Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Links LS: 1998 Edition

  • PC 60
Sportovní hry jsou mým snad nejméně vyhledávaným žánrem a golf není výjimkou. Ke hře jsem se dostal jen díky akci na High-Voltage a se hrou nakonec strávil asi 13 hodin. Samotná hra nabízí čtyři hřiště, která jsou pěkně zpracovaná. Na samotném hraní mě nejvíce bavilo právě prohlížení hřišť. Nějaké skvělé údery se stále nedaří a jsem rád když míček nějak dotlačím do jamky. Sice oceňuji velké množství možností a detailně zpracovaný snad každý aspekt hry, ale bohužel to není nic pro mě. To bylo jasné už po první hodině.

Mimo zvědavosti na všechna hřiště mě u hry udržely pěkně zpracované informace o jednotlivých hřištích a klubech, včetně obalového hráče Arnolda Palmera. Vše je přítomno ve formě videí, často rozhovorů a zamrzí jen dobou dané nízké rozlišení. Jako sběratele mě potěšila možnost importu starších hřišť z verze Links 386 Pro, takže relaxační procházky v pěkném prostředí se jen tak neokoukají. Rozšíření určená pro verzi 1998 navíc často obsahují další porci videí, takže se ke hře časem asi i vrátím. Zkrátka dobře zpracovaná hra, jen ne pro mě, ale zajímavá encyklopedie pro každého.
+12

Indiana Jones and his Desktop Adventures

  • PC 90
Skvělá PC hra.Hrál jsem ji jako dítě.Dobré úkoly a pěkná grafika.

Pro: Souboje,grafika,příběh.

Proti: Seká se... a je stará.

+4 +6 −2

Jagged Alliance

  • PC 90
Skvělá PC hra.Dobrý bojový systém.Mapa a grafika pěkné.

Pro: Mapa,grafika,příběh

Proti: Obtížnost místy těžší.

-1 +2 −3

Colony 28

  • PC 80
Colony 28 je skvělá PC hra.Má výbornou grafiku a dobrý dubing.Hraji ji rád i dnes.

Pro: Dubing,grafika,příběh

Proti: Obtížnost místy těžší a občas se seká.

+2 +4 −2

Ankh

  • PC 65
Tato hra má dobrý příběh a dobrý dubing a pěknou grafiku.Díky tomu dávám této PC hře 65 procent.

Pro: Dubing,grafika,příběh

Proti: Obtížnost místy těžší.

Polda 4

  • PC 70
Polda 4 se mi líbila.Pěkná grafika a dobrý dubing.Díky tomu ji hodnotím 70 procenty.Hrál jsem ji,když jsem byl mladší...
-1 +2 −3

Svoboda 1945: Liberation

  • PC 75
Herní výzva 2024 – 4. Tenkrát v Hollywoodu (Hardcore)
Další historická hra od studia Charles Games hráče zavede do vesničky, na které se značně podepsaly odsuny po druhé světové válce. Hlavní postava do vesnice přijíždí a má rozhodnout o osudu vesnické školy, která spoustě lidem připomíná hezké dětství a nebo jim naopak leží v žaludku. Povedlo se studiu navázat na povedený Československo 38–89: Atentát?

Hned při spuštění je vidět, že hra je původním dílem velmi inspirována. Zůstaly hrané filmečky všech osob, což je velké plus, encyklopedie a spousta a spousta textu. Samotný příběh ,který je překvapivě propleten s rodinou hlavního hrdiny, dokáže zaujmout a působí povedeně. Bohužel, závěry hry alespoň dle mého potenciál nedokáže zcela naplnit a ve výsledku hra končí velmi otevřeně bez větších poznatků. 

Rozhovory jsou zpracovány velmi pěkně, jen je někdy problém postavám uvěřit jejich herní věk. V několika případech je součástí rozhovoru také minihra v podobě managementu hospodářství, hraní prší nebo jen výběr, co si při odsunu sbalit a nesbalit s sebou.

Herní doba odpovídá stejně jako minulý díl přibližně dvěma až třemi hodinám a nedá se říct, že by byl prostor k nudě. Co mě naopak trošku mrzí je, že je velmi obtížně opravdu vyčerpat všechny možnost a zaplnit všechna okna popisků u jednotlivých postav. Ani na několikátý pokus opakování celé hry jsem nezjistil, zda jsem pouze neobjevil vše, nebo zda si některé možnosti člověk zablokoval špatnou nebo jinou volbou. Nezaplnil jsem tedy ani encyklopedii všemi pojmy, což se mi v minulém díle povedlo bez problému.

Pro milovníky historie nebo daného období se jedná o povinnost. Těch pár hodin hry si umím představit i jako zajímavý domácí úkol z dějepisu. Věřím, že série těchto historických her bude nadále úspěšně pokračovat jako doposud, jelikož naše historie je stále plná mnoha zajímavých období, která si myslím by bylo velmi vhodné podobným způsobem zpracovat.

Hodnocení: 75 %

Pro: Rozhovory, minihry, příběh, hratelnost, zajímavé období.

Proti: Nejasné požadavky pro zaplnění encyklopedie a všech možností rozhovorů, závěr hry.

+11

Polda 5

  • PC 60
Tato PC hra se mi líbila.Dobrý dubing,pěkná grafika a osobitý příběh.Dávám 60 procent.Polda 5 mě docela zaujala.Hrál jsem ji s mým bratrem.Vtipy a logické hádanky jsou zde pěkné.

Pro: Dubing,grafika,příběh

Proti: Obtížnost místy těžší.

Somerville

  • PC 60
Ze Somerville se nakonec vyklubalo docela zklamání, neb začíná opravdu hodně dobře - ať už úvodní titulková sekvence s příjezdem na rodinnou chatu - jak z nějakého hororového filmu - nebo následný dramatický začátek mimozemské invaze. Hra vypadá opravdu pěkně a po umělecké stránce bych měl výhrad jen málo. Vlastně spíše žádné.

Ač to tak kvůli fixní kameře nemusí být na první pohled patrné, Somerville není klasická 2D plošinovka ve 3D prostředí, ale v lokacích se dá volně pohybovat do všech směrů. Na jednu stranu je to příjemné oživení, na stranu druhou jsem občas trochu bojoval s navigací. A to i proto, že je hra často dost tmavá.

Problém každopádně je, že Somerville vystřílí své trumfy velmi brzy a poté se dá zážitku začíná vkrádat nepříjemný stereotyp. Příběhově mě to nakonec moc nezaujalo. Hratelnost se skládá především z chození a sem tam výjimečně nějaké hádanky. Těch je ale hodně málo a když už, tak se točí okolo speciálních schopností hlavního hrdiny. Jenže tyhle mechaniky mě upřímně vůbec nechytly a raději jsem měl sekvence bez nich. I navzdory čtyřhodinovému rozsahu můj dojem postupně dost výrazně upadal - jednak kvůli lokacím jako jeskyně, které nejsou ani zdaleka tak zajímavé, jednak kvůli ne příliš záživné hratelnosti, ale taky proto, že se příběh ke konci dost natahuje a bláznivě tříští do čehosi abstraktního. A téma rodiny chycené uprostřed mimozemské invaze zůstává nakonec trestuhodně nevyužité. Vrcholem pro mě byl fakt, že ten nejlepší konec lze jenom získat vyřešením secretu, rozhozeného napříč celou hrou, o jehož existenci bych bez nahlédnutí do návodu ani nevěděl, natož abych měl chuť a náladu ho vůbec řešit. 

Somerville není špatná hra. Jen má tu smůlu, že mnoho podobných žánrovek je výrazně zajímavějších - a to jak z hlediska hratelnosti, tak i příběhu nebo emocionální angažovanosti. Pokud jste nehráli, dejte si radši INSIDE.

Pro: intenzivní začátek, atmosféra, vizuály, práce s kamerou, psího společníka lze pomuchlat

Proti: nezáživný příběh, neuspokojivá poslední třetina hry, občasná dezorientace, až moc dobře schovaný dobrý konec, časté zasekávání se v herním prostředí

+14

Borderlands 2: Tiny Tina's Assault on Dragon Keep

  • PS5 70
Já měl sérii Borderlands vždycky rád spíš tak nějak "na papíře" než poté jako hru samotnou. I proto jsem i přes pár pokusů doposud žádnou Borderlands ("Tales" tak úplně nepočítám) hru ani zdaleka nedohrál a i v DLC Assault on Dragon Keep (AoDK), které jsem hrál jako standalone kousek, jsem toho měl ke konci plné zuby.

Úskalí pro mě tkví v ubíjejícím stereotypu, který mě osobně prostě loot systém nedokáže vyvážit (já mám ale tento problém většinou i třeba u "diablovek" včetně Diabla samotného). AoDK je stejně jako každá hra série o zbraních, přičemž si autoři zakládají na tom, že možných kombinací je takřka nekonečně a musím uznat že i třeba po stránce vizuálu jsou rozmanité dost. Jenže k čemu to je, když gunplay samotný je vlastně až podprůměrný? Já bych asi raději osm vyladěných rozličných kvérů než bambilion prdítek, se kterými (většinou) není zas taková zábava střílet. Hra se od ostatních FPS liší i tím, že v mnoha případech je třeba počítat s letem projektilu samotného, který přímo vidíte, čehož se v klasické střílečce dočkáte maximálně tak u raketometů. Pocit ze střelby se zlepšil až když napadaly nějaké papírově kvalitnější kvéry ke konci hry a já se vlastně paradoxně možná nejvíc bavil až v endgamu.

Hodíme to na střídačku, takže teď budu zase spíše chválit. AoDK je na DLC vážně pořádný macek prakticky na úrovni starých dobrých datadisků, které teď už snad dělají jen v CD Projekt RED. Hra dokonce ani po dohrání příběhové linky nekončí a já nakonec splnil všechno včetně Raidu, na který jsem se však musel "přelevlit" a poté srabácky zapnout EASY mód. Holt bez parťáků to dost dobře nejde.

DLC doprovází pro sérii dnes již absolutně typický sebeparodický "hit or miss" humor, balancují na hranici trapnosti. Humor série je podle mě do filmové podoby převeditelný jen velmi obtížně, což dokládá i kolosální průser v podobě letošního Borderlands s důchodkyněmi v rolích 20-30-letých postav, který se koncem roku bude asi srdnatě prát o titul té největší sračky letoška. Gratulujeme! Na mě v tomhle ohledu AoDK fungoval a vlastně se ani nedivím, že nápad poté přetavili v samostatnou (zjevně nic moc) hru v podobě Tiny Tina's Wonderlands. On ten svět prostě není špatný a paradoxně má nejoblíbenější hra z univerza je ta, kde o žádné mraky lootu vlastně ani nejde (Tales from The Borderlands – jednoznačně doporučuji!).

Scénář je tak fajn, byť ne každému fóru se srdnatě zasmějete. S jednotvárnou náplní zejména vedlejších úkolů to už tak slavné není a autoři vás rádi nechají pobíhat po mapě jak dementy od čerta k ďáblu na místa, kde jste předtím již třikrát byli. Občas mi přišlo, že nasrat hráče byl přímo autorský záměr a třeba úkol plný nesmyslného pobíhání sem tam, přičemž na jeho konci vás čeká "odměna" v podobě zbraně s názvem The Bane (což je nepoužitelný krám – haha hráči, máš to, právě jsi ztratil hodinu života!) mě absolutně iritoval. Na to jak hravá dokáže AoDK v určitých aspektech být, je design úkolů prostě přehlídka nudných fetch questů a vybíjecích arén (čest pár výjimkám).

AoDK je tak super nápad v řekněme ok provedení s na můj vkus prostě příliš jednotvárnou hratelností a nepříliš záživným pocitem ze střelby. Na poměry DLC ale rozhodně slušná práce. Já po dohrání byť vlastně maličké části obsahu, co univerzum Borderlands doposud nabídlo, nemám ani náhodou chuť pokračovat.

Hodnocení na DH v době dohrání: 79 %; 58. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus

Pro: Nápad; fajn fóry; na DLC slušná herní doba; endgame obsah

Proti: Design questů; nic moc pocit ze střelby; stereotyp

+4

Call of Duty: Black Ops

  • PC 80
Dostal jsem po těch dlouhých desítkách hodin strávených v OriginsNioh chuť na nějakou akční jednohubku a tak mi padla do oka právě tato hra. Hrál jsem všechny předchozí díly série, v multiplayeru Call of Duty 2 a Call of Duty 4: Modern Warfare jsem strávil v dospívání spousty hodin. Dá se tedy říct, že jsem dobře věděl, do čeho jdu.

Dnes už mě ale multiplayer střílečky ničím nelákají, radši si dám dobrou sólo příběhovku a Black ops mi podle dostupných informací mohly právě toto nabídnout. A taky se tak stalo. Během necelých 5 hodin jsem si užil skvělou akční jízdu s příběhem inspirovaným reálnými historickými událostmi, což je přesně šálek mého čaje.

Tak jako každé jiné Call of Duty má i Black Ops dobře zpracovanou střelbu a spoustu rozmanitých sekvencí, ať už v podobě různorodých lokací - od tropického lesa přes mrazivou Antarktidu - po výběr z mnoha nejrůznějších zbraní. Celé se to hraje velmi dobře, svižně a hlavně to vzhledem ke krátké hrací době ani moc nemá šanci začít nudit.

Vyzdvihnout musím i skvělý dabing, dobře vybrané a skvěle padnoucí písničky včetně i těch několika legendárních, které postupně zazní. Na sérii trochu atypicky schizofrenní příběh je pro mě také vítaným osvěžením. Neodpustím si ale rýpnout si do neustálého tlaku na hráče postupovat dopředu, protože když se hráč instinktivně kryje a střílí po nepřátelích, ale nejde dopředu, nepřátelé stále přicházejí a hra se tak dostane do nekonečné smyčky. V praxi to pak taky funguje tak, že stačí jen běžet dopředu, dobře se krýt a nemusíte téměř ani nikoho zabit, váš tým to udělá za vás tím, že běží za vámi. Naštěstí tyhle úseky nejsou úplně všude, ale je jich tu dost.

Suma sumárum jsem od Black Ops dostal přesně to, co jsem chtěl a potřeboval. Má očekávání byla dokonce v mnoha ohledech překonána. A tu mnohými kritizovanou krátkou herní dobu jsem tady uvítal s otevřenou náručí.

Herní výzva 2024 - kategorie. č. 4 - Tenkrát v Hollywoodu
+15

Playing Kafka

  • PC 70
Herní adaptace tří Kafkových děl, která je však příliš krátká na to, aby byla nějak vyčerpávající. Je to spíše taková upoutávka na Kafkovo dílo. Hře se však daří zachytit onu těžko popsatelnou kafkovskou atmosféru, čemuž napomáhá i jedinečné grafické zpracování. Ta +- hodinka, kterou s ní strávíte, bude zajímavá a zábavná. Hře by se určitě dala vytknout přílišná lineárnost nebo zpočátku poněkud neintuitivní ovládání. Celkově se však jedná o zajímavý počin a ojedinělý kousek, který stojí za ochutnání. Za zmínku stojí i skvělý český dabing, o nějž se postarali herci jako Jaroslav Plesl, David Novotný, Jana Stryková nebo Jiří Vyorálek.

Moje zcela subjektivní hodnocení je 7/10, samozřejmě v kontextu toho, že se jedná o jednohubku, která je k dispozici zdarma.

Pro: jedinečná atmosféra, možnost seznámit se s dílem Franze Kafky, dabing, zajímavé grafické zpracování

Proti: linearita, jednoduchost, krátká herní doba

+12

Scorn

  • PC 70
Prapůvodně jsem od Scorn očekával spíše jakousi samoúčelnou hororovou úchylárničku a neměl od něj příliš vysoká očekávání. Ochota si ho zahrát pramenila kromě game passu také z avizované kratší délky, ale nakonec se moje herní doba oproti očekávaným 4 hodinám z důvodu občasného bloudění o něco natáhla. I tak mi ale tenhle rozsah úplně stačil. Scorn je sice lahůdková audiovizuální kochačka, ale není to moc dobrá hra.

Přiznám se, že mě ten level design, který spočíval čistě jen v běhání v mírně otevřených lokacích mezi aktivními místy ve správném pořadí občas celkem štval. Posléze se přidá i nějaká ta akce, ale ta také není z hlediska herních mechanik kdovíjak férová a občas umí být, i kvůli podivně umístěným checkpointům, až otravná. Naštěstí nakonec té akce ve hře zas až tolik není, nepřátelům se dá vcelku v pohodě utéct a v pozdější fázi hry, kde kromě jakési jateční pistole přibydou i střelné zbraně, už souboje docela odsýpají.

V čem ale Scorn naprosto exceluje je art design a atmosféra. Jsou místa, kde ta hra opravdu vypadá jak rozpohybovaný obraz. Tvůrci sice ledacos vykrádají, ale jako celek není Scorn ani trochu blbý a kromě toho, že kombinuje prvky různých umělců - od zmiňovaného H. R. Gigera, přes Zdzisława Beksińského až třeba po Davida Cronenberga a jeho body horory - tak přidává i něco svého. Při hraní jsem hodně vzpomínal na film Prometheus a říkal si, že kdyby mi tvůrci řekli, že Scorn patří do jakéhosi případného rozšířeného Vetřelčího universa, neměl bych problém jim to uvěřit. Design prostředí je opravdu lahůdkový. Vizuálně nádherný, úžasně mimozemský, řádně morbidní, občas i lehce perverzní, ale to spíše jen tak v náznacích. Samotný příběh sice žádný jasný smysl asi nedává, ale pracuje důmyslně se symboly a dává hráči hodně prostoru na vlastní interpretaci, což do celé té tajemné atmosféry něčeho úplně cizího, nelidského a tudíž těžko pro nás racionálně pochopitelného naprosto sedí.

Škoda opravdu jen, že hra klade až moc důraz na různé puzzly a backtracking mezi nimi, a není to jen audiovizualní zážitkový A to B walking sim. Protože právě v těchto klidných čistě chodících sekvencích Scorn naprosto exceluje a především v těchto chvílích mi otiskl do vzpomínek obrazy, které jen tak nezapomenu. Z herního pohledu na mě Scorn až příliš působil dojmem rozsáhlejšího tech dema, které teasuje na něco velkého, co má teprve přijít. I ten konec, ač v sobě skrývá určitou pointu, přichází dost náhle a není z hlediska gradace příliš uspokojivý.

Rozhodně bych si přál, aby v podobném vizuálním hávu vzniklo něco dalšího a plnohodnotnějšího. Scorn je krásný rozpohybovaný obraz, kde se tvůrci vyřádili především umělecky, ale z hlediska hratelnosti to vždycky až tak nešlape.

Pro: art design, grafika, atmosféra, všudypřítomný pocit čehosi mimozemského, minimalismus, vizuál zbraní

Proti: těžkopádná hratelnost, tempo, bloudění

+23

Harold Halibut

  • XboxX/S 90
Meditativní hry – nedají se hrát dlouho v kuse, ale dokážou v člověku vyvolat klid a uvolnit jej. Zapomenout na každodenní starosti. Přesně takový je Harold Halibut. Dělaný na patnáctiminutové seance, někdy ani to ne. Člověk si u něho odpočine – projde si zákoutí ztroskotaného vesmírného plavidla, prohodí pár slov s jeho různorodými obyvateli, pokochá se pohledem na pěkně stylizované prostředí, a sem tam zažije i nějaké nenásilné dobrodružství. Ano, pocitově má hra několikanásobně delší herní dobu než ve skutečnosti. Vadí to ale něčemu? Dohraje takovou hru někdo, komu takový zážitek nic neříká? Pravděpodobně ne. Protože v poslední třetině hry jsem začal najednou získávat vzácné achievementy jen za hraní hlavní dějové linky. Že hru nedohraje ani 7 procent je docela smutné. Ale neříká to nic o její kvalitě. Jen že většině hráčů nemá co nabídnout. Přestože je v poslední době poptávka po interaktivních příbězích a klidných hrách větší, Harold nezabodoval. Asi se nedivím, ale je to škoda.

Až na pár výjimečných vizuálních bugů ke konci hry běžela velmi plynule. Jedinou mojí větší výtkou jsou velmi časté nahrávací obrazovky, a povinné poslouchání proslovů hlasu ve výtazích, které velmi rychle omrzí. Člověk by opravdu raději déle koukal na loading.

Ovládání je jednoduché – pokud potřebujete takový ten interaktivní základ, na který jste zvyklí z většiny her, tak tady si moc nepošmakujete. Jednoduchost je ale to, co tahle hra nabízí a sluší jí to. Hlavním cílem je hráče nefrustrovat, a to se jí daří.

Vizuální stránka hry se mi moc líbila. Připomínalo mi to Fimfárum, nebylo to ale creepy. Naopak to celé působilo roztomile. Hudební podkres včetně dalších zvuků a ruchů příjemně doplňuje pohodovou atmosféru. Dabing je na vysoké úrovni, a všechny konverzace působí smysluplně, takže jsem nikdy neměl potřebu dialog přeskakovat.

Dějový spád na konci mě překvapil, ale pořád se to neslo ve stejném duchu, takže jsem byl spokojený. Je to takový ten svět, kde bych mohl po kouskách trávit celou věčnost. Bohužel, takovéto hříčky většinou pokračování nedostávají, a je potřeba si každého momentu vážit. Tak třeba zase někdy objevím něco podobného. Naposledy jsem se z takového zážitku těšil asi u Eastshade.

Pro: stylizace grafiky, dabing, hudba

Proti: cestování výtahem

+15

Sigil

  • PC 80
Doom vyšel v roce 1993 a od té doby připravili fanoušci celou řadu nových epizod. Sigil je ale unikátní, protože za jeho tvorbou stojí jeden z původních autorů, legendární John Romero. Jde tak sice o neoficiální, ale podle mě o naprosto regulérní pátou epizodu. Na hráče tak opět čeká devět levelů, z čehož jeden je tajný. Nečekejte žádnou novou grafiku, zato spoustu pečlivé designerské práce. Mapy jsou spíše menší, ale plné mazaně umístěných protivníků a tajemství. Vzhledem k obtížnosti, navazující na čtvrtou epizodu, se vyplatí vše pečlivě prohledávat a získat ukryté power-upy a zbraně. Stylizace je temnější, správně doomovsky pekelná. Nelze také očekávat žádné moderní prvky, toto jsou levely ze staré školy, která ale stále skvěle funguje. Největší změnou tak je důraz na otevírání cesty střelbou do konkrétních, často dobře ukrytých míst. Člověk by řekl, že zelená bude v té temnotě a červené dobře vidět, ale opak je často pravdou.

Neoddělitelnou součástí projektu je také nová hudba. Ta je dostupná dokonce ve dvou odlišných provedeních, klasické MIDI nebo modernější MP3. Jde ale o naprosto odlišné skladby různých autorů. Za poslech stojí rozhodně obě, ale osobně jsem preferoval MIDI verzi přehrávanou přes klasický Roland SC-88 Pro. Skvělé rytmy na porcování hord démonů. Jak se patří pro opravdový retro projekt, tak Sigil byl k dispozici i v klasické krabicové verzi s pěknými doplňky. Epizodu jsem dohrál hned při vydání, ale tehdy bez odhalení všech secretů. Aktuálně je Sigil součástí remasteru Doom + Doom II a druhé hraní již bylo naprosto kompletní. A i pět let po vydání jde o skvělou záležitost kterou mohu každému fanouškovi doporučit. Na druhou stranu ho asi již všichni hráli. John Romero rozhodně dokázal, že svou práci stále umí.
+14

Singles: Flirt Up Your Life

  • PC 65
Herní výzva 2. Láska nebeská (HC) 


Na úvod si musíme upřímně říct, že tahle hra se hodnotí docela těžko. Stín The Sims 2 je zde velmi velký i přesto, že TS2 vyšlo až o půlroku později než Singles. Takže si při hodnocení na chvíli odmyslíme TS2 a jdeme na to! Nutno dodat, že Singles vyšlo po všech DLC k The Sims. Jelikož se ty hry dost podobají a autoři Singles se ani netají tím, čím se inspirovali, bude občas nutné tyto hry porovnat.

Hra jako taková má skvělý nápad. Dva různé charaktery se spolu nastěhují do bytu. Tito dva se poprvé uvidí až v bytě a cílem hráče je, aby se spolu seznámili. Aby si rozuměli a nejlépe aby se na konci "kampaně" vzali. Nejedná se o klasickou kampaň, ale o standardní hru, jak se tato možnost jmenuje. Dále je tady volná hra (neomezené finance) v bytě nebo ve vile. Vila se zpřístupní až po dokončení standardní hry.

Čili se dva lidé seznamují. Z předem připravených postav jsem schválně vybral ty, kteří vypadali, že se k sobě budou hodit nejvíce. Jejich seznamovaní je zdlouhavé a docela nudné. Je tu jen několik málo možností na komunikaci mezi sebou, což bych rozhodně kritizoval oproti TS1+DLC. Mohou si pouze povídat či klábosit (kde je rozdíl?) anebo si povídat o zálibách. Další možností je říct vtip anebo nějaký škádlivý vtip. Což může dotyčného i urazit. Toť vše v rámci základního seznamování na úrovni přátelství. Což je trošku málo. Postavy se sice baví třeba při jídle, ale to není tak intenzivní. Pak už je tady možnost flirtovat anebo romanticky konverzovat. Takže celé dny je potřeba opakovat interakci, kterou jsem napsal výše a čekat až se zprovozní další možnosti. Zajímavé je, že francouzský polibek se uvolní dříve než objetí.

Později se postavy přestanou před sebou stydět a mohou být spolu i v koupelně. Postupem času se jejich intimní soužití zvyšuje a zhruba v 75% hry se spolu poprvé vyspí. Čekal jsem všelijaké orgie a různé polohy či odhalení samotného sexu ale nic. Postavy dělají celkem dvě polohy, kdy se vlastně střídají v tom, kdo je zrovna nahoře, a to je vše. Sex se odehrává pod peřinou, takže je vidět jen horní polovina těla. Což bych řekl, že je málo vzhledem k různým popisům této hry.
Cílem hry je svatba. Tím končí celá standardní hra. I po svatbě je možné pokračovat s těmi postavami, ale nic nového se nenabízí.  Hra vám dokonce oznámí, že se chystá Singles 2: Triple Trouble

Toť vše k základu. Ještě doplním, že se občas objeví dialogy, které lze číst. Většinou si povídají různé zajímavosti ze svého života. Docela by mě zajímalo, jestli každý charakter má své vlastní dialogy anebo jsou univerzální pro všechny. Například muž se svěřil, že je panic. Slečna mu to nechtěla věřit a začala být toxická. A on se naštval. Ona se začala ptát proč na ní furt čumí a on začal být nadržený. Později jí řekl, aby při nákupu toaleťáku koupila i kondomy. A ona toxicky, že koupí ty nejmenší. A takto se občas dohadovali, čímž rostla kolonka problémy. Při jejím naplnění by hra skončila – někdo z nich by se odstěhoval. Takže jsem začal hru radši několikrát ukládat, aby se nic nepokazilo. Některé dialogy byly i sranda. Ona ho vyhecovala ať uklidí celý byt. On, že ano pod podmínkou, že vysaje kompletně nahá. 

Z textu je asi patrné, že hra je krapet stereotypní a máte pravdu. Kromě skriptováných dialogů tu není vlastně nic nějak extra zábavného. Hraje se to stejně jako Simíci, graficky to vypadá mnohem lépe než první Simíci a tím vlastně pěkné vlastnosti končí. Hudba je nic moc a zvuky slabé, je jich málo. Divným detailem byla třeba porucha umyvadla nebo záchodu, ze kterého se začalo kouřit stejně jako když se rozbila myčka nebo lednice. 

Nyní ještě zkusím život dvou žen ve vysněné vile, ale moc nevěřím, že se gameplay nějak změní. Hned první co mě zarazilo byl divný detail. Na pozemku vily se nachází stejné schodiště k opuštění mapy jako v bytě.

A detail na závěr - ženy mají různě velká poprsí.

Pro: Nápad na hru, grafika, volnost kamery, skriptované dialogy, vzhled postav.

Proti: Málo možností interakce, nic moc hudba a zvuky.

+10

Deadly Premonition

  • PC --
Mám zlomené srdce. Do hry jsem se na první pohled zamilovala pro její bizarnost, hravost a prostředí a la Twin Peaks. Bohužel, její naprosto příšerný PC port mě k ní nejprve několik hodin nechtěl pustit, než jsem našla tu jednu kombinaci nastavení asi pěti různých third party patchů a launcherů, ve které běžela aspoň na 30 fps a nepadala každé dvě minuty, poté mě některé její pasáže dokonale zošklivil tím, že jsem je kvůli náhodným crashům musela hrát patnáctkrát, a nakonec mě ani nenechal ji dohrát kvůli neřešitelnému fatal erroru někde v druhé půlce. Je to extrémní škoda, protože mě fakt hrozně těšilo ji hrát (v těch chvílích, kdy ji hrát šlo) a její hlášky a soundtrack už se mi natrvalo zabydlely v hlavě. Jsem docela vybíravá, takže pro mě vlastně první reálná zkušenost s tím, jak nemožně a neprofesionálně se Steam staví ke kontrole kvality toho, za co si od zákazníků nestydatě účtuje peníze. Někdy bych se k Deadly Premonition ráda vrátila, ale netuším jak to technicky provést.

Pro: hra samotná

Proti: port kvůli kterému prakticky nejde hrát

+11

Gothic

  • Switch 95
Gothic je aj pre mňa absolútnou klasikou a nostalgiou. Ako tínedžer som v hre utopil mnoho hodín, spomínam si, že som porobil aj nejaké questy, ale nikdy som ju nedohral. Myslím, že som skysol hneď v prvej kapitole a väčšinou som sa len tak potuloval po svete a nechával sa zabíjať krysokrtmi (keďže som bol slabý ako mucha). Ale bavilo ma to!

Keď som sa po rokoch k hraniu vrátil, napadlo mi, že sa do Kolónie opäť vydám a zakúpil som si na Steame prvé dva diely. Radosť ale netrvala dlho. Spustiť totiž Gothic na dnešných počítačoch je neuveriteľná drina a vyžaduje si to stiahnutie mnohých patchov (aspoň teda v mojom prípade to tak bolo). Pokúšal som sa o to, ale bez úspechu (keďže som technický antitalent). Smutne som teda hru vrátil s tým, že je mi asi súdené ju nikdy nedohrať.

Potom som ale zistil, že existuje port na Switch a túto konzolu som si napokon kúpil (nielen kvôli Gothicu, ale rozhodne v tom zohral výraznú rolu). A musím povedať, že tento návrat stál naozaj za to! Hra má aj dnes fajn grafiku, výborne navrhnutý svet a zaujímavo napísané postavy. A v neposlednom rade je tu príbeh, ktorý je mimoriadne vydarený (tvorcovia si dokonca pre hráča pripravili niekoľko zvratov a prekvapení).

Pamätal som si, že ovládanie mi už na PC prišlo dosť krkolomné a podobne to bolo aj na Switchi. Konkrétne mám na mysli súbojový systém. Ten sa mi úplne pod kožu nezažral, hoci oceňujem, že človek musel dávať pozor a nestačilo len bezhlavo stláčať „útok“. Taktiež je super, že Gothic vám už od začiatku dáva jasne pocítiť, že ste proste no name nula a bez problémov vás zabije úbohý krysokrt či mrchožrút. Vypracovať sa musíte sami.

Iste, s konceptom „from zero to hero“ pracuje plno hier, kde sa musíte postupne zlepšovať, ale v Gothicu mi prišiel spracovaný najdôslednejšie. Páčili sa mi aj aktivity NPC postáv, ktoré pracovali, oddychovali, opravovali si domy, rozprávali sa. Svet vďaka tomu pôsobil živo. Questy boli väčšinou zábavné a dosť zaujímavé. Plnil som ich rád a nemal som pocit nejakej zbytočnej vaty.

Čo sa týka veľkosti sveta, tak jasné, v porovnaní so všetkými tými masívnymi open worldmi dneška pôsobí Gothic skromne, ale mne to vyhovovalo. Herná doba sa aspoň zbytočne nenaťahovala a tunajší svet je stále plný všelijakých pozoruhodných zákutí. Možno by som ale napriek tomu privítal nejaký fast travel (aj keď zopár teleportov hráč dostane), keďže ku koncu mi už to behanie sem a tam prišlo trochu únavné.

Jemne ma tiež štvala mizerná AI postáv. Je asi nefér vyčítať niečo také hre z roku 2001, obzvlášť s prihliadnutím k faktu, že v kontexte doby bola AI na vysokej úrovni, ale proste ma to občas hnevalo. Jeden quest, ktorý spočíval v sprevádzaní určitej postavy z bodu A do bodu B som musel opakovať trikrát, lebo postava sa po ceste vždy niekde zasekla.

Z imerzie ma sem-tam vytrhával aj dabing, ktorý je síce kvalitný, ale niektorí herci dabujú viac postáv. Takže ma mierne rušilo, keď napríklad Xardasa a Saturasa daboval ten istý herec. Ale nebolo to nič strašné a nerobilo mi problém prižmúriť nad tým oko. Hra je totiž aj dnes parádnym dobrodružstvom, ktoré má právom punc kultovky. Snáď sa teda vydarí aj ten remake...

Pro: svet, atmosféra, grafika, questy, príbeh

Proti: občas blbne AI, na ovládanie si treba zvyknúť

+24

LEGO Jurassic World

  • PC 75
Když jsem byl malý kluk, stavění z lega bylo mou oblíbenou zábavou. S legem si rád hraji i dnes se svými dětmi. Ale hrát videohru, kde je celý svět postavený z lega? To je pro mě premiéra. Jako první lego titul jsem si vybral Jurský park, kde se odehrává děj z prvních čtyř filmů, které jsem doposud neviděl, protože mě tehdejší devadesátkový boom s dinosaury zcela minul. Pro možnost porovnávání jsem však svůj filmový rest napravil.

První pocity z hraní byly takové, že jsem moc nevěděl, co mám vlastně dělat, což je typický problém her s otevřeným světem. Na spoustu věcí jsou nápovědy od Mr. DNA, ale ne na vše. Také jsem se celkem ztrácel v množství dostupných postav, zvláště když každá postava umí něco jiného. I jednotlivé mise jsou často s jinými postavami, tak jsem byl často zmatený v tom, kdo kde je a vlastně i proč. To se naštěstí rychle změnilo hned poté, co jsem zpětně zhlédl film, kterého se daná epizoda týkala. Dokonce jsem se při sledování filmů častokrát usmíval, když jsem viděl, jak věrně se tvůrcům podařilo do hry zakomponovat celou řadu scén.

Ale zpět ke hře. Princip jednotlivých úrovní je postaven na rozbíjení všeho v okolí v naději, že se něco najde nebo že z těch kostiček půjde něco nového postavit. Během prvních úrovní je to super, ale později to začne nudit, zvláště když se někde zaseknu jen kvůli tomu, že jsem v místnosti něco malého dostatečně nerozbil. Občas mě zlobila kamera, kdy nebylo pořádně vidět přes stěnu, co je v chodbě. Jindy se mi zase stávalo, že mi ostatní postavy dost zavazely nebo rovnou padaly do propasti.

Graficky vypadá vše hezky, respektive "lego kostičkově" hezky, včetně již zmíněných zpracovaných filmových kulis do lego objektů. Na začátku jsem kroutil hlavou nad kvalitou dabingu, než jsem si uvědomil, že tam jsou použity nahrávky přímo z filmu. Nápad je to zajímavý, ale za mě to tam moc nesedí.

Celkově bylo hraní fajn, ale má míra zábavy měla trošku pomalejší rozjezd, než jsem si zvykl na vše, co se tam dá dělat. Současně vřele doporučuji již mít před hraním za sebou dané filmy, jinak mohou mise působit poněkud zmateně.
+10

The Odyssey of the Mammoth

  • PC 65
Herní výzva 2024 – 8. Cesta do pravěku (Hardcore)

Jednohubka na hodinku čistého času, která je navíc podpořenou tím, že je zdarma. Stojí ale hodina času za to?

Dle popisu se jednalo původně o školní projekt, které nás provede cestou mamuta v rámci putování krajinou s svým mládětem. To je nutné chránit před nástrahou převážně v podobě lidí, kterým je prioritně třeba zabránit mládě zabít. Pomocí této věty je možné hru zkrátka shrnout a popsat vše, co nás v ní čeká.

Herní svět je poměrně stejnorodý, a to i přes jednotlivé změny období. Celá hra spočívá v přechodu do jiné lokace v podobě arény a následné čistky od lidí. A tak stále a stále dokola, že nakonec je i ta hodina možná trošku repetetivní.

Co je třeba pochválit je grafické zpracování světa v podobě líbivé kreslené grafiky a samotné ovládání, které je dobře zpracované. Konec hry možná vede trochu k zamyšlení, což byl nejspíš i účel tvůrců.

Komu hru lze doporučit? To je poměrně obtížná otázka. Hra je zdarma, vyzkoušet ji tedy může každý a věřím, že kdo má rád krátké, jednoduché, ale hezky zpracované hry si ji přeci jen užije. Ostatní však příliš nenadchne.

Hodnocení: 65 %

Pro: Grafické zpracování, ovládání, zakončení hry.

Proti: Krátké (což je možná zápor i pozitivum), repetetivní, hezký ale stejnorodý svět.

+12