Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

eFootball PES 2020

  • PS4 85
Od roku 2008 jsem vynechal pouze jeden ročník PSA. Přesto jsem zde nezanechal ani jeden komentář. S tímto ročníkem jsem se to rozhodl napravit. A vyjádřím se k většině módů, které hra nabízí.

Master league: - To nejlepší z fotbalu, co na trhu lze najít. Právě zde se ukazuje, v čem Konami excelují. Skvělý taktický fotbal, spoustu možností, jak si nastavit AI, obtížnost se opravdu zvyšuje s úrovní. Není vlastnost hráče, která by byla přemrštěná a hru úplně ničila. Příliš se vám nestane, že by padaly furt ty samé góly, nebo že by padaly góly, které se ani zdaleka neblíží realitě. Ano, žádná hra se nemůže vyvarovat všem bugům, PES je ale na hony nejlbíže opravdové fotbalové simulaci. A to vše můžete ve verzi LITE dostat dokonce zdarma! Dovedete si toto představit u konkurence?

Become a legend: - Karéra za jednoho hráče, ať už vámi vytvořeného, nebo reálného. I zde se dá poměrně dobře vyblbnout, zábavné to však bylo jen chvíli. Právě v tomto módu se bohužel ukazují největší chyby hry. Jakmile vaše spoluhráče ovládá umělá inteligence, nastává problém. Nesmyslné centry, driblování do outu, nahrávky dozadu, nulová kreativita hráčů. A ten komentář je každou hru otravnější. Zde si moc práce vývojáři nedali, ani zde není vidět pokrok oproti minulým ročníkům.

myClub: - Online hraní proti ostatním a budování vlastního týmu. Zde Konami používá úplně jiný přístup, než EA. Neexistuje trh s hráči, ale agenty, pomocí kterých můžete své oblíbené hráče vyfiltrovat. Nevím, jestli je to zrovna dobrý přístup. Pokud chcete konkrétního hráče, můžete se dosti zapotit. Oproti tomu, hra je velmi štědrá. A tak skoro každý hráč má v týmu messiho, špičkové záložníky, obránce, útočníky i brankáře, a spoustu hvězd z minulosti. Není tedy potřeba sypat do hry další nesmyslné částky. Opět, jaký to rozdíl oproti ostatním vývojářům.

Ostatní módy: - Poud vám ani toto nestačí, hra nabízí různé další možnosti. Když vynechám obyč hru proti AI nebo po síti, různé ligy apod., máme zde možnost hrát po síti s několika hráči najednou, přičemž ovládáte několik hráčů podle určité logiky. Vyzkoušel jsem jednou, a to asi stačilo. Zajímavý nápad, nicméně příliš chaotický.

Slovo závěrem: - Letos se nejvíce ukazuje, že PES je úplně nikde jinde, než FIFlenA. Umělá inteligence super, žádné OP sprinty, krásná plynulá hra. Graficky taky mnohem lepší. A lze ji dokonce hrát i zdarma! A že nemá licence? Nevadí, komunita téměř ihned po vydání vytvoří mody, které opraví veškerá jména, přidá chybějící ligy, loga, stadiony... Doufám, že EA jednou doplatí na svojí chamtivost, třeba právě v licencích. Pokud máte rádi kvalitní fotbal, ani se jinam neobracejte a rovnou se ponořte do PES. Nebudete litovat.

Pro: Nejlepší fotbal na trhu, atmosféra, hratelnost, simulace fotbalu

Proti: Licence, komentátoři, kariéra hráče

+11

Halo 4

  • PC 75
Halo 4, posledni dil v MasterChief collection an PC. Uzavreni pribehu s Forerunners. Ve zkratce? Vic Halo a pokud vas Halo bavilo i predtim, tak myslim, ze Halo 4 opet potesi.

Halo 4 bylo pro me ze zacatku a potom na konci zklamani. Jednak jsem si rikal, ze po tolika dilech boje s Covenant jich uz mam plne zuby a jednak, alespon v me verzi, me hrozne matl zvuk. Jako by se siril jednoduse podle vzdalenosti, bez ohledu na prekazky a rozlozeni urovne. Misto toho, aby se hluk strelby siril chodbou, tak v misntosti, ktera v rozlozeni urovne byla vedle ni (ale pres tluste zdi) byl hluk slyset jako by se del hned vedle me. Na konci potom byl ubijejici quick-time event s kterym se po celou hru nesetkame a tu se nahle objevi, aby cloveka, co to neceka jen vytrhl z pribehu reloadem.

Avsak oproti jinym dilum, ktere me hodne bavili (ODST zejmena), tak i Halo 4 mel sve skvele momenty a myslim, ze ve sve podstate vsechny jsou zalozene na novych prvcich. Nepratele predstavuji taktickou vyzvu, kdy je dobre vhodne prioritizovat cile. Sami se chovaji docela chytre ve snaze hrace zahnat do kouta. Jejich zbrane jsem si dost uzival, ale kazda ma take sve misto a uplatneni (podobne jako puvodni arzenal). I lide dostali do vinku par novinek, obzvlast jsem se bavil pri pasazich v robotovi Mantis nebo pri uziti demolicni pistole.

Obecne je tedy Halo 4 dalsi ze serie Halo. Oproti predeslym dilum budete hodne casto bojovat proti novym nepratelum, prostredi jsou casto vice "pribehova" alias linearni a ne otevrene areny jako driv (avsak i tech je dost). Tedy pokud vas Halo bavilo, zahrajte si myslim i Halo 4.

Pro: mantis, zbrane, novi nepratele

Proti: quicktime event, zvuk

+11

Crysis 2

  • PC 50
FPS s decentní hratelností a velice impozantní grafikou. Dost mě štval (chybějící) systém ukládání. Odehrál jsem značnou část hry, ale nedokončil jsem ji, prostě mě přestala bavit. Neberu to jako chybu hry, zpracovaná je dobře, ale prostě mi úplně nesedla a já navíc nejsem nijak velký milovník FPS.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+4 +5 −1

The Bridge

  • PC 40
Hádám, že hra čerpá inspiraci z Bastion. Jenže ten byl aspoň zábavný.

Grafický styl je pěkný.
Hudba v podstatě chybí, a těch pár akordů se rychle oposlouchá.
První tři světy jsou příliš jednoduché.
Čtvrtý svět začne být zajímavý a náročnější, ale principy změny gravitace vám pořádně nevysvětlí, to si budete muset vyhledat online.
Poslední úroveň a následující "zrcadlové světy" jsou založené jen na hloupostech typu na pixel perfektní pozicování. Mnoho úrovní tam už není logickou hádankou ale spíše obrácenou skákačkou (strefte danou římsu s touto koulí pomocí ovládání gravitace).
Nikde nevíte, na co může šlápnout (a z kterého úhlu) a co je jenom dekorace.
Nahrávací doba je příšerná.

Ale nejhorší ze všeho je, že hra je neuvěřitelně pomalá. Všechny animace trvají věčnost, otáčení gravitace je pomalé, čas ve hře nelze urychlit, a obracení toku času je taktéž únavně pomalé (pokud jste 2 minuty přemýšleli nad úrovní, aniž byste pohnuli postavičkou, a pak se chcete vrátit zpět před tento moment, tak strávíte hafo času koukáním na nehybnou postavu). Celá ta hra je tak líná, že jsem se musel extrémně přemlouvat, abych dohrál i úrovně v zrcadlených světech. Místo aby vás hra nechala hrát, tak plýtvá vaším časem. A všechno to šlo vyřešit tak jednoduše - nechat hráče přeskočit úvodní animace v úrovni a přidat tlačítko pro zrychlení času. Ale není to tam.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+5

Darksiders

  • PC 30
Snažil jsem se do hry proniknout, protože je to známé jméno, ale prostě to nešlo, vůbec jsem si hru neužíval. Celé to na mě působilo jako konzoloidní mlátička s příliš přiblíženou kamerou a repetitivními souboji s nepřáteli.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+6

Bit Dungeon II

  • PC 30
Hra je extrémně základní. Vše se ovládá jediným tlačítkem, postava dokonce i útočí sama. Nepodařilo se mi zjistit, jak se blokuje (ačkoliv jsem studoval instrukce na klávese Esc), protože všechno je na jednom jediném zatraceném tlačítku a všechny animace postavy vypadají velice podobně. Není zde žádné uživatelské rozhraní, žádná nápověda, žádný tutoriál. Herní základy jsou nevysvětlené. Nepřátelé se narodí znovu pokaždé když přejdete z jedné oblasti do druhé (a oblasti jsou extrémně malé, v podstatě jedna obrazovka). Oblasti tvoří bludiště, ale není zde žádná mapa. Mačkáním náhodných tlačítkem časem zjistíte, jak si zobrazit své vybavení (inventář neexistuje) a své statistiky. Hra samotná možná může být zábavná, když se prokoušete přes její neintuitivnost a nevstřícnost a na všechno si přijdete sami nebo to najdete někde na netu. Ale přijde mi, že takto vývojář jen plýtvá hráčovým časem, místo toho, aby hráč ten čas strávil užíváním si hry.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+5

Mark of the Ninja

  • PC 60
Velmi pěkná plížící plošinovka. Ačkoliv toto není můj vysoce oblíbený žánr, tak se mi líbí způsob zpracování. Hra je velmi dobře zvládnuta, a mám jenom lehké připomínky:
* Je zde systém záchytných bodů, takže občas musíte opakovat nesouvisející pasáže pořád dokola. Raději si ukládám postup sám.
* Některé dlouhotrvající zvuky jsou dost otravné, jako např. siréna vřískající v pozadí (velmi hlasitě).
* Ovládání je občas s klávesnicí a myší dost těžkopádné (např. obrazovka vylepšení).

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+4

Quest of Dungeons

  • PC 20
Kdyby toto bylo v předběžném přístupu (velmi velmi předběžném), tak bych řekl, že je to snesitelné. Ale jako plná verze?

Grafika je velmi základní. Uživatelské rozhraní je příšerné. Neexistuje žádný tutoriál ani vysvětlení čehokoliv (vůbec jsem nedokázal přijít na to, jak používat schopnosti - hrál jsem za rytíře, a sekání vždy vypadalo jako sekání, beze změny). Množství obsahu vypadá velice limitované. Tlačítko ke zvednutí předmětů často nefunguje, takže jej musíte mačkat opakovaně, jinak za vámi zůstávají věci. Není zde žádný příběh, žádné pozadí postav.

Upřímně mně přijde, že tato hra je prostě pokus naučit se programovat. Ale zábavná hra toho vyžaduje více.

Celkové hodnocení: Špatná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+3

Deep Dungeons of Doom

  • PC 30
Co se mi líbilo:
* Jednoduchost
* Můžete hrát v krátkých dávkách
* Fantasy RPG motiv
* Vysoká obtížnost (ale až na hraně s přehnanou obtížnosti a některé lidi to určitě odradí)

Co se mi nelíbilo:
* Pravděpodobně port mobilní hry. Písmo je gigantické, doslova se musíte odsunout od obrazovky, jen abyste to mohli přečíst. Tomu nepomáhá, že je písmo rozpixelované (mám rád pixel-art hry, nesnáším rozpixelované písmo). Na obrazovce s 1200p se některé popisky překrývají přes sebe, protože se nevejdou na obrazovku. Proboha.
* Hrozné uživatelské rozhraní. Velmi neintuitivní ovládání mimo souboje - nikdy nefunguje tak, jak by člověk očekával. Většinou můžete vše ovládat z klávesnice, ale něco se musí provést pouze myší (nákupy lektvarů). Ke klávesám není zobrazena žádná nápověda, nikdy nevíte, co se stane, když zmáčknete to či ono tlačítko.
* Velice špatně vysvětleno. Je zde krátký úvod, který vám vysvětlí základy, ale pak je zde spousta pokročilých konceptů, u kterých nemáte nejmenší tušení, jak fungují. Nikde není žádná nápověda (kvůli tomu gigantickému fontu by se tam ani nevešla). Encyklopedie je nepoužitelná. Takže netušíte jak fungují vaše statistiky nebo některé předměty.
* Souboje jsou velmi repetitivní. Kobka obsahuje množství poschodí, ale nikdy nevíte kolik. V kobce se nachází zhruba 4 různí nepřátelé a ti se opakují neustále dokola. Všichni nepřátelé stejného typu mají konkrétní vzorec útoku. Ten pak donekonečna opakují - nesnaží se vás překvapit, nebo využít vaši chyby, jen tupě pořád dokola opakují vzorec, vždy stejně. Jakmile se ho naučíte, tak to přestane být zábava a začne to být zdlouhavá rutina.
* Ovládání nereaguje dobře. Když zaútočíte a pak stisknete tlačítko pro blokování ještě před koncem animace útoku, očekávali byste provedení bloku hned jakmile skončí animace útoku. Místo toho se nic nestane. Takže musíte čekat, až útok skončí, a až poté stisknout blok. Problém je, že animace jsou nepřesné, takže dost často stisknete tlačítko o zlomek sekundy moc brzy - a pak ztratíte život. Takže místo precizního souboje jen co nejrychleji drtíte klávesu, abyste si zajistili blok. Těžce neideální.
* Extrémně závislé na štěstí. Občas najdete dobré vybavení a hodně léčivých lektvarů nebo svatyň. Ale jindy zase projdete 20 pater bez nalezení jediného léčivého lektvaru/svatyně/obchodníka. Takže dost často ke konci kobky někde zemřete jen proto, že jste neměli dostatek štěstí na kořist. Se štěstím souvisí i některé útoky monster, které sdílí stejnou úvodní animaci. Protože nevíte, co přesně se stane, tak se rozhodujete náhodně, a často dostanete ránu, aniž byste tomu mohli jakkoliv zabránit.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+6

Aliens vs Predator

  • PS3 70
Upřímně, ode hry jsem očekával více. Hlavně začátek vypadal velmi slibně (mariňák kampaň). Tísnivá atmosféra, všudypřítomní alieni, zajímavá kampaň. To se ale časem změní v prostou mlátičku s nudným příběhem. V podstatě příběh se dá i ingorovat.
Kampaň za predátora je zajímavý nápad, bohužel v celku nudný. PRostě není moc co dělat. Za aliena by to bylo i zábavné, ale kamera tomu prostě není přizpůsobena. Nedá se zorientovat v prostoru, těžko se odhaduje místo dopadu a směr.

Naětestí hra není příliš dlouhá a jako odreagovačka může sloužit dobře. Nehodnotím multiplayer, protože v době, kdy jsem hru hrál, už žádný multiplayer neexistoval.

Pro: Začátek, nápady za perdátora a aliena

Proti: Příběh moc není, kamera, nuda za predátora

+7

Dear Esther

  • PC 40
Jsem zmaten. Dear Esther se ocitá na samotné hranici toho, co lze stále ještě objektivně nazvat "hrou" v pravém slova smyslu. Vhledem k tomu, jak málo toho tento počin nabízí by mělo být hodnocení poměrně jednoduché a jednoznačné, ale i přesto tu vidím hlasy hodnotící tuto hru jako něco výjimečného, jako něco co si zaslouží pozornost. Ano, pozornost by si hra určitě zasloužila, ale hlavně a v první řadě od svých tvůrců.

Dear Esther je walking simulátor v té nejzákladnější podobě. Tento žánr mám velmi rád a nikdy předtím jsem nebral slova "walking simulátor" jako něco hanlivého, bohužel v tomto případě se skutečně jedná pouze o simulátor chůze a doslova ničeho jiného. Herní doba je rozsahem něco málo před hodinu, ale pocitově vám bude připadat, jako by se herní doba táhla do nekonečna. Náplní hry je skutečně jen pekelně pomalá chůze a průzkum ostrova (tedy aspoň teoreticky, dostanu se k tomu). Dále je vám pak postupně předkládán příběh prostřednictvím krátkých mluvených útržků z deníku. To je všechno. Hra je tedy kompletně postavena na těchto třech pilířích - vyprávění příběhu, herní mechanice (pohybu) a prostředí. Tak si pojďme rozebrat, proč ani jeden z těchto pilířů nefunguje.

Příběh hry je vyprávěn pomocí útržků z deníků několika osob. Tyto útržky vám hra sama na určitých místech přečte a je na vás, abyste si dílky sami slepili dohromady a utvořili jednotný celek, ze kterého můžete vycházet. Celkem standardní záležitost, jenže ouha. V případě Dear Esther se nejedná o žádné nacházení stránek deníku, jednotlivé střípky nejsou nijak svázány s ničím pevným, ve hře není jediný okamžik, který by tento konkrétní ždibek příběhu pevně ukotvil k něčemu skutečnému - postavě, místu, události - nic takového. Tak, jak jdete po pěšině se hra z ničeho nic rozhodne vám předložit zdánlivě náhodnou část příběhu o osobě, o které nic nevíte v situaci která vám není známá. Tímto stylem je vám předkládán příběh, který je takto zcela nemožné zpracovat. Navíc ve hře není ani nic tak banálního jako deník, ve kterém byste si mohli úryvky zpětně přečíst a začít v nich hledat smysl. Samotný styl psaní je pak kapitola sama o sobě - chápu, že asi podléhá osobním preferencím ale ve hře jsou momenty, kdy jsem ani se svou pokročilou angličtinou nebyl schopný pochopit, co se básník snaží říct. Pokud jste schopni interpretovat následující, mnou náhodně vybranou citaci z konce hry (nejedná se o spoiler, ale stejně ho radši skryju), tak asi s příběhem takový problém mít nebudete.

Dear Esther. I have burned the cliffs of Damascus, I have drunk deep of it. My heart is my leg and a black line etched on the paper all along this boat without a bottom. You are all the world like a nest to me, in which eggs unbroken form like fossils, come together, shatter and send small black flowers to the very air. From this infection, hope.

Za druhé, herní mechaniky. V Dear Esther je jedinou herní mechanikou pohyb. Jakoukoliv jinou interaktivitu ve hře nenajdete. To by nebylo samo o sobě na škodu, kdyby byla této skutečnosti přizpůsoben například level design. Hra vám několikrát před sebe předloží například rozcestí a dává vám tím zdánlivě možnost volby cesty. Říkám zdánlivě, protože ve většině případů vás hra svede na stejné místo, pouze jinou cestou. V horším případě vás nechá vejít do slepé uličky, kde na vás nic nečeká. Na konci cesty není nic, žádný střípek příběhu, žádný předmět co by šlo sebrat, žádná důležitá scéna nebo událost. Zbývá pak se jen otočit a neskutečně pomalou chůzí se zase vrátit na hlavní cestu. Nemusím být herní vývojář nebo dokonce psycholog aby mi došlo, že toto ve hráči musí nutně vzbudil pocit nenaplnění a při opakování i pochopitelnou frustraci.

Tím se tedy dostávám k poslední části - prostředí. Jak vyplývá z předchozího textu, prostředí je sice pěkně technicky zpracované ale jinak bohužel pusté a prázdné. Špatný storytelling by se snad dal zachránit alespoň pokusem o environmentální vyprávění, to ale bohužel v této hře taky nenajdete. Když už se zdá, že v prostředí ostrova narazíte na něco, co by mohlo souviset s příběhem, je to pořád to samé. Plechovka barvy, čmáranice na zdech, svíčky, trosky auta. Nic víc, beze smyslu poházené assety v budovách a jeskyních, kde by mohly ležet fotografie, stránky deníku, osobní předměty, cokoliv co by ukotvilo části příběhu ke konkrétnímu místu. Škoda.

Opravdu jediná stránka hry, kterou bych mohl pochválit, je hudba. Její kombinace s poměrně stále pěknou grafikou, které dokážou občas vytvořit krásnou scenérii a zážitek z části zachránit alespoň přesvědčivou a hustou atmosférou.

Pokud chceme Dear Esther hodnotit jako hru, jedná se o tragicky špatný pokus, který selhává ve všech základních prvcích herního designu. Existuje mnoho dobrých walking simulátorů a tento počin si můžete s klidným svědomím nechat ujít.

Pro: Hudba

Proti: Vyprávění příběhu, sterilita, absence herních mechanismů, level design, game design

+18 +20 −2

Beatbuddy: Tale of the Guardians

  • PC 55
Je to slušný, ale pouze slušný. Jednoduchá logická "skákačka" zkombinovaná s rytmickým prvkem. Nemějte moc vysoká očekávání. Je to oddechovka, nijak moc složitá, a rychle může přijít repetitivní. Odehrál jsem asi polovinu hry a pak mě to už nudilo. Grafické ztvárnění je moc pěkné. Je tam i pár chyb (několikrát jsem se zaseknul a musel restartovat hru). Proč jsou ve hře klíšťata (paraziti), to fakt nechápu. Jsou škaredá a nezapadají do prostředí.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+2

Metro Exodus

  • PC 85
Sérii Metro jsem vždycky považoval za takovýho nudnějšího, lineárnějšího brášku STALKERa. Ale musím říct, že vypadnutí z metra hře neskutečně prospělo. Hra je v exteriérech prostě zábavnější. Příběh je poměrně zajímavej a relativně vás vtáhne. Ta STALKERovskáatmosféra je prostě cítit a je to super. Za mě nejlepší díl série, byť i tak mám několik výhrad.

Grafika a zejména pak animace postav nedosahuje kvality jiných AAA titulů. Východní lowcost rukopis je prostě znát. Ale zároveň to není nic strašného, Jen si prostě v některých okamžicích uvědomíte, jak krásné animace mají jiné AAA tituly.

Ovládání je někde nepřesné. Nebo právě naopak vyžaduje až moc velkou přesnost. Někdy je místo pro interakci hodně maličké, takže není úplně přirozené ho trefit bez soustředění se. Někdy je nějaký průlez nadesignovaný tak, že se někde zaseknete a musíte různě skákat, abyste se odsekli apod. Nění to úplně časté, zážitek z hry to nezkazí, ale párkrát za hru se mi to stalo.

A asi poslední věc. Osobně mě příšerným způsobem irituje "němý" Artyom. Jediné, kdy slyšíte jeho hlas je, když sám pro sebe vypráví příběh. Přiznám se, že už si z předchozích dílů nepamatuju, jestli je opravdu němý (pokud ano, tak co ostatní čekají, že jim řekne do vysílačky?!?), ale vážně mě štve ta spousta rozhovorů, kdy na něj ostatní NPC mluví a on jen mlčí jak idiot. Ne TEN Idiot!

Herní doba základní hry cca 20+ hodin.
+11

Paper Sorcerer

  • PC 40
Ze hry jsem odehrál zhruba 5 hodin, bojoval jsem se třemi prvními bossy. Pravděpodobně bych pokračoval v hraní, ale už jsem prostě nemohl nadále snášet uživatelské rozhraní. Je tak špatné, že je to těžké popsat, musí se to zažít (nedoporučuji). Je to to nejhorší rozhraní, co jsem kdy ve hře viděl.

Hra samotná je docela dobrá, má rozmanitou partu, má celkem zajímavé nepřátele, a má pár netradičních konceptů jako je snižování obrany během souboje. Moc se mi líbí, že nehledě na to, jak dobré je brnění, s dostatkem snahy se jím časem prořežete. Bohužel tato mechanika není příliš vysvětlená ani dopilovaná. Celkově je však hratelnost solidní. Prostředí není příliš na výši, ale je použitelné.

Tuto hru zabíjí uživatelské rozhraní. Mám dojem, že vývojář by ve skutečnosti byl schopen navrhnout lepší ovládání (jen okopírováním přístupu z každé druhé hry dostanete 100x lepší rozhraní), jen prostě na to nemá technické schopnosti. Toto je jeho první hra a on nemá žádné reálné programátorské zkušenosti. Což potvrzuje i oficiální web: "Ultra Runaway Games byly stvořeny když se jeden člověk bez zkušeností s průmyslem či programátorským tréninkem rozhodl udělat RPG pro PC". A když si přečtete jeho komentáře na fórech, že hlasitost hudby nelze ovlivnit, protože neví jak naprogramovat posuvník, tak je to... smutné. Nechápejte mě špatně, má odvahu a vášeň, a pokud opravdu o programování na začátku nic nevěděl, tak toto je velmi dobrý výsledek. Ale to bohužel stále nedělá tuto hru hratelnou.

Uživatelské rozhraní je prostě příšerné a strávíte více času v boji s ním než v boji s nepřáteli. I tak základní operace jako zobrazení inventáře je extrémně těžkopádné a pomalé. Souboje jsou mučivě pomalé kvůli způsobu, jak udílíte rozkazy. A mohl bych pokračovat dále a dále.

Jsou zde i nějaké chyby, ale většinou jde jen o hrozné rozhraní nebo designové rozhodnutí. Například seberete plátovou zbroj, podíváte se do inventáře, a ona tam není. Co to sakra? Nahrajete pozici, zkusíte to znovu, stejný výsledek. Chyba? Ne, jenom designové rozhodnutí neukazovat vám v inventáři žádný předmět, který nelze aktuálně použít. (Alespoň tak si to vykládám, nikde to vysvětlené není). Ale jakmile budete chtít zbroj prodat, tak se "objeví". Než jsem to zjistil, tak jsem na tom ztratil tolik času...

Jsou zde i jiné technické problémy, které vás budou lehce přivádět k šílenství, ale myslím si, že většina je jednoduše způsobena nedostatečnými programátorskými schopnostmi vývojáře.

Je to politováníhodné, protože Paper Sorcerer je blízko "hrám mého stylu", ale v současném stavu ji nemohu doporučit. Možná v budoucnu nějaké aktualizace zcela překopají uživatelské rozhraní, a potom se to může stát zábavnou zajímavou hrou. Aktuálně to za to ale nestojí.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+7

Hotline Miami

  • PC 50
Hru jsem miloval. Byl to přesně ten styl, co mě baví.

Bohužel se vývojáři rozhodli hráčský zážitek zcela zničit tak, že vám do krku natlačí i jejich "uměleckou vizi". Jejich epileptické efekty spolu se silným nakláněním a kolébáním obrazu mě působily nefalšovanou fyzickou nevolnost. Nemohl jsem hrát více než 20-30 minut v kuse a zároveň jsem se musel smířit s hraním v okně namísto celé obrazovky, abych minimalizoval dopad efektů. Téměř v žádné hře kinetózou netrpím. Ale tato hra je jednoznačně výjimka.

Navzdory četným stížnostem vývojáři do hry odmítli přidat možnost vypnutí zmíněných efektů způsobujících nevolnost. Zjevně jim je zcela jedno, že zcela zdravým jedincům je z jejich umělých efektů špatně. Kvůli tomu, že efekty nelze vypnout, a kvůli arogantnímu a necitelnému přístupu vývojářů, tuto hru bohužel nemohu doporučit.

Celkové hodnocení: Výborná / Nic moc (dle odolnosti vašeho žaludku)

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+8

Mount & Blade: Warband

  • PC 75
Výtečný simulátor středověkého života a boje. Grafika je zastaralá, ale hra má jeden z nejlepších soubojových systémů, co jsem hrál. Souboje jsou těžké, ale uspokojující. Nedostatkem hry je chybějící úvod do hry, kde by vám byly vysvětleny herní mechaniky (místo toho budete muset hodně studovat herní wiki) a také způsob, jak směřovat hráče s jeho příštímu cíli. Hra je velmi otevřená a občas je těžké rozlišit, na co je vhodné se v dané fázi hry soustředit - měl bych plnit více úkolů? Měl bych se více účastnit bitev? Měl bych začít obléhat hrady? A co poté? Bylo by skvělé mít systém, který by pomáhal nové hráče vést kupředu.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+6

Thief

  • PC 45
Nejsem žádným skalním příznivcem série Thief, ale baví mě plížit se ve stínu, krást cennosti a vyhýbat se odhalení. Bohužel jsem chtěl mnohem více, než co nabídnul Thief 4.

Co se mi líbilo:
* Některé vedlejší úkoly jsou zábavné. Bohužel většina z nich je extrémně triviální (jdi to tamtoho prázdného domu a najdi konkrétní věc). Ale bylo tam pár, kde jste měli pocit, že jste opravdu uprostřed živoucího prostředí.
* Grafika je skvělá.
* Architektura města je moc pěkná.
* Líbily se mi indikátory pozornosti na strážích a vaše schopnost soustředění. Nemusíte to používat, pokud chcete ten správný tvrďácký zážitek, nebo to používáte a můžete tak mít ležérnější herní styl.
* Minihra vylamování zámků je skvělá, a ve vylepšeném režimu soustředění je dokonce ještě lepší.

Co se mi nelíbilo:
* Celá série Thief se zdá být posedlá divnými hororovými věcmi typu mutující mor, zombie, duchové a jinými nadpřirozenými úkazy. Nemám rád horory. Nechci je ani hrát. Chci si zahrát středověký simulátor zloděje. Ale dokolečka dokola jsem opakovaně teleportován do nějakého "snového světa", kde duch mého údajně zemřelého kolegy si se mnou hraje jako v nějakém hororovém filmu. Když jdu opuštěnou knihovnou, vyleká mě tvor ve stylu ghůla. Je to samozřejmě věc vkusu, ale mnohem radši bych měl uvěřitelný středověký svět, než hororový. A proto jsem i mnohem více času trávil v postranních úkolech než v hlavní dějové lince.
* Kinetóza (motion sickness). V této hře jsem ji zažil poprvé. Pohupování hlavy při chůzi zas takový problém nebyl. Ale při každém rozhlédnutí vlevo či vpravo se obraz trochu nakloní ve směru pohybu. Takže obraz pak není vyrovnaný zcela horizontálně, ale trochu zkosený. To mě dělalo nehorázně špatně, zejména při pomalých pohybech hlavy. Další problém je, že Garretova postava je ve hře neuvěřitelně nízká. Vaše výška je stejná, jako výška muže sedícího na židli (a to když ještě nejste skrčení!). Z toho jsem měl nepříjemný pocit po celou hru. Doslova mě z toho bolely záda, protože jsem si připadal jako někdo permanentně shrbený, kdo se neumí narovnat. Všechno dohromady mi to způsobovalo nepříjemnou kinetózu. Samozřejmě nic z uvedeného se nedá nastavit/vypnout, ačkoliv mnoho z toho by šlo snadno (houpání hlavy, šikmení obrazu).
* Hlavní město je pěkné a uvěřitelné, ale je extrémně složité k navigaci. Mezi ulicemi je povolených jen pár konkrétních přechodů (většinou musíte cestovat po "zlodějské dálnici" - střechách a římsách, protože ulice je těžce hlídaná), a je dost těžké pamatovat si jak se dostat z bodu A do bodu B. Protože stráže jsou všude a znovu se objeví, i když se jich zbavíte, tak musíte být neustále extrémně opatrní, i když chcete jen navštívit obchodníka nebo si vyzvednout odměnu po splnění úkolu. Cesta z jednoho konce města na druhý jen pro nakoupení zásob vám zabere klidně 15-20 minut! Je to přestřelené a frustrující.
* Ještě více frustrující jsou nahrávané oblasti. Město je rozkouskované do maličkých oblastí, takže při přechodu města z jedné strany na druhou projdete třeba 4 oblasti. Nahrávání, nahrávání, nahrávání, nahrávání. Pruda.
* Některé mechaniky vypadají pěkně v upoutávce, ale ve hře jsou velmi otravné. Až budete páčit po sté okno, tak budete skřípat zuby nad 10sekundovou animací, která ještě vyžaduje horečnaté mačkání tlačítek. Netuším, proč to aspoň nemohla být nějaká zábavná minihra typu páčení zámků. Ještě horší je, když ono vypáčené okno spustí nahrávací obrazovku - ale to se samozřejmě nemohlo provést během toho páčení, kdepak.
* Když jsme u těch animací, když se poprvé pokusíte protáhnout úzkou škvírou a uvidíte kládu, kterou je třeba posunout (samozřejmě horečnatým mačkáním tlačítek), tak je to pěkný zážitek. Ale když pak uvidíte, že každý úzký prostor ve hře, kamkoliv se podíváte, obsahuje tu stejnou kládu, tak zaboříte tvář do dlaní a začněte zpochybňovat příčetnost herních návrhářů.
* Kořist působí obecně a nezajímavě. Pořád ty stejné poháry, svícny, prsteny, náušnice. Větší variabilita by k dobrému pocitu z kradení určitě prospěla. Je tu i nějaká pěkná unikátní kořist, ale je označená jako sběratelské předměty, a kromě perfekcionistického syndromu není pro sbírání těchto předmětů žádná motivace. Chci mít možnost je prodat!
* Mapa. Tak neužitečnou mapu jsem ještě neviděl. Sama o sobě může být důvod, proč tuto hru nehrát, a to hodně vypovídá o její použitelnosti. Vidíte na ni nějaké náhodné modré obdélníky. Nemáte tušení co jste již navštívili a co ještě ne. Nemáte tušení kde je ulice, cesta po střechách, ani kde jsou proklaté dveře nebo okno. Často jdete skrz modrý obdélník, jakože cestu, a dojdete k velké zavřené bráně, skrz kterou se nelze dostat, aniž by to mapa nějak naznačila. Takže se musíte vrátit a dostat se skrz město jinudy, což znamená dalších 5-10 minut ztracených plížením se kolem stráží. Budete zuřit. A aby to bylo ještě vypečenější, tak pro zobrazení mapy neexistuje žádná klávesa - pokaždé se musíte proklikat přes zpropadené menu. Hádám, že za tyto vymoženosti můžeme jako obvykle poděkovat konzolím.
* Město vypadá pěkně v exteriérech, ale v interiérech působí mrtvě. V domech, do kterých máte dovoleno vstoupit, se většinou nenacházejí žádní lidé. Jen v pár úkolech se cítíte jako v živém prostředí - manželka spí v posteli, manžel chodí po domě, kontroluje ji, něco si mumlá. A ani v těchto případech to nepůsobí normálně živě, ale jen trochu. Bylo by naprosto skvělé, kdybyste se mohli vloupat do domů a tam byli reální lidé co provádí domácí práce, večeřejí, mluví, čtou si, hrají šachy, prostě něco. Nic z toho tu není.
* Většina postranních úkolů je extrémně triviální a nepříliš zábavná. Docela mě pobavilo pomáhání opilci dostat se domů. ale to byla bohužel výjimka. Většina je pouze o vyhýbání se strážím a nalezení skrytého tlačítka v místnosti.
* Směrování hlasu je velice zvláštní, dost často slyšíte nahlas konverzaci skrz zeď, ale pak se plížíte v patách nějakým strážím a máte problém jejich konverzaci vůbec zaslechnout. Pokud chcete vědět, o co jde, tak jsou zapnuté titulky naprosto nezbytné. Na zvuk hlasu se nedá spolehnout.
* Garret vydává zvuk, když otáčí hlavou. To je velmi otravné, protože se chcete pouze rozhlédnout po místnosti a okamžitě začnete vydávat zvuky šlépějí. Způsobeno je to tím, že Garret neumí otočit hlavou, vždy otáčí celým tělem a při otáčení na místě přešlapuje. Velice zlodějské, velice profesionální.

Hra mě docela zklamala. Podle mě si zaslouží koupit, jen pokud jste extrémním fanouškem série. A i tak potrénujte svoji duševní vyrovnanost, budete ji potřebovat.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+16

Bayonetta 2

  • Switch --
Měl jsem od Bayonetty 2 obrovská očekávání. Na internetu na mě už v době kdy hra vyšla na WiiU skákala hodnocení v průměru snad 9,5/10 a označení jako absoultní must play, jedna z nejlepších Nintendo exkluzivit a podobné. Bylo teda jasné, že první hrou na Switch zvolím právě Bayonettu 2.

Kdybych měl Bayonettu 2 označit jedním slovem, tak to slovo bude "NÁŘEZ". Už od prvních minut má hra obrovské tempo, neustále se něco děje a není čas se nudit. Takovou nálož akce jsem snad v žádné hře ještě neviděl. Žádné dlouhé vysvětlování, je to akce, akce a zase jen akce. Po celou dobu hra své tempo zmírní snad jen o pár jednotek procent. Úrovně nejsou nikterak dlouhé a boss fighty jsou de facto co pár minut.

Všechno se to navíc odehrává v krásném grafickém hábitu, stabilní FPS a příjemná muzika dělají moc příjemný zážitek i v handheld módu.

Hack'n'slash prvky jsou taky velmi dobré a soubojovému systému asi není moc co vyčíst. Witch Time, jakési zpomalení času, je prvek, díky kterému se dá v soubojích relativně zorientovat a je to gró úspěchu každé bitky. Ve hře můžete také craftit a nakupovat. V shopech se dají koupit nové komba, zbraně, speciální itemy a lízátka sloužící k buffům u soubojů. Bohužel však mi ceny téměř všech utilit přišly strašně drahé a kupovat budete tedy spíše jen sporadicky, naprosto nepřipadá v úvahu, že byste měli po dohrání koupena všechna komba - nebudete mít ani polovinu.

Teď však už čistě ke kritice. Nejraději ze všeho na hrách mám příběh. Ten v Bayonettě schází. Totiž neschází jako tak, ale je prostě hloupý, nepřehledný, zmatený, nezajímavý a zbytečný. Přitom je to taková škoda. Hlavní hrdinka Bayonetta/Cereza je arogantní, nepříjemná a s ničím se nemaže, ale zároveň správně charismatická a má charakter. To se nedá říct o dalších postavách, které jsou nezajímavé, nudné, místy otravné a po dohrání si na ně ani nevzpomenete. Vtipné a charismatické postavy jako Enzo a Rodin nemají ve hře bohužel žádný prostor.

Další negativní věcí jsou bídné animace i na rok 2014, kdy hra původně vyšla.

Celkově je ale Bayonetta 2 skvělou záležitostí. Nejsem z ní sice tak odvařený jak jsem čekal a možná že desítkové recenze jsou spíše přehnané, nicméně stále se jedná o více než kvalitní port plný akce, který by "nintenďáky" neměl minout. Že by se ale jednalo o system seller? To učitě ne.
80%

Pro: akce od začátku do konce, grafika a stabilní fps, boss fighty co pár minut, charismatická hlavní hrdinka

Proti: zmatený a nudný příběh, animace jako z roku 2008, nezajímavé vedlejší postavy

+8

Medieval II: Total War

  • PC 85
Ve svém herním životě jsem měl to štěstí, že jsem znal člověka, který mě svým vychvalováním a básněním o hrách jiného žánru dokopal k jejich zahrání. Bez takového člověka bych nejspíš hrál trilogii Mass Effectu až letos. Total War série by mě minula úplně. A jak se znám, ještě dnes nechápal koncept Heroes her.

Medieval mi "prodal" v tu nejvíce vhodnou dobu – nová a přísná učitelka na zeměpis. Hraní Medievalu mi znatelně pomohlo s orientací na mapě. Paní učitelka měla hrozně ráda slepé mapy a k jejich procvičování nemohlo být nic lepšího. Samozřejmě jsem se musel hlídat, neboť tendence psát o Itálii jako o Papežském státu byla velká.

Nejdůležitější tip, který jsem od něj dostal, byl o vybrání správného národu. Národu s nejlepšími lukostřelci a výhodnou pozicí na mapě. Zpočátku jsem měl o výběru Anglie obavy, protože můj styl „vybrat jízdu a nechat jí naběhnout na první řadu nepřátelských kopiníků“ nefungoval. Informace o národech jsem samozřejmě nečetl, protože jsem šel na jistotu a info o tom, že má Anglie jízdu hroznou jsem nedostal. Jediná taktika kterou znám nefungovala. Takže jsem si pohrával s myšlenkou, že bych mohl hru znova rozehrát, třeba za Francii. Jenže pak se stalo něco kouzelného a zabugovaného.

Vyhrál jsem bitvu proti jedné z znepřátelených zemí. Těžko říct, která země to byla, ale mohla to být jakákoli, neboť moji špehové neodváděli dobrou práci a jejich lajdácký přístup ke své práci zrovna nepomáhal vztahům se sousedy. Válku jsem vedl kde s kým. Zároveň za to mohla možná i moje snaha o spojení všech zemí pod jednou vlajkou mým způsobem vlastním – silou. Nepřátelská armáda měla převahu snad 300 mužů, ale já měl své lučištníky.

Při padnutí posledního mého pěšáka jsem si říkal, jestli by nechtělo v budoucnu změnit taktiku...jenže! Díky velkému dostřelu anglických luků neměli nepřátelé šanci. Poslední jednotka lučištníků čítající možná 30 vojáků (?) se postarala o jasné vítězství, protože nepřátelská jednotka prostě stála na otevřeném poli a nic nedělala. Trvalo to pár minut, než padl poslední voják nepřátelské armády, ale za ten pocit z ("fér") vítězství byl ohromující.

Nevadilo mi, že to bylo tímto způsobem, protože v té době mi nebyly cizí ani cheaty. Pokud jsem neměl šanci v nadcházející bitvě, což se zjišťovalo častým ukládáním a načítáním pozic, prostě se napsal cheat na automatické vítězství a bylo vyřešeno. A ničeho nelituji!

Až příchod Mongolů a jejich válečných slonů mě donutil přestat jak podvádět, tak i Medieval přestat hrát. Z automatických bitev jsem sice odcházel vítězně, ale s obrovskými ztrátami. Neplánoval jsem ustupovat a ani se s nikým dělit o Bukrland (název nic moc, ale všichni by se s ním museli sžít, jinak bych je prostě popravil), takže když ne já, tak nikdo.

Když si člověk přičichne k novějším dílům z Total War série, musí prostě uznat, že tenhle prostě zestárl. Novější díly jsem hrál spíš okrajově (Napoleon, Rome 2), ale ukázali mi, že je možné posunout koncept Medievalu. Tomuhle bohužel nedokáže kontrovat ani mě příjemnější období. Celkově už hry jako jsou ty ze série Total War vlastně nehraju, takže vrátit se takhle po čase k herně chudšímu, ale mému srdci nejbližšímu dílu vůbec nevadilo.

Herní výzva 2020 - 6. "Ještě jeden tah..."
+8 +10 −2

E.Y.E: Divine Cybermancy

  • PC 70
Trvalo mi to asi 42 hodin, ale hru mám za sebou. A to mám pocit že nějaké 3/4 z toho jsem strávil na mapě Noctis Labyrint, na mostku u looters base a farmil. Ale dobrovolně, docela mě to bavilo.

O hře jsem v době vydání slyšel, že má zajímavý svět cyberpunku (mé oblíbené téma), ale že je nesmírně těžká. Tenkrát jsem na ní nějak zapomněl a hrál jiné gamesy, ale po letech jsem se k ní vrátil a dal jí šanci. No a stálo to za to? Jo, ale je to takový vlažný souhlas.

Začalo to jako typické RPGčko, character creation. Podle wiki (nerad hraju blind) jsem se zaměřil na určité staty, zbraně a tak - ale ani s tím to nebylo jen tak. Pak nastal problém s počtem nepřátel v levelu, kdy jsem kosil vlnu za vlnou. Trochu jsem si zagooglil a zjistil, že nepřátelé jsou nekoneční, že respawn tu prostě funguje a má to tak být, max se dá v nastavení ovlivnit počet nepřátel ... a nebo nedá? Protože po zmáčknutí console buttonu jsem viděl hlášky typu "cannot write to xxx.cfg", takže kdo ví jestli se to uložilo. No asi jo, protože keybindy změnit šly. Horší to bylo ale s ukládáním, protože konzole dál hlásila o nemožnosti rename temp_save into save. Levelil jsem, staty mi zůstávaly, ale opakovala se mi jedna mise dokola. Tentokrát jsem musel googlit ne kvůli své pohodlnosti, ale abych tohle napravil. Prý hra není dělaná na Win10, ale na starší (asi teda 7čky, které frčely v té době). No, nepodařilo se mi to spravit, zkoušel jsem všechny popisované metody v různých článcích, určité úspěchy jsem měl max s manuální kopií souborů.

No a tím vlastně mé bugy končily. Četl jsem o problémech se start pozicí v levelu, u mě dobrý. Hra zvládala i ALT+TAB (nemůžu si pomoct), jen to asi 15s trvalo. To se dalo zvládnout. Research time taky nebyl tak špatnej, cheesnul jsem to vyskočením do menu a počkáním, klidně i mimo hru, research běžel dál :) jojo, tohle mě baví.

Hru jsem začal s KA 93 a dohrál s tou první sniper puškou s armor piercing ammo. I na blízko, nějak se to dalo brute force překonat. Granáty nebyly pro mě a pak akorát mít medkit. Na Noctis mostě, kde jsem strávil nejvíc času bylo divné damage taken - občas jako bych vůbec neměl heavy armor a HP na max a byl to one hit kill, jindy jsem držel mnoho ran. No, vygrindil jsem tak miliony brouzouf a statisíce expíků. Vždycky session na 1h, pak dělat něco jinýho. Bylo to takové meditativní.

Pak už jsem vyzkoumal co šlo, zbylé 4 kufříky mi ne a ne spadnout, ani po dalších 10h hry a tak jsem se vydal v příběhu dál a dodělal jsem to. A bear killera jsem si koupil až v NG+. Zkusil jsem pak ještě random mapu, ale nebylo to ono, tak jsem hru smazal a jal se psát tento elaborát.

Už dlouho jsem tu nic nenapsal, skoro 3 roky. Ale viděl jsem tu prázdné místo a tak proč ne. Je to stream-of-thoughts forma, čerstvé dojmy ze hry, která je zajímavá, ale mohla být daleko lepší. Multiplayer jsem nezkoušel, na ten mě neužije a tak nevím - některé mapy mi přišly takové deathmatchové, symetrické.

Nicméně doporučuju si zahrát, na steamu bývá za velice levnou cenu, už jen pro to poznat ten svět a zajímavé prostředí. A Electric Sheep mapa dostála svému jménu a fakt mi připomíná Blade Runnera.

Pro: Svět, vizuály, nápady...

Proti: které nebyly dotažené, bugy

+13 +14 −1