Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Alan Wake

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 80
Hra Alan Wake se mi vždy líbila, přesto jsem před lety dokončil pouze Alan Wake's American Nightmare a v základní hře se ke konci prosvítil až teď s remasterem.

I po těch letech hra perfektně funguje ve svých dvou hlavních pilířích – příběhu a atmosféře. Dějová linka je i přes svoji jistou podivnost stále podstatně uchopitelnější, než třeba v dalším z počinů Remedy v podobě Controlu, kde už byly aspekty příběhu občas přeci jen příliš bizarní. I díky tomu je velmi poutavá a zdárně se vyhýbá zajetým cliché (nebo s nimi alespoň dobře pracuje). Hlavní scénárista Sam Lake opět ukázal svůj talent a Alan Wake se pyšní vážně dobrým scénářem i fajn postavami.

Remaster jedenáct let starou hru po grafické stránce rozhodně vylepšuje a zejména díky většímu množství detailů nevypadá hra vůbec špatně... byť se se současnou (novou) produkcí rozhodně rovnat nemůže, má vizuál své nezanedbatelné kouzlo a dekádu byste hře vážně nehádali.

Hratelnost samotná již tak dobře nezestárla a i když je pocit ze střelby velmi slušný, kvůli opakujícím se situacím a nepřátelům hra i přes svoji délku (cca 10-15 hodin) v akčních pasážích upadá do lehkého stereotypu. Zbraní a zdrojů světla také není zrovna závratné množství, i když každá z položek arzenálu má své místo i využití.

Nová verze je vůbec první možností, jak si mohou zarytí fanoušci konzolí od SONY Alana Wakea užít. Hra mi bohužel při hraní na PS5 trochu zhořkla, při využívání funkcí DualSense mi zrovna u Alana jeden z ovladačů vypověděl službu. Za to ale přeci jen hra (snad) nemůže. Kvůli skvělému zasazení a tajemnému příběhu je tenhle videoherní rest vážně radost dohánět. A zvlášť pro majitele konzolí PlayStation mohu vřele doporučit. A to i vzhledem ke střízlivé ceně okolo 650,- Kč.

Hodnocení na DH v době dohrání: 81 %; 461. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Poutavý příběh s dobrým scénářem; temná atmosféra Bright Falls; postavy; dobrý pocit ze střelby

Proti: Horší variabilita soubojů; slabší konec základní hry; malá variabilita nepřátel

+21

Deus Ex: Mankind Divided - System Rift

H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
Co se děje s hrdiny, když jejich 5 minut slávy pomine a záře reflektorů zhasnou? Elitní agent Adam Jensen sedí za smutného šerosvitu ve svém drahém pražském bytě, sám. V ruce skleničku drahého alkoholu, bez velkého požitku popíjí sám. Zemi zachránil snad už dvakrát, ale přesto jako by jeho životu stále něco scházelo. V tu ránu se ozve nepříliš oblíbený starý známý s klasickou prosbou „jednoho posledního džobu“… Atmosféra DLC System Riftu se mi od počátku do konce líbila, měla lehce depresivní a lidský feeling. Dialogy, resp. celkový příběh je sice při nejlepším průměrný, ale přišlo mi, že zážitek je zde utvářen hlavně herním prostředím a jakýmsi vyprávěním beze slov.

Stran technického zpracování je překvapivé, že System Rift nevyužívá žádných známých lokací z původní hry, nýbrž přináší kompletně novou mini-část Prahy. Přesuny jsou sice velmi krátké a možná působí směšně, že vše je hnedle za rohem, ale mě nové uličky nočního města z budoucnosti a krásná budova banky potěšila. V hlavě mi utkvěl nápad holografických kaváren, říkal jsem si, jestli by se něco takového mohlo chytnout i v reálu...

Jeden z důvodů, proč se tomuto hernímu subžánru říká imerzivní simulátor je to, že hra by měla hráče především pohltit, a to se zde skutečně daří. System Rift čerpá z toho, že se jedná o jednu dlouhou misi, v které jdete stále hlouběji, a to jak v přeneseném, tak v doslovném slova smyslu. Tenhle koncept představil již před mnoha lety král všech stealth akcí, Thief, avšak jen malá hrstka her ho dokázala napodobit. Souběžně s tím, jak pronikáte do útrob zabezpečených bankovních prostor se pomyslně dostáváte i dovnitř samotné hry a odkrýváte její další vrstvy. Tou finální je kyberprostor, který pro jeho částečnou originalitu a zajímavou vizuální estetiku hodnotím kladně. Palec v erekci také za nové "heat signature" kamery - konečně nejde každý problém snadno vyřešit neviditelností.
+22

Blood will be Spilled

KunickKunick
  • Switch 75
Hra, která je nádherná, hra, která má svoji duši a hra, která vás uchvátí jak hudbou, tak výtečným dabingem. Bohužel, taky hra, která mnohem líp vypadá, než se hraje. Skákačkovité (protože reálně moc skákat, kvůli nedotaženému a nepřesnému ovládání, moc nejde) pasáže jsou spíš takovou výplní, kdy u hry trpíte. Naproti tomu souboje jsou zábavné a připomněli mi čas strávený ve hře Steamworld Heist. Příběh příjemně odsýpá a nevadí ani jeho schematičnost – naopak, díky zvolenému zasazení jdou užité stereotypy a charaktery brát jako nezbytná součást žánru. A i díky tomu se vyplatí drobné chyby překousnout a hru si zahrát. Stejně jako u Feudal Alloy si totiž myslím, že prvotiny lokální (československé) produkce je třeba podporovat, obzvláště, když nezkušenost studia není na výsledku nijak patrná.

Na Switch pak hra sedí naprosto skvěle, ovládání mi brzo přešlo do ruky a, na rozdíl od ostatních komentujících, si za celou hru vybavuji snad jediný bug.

Pro: Stylový... příběh, vizual, dabing

Proti: Nepřesné ovládání

+14

Arthurian Legends

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Na první pohled by se mohlo zdát, že je Arthurian Legends variací na totální konverze Dooma, ale ve skutečnosti byl vytvořen v programu 001 Game Creator a ten využívá svůj vlastní engine a assety. Také ho nepostihl mor všech retro boomer stříleček posledních let - early access. Už jsem pomalu zapomněl, jaké to je si koupit novou hru za fér cenu a mít ji možnost celou dohrát...

Jedná se o akci se zaměřením na boj s chladnými zbraněmi a dalším doprovodným arzenálem jako granáty, kuše nebo magické runy. Hodit sekyrku a štítem domlátit krvácejícího nepřítele, vzít bastarda a hrubou silou sekat nepřátelům hlavy nebo šlehnout fireball a nechat monstra vysublimovat v obláček pšouku? Vytížené jsou obě ruce křižáka a díky různým kombinacím se souboje stávají docela variabilní.

Funguje tady dobře mechanismus krytí a odrážení projektilů, stejně tak je ale potřeba počítat s tím, že většina zbraní degraduje a po chvíli se rozpadne. Jedinou výjimkou je základní sekera, zbytek zbraní je potřeba postupně sbírat znova a znova, jako munici v jiných střílečkách. Nepřátel je spíše méně, více jak tři v jednu chvíli na obrazovce vyskočí málokdy. Svým zaměření mi hraní připomínalo Dark Messiah of M&M.

Bohatá je interakce s prostředím, samozřejmostí jsou hledačky secretů, pokladů a artefaktů zlepšující bojové a obranné vlastnosti. Trochu mě zarazila kaskádovitost některých částí map a spousta kostiček, místy až přehnaně připomínající Minecraft. Zřejmě se jedná o limitaci enginu, který není ideální pro tento typ her. S tím souvisí i ne úplně dobrá optimalizace v některých částech, kde mi fps klesalo ke 30.

Obtížnost je spíše nižší, díky velkému množství předmětů jsem nikdy netrpěl nedostatkem a moje první chcípnutí mělo premiéru až ve třetí kapitole, při boss fightu. Po dohrání se odemyká čtvrtá obtížnost, na kterou si momentálně dávám další rundu a i když je potřeba více opatrnosti, stále se nejedná o nic přehnaného. A to je zároveň jedna z mých největších výtek - mohlo by to být těžší...

Každopádně maximálně doporučuju, podobně kvalitních a zajímavých projektů je jako šafránu.

Hodnocení: ✰✰✰✰
Obtížnost: 2/4
Herní doba: 10hod 2min

Obtížnost: 4/4
Herní doba: 9hod 44min
+18

Star Wars Jedi: Fallen Order

ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 80
Jako fanoušek Star Wars jsem měl u hry Jedi Fallen dlouho obavu se do hry pustit. Obával jsem se vlivu EA a dalšího ždímání značky. Naštěstí lidé ve studiu Respawn Entertainment odvedli dobrou práci.


Začnu tedy u mě netypicky a rovnou propálím, že i když jsem ke hře přistupoval opatrně, nakonec si mě získala. Neříkám, že se jedná o masterpiece, ale zábavné to bylo.


Nikdy jsem nehrál hry typu Dark Souls, a pravověrný fandové určitě řeknou, že Fallen Order si z této legendy bere pouze základní mechaniku, nicméně samotná hratelnost mě oslovila. Hledání míst k meditaci mě bavilo a hnalo kupředu. Nejednou jsem přemýšlel, jestli si mám meditací obnovit zdraví, byť za cenu respawnu nepřátel, nebo raději pokračovat dále a riskovat, že se budu vracet v případě neúspěchu o větší kus dozadu. Hru jsem hrál na těžkou obtížnost a pro mě se jednalo o výzvu, která navíc bavila. 


Tak jak mě bavila samotná mechanika, tak jsem si užíval své rostoucí síly, tím jak jsem získával nové a nové schopnosti, které mě posouvaly dále. Doslova a do písmene. Jak jsem získal nové pohyby, nové možnosti, mělo smysl se vracet již do prozkoumaných míst, kde jsem se mohl díky nově nabitým schopnostem dostat do lokací, které při předchozím průchodu byly skryté, či nedosažitelné. Toto postupné objevování bylo zábavné a odměňující, přeci jenom najít další body do schopností své postavy se hodí vždy. Škoda pouze hromady truhel, ve kterých hráč nenajde nic, kromě kosmetických předmětů, které jsou ve hře vlastně zbytečné. Velmi zábavné jsou souboje s bossy, kde se na každého musela použít jiná taktika. A i když jsem se nevyhnul opakování, což je ale princip hry, vždy jsem se bavil.


Kde jsem již tolik spokojený nebyl, byla nutnost se vracet po splnění mise ke své lodi. Je fajn, že se člověk musí logicky vrátit, ale tím jak se nepřátele mezitím obnovovali, návrat zpět vždy znamenal prodírání se houfem nepřátel, které jsem několikrát odpravil již cestou za svým cílem. Často bylo možné využívat nové zkratky, někdy poplatné svému názvu, ale ne vždy byla cesta zpět k lodi rychlá a zábavná. Nezřídka se mi stalo, že jsem se musel vracet delší cestou a pokud jsem na danou planetu letěl již poněkolikáté, abych mohl objevit nové lokace, začínala být tato část po několikáté nezábavná. 


Kde hra exceluje je grafická stránka a především hudba. Obecně svět vypadá atraktivně a uvěřitelně, a i když není grafika dokonalá, je krásná. Snad kromě obličejů postav, na kterých občas bylo vidět, že je potřeba další práce. Především Cere Junda na mě nepůsobila příliš sympaticky, byť vymodelování její postavy s exoftalmusem na to mělo pouze částečný vliv. Neustále obviňování sama sebe, neustálé přemítání co všechno udělala špatně, přestalo být po chvíli zábavné. Tak jako její pasivní role až téměř do konce a čekání, co všechno hráč v roli Cala Kestise společně s BD-1 najdou a dokážou. Ale velké díky za BD-1. Tenhle droid byl naopak zábavný a milý zároveň.


Jaký je tedy Fallen Order? Je to především zábavný mix několika žánrů, hra, která si bere ze světa Star Wars to hezké a nebojí se přitom jít vlastní cestou. Souboje jsou občas náročné, ale téměř vždy zábavné. Grafickou stránku a hudbu lze označit za velmi povedené prvky hry, tak jako příjemný a jednoduchý RPG systém. Škoda pouze slabšího příběhu, nevýrazných postav a neustále nutnosti se někam vracet...

Pro: Hudba, grafické zpracování, ústřední dvojice Cal s BD-1, souboje se světelnými meči, prostorové hádanky,

Proti: Slabší postavy, nevýrazný příběh, občas nepřehledná kamera

+31

Wolfenstein II: The New Colossus

CanCan
Dohráno
  • PC 75
Nejsem zrovna milovník stříleček, ani mi nijak zvlášť nejdou, ale pokud se jedná o Wolfensteina, tak toho si rozhodně nemůžu nechat ujít. Už jen kvůli předchozím titulům, které jsem si fakt užil. A tak naděje, že nový Wolf bude pecka tu přece jen byla. Už podle hodnocení se sice přelom nekoná, ale i tak tahle střílečka stojí za to...

Proč? Jednoznačně u mě vede zasazení a svět ve kterém se hra nachází. Bojovat proti náckům se mi asi jen tak neomrzí, navíc je zde opět spousta pomrknutí jak se ten svět mohl vyvíjet úplně jinak ať už v hudbě, umění či jen v běžném životě každého z nás, samozřejmě s velkou nadsázkou končící někdy až za hranicí mé představivosti.

Navíc stříení je zde sice zběsilé až to bolí, ale nevim proč, tady mi to ani tak moc nevadí a většinou si ho užívám, narozdíl od tichého postupu, který se mi i zde párkrát povedl, ale jinak to byla z 90% pořádná řežba. Zvlášť některé více koridorové mise jako je například ta ve vlaku pro mě mají své kouzlo.

Co bych jěště vyzdvihl je ozvučení ať už prostředí, střelby, neustálé hulákání němčiny, to vše pěkně dokresluje atmosféru. A co je naprostá bomba, tak to je soundtrack. Pořádně tvrdá hudba je můj šálek kávy a stejně jako u předchozích dílů si hudbu z Wolfa poslechnu určitě ještě i mimo hru.

Abych nebyl jen neustále pozitivní začnu maličkostmi, které mi u hry vadily. Už úvodní menu je poněkud strohé a špatně se mi orientovalo i v nabídkách o percích a zbraních, není vyloženě hnusné ale rozhodně bych se vrátil k dílům předchozím. A jak už jsem zmínil, stealth je zde opravdu náročný a možná na té zběsilosti by se dalo taky v některých částech ubrat.

To co mě opravdu štvalo bylo vracení se na základnu. Chápu, že se tak tvoří příběh a mise, ale jak já jsem tam bloudil. Jsou zde sice cedule jak pro blbce, ale asi jsem extra blboun, protože najít ty správné dveře mi občas trvalo až moooc dlouho. S tím pak souvisí i úkoly na dané stanici...

Dojdi za Grace, tu po chvilce najdu, dojdi do sekce F, kterou jsem asi našel i na mapě, ale přišel jsem na to, že to není ona, takže po několika minutách všemožného bloudění jsem náhoudou zaběhl schody dolů a hurá, bylo to ono, spníš úkol, zajdi za Grace, další chvilka hledání, mazej doplnit palivo jako nějakej cucák, tak hledám zase hangár, po doplnění to utíkej říct Grace, tu už naštěstí najdu rychleji když za ní neustále lezu. Omlouvám se, ale tohle si jako úkoly pro věhlasného BJ opravdu nepředstavuji.

Stejně tak hledání části těla po jedné párty mi opět přišlo zbytečné jen aby BJ prošmejdil základnu a uplynul nějaký ten čas, který by byl bez toho bloudění a zbytečností dosti krátký. Asi tyto úkoly měly patřit k té humorné části, ale přiznám se, že mě jen štvaly.

A ještě jedna věc na závěr a tou je obtížnost. Byl jsem s ní v pohodě i přes tu mojí nemohoucnost ve střílečkách to fungovalo, sem tam jsem umřel, ale nic co by se opakovalo až k části se soudem. Zde asi někdo řádně přestřelil a po možná deseti smrtích jsem si snížil obtížnost abych s tím nepraštil a hru vůbec dohrál. Navíc je ta scéna vlastně nakonec úplně nepodstatná a zbytečně opět jen natahuje čas

Přiznám se, že jsem od dalšího Wolfa čekal maličko víc. Není to žádná tragédie, pořád je to velmi slušná střílečka, ale New Order a Old Blood jsem rozehrával znovu na těžší obtížnosti a byla to zábava, tady už se do toho pouštět rozhodně nehodlám. To je sice škoda, ale i tak si myslím, ža tahle série má stále co nabídnout a třetí pokračování bych si dopřál velice rád.
+22

Ween: The Prophecy

FingonFingon
Dohráno
  • PC 60
Mám slabost pro SCUMMVM a adventury z vlastního pohledu. Už menší slabost mám pro hry od Coktel Vision, zvláště, pokud se na nich nepodílela Muriel Tramis. A u Weenu mě naprosto nezajímal příběh, hru jsem hrál spíše z perverzní fascinace herními mechanismy. Na poměry ranných devadesátých let je to hra poměrně "jednoduchá" - hráč je po většinu doby omezen na jednu, dvě, maximálně tři obrazovky, mezi kterými se může pohybovat, navíc hra čas od času redukuje inventář (to je občas použité i jako součást zápletky, kdy je inventář ukraden, případně nosiči něco ztratí a je to nutné znovu nalézt. Hra si to ale vynahrazuje velkým množstvím aktivních míst a předmětů, a zvláště pomoc magicky zestárlému strážci, která se odehrává na jediné obrazovce, jsou naprosté point and click orgie. Dojde bohužel i na pixel hunting (je libo hledat tři zrnka písku na louce?)

Další zvláštností Weenu je, že úkony jsou dělené na povinné a nepovinné. Zatímco v klasických adventurách většinou musíte udělat všechno, co udělat jde, jinak se nedostanete dál, zde se hráč na určité úkony může v klidu vykašlat a hra vás pustí dál, aniž by později něco chybělo. Ve hře jsou navíc hned dvě (nebo snad i tři) místa, kde si můžete vybrat ze dvou různých cest, které vás pak zavedou do zcela nových lokací.

Fascinující mechanikou je pak transmutace (ve hře se tomu tak sice výslovně neříká, ale jak jinak chcete nazvat jev, kdy na první získaný předmět (kouli) můžete použít prsten, tiáru a náhrdelník, aby koule změnila tvar na kotlík, trubku a meč. Do kotlíku můžete / musíte nabírat kapaliny nebo v nich mixovat lektvary, jen je poněkud hloupé, když v dané lokaci musíte čtyřikrát dokola použít nejdřív kotlík a potom meč, přičemž jako zlatý hřeb přijde na řadu i samotná koule.

Nakonec bych se zmínil o velmi svérázném bugu, který mě postihl zhruba ve třech čtvrtinách hry a kvůli kterému jsem prolezl čtyři různé návody a dva let's playe, aniž bych našel řešení. Nakonec jsem přišel na to, že jsem předmět (axle) sice sebral, ale on se mi neobjevil v inventáři a bohužel to byl jeden z těch nezbytných. Problém jsem nakonec vyřešil zkopírováním savu z anglické verze do francouzské, sebráním předmětu ve francouzské verzi a následným překopírováním nového savu do anglické verze.

PS, outro mi připomnělo Swigridovu kletbu
+17

Hell: A Cyberpunk Thriller

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 95
Dlouhá léta natěšen Andrejovou recenzí jsem se konečně dostal k temné cyberpunkové klasické adventuře Hell. Toto setkání nebylo láskou na první pohled, zpočátku jsme po sobě jen tak pokukovali, abychom spolu nakonec strávili dlouhé podzimní dni.

V roce 2095 vládne v USA totalita a fašistický policejní stát. Jako každá totalita, tak i ta pod vedením nebinárního Solene Soluxe využívá k ovládání mas lidí strach. Kde jen jsem to v roce 2021 viděl? A co by mohlo být děsivější než svědectví, které dokazuje, že peklo je skutečné a občan může za své hříchy proti státu skončit věčnými mukami v Satanově náručí?

Ve hře Hell ovládáme dvě hlavní postavy - Gideona a Rachel, kteří zpočátku pracují pro místní tajnou policii, ale z nějakého důvodu jsou uprostřed noci vyrušeni vražedným komandem budoucího bývalého zaměstnavatele. Toto komando Gideon a Rachel duchapřítomně likvidují a dávají se na útěk před "spravedlností". Příběh této hry je strhující a vlastně ani nechci naznačovat, jak se příběh vyvíjí, protože jde o hlavní aktivum hry a je skvělý.

Hra hráči nedá nic zadarmo. Hned na počátku nabídne hráči desítky lokací. Hráč se mezi nimi pohybuje, řeší zpočátku hlavně úkoly zadané členy gangů problematické mládeže. Nikdo nechce pomoct, hlavní obrysy příběhu zatím ani netušíme. Naopak jsme zaplaveni množstvím subquestů a hráč tak může být otráven ještě dříve, než se pořádně ponoří do děje hry. Tak uplynuly první dva dny hraní. Mezitím jsem rozehrál a dokončil dvě plošinovky a k Hell jsem se vracel jen sporadicky. Říkal jsem si, že hru snad dohraji jedině na sílu a napálím jí 60%. Jestli ji vůbec dokončím.

Po dalších hodinách bloudění jsem přece jen postoupil dál, něco málo se vyjasnilo a já se dostal k hlavnímu opruzu hry. V jedné akční sekvenci se musíme vyhnout řadě nepravidelně blikajících senzorů. Uprostřed sekvence nelze ukládat a každé zaváhání znamená alarm a rychlý exitus nešťastného Gideona (a animace, které musíme odkliknout). Poté, co jsem se ani na 10. pokus nedostal za druhou sérii senzorů, jsem hru odložil na další dva dni. Následně jsem si řekl, že mě přece pitomá akční sekvence nerozhází a s čerstvýma očima a prsty jsem ji dohrál toho dne na devátý pokus. Nechápu autory adventur, kteří si myslí, že akční mezihry přispívají k hratelnosti. Je to právě naopak. A nikdy jsem neměl tolik chuť s hraním fláknout jako při opakovaném řevu toho zpropadeného alarmu. Nevím, kde jsem četl, že hra původně měla obsahovat střelecké mezihry. Ty ve hře zůstaly, ale naštěstí nejsou interaktivní. Jejich vyškrtnutí považuji za velké pozitivum hry.

A pak už bylo vše jenom lepší. Příběh se rozjel v celé své kráse. Renderovaná grafika, která byla v úvodních obrazovkách kvalitní nicméně nudná, se výrazně zlepšila a mnoho lokací bylo prostě nádherných. Povedené byly i všechny obrazovky z pekla. Nemohu říct, že by byly zrovna nádherné, ale rozhodně byly stylové. Renderovaná grafika je obecně považována za studenou a není hráči příliš oblíbena. Podle mě se v Hell povedla, dobře utváří atmosféru s tím, že statické obrazovky vypadaly luxusně. Horší to bylo se samotnými postavami. Některé se vydařily, jiné zase ne.

Co do technické prezentace budu pokračovat hudbou, což bylo jakési podivné elektro a podle mě byla příšerná. Ne snad že by chrčela, ale tenhle styl mi vůbec nic neříká. Všechny postavy byly namluveny. Anglickému dabingu je rozumět. Je možné zapnout titulky, ale fungují jen při rozhovorech. Při animovaných sekvencích a při popisech obrazovky se bohužel nezobrazují. A když už mluvím o popisech obrazovky, hra obsahuje geniální tlačítko examine, které ukáže všechny aktivní objekty na obrazovce a na vyžádání i všechny východy z obrazovky. Podle mě jde o přelom v dějinách adventur. Nevím, zda nějaká dřívější hra tyto možnosti nabídla.

Asi jsem měl štěstí, na žádné technické problémy jsem nenarazil. Občas se vyskytl grafický bug na obrazovkách obličejů při rozhovorech, ale nic smrtelného. Hra před dokončením nespadla ani jednou.

Hell je zapomenutá adventura. V mém okolí jsem neznal nikoho, kdo by hru v 90. letech hrál. Přece jen se jednalo o CD only hru z doby, kdy měl CD-rom málokdo. Její malé rozšíření je podle mě škoda, protože hráči nabídne skvělý příběh o boji proti jedné z nejlépe vykreslených totalit v dějinách adventur. A minimálně za zkoušku proto hra určitě stojí.

Pro: Epický příběh o životu, smrti, o tom, co přijde po smrti a o jedné z nejtvrdších totalit v dějinách herního průmyslu. Hra je obrovská.

Proti: V prvních hodinách hraní netušíte, co máte dělat. Jedna otravná akční mezihra. Některé hádanky jsou až moc těžké.

+14

Shadwen

JumasJumas
Dohráno
  • PC 75
Poprvé jsem hrál stealth hru s ženskou hlavní hrdinkou, a i když nebylo vše úplně dokonalé, po dohrání musím říci, že jsem spokojen. Aby taky ne, když jsem v poměrně krátké hře strávil celkem 24 hodin, a to proto, že jsem jí dokončil hned třikrát.

Na rozdíl od Dishonored jsem dal oba postupy hned po sobě. Poprvé jsem nikoho nezabil, a pak pro splnění všech achievementů naopak úplně všechny. Když už jsem chtěl s Shadwen skončit, všiml jsem si, že se otevřely Escape Chapters, což jsou stejné levely, které jsem již dvakrát prošel, ale jejich pořadí je obrácené a jsou upraveny tak, aby jejich dokončení bylo větší výzvou. Některé uličky tak jsou zahrazené a došlo k navýšení počtu nepřátel.

Co vám budu povídat, bavilo mě jak tiché plížení, tak následné zabíjení všeho, co se hýbe, které bylo takovým zadostiučiněním, kdy jsem si vypořádával účty s nepřáteli, kteří mě při tichém postupu často odhalili. U Escape Chapters jsem se už ale místy nudil, což není nic zvláštního, když jsem hru procházel potřetí za sebou. Shadwen má zajímavé herní mechaniky, kdy čas plyne jen při pohybu hlavní hrdinky a stisknutím klávesy „R“ se dá dokonce vracet, a to celkem dost dozadu. Zastavování i vracení času sice hru trochu zjednodušuje, ale odpadá tím zdlouhavé nahrávání uložené pozice, které u stealth her používám vcelku často, takže jsem toto zjednodušení uvítal.

Najde se tu i pár věcí, které mi tolik nevoněly. Nechme stranou stereotyp, u mě se v podstatě nedostavil a těšil jsem se na řešení každého nového levelu. Jsou tu však zvláštně rozmístěny keře či kupy sena na schování. Jsou všude a při skrytí je v nich Shadwen, Lily nebo mrtvé tělo neviditelné, i když strážný stojí přímo u keře a zírá do něj, ale to je holt úděl stealth žánru, že některé situace působí komicky. Chápu jejich rozmístění tak, aby Lily mohla úrovní vůbec projít, ale umístění keře třeba na schodišti vypadá prostě divně. Lily je někdy neposlušná a nešla tam, kam jsem po ní zrovna chtěl, ale zvoneček na její přivolání fungoval celkem dobře.

Bavilo mě hledat truhly s předměty, ze kterých jsem sestavoval podle několika schémat různé pasti (miny, bomby, samostříly nebo návnady), ale mimo vystřelovacího lana s hákem jsem je vůbec nevyužil. Lano jsem naopak používal téměř pořád a bez něj bych hru těžko dohrál. Jelikož jsem získal všechny achievementy, dosáhl jsem všech čtyř možných zakončení. Ta se od sebe sice liší jen nepatrně, ale i tak mě potěšila jejich přítomnost.

Pro: tichý i násilný postup, zastavování a vracení času, truhly, lano s hákem, čtyři zakončení

Proti: zvláštní rozmístění keřů a kup sena, Lily občas neposlouchá, nepotřebné pasti

+18

Gears 5

lennelinky1lennelinky1
Dohráno
  • XboxX/S 85
Tak dohrál jsem další z velkých her a dneska se podíváme na zoubek téhle hry. Gears 5 se hraje tak, jak to máme rádi. Tedy povětšinou. V moderním světě videoher, kde je téměř každý titul akcí v otevřeném světě s RPG prvky, byly Gears vždy staromódní řežbou. V zákopech, vojenských základnách i v podzemí jste se pohybovali vždy kupředu a ani o krok zpět. S Lancerem (ikonická automatická puška zkombinovaná s motorovou pilou) jste řezali a masakrovali Locusty po stovkách a tisících.  Pokud máte tento styl střílečky s výrazným krycím systémem rádi,
Gears 5 vás nezklamou. Přestřelky i konflikty tváří v tvář mají pořád šťávu, hektolitry krve tečou proudem a tempo ani na chvilku nepolevuje. A to i přes nové plíživé prvky, které neruší a můžete je vesele ignorovat. Ve zbrojním arzenálu přibylo pár nových kousků. Do rukou se vám dostane dosud neviděný typ Lancer GL.

  RPG prvky se dostaly i do Gears, protivníky může probít elektrickým výbojem, hodit mezi ně elektrické miny, zneviditelnit vás nebo dočasně ochránit štítem. A dokonce umí na chvíli ovládat některé protivníky. Jacka budete postupem hrou upgradovat díky součástkám, které najdete všude možně v úrovních. A tím se dostáváme pomalu k první velké novince, která se Gears až do nejnovějšího dílu vyhýbala. RPG prvky se sem nakonec probojovaly, ale nejde o nic trapného ani nechtěného. Naopak! Tím, že jsou zaměřeny na robota a ne hlavní hrdinku, nepůsobí nuceně. Jste stále ta silná a neohrožená ostrostřelkyně, ale nečeká vás nic jako steroidy do žil, díky kterým se stanete svalnatější a rozbijete zeď. Váš robot je však schopnější a stává se z něj cennější společník. Navíc můžete za Jacka i hrát. Celou kampaň lze projít až ve třech hráčích, a to nejenom přes online službu Xbox Live, ale i na rozdělené obrazovce. Což je paráda protože když hrajete ve více lidech je to větší zážitek, ikdyž jsme zkoušeli nejtěžší obtížnost, tak dvě ovládačky k xboxu to bohužel nepřežily ( moje naštěstí ne :D ).

Zatímco je začátek a konec vyloženě lineární, v druhém a třetím aktu narazíte na dva menší světy s otevřeným prostranstvím. Nejde o nic megalomanského ve stylu Red Dead Redemption 2. Stejně tak nebylo přerušeno nepolevující tempo ani spád, kterými je série proslulá. 

Zasněžená i písčitá lokace však skýtá fajn možnost projet se v nezvyklém vozidle Skiff a splnit pár vedlejších misí. Pokud chcete dokončit jen ty příběhové, tak fajn, nic vám nebrání. Dostanete staré dobré Gears s menší projížďkou. Jestli zatoužíte po pár nepovinných masakrech či exploraci lokací, máte poprvé tu možnost. Vedlejší mise slouží především k tomu, abyste získali další součástky pro Jacka. Bohužel vývojáři nevyužili plný potenciál otevřeného světa. Takže po chvíli bloudění vás to přestane bavit.

Normálně bychom asi na open world prvky prskali, ale zde jsou tak nenucené, že jsme ve finále rádi, že The Coalition posunuli sérii opět o kousek dál. Skiff je přitom zajímavý kousek. Jde o kombinaci saní a plachetnice. Na ovládání tohoto vozidla si budete chvíli zvykat, ale zanedlouho se s ním budete prohánět po sněhových závějích i písčitých dunách jako profíci. Navíc si na něm můžete skladovat zbraně, což se nejednou hodí. 

Kampaň je tedy povedená, i když ti, kteří vzdychají nad tím, že je stále dokola o tom samém, budou vzdychat i nadále. A svým způsobem mají pravdu. V několika málo okamžicích repetitivnost při hraní vadila i nám. Než kampaň dohrajete, uplyne něco málo přes deset hodin, což není špatné. Zvláště, když si můžete prodloužit životnost klidně o další tři nebo čtyři hodinky díky nepovinným misím. A to u akční videohry není vůbec marné.

Bohužel co se týče multiplayeru, tak se nemohu vyjádřit protože jsem ho nezkoušel. Ale tak. hru jsem si užil a řele doporučuji. Dávám krásných 85/100 a tedka jdu rozjet si Bordelands 3

Pro: Stále poctivá řežba, Parádní kooperace,, Robot Jack jako neocenitelný pomocník, Nové prvky jsou nenucené a tudíž fajn

Proti: Repetitivnost občas vadí, Nic moc příběh s otevřeným koncem, Nevyužitý potenciál otevřeného světa.

+8

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

kobereckoberec
Dohráno
  • PC 75
„S ní? Ten tvůj kontakt je…. ŽENA?!?“ ptá se pepík Holan svého strýce, který má boty ponořené do podlahy. Tak ho to šokuje, že se zasekne v několikasekundové nepěkně navazující animaci.

Nestůj tam v dešti jako voják s těžkým post-houbovým syndromem, pojď se podívat blíž. Pojď se mnou dvě hodiny vařit fazole v maringotce, nebo je libo krabicák? Tady jsme všichni pokrokoví s otevřenou myslí, tady se zkouší všechno na všechno wink wink. Tady se zcela účelově bloudí, sem smíš vstoupit jen a pouze za předpokladu, že jsi okolo dveří prošel alespoň desetkrát. Nezpochybňuj pradávné rituály našich předků, a raději se podívej támhle do toho stínu, copak nevidíš ten klíč o velikosti 1x1px ahhaha přísahám, že mi ještě nehrabe. Krysa taky nehrabe zadarmo.

Jo to seš ty? Sorry, já tě nepoznal, to víš, tady se motá bělochů s českým přízvukem, jsem to ale popleta!

…

No nic, nebudu škarohlíd. Je snadné dělat si humor z 15 let staré hry. Daleko důležitější je ale vyzdvihnout, že hra, která se stále pyšní verzí 1.0, nemá sebemenší problém běžet na moderním systému. Sem se dívejte, tady se inspirujte, vy dnešní vývojářští žabaři. Vydat hru ve hratelném stavu tak, aby 15 let běžela jako Mayské hodinky.

Odpusťte mi tedy moje srandění, ale malilinko jsem se u Nibiru nudil. Je to stále dobrá hra, občas trochu nechtěně vtipná, ale rozhodně převažují pozitiva. Dabing je až na výjimky povedený, a musím říct, že to bylo docela osvěžující hrát s vypnutými titulky. Mateřština se prostě poslouchá nejlíp. Grafický styl se mi pořád líbí, je to velmi podobné Poslovi smrti. Nevím kam se rozprostřeli vývojáři z Future Games, ale je strašná škoda, že jejich tak výrazný rukopis už asi v žádné hře nespatřím. Nibiru se hraje velmi poklidně, ale zase bych to určitě nezkoušel dohrát za jedno odpoledne. To už by asi bylo poklidné moc. Hádanky byly asi v pohodě, občas mě ale fakt trochu vytáčelo to náhodné kombinování předmětů a možnost interakce objevující se až v nejvyšším bodě frustrace. V tomhle to bylo trochu oldschool, ale rád jsem si zavzpomínal na dobu, kdy jsem tyhle adventury hrál poprvé.

Pro: grafika, dabing, klidná hratelnost

Proti: všechno na všechno, gaslighting od interaktivních míst

+19

Walt Disney's The Jungle Book

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 70
Druhá Disneyovka padla. Jungle Book jsem hrál a dohrál na prostřední obtížnost. Hra mi nepřišla výrazně složitá a vlastně jediné kokosáky pro mne byly boss fighty v 6. a 10. levelu. Na rozdíl od Aladdina jsem jako dítě cheaty na hru neznal, a tak jsem se nikdy nedostal nikam daleko. Většina levelů tak pro mne byla novinkou.

Jungle Book odpovídá Disneyovským plošinovkovým standardům. Hrou nás provází povedená hudba. Taktéž zvuky jsou kvalitní. Co se týká grafiky a animace, ty jsou skvělé, i když Aladdin mi přišel ještě o prsa korejského chlapce hezčí.

A o co vlastně ve hře jde? Do džungle, kterou obývá hlavní hrdina Mauglí, se vrátil zlý tygr Šer Chán. Pro Mauglího už v džungli není bezpečno, a proto se musí vrátit do vesnice lidí. Čeká nás tedy průchod 10 lesními levely, 4 bossfighty, řada přátelských i nepřátelských zvířat (co do počtu nepřátel Jungle Book vede nad Aladdinem, navíc si nechává nové protivníky pro každý level včetně toho posledního) a mnoho bonusů na sebrání. Mauglí k likvidaci protivníků používá střelné zbraně - základních banánů je neomezené množství s možností sběru lepších zbraní (dvojité banány, bumerangové banány a kameny). Dalším bonusem je maska krátkodobé nezranitelnosti. Kromě toho Mauglí může zlikvidovat většinu protivníků skokem na jejich záda, což jsem používal po většinu hry.

Hra obsahuje čtyři bossfighty: Na konci druhého levelu nás čeká had Kaa, který mi nedělal nejmenší potíže. Výrazně drsnější je Witch Doctor ze šestky, jehož zabití je zdlouhavé. Je důležité přesně vědět, kam si stoupnout. Když si člověk vyhledá slepá místa střelby nepřátel, není složité zabít ho bez ztráty jediného dílku energie (OK, povedlo se mi to jednou). Na konci rozpadlých ruin nás čeká král Ludvík. Střet s ním není příliš složitý. Přesto i jeho neradno podceňovat, o pár životů mě během jednotlivých her připravil. Konečně na konci desítky nás čeká sám Šer Chán. Při prvním průchodu se mi nevyplatilo jít na něj se standardní banánovkou, a tak jsem do něj při druhém průchodu napral vše, co jsem měl a stačilo to.

Kromě nepřátel nás mohou zabít standardní bezedné jámy, do kterých během hraní minimálně 20x zahučíte. Ovládání nicméně funguje kvalitně a přesně a máte-li správný odhad, většinou přesně víte, kam Mauglí doskočí a kam už ne. Oproti Aladdinovi hra neobsahuje skoky víry (např. skok na létající koberec, který nevidíme), přesto však je dobré zapamatovat si rozložení plošinek v levelu, aby hráč nepadal úplně do neznáma.

Knihu džunglí jsem dohrál po 4 dnech pohodové pařby. Po zabití hlavního bosse nás čeká povedené outro a hra se nás zeptá: "But can you do it on the hard level?". Upřímně, netuším. Asi by to zabralo pár dnů pilného cvičení, ke kterému aktuálně schází motivace.

Z mého úhlu pohledu se jedná o vydařenou plošinovku srovnatelnou s Aladdinem. Knize džunglí jsem nakonec dal o 10% méně. Aladdin mne přece jen bavil víc a prostředí Jungle Book je méně variabilní. Koneckonců v džungli se toho příliš vymyslet nedá. Přesto hra nebyla monotónní, což bylo způsobeno i malým počtem levelů (10). Možná by hra ještě pět levelů snesla, ale takový už je život. Přesto mi nezbývá než hru doporučit. Na prostřední obtížnost je hra dohratelná pouze s minimálním tréninkem a hráči dají zabrat pouze samotní bossové a tak by to koneckonců měl být. Smrtelná obtížnost se nekoná a plošinkovkáři si mohou připsat další zářez na pažbě.

Pro: Hudba, grafika, animace, velký počet nepřátel, kvalitní bossfighty.

Proti: Pouhých 10 levelů. Doba hraní je prodloužena nemožností sejvovat. Mírně stereotypní prostředí.

+14

New Pokémon Snap

stromzstromz
  • Switch 80
Příjemný překvapení, který jsem osobně nečekal.

Popravdě - jako nevyléčitelnej pokémaniak jsem nakonec Snap se skřípěnim zubů zakoupil, ale obával se, že tý koupě za plnou cenu budu spíš litovat... jasně, původní Snap se stal v rámci komunity (trochu přeceňovanym) kultem, ale může probůh kolejnicová fotografická hra ještě v roce 2021 zabavit?

Může :-)

Bandai Namco má na svědomí už celkem dobře přijatej Pokkén, kterej sice vlastnim, ale moc jsem ho nehrál - bezesporu se o něm nicméně dá prohlásit, že vypadá skvěle, mnohem líp než hlavní pokémonní hry od Gamefreaku.

No a Snap zaprvé taky vypadá fantasticky, ale on se i výborně hraje a překvapivě dlouho vydrží.

Základem hry je fakt to ježdění po kolejnicích (který sami neovládáte) - a fotografování Pokémonů. A je to ve výsledku úspěch z několika důvodů:
1) Jak už bylo zmíněno - skvělá grafika, New Snap je aktuálně ZDALEKA nejlíp vypadající pokéhrou (na druhym místě mimochodem Pokkén a při pohledu na Legends: Arceus je bohužel nutno konstatovat, že dokud se Nintendo definitivně nenaštve, nevyrve Pokémony z područí Gamefreaku a nepověří jimi právě třeba Bandai, dlouho se to asi nezmění...)
2) Skvěle relaxační záležitost! Snap neni z mý zkušenosti typem hry, kterou budete hrát několik dní v kuse, dohrajete ji a už ji nezapnete - mnohem spíš je to hra, kterou jsem zapnul na chvíli každej den, projel dva/tři okruhy a pak se zase věnoval něčemu jinýmu. (Vzhledem k tomu, že přeceňovaný Animal Crossing už mě dávno omrzelo je teď mou hlavní relaxační hrou na Switchi právě Snap).
3) Oproti původnímu Snapu je tady mnohem víc lokací z nichž se každá dá "levelovat" a postupně tam tak objevovat víc a víc pokémonů nebo nových situací/akcí. Plus je většinu z nich možný projet ve dne i v noci, vrcholem jsou pak "bossové" - takový variace na "Totem Pokémony" z Aloly, každej ostrov skýtá jednoho.
4) Gameplay samozřejmě neni tak chudej, že by hráč jen mačkal tlačítko A - je rovněž možný házet ovoce, hrát na píšťalu, používat pokéradar, pozdějc i zrychlovat vozítko. A postupně objevíte i skrytý odbočky a původně lineární lokace se ukážou bejt ... ne zas tak lineární :)
5) Příběh je samozřejmě podružnej, ale přesto potěší - graficky je opět na co koukat, vrcholem jsou rozhodně scény se zmíněnými "Illumina" boss-pokémony, tam nejeden screen skončil v mý switchový fotobance a víckrát jsem si řekl něco ve stylu "jo, tady se tvůrci tak krásně vyřádili!"
6) Tohle je vlastně jeden z nejdůležitějších bodů - svět v New Snap je nesmírně živej, pokémoni v něm pobíhaj, reagujou na sebe navzájem, maj spoustu druhů chování - zkrátka všechno to, co bychom tak rádi jednou zažili v mainline pokéhře lze v tomhle ohledu zažít ve Snapu, zdravím mrtvý a sterilní Wild Area ze Sword/Shield :-)) :-((

Kritika je ode mě spíš dílčí, zmínil bych:
1) Na použití ovoce, píšťaly, radaru nebo illumina orbs pokémoni velmi často reagujou změnou chování, takže se daj pořídit lepší záběry, občas dokonce vyvoláte efekt typu, že si na vás počíhá mon, kterýho jste vyrušili v úvodu trasy - a pokud ho vyprudíte ještě víc, srazí vás třeba ze stezky a objevíte tak novou část trasy :-) Problém je - tyhle kauzality jsou velmi často těžko předvídatelný a např. píšťala má sice pokémony budit, ale to se mi dařilo mnohem častějc házením ovoce. Takže ve výsledku zkoušíte používat "všechno na všechno" a něco zabere, něco ne. Logiku to občas má, ale často je to spíš dost random.
2) Systém většinou hodnotí fotky slušně, ale občas dojde k failu - jak za fotku omylem vyfocenýho pokémonního zadku někdy dostanete 4 hvězdy skvěle popisuje v komentáři raisen ;))
3) Trochu nepřehlednej pokédex/fotodex, protože chyběj prázdný políčka, což by učinilo hledání "na kterym ostrově jsem asi něco přehlédl" o dost přehlednější.
4) Obrázky se po vyfocení daj upravovat - změnit úhel, zazoomovat... asi to víc odpovídá roku 2021, ale je to podle mě trošku dvojsečný, protože se tim vytrácí challenge a ta radost z momentu, kdy se vám konečně (třeba i za použití poslední z technik, kterou jsem nezmínil - několikanásobná spoušť, nebo jak se tomu říká;-) ) podaří vyfotit ultra-speedy Emolgu ve skvělym úhlu i velikosti, a vy se můžete s výsledkem pochlubit online (ano, daj se prohlížet a hodnotit fotky dalších hráčů a systém je to fajn)... tahle radost se tim trochu vytrácí, protože stejnýho výsledku můžete dosáhnout i úpravou fotky naprosto mizerný. Těžko říct, obojí má klady a zápory :-)
5) No jo vlastně, chybí možnost pokémony evolvovat, což původní Snap obsahoval :-( Shiny pokémoni by byli taky fajn bonusem (a jako lákadlo navíc bych si velmi dokázal představit možnost třeba nějakýho Mythical pokémona odlovit/spřátelit se s nim a poslat si ho do Pokémon HOME, nechápu, proč tenhle jasnej crossover potenciál Snap netěží)


Každopádně Bandai Namco se opět vytáhli a doufám, že Nintendo Company jejich úspěchy dobře vnímá - nadcházející remaky Brilliant Diamond/Shining Pearl připravuje méně renomovaná firma Ilca a i ta grafika zatim vypadá o dost hůř, kdybychom se dočkali od Bandai mainline pokéhry, byl bych na výsledek hodně zvědavej.

PS: hra už dostala nečekanej free update v podobě tří zcela nových tras/lokací! Takovejhle post-release servis si nechám líbit :-)

Pro: nádherná grafika, velmi relaxační hra, značný počet tras/lokací/pokémonů, efektní Illumina bossáci

Proti: ne zcela intuitivní efekty jednotlivejch předmětů na pokémony, asi určitej stereotyp, pokud to hrajete do zblbnutí, s modelem fotografický hry by se určitě do budoucna dalo dělat ještě víc - včetně opuštění těch kolejí ;-)

+10

Pokémon Sword/Shield Expansion Pass: The Crown Tundra

stromzstromz
Dohráno
  • Switch 75
Osmá generace pokémonních her celkově a první na "nabušenym" Switchi byla celkem bez debat tou zatím nejkritizovanější - a přes určitej davovej efekt k tomu bylo bohužel spousta dobrejch důvodů. Naprosto nedůstojná grafika v 3D lokacích, slaboučkej příběh, (opět) neuspokojivá post-game a celkově naprosto evidentní uspěchanost... přes dílčí kvality Sword/Shield bylo vedle skvěle vypadajících, skvěle hratelnejch, dotaženejch a vymazlenejch Switch titulů typu "Super Mario Odyssey" nebo "Zelda: BoTW" naprosto evidentní, že Gamefreaku ve Switch éře zle ujel vlak.

Jednim z dílčích pozitiv bylo opuštění v roce 2020 už vyloženě cash-grabovýho a zastaralýho modelu "třetích verzí" (což celkem neslavně připomněla i poslední 3DS hra "Ultra Sun/Moon") a nástup datadisků - pro mnoho hráčů zdroj kritiky kvůli chudýmu obsahu původní hry a nutnosti si připlatit... ale principiálně a dlouhodobě určitě rozumnej krok.

První půlka dvojdatadisku "Isle of Armor" je bohužel spíš taková meh - dobře navržený tropický souostroví, kde bohužel ale neni zas tak moc co dělat a po dokončení jsem žádný velký nadšení nepociťoval.

Naštěstí - a nečekal jsem to - Crown Tundra je celkem bez debat nejlepší částí celý týhle generace.

Jednim z hlavnim pozitiv je věc, která původnímu Sword/Shield hodně chyběla - OBSAH, OBSAH, OBSAH. A konečně taky víc kreativity a míň uspěchanosti. V nový mrazivý lokaci je toho totiž od začátku hodně co dělat - kromě hlavní mise s Calyrexem je to hlavně velmi slušnej počet postranních questů, z nichž většina se týká lovu různejch dalších legendárních pokémonů - zapečetěný pyramidy naznačujou přítomnost hoennskýho Regi-tria, po tundře je rozeseto množství stop Fighting beasts z Unova her a pokud tyhle pokémony už dávno máte z předchozích her - hlavnim lákadlem je možnost pochytat galarský verze Articuna/Zapdose a Moltrese.

A je to všechno fajn zábava a někdy fajn novinky včetně gameplaye! Celkově mi připadá, že autoři v závěru hodně rozpačitý Gen 8 konečně chytili tu správnou "slinu" a v rámci toho, co se se Sword/Shield dalo dělat, toho udělali... celkem hodně.

1) Tak třeba tu poprvé v pokéhrách máme seznam questů! Do "Key Items" se vám ukládaj hezký obrázkový nápovědy, který se rovněž průběžně aktualizujou. Supr!
2) Trpěli jste u příšernýho pixelhuntingu v rámci Diglettího questu v Isle of Armor? Pro vystopování tria Coballion/Terrakion/Virizion už teď je potřeba najít jen určitý procento stop - výborný řešení.
3) Hlavní quest točící se kolem Calyrexe a jeho ořů je... prostě celkem fajn.
4) Pyramidy skrývající Regi-trio... pardon, už Regi-kvintet! ... daj konečně zas aspoň lehounce vzpomenout na Gen 3 a skvělý hádanky v Hoennu - už nalezení a otevření tý první podvodní komnaty dalo zabrat! Místní oříšky jsou o dost banálnější k rozlousknutí, ale aspoň se člověk vůbec musí trochu zamyslet - hurá.
5) Opravdu slušnej počet novejch pokémonů/forem - hned dvě nový Regi-formy, nový formy Kanto opeřenců, kopytnatci Glastrier a Spectrier, Calyrex s dvěma alternativníma formama dle toho, na kterym kopytnatci sedí (jen jim bohužel chybí zajímavější signature move/ability - bonus +1 Att/Sp Att po knokoutu soupeře je už těžká nuda)
6) Celkovym vrcholem je podle mě lov oněch Kanto opeřenců - zaprvé je uveden naprosto (konečně u pokéher nějakej superlativ, ano!) luxusní cutscénou (https://www.youtube.com/watch?v=xyt7iYuxNpo&ab_channel=AJBRUN) a následuje poprvé možnost ony "roaming birds" poprvé lovit v real-timu a 3D prostředí! Tohle je konečně moment, kdy Gen 8 naplno využije jinak sterilní a mrtvý prostředí Wild Area a musim říct, že když jsem asi napošestý po dlouhym nahánění napříč tundrou konečně ulovil Articuna (zahrnuje to i mini-puzzle, kdy pták vytváří svoje iluze), měl jsem pocit z dobře odvedenýho poké-lovu, jako už jsem v poké-hře dlouho nezažil.
7) Battle Tower v úvodní hře je pro zkušený hráče tragicky zmršená, Restrictive Sparring v Isle of Armor lepší, ale pořád trochu rozpačitej mód (my co zažili fantastickou Battle Frontier z Emeraldu víme svoje). Až Crown Tundra konečně přinesla opravdu fajn "Dynamax Adventures", v rámci nichž buď s online hráčema nebo AI musíte pokořit sérii Dynamax monů a na konci dostanete šanci porazit - a v případě úspěchu i se 100% úspěchem chytit - prakticky každýho legendárního pokémona z dřívějších gens (později včetně Ultra Beasts). Jako dlouholetej hráč jsem už legendární monstra všechny měl, přesto mě tenhle mód dost slušně zabavil, jedná se i o jednoznačnej upgrade už dávno sterilních a nevybalancovanejch Raid battles; hlavním zlepšením je zrušení systému štítů, který v praxi naprosto brzdily jakýkoli snaze o strategii (modří vědí). V součinnosti s cizíma trenérama je to teď opravdu slušná zábava - sice chybí jakákoli možnost komunikace (jiný hry už by dávno měly, pokéhry se opět marně rozkoukávají), ale tím, že musíte používat Rental pokémony a ti jsou slušně vybalancovaní, nikdy nevíte, jestli toho finálního bosse dáte - zvlášť když na vás takovej Kyogre v posledním momentu vybafne s nemilosrdnym Origin Pulsem a spláchne vám jedním úderem celou čtveřici. Super :-) I protože ti chycení legendární pokémoni potom hned "chutnaj líp".

Negativa? No furt je to Sword a Shield a vypadá to prostě hnusně, jen si vedle toho pusťte tu Zeldu, projděte se v její nádherný trávě a plakejte se mnou (že ta tráva vypadá příšerně i v nadcházejících Legends: Arceus, to už snad ani nekomentuju). Jinak je to opět dost pestrý a zajímavý 3D prostředí včetně klikatejch jeskyní a spousty zajímavejch zákoutí - řekl bych ještě krůček dál než Isle of Armor (a aspoň musím pochválit, že určitý objekty jako obří strom, jsou vidět prakticky z celý tundry a občas se na ty pokusy o panoramata i dá koukat :-)) ).

Jinak level scaling je pro hráče, kteří už třeba z důvodů hraní Competitive mají plnej zásobník Level 100 monů... opět naprosto zoufalej a nefunkční, byť trenérskejch bitev je tu tentokrát snad ještě míň než v Isle of Armor, takže je to naštěstí tentokrát spíš šumák... ale přesto je absence boje s trenéry (kteří by vám občas i zatopili) mínusem a průzkum tundry by byl ještě o dost zábavnější.

Edit: Oops, zapomněl jsem zmínit Galarian Star Tournament, takovej upgrade ligy/Elite 4. Pozitivum - spousta hlášek a interakce s Gym leaders během bitev, podobně jako v Gyms týhle generace (jeden z kladů SwSh) má člověk konečně trošku víc pocit, jako by byl součástí animé. Negativum - jako hráč, co má boxes plný Level 100 monů opět zuřim, protože oponenti maj mony kolem Lv 70-75 - takže i když jsou to zajímavější Double Battles a i oponenti můžou používat Dynamax, naprosto jsem na první pokus všechny přejel pouze za použití mýho Lv100 Centiskorche. PROČ proboha chybí option nastavení všech na Lv50 s třeba lepšíma odměnama v tomhle těžším módu???

Edit2: narazili jste na záhadné čtvrté stopy a ještě jste nevygooglovali, komu patří? Jojo, Crown Tundra skrývá na samém konci i pro zkušený hráče jedno nečekaný překvapení :-)  Sám jsem na to nakonec bez internetů nepřišel, ale podle mě se to s těmi indiciemi dá ;-) Keldeo je po Deoxysovi (ORAS) teprve druhym mythical pokémonem, kterej se dá chytit (bez použití Mystery Gift jako v Gen 4/5) přímo ve hře! 

Resumé - pokud chcete po Sword/Shield nášup a váháte, zda dvojici Isle of Armor/Crown Tundra pořídit - za mě je hlavně díky týhle subarkticky-laděný části odpověď kladná.

Pro: konečně zas jednou slušnej obsah. spousta lovení legendárních pokémonů, dobře navržený prostředí, skvělej lov "roaming birds", slušný Dynamax Adventures, rovněž obstojnej počet novejch pokémonů/forem. celkově nejlepší část rozpačitý Gen 8

Proti: furt hnusná grafika, opět neuspokojivej/nepřítomnej Level Scaling, minimum bitev s trenéry, puzzles jsou furt jen slabym odvarem proti starším hrám

+7

Deus Ex: Mankind Divided - Desperate Measures

H34DH34D
Dohráno
  • PC 65
Jak praví známé staročeské přísloví: „darovanému DLC na zuby nehleď.“ Přesto i tento koncept – dát hráči něco zdarma – musí podléhat nějaké základní kritice a splňovat určité standardy kvality při nejmenším proto, aby nedehonestoval původní hru. Jako všichni ostatní, i já budu smutně kroutit hlavou nad tím, proč není toto DLC zakomponováno do hry stejně ladně, jako byl Explosive mission pack do Deus Ex: Human Revolution. Leč pokud se oprostíme od formalit, není samotné hraní vůbec špatné

Level designu v Mankind Divided já fandím a ani toto DLC se propracovanému a příjemně plnému hernímu prostředí nevyhýbá. Komplex Tarvos působí, ehm, komplexně a velmi hezky, bohužel za použití augmentací, zejména neviditelnosti, není cesta k cílí žádná velká výzva. Vlastně ideální by bylo hrát úplně bez nich. Celých 10+ praxis pointů na začátek vnímám jako spíše neobratný krok. Délku mise vzhledem k nulové ceně nehodnotím negativně, kratší jednohubka je vítána, ale jistá uspěchanost se projeví v závěrečné interakci s vašim cílem. Z takto přímočarého dialogu jsem cítil závan Invisible War, brr.
+16

Oni

Han22Han22
Dohráno
  • PC 70
Oni byla hra, která mě kdysi nadchla ve Score (něco jako Tekken, ale ve stylu 3D mlátičky s nepřáteli), o pár let později jsem ji dohrál, ale moc si z ni nepamatoval. S odstupem času to není špatná hra, ale žádný zázrak také ne.

Příběhově mě to poměrně bavilo. Někde v budoucnosti bojuje TCTF alias policie proti zločineckému Syndikátu. Mladá agentka Konoko se po pár misích dostává na stopu šéfa Syndikátu Mura a jeho téměr bondovskému plánu, ale nic není tak jak to vypadá. V průběhu příběhu budete odhalovat svůj původ a rodinnou historii, dovíte se něco o světě kolem (pokud budete číst logy) a zjistíte, že ani organizace pro kterou pracujete není úplně čistá. Je tu pár zvratů, celkem slušná morální volba v předposlední misi já toho hajzla odprásknul. Není to úplně Deus Ex, ale příběhově mě to celkem bavilo.

Graficky to bohužel není žádná hitparáda. Strohé, dost kostkovité prostředí, většinou nudné a neinspirativní lokace, občas prolínání textur a mírně hranaté postavy. Když si to člověk srovná dejme tomu s Max Paynem, tedy také third person akcí ze stejného roku, je to nebe a dudy. Naopak se mi líbila elektronická hudba (místy tak trošku ala Prodigy), ladění do anime v dialozích a portrétech a absence jakýchkoliv pádů či bugů.

A hratelnost? Oni jsou third person akce se spoustou zbraní. Dostáváte pistole, SMG, granáty, naváděné miniraketky, plazmovku či parádní rail gun. Všechny tyhle zbraně mají jeden háček - až na rail gun jsou slabé, nábojů je málo, nepřátelé nemají problém uhnout nebo zbraň vykopnout. Takže přichází na řadu holé ruce a tady musím smeknout.

Konoko umí několik komb, podkopy, skluzy, útoky ze vzduchu pěstí i kopem, zvládá ozbrojovací pohyby, různé speciály, dorážky na zemi a několik druhů přehozů. Vypadá to parádně, krásně se na to kouká a každý kdo má rád karate filmy si přijde na své. Háček je v tom to ovládnout. Komba vyžadují dvě tlačítka myši, směrové šipky, občas přikrčení a na některé v zápalu boje můžete zapomenout. Zpět-vpřed+kop, skrčit, pustit, kop to jsou pohyby, které navíc často nevyjdou a člověk nemůže riskovat. Kopací komba jsou navíc pomalejší, nepřítel může uhnout, či dokonce chytit nohu. Takže jsem využíval převážně několik rychlých komb pěsti či pěsti zakončené otočkou, přehozy, kop z běhu a když jsem byl obklíčený 2-3 nepřáteli, tak se modlil :)

Proto se vyplatí šetřit si lepší zbraně, nevyplácat je na neozbrojené/jednotlivé soupeře, snažit se na sebe natáhnout max 1-2 soupeře a bojovat někde, kde jste krytí a neobklíčí Vás. Misí je totiž 14, jsou opravdu monumentální a zatímco postup je většinou přímočarý (hledat spínače a otevírat dveře), nepřátel je požehnaně a když se necháte obklíčit, překvapit či dostat do pasti, jste v háji.

Ve hře totiž nejde ukládat. Je tu několik checkpointů, ale občas jsou tak daleko od sebe, že si pak zopakujete 20-30 minut hraní a to nasere. Frustrace a zuření se nedostavilo, ale otrávenost a nasrání ano. Je to naprosto zbytečné natahování herní doby a důvod, proč jen 70%. Jinak je Oni celkem slušná hra.
+18

Black Mirror II

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 80
Pokračování nejlepší české adventury se sice chopili němečtí vývojáři, ale i tak jsem se na hru hodně těšil a měl na ni vysoká očekávání.

Základem každé adventury je chytlavý příběh a vzhledem k tomu, že je to pokračování, tak musí logicky vycházet z předchozího dílu. A zde se mi líbí, že začínáme v americkém městečku Biddeford, který vlastně s původním příběhem kromě několika náznaků (obraz starého majáku, skládačka s farnosti Warhmhill, atd.) vůbec nesouvisí. Právě tento pozvolný start podle mě hodně pomáhá hráči se sžít s obyčejným klukem, který je ve skutečnosti někým jiným, než si sám myslí. Tato "rozjížděcí" část ale zabírá celé dvě kapitoly, tedy cca třetinu hry, což na někoho může působit jako přespříliš.

Následné první kroky ve Willow Creek pak poukazují, jak daná oblast celkově děsně upadá (ať už se Murray snaží sebevíc). Pochmurná atmosféra na hradě Black Mirror tomu pak dává korunu. Během hraní mě teda moc nebavila část v kanálech a bunkru, ale jinak bylo tempo postupu příběhu pro mě vyhovující. Akorát závěrečná pasáž u portálu na mě působila trošku podivně a úplný konec s hořícím hradem a neukončeným příběhem mě potom při prvním hraní trošku naštval. Tenkrát jsem musel na další díl (a český dabing) čekat několik let, to
naštěstí dnes již odpadá.

Je super, že sem tam narazíme na někoho známého z jedničky, ale úplně nejvíc se mi líbila postava Angeliny. Ta je na začátku ta hodná, pak je obviněná z vraždy, pak je zase dobrá, pak se ztratí, na starém panství Lady Eleanor zase zjistím, že je zlá, pak se v dopise snaží naznačit, že je s Darrenem a nakonec je to Darrenova sestra a hlavní padouch. Fakt jsem si během hraní nebyl jistý, co od ní očekávat a byl jsem napnutý z toho, co se bude dít dál. Naopak se mi moc nelíbí zakomponování skrytého křídla na hradě, kde i v době Samuelova návratu tajně žila jeho žena Cathrin.

Jsem velice rád za český dabing, který ale nemá tak dobré obsazení jako u předchozího dílu. Jedinou výjimkou je hlas Darrena v podání Davida Prachaře. Jeho hlas se dobře poslouchá, ale občas mi přišel trošku tišší, než u ostatních, takže jsem mu špatně rozuměl. Stejně tak se mi u rozhovorů několikrát stalo, že jsem nepoznal, kdy si daný text Darren říká pro sebe a kdy nahlas. Hlasy ostatních dabérů pak byly pro mne bohužel spíše nevýrazné. Taky mě trošku zamrzelo, že se o namluvení některých postav z jedničky nepostaral stejný herec/herečka (Murrayho v podání pana Ptáčníka jsem se naštěstí dočkal později u trojky). Co mě ale zamrzelo více, bylo rozcházení textu a dabingu (jiná slova, nebo celá postava Bobbyho, která by měla podle textu koktat, ale dabér nekoktá) nebo i nejednotnost ve výslovnosti jména Murray (někdy je to anglicky "Mary", jindy po vzoru jedničky "Muráj").

Grafickému zpracování není moc co vytknout, vše vypadá dobře. Je fajn, že titulky dialogů jsou zobrazeny pro každou postavu různou barvou. Bohužel se ale několikrát stalo, že se mi vzhledem k barvě okolí daný text špatně četl (nejhorší byl Murrayho světle hnědý text v prostředí žluto hnědé recepce).

S herními prvky jsem víceméně spokojen. Je super, že je již možné si nechat zvýraznit všechny aktivní předměty. Ve hře je pořád možné umřít, ale hra se následně vrátí před špatné rozhodnutí. To vše jsou už takové nepsané standardy moderních adventur. Naopak zamrzí "syndrom Hermioniny kabelky", kdy si Darren bez problému vezme do inventáře žebřík.

Minihry a puzzly ve hře jsou často snadné, ale pár obtížnějších se tu najde (problém mi dělala hlavně identifikace Reginalda Borise na policii, bludiště v kanalizaci, kde jsem se několikrát ztratil a závěrečný obří stroj, kde byly docela blbě vidět symboly na sloupech).

Pokračování sice nedosahuje kvalit vynikajícího prvního dílu, ale řekl bych že je to povedená adventura a rozhodně mu ostudu nedělá. Mé výsledné pocity jistě ovlivnila i přítomnost českého dabingu (i když ne tak povedeného). Každopádně mě hraní fakt bavilo.
+32

7 Days to Die

StreamlineStreamline
Nehotová verze
  • PC 50
Napíšem najskôr pár kladných vecí, potom budem už iba hejtovať :)
Zaujímavý nápad a obrovský svet plný zombíkov, odohrávajúci sa po 3. svetovej vojne a tento svet je možné náhodne generovať pri každom novom rozohraní.
Možnosti lootovania vecí z opustených budov, batohov, odpadkových košov, mrazničiek, zničených áut...zo všetkého možného čo len chcete :)
Potešil aj jednoduchý crafting a ľahké získavanie surovín.

A teraz to horšie....

7 rokov vývoja a táto hra je stále iba v Alfa verzii.
Zlá optimalizácia grafiky, ktorá zapríčiňuje nestabilitu celej hry a časté problémy, pri vyšších detailoch, aj na tých najvýkonnejších strojoch.
O nestabilných serveroch ani nehovorím.
Možno za ďalších 7 rokov z toho bude aspoň Beta ;)
Podľa mňa však dopadne rovnako ako ďalší nekonečný projekt vo vývoji a tým je DayZ.
Zatiaľ rozhodne neodporúčam.

Pro: Zaujímavý svet; Niektoré grafické prvky; Crafting; Zničiteľnosť prostredia

Proti: Stále iba Alfa; Zlá optimalizácia; nestabilné servery; Málo hráčov

+10

Dwarfs!?

StreamlineStreamline
  • PC 40
Dwarfs nie je hra pre každého.

Na začiatku dostanete určitý počet trpaslíkov - baníkov, s ktorými musíte preskúmať určitú podzemnú lokáciu, objavovať skryté poklady a minerály. Základom hry je nazbierať čo najvyšší počet týchto klenotov a dosiahnuť tak určité skóre. Trpaslíkov neovládate priamo, ale môžete im určovať nejaký stabilný cieľ, ku ktorému sa majú prekopať. Samozrejme, aby hra nebola iba o zbieraní pokladov, čakajú na vašich trpaslíkov rôzne nástrahy. Môžu objaviť jaskyňu plnú nepriateľských jednotiek, môžu sa prekopať do rokliny, do ktorej sa prepadnú alebo napríklad vypustiť žeravú lávu, ktorá bola do tej doby odrezaná od toho, aby spustošila vaše podzemné mestečko...bohužiaľ teraz sa jej musíte zbaviť a zachrániť vašu základňu.

Hra obsahuje niekoľko módov, od Arcade, cez SandBox až po Base Defend.
Túto arkádovku s logickými prvkami určite neodporúčam pre náročnejších hráčov.

Pro: Free to play :)

Proti: Nič pre náročných hráčov; stereotyp

+10

Tails Noir

kobereckoberec
Dohráno
  • PC 80
Pixel art hry nejsou něco, co bych vyhledával. Jediné, co mě dokáže přesvědčit takovou hru dohrát, je silný příběh. Backbone nabízí nejen originální příběh, ale i extrémně povedenou grafiku! Moc pěkně se na to dívá, rozhodně lépe než třeba na Unavowed, přestože příběhem jsou si hry asi vyrovnané. Všechna prostředí jsou zde zpracovaná do detailu.

99% hry lze ovládat pomocí kláves WSAD a pár nejvíce přilehlých, což se nakonec ukázalo jako docela dobrý nápad. Předměty a místa se kterými lze interagovat se objevují přirozeně podle toho, jestli jsou zrovna v daný moment relevantní. Není tady tedy skoro žádný backtracking, což velmi oceňuji. Příběh je sice lineární, vyvolává ale pocit volby, což třeba mě nevadí, ale jsou tací, kdo se tím může urazit. Možností volby odpovědí v konverzacích je spousta, a málokdy jsem měl pocit, že jsem nucen si vybrat z možností, které nedávají smysl, nebo je nechci říct. Rozhovory jsou velmi dobře napsané, a dokáží být vtipné bez trapnosti, která se často s tímto tónem nese. Není tu dabing, což osobně nevidím jako mínus, ale ani jako plus. Často jsem si připadal, jako bych četl nádherně ilustrovanou knihu.

Hra obsahuje pár "stealth" pasáží, ale není to nic, co by nezvládl člověk, který takové věci bytostně nesnáší. Jsem toho důkaz.

Během hraní jsou postupně odkrývány informace o neobvyklém světě, ve kterém se nacházíme, ale je na nich stavěno pomocí témat, které známe ze života. Nemůžu se tady o tom moc rozepsat, protože v podstatě všechny úvahy by byly spoilerem. Řeknu ale to, že se zde díky propracovanému světu dá budovat ještě hodně zajímavých příběhů, které nemusí nutně souviset s dějovou linkou této hry. Uvidíme jakým směrem se studio vydá, docela by se mi líbilo, kdyby postupovali podobně jako Wadjet Eye Games.

Pro: nádherná grafika, lore, příběh

Proti: je zde jen autosave

+17
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +32
    Napsala raisen, 29 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 18 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 29 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 24 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 16 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +25
    Napsal Flowerpot, 3 dny
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 11 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +23
    Napsal Jumas, 9 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 15 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 22 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…