Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Sinister City

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 35
Musím se přiznat, že kromě klasických velkých titulů si rád zahraji i nějakou tu oddechovku a hodně mě baví právě hidden object hry, které klasické hledání předmětů proloží i nějakými dalšími puzzly. Tyto hry obvykle mívají i příběh, od kterého mám minimální očekávání. Příběh Sinister city je pro mě ale úplný dno. Je možné, že se tvůrci prostě jen netrefili do mého smyslu pro humor, ale za sebe musím říct, že by hře hodně prospělo, kdyby žádný příběh neměla a postupně by se procházelo od puzzlu k puzzlu.

Ruku v ruce s příběhem jdou i nelogičnosti řešení:
- Často musím najít 7 stejných věcí (např. ozubených kol), abych ve výsledku mohl použít jedno z nich.
- Přímo před upířím tchánem, který se mě chce zbavit, namíchám lektvar z pochybných ingrediencí a on má obrovskou chuť ho vypít.
- John si nechce vzít noviny bez placení z držáku na noviny a taky nechce bez placení vzít věci z opuštěného stánku. Zvláštní, že nemá peníze, když si předtím kupoval v restauraci burger, ale ok. Peníze najde pod držákem na noviny (to mu už tolik nevadí), nechá všechny peníze ve stánku, kde si vezme věci. Dejme tomu. Ale pak nemá problém si vzít věci z držáku na noviny, který může ale nemusí patřit ke stánku.

Brr, už se mi nechce na nic dalšího vzpomínat. Když k tomu přidám ne moc líbivou grafiku, ne moc líbivé animace a značnou nepřehlednost (např. hledání na místech, kde se hledalo dříve nebo nutnost při hledání předmětů něco nejprve odsunout, což vede ke zmatenému klikání na všechno), vychází mi jedna z nejhorších hidden object her, co jsem hrál.

Pro: Některé puzzly

Proti: Příběh, nelogičnosti, grafika

+13

Dead Rising 4

ReleonReleon
  • PC 70
Popravdě jsem od Dead Rising 4 zas tolik nečekal. Osobně považuji DR3 za velmi dobrou hru, která ale trpěla hlavně technickými nešvary.

DR 4 je hodně podobné předchozím dílům, ale jak už někteří zmiňovali, jde cestou značných ústupků. Mně osobně chybějící limit tolik nevadil, o to víc jsem se mohl vyřádit, ale na druhé straně ve hře opravdu chyběla větší výzva nebo snad alespoň zajímavější příběh. Ale co si budeme povídat, Frank je poměrně charismatický, i když je to arogantní parchant, kterému jde jen o slávu a novinařinu.

Hra přichází s mnoha aspekty, na které si hráči zvykli v předchozích hrách. Tuny zombíků, tuny vynálezů, pořádná řežba, šílení bossové, zachraňování přeživších a snaha nějak přežít. Problém tkví v tom, že je to všechno opravdu hodně zjednodušené a tak ta jediná pravá zábava zůstává v kosení nekončících zástupů nemrtvých i živých. Bohužel ani bossové, nebo psychopati - což je asi výstižnější - nejsou tak zajímaví jako v předchozích dílech, nejsou takovou výzvou a nejsou ani bossy v pravém slova smyslu. Proč? Stačí si vzít trochu vylepšenou zbraň, pětkrát je praštit a je hotovo.

Nevýhodu hry vidím v jejím rozdělení na "případy". Jedná se o obdobu kapitol, která by rozhodně nebyla na škodu, kdyby nedocházelo k tomu, že tak zmizí jakékoliv možnosti z předchozí kapitoly, i když se stále pohybujete ve "stejném čase" na stejném místě. A k tomu se pojí další výtka, město je zcela nevyužité, zpustlé a neinteraktivní. Oceňuji konečně možnost prorazit autem skrze auta a ploty (pozdrav State of Decay, kde člověk lítal vzduchem, když se auta dotkl), ale těch pár baráčků, stodol, polí a farem, kde nikdo není, nebo jsou to postavy-nepostavy, značně ubírají na plnohodnotném zážitků. Ale co si budeme povídat, o tom DR nikdy vysloveně nebyl, jedná se spíše o takové mé přání, které by podnítilo tu survival atmosféru.

Graficky je na tom hra průměrně, což ji nelze vzhledem k počtu postav zcela vyčítat, protože ty vykresluje naprosto perfektně, jsou relativně rozmanité, je radost je kosit a vidět zůstávat ležet na zemi. Ale jak už jsem zmínil, město, interiéry a některé lokace by zasloužily více péče. A to platí i o ozvučení.

Ani UI na tom není ve výsledku moc dobře. Skvělou práci odvádí zombie, které jsou tupé - jako zombie, ale lidští protivníci nabíhající doprostřed "bitevního pole" čekajíc kulku do hlavy jsou už příliš. A zase je o snížení výzvy postaráno.

Příjemnou změnou je lepší ovládání zbraní, těch ručních i střelných, ba i vozidel.

Technicky je na tom hra ne extrémně dobře, párkrát se nenačetla, resp. objevil se černý obraz, nefungoval event, nechtěla mluvit postava atd. Ale naštěstí nic, co by nevyřešilo znovunačtení.

Jelikož se zde nevyskytuje DLC Frank Rising, stručně jej shrnu zde - DLC mělo potenciál, který zůstal nevyužitý. Někoho potěší návrat limitu, mně osobně přišel otravný, protože jsem nestihl nic pořádně prozkoumat a Franka si řádně vylepšit. Příběh je tam sice zajímavý, ale hodně povrchní, a délka necelé dvě hodiny mluví za vše.

Shrnutí:
Pokud hledáte mlátičku, kde zabijíte po desítkách až stovkách, jste na správném místě. Pokud hledáte survival, hledejte jinde. Pokud hledáte duchovního nástupce DR, budete zklamáni. Ale pokud si jen chce odpočinout a nad ničím moc nepřemýšlet, je DR4 ideální hrou. Jen doufám, že jestli někdy vznikne pátý díl, byť je studio bohužel už zavřené, tak si na něm dají vývojáři více záležet a nebudou se bát více inovací.

Pro: Bláznivost, davy zombií, odreagování, exosuit, závěrečný bossfight, možnosti vylepšování, chybějící limit, Frank, závěr

Proti: UI, grafika, příběh, zjednodušování, téměř žádná výzva, minimální inovace, technický stav, postavy, nevyužitý potenciál DLC

+11

Hitman 3

ReleonReleon
  • PC 85
Je třetí Hitman důstojným zakončením této trilogie, nebo snad není? A zaslouží si chvilku odpočinku, nebo naopak nové okamžité pokračování?

Hitman 3 na hráče hrající tuto trilogie dýchne hodně známou notou, nic zásadnějšího se zde nemění, a proč by také mělo, když to v předchozích hrách. Ba naopak se zde víceméně hlavně vylepšuje. Jako první ohromí grafika, už jen seskok na Dubajský mrakodrap, který se tyčí v nezměrné výšce, ten rozhled, interiér, to všechno vypadá tak luxusně a je to na opravdu špičkové úrovni. Ba i postavy se dočkaly jistého vylepšení.

Zvukově je na tom pokračování shodně s předešlými, hudba je dobrá, ozvučení perfektní, ale nedá se říct, že by nějak výrazně utkvěla v paměti, narozdíl od původní pětice dílů.

Hratelnostně je holohlavý zabiják na špičkové úrovni, i když ne každému postavení misí sedne. Jedná se o akčnější dobrodružství než v předchozích dvou dílech, čemuž jsou i přizpůsobeny parádní nové lokace, ale i tak lze většinu vyřešit v poklidu a tichosti, byť v některých misích se bohužel poprasku a nikým netušenému příchodu a odchodu nevyhnete. To platí zejména pro poslední dvě mise.
Lokace jsou bravurní, rozmanité, nápadité, plné možností a úžasně zpracované. Ať už propršená Británie, prosvětlená Dubaj, nápaditý Berlín nebo jen vlakem projeté Rumunsko působí naprosto famózně a je radost lokace obdivovat, stejně tak i možnosti, které se zde naskýtají.
Hratelnost celkově je známá už z předchozích dílů, jen je vylepšena a obohacena o nové prvky (např. kamera), lepší umělou inteligenci, vylepšené a zajímavější "Opportunities" (zdravím, Sherlocku). Ba i ten příběh je o něco zajímavější, má konečně plnohodnotné cutscény a zajímavější zápletku, byť možná ne každého uspokojí závěr hry.

Technický stav je perfektní, krom občasného prolínání textur se mi nestalo, že by hra nějakým způsobem nefungovala, ať už glitche nebo bugy, všechno běželo, jak má. Stejně tak ani hardwarové požadavky nejsou tak vysoké, jak by se dalo vzhledem k rozloze a kráse světa Hitmana očekávat.

Shrnutí: Hitman 3 je po všech stránkách vybroušený klenot, který dokončil práci svých dvou předchůdců a vynesl sérii zase zpět na výsluní. Typickým problémem je délka hry, která je ale jištěná znovuhratelností, a pro někoho možná závěr hry či zvětšená akčnost na úkor úplného stealthu. Ale nebojte, o stealth nepřijdete, jen už nebudete tak neznámí a nepozorovaní jako v dřívějších hrách. Graficky, zvukově, hratelnostně, technicky je hra na sakra dobré úrovni a já se popravdě těším na to, až se zase Hitman vrátí, a na to, v jaké podobě se vrátí. Do té doby budu doufat, že slíbený James Bond bude alespoň tak dobrý jako prozatím poslední dobrodružství agenta 47.

Pro: Grafika, ozvučení, filmovost, lokace, cíle, postavy, lepší příběh, Opportunities, znovuhratelnost, režimy, vylepšené lokace z předchozích her, zakončení, otevřený svět, možnost

Proti: Délka kampaně, větší akčnost, UI je stále slabší

+17

Cat Quest

kuthykuthy
Dohráno
  • Switch 65
Krásně graficky zpracované a velmi jednoduché RPG o kočkách. Všechno je pojmenované po kočkách, takže se někdy zastavíte a budete se usmívat nad jednotlivými jmény(pokud ovládáte angličtinu).

Ve hře nejsou žádné komplexní mechanizmy. Systém levelování jednodušší být nemůže. Stejně tak lepší zbraně a jejich vylepšování - což si myslím je dost otravné. Zaplatíte poplatek a náhodně se vylepší náhodná zbraň/zbroj.

Příběh nikoho nepřekvapí ale neurazí.

Cat Quest je pohodová hra, kde vás nic nikde netlačí a můžete si hrát kde zrovna chcete. Myslím si, že je to vlastně moc pěkná hra pro děti.

Pro: Grafika, jazykové hrátky(CATpital city), délka

Proti: Vylepšovací systém,

+12

Wolfenstein II: The New Colossus

Thrawn89Thrawn89
  • PC 85
Když ji miluješ, není co řešit. Popravdě má tato hra celou řadu neduhů ale bavil jsem se při jejím hraní až do konce. A o to tu jde ne... Každopádně pojďme popořadě.
Audiovizuálně není hře co vytknout. Grafika je super. Vizuální zpracování nácky ovládané zeměkoule (a i jiných planet) je opět famózní, o to víc, že se autoři nebojí ukázat nacistickou symboliku a nenahrazují ji nějakými korektními náhraškami. Hudební podkres opět topovka a i zvuky mě přišly na dobré úrovni.
Trochu slabší je to s level-designem. Některé lokace se mi sice vizuálně líbily ale jejich logika není dobrá, navíc mapa mi přišla poněkud nepřehledná a s mojí trochu obsendantní snahou posbírat všechen bordel po cestě jsem se v těchto lokacích dlouho a poněkud nepříjemně zdržoval. Třeba takový Doom tyto věci řeší mnohem lépe. Některé lokace mi přišly vůbec nudné a v tomto směru byl předchozí díl lepší.
Dostáváme se ke zbraním. Ty jsou po všech stránkách super, možná pocit ze střelby je trochu slabší, ale nijak mě to nerušilo. Hra nabízí dostatečné množství hraček na hraní, navíc s možností zbraně vylepšovat, to vše přitom poměrně uměřeně. I vylepšování a rozvoj schopností je celkem dobře řešen (jednak tím, že některé věci prostě děláte nebo musíte najít určité vybavení). Systém vylepšování postavy i zbraní mi ve výsledku přišel nerušivý, srozumitelný a nezabírající moc času, což mě u takového typu hry vyhovuje.
Samotnou akci nelze hodnotit jinak než jako bombovou. Vše je rychlé, plynulé a zábavné. Lze volit i stealth přístup, což mě však moc nebavilo. Více jsem si užíval maximální akci. Umělá inteligence nepřátel není světová, ale vzhledem k arkádovému stylu hraní je dostačující a pokud hrajete na vyšší obtížnost, nabídne hra i celkem slušnou výzvu.
Na závěr se dostávám k příběhu a stylu vyprávění. Zde jsem trochu rozpolcen. Wolfenstein je přirozeně crazy záležitost a musí se k tomu takto přistupovat, přesto se mi to už chvílemi zdálo až moc přehnané. Navíc přechody mezi bláznivými scénami a Blazkowiczovími duševními problémy mě moc netankovaly. Na druhé straně je ve hře hodně skvělých momentů, cutscén a dialogů, které opravdu stojí za to, a které mě místy i upřímně rozesmály. Samozřejmě Adá a jeho filmové studio na Venuši bylo třešničkou na dortu. Hra se snaží také o jakousi satiru současné politiky ale je to místy velmi kýčovité a trochu na sílu. Obecně mohu říci, že oproti předchozímu dílu je tento Wolfenstein více ujetý, více odvážný a více se snažící tlačit na pilu. Místy je to dobře, místy to není úplně zvládnuté. Ale ve výsledku jsem byl vlastně spokojen, protože mi hra nabídla opravdu řadu povedených momentů a ty slabší chvíle rychle zapomenu.
Na závěr tak mohu říci, že The New Colossus splnil mé očekávání a nabídl mi skvělou singlplayerovou arkádovou řežbu ve výborném audiovizuálním provedení. Není to bezchybná hra, ale nabízí zábavu, které v současnosti konkuruje (a v řadě věcí překonává) snad jen Doom.

Pro: Audiovizuál, akce, zbraně, některé super scény

Proti: Level-design, zbytečně moc sběratelského bordelu, místy až moc crazy

+16

Chronicles of Mystery: The Scorpio Ritual

PlutoPluto
Dohráno
  • PC 60
Polští tvůrci z City Interactive se v letech 2008-2010 zaměřili na mysteriózní detektivní thrillery. Během tohoto údobí rozjeli dvě série – Art of Murder a Chronicles of Mystery, které byly na první pohled nerozeznatelné a ve finále skončily stejným osudem – jako hidden object hry.

Dnes se podíváme na první díl ze série Chronicles of Mystery, který nesl podtitul The Scorpio Ritual a vyšel někdy mezi prvním a druhým dílem Art of Murder.

Obdobně jako ve spřátelené sérii, i zde ovládáte jako hlavní postavu ženu. Tentokráte je to pařížská archeoložka Sylvie Leroux. Tu však záhy odvolá na rodnou Maltu její strýc, shodou okolností také archeolog, s tím, že objevil něco nového, úžasného. Ihned po návratu na Maltu však Sylvie zjišťuje, že její strýc zmizel a jí tak nezbývá než přijít věci na kloub.

Tvůrci se rozhodli zvolit pro počítačové hry nepříliš profláklou destinaci, dříve válečnicky strategický ostrov ve Středozemním moři ve hrách často nevídáme. Tématicky se hra točí kolem řádu maltézských rytířů, tajemného rituálu a také ztráta vlastního otce. Kromě Malty se tradičně podíváme i do několika jiných zemí v Evropě. Ani grafická stránka nevypadá vůbec špatně, jedná se o klasickou 2.5D point and click adventuru.

Největším problémem všech her od City Interactive je jejich vzájemná podobnost. A bohužel všechny z nich více či méně trpí stejnými neduhy. V případě The Scorpio Ritual je to hlavně všemožné klišé a také povrchnost. Příběhu se nedaří jít příliš do hloubky, místo toho mnohdy kecáme s ostatními postavami o ničem. Také úkoly jsou hodně primitivní a skoro není šance se zaseknout. Některé z puzzlů jsou nápadité a zajímavé, ve většině případů však příběhem proplujete bez většího zájmu a zádrhelu.

Je to velká škoda, protože tvůrci ukázali, že pěknou adventuru udělat umějí, jen to chtělo se více zaměřit na příběh a game design. I přes veškerou kritiku se však nejedná o špatnou hru, jako pěkná oddechovka to na pár hodin poslouží dobře. Kdo jste hráli kteroukoliv hru ze série Art of Murder a líbila se vám, Chronicles of Mystery: The Scorpio Ritual se vám bude líbit také.
+15

Age of Mythology

H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
Když se v posledních letech herní série Age of Empires skloňuje ve všech pádech, nelze opomenout pád osmý – Age of Mythology. Jako jediný se nedočkal definitivní edice, znamená to snad, že se jedná o černou ovci rodiny? Ovci vytěžíme za 100 jídla a zjistíme, že ne. Z mého pohledu se jedná o povedenější díl než AoE III. Na druhou stranu je pravda, že laťka nastavená předchozím dílem se pro AoM nachází přespříliš vysoko.

Age of Mythology představuje řadu ve své době svěžích nápadů, které alespoň na papíře vzbouzí nemalé nadšení. Však posuďte sami: reálná historie oživená o mýtické bytosti a přízeň bohů! Klasické panduláčky s meči, luky a šípy tak doplňují bájní minotauři, hydry, či dokonce nadpřirození hrdinové. Familiární prostředí Age of Empires tak oživují kouzla přivolaná z nebes á la superzbraně z Red Alert 2 a bojiště pak doplňují hrdinové á la Warcraft 3. Právě tahle všehochuť a inspirace, kam se podíváš, značí docela zajímavý a kreativní přístup.

V čem se herní mechaniky AoM nejvíce liší od AoE II? Řekl bych, že jde o průběh samotných bojů. Zatímco v AoE II obvykle proudí mapou nekonečné množství jednotek, bitvy v AoM jsou menší, ale delší. AoE II ze všech prvoligových RTS klade největší důraz na vzájemné counterování jednotek ve stylu kámen x nůžky x papír. S tím jde ruku v ruce rychlá produkce jednotek, a tedy možnost hráče „online“ reagovat na složení armády soupeře. Naprostý protipól pak představuje Warcraft 3, kde si hráč vyrobí armádu složenou z hrstky jednotek navzájem si kryjících své slabiny a s touto jedinou armádou je schopen vypořádat se s čímkoli, co se proti němu postaví. AoM je stále hra postavena v prvé řadě na ekonomice, a tedy na velké produkci, nicméně jednotky jsou o něco málo dražší (zlato) a mají nápadně více hitpointů. Odhaduji, že tvůrci chtěli právě vybídnout hráče k usilovnějšímu micromanagementu, ale to se dle mého názoru nezdařilo na sto procent. Bitvy v AoM se mi zdají přesně o vlásek delší, než bych považoval za účelné i zábavné. Zejména základní lodě jsou schopny se přestřelovat téměř stejně tak dlouho, jako trvá celá jejich výroba. Výsledkem je tedy pravý opak od micromanagementu – je to čistě ekonomická hra, kdy ten, kdo více investuje, vyhrává. U pozemních armád jsem však spatřil spíše trend přibližující se více Warcraftu 3, tedy výroby jedné silné, převážně střelecké armády s mýtickými kreaturami a hrdiny, která nehledě na to, co proti ní pošlete, „nejde porazit“. Alespoň takový je cíl. Nutno podotknout, že hrdinové oproti W3 nezískávají zkušenosti, takže opět dle mého názoru nejde o tak zábavné a intenzivní bitvy.

Důležitým a velmi zásadním aspektem je pak oslabení obranných budov. V AoE II je doslova nemožné prorazit obranné struktury (hrad) bez obléhacích strojů – a ono to i zní logicky. V AoM to najednou jde. Multiplayer na profi úrovni je pak zasažen i tím, že další hlavní budovy nelze stavět kdekoli, ale musí se obsadit jakási „vesnice duchů“ v předem vygenerované lokaci. Nápad hezký, ovšem provedení vnáší do profi zápasů drobné disbalance. Obdobně působí i zmiňované větší zaměření na zlato. Ono je sice super, že generátor Vám určí, které pozice na mapě budou ohniskem většiny střetů, ale běda, jak se generátor trochu sekne a vyrobí útočné/obranné pozice pro jednoho hráče o chloupek lepší než pro druhého… Detaily.

Za sebe mohu říct, že AoM byla pro mě zábavná jednohubka, co se týče kampaně, nic víc. Hra přinesla pěknou grafiku, byť předělávka do 3D vyžadovala nějakou chvíli zvyku. I dnes mi připomíná spíše design Age of Empires I převedený do 3D, než bezvýhradný pokrok od AoE II – ten na mě z nějakého důvodu působí o něco přirozeněji.
+21 +22 −1

Control

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PS5 75
Celkem zajímá akční příběhovka, která ale není bez kazů.

Control klade důraz na fyziku předmětů a destrukci prostředí. Interaktivita prostředí je skutečně povedená, můžete vzít doslova cokoliv a mrštit to po čemkoliv. Destrukce vypadá velmi pěkně, stěny se drolí, ze země se vytrhávají kusy podlahy, kovové součástky se po nárazu předmětu prohnout a když nepřítele zasáhne letící lednička, jde vidět, že to opravdu cítil. V tomhle směru si nemůžu stěžovat, nicméně co se týče příběhu, měl bych už větší výhrady. Nevím, jak moc velkou roli hraje fakt, že jsem nehrál Alan Wake, ale od začátku do konce hry jsem se cítil totálně ztracený a logika světa Controlu šla kompletně mimo moje chápání.

Hra začíná tak, že do Úřadu pro paranormální jevy (FBC) nakráčí žena, která o úřadu doteď neměla ponětí. Hned pár minut na to se prohlásí ředitelem instituce a nikdo s tím z nějakého důvodu nemá nejmenší problém. Samotný "Nejstarší dům" je pak zamořen posedlými předměty a lidmi, což ale nikoho taky zvlášť netrápí. Takže ty jsi naše nová ředitelka? Fajn. Démoni všude kolem? Jako, jo no. Můžeš se jich zbavit? Fajn. Tato dynamika mezi hráčem, který neví absolutně nic o tom co, proč a jak se děje a funguje, a mentalita postav, které evidentně vědí všechno o všem, nic je nevyvádí z míry a tím pádem nepokládají za důležité o něčem sdělovat alespoň základní detaily, mi příšerně vadila a až do poloviny hry jsem byl totálně ztracen v tom, co se děje kolem mě. Hra je naproti tomu doslova zamořená dokumenty a kazetami ke sbírání, ze kterých se ale absolutně nic navíc nedozvíte. Po sebrání asi šedesáti předmětů, z nichž zjistíte, že užitečné byly dva, se na sbírání a čtení kolektiblů musí zákonitě vysrat úplně každý, a tím pádem nemáte k dispozici ani to málo, co by se z nich snad dalo vyčíst. Co je "Board"? Co je "Foundation"? Co je "Threshold"? A proč jsou v budově obrazy hlavní hrdinky ještě předtím, než tam poprvé přišla a stala se ředitelkou? Je to bug, přehlédnutí autorů nebo účel? Hru jsem před půl hodinou dohrál, a stejně pořád nevím. Příběh se začne sice trošku vyjasňovat ke konci hry, ale i tak jsem měl daleko k tomu pochopit, jak svět Controlu funguje a co znamenají všechny ty abstraktní filmečky, které jsou sice pěkné, ale nic jsem z nich nevyčetl. Konec hry vám taky nic navíc neprozradí a za mě byl docela zklamáním.

Hratelnost je ale docela dobrá a návyková, i když celkem nevyvážená. Máte na výběr z boje pomocí multifunkční zbraně, nebo za použití jakési telekineze. Nápad s mnoho-zbraní je docela dobrý, bohužel jsou všechny její modifikace oproti telekinezi neskutečně slabé a tak ji budete používat jen když vám dojde energie. Samotnému se mi nepodařilo najít ani jednu variantu zbraně, která by mi úplně sedla a tak přetrval spíš jen pocit, že jsem hrál s modifikací, která mi přišla nejmíň k ničemu. Nevyváženost platí bohužel i pro nepřátele, kdy vás jakýkoliv nepřítel s konvenční zbraní prakticky není schopný ani zranit, ale kdokoliv s telekinezí vás rozcupuje na dvě rány, ideálně zezadu nebo na přímo, rovnou vám před očima vás rozplácne nepostřehnutelným projektilem, které prostě v kompletním chaosu boje a efektů nemáte šanci vidět, natož na něj reagovat. Následuje frustrující nezasloužená smrt a dobíhání od posledního fast travel bodu, protože hra nemá checkpointy - nechápu.

Level design je čirý chaos. I když prostředí a architektura vypadá krásně a hrozně se mi líbila orwellovská stylizace, kancelářský prostor je nepřehledný a díky totálně debilní mapě absolutně nenavigovatelný. Zmatené úkoly taky nepomáhají - "Jdi do horního patra a najdi *někoho*." Super instrukce v budově s 5ti podlažími a 20ti kancelářemi na každém patře. Vrátit se pak zpětně na předešlé místo a hledat cestu k neprozkoumaným oblastem je pak díky stupidní mapě čiré peklo.

I přes všechny negativa bych ale lhal, kdybych řekl, že mě hra nebavila. Hratelnost je opravdu návyková, navíc všechno vypadá pěkně a vedlejší mise jsou taky zábavné. Atmosféra "úřadu kde straší" je taky přitažlivá a nebýt všech těch malých, designových přešlapů, jednalo by se o perfektní hru. Control má ale hodně problémů s designem na všech úrovních od level designu, po souboje nebo vyprávění příběhu a v mých očích si lepší hodnocení rozhodně nezaslouží.

Nakonec jsem byl velmi mile překvapen, že autoři do hry přidali podporu adaptivních trigrů a haptiky Dualsensu, a nahrávání hry je taky velmi svižné, na PS5 maximálně 4 sekundy. V tomhle ohledu autorům tleskám, hra využívá prvky nového ovladače ještě víc, než například Demon's Souls.

Zadarmo celkem slušná hra, kdybych ji ale koupil, asi by spíš převažovalo zklamání a hodnocení by bylo horší.

Pro: Fyzika, návyková hratelnost, stylizace, hudba, podpora Dualsense

Proti: Balanc souboje, příšerná mapa, zmatený příběh, sice 60 FPS ale bez RTX (noták), absence checkpointů

+15 +16 −1

Total War Saga: Troy

HergiHergi
  • PC 70
Total War Saga: Troy přidává nové možnosti a snaží se jít odlišnou cestou. Bohužel hře zároveň také něco chybí.

Pro začátek bych rád uvedl, že poslední díl ze série, který jsem hrál, byl Total War: Rome II. Je tedy možné, že některé ze změn, které budu v souvislosti s Total War Saga: Troy chválit a kritizovat, byly už v některém z předchozích dílů. Mělo by toho ale snad být minimum, protože jsem si před samotným psaním udělal menší průzkum.

Total War Saga: Troy nás vhazuje do bájného konfliktu, který je zasazením konkrétnější, než jsme tomu zvyklí z jiných dílů. Zároveň se ale nejedná o fantasy, a tak se snaží Trojskou válku převádět do podoby, jak by mohla vypadat, kdyby se opravdu stala. Máme tu díky tomu velkou řadu mýtických stvoření, jako je například Minotaur, který ale ve skutečnosti není nic jiného než urostlý válečník nosící býčí kůži s rohy, aby děsil své nepřátele. Toto hraní si s bájemi, nejen s Trojskou válkou, se mi na hře opravdu líbí a dělá jí o poznání zajímavější. Když už jsem ale u jednotek, je tu i něco, co mě spíše mrzí. Velké množství frakcí má velmi omezenou jízdu, některé dokonce žádnou. To trochu sráží určitou možnost taktizování. Rychlá mobilní jednotka totiž v předchozích dílech často mohla zvrátit vývoj bitvy, pokud jste věděli, jak ji použít. Tady situaci na bojišti často ovlivňují hrdinové, kteří mají speciální dovednosti. Mohou děsit své nepřítele, podporovat spojence, nebo třeba zvýšit poškození určité jednotky. Může také dojít k epickému souboji dvou hrdinů, který je jak vystřižený z filmu Troja. Armáda, jejíž hrdina padne, je pak v boji silně znevýhodněna, dokud se hrdina nezotaví a nevrátí zpět.

Pokud se podíváme na samotnou mapu, nalezneme tu také několik změn. První a nejvýraznější z nich je systém surovin, které nyní potřebujete stejně jako peníze, abyste mohli postavit danou budovu nebo vycvičit konkrétní jednotku. S tím je také úzce spojená diplomacie, protože pokud vám nějaká surovina dojde, můžete navrhnout některé z frakcí, že provedete výměnný obchod, nebo jim třeba za pravidelné zásobování dřevem umožníte vojenský přístup. Přijde mi, že díky tomu je tu ještě více kladen důraz na diplomacii. Můžete být určitou dobu totiž opravdu závislí na tom, že vám jeden ze spojenců bude danou surovinu poskytovat, protože vy jí zrovna teď nemáte kde získat v takovém množství, kolik potřebujete na vycvičení armády. A pokud si nedopatřením znepřátelíte všechny okolo, těžko vám pak někdo poskytne měď.

Co je podle mě na Total War Saga: Troy dost rozporuplné, jsou hratelné frakce. Stejnou výtku bych měl třeba u Total War: Rome II, kde to tedy není tak horké. Zde máte totiž v základu jen osm frakcí, čtyři na každé straně konfliktu. Zbytek je potřeba si dokoupit v podobě DLC. Může vás ale utěšit to, že každá frakce je jiná. Různé frakce mají různou hratelnost. Pokud hrajete například za Spartu, můžete na dálku obsadit opuštěná města. Jedna z frakcí Amazonek pro změnu nemůže zabírat města, na druhou stranu může ale stavět budovy v táborech, které může sbalit a přesunout se jinam. Průchod za různé frakce by se tedy měl vždy lišit více, než tomu bylo v předchozích dílech. Zase mi tu ale trochu chybí nějaká vnitřní politika, která by udělala hru komplexnější.

Co mě ale mrzí asi nejvíce je absence námořních bitev. Měl jsem za to, že od Empire: Total War je standardem možnost vybojovat sám bitvu na moři. Proto mě dost zklamalo, že v Total War Saga: Troy tato herní mechanika chybí, což beru jako poměrně velké mínus.

Výsledkem je hra, která se sice snaží přinášet něco nového, což je chvályhodné, na druhou stranu ale bezdůvodně osekává obsah a mechaniky, ne které jsou již hráči zvyklí. To i přes veškerou snahu tvůrců vytvořit něco nového, vyvolá určité zklamání, které sice nepřebije kvality hry, ale trochu vás zamrzí potenciál, čím by hra mohla být, kdyby nebyla zbytečně ořezaná a bylo jí věnováno o něco více času.

Pro: bonusy jednotlivých frakcí, hrdinové, diplomacie, systém surovin, převedení mýtických postav do reálného světa

Proti: absence námořních bitev, méně jízdních jednotek, chybějící hlubší státní politika, nové frakce v podobě DLC

+11

BioShock 2: Minerva's Den

IsairIsair
Dohráno
  • PC 75
Vesměs příjemné překvapení hlavně stran příběhu, zatímco původní Bioshock 2 byla vcelku slátanina s opravdu facepalm závěrem, příběh Minerva's Den v závěru navodí příjemné mrazení v zádech. Novinek je taky asi tak 10x více, než jsem čekal, od několika nových poddruhů splicerů, laserových/elektrických/raketových dronů, po zcela nový druh Big Daddyho. K tomu konečně nějaký nový a užitečný plasmid (v nichž dvojka solidně zaostávala a oproti jedničce toho příliš nepřinesla), který využijete k překonávání i nějakých těch in-game překážek a ne pouze v soubojích a jedna nová zbraň- laserovka, se kterou je opravdu radost likvidovat :). Obtížnost (na hard a bez vita chambers... jinak nemá ani smysl Bioshock snad hrát) později příjemně "survival" :) (vlastně poprvé jsem snad využil hackování dronů, protože jsem prostě chvílemi už neměl pořádně čím střílet a tak za mě špinavou práci museli odvést oni). Level design opět na solidní úrovni, třebaže se jedná pouze o dvě rozsáhlé lokace a jednu kratší závěrečnou.

Největší problém je asi herní doba, která není na DLC vlastně ani nijak krátká, nicméně na podobný typ hry působí trochu uspěchaným dojmem, páč než si pořádně stihnete vycustomizovat a vylepšit postavu a dostatečně vychutnat nové zbraně/plasmid, už na vás blikají závěrečné titulky.
Tak či onak řemeslně překvapivě dobře odvedená práce a jak jsem většinou proti DLC a těch kvalitních jsem příliš neměl tu čest střetnout, Minerva(s Den se k těm kvalitním určitě může s přehledem zařadit.
+14

SWAT 4

karadumkaradum
Dohráno
  • PC 80
Hodnotím single player. Ve své době geniální simulace zásahu SWAT s možností zapojení sniperů, plynulým způsobem zadávání rozkazů týmu a zajímavým způsobem hodnocení výkonu hráče, kdy se mi někdy podařilo misi dokončit s více body když jsem zemřel než když jsem ji dokončil.

Mise jsou variabilní a je třeba protivníkům i prostředí uzpůsobit výstroj. Oblíbíte si třebas jako ja užívání slzného plynu? Čáru přes rozpočet vám udělá parta útočníků, co má plynové masky. Zvyknete si, že protivníci se nechají zastrašit trochou flashbangu a vzdají se? Budete stát proti náboženským fanatikům, které musíte přesvědčit pořádně tazerem, atp. Zajímavé právě je, že "obtížnost hry", alespoň co jsem vysledoval, tkví zejména v tom, jak moc musíte hrát dobrého policistu. Pokud to budete hrát jako klasickou střílečku a dávat všem kulku do hlavy, tak můžete zapomenout už i na střední obtížnost (a to předpokládám, že nestřelíte omylem civilistu). Za veškeré neoprávněné užití násilí dostanete tolik mínusových bodů, že se do dalších misí ani nepodíváte.

Obtížnost misí roste zejména tím, že se dostáváte do větších a hlavně komplikovanějších prostor, kde si musíte dávat pozor na záda. Avšak přišlo mi, že nejtěžší je mise zhruba uprostřed kampaně, kdy právě máte ozbrojené odhodlané protivníky s plynovými maskami, kteří i párkrát popravili rukojmí, jakmile jsem příliš otálel.

Realismus zde hraje prim ať už v rychlosti chůze, materiálu a jeho průstřelnosti nebo v brífinku, který často obsahuje i telefonát oznamující událost. Nerealistické je, že nemíříte přes mířidla, ale máte klasický crosshair a že všechny dveře se otevírají oběma směry, podle toho odkud jsou otevřeny.

Osobně jsem však začal mít plné zuby dost lumíkovitých kolegů, kteří jsou schopni se otočit zády k ještě nespacifikovanému protivníkovi se samopalem, pokud jim (i třeba omylem) řeknete nějaký příkaz. Obecně, řízení jednotky, jakmile se i jen trochu rozdělí, je velký problém. Pravda, SWAT by měl držet při sobě a v těch momentech hra září. Avšak jakmile chcete zkoordinovat vpád do místnosti ze dvou vstupů, je to dosti složité a zejména vás to nutí (nerealisticky) se dívat do kamerky vašeho kolegy. Ve své době asi to lépe vymyslet nešlo, avšak mrzí mě, že třeba není možnost napojit na spuštění akce nějaké klíčové slovo. Mám pocit, že v SWAT 3 to možné bylo.

Podobně mě štve, že není jiná možnost než pepřák nebo tazer jak pacifikovat při zatčení. Šlo by mít třeba nějaké "melee" útoky.

Obecně, ale zejména v některých misích, je flow akce skvělé a vskutku máte pocit, že jste jen velitel SWAT týmu, který jedná samostatně. Avšak myslím, že je to král FPS simulací zásahovek s královnou SWAT 3.

Pro: simulace, mise

Proti: clenove tymu, crosshairs

+19

Prince of Persia

HergiHergi
Dohráno
  • PC 90
Stará klasika, která je skvělá i dnes!

Myslím, že trilogii Prince of Persia od studia Ubisoft Montreal, případně další dva díly, zná dnes každý. Někdy je ale fajn vrátit se ke kořenům a kouknout se, jak si vedl úplně první díl série vytvořený ještě Jordanem Mechnerem.

Hra zaujme hlavně realistickými animacemi pohybu i boje, které jsem v žádné jiné staré hře neviděl tak skvěle zpracované. Možná také díky tomu se i po tolika letech hraje skvěle, dokonce ani ovládání nepůsobí kostrbatě. Koncept hry je jednoduchý. Čeká vás (teoreticky) dvanáct úrovní, které musíte splnit za 60 minut. Cestou vás čekají nepřátelé, pasti a zavřené dveře otevíratelné pomocí nášlapných plošinek. Pokud vše překonáte, čeká vás princezna. Tak jednoduché to je... a vlastně tak obtížné. Pokud vám dojdou životy, umřete, ztratili jste drahocenný čas a začínáte úroveň od začátku. A že zemřít není moc těžké! Pokud spadnete z moc velké výšky, zemřeli jste. Pokud si nedáte pozor při boji a dostanete pár zásahů mečem, zemřeli jste. Pokud se dotknete pasti, zemřeli jste. Boje se samozřejmě dají zjednodušit tím, že najdete lektvary, které navýší maximální kapacitu vašeho zdraví. To ale vyžaduje určitý průzkum úrovní, které ale zase zabere nějaký čas a vy ho zkrátka nemáte nazbyt. A díky tomu všemu je Prince of Persia tak skvělá hra. Je to v základu jednoduché. Ale samotné dohrání rozhodně není zadarmo. Nejedná se samozřejmě o nejtěžší hru na světě, ale pokud jste ji třeba hráli jako mladší, musíte mi dát za pravdu, že vás pěkně potrápila!

Jako výtku, obzvláště po letech, bych asi uvedl malou diverzitu nepřátel. Potkáváte vlastně až na výjimky ty a samé stráže, kteří mají akorát jiné barvy. Jejich úroveň zručnosti v šermu je sice odlišná, ale vizuálně nerozpoznáte slabé od silných, dokud s nimi nezačnete bojovat. Možná to byl záměr, že vlastně nevíte, co od daného protivníka čekat. Podle mě by ale bylo o dost zajímavější, kdybyste dorazili ke strážnému na osmém levelu, který by byl designově nějak odlišen, protože je zkrátka silnější. Hra by vám tak dala najevo, že se máte bát, protože jeho poslání je vás zkrátka zastavit za každou cenu. To je ale jen malý kaz na jinak skvělém celku.

Prince of Persia je ve výsledku jedním z klenotů starých her. Asi nemá úplně smysl pokoušet se přesvědčit dnešního běžného hráče, aby si teď hned šel hru zahrát. Pokud ale máte rádi retro, rozhodně to zkuste, budete překvapeni!

Pro: animace, hratelnost, jednoduchost konceptu

Proti: menší diverzita nepřátel

+21

Age of Empires II: The Age of Kings

danny21danny21
Dohráno
  • PC 85
Ač nejsem fanouškem strategií, je Age of Empires II světlou výjimkou a můžu potvrdit, že jsem nad ní strávil spoustu hodin času, někdy k uvztekání, když mě CPU jednotky ničily mou pracně budovanou civilizaci, ale většinou to byla zábava a napětí.

Hra je úžasně hratelná a propracovaná od získávání surovin, přes vývin technologií v jednotlivých epochách až k tomu podstatnému, oč tu kráčí - tvorbě útočných jednotek ať už ve formě vojsk, tak loďstev a obléhacích strojů, to vše vyžaduje pozornost hráče, protože důležité dění se může odehrávat na více místech mapy.

Samozřejmě nejvíc jsem si užil plnění jednotlivých misí v rámci historických událostí, kdy jsem měl možnost vyzkoušet si mít v moci vývoj jedné z civilizací a plnit dílčí úkoly až k devastaci protivníka - 85 %

Proti: UI byla na nejtěžší úrovni nehratelná - u mě :-)

+13

Virocop

hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • Amiga 70
V roce 1993 způsobil DOOM herní revoluci, kterou o rok později ještě přiživil druhý díl. Za rok se s ní svezl Dark Forces a za dveřmi už pomalu přeslapovali Duke Nukem 3D s Terminatorem Future Shockem. Budoucnost patřila 3D střílečkám.

Do této horečky poslalo studio Graftgold Virocopa. Vznikla jen verze pro Amigu, což dávalo smysl, protože její majitelé k výše zmíněným peckám přístup neměli. Přišel však příliš pozdě a i přes nesporné kvality novinky se hráčský zájem přeorientoval jinam.

Virocop je shoot 'em, respektive jeho varianta run'n'gun. V praxi to znamená, že hráč může svého bojového robůtka poslat jakýmkoliv směrem, může s ním skákat nebo zůstat na místě. Hratelnost je tomu přizpůsobená a postup je překvapivě pomalý a do jisté míry taktický. Spousta hrozeb se dá vyřešit naštelováním do vhodné pozice pro střelbu, případně využíváním slepého úhlu nepřátelské střelby, nebo schováváním za překážky. Protože ovládání není příliš pohotové a Dave není dost svižný na divoké manévrování, hráč se bez trochy opatrnosti neobejde.

Náplní hry je likvidace virového zamoření ve virtuálních tématických parcích. Prostředí se tady postupně mění, od sportovního hřiště, přes vesničku, továrnu, zimní období, středověký hrad, vnitřek počítače a několik dalších. Na konci každého je nezbytný boss a poté následuje nákup vylepšení hlavního hrdiny. Některé úrovně mi seděly víc, jiné méně, ale v principu platí, že postupem času nápaditost upadala a poslední tři mi připadaly vyloženě odbyté.

Nepřátelé oplývají podobnou variabilitou, nejen co se týče vzhledu. Někteří lítají, jiní jsou schopní úniku, nebo dokáží radikálně zrychlit, a ti nejnebezpečnější zamořují okolí naváděnými střelami. Obtížnost kvůli tomu neustále rostla, přesto se nikdy nedostala na úroveň obvyklou pro žánru. I proto je to jedna z mála arkádových stříleček kterou jsem dohrál až do konce. Respektive spoludohrál ve střídavém kooperativním multiplayeru. K dispozici je i klasický multiplayer pro dva hráče.

Virocop je osvěžující střílečka s roztomilou grafikou a chytlavými zvuky. V době svého vydání působil zastarale a překonaně, ale odstup čtvrt století mu paradoxně pomohl. Díky němu uvedené slabiny zmizely a zůstala návyková hratelnost a ryzí zábava.

Pro: grafika, zvuky a hudba, možnost taktického hraní, sympatická obtížnost, 2,5 D prostředí

Proti: kolísající kvalita úrovní, arzenál by mohl být pestřejší, těžkopádné ovládání

+10

A Short Hike

ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 85
Znáte takový ten pocit, když je vám prostě dobře? Když máte radost, protože je vám fajn? Ano? Zahrajte si A Short Hike. Ne? Zahrajte si A Short Hike…

Tahle hra mě pohladila po duši. Z neustálého zachraňování světa/rodiny/vesmíru, z nekonečného likvidování zástupů šílenců/zombie/duchů/zvířat/mimozemšťanů/robotů, z dokolečka otravného grindování/upgradování/craftění jsem se najednou ocitl ve světě, ve kterém nic podobného není.

Pohoda, příjemná atmosféra, volnost a velmi dobře podaná explorace činí z této hry doslova a do písmene odpočinkový titul, který hráče nejenom nikam netlačí, ale při své na první pohled patrné jednoduchosti nabízí kupodivu poměrně komplexní zážitek. A já tak odstavil svojí vesmírnou stíhačku, sundal brnění, odložil plasmovou pušku a…


Cesta...

… rozhodl jsem se, že vylezu na velkou horu, to abych měl signál pro svůj mobilní telefon. Vím, dost hloupý důvod, ale jak se to říká? Nesuď den před večerem. A také, jestli někde platí, že cesta je cíl, tak v A Short Hike to platí dvojnásob.
Ostrov hrající všemi barvami doslova vybízí k průzkumu, spousta přátel, dalších turistů zase k často vtipnému a milému poklábosení, někdy někomu pomůžete, někdy si s někým něco zahrajete, někdy někdo pomůže vám. Mírumilovnost a příjemný pocit ze hry vyzařuje po celou dobu.

Těch aktivit, které je možné ve hře dělat, je poměrně hodně, rozhodně bych nečekal, že budu moci hrát upravený plážový volejbal, závodit, hledat mušle, poklady, nacházet tajné štoly, které vedou třeba na druhou stranu ostrova, létat, létat a létat, kutat kameny, pomáhat hledat ztracené věci, rybařit a další aktivity. A Short Hike je malý titul, ale svojí relativní velikostí a příjemnou atmosférou dokáže hráče doslova vtáhnout. A i když má hra cíl jasný, tak nakonec se může stát rozhodující ta cesta...


… na vrchol...

… na nejvyšší bod ostrova. Zde je jediná část hry, která hráče postaví před požadavek, který je třeba splnit. Tedy získat peříčka, které zvyšují jednak počet mávnutí křídly a tím pádem delší/vyšší dolet, a také výdrž při lezení na stěně. Oboje bude hráč potřebovat k úspěšnému dokončení titulu, pokud jako cíl bude počítat dosažení onoho nejvyšší bodu na ostrově. I tato část je velmi hezky zpracována a nic hráči nebrání na vrchol doslova vyběhnout, ale jak jsem psal výše, samotná cesta je tak zajímavá a příjemná, že si člověk najednou uvědomí, že spěchat není vždy třeba…


… pro dobré úmysly.

… byť někdy máme každý z nás takové to nutkání, které nás žene dopředu. A jak jsem psal na začátku, zde jeden takový neodbytný pocit je. Signál pro mobilní telefon. Celou dobu víte, že ho potřebujete, ale nevíte proč. A až na konci hry to zjistíte. O to příjemnější poté zjištění je, protože málokterá hra končí tak příjemně jako tahle. Nebudu to sem dávat ani pod spoiler, ale sám jsem vzal poté svůj telefon a ....

Ovládání je jednoduché a bez komplikací, graficky je hra příjemná, jemně brnkající na retro strunu, s fajn soundtrackem, který hezky podtrhuje tu pohodu, která vás celou hrou provází. Pokud hledáte akční, logickou, či strategickou výzvu, jste tu špatně. Pokud ale hledáte opravdu milou záležitost, určitě A Short Hike zkuste.

Pro: Milá atmosféra, nenásilná hratelnost, příjemný audiovizuál, dobrý pocit ze hry

Proti: Pro někoho krátké, rybaření by mohlo být řešeno lépe

+21

Galaxy Trucker

PsyxPsyx
Dohráno
  • PC 85
Velice chytlavá záležitost a i když jsem nehrál deskovku, rychle jsem se do Galaxy Truckera zažral. Nenáročná pravidla přešla rychle do krve a navzdory znalosti všech událostí, díky divoké stavbě lodi, skončí každá hra trochu jinak. PvP není nijak krvelačný, přímo si hráči můžou škodit minimálně a spíš jde o takové závodění.

Kampaň mi přišla zábavná, dostatek různorodých scénářů opepřených českým meta humorem. Stavba lodi může být real-time i tahová. Mně spíše vyhovuje tahová, byť se nedokážu zbavit dojmu, že více závisí na štěstí, kdo co otočí, protože klíčové součástky nezůstanou tak dlouho v nabídce. Co jsem pochopil, tahová pravidla vznikla speciálně pro digitální verzi, stejně tak rozšíření. Vůbec mám pocit, že si s převodem hry tvůrci vyhráli a oceňuju množství módů a nastavení.
+8

Outer Wilds

PopcornPopcorn
Dohráno
  • PC 100
Jedna z her, kterou si užijete tím víc, čím méně o ní víte. Tedy budu stručný: Je skvělá. Je hodně o prozkoumávání a "detektivní" činnosti. Pokud se zaseknete, přesuňte své zkoumání na chvíli někam jinam, znovu se nad tím zamyslete, dejte tomu nějaký čas uležet než ji zase půjdete hrát, zopakujte si "tutorial" ve vesnici (některá udělátka mají sekundární funkce, které se použijí ve hře málokdy a občas jsou nezbytné), a kdyby bylo nejhůř tak oficiální subreddit má k hodně věcem nenásilné hinty, co vás pošťouchnou. Outer Wilds je obrovská hádanka, kterou je radost rozkrývat, číší z ní originalita a rozhodně je to jeden z největších herních klenotů poslední doby.
+14

The Great Perhaps

PavlounPavloun
Dohráno
  • PC 40
Rozhodl jsem se napsat nezajímavý komentář k nezajímavému titulu. Čím bych tak začal... tak to vezmu rovnou od konce. Ten je naprosto neuspokojivý. Přesně takto si představuji realizaci firemní porady v podobě "hele, rychle to jakkoliv zakonči, ať to můžeme vydat a aspoň nějaký cent z toho kápne, nemáme na nájem na příští měsíc". Ke konci se naštěstí dostaneme poměrně rychle, v průměru okolo dvou hodin, ale dá se i rychleji. Steam mi sice ukazuje hodiny čtyři, ale to jen kvůli tomu, že jsem u toho pil pivo (hodně piva), tím pádem následně musel odbíhat a ještě jsem měl otevřených pár chatů, abych se při večeru aspoň trochu zabavil. Když už jsem zmínil ty centy, tak za plnou cenu (v současné době baťovských 9,99 Eura) rozhodně nedoporučuji kupovat. Na Humble byla sleva 80 %, čímž jsem se dostal na cenu jednoho piva, což asi tak nějak odpovídá...
Letem světem proletím další atributy hry: inventář není, vždy je možné vzít pouze jeden předmět, přenést o kus dál a pokračovat, interakce s okolím prakticky žádná, lokace převážně mrtvé (což je v budoucnosti z titulu tématu logické, ale v té alternativní minulosti se rozhodně dalo prostor oživit), herní náplň spočívá v podstatě jen v přebíhání nepříliš zajímavě zpracovaných obrazovek a současném užívání lucerny, v jejichž světle se zobrazuje alternativní (druhá) časová rovina. Tato mechanika je v podstatě jediné pozitivum. Jen škoda, že nebyla využita více a ještě lépe. Grafika, dabing, hudba, vše těžce nezajímavé. Každou chvíli jsem umíral, mnohdy jsem si ani nebyl jistý důvodem, naštěstí auto save funguje rozumně, takže jsem nemusel opakovat nijak dlouhé pasáže.
Shrnutí je jednoznačné, v konkurenci na PC prostě tento titul nemá šanci zaujmout, a to ani za cenu ve slevě. Dovedu si jej spíš představit jako nenáročnou hříčku na telefon k rozptýlení při cestě MHD.

Pro: Základní herní mechanika s lucernou, krátké.

Proti: Víceméně vše ostatní, zejména však "ukončení".

+12

Ghost of Tsushima

Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PS5 85
"Tenhle soubojový systém není pro mě, ale hey! Dají se tam hladit lišky!"

Takto by se dal shrnout můj názor na Ghost of Tsushima, když sem listovala elektronickou policí PS Store. Asi je už mým osudem zamilovat se do her, o kterých jsem předem přesvědčená, že mě moc bavit nebudou.

Sucker Punch se podařilo vytvořit uchvatný svět, který kloubí fotorealismus s idealizací feudálního Japonska a špetkou mysticismu Japonské kultury.
Celý ostrov je samotnou žijící postavou, kterou si na hře zamilujete dost možná nejvíce. I přes pochmurnou tématiku probíhající války, Tsushima hýří sytými a pestrými barvami, které vás donutí objevovat, jen aby jste se mohli podívat za obzor a pozastavit se nad sluncem zalitými kaskádami rýžových políček a skroucenými bonzajemi lemujícími nedalekou svatyni na pozadí blížících se červánků. Aby jste se vrhli do rudých louk pavoučího máku po tom, co jste opustili zlaté lesy opadavých stromů.
V navigaci vám pomůže Tsushima sama. Ať už jde o výrazné žluté ptáky, kteří vždy míří za nějakým zajímavým bodem na mapě, lišky, které vás zavedou ke svatyním, kouřem, který indikuje aktivitu mongolů i přeživších, či větrem, jehož směr můžete sami ovlivnit, aby vás zavedl například za dalším questem. Vše bez otravných značek, které by tříštily imerzi.

Už po pár hodinách hraní jsem byla mile překvapena soubojovým systémem. Základní stavební prvky jsou totiž nečekaně jednoduché - útok/úhyb a správné načasování. Přesto ani zdaleka hra nepenalizuje v míře jako soulslovské hry a gameplay proto není frustrující. Naopak souboje v Ghost of Tsushima jsou silně návykové a odměňující, a to i díky realistickému zpracovaní s velkým citem pro detail.
Pokud ovšem čekáte RPG, zarazím vás rovnou na místě. Toto je čistě progresní postup zkušenostmi. Potřebovat budete postupně vše a odemknete postupně vše.

Příběh se točí kolem japonského vnímání cti a za-li má čest vyšší váhu, než lidský život. Všechny hlavní postavy jsou propracované a rozhodně si k nim vytvoříte nějaký vztah. Ať už pozitivní, nebo negativní. Velké plus pak zaslouží hlavní záporák s charismem dobyvatele, který si je schopen podmanit celé země. Za zmínku také stojí pouto, které si Jin (vaše postava) postupně vytvoří ke svému oři není nic roztomilejšího, než sledovat Jina a jeho hřebce, jak si dávají poledního šlofíka, což je jen další poklona japonské kultuře, která si váží fauny i flóry.

Bohužel celkové podání má lehce nevyužitý potenciál. Ať už ve formě vyprávění příběhu, nebo v kostrbatých animacích a scénách. Věřím ale, že jde o něco, co může Sucker Punch vylepšit v budoucích projektech s nově nabitými zkušenostmi a větším budgetem, který si úspěchem prvního dílu obhájili.

Pro: Tsushima, atmosféra, japonská kultura, navigace, soubojový systém, hlavní postavy, záporák, smysl pro detail

Proti: animace mimo velké scény, kamera u běžných dialogů, nevyužitý potenciál

+23

SpellForce: The Order of Dawn

VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 85
,,Tati, prosím, koupíš mi tuhle hru?"
Ještě si pamatuju své dávné dětské nadšení z toho, když jsem kdesi v obchodě viděl obal - meče, magie, orkové, elfové a veprostřed zadek špulící fešanda s vylézajícím ňadrem. Tu hru jsem prostě musel mít. Ale když se mi nakonec dostala do rukou, nebyl jsem schopný ji dohrát kvůli RTS částem. Hru jsem tedy odložil, ale nikdy na ní úplně nezapomněl. Teprve nedávno jsem se však rozhodl svou rozpracovanou práci dokončit. No regrets!

Spellforce byla dost pravděpodobně první hra, která mi dokázala, že cinematic intra počítačových her mohou být fakt nadupaně parádní. Pamatuji si, že jsem si jako malý pouštěl počáteční intro několikrát za sebou, protože jsem se té epické podívané nemohl nabažit. A pak je tu samotná hra...
Když to řeknu na rovinu, Spellforce jsem v posledních dnech hrál tak strašně moc, že to začalo vyvolávat problémy v mém reálném životě. No není to skvělý důkaz fakt dobré hry? Z grafického hlediska hra zestárla poměrně dobře, mapy vypadají pěkně, přičemž jsou často i dobře různorodé. Levelování a vývoj arzenálu hlavního hrdiny je dost uspokojivý, díky čemuž lze hře i odpustit fakt, že váš hlavní maník je poměrně bezcharakterní random guy. Samotný příběh není příliš působivý, je to hodně velké fantasy klišé plné zlých orků a nemrtvých, hodných elfů, atd. ALE! Má jeden dost hustej plot twist, přičemž čím déle nad ním přemýšlím, tím více se mi líbí. Za to velký plus. Od hry takového ražení jsem to nečekal, plus to hráče nutí se zamyslet nad účelem a cestou hlavního hrdiny.

Z gameplay hlediska je to standardní střídačka RTS a RPG žánru. V některých mapách je nutno vystavět si základnu a armádu, přičemž s ní následně jako vlna tsunami musíte vyhladit cokoliv ji přijde pod cestu, v jiných se musíte spolehnout pouze na sebe a partu několika hrdinů, kteří vám pomáhají. V takových situacích hra najednou dostane menší nádech Infinity engine her, což jsem samozřejmě nemohl neocenit. Pomocné hrdiny ale nenazývejte parťáky, jsou to fakt jen čistě užitečné prostředky pro dosažení vašeho cíle. Boje jsou ale uspokojivé v obou variantách kombinovaných žánrů. A připravte se, že budete chodit. Jakože hodně. Jakože FAKT hodně. Mapy jsou občas přemrštěně obří a přesun hrdiny (případně armády) někdy trvá neskutečně dlouho. Hra se rázem stane běžkovým simulátorem, během kterého si můžete jít uvařit kafe, případně nakrmit kočky.

Velice mě potěšila také překvapivě dost dobrá hudba. O to víc mě ale sere, že na některých místech z nějakého důvodu nehrála vůbec, plus na většině mapách hrála pouze ve dne. Noci tak byly podivně tiché, byly většinou slyšet jen práce dělníků v základně a pár vlků v divočině.
Vyzdvihnout musím především track Settlements of the Rune, začátek je jak něco od Terrence Malicka. <3

Ze záporů musím zmínit jeden velice nepříjemný aspekt, kvůli kterému jsem eventuálně byl nucen hru modifikovat - pokaždé když opustíte hru a následně si ji nahrajete, téměř veškerá prozkoumaná místa opět zčernají, jako kdybyste na nich ještě nebyly. Z RPG pohledu by se to ještě dalo vydržet, ale z RTS směru mě to fakt dost znevýhodňovalo a frustrovalo. Váš hrdina je navíc trochu debil. Na nepřítele automaticky zaútočí pouze v případě, že je jím sám napaden. Je to jediná hratelná postava, která se takhle chová. Mnohokrát jsem ho přistihl, jak jen stojí a čumí jako Bulhar do mlátičky, zatímco jeho rekové se vedle něho bijí o život. Ani kvalitu dialogů nemá hra příliš dobrou (hráno v angličtině), plus voice acting zejména u ženských byl v některých případech téměř nesnesitelně špatný.

Ta hra mě ale jinak fakt nesmírně bavila. Pocit počáteční nostalgie se následně přelil do poutavého nového dobrodružství, během kterého jsem se nemohl dočkat toho, až projdu dalším portálem na další mapu a zjistil, co mě tam čeká. Na svou dobu to byla překvapivě inovativní hra, která je svým způsobem chytřejší a zajímavější, než se může na první dojem zdát.
Asi se mrknu i na tu dvojku. :)

Pro: Grafika, gameplay, hudba, některé prvky v příběhu, atmosféra

Proti: zčernání prozkoumaných míst, občas moc dloooooooooooooooooooooooooooooooooooooooouhé pochody, kvalita dialogů, částečně voice acting

+24
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 24 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 24 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 13 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 19 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 11 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 29 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 6 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 17 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 9 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +21
    Napsal Jumas, 3 dny
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…