Poslední komentáře

Pokud si sem tam před spaním dopřáváte hodinku filozofie, určitě se dostanete do bodu, kdy řešíte existenciální otázky typu jaký je smysl života nebo proč vědci nepoužijí účinné látky z dezinfekčních gelů na výrobu vakcíny proti coronaviru. Troufnu si tipnout, že alespoň jednou vás napadla myšlenka – Jak by vypadal svět bez žen? Odpověď by pro vás mohla být hra Lisa: The Painful. Hra vytvořena v RPG Makeru, o které si troufám říct, že je jednou z nejlepších her v tomto odvětví, ne-li nejlepší.

Lisa: The Painful se může pyšnit skvělým a dospělým příběhem, který se točí okolo (ne)hrdiny Brada Amstronga a jeho cesty za záchranou jeho nevlastní dcery Buddyho ve světě, kde již roky nežijí žádné ženy.
Děj je dobře napsaný, je silný a funguje. Vyprávění je poutavé, dokáže překvapit a dobře balancuje mezi depresivním postapo a černou, místy až infantilní komedií. Olathe – svět, do kterého je Lisa zasazena má poměrně věrohodné budování světa – místo penězi se zde platí pornáči, shlukují se zde gangy, kulty a je zde mnoho dalších detailů, které bych nerad vyzrazoval.
Brad jako charakter je rozporuplná, ale z hlediska vyprávění silná postava, na jehož charakter lze nahlížet z několika perspektiv a každý může Brada a jeho činy pochopit jinak. A tedy závěr - kdy se chvilku před smrtí Brad zeptá Buddyho, zdali konal dobře, když se vydal na jeho krvavou epopej za záchranou Buddyho zůstává na samotném hráči.
Líbilo se mi také, že jsem nebyl tolik krmen informacemi, ve smyslu, že některé podrobnosti děje jsou naťuknuty, ale nikdy nejsou přímo řečeny. Tudíž si vy sami musíte domýšlet, jak co to tedy vlastně je. Příběh takový, jak mi byl naservírován skvěle funguje, a tudíž mi ani nijak nevadí fakt, že moje rozhodnutí nijak neovlivňovali děj.

Asi nejvíce ze všeho jsem se obával netradičního 2D, nebo chcete-li plošinovkového pohledu. Obával jsem se, zdali na toto designérské rozhodnutí nedojede explorace světa a hra nebude lineární. Odpověď ale zní ne. Je zde opravdu mnoho míst, které lze objevovat, navštívit, prozkoumat a které doplňují lore světa a naťukávají podrobnosti příběhu, které jinak nejsou během hlavní dějové linie řečeny. Zároveň se alespoň na polovinu míst nepodíváte v souvislosti s hlavní dějovou linií. Po dohrání hry jsem záhy zjistil, že jsem se připravil o jednu celou oblast v důsledku nepatrného rozhodnutí, které jsem během hraní učinil.
Jediné, co bych vytknul je, že zde můžete padat z hran plošin a tím pádem pádem umřete. Existence tohoto mi v zásadě nevadí. Vadí mi však to, že jsem občas spadl, protože jsem nestihl včas zareagovat na některé tyto hrany, protože se nacházely hned u přechodu do další části lokace.

Souboje jsou zde, stejně jako u většiny her vytvořených v RPG Makeru, tahové, avšak s tím rozdílem, že Brad může dělat komba, která sami naklikáte během jeho tahu. Když naklikáte specifickou kombinaci Brad provede speciální útok, který protivníkovi udělí nějaké to poškození navíc. Tyto speciální útoky můžete také rovnou provést z bojového menu a tudíž ho nemusíte vždy naklikávat. Připravíte se ale o dodatečný útok, který klikáním způsobujete.
Zvláštností hry je také pestrá paleta parťáků, které můžete během hry potkávat. Dohromady se můžete setkat až se 30 společníky, kteří se k vám přidají, ať už z vlastní vůle, tak za splnění vedlejšího úkolu.
Nutné je také podotknout, že zde není aspekt grindění. Během hry potkáte nespočet bossů a když budete na nějakého krátký nebo vám bude dělat problémy, není potřeba abyste grindili. Míst určeným náhodným "přepadovkám" je zde málo a vždy za ně dostáváte úplný prd, co se zkušeností týče. Místo toho je lepší prozkoumávat svět, plnit vedlejší úkoly a porážením "jednodušších" bossů si nahnat levely na ty obtížnější.
Soubojů s bossy je zde hodně a bossové jsou sami o sobě zajímavý a každý vždy přinese něco jiného, ať už svým výstředním zjevem, tak útoky. Osobně doporučuji pravidelně ukládat, protože někteří pozdější bossové mají tu sílu vám permakillnout společníka. S tím také souvisí moje výtka – když vám během boje knokautují parťáka a souboj vyhrajete, tak daný knokautovány parťák nedostane ani jedno EXP. Zároveň s tím mi vadí, že mohu své parťáky v partě prohazovat pouze u speciálních "stopů".
Je nutno také zmínit existenci drogy "Joy". Hodně obyvatel Olathu, společně s Bradem jsou na této droze závislý. Když Brad nedostane svoji dávku, tak po určité době "zeslábne". Jeho klasické údery nedávají žádný damage a speciální útoky nejsou tolik efektivní. Tento efekt časem zmizí sám nebo stačí, když se vyspíte. Na druhou stranu, když Brad drogu dostane, tak jeho útoky budou dávat větší poškození a bude obecně silnější. Konzumací Joye však riskujete, že Bradův "absťák" bude častější. Je možné hru dohrát, aniž byste jedinkrát použili Joy, ovšem tato cesta bude ze všech stran lemována strastmi a frustrací.
Jak jsem již zmiňoval, můžete zde spát, čímž se vám doplní zdravý a "mana". Avšak dávejte pozor, kde se rozhodnete ulehnout. Olathe je nekompromisní místo a pokud se rozhodnete strávit noc pod širým nebem, je velká pravděpodobnost, že se vám může něco stát. Okradou vás, celou skupinu otráví jedovatý pavouk, prdnou vám do obličeje, unesou vám parťáka nebo... Se nestane vůbec nic... Tento efekt náhody je jistě zajímavý, ale na druhou stranu jsem upřímně nechtěl riskovat ani jedno z toho. Radši jsem jel přes dvě oblasti a připlatil si za přespání v bezpečném příbytku.

Jak jsem již zmiňoval, rozhodnutí neovlivňují příběh… Tak koho ovlivňujete, ptáte se? Nejednou budete postaveni před rozhodnutí, která jsou opravdu těžká. Zde se totiž nerozhoduje o průběhu příběhu nebo osudu nějaké postavy, či vesničky. Ovlivňujete sami sebe. Dám příklad. Nashromáždili jste si poměrně dost dobrých itemů… Taktéž máte v partě svého oblíbeného společníka, který je opravdu silný a nejednou vás vytáhl z bryndy. Kdybych vám tedy dal na výběr – buď obětujete celý svůj inventář nebo onoho společníka, jak byste se rozhodli? Nebo nahodím lepší příklad. Kdybyste měli třeba obětovat tři své společníky nebo Bradovu ruku, co byste zvolili? Tři společníci jsou hodně velká ztráta, ale vyrovná se to ztrátě Bradový ruky, kdy zároveň s rukou přijde o velkou část atributů a připraví se o nějaké speciální útoky? Rozhodnutí, která jsem činil v Lisa: The Painful byla rozhodně obtížnější než u jakékoliv Telltaleovky, kterou jsem hrál.

Graficky je hra pěkná. Má dobrý cartoonish vibe, který se ale nebojí násilí a humáčských kreatur. Hudba je taktéž zapamatovatelná a příjemně dodává na zoufalé atmosféře hry. Obzvláště jeden motiv ve mně vzbuzoval smíšené pocity, kdy tato jedna skladba zněla pohodově a jakoby vzpomínavě na hezké časy, ale zároveň z ní byla cítit trpkost, která je během hraní všudypřítomná. s hudbou se zde pracuje velice dobře, zejména během dramatických scén, kdy ironicky nehraje hudba žádná a i právě díky tomu jsou ony scény silnější. Tedy alespoň pro mě.

Shrnu své povídáním tím, že Lisa: The Painful je skvělá hra a patří mezi to nejlepší, co může RPG Maker scéna nabídnout a osobně ho považuji za zásadní titul v tomto odvětví. Austin Jorgensen vytvořil zajímavou a neotřelou hru. Měl jasnou myšlenku a tu elegantně vměstnal do této hry. Silný poutavý příběh, explorace zajímavého světa a zábavná hratelnost... To je Lisa: The Painful, kterou nemohu více než všem vřele doporučit.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 5. "Moje jméno je..."]