Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Resistance 3

NiktoriusNiktorius
Dohráno
  • PS3 70
Resistance 3 je ztělesněním jednoho záhadného trendu - konzolových FPSek, které se vyžívají ve vlnách neustále se spawnujících nepřátel a úkolech typu "braň pozici", "braň kolegu". Tyhle postupy jsou diskutabilní i u PC, ale na konzolích vše komplikuje fakt, že hráč je odkázán na méně pohodlný ovladač (Resistance 3 teda podporuje i Move, ale to jsem zkoušel asi tak pět minut a oslněn jsem nebyl) a nepříjemných 30 FPS. Těch mimochodem hra dosahuje jen v těch lepších chvílích, často se pohybuje tak nějak kolem pětadvaceti.

Toto spolu s neregenerujícím se a rychle ubývajícím zdravím + velice přesnými nepřáteli dělá z Resistance 3 skutečně nadprůměrně obtížnou hru. Bohužel je to obtížnost spíš otravná a frustrující, než motivující (pro srovnání: například závěrečný bossfight v prvním Doom Eternal: The Ancient Gods je ultratěžký, ale testuje hlavně hráčův skill a ne nervy a jeho hraní je zábava). 

Otravné pasáže se však naštěstí střídají s těmi poměrně chytlavými a hra dovede zaujmout svou atmosférou, velmi podpořenou výborným grafickým designem. Sálá z něj zjevná inspirace Killzone, jejíž kvalit tvůrci nedosáhli technicky (hra běží v nižším rozlišení a horším frameratu), ale umělecky se jí občas docela přiblížili. 

Všeho všudy jde o jednu z těch Playstation exkluzivit, které nejsou úplně zlé a v dílčích ohledech jsou povedenné, nicméně jejich ignorováním hráč o nic zásadního nepřijde.

Pro: grafický design, zábavné zbraně

Proti: vysoká obtížnost ze špatných důvodů, slabý výkon, hordy respawnujících se nepřátel

+15 +16 −1

Yakuza 3

pajmičpajmič
  • PC 60
Hle, nemožné se stalo skutečností, a na naše PC dorazily remasterované verze dílú yakuzy 3/4/5. Jaký to štatstný den pro nás vyvolené exoty, kteří hovíme této na půl vážné, na půl crazy Japan serii!

Však mějte se na pozoru, vážení kolegové. Tohle je přes 10 let stará hra jen s opravdu lehkými kosmetickými změnami a vylepšeními. Toto není Remake ala Kiwami. Takže se připravte na těžkopádný a jednoduchý souboják, ne zcela top combat animace, nedokonalou fyziku při bowlingu a biliáru, přímočarý level up systém a obecně dost herního nepohodlí. Opravdu je to po herní stránce nejhorší ze série a pro  zachování vašeho duševního zdraví doporučuji lehkou obtížnost.

Příběh je jakoby takový dvoučlenný. Jedna část, kde Kazuma - milý a hodný strýček, mafián a deformátor lidských těl - vede svůj vlastní sirotčinec na ostrově Okinawa (je prima vidět novou lokaci). Starání se o děcka spolu s konfrontací s  malou místní Yakuza rodinou mělo příjemně komorní nádech, dobré tempo a já si to užíval. Leč přišla opět zhulená část scénáristů a nutně do toho museli zakomponovat boj o obytnou plchu v hodnotě 100 milliard yenů (cca 20 mil kč) CIA, ministra obrany, nějakou zlou stínovou Gaijin organizaci a miliardu postav, takže to nakonec nabobtnalo do trochu dementních rozměrů - a vůbec se někdo snažil aby to vypadalo větší a víc "epic" než to doopravdy je. Tahle část mě nebavila. Ale obecně to není ani zdaleka taková bejkárna jako u dvojky.

Z nových miniher je tu pak venkovní golf, který není překvalivě marný a nehraje se špatně. Jaká si honící minihra, která je lame. Holek z kabaretu - se kterými můžete konverzovat a hádat, co je urazí a co je potěší - je tu 10.

A tot je asi vše, fanoušky série Yakuza 3 neurazí. Příběh je (až na pár blbostí) solidní a filmová prezentace je stále vysoce kvalitní.

Pro: Ye to Yakuza

Proti: Ye to Yakuza

+17

Kingdom Rush Frontiers

RemixSvKRemixSvK
Dohráno
  • PC 80
V druhom pokračovaní hry Kingdom Rush budeme znovu brániť kráľovstvo proti hordám nepriateľov. 

V čom sa hra líši od prvej časti?
➤lokácie: tentokrát začneme v púšti. Prejdeme cez pirátske ostrovy, junglu a nakoniec sa dostaneme do podzemia s možnou odbočkou do dediny mrtvych. Jednotlivé lokácie a mapy mi prišli krajšie, viac prepracované a celkovo zábavnejšie ako v prvej časti. Nepriatelia nechodili len po základných cestách. V neskorších vlnách sa vytvárali ďalšie. Ďalej sa k vám vedeli napríklad vyšplhať po stene či splaviť po vode. Prejdeme si 15 hlavných levelov a nejaké tie bonusové, čiže o nudu bude postarané.
➤hrdinovia: prichádza 16 úplne nových hrdinov. Každý má 5 schopnosti, ktoré sa dajú postupne vylepšovať. Za celú hru som ich skúsil 4 a najviac som si obľúbil draka Boneharta. Na špecifických mapách sa k vašim hrdinom pridali ďalší ako upírka či trpaslík.
➤stavba obrany a schopnosti: základné 4 obranné veže ostali v podstate rovnaké. Zmenili sa len ich finálne verzie. U lukostrelcov je to crossbow fort zameraná na damage a tribal axethrowers, ktorá dokáže oslabovať nepriateľov. Veža mágov sa dá vylepšiť na výborného nekromanta či wizarda tvoriaceho tornáda. Z Militia barracks môžete vypúšťať assassinov alebo templárov a bombarder sa dá pretvoriť na robota strieľajúceho rakety či takzvaný Dwaarp, ktorý spomaluje a zapaluje. Ked nerátam špecifické schopnosti, čo majú hrdinovia tak do hry samotnej iné nepribudli. Stále môžete spawnúť dvoch vojakov alebo vytvoriť sprchu meteoritov.
➤nepriatelia a bossovia: stretneme tu ako starých známych banditov, psov a zombíkov, tak aj nových ako múmie, škorpiónov, rôznych mágov, jašterov, korytnačky či gorily. Najotravnejší bol za mňa Sand Wraith, ktorý vyvolával múmie až kým ste ho zabili. Bossov stretneme v hlavných mapách 3 a vo vedľajších ďalších 3. Páčili sa mi viac ako tý v jednotke. A posledný, menom Umra dal poriadne zabrať.


!! Menšie záverečné hodnotenie !!
Druhú časť série Kingdom Rush hodnotím asi tak pozitívne, ako prvú. Hra vylepšila a pridala par veci a ovláda sa stále rovnako príjemne. Prejdeme si pekne lokácie, kde na každej som hľadal na čo sa dá kliknúť. Hrdinov bolo na výber slušné množstvo no vyskúšal som ich asi 4. Skončil som pri drakovi Bonehartovi. Oceňujem že sa už aj postavy dajú vylepšovať a nie len obrana. K tej asi len toľko že som si z každej kategorie obľúbil jednu. Najviac asi crossbow fort, potom nekromanta, robota s raketami a assassinov. Nepriatelia boli niekedy pekne otravný. Krkom mi liezol Sand Wraith a jeho vyvolané múmie, mágovia čo chránili ostatných pred špecifickým typom útokov či finálny boss, ktorého som opakoval asi 4 krát. Chcel som splniť všetky achievementy, ako v prvom dieli ale nakoniec na to nebola chuť. V konečnom hodnotení sa mi táto hra páčila viac ako tá prvá a som zvedaví čo prinesie Kingdom Rush Origins. 

➤Čas strávený v hre: 24,8 hodín
➤Achievementy: 73/85 

HODNOTENIE: 80/100%
+13

Metro Exodus - Sam's Story

merkemerke
  • PC 30
Metro jsem si koupil podle recenzí, ale jsou to vysloveně vyhozené peníze. Liniový děj, nemožnost různých druhů řešení nebo jiných cest k cíli. To mne fakt velmi nebaví. Navít ty příšery, ať už ti přerostlí medvědi, gorily a nakonec netopýři. Všichni skoro nesmrtelní. U těch netopýrů dám obtížnost na čtenáře a stejně neprojdu. To jako ty tvůrce fakt nenapadlo, že někoho zajímá příběh, grafika a lokace a bitky nejsou na špici priorit? Jedna z úplně nejhorších her za hodně dlouhou dobu.
+2 +6 −4

Trophy Hunter 2003

BosperBosper
Dohráno
  • PC 85
Tohle byla úplně první lovecká hra co jsem hrál. Kamarád na základní škole měl z časopisu Doupě dvd, které obsahovalo demo Trophy Hunter 2003. Na výběr tu byla jedna mapa, tři druhy zvěře, dvě pušky a základní equipment jako vábničky a tak dále. S tímhle demíčkem jsme si vystačili zhruba další dva roky protože se nám nedařilo sehnat plnou hru. Až někdy během sřední střední školy se mi podařilo sehnat plnou verzi hry. S kamarádem coby studenti lesnické školy jsme se ve hře opravdu vyřádili a v plné verzi jsme strávili snad i stovku hodin lovením. Byl to pro nás tehdy nekonečný zdroj zábavy. Tedy do doby kdy už to začínal být stereotyp. Dodnes když slyším tu hudbu z menu tak mě zavalí vlna vzpomínek.

Hra nabízela mapy různých prostředí nacházející se v severní americe. Mohli jste tu lovit jeleny wappity, grizzliho, medvěda černého, pumu, ovci tlustorohou, vlka a další. Na výběr bylo několik kulovnic s hledím, brokovnice či luk. Pak mnoho vábniček pachů, posed, stan, vozidlo na přesun a jiné vybavení vhodné k lovu. 

Velká škoda byla že trofeje se lišily pouze velikostí. Nebyli zobrazeny rozmanitěji. Například velikost toulců nebo paroží narozdíl od Deer Huntera kde už byly trofeje promakanější. I tak ale platilo, že čím větší trofej tím větší radost. 

Srdcová záležitost, kterou si vždy jednou za čas na chvíli zahraju a zavzpomínám.

Pro: Spoustu vybavení, zbraně, mapy, atmosféra

Proti: Žádný vizuální rozdíl v trofejích, časem omrzí

+10

Kingdom Hearts: Melody of Memory

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 50
Dělání rytmických spin-offů oblíbených japonských sérií se v poslední době dostalo do módy a Kingdom Hearts není výjimkou. Po dohrání musím konstatovat, že Melody of Memory je z nich jednoznačně nejhorší. Nevadilo by, že se jedná o záležitost čistě pro fanoušky - koneckonců OST mají všechny díly vynikající. Navíc, co do obsahu, tu máme hromadu melodií a písní. Stejně tak blbůstek k odemčení je nespočet. 

Jenže právě dlouholetí fandové poznají, jak moc  Square Enix tuhle hru odfláknul. Troufám si odhadnout, že 90% obsahu je použito z předchozích dílů. Prostředí, postavy, nepřátelé i jejich animace vývojáři bez jediné úpravy zkopírovali z již vydaných remasterů. Drzost vydavatele podtrhává ještě cenovka rovnající se běžným AAA titulům. 

Samotné hraní ničím neoslní. Tři postavy běží po předem určené dráze a do cesty se jim staví soupeři, které je potřeba včasným stiskem příslušného tlačítka zneškodnit. Občas je potřeba vyskočit a jindy zase zničit krystal. Ani bossové a hudební klipy ale hratelnost nijak zvlášť neokoření. Zbytečné levelování charakterů a tvoření itemů už jenom více ukazuje zoufalou potřebu tvůrců vložit do hry alespoň nějaké RPG prvky. Jiné rytmické odnože (Persona, Final Fantasy) nebo „obyčejná“ Hatsune Miku jsou mnohem zajímavější  a zábavnější tituly.

Příběh reprezentují občasné cutscény (sestříhané, jak jinak, z těch dvacet let starých). Samozřejmě, vzhledem k obsáhlosti, se děj jednoho dílu v těch pěti vyřčených  větách shrnout jaksi nedá. Až v samotném závěru „kampaně“ si odemknete scény doplňující konec třetího a dílu načrtávající směr, jakým se bude Kingdom Hearts ubírat.

Každopádně je Melody of Memory jen pro fandy série, a i ti by měli počkat na rozumnější cenu.
+13

Saints Row: The Third

produkttyhledobyprodukttyhledoby
Dohráno
  • PC 75
Když se vysloví pojem Saints Row: The Third první, co mi přijde na mysl je CENZURA. Právě ta dokáže dojem z téhle jinak skvělé hry úplně pokazit. Hlava mi totiž nebere, proč někdo vytvoří hru pro hráče starší 18-ti let a každý holý zadek v ní zakryje cenzurou. Protože se Saints Row: The Third odehrává v dosti dekadentním prostředí, je tam těch holých zadnic opravdu hodně. Člověka tak po chvíli hraní z blikajících čtverečků cenzury začnou bolet oči. Ještě, že nějací dobří lidé (tímto jím děkuji) udělali mód na odstranění cenzury, protože bez něj je pro mě ta hra fakt nehratelná. 
Proč tohle všechno zmiňuji? Protože ta všudypřítomná cenzura je jediná vada na kráse téhle zábavné pařby. Pojem "Crazy verze GTA" vystihuje Saints Row: The Third úplně přesně. Tady se opravdu nehraje na nějakou reálnost, věrohodnost, uvěřitelnost nebo na dokonalou fyziku. Tady jde v první řadě o humor a prvoplánovou zábavnost. Tomu je podřízené úplně vše včetně misí, postav, prostředí, zbraní, aut atd. Vše je hnáno až do absolutních absurdit a to mě na Saints Row: The Third právě baví. Tohle je hra, u které se chcete smát a bavit se, ne dlouze přemýšlet. Velké plus dávám za možnost hrát celý příběh v multiplayeru (bohužel jen pro dva hráče). 
PS: Hodnocení 75% se týká původní verze hry s cenzurou (ta zážitek ze hry fakt hodně a úplně zbytečně kazí). Po instalaci módu na její odstranění dávám hře 90%.

Pro: Humor

Proti: Cenzura

+11

Mafia III

GarretGarret
Dohráno
  • PC 90
Rozplizlé textury a propady fps ke 40 při jízdě městem, to tehdá nebyl moc dobrý start třetí Mafie. Nevím, jestli něco změnila Definitivní edice, patche, větší monitor s vyšším rozlišením nebo silnější GPU, ale dneska nejenže MIII vypadá celkem xvětu, ale vona si i hýbe 60fps rock solid při rychlé jízdě nočním městem! Textury by sice snesly ještě trochu ostrosti, vůbec celá hra je pořád mírně rozmatlaná, ale už se na to dá dívat, aniž bych blil nebo dostával tiky. 

Naprosto chápu výtky k hernímu designu trojky. Unikátní jsou pouze příběhové mise, mezi kterými je potřeba absolvovat opakující se grind, vedlejšáky jsou na jedno brdo ještě víc. Jenže jsem neměl pocit, že bych byl sevřený v nějakých kulisách. Lokace se opakují, ale jsou detailní a hezky udělané. Gunplay funguje, stealth funguje a cover systém taky funguje. Otevřený přístup dovoluje hráči vybrat svoje vlastní tempo, styl boje nebo směr útoku. Osobně jsem si oblíbil blitzkrieg na člunu - město je protknuto vodními kanály a pohyb po vodě je rychlý a bezpečný. 

New Bordeaux je obrovské a svojí členitostí a propracovaností si New Heaven a Empire Bay maže na chleba. Množství byznysů s detailními interiéry, výlohy se zbožím nebo i vchody, kam se dostat vůbec nemůžu, ale jsou prostě vymodelované, protože to někdo nechtěl ojebat 2D texturou... Bavilo mě tady být, nasávat atmosféru. Jezdit v nádherných hranatých kárách šedesátek, poslouchat fenomenální dobovou muziku, chodit po ulicích a kochat se. Především pak Centrum a Francouzká čtvrť v nočních hodinách mají úžasný vibe.

Obrovské plus patří autorům za to, že se do hry nebáli zapracovat rasovou segregaci. V rádiu, policejních hlášeních, video animacích nebo jen na chodníku. Dámy svírají křečovitě svoje kabelky a přidávají do kroku, když vidí dvoumetrového černocha stát opodál. Pánové se nebojí upozorňovat, že v luxusnějších čtvrtích nemá Lincoln co dělat a spousty podniků mají za výlohou cedule "No colors alowed", což dává personál najevo až do bodu, kdy může zavolat policii. 

Příběh je hodně rozmáchlý a figuruje v něm hromada jmen, které si hráč nemá šanci zapamatovat. I díky tomu je k dispozici deník nebo detailní popis záporáků a spřátelených kumpánů. Retrospektivní vyprávění mi vyhovovalo, postavy jsou parádně zahrané, nadabované a rozpohybované. I když se jedná o pouhou pomstu, byl jsem na konci napnutý jako kšandy. Ve stylu RDR jsou některé kritické momenty podkresleny hudbou a finální jízda vstříc zakončení v mé nejlepší káře patří mezi herní momenty, které se jen tak nezapomínají. Ani ten bossfight se nezvrhnul v souboj s polonesmrtelným Marcanem, ale skončil naprosto stylově...  

Mohl bych toho napsat ještě hromady. O napojení na příběh druhé Mafie, s Vitem a osudem Joea. O sběratelských předmětech, které nejsou jen obrázky nahotinek, ale taky dobovými články. O drobných detailech, jako je rušení rádia při vjezdu pod most, používání animace řazení v autech s manualem, gentlemenské vytahování žen z aut, zvuk rukou při zastavení se o karoserii nebo o natáčení kol při parkování. 

Mafia III toho přináší hodně, jen v trochu jiné podobě, než všichni čekali. Příběh není koncentrovaná jízda, na kterou jsou fanoušci zvyklý. Není to jednička nebo dvojka, ke kterým sednete a dohrajete na jedno sezení. Tady jsem strávil přes 80 hodin a nelituju jediné minuty. Je to mix mezi GTA a Mafií, který naprosto férově dostal čočku hned při vydání za špatný technický stav. Pokud jste, stejně jako já, MIII ve své době pohřbili, zkuste jí dát druhou šanci.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰

Definitive Edition obsahuje všechny 3 příběhové DLC (komentáře):
Mafia III: Faster, Baby!
Mafia III: Stones Unturned
Mafia III: Sign of the Times
+27 +28 −1

Destroy All Humans!

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 80
Tato donedávna konzolová série unikala mé pozornosti až do vydání demoverze tohoto remaku. Věděl jsem, že existuje, ale nikdy mě žádný popis ani obrázek nezaujal. Když se na GOGu objevilo zmiňované demo, tak jsem ho vlastně bez větších očekávání vyzkoušel. Hra mě příjemně překvapila a nakonec jsem demo vytěžil na maximum a odehrál i všechny volitelné aktivity, nalezl všechny sondy. Teď, po dohrání plné verze, jsem stále spokojený. Hra splní vše, co slibuje, ale nelze čekat nic navíc. Jde o odlehčenou parodickou akci, kde humor obstarává sympatický hlavní hrdina. Tím je "nezelený" mimozemšťan Crypto, který pohrdá těmi hloupými opicemi a nejraději je masakruje. Tento styl se krásně hodí do roku 1959 ve kterém se hra odehrává. Navštívené lokace odpovídají očekávání - americký balíkov, hlavní město, pobřeží nebo oblast 42.

Samotné hraní je také zábavné. Kromě různorodých zbraní má Crypto řadu schopností jako telekineze nebo telepatie. Díky jejich kombinaci jsou příjemné nejen boje, ale i tajné průniky. Pro větší destrukci lze nasednout do létajícího talíře a hezky srovnávat lidská města se zemí. Lidé si to samozřejmě nenechají líbit a mimo armády proti vám bojuje především tajná organizace Majestic. Během dobře navržených misí, včetně množství nepovinných úkolů, lze získávat DNA. To slouží k vylepšování zbraní a schopností Crypta i létajícího talíře. Během příběhu se odemykají nové lokace a vždy se do nich lze vrátit i ve volném režimu. Ten nabízí nejen možnost bez zábran likvidovat lidstvo, ale především čtyři druhy výzev - například únosy nebo závod.  V každé lokaci je také ukryta řada mimozemských sond, jejichž nalezení vám přidá další DNA a pěkný sběratelský obrázek. Ze 17 odehraných hodin jsem více než polovinu věnoval vedlejším aktivitám, obzvláště několik posledních sond dovede potrápit.  Několik misí jsem také musel opakovat, abych splnil vedlejší úkoly, které se napoprvé nepodařily.

Grafika je sice stylizovaná a výrazně pokročilejší než v originále, přesto bych čekal vyšší kvalitu. Zvláště postavy nejsou nic moc. Technicky vše funguje výborně a hra na Steamu dokonce sama přenesla postup dosažený v demu na GOG. Jde také o dobrý vstup do série, hlavní příběh a struktura misí zůstala zachována. Výjimečně tak nemám potřebu si originál zahrát také. Mimo technologie je větší změnou přidání dříve nepoužité "ztracené" mise, vedlejších úkolů a výzev. Novinky jsou perfektně zakomponovány a bez informací mimo bych nepoznal co je nově přidané. O rozšíření příběhu a nové dialogy se postarala Rhianna Pratchett, dcera slavného spisovatele. Hra opravdu dokáže pobavit a je skvělou relaxační záležitostí. Rozhodně se podívám na další díly i bez remaku.
+23

Star Wars: Squadrons

BosperBosper
Dohráno
  • PC 40
Tak tedy Squadrons. Mnoho z nás čekalo na znovuzrození staré dobré série. Bohužel nic takového se nekoná. Od té doby co mají EA značku Star Wars to šlo s hrami tohoto universa poněkud z kopce. Snad jediný povedený titul byl Jedi: Fallen Order, který byl čistě Singleplayerový. Ale pojďme se podívat co nám Star wars Squadrons přineslo, nebo spíše nepřineslo.

Začnu tím co se mi na hře líbilo. Hra má nádherné grafické zpracování a ozvučení. Taktéž zpracování interiéru u stíhaček se povedlo na jedničku. Rozhodně jedna z nejlépe vypadajících her co jsem hrál. Dalším plusem byly vcelku zábavné dogfighty a i přes všechny možné neduhy mě dokázal některé vesmírné bitvy vtáhnout.  Bohužel tady končí ta pozitivní stránka hry.

Předem bylo známo, že hra bude zaměřena na multiplayer, který ve výsledku není nijak zábavný.  Singleplayer je žalostně krátký, který dohrajete za jedno odpoledne a multiplayer vás zabaví na pár desítek minut. X-Wing vs. Tie Fighter, který byl ve své době jako první hra ze série zaměřen na MULTIPLAYER a byl kritizován za nedostatek obsahu, i tak oproti Squadrons obsahoval 30 misí! Zde jich najdete pouhých 14 plus prolog. Není tu žádná instant action, žádná tvorba vlastních misí jako to bylo u X-Wing Alliance kde jste si mohli vytvořit bitvu obřích rozměrů. Jen ubohý practice mod a pak fleet battles vs AI. To je všechno co vám EA nacpe. Žádný dodatečný obsah do budoucna se navíc nekoná. Hra má tedy minimální životnost. Ten krátký příběh co tu máte navíc není žádný zázrak a charaktery jsou otravné. 

Co dál? Lítatelné stroje. Těch je tu taky poskromnu. Za Novou republiku si zalítáte pouze za X-Wing, A-Wing, B-Wing, Y-Wing a U-Wing. U impéria tu pak máme Tie Fighter, Tie Interceptor, Tie Bomber a Tie Reaper. Zatímco v posledním titulu X-Wing Alliance z roku 1999 můžete lítat až ve 27 strojích tady máte jen tohle. Dřív se navíc všechny lodě navíc musely modelovat. Myslím že dnes můžete jakýkoliv model naskenovat, převést ho do hry a hotovo. Přesto nebyli schopni dodat dostatek lítatelných strojů. Ovládání u některých stíhaček i když se nejedná o simulaci bylo utrpení. Zvlášť u X-wingu jsem měl pocit, že řídíte nějakou supertěžkou loď, která nedokáže pořádně manévrovat. Nemožnost ručně vysouvat křídla do útočné pozice a ručně skákat na rychlost světla je taky zklamáním i když jde jen o drobnosti. Prostě proč to tu nemůže být když dříve to šlo? Pilotování je tu někde mezi Simulátorem a arkádou. Oproti původním dílům tu je i zjednodušený management energie převádění do šítů, motoru a zbraní což může mnoha lidem sednout víc než komplexnější původní provedení. Tady musím podotknout, že to mě nijak zvlášť nevadilo a možná i více vyhovovalo. Za každou dokončenou misi dostáváte medaile, které jsou vlastně úplně k ničemu protože vám nic neodemykají a nemáte žádné osobní ohodnocení, tak jako to bylo ve starých dílech. Briefingy jsou odfláknuté, tak že se z nich nedovíte v podstatě nic a nemůžete ani taktizovat na přehledné mapce jako ze starých X - wingů. 

Co dodat? EA za celou dobu co měla tuhle značku nedokázali vůbec využít její potenciál a kromě Jedi Fallen Order, zprasili co mohli. Tahle hra šla po dohrání okamžitě z disku a pro uklidnění jsem si musel nainstalovat X-Wing Alliance, který je definitivním dílem této série. S modifikací XWAupgrade hra vypadá pořád famózně. No uznejte sami odkaz Nechápu ten downgrade oproti devadesátkovým hrám, které byly komplexnější, lepší a obsáhlejší.  Velké zklamání, ale co se dalo od EA čekat že.

Pro: Grafika, občas zábavné dogfighty, zjednodušený power management

Proti: Žalostně málo obsahu, nezábavný multiplayer, málo lítatelných strojů, nezajímavý příběh a postavy.

+9 +11 −2

Murdered: Soul Suspect

DosRatasDosRatas
Dohráno
  • PS4 80
O hre som uz počul možno niekedy pri jej vydaní, kedy ma zaujal koncept toho, že vraždu detektíva bude vyšetrovat jeho vlastný duch, ale dlho som sa k nej nedostal, lebo som časom na ňu zabudol, až mi pri nejakých zľavách na mňa vyskočila a povedal som si, že dám jej šancu.

Išiel som do hry s tým, že popri vyšetrovaní sa budem prestrieľavat cez rôzne varianty pekla a ono to bolo presne naopak. strašidelne ladený Salem, kde každý level je okorenený zaujímavým ghost story-čkom, je síce malý labyrint, ale ak nehuntíte trofeje, ľahko sa dostanete od levelu k levelu.

To z čoho som čakal poloakčnú jazdu sa stala príjemná strašidelná detektívka, za mňa aj s celkom zaujímavým plot-twistom. Kto je vrahom som už séce tak nejak tušil v polke hry, ale aj to som uhádol len z polovice, takže mňa hra dokázala prekvapovať až do konca.

Mínus dávam side-questom, nie že by boli zlé, ale boli krátke a bolo ich málo, čo je v podstate aj minus celej hry, je veľmi krátka a bežný hráč ju prejde na posedenie.

Sčítané a podčiarknuté, hru hodnotím na pekných 8 z 10.

Pro: príbeh, postavy

Proti: krátka herná doba, nevyužitý potenciál side questov, mesto a lá labyrint

+12

Maquette

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
  • PS5 50
Maquette není dobrá puzzle hra. Někde jsem myslím četl, že je hra ve vývoji snad už někdy o roku 2011. Pokud je to pravda, jedná se o velmi smutný výsledek skoro desetileté práce.

Málokdy se mi stane, že narazím na titul, o kterém jsem do doby jeho vydání ani neslyšel. Když jsem viděl první obrázky a videa, zachvátilo mě nadšení, protože Maquette vypadala velmi podobně, jako můj favorit mezi logickými hrami The Witness . A skutečně, pro neznalého pozorovatele může být na první pohled skoro nemožné tyto dvě hry rozlišit, tak moc jsou si vizuálně podobné. U pěkné, malebné grafiky ale bohužel končíme. Tam kde je Witness krásně plynulý, originální a přináší desítky chytrých a zábavných puzzlů, tam vám Maquette nabídne v podstatě jenom jeden, stále se opakující postup pro řešení neintuitivních a zmatených hádanek.

Princip hry není moc snadné vysvětlit, ale i tak se o to pokusím. Nacházíte se ve světě, ve světě, ve světě. Uprostřed herní oblasti se nachází přesná replika světa, ve kterém se pohybujete, jen je zmenšená tak, že v ní můžete chodit, umisťovat do ní předměty a ty mají pak efekt na váš okolní svět. Stejně tak je další zmenšená verze vašeho světa v již zmíněném modelu, a váš (zdánlivě normální svět) je opět zase jen model ve světě větším. Je to matoucí, ale ve hře to pochopíte celkem rychle. S tím se pojí hlavní mechanika pro řešení jednotlivých puzzlů - zmenšování a zvětšování předmětů (nebo sebe) pomocí modelu - "makety" uprostřed. Mechanika je sice originální ale její provedení stojí za prd. Nejhorší ze všeho je, že hra po vás chce přemýšlet hodně "mimo krabici", podobně jako například v nedávném Superliminal . Narozdíl od Superliminalu, kde je drtivá většina vašich řešení proveditelná a funkční, je naopak drtivá většina řešení, která zkusíte v Maquette , nefuknční. Několikrát se mi stalo, že vidím naprosto jasné, primitvní řešení daného problému, ale ouha - neviditelná zeď. Nebo na tohle místo nejde tento předmět položit, i když vám v tom vlastně nic nepřekáží. Je pak na vás najít zrovna to konkrétní řešení, které po vás autoři chtějí, a to je pro puzzle hru podobného stylu ohromně frustrující. Zvlášť puzzle level s krystaly je tak komicky svázaný nepochopitelnými pravidly, bez kterých by šla úroveň vyřešit během několia sekund, až jsem jen nechápavě kroutil hlavou. Žádná jiná puzzle mechanika vás navíc nečeká, takže stejné mechanismy používáte celou herní dobu. Ovládání působí také dost krkolomně, i když používáte v podstatě jen 3 tralíčka. Umísťování a natáčení předmětů je divně toporné, pohyb po "maketě" je taky dost zvláštní, protože vám pořád něco překáží pod nohama (stromy, domy, atd.)

Maquette má ale i příběhovou rovinu, která je naopak velmi povedená. Jak procházíte hrou, odkrývá se vám milostvný příběh dvou umělců a sledujete jeho vývoj od seznámení až po společné soužití a nějaké ty rozkoly a hádky. Podání příběhu je kupodivu skvělé. Dialogy sou perfektně napsané a zahrané, až jsem opravdu zíral. V tomto směru klobouček. Bohužel, i když mě to samotného mrzí, neměl jsem sílu na to hru dohrát, i když by mě vyvrcholení příběhu zajímalo. Nepochybně se jedná o moji hloupost, ale vývojáři podle mě nesou minimálně z části vinu za to, co se mi stalo.

Když hru zapenete, hned první výběr v menu není "Poračovat" ale "Nová hra". Dobře, dejme tomu. Když se ale omylem ukliknete, většinou vás (vlastně jakýkoliv software) upozorní a zeptá se vás, jestli OPRAVDU chcete ztratit progress a začít novou hru. Ne tak Maquette . Jediné ukliknutí a celý progress hry v háji. A toto opravdu není hra s potenciálnem pro znovuhratelnost, i kdyby byly hádanky zábavné - což nejsou. Hru jsem tedy nedokončil ale myslím, že na hodnocení jsem toho viděl dost.

Maquette vyniká ve vyprávění příběhu, není to ale dobrá puzzle hra.

Pro: Příběh, voice acting, vizuál

Proti: Hratelnost, puzzle, kdo proboha dá jako první volbu v menu "nová hra" ?

+12

Need for Speed: Underground

H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
Rychle a zběsile, sešlápnout pedál,
obavy stranou, výčitky nemám,
Rychle a zběsile a proti zákonu,
místnímu přejezdu prorazím závoru.
Rychle a zběsile přes padací most,
nahodím nitro a vyskočím dost.
Rychle a zběsile, v tuningu kára,
podřené blatníky, z motoru pára,
Rychle a zběsile, být ulic králem,
Vin Diesel je starý a Walker je ámen,
Rychle a zběsile finišem driftovat,
za tmavým oknem tajně masturbovat.

Ale kvalitní poezie stranou… Ilegální závody civilními, ale za to pořádně vytuněnými auty v nočních ulicích zněly lákavě pro většinu teenagerů, a proto není divu, že NfS: Underground hrál svého času (nejen) každý příznivec filmu Rychle a zběsile. Herní prostředí bylo oproti předchozímu dílu úplně jiné a zase svým způsobem skvělé. Vyklizené ulice nočního velkoměsta, naleštěné bouráky, halogenová světla, zářící billboardy, mokré odlesky, všude bylo něco a každý z těchto aspektů dotvářel fungující atmosféru „undergroundu“.

Hratelnost byla opět arkádová, jízdní model si raději neodvažuju hodnotit, ale chválím ty drobnosti okolo, které hráče chytře motivovaly v postupu singleplayerovou „kampaní“. V závodech jste vyhrávali peníze a získávali body za stylové drifty, či chirurgicky přesné řazení. Tím se vám odemykaly nové možnosti tuningu, naspořili jste na lepší auta a hlavně vám na ulici rostl respekt… Myslím na ulici za počítačovou obrazovkou, respekt na reálné ulici vám hraním videoher spíše klesal. Podobně jako u předchozího dílu požitek z jízdy umocňoval soundtrack. Díky němu jsem objevil několik zajímavých kapel, které mi zpříjemnily pubertu. Dokonce si vybavuju, že jsem několikrát odmítl resetovat zkažený závod jen proto, abych nepřerušil právě hrající song. Drobné zklamání na závěr přinesla absence multiplayeru po LANu. Shodou okolností zrovna kolem roku 2003 jsme s kamarády začali pořádat LAN párty (pro mladší a neznalé čtenáře: jedná se o něco jako swingers párty, akorát, že se tam hrají počítačové hry), takže pro nás bylo nepochopitelné, proč hra, která podporuje multiplayer online, nemá také možnost hraní po síti...
+26

The Blackwell Legacy

Old BranchOld Branch
  • PC 70
Na úvod řeknu, že k The  Blackwell Legacy mám ambivalentní vztah (volně přeloženo do češtiny: „jó i né"). Při prvním rozehrání  (tak tři čtyři roky tomu nazad) jsem se nedostal ani přes  otlemeného týpka, který Rosangelu nechce pustit do baráku. Tehdá jsem to znechuceně odinstaloval a další pokus jsem učinil až  předloni, kdy jsem to poprvé dohrál. Teď jsem si "Legacy" sjel znovu, je to prostě ten typ hry, která se vám zadrápne do paměti a jejíž kvality oceníte až napodruhé. Pak jsem si zahrál (a dohrál) i zbylé čtyři epizody,  takže můžu  porovnávat, co se (jak šel čas)  změnilo k lepšímu či k horšímu, co přibylo, či co zmizelo.

 Tak tedy: Blackwell série je záhrobně-duchařsko-spiritistická záležitost o mladé Rosangele Blackwell a jejím věrném duchovi jménem Joey Mallone, který je s ní duchovně propojený a nemůže od ní vzdálit na více než 15 metrů. Zároveň se jedná o čistou detektivku, či spíše o detektivku naruby. Případy Blackwell série obvykle začínají nalezením ducha, který stojí někde v koutě a pořád dokola opakuje jedno a to samé, prostě je zacyklený v nekonečné smyčce. Nejprve je nutné zjistit, kým duch byl, když ještě žil. Dále je nutné zjistit, co ho drží v pozemském světě a proč ještě „neodešel“. Nakonec je  třeba doprovodit ho „do světla“. To Rosangela umí.  Pokud máte rádi detektivky, notabene paranormální detektivky, tak tohle je přesně pro vás. Jako záhrobní historka je to dobré a navíc opravdu šikovně podané. Musíte ovšem překousnout ten vizuál.

Grafika i animace jsou největší slabinou hry.  Co se týká grafiky ve hrách, tak nejsem příliš vybíravý, ale  tohle je pod prahem mé tolerance. Sice jen o fous, ale pořád pod prahem. Zajímavé je, že dvojka i trojka mi připadaly graficky i animačně naprosto  v pořádku. Zvlášť trojku pokládám za vizuálně  nejpovedenější z celé pětice. Ve čtyřce došlo ke změnám (možná se zmíním, jestli se dokopu k psaní dalších komentářů) a ani v pětce to příliš nevylepšili.

Plusové bodíky získává The  Blackwell Legacy kompletním namluvením VŠECH postav.  Co se týká adventurních  prvků, tak tvůrci se nedrží zaběhlých postupů, ale přicházejí s vlastními. Při minulém hraní jsem se těžce zasekl na skutečnosti, že  poznámky v diáři je nutné kombinovat a dodnes jsem to tvůrcům neodpustil.

 Dalším rysem "Legacy" je  civilnost, která někomu sedne a někomu ne (mně ano). I když se jedná o duchařinu, nečekejte  pompézní scény ani rej duchů či ďáblů nebo plameny pekelné. Vše se odehrává na úrovni jednotlivých (izolovaných) lidských tragédií.  S civilností se snoubí  ponurost, beznaděj a celková bezvýchodnost. V úvodní scéně vysypává Rosangela do Hudsonu (nebo kam vlastně) popel své tety, která strávila posledních 24 let v kómatu.  Vzápětí navštíví lékaře, který jí sdělí neblahou rodinnou anamnézu: to, co postihlo tetičku (kóma), nejspíš brzy postihne i ji. Na to je Rosangela vyslána do New York University, aby napsala reportáž o sebevraždě studentky. Prostě deprese na depresi - a to jsem na úplném začátku. Ani jsem zatím  nic nevyspoileroval. Ani se ještě neobjevilo Rosangelino dědictví (Legacy) -  Joey Mallone ve své duchovité podobě.

Á propós Joey Mallone: v Legacy vystupuje jakási  jeho prapůvodní podoba, o které jsem nepochyboval, že je to bývalý soukromý detektiv z třicátých let. I  jeho jméno je parafráze  Phila Marlowa z Chandlerových knížek a noirových bijáků s Humprey Bogartem. Joey  kolem sebe neustále hází drsné hlášky, Rosangelu oslovuje „babydoll“ a podobně přezíravě, problémy řeší zásadně násilím. To v dalších epizodách zmizelo a Joey se změnil v uvážlivého a přemýšlivého týpka. Z dalších epizod zmizely i drobné sviňárničky, které duo R+J  v „Legacy“ páchá při konání dobra (nadrogování sousedčina psa, vyhození pojistek v nemocnici). „Legacy“ je prostě jakási zárodečná vývojová fáze. Hodně témat a motivů tady nahozených  bylo v dalších epizodách opomenuto, nedovysvětleno či přímo popřeno.  

Co ale nezmizelo (a je to prakticky v každé epizodě), je celková „smrsknutost“ prostředí. New York je prezentován jako maloměsto, ve kterém se všichni znají buď osobně a nebo přes (maximálně) jednu osobu. Děj je standardně  posouván  tím,  že duo spiritistických čmuchalů   někoho  náhodně potká  parku. Celkovou atmosféru maloměsta dokresluje i název novin, do kterých Rosangela přispívá: Willage Eye (Vesnické oko). Až máte pocit, že se to neodehrává v  New Yorku, ale někde v Kardašově Řečici.

Více o Blackwell sérii někdy příště. Možná.
+18

BioShock

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 85
FPS střílečky nejsou zrovna mým nejoblíbenějším žánrem, ale je pravdou, že čas od času mám chuť si jen tak bezmyšlenkovitě zastřílet. Obvykle si pak zahraji starého nebo nového Dooma či Quake III. Během let jsem ale slýchával od známých o Bioshocku a to hlavně o tom, že má zajímavý příběh a že se odehrává v podvodním světě. Rozhodl jsem se tedy, že tomu zkusím dát šanci.

Musím ale říct, že začátky byly trošku krušné. A to především proto, že jsem se v tom světě dost ztrácel a teď nemyslím v dané úrovni, ale ve světě obecně. Trvalo mi několik úrovní, než jsem pořádně pochopil základní mechaniky hry (Adama, Evu, plasmidy, apod.) a taky mi tak trošku utíkaly některé detaily příběhu. To bylo asi způsobeno tím, že jsem nejprve nenacházel všechny audio záznamy, které spoustu věcí dovysvětlují. Popravdě, zprvu jsem byl příběhem trochu zklamaný, ale přibližně od druhé poloviny (cca od mise s Cohanem) mě začal příběh bavit mnohem víc. Při druhém průchodu hrou jsem si ho už užíval naplno a to možná i proto, že jsem již poctivě dohledával každý audio záznam. Ve výsledku tedy musím příběh pochválit, ale tím plot twistem mi to smrdělo už od cca třetí úrovně. Některé postavy jsou vymyšleny hodně dobře (hlavně Ryan, Cohen, velcí taťkové a malé sestřičky) a celý svět města Rapture na mě působí tak nějak falloutovsky. Palec nahoru.

Co se hraní samotného týče, přišlo mi, že nepřátelům se mnohem hůře dávají headshoty a to i když jednoznačně střílím do hlavy. Taky mi ze začátku přišlo, že jsem bojoval se značným nedostatkem nábojů. Možná to bylo takto navrženo schválně, aby byl hráč nucen více používat plasmidy a tím si na ně zvykl. Každopádně problém s municí naštěstí řeší automaty, kde je možné si základní vybavení dokoupit, případně si něco vyrobit ve stroji na vynálezy. Samozřejmě je vhodné daný automat nejprve hacknout, aby byly lepší ceny. Hackovaní samotné je z hlediska "reálnosti" značně mimo mísu, ale jako minihra je to super zpestření. Škoda jen, že je to vždy na jedno brdo. Mohli např. hackování obranných robotů udělat formou trošku jiné minihry, apod.

Nesmím ale opomenout zmínit pár věcí, které mi na hře vadily. Opravdu nejvíc mě štvalo přemapování hot keys plasmidů v okamžiku, kdy jsem získal nějaký nový. Jednou se mi to stalo uprostřed úrovně, kde nebyly žádné gene bank automaty, abych si to mohl zpřeházet zpátky. Navíc samotné nastavení jsem musel provádět systémem pokus omyl, protože první slot neznamenal automaticky F1.

Pak jsem byl docela zklamaný finální boss fightem. Jako způsob, jakým ho musím porazit je fajn, ale co se obtížnosti týče, tak i na nejvyšší obtížnost jsem to dal napoprvé. A to si o sobě nemyslím, že bych byl tak dobrý hráč stříleček. Co se týče obtížnosti, tak největší problémy jsem měl ve výsledku s prvními taťky, tedy v době, kdy jsem neměl granátomet nebo kuši. Pak už to bylo relativně v pohodě.

Pak mě ještě naštvalo, že jsem musel v jedné oblasti vyfotografovat 3 pavoučí splicery. Bohužel se mi ale stalo (v remaster verzi), že mi jeden "někam" zmizel a musel jsem celou úroveň opakovat .

Celkově tedy musím říct, že mě hra docela nadchla. A to tak, že jsem ji dohrál hned dvakrát. Jednou původní verzi (kvůli HC herní výzvě) a pak hned opáčko s remasterem (to hlavně kvůli projití všech záznamů a taky kvůli achievementům). Určitě si časem zahraju i další díly.
+26

Uncharted 4: A Thief's End

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 95
Když jsem začínal hrát první Uncharted, představoval jsem si, že to bude takový novodobý Tomb Raider. Že se tam nebude moc střílet a přednost dostanou spíše akrobatické skákací pasáže, které budou doplňovat hádanky a rébusy. V prvních třech dílech jsem dostal spíš střílečku doplněnou o skákací pasáže. Mojí tehdejší představu skoro naplnil až čtvrtý díl.
 
Střílení a dechberoucích akčních scén docela ubylo a zároveň vám hra dá větší volnost je vyřešit. Většinu hry ani nemusíte střílet. Větší a funkčnější využití získal stealth postup. Arény jsou větší, plné vysoké trávy a celkově je stealth mnohem zábavnější. Postupně a potichu odstraňovat protivníky je taková čistší práce. Samotné střílení zůstalo celkem beze změn. Jestli je to zábavné se odvíjí od toho, jak máte zmáknuté míření na ovladači. Je to starý dobrý Uncharted, který prošel příjemnou evolucí.

Podstatnou část hratelnosti tvoří skákání po skalách, střechách, překonávání různých terénních překážek. Akrobacie je ve čtvrtém díle tolik, že mi někdy připadalo, jako bych hrál simulátor gibona. Autoři skákací pasáže často okoření pěkným výhledem do krajiny, ale celkově bych řekl, že toho bylo až moc. Minimálně první půlku hry mi chybělo víc takových těch epických akčních pasáží, které jsou absolutně nerealistické a dechberoucí. Naštěstí to zachránila druhá půlka hry, která se víc vrátila do starých kolejí. Občas jsem si přitom věčném skákání proloženém triviálníma hádankama říkal, že by to chtělo nějakou přestřelku.

Je sice fajn, že hra ukládá checkpoint na každém kroku. Někdy ale je k vzteku pokud hledáte poklady, chcete se kousek vrátit a už to nejde. Checkpoint se dá načíst jen jeden a sebrání pokladu znamená opakování celé kapitoly. Musím říct, že poklady jsou spíš na škodu. Akorát rozvolňují tempo hry. Nejlepší možnost, jak si hru vychutnat je jít stále vpřed. Vyprdnout se na nějaké hledání a jen si vychutnávat skvělý dobrodružný biják, který je výpravný, poutavý, skvěle napsaný a docela dlouhý.

Uncharted 4 se hraje sama. Žádné nucení se do dalšího postupu. Jako zábavný blockbuster v kině. Který ale umí být někdy docela náročný. Až na některé maličkosti je to perfektní hra.

Herní výzva: "Dětský svět"

Pro: příběh, výprava, zasazení, grafické zpracování, volnost ve střílecích částech hry, větší důraz na stealth, dobrodružný biják jak má být

Proti: někdy až moc skákání a lezení, otravné poklady

+23

Metro 2033 Redux

Jirka_MustangJirka_Mustang
Dohráno
  • PC 90
Tak rovnou na začátek napíšu, že knihu ani původní trilogii hry Metro neznám. Což, ale dle mého nemá žádný vliv na můj herní zážitek. Ještě doplním, že hru jsem poprvé hrál v roce 2019 když byla zdarma na Epic Game Store. A včera jsem ji dohrál podruhé, jelikož se chystám hrát další díly, tak abych si připomněl příběh.

Hra nabízí ke hraní dva základní režimy obtížnosti: těžší Přeživší a více "střílečkový" Sparťan, já hrál na tu těžší :-)

Jedná se o postapokalyptickou střílečku z blízké budoucnosti odehrávající se v Moskevském metru. Takže jsem pro lepší zážitek a atmosféru hrál s ruským dabingem. 
Hrajete za Arťoma, který celý život prožil v jedné stanici metra a teď ho příběh a souhrn událostí posílá do "světa" dalších stanic, tunelů, ale i vstupu na povrch, kde je potřeba používat plynovou masku, kvůli zamoření planety, takže pak se nebojujte jen z nepřáteli a nedostatkem munice,  ale i kyslíku. Ve hře máte za protivníky různé mutanty, ale jak tomu v postapokalyptické době bývá i různé společenství lidí, ať už banditů, nácků nebo komoušů, takže vlastně výběr toho nejhoršího z lidského pokolení. 

Snad všechny mise jdou udělat více způsoby a cesty, opatrně se proplížit, zabíjet ze zálohy nebo to vzít rambo stylem, ten ale na obtížnost "přeživší" není moc vhodný, no já vždy začal opatrně stealth stylem a pak se to skoro vždy zvrhlo v rambo řež :-D

Ve hře jsou i hororové prvky, hlavně různé lekačky, takže hrozí riziko, že vaše trenýrky získají nový hnědý proužek ;-)

Celkově bych hru hodnotil velmi pozitivně, má dobrou hratelnost a atmosféru, zajímavý příběh a prostředí, originální zbraně, pěknou grafiku

Co mi vadilo byla (ne)inteligence AI, nemluvný hlavní hrdina, krátkost.

Pro: hratelnost, atmosféra, zajímavý příběh a prostředí, originální zbraně, grafika

Proti: (ne)inteligence AI, nemluvný hlavní hrdina, krátké

+23

Alien: Isolation

BosperBosper
  • PC 95
Když mi bylo 13 nebo 14 let tak mi mamča domů přinesla na DVD film, který musím vidět. Že prý je to klasika na které byla ještě v kině za hlubokého totáče když byla ve stejném věku. Byl to první díl Vetřelce od Ridleyho Scotta. Od té doby miluju tohle universum a také první tři filmové díly. Když byl oznámen titul Alien: Isolation pyšnící se hororovou atmosférou původního Vetřelce z roku 1979 okamžitě jsem zpozornil a ještě rok před vydáním jsem měl hru předobjednanou.

Mé přání se naplnilo. Atmosféra a prostředí Ridleyovského Vetřelce byla famózní. Hrajete za Amandu Ripleyovou, která má stejně tuhý kořínek jako její mamka. Časově je děj zasazen mezi první dva filmy, kde se Amanda pokouší najít nějaké stopy, které by jí mohli dovést k její matce. Když se nakonec dostane na stanici Sevastopol, kde mají letové záznamy z lodi Nostromo, sranda začíná. Už od začátku je vám jasné, že tohle nebude žádná procházka růžovou zahradou. Nepůjde o žádné sestřelování hord vetřelců nýbrž o to jak dlouho se vám podaří zůstat naživu schovaný před jediným Vetřelcem. Hororová a dramatická atmosféra se krásně buduje už do samotného začátku. Loď designovaná stejně jako Nostromo na vás působí mnohdy až nepříjemně familiérně a vy jen čekáte na jakém rohu číhá smrt. Zároveň se ale s úžasem kocháte všelijakými hejblátky a udělátky. Krčíte se v koutech a doufáte, že dalších pět minut ještě přežijete. Mnohdy jsem se tak při samotném hraní cítil jako v pasti a neměl jsem nervy na to dál pokračovat, ale hra mě tak vtáhla, že jsem se stal samotnou Ripleyovou.

Jak jsem již zmiňoval hra je co do vizuálu i hudby designovaná podle prvního sedmdesátkového Vetřelce a těžko říci zda by atmosféra fungovala tak skvěle kdyby loď udělali více "moderní" a soundtrack se nepodobal hudbě Jerryho Goldsmitha. Po většinu hry plníte poněkud triviální úkoly. Dostaň se sem, vypni tohle, zapni tohle, seber tamto. Z toho se časem stává rutina a ke konci hry se to už začne zajídat. To je snad jediný neduh hry, který mi vadil. Výborná je ve hře nepředvídatelnost Vetřelce, kterému se mění algoritmus při každém hraní až na pár míst kde je skript a čím těžší obtížnost máte tím větší a nebezpečnější smysly Vetřelec má. Slyší váš dech, vaše pípání detektoru, vaše kroky. Je třeba se mít neustále na pozoru a dávat pozor i nad sebe jestli něco nečíhá v šachtách. Občas z nich totiž vytéká odporný sliz a je slyšet velmi nepříjemné syčení.

Těžko říct, jestli jsem někdy hrál lepší hororovou hry než tuhle. Spojení Vetřelce a hororové atmosféry kde bojujete o holý život za velmi povedený strong female character je přesně to co jsem si vždycky chtěl zahrát, a tenhle titul tak patří mezi moje nejoblíbenější hry vůbec i když jsem umíral pořád a pořád dokola. Je pravda, že po první dohrání jsem dlouho váhal zda mám ještě koule na to si to dát znovu a jestli to moje nervy vůbec vydrží, ale povedlo se. Výborná věc, která se vám zaryje pod kůži a nepustí vás.

A pokud vám to nestačilo v DLC misích se objeví postavy z prvního filmu, které dabují samotní herci, za které si můžete zahrát slavné filmové sekvence.

Pro: Atmosféra, sedmdesátkové prostředí, hudba, Ripleyová, DLC s původními herci

Proti: Neustále opakování některých úkolů

+22 +23 −1

The Last of Us: Left Behind

mattesakmattesak
Dohráno
  • PS4 100
Ještě než se pustím do druhého dílu mnou opěvované herní série, chtěl jsem si připomenout díl první a posléze si poprvé (!) zahrát i Left Behind. Po obou dohráních jedničky jsem si kladl vždy stejnou otázku: “Jak se sakra mohla Ellie postarat o umírajícího chlapa s otravou krve?” Takové drobné, prázdné místo, které přímo volalo po zašití (doslova). A hle - přijde DLC a s ním i to sladké doplnění skládačky. Plánovali to takhle tvůrci dopředu? Věřím, že ano. Krásná práce s frustrací hráče (nebo alespoň mě). Teď ale ke hře samotné.  


Skákání mezi časovými liniemi mám rád. Bavilo mě to už v jedničce (zima - střídavé hraní za Joela a Ellie) a zde si toho filmového “cliffhangeření” užijete až až. A je to dobře. DLC dává postavě Ellie opět o něco větší hloubku a dozvídáme se více z její minulost, což vítám. Její chování a vztah k Joelovi tak dostává nový rozměr. Zároveň jsou obě časové linky dostatečně odlišné, abych ze hry neměl pocit, že mi předkládá dvakrát totéž. 


Ellie svádí boj nejen o svého posledního přítele, ale i o šanci nezůstat znovu opuštěna ve světě, který jí dosud připravil o každého, na kom jí kdy záleželo. Nesobecky se vrhá vstříc nebezpečí a likviduje nepřátele, kteří se ji snaží zastavit. Po každém litém boji hra přepíná do linky druhé, kde si hráč může chvíli odpočinout a poodhalit něco z minulosti naší protagonistky. Zde se jakoby vše otočí a z hororové hry o přežití je rázem nádherná óda na dětství/dospívání v té nejryzejší formě. Ellie je najednou malá školačka, která hltá život plnými doušky a užívá si seč jí situace dovolí. Ve světě zdecimovaném zákeřnou nemocí je přec prostor i pro dětskou radost a nezávazné blbnutí. Samotného mě to přinutilo zamyslet se nad tím, že ať je svět v sebevětší prdeli, vždy existuje způsob, jak na něj pohlížet z jiné perspektivy a užívat si naplno chvíle radosti. A ano, jak jinak toho reálně docílit, než skrze oči nevinného dítěte, které si každý v sobě neseme (musíme, jinak bychom přišli o nadhled a zdravou porci naivity). 


Děkuji Naughty Dog, opět jste to dokázali. Naprosto uvěřitelně jste mi zprostředkovali zážitek, který je tak hmamatelný, až se člověku nechce věřit, že se jedná o pouhou hru. Neskutečně mě bavilo sledovat všední chvilky ze života dvou dospívajících dívek, které společně poznávají svět, který jim nebylo přáno zažít v plné jeho kráse. Opakovaně jsem se přistihnul s úsměvem na rtech při tak obyčejných činnostech jako bylo čtení z knížky vtipů, věštění z lebky, ksichtění se ve fotobudce nebo při dechberoucí sekvenci při zprostředkovaném zážitku u nefunkční videohry. Toho si na hrách cením nejvíce. Obyčejných, skoro až rutinních věcí, které se podaří vykreslit záživnou a zajímavou formou. Opět smekám a tleskám. Tohle se povedlo na jedničku.

Pro: Je to Last of Us, prohlubuje charakter Ellie

Proti: Chci víc!

+18

Celeste

SteveSteve
Dohráno
  • PC 80
Celeste se naštěstí řadí mezi ten typ skákaček, které jsou tak trochu výzva, ale s rozumem, a pasáže pro největší skillery/masochisty nabízí jen na čistě dobrovolné bázi. Občas jsem si pro nějakou tu jahůdku (jsou k ničemu, ale je těžké je sebrat) skočil, když se mi zdála přece jen snadná, ale většinu jsem spokojeně ignoroval. Párkrát jsem narazil i na nějaká skrytější tajemství, ale tam jsem vlastně vůbec netušil co dělat. Ale to nevadí, po pěti hodinách a asi tisíci smrtích jsem spokojeně dohopsal na vrchol. Ač mě hra vlastně ze začátku zase tolik nebrala a hrál jsem jednotlivé kapitoly s docela velkými odstupy, ke konci mě to úplně strhlo a prosvištěl jsem to jedním dechem.

Herními mechanikami je Celeste úplně našlapaná, každá kapitola jich nabízí hned několik nových. Velmi potěšil konec, kde se postupně všechny mechaniky opět zopakují. Příjemný pixelart a poklidná hudba skvěle sekundují nenáročnému příběhu mladé dívky, která zápasí především sama se sebou. Pro mě milé překvapení.

Pro: obtížnost tak akorát, různorodé mechaniky

Proti: pomalejší začátek

+20
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 24 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 24 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 13 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 19 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 11 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 29 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 6 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 10 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 4 dny
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 17 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…