Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Beat Saber

  • Quest 85
Skvělá záležitost právě teď při lockdownu, když člověk nikam nemůže a chce se přitom udržet trochu v kondici. Díky Beat Saberu (a úpravě jidelníčku) jsem tento rok zhubl 16kg a to jsem skoro nevycházel ven. A nejlepší na tom je, že je to zábava a dokud si člověk nesundá přilbu, ani mu nepřijde, že vlastně cvičí. Až tak je ta hra návyková.

Jedinou výtku mám k režimu kampaně, ve kterém jsou občas úkoly jdoucí proti jádru hry. Hlavně úkoly, kde jsem musel schválně dělat chyby mě opravdu nebavily.

Pro: jednoduché, návykové, vývojáři pořád něco kutí a přidávají

Proti: kampaň

+10

Maneater

  • PC 75
Nůž se prořízl břichem, minul mě jen o kousek. Tělem matky projela nevyřčená bolest a chvění. Z náhlého světla se vynořila pětiprstá stvůra, chytla mě za ocas a vytáhla mě ven z teplého krvácejícího matčina lůna. Zběsilé mrskání ze strany na stranu ničemu nepomohlo. Nůž se zařízl i do mého těla, ale život mi ponechal. Stvůra mě odhodila daleko od sebe, načež mě obejmula životodárná slaná tekutina. Můj život plný nenávisti a pomsty začíná…

Takto by se daly shrnout pocity žraločího jedince, jehož matku ulovil lovec žraloků Pete - obávaný, nemilosrdný, necitelný. Mandalorian pro žraloky. Jeho otce pozřel mega žralok, takže on sám vede osobní válku proti všem velkým žralokům. Udělal si z toho sport i zábavu a pokud v lovu necítí vzrušení, ani se do něj nepouští a malé žraloky odhazuje označené vlastním nožem na svobodu jen proto, aby je mohl ulovit později ve fázi dospělosti jako krvelačné bestie. Ale to ještě netuší, že tím stvořil bestii, která se mu možná jednou stane osudnou. O něco později nastává doba, kdy na svou loďku přibere i dospívajícího syna a kameramana ze žraločí show, aby oběma ukázal, jak se loví velcí žraloci. A přesně v tu dobu jste připraveni na osobní cestu za pomstou, kterou hráč započíná jako mladý žralok.

Ústřední motiv i postup hrou je velmi jednoduchý a vlastně se nekoná žádná velká sága. Levelujete a vylepšujete žraloka, aby byl dostatečně mega a aby se jednou utkal s lovcem Petem. Objevujete přitom relativně velký podmořský svět v přímém kontaktu s lidskými staveními. Tento svět v sobě ukrývá mnoho havěti, kterou můžete žrát nebo která může žrát vás. Na hladině plave hodně lidí, což je ta nejdostupnější svačinka pro váš bezedný apetit, ale po několika kousancích se na vás sesype skvadra rybářů a lovců, kterým buď budete muset čelit, nebo jim uniknout. Po dně či na plážích lze narazit na mnoho sbíratelných landmarků. Svět je sice označený jako open world, ale i ten má své hranice. Já bych jej označil spíš jako síť koridorů. Sympatické na hře je fakt, že se nebere vážně a z černého humoru dělá svoji přednost – jakoby schválně hrála na notu žraločích béčkových filmů. To znamená, že hra je uváděna i komentována z pohledu moderátora populární žraločí live show american style, dělá různé vtípky o žraločích zajímavostech, landmarky ve vodě tvoří všelijaké easter eggy a odkazy na popkulturní díla a pokud jste taky naštvaní na nelidskost světa a vře ve vás krev, když vidíte záběry rybářů odřezávajících z živých žraloků ploutve, jen aby je pak zas hodili zpátky do moře, kde už bezbranní žraloci nemají šanci přežít, tak tohle je hra přesně pro vás. Pomstěte se těm chodícím pytlům tuku a zredukujte jejich počet na planetě.
Maneater je oddechová hra, kterou dohrajete cca za 10 hodin, možná trošičku víc podle toho, zda se rozhodnete najít i všechny landmarky a mít 100%, ale není to moc velký problém. Dějová linka je pomyslně rozdělena na několik kapitol. Po každé uvidíme nějakou cutscénu z Petova života, abychom lépe pochopili jeho motivy a úsilí.

Leveling probíhá za pomoci bezuzdného žraní a také nacházení nutrient boxů, jež se válejí v bahně a písku brakických i slaných vod. Krabičky dávají bonusy v podobě několika různých sbíratelných surovin pro různé části těla. Každá z nich preferuje ve větším množství jinou surovinu. Máme tu proteiny, minerály, tuk a trochu toho radioaktivního mutagenu. Ze žraločího mláděte se tak pomalu stává stále větší žralok s cílem stát se megažralokem, jenž si dokáže poradit i s největšími mořskými predátory. Jakožto správný mutující žralok můžete upgradovat i aktivní či pasivní části vlastních orgánů; jako třeba supersilný sonar, procentuální zvýšení příjmu určitého typu surovin, rychlejší pohyb, větší výskok z vody, delší pobyt a hopsání po souši bez postihu (ano, hopsat se dá i po zemi, ale po vypršení časového limitu začnete pomalu umírat, takže zas musíte zpět do vody), užitečný upgrade je také pro zmírnění utrpěného zranění. A tak podobně. Tyto upgrady se dají dle potřeby vyměňovat, ale aktivní mohou být v jednu chvíli jenom čtyři. Samotné tělo se skládá z pěti částí a každá část každého upgradu má maximálně pět úrovní. Tělo lze mutovat do několika různých předností podle preferovaného typu, a mít tak k dispozici až tři volně měnitelné sety – třeba bio-elektrický set produkující šoky pro své okolí, jedovatý set nebo kostní set pro surovou fyzickou sílu a vytrvalost. Nejrychlejší leveling probíhá požíráním a devastací lidských posádek, když na vás započnou hon. V podstatě musíte žrát rychleji (a doplňovat si tak zdraví), než vás oni dokážou zraňovat. Můžete je buď skokem shodit nebo schramstnout, nebo jim pomalu zničit plavidlo. Ale také pozor na potápěče. Akce je vždy tak zběsilá, že je těžké mít o všem přehled. Také postupem ve žraní lovců postupně vyvoláte i minibosse (další individua lovců), kterých je ve hře několik a obtížnost v jejich likvidaci i vlastním přežití zlehka stoupá.

Při prozkoumávání mapy je potřeba překonávat i překážky typu plot ve vodě, mokřady nebo zavřená vrata od přehrady, která jdou z jedné strany odemknout jistým fíglem. Podvodní svět je propojený nejrůznějšími průplavy a koryty i zaplavenými tunely. Do některých je možné se probourat až se silnějším tělem, takže není možné prozkoumat všechny části mapy hned od začátku. Mapka je rozdělená na oblasti a každá oblast má jednu jeskyni, ve které můžete nerušeně provádět všechny úpravy těla, ukládat pozici a použít do ní fast travel. Když umřete, objevíte se v naposledy navštívené jeskyni a můžete zase řádit beztrestně dál. Ale podmořské dno mě velmi bavilo, přišlo mi poměrně hezky navržené s všelijakými útvary, členitostí i jeskynními prostorami. Podíval jsem se i do nějakého marine parku, poskakoval po plážích a požíral přitom všechno možné. Jenom želvy jsem nechával na pokoji, když to nebylo součástí mise.

Hra je prostě taková oddechová, vlastně pořád jenom něco žerete a plavete si v moři a zátočinách, mutujete a čekáte na finální střet se svou lidskou nemesis. Přišlo mi škoda, že hra není o pár hodinek delší, protože milovník zvířat (jako já) se v ní dokáže na chvíli vyblbnout. Ale pokud vás popis hry nezaujal, klidně si z mého hodnocení pár procent uberte nebo hru ani nehrajte.

Pro: Zmutovaný žralok; variabilní prostředí slaných i brakických vod; žraní necitelných lovců.

Proti: Krátká doba hraní; chybí post game.

+16

Test Drive III: The Passion

  • PC 45
Třetí pokračování série Test Drive bohužel nepřineslo žádné nadšení, jediné co se dá hodnotit pozitivně jsou generované obrázky aut, jinak bohužel i přes povedené přidané věci jako světla, autorádio, uzavírky atd... má hra zásadní problém a to je OVLÁDÁNÍ - v zatáčkách zaručeně letíte mimo vozovku, stačí jen napatrně necitlivější dotyk na klávesnici - takže za mě 45 % a radši běžte na STUNTS - 45 %
+6

Assassin's Creed: Odyssey

  • XOne 75
Do Assassin's Creed: Odyssey (dále jen „Odyssey“) jsem se pustil cca 2 roky po dohrání předchozího dílu – Origins. Ten byl přitom teprve druhou hrou série, po úplně prvním dílu, který jsem vůbec hrál, a k jehož vyzkoušení mě přesvědčilo především přidání RPG prvků do hry. Jelikož mně přitom Origins učaroval především svou atmosférou, těšil jsem se, že podobně intenzitní zážitek mi přinese i díl z řeckého prostředí. Ačkoliv však nedokážu přesně říct, čím to bylo, nestalo se tak. Z nějakého důvodu na mě mapa světa, respektive jednotlivá města a vesnice nepůsobila tak kouzelně jako v Origins. Jinými slovy mě nedokázala do hry vtáhnout natolik jako právě předchozí díl série. Jelikož jsem současně hráč, co se snaží každou hru vytěžit co nejvíc (zde jsem v základní hře strávil cca 105h), přišli mi po čase nejen jednotlivé mise typu „odnes toto do 200m vzdálené vesnice, já to nedokážu, protože na cestě jsou bandité, kterých se bojím“, nebo „vybij tamten kemp banditů“ apod. značně repetetivní. Obdobně lze totiž hovořit rovněž o místech na mapě („otazníčcích“), která se typově taktéž hodně opakovala, i když tam to lze asi spíše odpustit. Co ale s uvedeným do jisté míry souvisí, a co mi na hře vadilo možná ještě trošku více, byla skutečnost, že svět hráče, alespoň podle mě, velmi nedostatečně odměňoval za prozkoumáváni lokací. Jak jsem již psal, rád hru vytěžuju ve velkém rozsahu, a když tak např. na velkém odlehlém poloostrově, kam tudíž hodně hráčů třeba vůbec nezamíří, najdu (například) jen kemp zbojníků a nic víc, tak mi to prostě přijde málo. Stejně tak mi vůči Origins, možná jen pocitově, nevím, přišlo, že tam jsem na různých lokacích nacházel kupříkladu nějaké dokumenty apod., které mi mohly dovysvětlit určitý boční quest, nebo daná lokace měla třeba jen zajímavou atmosféru. U Odyssey jsem takové věci postrádal. V souhrnu uvedených nedostatků tak pro mě pak bylo dohrávání celé hry (cca posledních 5-10 hodin) značně úkorné. Konečně nemohu v rámci nedostatků než nezmínit i to, ale raději toliko obecně – že i konec příběhu pro mě vyzněl značně „meh“. Nebylo třeba vybít všechny členy kultu (toto jsem udělal až po dohrání příběhu), což jsem se domníval, že bude představovat vyvrcholení celé dějové liniie, ale došlo „jen“ k rodinnému obědu a konec. Uvedené mi však po takové herní době zkrátka nepřineslo potřebné uspokojení z dokončení celé hry..

Abych však hru jen nekritizoval a zdůvodnil také relativně vysokou známku, kterou jsem ji udělil, je nutno říci, že samozřejmě má rovněž své nesporné klady. Za mě je to zachování, byť základních, RPG prvků, neboť jsem zkrátka RPG pozitivní :). Kladně hodnotím i možnost prozkoumávat skutečná historická místa a setkávat se se známými postavami z dějin na vlastní kůži. Nemíním tím, že by hra byla historicky přesná, ale i tak je to zábavné a zajímavé. Dále lze zmínit, že hra dokáže na některých místech vyčarovat krásné výhledy/pohledy. Konečně mám rád, kdy je ve hře nějaké „tajemství“, takže i postupné odhalování a vybíjení členů kultu mi přišlo jako dobrý nápad. Něco podobného bylo ostatně i v Origins.. Závěrem je třeba dodat, že ve zbytku je hra nejen v tom negativní smyslu, ale i v tom ve skrze pozitivním, stále oním dobrým „assassínem“. Takže pokud vás Origins svými mechanismy a pojetím dokázal zabavit, dokáže to, s výše uvedenými (subjektivními) výhradami, i nynější díl Odyssey. Počkáte-li si přitom na nyní již častou slevu na tuto hru, je to o důvod více, proč jí dát šanci.

Pro: RPG prvky, možnost navštěvovat skutečná historická místa a potkávat slavné postavy z dějin; hra dokáže místy vykreslit krásné scenérie

Proti: časem nastupující repetetivnost questů a „otazníčků“ na mapě; hra podle mě nedostatečně odměňuje hráče, kteří rádi prozkoumávají různá zákoutí herního světa; čistě subjektivně mi herní prostředí přišlo méně atraktivní než v případě AC: Origins

+11

Shadow Puppeteer

  • PC 55
Manželce se to líbilo, já ale na hře viděl hodně problematických míst. Řekl bych, že hra byla vytvořena s láskou a zápalem, ale ne nutně s dostatečnou úrovní technických dovedností nebo časem věci dopilovat.

Líbilo se

* Námět a grafický styl. Tato hra má duši, není to zase jedna další skákačka.
* Lze hrát v lokální kooperaci.

Nelíbilo se

* Extrémně krátké (3-4 hodiny). Zvažte, zda chcete platit plnou cenu.
* Špatně udělaná perspektiva, která ztěžuje ovládání postav. Postavy jsou v plně 3D světě, ale pohled je více méně stejný jako u 2D skákačky. Což znamená, že se velmi těžko odhaduje hloubka, což je pro skákačku zásadní. Velmi často skončíte mimo, protože nedokážete odhadnout, jak blízko jste k objektu. Toto bylo špatné designové rozhodnutí (to stejné, co pomohlo zabít Trine 3).
* Stínový chlapec se pohybuje pouze ve 2D chozením ve stínech, ale dost často je pro některé objekty stín neurčitý, takže musíte vystřídat dost pokusů a omylů, než zjistíte, kam smíte vstoupit a kam ne. Opět špatně uděláno.
* Technické zpracování je dost slabé. Například v režimu celé obrazovky nepodporuje moje rozlišení 1920x1200. Pokud si zvolím 1920x1080, tak se obraz roztáhne místo aby zachoval poměr stran a přidal černý pruh, takže je všechno kapánek protažené do výšky (a škálování na gpu z nějakého důvodu nefunguje). Nastavení ovladače se neuloží při ukončení hry. Uložené pozice nejsou uložené na disku v adresáři, ale v registrech Windows (!!!).
* Nepřeskočitelné úvodní reklamy (to je jak z roku 1995) s nepříjemným spouštěcím zvukem (zahrát nepříjemný hlasitý zvuk hned ze začátku, než si člověk může přizpůsobit hlasitost, to je jak kopnutí do koulí). Nepřeskočitelné intro (a asi i jakýkoliv jiný filmeček).

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+8

Resident Evil 3

  • PC 85
  • PS5 85
To co jsem napsal o prvním remaku bych mohl skoro zkopírovat a vložit i k druhému (resp. třetímu) dílu. Opět se jedna o velmi dobrou hru, která jménu Resident Evil rozhodně nedělá ostudu. Druhý remake přichází s pár vylepšeními oproti dvojce, ale má taky pár neduhů.

Tento díl je trošku více lineární, což mi vůbec nevadilo - spíše naopak. Nascriptované střety s Nemesis mi seděly více než náhodná setkání s Panem Random Píčusem ve dvojce. Vše je opět podloženo skvělou atmosférou a řekl bych ještě preciznější prací s kamerou a nasvětlením. Příběhem a scénářem vás hra asi nijak neuhrane, ale rozhodně se řadí k tomu lepšímu, co jsem zatím v sérii Resident Evil hrál. Jak adventurní, tak soubojová stránka hry jsou dobře vyvážené a odladěné. Konečně se ve hře objevuje tolik potřebný dodge, který má sice k dokonalému fungování daleko, ale aspoň něco. Souboje s bossy jsou samotné o poznání lepší než ve dvojce, i tak mám ale připomínky. Měl jsem hlavně problém vyrozumět, co se ode mě v daném souboji zrovna očekává. Někdy stačí napáchat dostatečné poškození, jindy zas musíte použít nějaký mechanizmus hry, abyste souboj směřovali k cíli. Chyběl mi jakýkoliv náznak toho, jestli mnou zvolená strategie funguje či nikoliv. Dokonce se mi stalo, že jsem postupoval přesně tak jak jsem měl, tak dlouho, dokud jsem nevypotřeboval všechny zásoby, až došlo k tomu, že se mi Resident Evil změnil doslova na Dark Souls, kdy jsem asi 15 minut praktikoval taktiku úskok/řízy-říz/úskok. Eventuálně jsem došel k názoru, že toto asi není správný postup a něco musím dělat špatně... jenže ne, ukázalo se, že je opravdu jen potřeba udělit dostatečné množství poškození. Po restartu byl najednou souboj u konce během dvou minut a polovina nábojů mi zůstala. Asi se jednalo o technickou chybu (EDIT: Po skoro dvou letech bug pořád neopraven, na PS5 stejná zkušenost). Lepší komunikace směrem k hráči, zda děláte opravdu to, co byste měli, by byla určitě na místě.

Pak bych chtěl zmínit délku a cenu. Délka hry mi nijak nevadila z hlediska herního, ale chtít po hráčích za 5 hodin hry plnou cenu, když je polovina assetů navíc přepoužita z předešlého projektu, je hnusná zlodějina. Kupoval jsem ve slevě a za plnou cenu bych hru nepořizoval, nehledě na to, kolik příšerných multiplayerových přídavků "zdarma" k ní dostanu.

Kolem a kolem, jedná se rozhodně o lepší díl RE série, možná se mi líbil i o něco víc než dvojka. Možná.

Pro: Úskok, atmosféra, postavy, hratelnost

Proti: Drobnosti, cena

+11

The Other Half

  • PC 70
O Druhou Půlku bych nezavadil ani spadlým vlasem nebýt toho, že koment hatifnat inspiroval Johnacézed, a ten svým komentem zase inspiroval mě! Žel satanu jsem si z toho evidentně odnesl citelně slabší zážitek (místy jsem si vyloženě říkal, že snad hraju něco úplně jiného, než o čem tu byla řeč), přesto ovšem považuji poselství této náramně opomíjené hříčky (aktuálně 62 recenzí na steamu) o délce celovečeráku (konkrétně 102 minut, v mém případě) za důležité, a většinově dobře zpracované. A pokud čtete toto, ale ještě jste nečetli předchozí komentáře, tak alou nejdřív na ně a podle nich se rozhodnout k případné koupi samotné hry. Já míním o hře psát dosti otevřeně, takže opět, nechcete-li mít cokoliv vyzrazené, mazejte z tohoto komentu pryč.

Tvůrci samotní totiž celou pointu spoilují hned mezi doporučením gamepadu a načtením hlavního menu slavnými slovy 'Content Warning: Sexual Assault'. I bez tohoto varování hráče všechna ta penisová obraznost a další alegorie vztahující se na ústřední sexuální agresi atakuje dosti zhurta, takže s varováním hráč vyloženě jen vyčkává, kdy kde co na něj bafne, co přesně se stalo, a proč. A právě v této složce se dosti rozcházím s názory kolegů, neboť přestože rozuzlení se vskutku šikovně vyhýbá typickým klišé, motivace viníka naopak nemohla být více klišé. Je to sice klišé více než dosti zakotveno ve smutné, smutně profláklé realitě, ale když už padlo rozhodnutí celý děj centrovat na viníkovu perspektivu, mohli razit trochu neotřelejší cestou. Takto sice skvěle závěr funguje - kdy si viník v rámci mezí odpustí alespoň do té míry, kdy sám sebe nevnímá jako monstrum, ale pouhého sobeckého člověka, který udělal chybu; a právě v tom tkví ono důležité poselství - ale i s tím vlastně mám docela problém, protože mi v tom bolestně chyběl úhel pohledu i oběti. Protože byť je důležité umět sám sobě odpustit a realisticky, bez sebelítosti, převzít za své činy odpovědnost, ještě mnohem důležitější je zkusit chápat, čím si oběti sexuálních útoků opravdu prochází a jaké - i doživotní - následky si s sebou pak nesou. Toto vnímám za ohromně promarněnou příležitost, úplně klidně hra mohla s menším prodloužením pokrýt obě perspektivy, popř. by stačilo vystřihnout pár soubojů a nahradit je vzpomínkami oběti.


Herně je to oukej, hře se daří i na jejím velmi prťavém prostůrku servírovat úctyhodnou variabilitu nepřátel i příjemně koncipované bosse, s nimiž se bojuje nesmírně prostým, ale zato vymazleným soubojovým systémem, který na tom gamepadu opravdu funguje perfektně. Trochu ovšem naserou sněhové bouře a sekvence v přítmí, neboť i za krásně jasného počasí a denního světla nějaká přehlednost v bitvách rozhodně prim nehraje. Ostatní mechaniky mi přijdou dokonale zbytečné; sice slouží jako další hezké metafory pro příběh, ale na praktické úrovni mě akorát tak nasere, když při brouzdání obchodem s novým vercajkem nemůžu ani mrknout na staty aktuálního equipu (né že by tyto staty cokoliv znamenaly), a že nemůžu rovnou z obchodu aktuální equip zahodit. Konceptem povedené, v praxi ovšem i v té kraťoučké herní době silně iritující.

Za to půlojro to ale nesporně stojí, a furt lepší studie na toto téma, než většina obdobných filmů.

Pro: Za tu cenu (do 5. ledna) a žádanou časovou investici je to naprostý no-brainer

Proti: Nevyužitý potenciál říct víc

+12

Helldivers

  • PC 75
Ze začátku je tato hra v v kooperaci báječná, zejména s přáteli. Pozdní části (tak po 30-40 hodinách) jsou ale slabé. Hra má i nechutný prodejní model. Celkově mám pocit, že dobré zážitky převážily nad negativy, takže jsem s nákupem hry spokojený. Ale pokud uvažujete nad koupením, tak doporučuji přečíst podrobnosti (zejm. ty negativní).

Světlé stránky

* Spousta zábavy ve hře s přáteli.
* Lze hrát v jednom.
* Lze hrát s cizími lidmi a komunita je překvapivě slušná a vychovaná.
* Ze začátku je ve hře velká pestrost (nepřátelé, prostředí, zbraně) a systém zlepšování se je velmi uspokojivý (nové vybavení či dovednosti si odemykáte velmi často).
* Možnost zranit přátele (friendly fire) je perfektní vlastnost a dělá to hru realistickou a zábavnou.
* Obtížnost ve hře je tvořena úžasným důrazem na detaily a využíváním realismu. Například rychlost otáčení postavy je nižší, pokud zrovna pálí ze zbraně; musíte zastavit, pokud si chcete otevřít mapu (minimapa tu neexistuje); během přebíjení zbraně nemůžete provést žádnou jinou akci; když ležíte na zemi a krvácíte, tak můžete střílet, ale jen z malých pistolí, atd.

Stinné stránky

* Jakmile odemknete vše a odehrajete i mise s nejtěžší obtížností (po 30-40 hodinách), tak již není moc co objevovat.
* Různorodost nepřátel je mnohem nižší, než by se původně zdálo. Jakmile si zahrajete misi s obtížnosti 9+, tak jste v podstatě viděli všechno.
* Prostředí jsou odlišná (poušť, sopky, les, sníh, město), ale neliší se nijak výrazně. Například bych čekal střílení mezi stromy a destrukci stromů v lese, nebo praskání ledu ve sněžném světě. Ale nic takového tu není. Jediná citelná změna mezi prostředími (až na povrch sněhu/vody) jsou sopky chrlící lávu.
* Variace cílů mise by taky potřebovala zvýšit. Je zde tak 10 různých cílů mise, což je fajn, ale rád bych jich viděl víc, různorodějších, a některé z nich uvedené jen v pozdějších částech hry.
* Koncept globální války. Na jednu stranu je skvělé, že všichni hráči se podílejí na vývoji války, a stav se mění, i když nehrajete (připojíte se příští den a jsou dostupné jiné sektory/planety). Na druhou stranu vám to ale brání zahrát si přesně tu misi, co chcete, a to je obrovská nevýhoda. Systém není dobře vyvážený, takže když jeden den válka skončí, tak druhý den nejenže začne válka další (to je jasné), ale za tu dobu už může být jedna z frakcí vyhlazena! Což znamená, že jejich mise budou nedostupné (nebudete moci proti dané frakcí bojovat) dalších několik dní, než začne válka nová. Také se nám s přáteli stalo, když jsme hráli Helldivers poprvé, že byly zrovna dostupné jen domovské planety nepřátel. Takže zde nebyly žádné mise, kde bychom mohli získat lepší vybavení, což je na nižší úrovni nezbytné. Pro začínající hráče je toto velice matoucí. Podle mě by měla hra dát hráči na výběr, jestli se chce podílet na globální válce, nebo jestli si jen chce spustit libovolnou vybranou misi pro sebe a své přátele. Bohužel to nedělá.
* Platební model. Grrr! Ten je tak špatný, jak některé F2P tituly na mobilech. Základní hru bez rozšíření můžete hrát velmi dobře, zpočátku. Ale později, až hrajete mise s nejvyšší obtížností, tak zjistíte, některé z nich (zejm. sněžné) jsou téměř nesplnitelné, pokud si alespoň někdo z týmu nekoupí ta správná DLC. Takže já se 3 přáteli, co jsme si pořídili pouze základní hru, jsme se museli rozhodnout, jestli vysolíme další peníze, jen abychom byli schopni hru "dokončit" (splnit i nejobtížnější mise), nebo to naštvaně zahodíme. Extrémně se mi to hnusí - jediný férový přístup v multiplayer titulu je nedávat výhody hráčům s DLC. Tady je to přesně naopak - DLC hráči jsou ve výhodě, některé mise se bez toho nedají ani udělat, a zakoupení DLC později vás velice podojí v porovnání s nákupem Deluxe edice hry hned ze začátku. Fakt mě to štve. Abych byl konkrétní, mluvím tu zejména o All-Terrain Boots (sněžné mise se bez nich téměř nedají hrát), UAV (výrazně zrychluje zlepšování vybavení), Demolisher Charges (mnohem lepší proti tankům, než alternativy, zejm. při hraní sólo) a možná některé další. Nejvíce mi ale zvedají žluč ty boty, protože jakmile bez nich zkusíte sněžné mapy na vysoké obtížnosti, tak se budete cítit podvedení.

Takže celkově je to skvělá hra s příšerným obchodním modelem. Očekávejte 30-40 hodin zábavy, ale pak už se obsah vyčerpá. A neudělejte "chybu" a kupte si rovnou Deluxe verzi hry. Ušetříte si vztekání v pozdější části hry.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+9

Harry Potter and the Goblet of Fire

  • PC 55
Harry Potter a Ohnivý pár naprosto proměnil tvář herní série Harry Potter. Kouzelnické skákačky evolvovali do kooperativní akce vhodné na… no, cokoliv, jen ne PC :D

Ano, tohle je hlavní kámen úrazu celého čtvrtého dílu. Ona to není špatná hra – jen má naprosto šílené ovládání a navíc poměrně špatné AI. A výsledek je tak nekonečně frustrující, že dnes bych to už nedal, a jediný důvod proč mě to fakt bavilo bylo dětské nadšení. Na počítačích nehratelné, na konzolích jen o něco málo lepší.

Nic to ale nemění na tom, že nakonec kouzelnický svět působil dobře a jednotlivé úrovně nabídli i docela dobrou zábavu. Bylo výborné vidět zlaté trio jak hraje společně, provádí hromadná kouzla, spolupracuje a tak dále. Je úžasné, že nemusíme hrát nutně za Harryho, a můžeme se prohánět třeba v roli Hermiony. Bylo opět skvělé hledat tajemství. Když se nad tím zamyslíte, je neskutečná tragédie, že to ono ovládání a inteligence postav hru tak pohřbila, jinak by hodnocení mohlo být klidně kolem osmdesátky a ani bych nemrkl.

Tak či tak, neteskním, že se nám nedostalo další pestrobarevné 3D hry. Ve skutečnosti je poměrně hezké, že hry se měnili poměrně stejně jako knihy a filmy potterverse. Tento přerod z dětských her na něco více akčního byl nevyhnutelný, a ohnivý pohár je jen takový nepěkný prolog k Harry Potter a Fénixův Řád, což už byl velmi kvalitní titul.

Pro: Možnost hraní za více postav, hledání tajemství, poměrně zábavné úrovně.

Proti: Ovládání, AI, Ovládání, nevyužití plného příběhového potenciálu, OVLÁDÁNÍ.

+11

Amnesia: Rebirth

  • PC 40
Po omylu s prasaty se Amnesia vrátila zpátky k vývojářům z Frictional Games s očekáváním, že kvalitou naváží na první a zatím nejlepší díl celé série. Nestalo se. Amnesia: Rebirth je ještě větší průser než ten čínskej paskvil. Na první pohled je sice vše při starém, ale deset let je dlouhá doba. Co fungovalo kdysi, nefunguje dnes a s nulovou invencí se hra v záplavě podobných šuntů snadno ztratí.

Hratelnost se nese v tradicích žánru a ničím nepřekvapí. Prozkoumávání neznámého prostředí, chůze většinou v tunelu a pár hádanek k tomu. Jejich řešení však nepředstavuje žádnou výzvu, závity se netočí, obtížnost je nízká.

Po lokacích je opět rozházeno plno zbytečných krámů, které je možné vzít do ruky a dle libosti se s nimi podrbat třeba na řiti, ale ty nejdůležitější - svíčky/ lucerny/pochodně - sebrat nelze. Hlavní náplní hry tak je neustálé hledání sirek a rozsvěcování okolních prostor. Aby byl vopruz dokonalý, tak sirek lze mít v inventáři pouze deset, přestože je jinak poloprázdný. Nad stupiditou této mechaniky v roce 2020 stále nevěřícně kroutím hlavou.

Nejzábavnější částí hry tak pro mě byly honičky s bubáky v tmavých chodbách podzemní laboratoře. Nejde sice o nic převratného, ale vypadali dost nechutně, a když jsem se k nim zezadu připlížil, tak jsem cítil pěkný smrad.

Na příběhu si dali autoři záležet a tlačí ho po celou dobu do popředí. Příliš mnoho příběhových flashbacků, skriptů a zápisků povalujících se všude kolem je však spíše ke škodě. Zvlášť když se jedná o ubrečenou slátaninu s těhotnou pipkou v hlavní roli, která spolehlivě ničí jakoukoli atmosféru. Místo ponoření se do survival hororu jsem tak byl nucen pasivně sledovat nejapný pokus o psycho thriller, který byl vyloženě směšný.

Trendem dnešní doby je působit na city a snaha vyvolat co největší emoce, ale co je moc, to je moč. Když jí hodinu před koncem praskla voda, tak už byly její nekonečné slinty o děťátku a fňukání na každém kroku k nevydržení. Při závěrečném zúčtování jsem ji proto nechal s radostí chcípnout a vychutnal si špatný konec. Beztak jsou špatné všechny.
+9 +14 −5

The Operative: No One Lives Forever

  • PC 80
Povedená žánrovka, která krásně vystihla atmosférku špionážných bondovek a podobných kousků v rámci 70-80. let. Hlavním hrdinou není agent s mohutnou bradou typu Seana Conneryho, ale lepá děva v uplém oblečku, která nezná slitování.

Spousta špiónských vychytávek ve smyslu třeba zapalovače, který se dá sestrojit do mini svářečky a spousta dalších gadgetů hru obohacuje a nedělá z ní tuctovou střílečku, stejně jako rozmanitost úkolů, spousty zbraní s různým typem munice - dum dum kulky třeba, proplížení se kolem vojáků bez spuštění alarmu

Samozřejmě taky narazíte na některé nedostatky v chování UI, ovládání vozidel a místy protivného alarmu, který Vás provází zbytkem levelu, ale ve výsledku je to fajn kousek v nadprůměru, už se těším na druhý díl - 80 %
+19

Cyberpunk 2077

  • PC 60
První komentář po letech, poslední navždy!

Nedávno jsem běhal z Rutgerem Hauerem po Krakově v remasteru hry Observer. V rámci jedný bytovky tam byl cyberpunk svět vyobrazenej tak, že mě ze vší tý temnoty, bolesti, chudoby a utrpení běhal mráz po zádech od úvodu po finish. Byl to svět, do kterýho bych se fakt nechtěl probudit.

A pak je tady Amerika!

Příbram 2077
Coby uličnický nomád jedu pouští vstříc slávě a bohatství. Pravděpodobně do nejnásilnějšího a nejšpinavějšího města Kalifornie. Futurismus na mě z tý prérie vyskakuje z každýho ujetýho metru. Stanice rádií jsou hrůzostrašný a poslouchat to je rizikovější, než nocovat pod širákem v obklopení kojotů. A tak jedu. V očekávání, že si nevystřelím alespoň první dvě hodiny, se hned něco podělá a já prožívám chvíli, jak z her na automatech v budově Jednoty roku 1998.

Ale OK, do Night City jsem dojel, byť první dojmy byly spíše negativní. Pak jsem ale jezdil dalších osmdesát hodin a něco se během toho stalo.

Třebaže prvních šest hodin, tedy intro, působilo spíše špatně, po prvním patchi se mi všechno líbilo víc, bavilo mě to víc. I když opravný balíček za to asi úplně nemůže. Grafiku jsem vymrsknul do 2k a detaily kam až to šlo. Jen ten ray tracing si dělal z počítače srandu. A tak celá hra vypadá moc pěkně. Hlavně při východu slunce, při probouzení města. Davy lidí kráčí ulicemi, na silnicích se tvoří zácpy, všude je nějakej hluk a kravál a halasení, celý to má úžasnou atmosféru, která je vtahující a opojná, jako v málokterý hře. Při pohledu na oděvy postav dokážete odhadnout, z jakýho jsou materiálu. Skoro i cítíte pachy nejbližšího bistra, stánku, nebo bezdomovce. A tak běhám všude převážně pěšky a kochám se. Zkrátka z hlediska grafiky a atmosféry je Cyberpunk strašná paráda.

Říkám strašná paráda? To proto, že všechna ta paráda umí poměrně rychle přejít ve STRAŠNOU komedii, až v horor. Davy lidí se náhodně generují, nereagují na mojí přítomnost a rádi levitují. Projíždějící auta jezdí v útrobách silnic, zvuky občas vypadávají. Kdyby bugy byly NPC postavy a město pódiem, bylo by to největší stand-up vystoupení na světě. Ve chvíli, kdy začnete bugy hledat, jsou totiž na každym kroku. Veškerá vážnost jde tak stranou a váš prvotní výraz nadšení se mění v smích, pak v poker face a následně v čistou frustraci! Bugy totiž přímo ovlivňují hratelnost. Často se proto stává, že kvůli nim nelze splnit to či ono.

Hlavní příběhová linie byla místy hodně fajn a třeba navazování vztahu s Panam bylo vyloženě mistrovský. Co si mohli tvůrci odpustit byly boss fighty (to mě vždycky tak nějak vytrhlo ze zážitku). Povedený jsou i některý vedlejší úkoly (pro poldu Rivera, pro nábožensky pošahanýho vězně, pro Panam a pro řadu dalších). Vedlejší mise jsou zároveň i kamenem úrazu, protože jakmile splníte ty příběhový, začne se to už jenom opakovat.

AKCE
Dle videí, která vyšla před vydáním hry, bych si myslel, že to bude mít super pocit ze střelby. Akční stránka byla ovšem hodně průměrná. Do jistý míry za to může totiž fakt, že zatímco nepřátelům stačí dvě rány, aby zabili vás, vy do nich musíte nesypat dva zásobníky. Ideálně do hlavy! Chápu, všichni jsou hrozně augmentovaní, mají vychytávky jak hovado, ale pořád jsou to lidi. Je jasný, že hraju RPG a musím si zlepšovat postavu… a tak (to by ale, kurva, nemělo mít vliv na sílu kulky, nebo na typ zbraně, kterou smím použít). Každopádně střílím samopalem a nebaví mě to, střílím brokovnicí a nebaví mě to, krájím katanou a… jsem v blahu! Taky klasický kolt je docela dělo. Takže katana, kolt a sniperka – tím se dá dohrát celá hra. Pokud vám to neseberou zmrdi, kteří vás zajmou do svý bytovky a je nemožný je zabít a vzít si to zpátky.

Co mi hodně vadilo během tvrdý akce? Šílenej dubstep-techno-shit soundtrack, kterej ze všeho udělá akční rychlo jebku, jak z posledního Dooma. Soundtrack mimo akci je ovšem parádní, a dokonce i v určitých pasážích pomáhá efektivně tvořit atmosféru světa a emocí. Rádia jsou pořád hrozný!

No a jak jsem si tak chodil s Rudgerem Hauerem po bytovce v Krakově, měl jsem dojem, že tamní pravidla hybných sil fungují, přestože vlastně žádnou velkou interakci s prostředím nevykonávám. To ovšem v Night City fyzika funguje naprosto ujetě. Když běžíte, zastaví vás i poloprázdná taška s odpadem. Musíte do ní střelit, aby došlo k nějaký reakci. Taková reakce pak kolikrát rozpoutá fyzikální punk jak hovado.

S čím jsem se taky často potýkal, byl naprosto šílenej inventář a hrozivě navrženej strom vylepšení. I po třiceti hodinách hraní jsem objevoval nový věci.

Ale tak dobře. Je mi fuck, že hra vyšla o tři měsíce dřív, než měla. Pařím všechno, ničím pouliční gangy, hledám grafity, psycho mag……………….……………jím katano…………………………….………kurv…………………………………………………………………………………………………jeb…………………………..…………………íči………. em hru konečně dohrál!

Ta hra je tak obsáhlá, že napsat na ní recenzi je skoro na osm let, a ani tehdy byste do ní nedokázali zahrnout všechno, přičemž na hodně věcí byste zapomněli úplně.

Už mě to nebaví! Prostě tvůrci si ukousli neskutečně velký sousto, nedokázali ho rozžvýkat, a tak ho vyplivli. Akorát ho nedokázali už zformovat do původní podoby, protože entropie – kde je Nolan, když ho všichni potřebují?!

VERDIKT
Místy – v rámci příběhových aktivit – velká paráda. Jindy – v rámci čehokoliv dalšího – převážně komedie a utrpení. Cyberpunk je vývojářský selhání zabalený do krásnýho vizuálu, který začne bejt opravdu zabavný ve chvíli, kdy se objeví Silverhand. Nebylo by od věci, kdyby se už vykašlali na open-world hry a začali vyvíjet takový, který budou technicky a příběhově propracovaný do posledního detailu (Half-life, Bioshock, Max Payne, atd). Taky bych si konečně rád zahrál hru, která není sci-fi, fantasy nebo horor. Tož tak

PS: Tahle hra nebude dobře stárnout, už takhle mám pocit, že jistý věci (fyzika, pohyby) jsou hodně outdated.

Pro: grafika, OST, svět, některý postavy, dabing, Keanu Reeves, příběh

Proti: OST, miliarda bugů, většinou nudná akce, inteligence NPC, zbytečně natahovaný dialogy,...

+22 +28 −6

The Other Half

  • PC 80
Pokud se hru chystáš hrát: nic nehledej, nic nečti a na nic neklikej (především ne na mé spoilery). Ber tohle jako mé doporučení a jdi rovnou do toho! Každá dopředu zjištěná informace v tomto případě zážitku spíše uškodí (už jen tahle informace je vlastně svým způsobem spoiler).

Ač tyhle hry, ze kterých na první pohled kouká humbulu bundulele či free content na epiči, takhle cíleně nevyhledávám, na The Other Half mě nalákal komentář uživatelky hatifnat, který mi přišel na mysl, kdykoli jsem o tenhle titul na internetech zakopl. Aktuálně je The Other Half za 65 centů na Steamu, takže rozhodnutí netrvalo dlouho. A světe div se, vyplatilo se!

Kolegyně nade mnou to popsala vskutku perfektně. Za mě bych jen dodal, že se mi hodně líbilo, jak hra citlivě a neprvoplánově pracuje s tématem a vyhýbá se klišé démonizaci (jakkoli to vzhledem k herní náplni může znít srandovně). Konkrétně tím myslím to, že zprostředkovává situaci, která se může stát i relativně normálnímu, byť třeba emocionálně nestálému či návykovými látkami posilněnému člověku poměrně snadno. Hra sice dává najevo, že taková událost rozhodně není okay, ale zároveň je vyprávěna z pohledu, nikoli oběti, ale pachatele hledajícího nápravu a vykoupení. Pokud se na celou hru podívám z pocitové stránky věci, je mi jasné, že jako nevzhledný tvrďácký chlapák odpuzující vše živé (a možná i neživé) nemůžu tohle specificky zaměřené téma úplně 100% docenit, byť právě onen netradiční úhel pohledu vcítění se velmi napomáhá.

K mému překvapení ale i samotný gameplay funguje velice příjemně a není tam jen jako jakési nutné zlo čistě proto, aby mohl být The Other Half nazýván hrou. Volil jsem normální obtížnost, která přináší určitou výzvu, ale zároveň nefrustruje a co je důležité, nebrzdí tempo vyprávění. Samotné souboje jsou po stránce mechanismů sice jednoduché, ale odladěné a chytlavé. Překvapilo mě i netradiční využití některých RPGčkoidních prvků hravě nabourávajících žánrová klišé. Ups, to už je ale zase skoro spoiler.

Pro: citlivě zpracované vážné téma

Proti: zbytečné vyzrazení obsahu varováním tvůrců v úvodu hry

+16

The Witcher 3: Wild Hunt

  • XOne 100
Psát „sáhodlouhý“ komentář ke hře, která je k dnešnímu dni již cca 5 let stará, a kterou hrál snad každý, kdo je alespoň trošku RPG pozitivní, by bylo jako nosit sovy do Atén. Pokusím se proto raději vypíchnou to, co mě osobně na hře zaujalo nejvíce. Z tohoto pohledu nemohu než na prvním místě jednoznačně zmínit naprosto skvělý scénář, a to jak hlavního příběhu, tak především bočních questů. Troufám si říct, že Zaklínač 3 je v tomto ohledu nejlepší hrou, jakou jsem buď vůbec, nebo alespoň za hodně dlouhou dobu hrál. Téměř každý z těchto úkolů mě něčím zaujal a zajímalo mě, jak nakonec dopadne, což je docela podstatný rozdíl oproti úkolům např. v AC Odyssey. Uvedené pro mě platí navzdory tomu, že i posledně jmenovaná hra mě celkem dost bavila. Dále musím kladně hodnotit i grafiku, která, samozřejmě za přispění několika patchů od doby vydání, nevypadá ani v roce 2020 vůbec špatně. Podle mého k tomu přispěla zvolená („pastelová“) grafická stylizace, která mě doslova pohltila. Pozitivně pak hodnotím například také zvolený strom skillů, a to hlavně proto, že neobsahuje jen perky typu vyšší damage s takovým a takovým útokem, ale i modifikace používaných znamení, komba atd.

Pokud bych měl jako protipól kladům uvést alespoň nějaké věci, které mi na hře vadily, zmínil bych asi repetitivnost „otazníčků“ na mapě, a to především ve Skellige, což ale bude problém snad jen pro ty, kteří jako já mají tendenci ve hře prolézt co se dá. Dále, což ale vnímám úkorně téměř u každé hry, mě místy iritovalo, když hlavní hrdina na jednu stranu dokázal kde co přelézt a přeskočit, aby jen o pár minut později nebyl schopen překročit třeba kámen na zemi, nebo vylézt z vody na minimálně vyvýšený břeh. To jsou ale v souhrnu veskrze drobnosti. Pět let po vydání pak mohu říct, že na bugy či glitche jsem narazil opravdu jen zcela výjimečně (s nemožností dohrát z tohoto důvodu quest jsem se setkal jen jednou), což dává do budoucna naději i ohledně stavu Cyberpunku :-).

V souhrnu shora uvedeného asi nikoho nepřekvapí, že všem, kteří jako já donedávna, mají Zaklínače 3 stále mezi herními resty, nemohu než jeho dohrání jednoznačně doporučit. Pro RPG fanoušky bych to dokonce označil za povinnost. Nad to lze dodat, že nebudete-li mít ani po dohrání základní hry dost, tak stejně skvělá DLC (věru nevím, které z nich mě bavilo víc), Vám poskytnou pořádný nášup.

Pro: úžasně nápadité questy, grafická stylizace, povedený strom skillů, celkové zasazení (což je přirozeně zásluha především knižní předlohy)

Proti: snad a opravu jen snad možný stereotyp co do „otazníčků“ (lokací) na mapě

+24

Phasmophobia

  • PC 75
Úvod do hry
Staneme sa členom tímu vyšetrovateľov paranormálnych javov, a našou úlohou bude na danom mieste dokázať prítomnosť nadprirodzena.

Čo hra vlastne ponúka ?
➤lokácie: pred začiatkom každej paranormálnej výpravy dostaneme na výber z pár lokácii do ktorých sa môžeme pozrieť. Momentálne ich je v hre 8 a to 5 menších, kde nebudete mať problém ani vo dvojici, 2 stredné na ktorých sa doporučuje aspoň trojica a 1 veľká do ktorej by ste sa bez plného tímu štyroch nemali ani púšťať. Samozrejme je to jedno. My sme boli vždy traja a hrali sme prakticky všetko, aj ked tu najväčšiu len raz keďže je naozaj lepšie keď máte plný tím. Hlavne je to potom väčšia zábava. Čo sa týka máp tak najviac strašidelné sú za mňa farmárske domy ale zase v tých viete pred duchom pekne utiecť na rozdiel malých a stiesnených domov na nejakom predmestí.
➤rôzne typy duchov: primárnym cieľom hry je objaviť aky duch sa na mape vyskytuje, poprípade spraviť nejaké vedľajšie úlohy aby ste po skončení dostali viac peňazí a následne zmiznúť. Po tom možno do domu pošlú krotitelov duchov alebo exorcistu. Každopádne v hre nájdeme 12 typov duchov. Od obyčajných spiritov, cez banshee až po démonov. Počas celej hry budete mať pri sebe príručku v ktorej budete mať napísané duchove slabiny a silné stránky a hlavne aké stopy a pomocou akého vybavenia viete tieto stopy odhaliť. Pokiaľ zaistíte tri stopy tak môžete odísť spokojný pretože je veľká šanca že ste odhalili ducha. Samozrejme odísť môžete aj skôr a tipnúť si. Duchovia vyrážajú občas na lov a vtedy sa doporučuje niekam schovať. Stalo sa mi že ma zabil aj cez stenu ale nachádza sa v hre jeden čo vie cez stenu prechádzať. Čo sa týka ich výzoru tak niektorí sú naozaj strašidelný ale zas aj sa vedia pekne bugovať.
➤vybavenie: v plánovacej časti pred začiatkom výpravy si zvolíte vybavenie, ktoré chcete používať. Každé stojí nejake peniaze a prídete o neho pokiaľ zomriete ale to sa nestáva až tak často. Mne osobne sa stalo že už neviem čo s peniazmi. Veľa vybavenia je podľa mňa úplne zbytočných a nikdy ich nevyužijete. Rôzne kamery, baterky či fotoaparát budete využívať často. Ale taký senzor zvuku či, svetlá ktorými si budete označiť cestu moc využívať nebudete.
➤Full Voice Recognition: pokiaľ si vo windowse a následne v hre nastavíte túto možnosť, ktorá sa vysoko doporučuje pre lepší zážitok, tak dostanete možnosť komunikovať s duchmi a priamo do hry sa ich pýtať otázky. A pokiaľ sú správne položené tak vám môžu odpovedať, čo niekedy samo o sebe prispeje atmosfére.
➤po nejakom čase možný stereotyp: u mňa osobne po vyše 20 hodinách určite nastal. Keď už hru a jej aspekty poznáte a viete kde čo hľadať tak vám prejdenie jednej mapy nezaberie veľa času. A aj ked miera strachu tam stále je tak nie taká ako ked neviete do čoho idete.
➤bugy: sem tam sa bugne nejaký duch na jednom mieste, občas nefunguje vybavenie úplne správne a vyskytne sa tu aj svetelný bug, ale na to že celú hru robil prakticky jeden človek tak to nie je také strašné.


!! Záverečné zhrnutie !!
Do tejto hry ma dotiahol kamarát s jeho priateľkou. Bol som voči nej celkom skeptický ale keďže na Steame mala nadpriemerné hodnotenie tak som do toho išiel. A musím povedať že za tú cenu sa to oplatí, pretože v nej zažijete kopu zábavy ale aj strachu. Samozrejme pokiaľ máte nejakú svoju partiu. Samému hrať vám to moc nedoporučujem. Určite nájdete aj lepšie hororovky pre jedného hráča. Čo sa samotnej hry týka tak hrajete za tím vyšetrovateľov paranormálnych aktivít. Vo vašom safehouse si na začiatku vyberiete do akej lokácie by ste sa chceli pozrieť, každá má pri sebe aj napísanú obtiažnosť. Následne si zvolíte vybavenie aké budete mať k dispozícii a môžete sa pustiť do hladania duchov. Samotných máp nie je veľa ale sú príjemné a strašidelné. Niektoré sú doporučené hrať vo viacerých hráčoch ale v pohode sa dajú zvládnuť aj tie najväčšie vo dvojici či trojici. Bohužiaľ aspoň v mojom prípade sa rýchlo ohrali pretože sa mi zdalo že duchovia sa väčšinou nachádzajú v tých istých miestnostiach a menia svoju lokáciu len občas. Stretneme ako menej agresívnych duchov ako spiriti či viac agresívnych ako sú démoni. No pokiaľ ich budete provokovať, napríklad hovorením ich mena tak na vás môžu spustiť útok aj ty najmenej agresívny. Občas sa stalo že sa nejaký z nich bugol na mieste ale to nie často. Samotný lov duchov je tu spravený veľmi pekne. Na začiatku pokiaľ nehrate na najvyššiu obtiažnosť dostanete pár minút na prípravu. Rozmiestnenie kamier a senzorov či prehliadanie domu a nájdenie miestnosti v ktorej sa duch nachádza. To sa zvyčajne pozná podľa nízkej teploty. Cieľom hry je zistiť aký druh ducha sa na mape nachádza. Pokiaľ nájdete 3 stopy ( odtlačky, teplota pod nulou či vám duch odpovie na otázku ) tak viete určiť druh skoro na istotu. Ale pokiaľ sa človek moc bojí tak si môže aj tipnúť. V skupine je naozaj celá hra zábava na celkom slušný počet hodín aj keď po čase môže začať nudiť. Sem tam sa stane že niekto zomrie ale to len vážne málokedy. na hre pracuje prakticky len jeden človek a tomu patrí moje uznanie. Ale pokiaľ by k sebe prijal pár ľudí tak by túto hru vedeli vylepšiť určite ešte viac keďže po tých pár zábavných hodinách už hra nemá čo ponúknuť. Každopádne ju hodnotím veľmi dobre na vlastne celkom malú hororovú záležitosť a teším sa čo prinesie v nasledujúcich updatoch.

➤Čas strávený v hre: 25,9 hodín

HODNOTENIE: 75/100%
+12

Mobile Forces

  • PC --
Kvůli singleplayeru rozhodně nebrat. Pokud tedy máte v plánu dokončit všechny herní módy na všech mapách (= hru dokončit). Strávíte nad tím více času, než si tato hra zaslouží. Úspěch totiž z velké části závisí na štěstí - kvůli špatné AI a mapám, které se ne vždy na daný herní mód hodí. Pár extrémních příkladů pro představu:

- v herním módu, kde jde o to obsadit bod na mapě a ten potom po určitou dobu držet, se spolubojovníci nejsou schopni na jedné mapě k onomu bodu vůbec dostat, takže se budete muset sami postavit 7člennému nepřátelskému týmu
- v herním módu, který je variací na team deathmatch, kde body získáváte pouze za zabití nepřátelského kapitána, v jedné mapě nepřátelský kapitán neopouští respawn zónu, a je tedy nesmrtelný

V multiplayeru hra o moc lepší nebude. Dalším velkým problémem je totiž nevyváženost zbraní (pět ran z odstřelovací pušky, a protivník stále žije). To nejlepší, co se dá o Mobile Forces říct, je tak asi to, že běží na enginu z Unreal Tournament, a vzdáleně tak připomíná jeho hratelnost.
+10

Deep Rock Galactic

  • XboxX/S --
O této hře jsem slyšel již před delší dobou a hned jsem si říkal, že by to mohla být velmi příjemná odreagovačka. Když potom byla zařazena do služby Gamepass, tak mi už vůbec nic nebránilo ji vyzkoušet.

Předem mého hodnocení musím podotknout, že cca 90 % misí jsem hrál v sólo režimu, kdy v takovém případě máte k ruce létajícího robota ovládaného hrou. Jinak Vám hra umožňuje plnit mise až v čtyřčlenném týmu. K výběru jsou potom pro každého rovněž čtyři povolání – „vrták“ (driller), inženýr, skaut a střelec, přičemž každé z nich nabízí jiné výhody ve smyslu jejich vybavení. Např. inženýr může postavit věžičku a pomoci pušky vytvářet platformy ke šplhání (něco jako glue-gun ve hře Prey), skaut má pak například pušku se světlicemi, které lze nastřelit do zdi a svítí déle, než světlice na házení, které má k dispozici každé z povolání, atd. Uvedené zbraně/vybavení si potom lze s postupným levelováním profilu hráče (k čemuž dochází separátně od povyšování každého z povolání, na které jsou zase navázány jiné možnosti vylepšení Vaší postavy) vylepšovat, např. pořízení většího zásobníku, udílení většího poškození atd. Pro všechny vaše postavy je pak společný „strom“ perků, které si kupujete za splňování různých vypsaných cílů/úkolů. Tyto perky, a to z počátku vždy jen jeden aktivní a jeden pasivní, si můžete měnit před každou misí, podle toho, který se Vám zrovna bude pro ten který druh akce více hodit. Vedle těchto vylepšení majících dopad na hraní potom samozřejmě nechybí ani možnost nakupovat různé kosmetické úpravy, jako např. jiné vousy, vlasy, čepice ad., no zkrátka jo toho celkem dost.

Co se samotné herní náplně týče, poskytuje hra celkem velké množství misí. Namátkou mě napadá třeba těžba určeného množství vybrané rudy, sběr vajec (ano vajec ), doprovod „drilldozera“, záchrana předchozí výpravy, stavba potrubí k těžbě tekuté suroviny. Vedle hlavního úkolu máte dále stanoven úkol sekundární (sběr určité suroviny či fauny), jehož splnění, stejně jako obecně natěžení zlata, Vám na konci mise přidá na odměně jak peněžité, tak v podobě zkušeností.

V souhrnu všeho shora uvedeného musím říct, že hra poskytuje poměrně velké množství variant, takže nepřestane jen tak bavit. Uvedené platí tím spíše, pokud ji budete hrát s kamarády. Navíc, vezmu-li v úvahu, že nejde o AAA titul, tak má dle mého i velmi povedenou grafickou stylizaci. V zásadě jediná věc, která mě pak během hry dokázala opravdu frustrovat, byl závěr některých misí, v němž se typicky musíte vrátit do tzv. „landing zone“ a nastoupit do únikového modulu. To, kde se odletová zóna nachází, Vám přitom ukáže vás doprovázející kovová „M.U.L.a“, do které během mise sypete nasbírané suroviny, a kterou tak musíte na konci mise následovat. Problémem však může být, že tato mula klidně poleze kolmo po stěně, což Vy přirozeně nemůže. Hrajete-li přitom sám, tak jako já většinu z misí, může se Vám lehce stát, že nemáte zrovna to povolání (a tedy vybavení), díky němuž byste mohli Vaší M.U.Lu rychle následovat, pročež se Vám lehce stane, že nestihnete k záchrannému modulu dorazit ve stanoveném čase, což Vás po jinak pohodovém průběhu mise umí pořádně namíchnout. Nejde však přirozeně o nedostatek, který by Vás měl od hraní této hry odradit, a to tím spíše, že při hře více hráčů, zpravidla různých povolání, se pravděpodobnost zmíněného scénáře podstatně umenšuje.

Závěrem tak nezbývá než konstatovat, že máte-li k dispozici alespoň 2-3 kamarády tak neváhejte a vyražte vzhůru dolů do dolu . Pokud ne, tak Vám i přesto doporučuji si hru vzkoušt. Sám jsem zářným příkladem toho, že i v sólo režimu umí hra hráči poskytnout velké množství zábavy.

Pro: různorodost misí, mnoho možností vylepšování Vaší postavy a jejího vybavení (po stránce funkční i vizuální), svižné herní tempo, pěkná grafika

Proti: občasná frustrace v sólo režimu na konci misí (viz text výše)

+13

Doom

  • PS4 90
Potřeboval jsem nějakou FPS akci na které bych mohl pořádně vyzkoušet můj nový adaptér (Genesis Tin 200) na myš a klávesnici k PlayStationu 4. Potřeboval jsem něco, co bude rychlé a člověk se v tom bude muset otáčet. Doom proto byla jasná volba.

Pokud chcete hrát "nového" Dooma na těžší, než nejlehčí obtížnost, tak při hraní téhle řežby platí tři pravidla. Být pořád v pohybu, naučit se mířit na první dobrou a držet si kontakt s démony. Zapomeňte na klasickou taktiku odstřelování z dálky v bezpečném krytu. Kromě toho, že démoni jsou za pár sekund u vás, by vám stejně brzo došla munice a nejspíš i zdraví. Protože umí být dost přesní. Démony musíte ničit, musíte je dorážet, musíte na ně dorážet. Tak jako oni doráží na vás. Prostě si s nima dát férovku. Hra za to odměňuje. V novém Doomovi se pasivita a srabácká taktika nevyplácí.

Asi první čtyři úrovně mě trápilo, že nemůžu najít žádnou tajnou místnost. Nakonec bylo řešení jednoduché. Nikdy by mě nenapadlo, že ve hře z roku 2016 s moderní grafikou pojedu hru pečlivě podle mapky jak v devadesátkách. V tajných místnostech se totiž nachází vylepšení a bonusy. Díky nim si vylepšíte zbraňe a palební síla se razantně zvýší. Není nad super dvojitou brokovnici. Dokážu si představit, že ve vyšších obtížnostech jsou tyhle věci k pokoření hry zásadní. První věc, kterou jsem si po té na postavě vylepšil bylo vidění bonusů na mapě. Škoda, že často, jakmile nějakou tajnou místnost minete, už se k ní nemůžete vrátit.

Krom toho hra odměňuje i za kompletní prohledání mapy nebo splnění malých úkolů, které na každou misi zadává. Samotnou kapitolou jsou pak runové výzvy, které slouží jako takový tutorial. Jsou hodně těžké a dobrovolné. Odměna je ale za ně takové, že mě to donutilo je všechny absolvovat. Zapotil a navztekal jsem se u toho dost a dost. Některé jsem dal třeba až na dvacátý pokus, ale dal jsem je všechny. Parádní věc na otestování vašich schopnosti.

Doom je rychlá a adrenalinová řežba. Jakmile v aréně rozehraje muzika a začnou se objevovat démoni, tak zastavení zpravidla znamená smrt. I ten Mancubus umí skákat. Démoni jsou krásně vymodelovaní a prostředí na Marsu správně nehostinné. Peklo už mi tak zajímavé nepřišlo. Jak se design ze začátku držel, tak v pozdějších fázích hry se už naplno zvrhl do šablony chodba, aréna, chodba, aréna. Arény často připomínají spíš multiplayerové mapy. Tohle mohlo být lepší. A také škoda, že hra neobsahuje kooperativní multiplayer. Jsem by se to hodilo.

Adaptér na myš nezklamal. Myš se sice se nechová jako ta na počítači, ale v půlce hry jsem si na to tak zvykl, že už jsem nepřátele dával na první dobrou. Právě včas. Hru jsem vystřílel na Hurt Me Plenty a po dohrání mám nutkání všechny mapy vyzobat na 100 procent.

Na PS4 Pro hra běží v 60 snímcích za vteřinu a vypadá to krásně. Perfektně optimalizované.

Pro: rychlá frenetická akce, kontaktní způsob boje, adrenalin, Mars, starý známý démoni, 60 snímků, runové výzvy, je to prostě řežba

Proti: ke konci opakující se design, často se nejde moc vracet (třeba k tajné místnosti), prostředí pekla mi nepřišlo tak kulervoucí

+26

Cyberpunk 2077

  • PC 60
Po dohrání hry jsem si sepsal pro a proti, nejspíš jsem na něco zapomněl. Kdybych měl sepisovat všechny bugy, na které jsem narazil, psal bych mnohem déle, vypsal jsem tedy jenom ty hlavní. Seznam jsem nijak neseřazoval, psal jsem, jak mě napadlo.

+ Město je dobře udělané co se architektury týče. Velké budovy, zajímavé. Dodává opravdový pocit velkoměsta a vysoké budovy skoro až způsobují závrať (v dobrém slova smyslu).
+ Graficky to vypadá většinou dobře, ikdyž to hodně shazujou modely npc na ulici a jejich animace. Grafika je dobrá hlavně co se týče prostředí. Na nižší nastavení jsou odrazy, hlavně u silnic dost zrnité, více než v jiných hrách.
+ Pocit ze střílení je OK, není to špice, ale není zlý.
+ Johnny je cool a je dobrý element do vyprávění příběhu. V jeho questech se hráč vrací v čase a hraje za něj. Gunplay je v těch chvílích nejlepší ze hry (vysoký dmg Johnnyho zbraně ruší bulletsponge).
+ Zapamatovatelné postavy z hlavního a některých vedlejších questů (Panam, Judy, Viktor, Claire, Takamura, Jackie atd.).
+ Zakoupitelné auta vypadají dobře, mají detailní modely a interiéry, (levné ne tolik).
+ Návštěvy "deepnetu" jsou zajímavé, až děsivé a tajemné, bohužel potenciál není moc využitý. Deepnet jsem navštívil za hru asi 4x.
++ Hlavní story je povětšinou dobrá, zapamatovatelné momenty a zvraty.

- Úplně všechno se buguje, jednou mi hra shodila i ovladač grafické karty. Kvůli bugu jsem hru musel celkem asi 5x restartovat (různé důvody, broken quest atd.).
- Při rychlé jízdě autem (např po dálnici) hra přestane po chvíli spawnovat auta a chodce. Velký immersion break
- V mapě se nedá vyznat, není v ní vidět nic kromě ikon, nikdy předem nevím kam vlastně jedu.
- Minimapa se při jízdě autem neoddálí, s rychlými auty je skoro nemožné nepřejet zatáčku.
- Navigace na minimapě často navádí špatně, je podivně odsazená na pravý kraj cesty. Funguje podle jízdních pruhů, často tedy navádí zbytečně na místo, kde se podle jízdních praviděl dá otočit o 180°, aby hráč mohl jet opačným směrem.
- Přišlo mi, že tak 80% sidequestů je "zabij" (cyberpsycho) - sidequesty jsou na mapě označené jako ! a dokud se hráč nedostaví přímo na místo, nemůže vědět o jaký quest se jedná. Tím, že se tato informace odhalí až na místě, hráč nemůže ani vědět, jestli má na tento quest potřebný lvl, cyberpsycho pak může být "nezabitelný" kvůli vysokému lvl.
- Skoro všchny cyberpsychouše jde cheesnout s použitím prostředí. (vylezením na auto, na střechu, chození dokola kolem objektu.). To ještě hrozně podporují energy zbraně, které střílí skrz zdi a jde k nim nasbírat několik stovek nábojů.
- Ve hře není garáž, auta jsou uložené v menu.
- Nakupování aut přes questy "kup auto, je tady a stojí X tisíc E$". Tyhle questy zahlcují deník, není u nich obrázek auta, jsou rozmístěné všude po mapě. Pokud chci vědět jak auto vypadá, musím k němu dojet.
- Auta se nedají vylepšovat, upravovat vzhled, nic, jsou v podstatě k ničemu, protože Jackieho motorka je OP a lze získat hned po prologu.
- Pouliční závody jsou zkrátka trapné (AI podvádí, drží se u hráče). V questu s Claire byly tuším 4, jestli jich je ve hře více jsem už nezkoumal.
- Ve hře chybí garáž, auta jsou pouze v seznamu pod klávesou V.
- Písničky v rádiích se často opakují. Rockové rádio hraje i rap (???).
- Ve hře se strašně špatně míří, přes hledí jde špatně vidět a často se stává že minu i když vystřelím přímo na nepřítele. Doufám, že to třeba není kvůli statu "evasion" u nepřátel.
- Bulletsponge.
- Vyhnutí je nabindováno na dvojitý stisk klávesy pro pohyb do strany - nepoužitelné pro uhýbání útokům na blízko. Často se mi taky stávalo že jsem omylem vylezl z krytu, ikdyž jsem se chtěl jenom kousek posunout.
- Crafting je k ničemu. V době kdy padají fialové zbraně se teprve dají craftit slabší tiery.
- Crafting playstyle ničí savefile zvětšováním jeho velikosti (8MB limit, nejspíš kvůli velkému počtu předmětů v inventáři).
- AI je hrozné. Chodci nemají téměř žádné, despawnují se před očima, za očima. Chodí od ničeho k ničemu, jediné co umí je jít k automatu na pití, pak bloudí dál. Animace obyčejných npc jsou dost hrozné, horší jak v indie hrách.
Nepřátelé jsou úplně slepí, na minimapě jde vidět jejich zorné pole, které odpovídá skutečnosti, stealth tedy v podstatě probíhá přes minimapu.
- Chodci nereagují na vytaženou zbraň.
- Policie je jedna z nejhorších věcí na hře. Po vyvolání hvězdy stíhání (stačí i žduchnutí do chodce) se cíleně spawnují za zády hráče, včetně dronů. Honičky s policií neexistují, stačí zajít za roh (byly v GTA 1997). Poté se despawnují. Některá NPC nereagují na přestřelku ani na policii samotnou. Udělali by líp kdyby do hry policii vůbec nedávali.
- Sbírání itemů je o ničem, nejjednodušší vzít všchen odpad (doslova "junk") a prodat u obchodníka pomocí klávesy J. Stejně se zbraněmi.
- Varianty zbraní jsou většinou o ničem, jedná se skoro čistě o staty. Jsou výjimky (AI zbraň Skippy). Z každého enemy padne zbraň - plní se inventář, kvůli obrovské nosnosti lze ale sbírat vše.
- Obchodníci se zbraněma mají omezený počet nábojů které u sebe mají, je třeba jezdit po městě k různým obchodníkům pro nakoupení dostatku nábojů.
- Po prodání předmětů problikne celý inventář, hodně matoucí, někdy se i přehází itemy
- Ve hře není transmog, celou hru hráč vypadá jak idiot.
- Mojemu V celou hru chyběly vlasy, objevily se až v poslední lokaci ve hře.
- Volba původu je skoro úplně k ničemu, za celou hru se mi stalo jednou, že by odemknutá volba v dialogu nějak ovlivnila průběh děje, většinou se jedná o zbytečný kec, kdy hráč ani neví o čem vlastně V mluví, protože to v příběhu nezažil.
- Ve hře není holič, nedá se měnit účes (snad přidají časem).
- Talenty jsou z 90% procentuální bonusy, hrozně nevyužitý potenciál. Cyberware jsou drahé a nevyplatí se, většina jsou další stat bonusy.
- Instalace cyberware probíhá stejně jako koupení předmětu, čistě přes menu u obchodníka.
- Po vylepšení atributu na lvl 20 není jasné co dál s atribut pointy, jedině dát do atributů které jsou v mém playstyle k ničemu. Většina bonusů z atributů je stejně typu "+1% crit chance", takže na tom až tolik nezáleží.
- V deníku se u úkolů nezobrazuje "historie" úkolu, což je problém, protože questy se přijímají automaticky, kdykoli. Nevím potom, co je který quest nebo co vlastně dělám.
- Apartmán je úplně k ničemu, není důvod se tam vracet.
- Skoro všechny reklamy ve městě jsou erotické, přitom v celém městě jsem našel jednu jedinou "použitelnou" prostitutku.
- Inventář na klávese O (těsně vedle ???).
- Některé questy jsou neskutečně táhlé, pořád samé mluvení a chození z A do B (detektiv River questy), bralo mě u nich spaní.
- Braindance jsou nuda, gameplay je v nich zbytečný a zdlouhavý (hledání svítících předmětů v prostředí).
- Hackování spočívá v namíření na objekt a vybrání hacku pomocí kolečka. Občasná hackovací minihra má obtížnost jak pro děti ve školce (poznej písmenka).
- Za celou hru jsem ani jednou přímo neviděl svůj neořezaný penis v akci.
+25 +34 −9

Resident Evil 2

  • PC 80
  • PS5 80
Po nervy drásajícím a rozporuplném zážitku ve formě Resident Evil Zero jsem si nemohl vybrat lepší díl na spravení chuti. Resident Evil 2 trefil všechno přesně do černého a dokonale odpovídá mé představě, jak by měla vypadat perfektní hra ze světa Resident Evil. Někde jsem už psal, že RE hry nejsou survival horrory, ale survival komedie. No, RE2 remake je survival horror. Leon zahlásí jen nezbytné minimum debilně trapných hlášek a celkový dojem ze hry působí skutečně jako horror, ne jako parodie na horror (Resident Evil Village / Resident Evil 4). Navíc obsahuje velmi dobré adventurní pasáže, pár slušných puzzlů a celkem umírněnou, ale zábavnou akci. Podle tohohle receptu mi vařte další díly prosím.

Když se moderní prvky ovládání a krásná grafika snoubí se starou poctivou předlohou, je to radost pohledět. Remake druhého dílu je skvělá hra, která dobře vypadá, dobře zní a celkem dobře se hraje. Skoro ani není co víc k tomu dodat. Na můj vkus perfektně odměřená směs akce a adventuření. Hádanky nejsou nijak těžké, ale nemáte pocit jako by vám hra něco dávala zadarmo, souboje zase většinou takové, jaké si je uděláte. Je libo postup pomalu a obezřetně nebo guns blazing? Popřípadě nechcete plýtvat náboji a nepřátelům spíš utéct nebo se jim úplně vyhnout? Vše funguje, vše má svůj smysl a je jen na vás, jakou zvolíte taktiku. Zároveň má hra velmi hutnou a dobrou hororovou atmosféru, kterou podtrhuje dobré ozvučení a hlavně nasvícení scén a také samotná práce s kamerou. Level design jednotlivých úrovní je podstatně lepší než u dvou prvních dílů. V tomto moderním remaku taky naštěstí odpadá mnou hodně kritizovaná stránka stísněného inventáře předchozích dílů. Vývojáři našli přesně ten zlatý střed mezi omezeným, ne však příliš malým inventářem a počtem předmětů, které musíte a můžete nést.

Nedostatkem jsou pro mě souboje s bossy, tady vždycky padne kosa na kámen. Pohyb v RE hrách byl vždy znatelně pomalejší, než na co jste zvyklí jinde. "Sprintem" se zde označuje vycházková chůze, což je obrovský problém v bossfightech, zvlášť když hra zoufale postrádá funkci úskoku. Dostat se z dosahu útoku bosse na stísněných plošinkách a ještě k tomu střílet je skoro nemožné. Žádný souboj s bossem mi nepřinesl ani drobný pocit radosti nebo naplnění, místo toho pouze frustraci nad zaostalým a špatným designem. Na druhou stranu, chápu snahu zůstat věrný originálu a pravdou je, že těchto soubojů ve hře není až tolik, aby mi to vyloženě kazilo dojem.

Co mi ale zkazilo dojem byla mise za Adu.

Původní hru jsem sice nehrál ale remake je dobrým zážitkem sám o sobě. Kdyby byly ve hře dobré bossfighty a funkce úskoku, jednalo by se o perfektní hru. I přes to je ale RE:2 Remake podle mě nejlepší hra z RE série.

Pro: Hratelnost, puzzly, grafika, zvuky, kamera, postavy, scénář

Proti: Souboje s bossy

+22