Poslední komentáře

Jmenuji se Edward Carnby a jsem specialista na paranormální jevy.


Budu vám vyprávět svůj příběh. Jo, ten příběh o tom, jak se Jeremy Hartwood voběsil na půdě svého panství Derceto, to asi už znáte. To jsem se hodně bál, byť mám pro strach docela uděláno, ne že ne. Ale tehdy v dvacátém čtvrtém to bylo fakt dost strašidelné. Asi budete znát i můj druhý příběh. Tehdy jsem na něm makal se svým parťákem Tedem Strykerem. Dobrej chlap to byl. Bohužel, při záchraně Grace Saundersové ho zabili. Piráti. Mrtví piráti. Malou jsem nakonec zachránil, ale oproti Dercetu to byla v Hell's Kitchen doslova jatka.

A můj třetí příběh? 

Psal se rok 1925 a vybrali si mě na vyšetřování zmizení filmového štábu v Slaughter Gulch. To je to zpropadené kovbojské město v Mohavské poušti. Původně jsem to vzít nechtěl, pořád jsem si říkal, že ty jatka v Hell's Kitchen byla přece jenom dost přes čáru, ale nakonec jsem to vzal. Z osobních důvodů. Ptáte se, co mě mohlo nakonec přesvědčit? Byla to Emily Hartwood. Neteř starého Hartwooda, co se voběsil v Dercetu. Jo. Kruh se uzavřel.


K městu jsem přijel po obchodní cestě, ale jak jsem překročil most, nevím proč, explodoval. Zůstat u něho o kousek blíže, už bych se z té prašivé cesty nezvedl. No, dostat se zpět už nebylo možné, protože propast u mostu byla příliš široká, než abych se ji pokusil nějak vůbec překročit. A protože po tom výbuchu jsem byl krapet rozhozenej, rozhodl jsem se začít v baru hned na hlavní třídě za mostem. Panák na cestu dál se hodí a já se pokusím zjistit, proč to tu vypadá jako po vymření a kde je vlastně Emily…



Jaký je vlastně třetí díl?

Hra Alone in the Dark 3 pokračuje v sérii stylem, který předvedl druhý díl. Hra opět běží na identickém enginu jako jednička i dvojka, ale strach z neznáma, ten pocit, když jste hráli Alone in the Dark, ten se tu jednoduše nedostavuje. Stejně jako druhý díl, i ten třetí zcela rezignuje na hororové prvky ve stylu H. P. Lovecrafta, jenž tak svědčili prvnímu dílu. A opět i zde se bude hodně bojovat, byť zběsilých hromadných přestřelek, jako ve druhém dílu, se zde hráč naštěstí nedočká.


Co bohužel bude hráče provázet třetím dílem v míře více než hojné, jsou nesmyslné hádanky a postupy, které se zábavou příliš společného nemají. Jak jinak si vysvětlit eliminaci jednoho monstra tím, že mu odpálíte do obličeje blesk z fotoaparátu? Bez jakéhokoliv vodítka. Bez toho, aby hráč měl alespoň tušení, že by něco podobného mohl udělat. Navíc, v rámci místnosti, kde k odpálení blesku dojde, lze blesk aktivovat pouze z jednoho jediného místa. Proč blesk nejde odpálit u dveří? U stolu? Proč to jde jenom u skříně?

Dveře, které se otevírají pouze střelbou (tímto stylem se otevírají jediné dveře v celé hře, aniž by hráč měl jakékoliv vodítko), výtah přivolaný vhozením pytle se škorpióny do prázdné výtahové šachty, zprovoznění parního stroje švihnutím biče poté, co místo ozubeného kolečka hráč použije šerifskou hvězdu, nebo zjištění, že kraj propasti, když zoufalý hráč již neví kudy kam, funguje sice na 4 místech z 5 běžným způsobem - postava tedy spadne dolů a zabije se - na jednom jediném místě se ale pod nohama objeví kouzelná plošina. Hráč poté musí hledat cestu nad propastí tak, že bude z každé následující plošinky padat dolů (Load) a hledat, kterým směrem se objeví jiné plošinky (Save) a takto stále dokola, než propast přejde. Všechny výše uvedené příklady reprezentují pouze část hromady nelogických a špatně navržených úkolů a postupů. 


Pro Alone in the Dark 3 tak není žádná omluva. To, že je to hra z roku 1995 neznamená, že vývojáři museli používat neférové postupy a uměle prodloužit herní dobu tím, že nutili hráče používat doslova a do písmene všechno na všechno. A mnohdy ani to nepomohlo a hra kombinuje vyloženě bizarní postupy. Pokud například u postavy, která leží v mdlobách na zemi, zkusíte použít čpavek k jejímu probuzení, který má hráč v inventáři, hlavní hrdina suše oznámí, že toto nemůže udělat. Bez jakéhokoliv vysvětlení to prostě nejde. Nicméně, čpavek k probuzení ležící postavy musí hráč použít později ve vedlejší místnosti při doslova a do písmene boji o holý život. Pokud v této vypjaté situaci, kdy má hráč plné ruce práce s vlastním přežitím, rozbije čpavek o zavřené dveře, jeho éter pod těmito dveřmi prostoupí zpět do místnosti, kde leží postava v mdlobách, která se tímto probere. Ne, opravdu mě nenapadlo rozbíjet láhev s čpavkem o dveře, když se na mě valí nepřítel a k tomu posuvná stěna s bodáky. Podobných zcela nesmyslných a logiku postrádajících akcí je bohužel v Alone in the Dark 3 více, než je vhodné.


Ovládání hry zůstalo v zajetých kolejích prvních dvou dílů. A i když nepřesné a špatné ovládání u prvního dílu příliš nevadilo, díky pomalému postupu, u třetího dílu je ovládání opět jedním z kamenů špatné hratelnosti, vzhledem k tomu, že po hráči jsou mnohdy vyžadované přesné a rychlé akce, které ale právě ovládání úspěšně sabotuje. 



Jak se Alone in the Dark 3 hraje?

Jedním slově, špatně. Když se ale pokusím oprostit od neférového přístupu tvůrců k hráči, samotný příběh zlý není. Už ona zmiňovaná dějová provázanost s prvním dílem je fajn, tak jako například nalezení fotografie, která zachycuje událost druhého dílu. Tyhle malé pomrknutí směrem k znalcům předchozích dílů jsou příjemné.

Co už bohužel tolik příjemné není, je špatná práce 3D enginu s 2D pozadím, kdy se, narozdíl od předchozích dílů, poměrně často špatně překrývají 3D postavy s 2D objekty v rámci vykresleného prostoru. Postavy jsou navíc vykresleny stále jako shluk několika málo vektorů bez jakékoli textury, takže jakmile jsou pouze trochu dále od kamery, stávají se spíše shlukem pixelů. Podotýkám, že v roce vydání AitD3 vyšli takové hity, jakými jsou bezesporu Magic Carpet, Star Wars: Dark Forces, HeXen: Beyond Heretic, či stylem hraní velmi podobný a překvapivě dobrý BioForge. Kvalita 3D grafiky se jednoduše posunula, ale série Alone in the Dark to nijak nereflektovala a napříč všemi třemi původními díly je tak patrná technologická stagnace. 


I když jsem celý komentář hře většinou něco vyčítal, umí ukázat i pozitiva, které jsou zde zastoupeny především subjektivně lepším příběhem, než měl druhý díl, a méně unavujícím prostředím, taktéž oproti druhému dílu. Městečko má svojí logiku, co se týká rozmístění budov, také záběry kamer na scény jsou v některých případech velmi dobré a ukazují velký smysl pro detail právě ve 2D kresbě, která je tak svojí kvalitou o několik řádu výše, než 3D postavy. 



Shrnutí

Alone in the Dark 3 uzavřelo kapitolu prvních třech dílů této slavné francouzské série. Bohužel, nepříliš kvalitně. Tvůrcům se nepodařilo navázat na úspěch prvního dílu, který má téměř sám na svědomí dobré jméno této značky. Třetí díl hráče naopak zahrnuje nesmyslnými postupy, přitom nenabízí adekvátní odměnu ve formě uspokojení z dobře vykonané práce, naopak, dostavuje se často frustrace z nepochopení toho, co hra vlastně po hráči chce. A tohle je to nejhorší, co může tvůrce potkat.

Nakonec přesto hře uděluji stejné hodnocení jako dílu druhému. Kvůli často nesmyslným hádankám a postupům by si hodnocení AitD3 zasloužil nižší, ale lépe podaný příběh a lepší celistvost prostředí to zde vyvažují. I když otázka je, jestli je to vůbec něco platné. Dobrou hru to Aitd3 neudělá.