je obdivuhodné, že tato pecka dokáže běžet již na počítači s CPU řady 486. Dnes se dá hrát na moderním PC pomocí DOSBoxu. Funguje to celkem obstojně, občas to havaruje, něco mi nešlo vůbec (encyklopedie), ale je to hratelné a dohratelné.

Hra má i své mínusy, jak jsem psal, obtížnost umí být někdy frustrující, a později se dostaví určitá repetitivnost. Hlavně variabilita úkolů je malá, naprostá většina misí zní - znič všechny nepřátele, občas dostaň někoho někam či dostaň se někam. Minimálně jde o zničení či zabití někoho konrétního.

Herní příběh je poměrně jednoduchý, ale vhodně doplňuje atmosféru a dává hráči smysl pokračovat.

Dohromady ale považuji Spellcross za herní klenot a nejlepší hru od našich Slovenských sousedů. Na svůj obrovský věk vypadá stále skvěle a má velkolepou atmosféru.

Pro: Skvělá atmosféra, stále výborná grafika, ozvučení

Proti: Občas obtížnost

+17
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 21 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 11 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 28 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 11 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 28 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 9 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 26 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 11 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 3 dny
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 18 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…