Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

NHL 21

  • PS4 65
Herní výzva 2021: 5. Pořádný pařan (hardcore)

EA velmi chybí konkurence. Žádné jiné studio zkrátka nemá o hokej zájem. To se však velmi negativně projevuje na kvalitě produkce tohoto nesympatického studia. Jelikož jsem hrál i předchozí ročník, dovolím si hodnotit prostým provnáním rozdílů.

- NHL 21 má jiné menu
- NHL 21 má aktualizované soupisky
- v NHL 21 můžete v HUT hrát online, protože v předchozím ročníku již neexistuje
- můžete tedy do hry sypat další hordu peněz za naprosté kraviny
- nemusíte se učit žádné nové triky, protože v novém dílu žádné nejsou
- ani v novém ročníku nepochopili vývojáři, jak funguje současné pískání icingu. Přijde mi naprosto trapné od tak velké hry, že když soupeř zahraje icing, NIKDO nemůže vystřídat. Ano, ani vy
- jiné módy jsou příjemným zpestřením hry

Jelikož však není jiná možnost zahrát si hokej, zůstává nhl 21 nejlepší volbou. Nicméně věřím, že to by se z příchodem konkurence změnilo, jako u každé jiné sportovní hry...

Pro: Jedinečné na trhu, různé módy

Proti: Money first, nula změn, neskutečné chyby a nezájem je řešit, EA

+10 +11 −1

Magic: The Gathering Arena

  • PC 85
  • Android 85
Herní výzva 2021: 7. Čas je relativní (hardcore) 

Předělat natolik komplexní hru, kterou Magic: The Gathering bezesporu je, do počítačové a mobilní verze není vůbec jednoduchý úkol. Svědčí o tom nemalé množství předchůdců, kteří se příliš neprosadili a snažili se hru zjednodušit. To však není nejlepší nápad.

Arena to však podle mě dokázala. Hra je v podstatě stejná jako v realitě. Ve spoustě věcech je přehlednější (hráč ví, kdy může co zahrát a co se stane), má to však i jistá úskalí. Například můžete-li hrát instant, ale nechcete, soupeř na to pravděpodobně přijde, protože hra vám nabídne v dané situaci reagovat, zatímco když nic hrát nemůžete, automaticky vás přeskočí. Nelze ale chtít všechno a je fajn hrát v online verzi veškeré karty, které můžete hrát v daném standardu i ve stolní verzi. Pocit z hraní reálných magicků to sice nenahradí, i tak se jedná o skvělou adaptaci.

Pro: Bez kompromisů, přehledné

Proti: Nenahradí pocit z hraní reálných magicků, na andriod se občas seká

+8

Four Last Things

  • PC 70
Skvělý nápad, ještě lepší vizuální zpracování, humor za mě na jedničku. Příběh o tom, jak si jeden hříšník musí zopáknout všech sedm smrtelných hříchů, aby se konečně mohl vyzpovídat, mě bavil. Plnění jednotlivých hříchů bylo někdy lehčí, někdy složitější, je pravda, že občas by nějaká nápověda ve hře nebyla na škodu, protože sice džbánů je ve hře habaděj, ale najít ten který lze sebrat už je jen jeden.

Vizuální stránka hry je to, proč jsem si jí vůbec pořídila. Dílo Hieronyma Bosche je pro mě z uměleckého hlediska jedno z nejzajímavějších. Takový praotec surrealismu ačkoliv tvořil několik století před tím než byl tenhle umělecký směr v rozpuku. Každopádně Zahrada pozemských rozkoší, která se promílá v celé hře je fascinující dílo a vůbec se nedivím, že zrovna tenhle trochu bizardní triptych rámuje tuhle trochu bizardní hru. Kromě Bosche je tu spousta děl od jiných umělců, hodně z nich je namixována, což byla další věc, která se mi opravdu líbila. A když zrovna člověk neví odkud ta či ona část obrazovky pochází, ve hře je možné navštívit galerii, kde se dají originály prohlédnout.

Takže obecně je ta hra skvělá a opravdu mi sedla, ale ta hra je prostě mizerně krátká. Hotovo úplně komplet se vším všudy jsem měla za hodinu a půl a to jsem se celkem hrou loudala. Samotné plnění úkolů, jak už bylo řečeno je celkem jednoduché a pokud se člověk zrovna nezasekne na myšlenkovém pochodu autora, tak se hra dá stihnout do hodiny (ani ne). Rozhodně si chci zahrát The Procession to Calvary, protože ten koncept hry se mi fakt líbil, ale teď si prostě ty éčka sama sobě neuhájím.
+18

Simon the Sorcerer

  • PC 85
Simon the Sorcerer je hra měsíce prvního dílu časopisu Score (A. Anastasov za 84%) a zároveň kdysi vyšla na příbalové placce Levelu. Jelikož tehdy Level odebírala většina hráčů (někteří samozřejmě kupovali vše, co mělo písmena a CDčka), byl u nás Simon the Sorcerer spolu se svým druhým dílem poměrně hrán. Což je vidět i zde na DH, protože počet hodnocení se blíží 100, což je u většiny adventur z té doby nedosažitelné číslo.

Simon je spolu se svým psem zatažen do pohádkové země, kde řádí zlý Sordid, kterému je třeba zatnout tipec. Takových zlých kouzelníků už jsme tu měli... Co tedy StS přináší nového? Simon je čtrnáctiletý chlapec s nastupující pubertou a značně prořízlou pusou. A jsou to právě rozhovory, které nabízejí spoustu různých odpovědí počínaje zdvořilými přes zbabělé a konče těmi drzými. Jelikož hra neobsahuje dead-endy ani úmrtí, je možné si vyzkoušet všechny varianty vedení rozhovoru, aniž by hráči hrozilo zastavení možnosti dalšího postupu ve hře.

Hra vyšla také na amigu. Graficky je kvůli tomu poměrně zvláštní a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na výtvarné pojetí hry zvykl. Po opuštění města jsem se rozhodl, že se mi grafika líbí. Co do zvuků a hudby je hra někde na úrovni první Kyrandie. Tedy žádný zázrak to není, ale ani žádná katastrofa.

Hra se ovládá 12 příkazovými tabulemi á la Lucasové, což na jednu stranu zjednoduší novému hráči proniknutí do hry, ale na druhou stranu člověk během hry reálně používá tak 4 ikony a ostatní použije jen jednou, standardně v okamžiku, kdy na existenci podobné ikony ani nepomyslí. Některé třeba nepoužije vůbec (jestli se hodně nemýlím, tlačítko "close" je úplně k ničemu). Po vzoru Sierry - méně je někdy více.

Další problematická vlastnost hry je samotné řazení herních obrazovek. Spousta adventur má problémy s naznačením hráči, že "tady" je možné přejít do další obrazovky. Simon je v tomto extrémní a mnohdy jsem zakysl a hledal v návodech jen z důvodu, že jsem někde nenašel východ z obrazovky (standardně obrazovka před trpasličími doly, ale nejen ona). Orientaci dále ztěžuje nelogické řazení obrazovek. Vstoupíme na odbočku nahoru-doprava a vylezeme z pravé strany obrazovky a jdeme vodorovně doleva? Příliš nepomůže ani kouzelná mapa, která sice hráče přenese mezi obrazovkami, ale těch checkpointů je tuším kolem 6. Spousta aktivních obrazovek se na mapě nezobrazuje. Orientace v prostoru je tak hlavním a také jediným problémem Šimona Kouzelníka.

Hru jsem někdy před 15-20 lety poprvé dohrál. Z děje jsem si nepamatoval vůbec nic, snad s výjimkou kouzelníků a barbarských válečnic z hospody. Zpočátku jsem ve hře tápal, nadával na řazení obrazovek, ale posléze jsem se začal skvěle bavit a nakonec hru řadím mezi nejlepší point-n-click adventury počátku 90. let 20. století. Těším se na druhý díl, který jsem nikdy nehrál.

Pro: Simon nemůže zemřít, humor, košaté dialogy, zvláštní, ale pěkná grafika.

Proti: Dezorientace vyplývající z divného řazení obrazovek, hledání dalších exitů z obrazovek v lese, divný konec.

+22

Magic Encyclopedia: Moon Light

  • PC 65
Po nějaké době jsem se zase pustil do hidden object adventury, které beru jako odpočinkové záležitosti na půl hodiny, když zbyde nějaký čas nebo se nemůžu rozhodnou či nemám chuť nic hrát.

Tentokrát jsem volil spíše podle názvu hry, než abych si něco zjišťoval a dostal jsem klasické hledání částí předmětů na statické obrazovce. Po úspěšném sestavení předmětu jsem ho pak mohl použít, většinou na dané obrazovce, popřípadě na nějaké jiné. Součástí některých míst byly i minihry, které hru zpestřovaly. Bohužel ke konci autorům asi docházely nápady, a tak se začaly některé minihry opakovat.

Jako možné mínus bych viděl i hledání předmětů, kdy jich hledáte vždy pět na dané obrazovce, což by nebyl problém, kdyby nějaké části předmětu nebyly schované v nějakém například šuplíku, ke kterému musím sestavit klíč, abych ho odemkl a pak získal jednu část jiného předmětu. Prostě a jednoduše se mi nelíbilo, že nemůžu bez jiného předmětu sestavit další, což trochu komplikovalo hledání předmětů na obrazovce, kdy vám z nějakého předmětu chyběl jeden dílek, ale nebylo poznat, zda ho můžu najít bez jiného předmětu.

Ještě musím zmínit lokace, které byly povedené po grafické stránce a většinou hodně barevné. Hledání předmětů mě na nich z velké části bavilo (až na pár výjimek).

6/31 - jedna oddychová hidden object adventura na pár dní se mi výborně do mé výzvy hodila.

Pro: Oddechová záležitost, lokace

Proti: Opakování miniher, získávání ukrytých částí předmětů pomocí jiného předmětu

+5

Subnautica

  • PC --
Subnauticy jsem se z počátku dost obával. Myslel jsem si, že se jedná o nějakou podmořskou bitvu a akční lovecký simulátor. Jak to tak bývá, tak jsem se mýlil. Jedná se o kvalitní a pohodovou hru. Nakonec jsem si odpočinul a uvolnil a užil si takovou krásnou chill hru. Děkuji vývojářům.

Pro: otevřený svět, příběh, pohodová hra

Proti: optimalizace, intentář

+6 +7 −1

Mafia: Definitive Edition

  • PC 80
Remaku Mafie jsem se dost obával, ale když jsem ho později viděl a teď i odehrál, tak mohu říct, že se jedná o kvalitní remake. Líbí se mi kvalitní dabing orignálních dabérů, otevřený svět i malé novinky. Mile rád si zahraji tento remake znovu. 8/10

Pro: grafika, CZ dabing, otevřený svět

Proti: optimalizace

+3 +6 −3

Wolfenstein: The New Order

  • PC 90
Celá série Wolfenstein patří prostě do mého srdíčka. Od počátku s Wolfem 3D po nejnovější díly. New Order patří mezí mé nejoblíbenější díly. Zamiloval jsem si minihry, které jsou složené ze starým 3D levelů. Byla to krásná náhoda, když jsem našel první minihru z 3D Wolfa. Samotný New Order jsem dohrál již nekolikrá, ale tento díl i Old Blood si zahraji znovu mile rád. 9/10

Pro: grafika, příběh, minihry

Proti: Občasné buggy a fps lock

+5 +6 −1

Farming Simulator 19

  • PC 80
Hru jsem si zvolil, abych si užil trochu chillu a odpočinul od neustálých FPS. A zvolil jsem dobře, ale začátky byly opravdu složité. Pro mladého člověka, který neví v jakém pořádí se starat o pole, jaké stroje koupit (vypůjčit) a za co utratit těžce vydřené peníze, je tento simulátor na začátku opravdu složitý. Nicméně po pár desítkách hodin, člověk pochopí, nebo si aspoň najde návody na YouTube. Líbí se mi tento simulátor a těším se na další.

Pro: otevřený svět, možnost zakoupení vlastního pole, multi-player

Proti: Složité začátky pro začátečníka

+4 +5 −1

The Long Dark

  • PC 80
Pamatuji si, když jsem popvé Long Dark zapnul. Ohromila mě kreativita a kvalita této krásné Kanadské hry. Ta má nádhernou grafiku a příběh. První hodinu hry jsem se snažil přežít zmatený v jeskyni, ale pak jsem se již nebál a vydal se na dlouhou procházku po krásné krajině. Nedovedu ani popsat, jaké pocity ve mě zanechala tato hra. Prosté díky vývojářům a umělcům, kteří na tomto skvostu pracovali.

Pro: grafika, kvalita a otevřený svět

Proti: nic

+5 +6 −1

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 80
Kingdom come je pro mě srdcovka jako třeba první Mafie. Tato hra je typické RPG ze středověku. Konečně má i Česko svého Witchera. Pamatuji si na streamy s D.Vávrou, kdy nám říkal různé detaily z této hry a stavěl velký HYPE. Dnes již víme, o jakou kvalitní hru se jedná. Líbí se mi vše o této skvělé hře. Děkuji pane Vávro. Děkuji <3

Pro: Otevřený svět, kvalita, česká hra, grafika a příběh

Proti: Optimalizace

+8 +10 −2

Bully

  • PC 60
Další super hra od Rockstaru. Grafikou mi vždy připomínala první díly Harryho Pottera, kterého mám v srdci. Bully je ovšem příběh o něčem úplně jiném ze školního prostředí. Šikanování zde uvidíte velmi mnoho, jak už název značí. Hra je plná miniher, které po čase omrzí, ale i tak se jedná o kvalitní hru. 7/10

Pro: školní prostřední, mapa, pěkná grafika

Proti: Časté minihry

+3 +5 −2

No Man's Sky

  • PC 60
No man´s sky je zajímavá hra z prostředí cestování vesmírem a těžení surovin na různých planetách. Od vydání se konečně povedlo tvůrcům opravit podstatnou část hry a dostát některým slibům. Dokonce přidali ten velmi slibovaný Multi-player. Celkový dojem je lepší než jaký byl při vydání. 6/10. Stále mají co zlepšovat, ale jsou na dobré cestě.

Pro: Lepší stav než po launchy

Proti: Stále má spoustu chyb a probémů s optimalizací

+3 +4 −1

L.A. Noire

  • PC --
L.A. Noire je skvělá hra s úchvatným příběhem. Stanete se na několik desítek možná i stovek hodin detektivem v L.A. Líbí se mi celý koncept hry, ovšem nelíbí se mi PC port z konzole. Celkové ovládání a styl je importován z konzole. Jinak velmi povedená hra, při které si užijete spoustu humoru.

Pro: Příběh a originalita

Proti: Hratelnost na PC

+5 +7 −2

Battlefield 4

  • PC 95
Naprostá srdcovka! Nahráno několik tisíc hodin v mulťáku a stovky v single-playeru. Díky spoustě DLC, které dalo DICE během minulích let dokonce zdarma, se o nedostatek map bát nemusíte. Rozhodně stojí za zkoušku, už jen kvůli multi-playeru a nikdy nekončící zábavě. 9/10.

Pro: Hratelnost, grafika, hudba a atmosféra

Proti: Špatný launch hry, který trval opravit přes rok

+6 +7 −1

Assassin's Creed Rogue

  • PC 80
Zhruba před 2 lety jsem hrál Assassin's Creed IV: Black Flag a byl jsem spokojen. Tento další díl je zlými jazyky očerňován, že je to Black Flag pouze s novými texturami a posunutý o pár set kilometrů na sever. Dá se s tím souhlasit, ale když to tehdy fungovalo, tak nevidím problém to použít znovu. I když si úpřímně moc nedovedu představit, že bych hrál Rogue ihned po dohrání Black Flag, ta dvouletá pauza pro mě byla ideální.

Líbilo se mi, že hra je prošpikovaná historickými postavami, jasně je to takový trademark celé série, ale tady jsem byl zatím asi nejspokojenější, protože období 18. a 19. století mám z celé historie nejradši (a piráti mi nikdy nicmoc neříkali). Je také super, že se tu objevují postavy z předchozích 2 dílů a to ne jen v epizodní roli, hned mě to vtáhlo do hry ještě víc.

Příběh je oproti tomu plný klišé a je asi nejslabší z celé série (prozatím), ale už jsem se naučil ho moc nevnímat (je tam stejně plno zvratů a vše se mění z hodiny na hodinu). Oceňuji ale, že se skoro celá hra hraje za Templáře, to je osvěžující, i když to na vlastní gameplay vlastně nemá žádný vliv :)

Nejsilnější zážitek si ale odnáším ze skutečné historické události, když jsem způsobil zemětřesení v Lisabonu v roce 1755, je to sice do hry zasazeno trochu na sílu, ale zážitek je to přesto silný, protože není moc her, kde hráč způsobí smrt 100000 lidí najednou :)

Assassins Creed Rogue je kvalitní díl série, nijak extra nevybočuje, ale bavil mě celou dobu. Těším se na další díl Assassin's Creed Unity, protože Velká francouzská revoluce je jedno z mých nejoblíbenějších historických témat ;)

Pro: 18. století, historické postavy, USA, krásné scenérie, výlet do Evropy

Proti: stejné jako předchozí díl, slabý příběh, málo epický konec

+19

The Council - Episode 1: The Mad Ones

  • PC 80
Lze říct, že tahle hra stojí na jediném – atmosféře. A to v každém smyslu, který si pod tím slovem představíte. Absolutně každá část hry je postavena na budování atmosféry. Od prostředí, přes hudbu, až po gameplay.

Shrňme si to. Hra se odehrává během francouzské revoluce. Jste obklopen významnými osobami historie (Napoleon, George Washington…). Jste v absurdně luxusním a vkusném sídle na kamenném ostrově. Nehrajete v prostředí poctivých rolníků, ale inteligence, která ví, jakou moc mají slova. Do toho přidejme, že vaše postava je součástí řádu zkoumajícího okultismus a tajemné vidiny. A to jen k příběhu. Vtip je v tom, že i gameplay je naprosto věrný svému prostředí.

I vy máte roli intelektuála, který může na začátku zvolit jednu cestu. Diplomata, Okultisty nebo Detektiva. Každý má bonus do jiných schopností, ale pěstovat lze následně všechny. Schopnosti vám pomáhají zkoumat prostředí či na někoho zatlačit v rozhovorech. Nejste jen pozorovatel hry, jste její součástí a zkrátka na ní musíte přistoupit. Ať už si zvolíte jakoukoliv cestu. Neskutečně mě ve hře baví hudba. Nejen OST jako celek, ale právě během rozhovorů, kdy se cítíte vážně jako při valčíku, při kterém se partneři přetahují a bojují on dominanci.

Hra je nesmírně bohatá, co se týče RPG systému. Po každé části hry (nikoliv epizodě, ale částech epizody) vám hra udělí expy, jejíchž množství je určené tím, kolik se vám toho povedlo v dané části objevit. Každá nová úroveň vám dá čtyři zkušenostní body, které můžeme rozdělit. Body do schopností však také můžeme získat z knih které během hry naleznete – přičemž na konci každé části můžete přečíst jednu – ale také z různých úspěchů či rozhodnutí. Pokud se například rozhodnete někomu svěřit svůj život do rukou, tak získáte úspěch „trusting“ což vám dá bod do psychologie. A tak dále…

Upřímně zcela nerozumím, jak hluboko ten systém jde a budu o tom informovat v komentáři v poslední epizodě, pokud se tam tedy dostanu. Nicméně, využít schopností stojí „energii“. Čím je úroveň nižší, tím to stojí více bodů a od třetí úrovně by schopnosti měli být zdarma. Nicméně, tak daleko jsem ještě nedošel. Energie lze dobíjet pomocí „royal jelly“ a stejně tak lze najít i další lektvary které mají různé schopnosti.  Ve hře lze také nalézt kousky jantaru, přičemž když najdete čtyři, dostanete bod energie na víc.

Hra je postavena na principu větveného příběhu a osobně mě překvapilo, že to není nadarmo. První epizodu jsem hrál už po druhé, a s nesmírným překvapením jsem zjistil, že první epizoda může mít dva absolutně odlišné závěry a upřímně mě to donutilo přemýšlet, co vše v příběhu se může měnit.

Hru lze tedy shrnout takhle – Agatha Christie v 18.století s notnou dávkou mysteriózna. A funguje to. Asi nebudu psát komentáře k dalším epizodám, ale snad se dostanu k dalšímu shrnutí u páté epizody
+16

Simon the Sorcerer: Chaos Happens

  • PC 70
Ke čtvrtému Simonovi jsem přistupoval s obavami, i když se mi kdysi docela líbil. Ale zbytečně, je to pohodová adventura a zdejší hodnocení 70% v podstatě sedí.

Po příšerné grafice a hratelnosti ve trojce se vrací tradiční 2,5D pohled, ba co víc. Simon 4 vypadá naprosto stejně jako Everlight ze stejného roku. Stejná mapa, ovládání, inventář a trošku nešťastný způsob kombinování předmětů. Je tu i stejný systém questů vypsaných v deníku a také styl nápovědy. Grafika je o fous hezčí, protože obsahuje více pestřejší a barevnější lokace a stejně jako v Everlightu tu bohužel nejsou žádné filmečky.

Příběhově je to solidní průměr. Simon se opět ocitá v říši pohádek, chaos z konce trojky se tvůrci ani příliš nepokouší vysvětlit. Navážou na něj ale postavou Simonova dvojníka, který v pohádkové říši škodí. Chová se totiž jako nezištný, nesobecký, čestný a poctivý hrdina a za zády přitom pomáhá zrádnému rádci Kalabovi s přípravou atentátu na krále. Příběh se rozjíždí pomalu, Simon stejně jako v prvních dvou dílech řeší spíše věci okolo, ale když dojde ke zdánlivému finiši, přichází solidní zvrat po kterém přijde ještě parádní pasáž v řeckém podsvětí a také solidní finiš, kde se střídají oba Simonové. Hratelně i příběhově se to díky tomu u mě vyšvihlo na tu sedmdesátku.

Co se týče postav a věcí okolo. Simon je zase "jen" sobecký vychcánek s dobrými úmysly a ne sociopat ze třetího dílu. Jeho dvojník je sice poctivý, ale také nesnesitelný upjatý pedant, který mě chvíli připomínal nesmrtelného Arnolda Jidáše Rimmera. Brutální humor z trojky zmizel, ale hra je stále relativně vtipná, i když v mezích. Je tu geniální přehrání pohádky o Červené karkulce, těžký osud čeká trolla z mostu, opět se vrací dvojice démonů, zlodějka Zlatovláska a tradičně nesmí chybět Bahňák se svou odpornou polívkou. Autoři ze Silver Style mají slabost pro kozaté teenagerky, protože stejně jako v Everlightu Laura je tu Alix s doslova přetékajícím výstřihem. A Calypso je ještě více mimo než obvykle.

Hratelnost je zdánlivě podobná Everlightu - systém nápověd, mapa, zobrazování aktivních míst se nezměnil. Čtvrtý Simon je ale mnohem delší a těžší. Ze začátku máte pár obrazovek v lese, pak se k tomu přidá město a nakonec hrad. Objeví se podsvětí, otevírají se nové lokace a až do konce se budete vracet na stará známá místa. Navíc ve finiši střídáte dvě postavy a i když jsem koukání do návodu omezil na minimum, ke konci jsem trojboj bez návodu prostě nedal.

Co se mi opravdu nelíbilo a štvalo mě celou dobu je přístup tvůrců k stylu adventury. Simon 4 je totiž adventurou, kde se posouváte převážně běháním za postavami a dialogy s nimi. Kdo by chtěl zkoušet všechno na všechno, ze zlou se potáže, protože každá z mnoha obrazovek je doslova zaplevelená milionem krámů z nichž 90% není naprosto k ničemu. Bohužel těch 10% tvoří naprosté šílenosti, na které se jinak přijít nedá a bez kterých se nehnete. Použijte klacek na krtka a máte lopatu. Zkombinujte jehlu, magnet, korek a misku s vodou a máte kompas. Dlouhý zásek mě způsobila ponožka v chatě babičky, která se "mazaně" nehlásí tlačítkem na zobrazení předmětů.

Ale čert to vem. Celkem slušná hratelnost, grafika i příběh a na 70% mě to stačí.
+13

Halo 2: Anniversary

  • PC 70
V úvodu si na mě tenhle remake přichystal mnohá překvapení, která tuhle "dvojku" posunují o pěkný kus dále. Pestřejší grafika je základ a místy ve mě hra vyvolávala příjemný Mass Effect vibe. Nejvíce mě ale dostaly naprosto boží předrenderované cutscény jak od Blizzardu, které posouvají celé vyprávění o úroveň výše.

Žel, ani tentokrát mě příběh hry vyloženě neohromil a nebyl jsem schopen se do něj naplno ponořit. Zejména asi kvůli jazykové bariéře, protože ve hře absentují jakékoli titulky (až na cutscény a i tam jsou opožděné), takže jsem všem těm znetvořeným emzáckým hlasům a ještě často k tomu v bitevních vřavách příliš nerozuměl.

Hratelnost se výrazně nemění. Level typu The Library tu naštěstí nenajdeme a ubylo mnoho toho do očí bijícího copy-paste, ale přesto jsem měl často pocit, že je design až absurdně primitivní a schematický. Interiéry jsou vizuálně úplně stejná nuda jako minule, zato v exteriérech jsem se bavil náramně a mise ve vozidlech patří mezi to nejzábavnější na celé hře. V druhé polovině mě zase začala otravovat obtížnost. I na normal Halo 2 nic nedaruje a kombinace tuhých a ve velkých počtech se spawnujících nepřátel, občas nešťastně rozmístěných zbraní, naprosto nečekaných instakillů a podivně se chovajících checkpointů umí být i pěkně frustrující. Nedokážu si představit, jak bych některé sekvence ustřílel na gamepadu, protože i na myši a klávesnici jsem často zuřivě pálil na všechny strany a ještě častěji zbaběle prchal doufaje, že to stihnu za nejbližší sloup.

Každopádně je na dvojce určitý posun vidět a to nejen v designu, který si hra přebírá z původní hry, ale také v remakované části, která umí vykouzlit moc pěkné scenérie. Zastřílel jsem si slušně, ale zároveň se nemohl zbavit dojmu, že to stále není ještě úplně ono.

Pro: vylepšená grafika, rozšiřující se lore, solidní hratelnost, dobrá AI, luxusní cutscény, zábavné exteriéry a mise ve vozidlech

Proti: absence titulků a z toho pramenící občasná zmatenost v příběhu, přehnané počty a tuhost nepřátel, nudné interiéry a obecně stále spíše slabší level-design

+20

A Normal Lost Phone

  • PC 55
Na tuhle hru jsem se strašně těšil, ale možná jsem očekával něco jiného, než jsem dostal. Popravdě jsem si myslel, že zde bude více logických hádanek, a ne pouze hledání pár kódů. Co musím ocenit, je samotný nápad a jeho zpracování, protože to vypadá velmi zdařile.

Hlavně jde tedy o audiovizuální román, kdy jsem nahlédl do minulosti jednoho člověka. Konkrétně to byly dva měsíce a shodou okolností jsem jeho mobil našel na jeho 18. narozeniny. Přes hromadu SMS zpráv, e-mailů a dalších textů jsem odkrýval jeho minulost a zároveň i budoucnost. Příběh byl docela povedený a chtěl jsem ho rozkrýt kompletně, i když ke konci už toho textu bylo příliš. Hru se mi podařilo zahrát za hodinu a půl, takže zase tak dlouhé to rozhodně nebylo. Délka hry totiž závisí na tom, jak dopodrobna budete texty číst a jak rychle umíte číst. Nejdelší část mi zabralo čtení SMS, protože jich bylo nejvíce a docela dost z nich bylo i dlouhých.

5/31 - Hra, kterou jsem měl v plánu už delší dobu, a teď jsem se k tomu konečně dokopal. Trochu jsem z ní zklamaný, ale mohlo to být mnohem horší. Určitě bych ocenil nápad, protože jsem se s podobným ještě nesetkal a vlastně i díky němu jsem se o hru zajímal.

Pro: Příběh, nápad, zpracování mobilu

Proti: Málo logických hádanek, čtení je občas trochu zdlouhavé

+8