Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Mafia: The City of Lost Heaven

Aaron_HillAaron_Hill
Dohráno
  • PC 100
Ultimátní a nadčasová záležitost, hra která mohla vyjít kdykoliv a vždy by to byl hit. Graficky předčila většinu svých následovníků a o herních principech snad ani nemůže být řeč. Často diskutované téma roku vydání, totiž GTA3 vs. Mafia, mi s časovým odstupem přijde jako vtip. Dnes už neexistuje sebemenší důvod proč hrát GTA3, ovšem důvodů proč hrát Mafii je bezpočet. Tato hra narozdil od GTA nemá následovníka v podobě kvalitnějšího titulu a zůstává vysoko nad jakoukoliv hrou ve svém žánru. Přesto přezevšechno nemohu hodnotit 100 procenty, protože vím, věřím a doufám, že může přijít následovník, který nám všem dokáže opět vytřít zrak. Je mou světlou nadějí, že jím bude Mafia 2. A pokud se pletu, rád hře změním hodnocení na absolutní :).

EDIT 2.3.2011: Jak jsem slíbil, tak učiním. Mafia 2 nebyla špatná hra, v mnoha ohledech byla dospělejší a dokonce i zábavnější než její předchůdce. Přes časový odstup ale neshledávám pokračování této legendy za lepší, nebo snad hodnotnější. Takže milá Mafie, tady je slíbených 100%.

Pro: grafika, příběh, dabing, soundtrack, hratelnost, architektura, variabilní mise, vozový park, solidní obtížnost, ATMOSFÉRA

Proti: nic, co by v kontextu s klady stálo za řeč

+66

Doom 3

RNDr. Gunár PavelRNDr. Gunár Pavel
Dohráno
  • PC 70
Ten kdo tvrdí, že Doom3 je odpad je ignorant.
Ten kdo tvrdí, že Doom3 prohrál souboj s Half-life2 nepochopil o čem hra je.
Ten kdo hodnotí Doom3 sty pr%centy a nemá výhrady, tak ten toho ke štěstí zřejmě moc nepotřebuje.

Jaký tedy Doom s pořadovým číslem 3 je? Původní Doom je pořádný obchodní brand, jedna z prvních her spousty hráčů a už jen to jméno vyvolává u mnohých posvátnou hrůzu, což ovlivňuje hodnocení dílu 3.

Dooma 3 i s datadiskem jsem hrál už před třemi roky a dodneška si s ním nevím úplně rady. Přitom Carmack&company si se hrou dali opravdu práci, rozhodně se nesnažili lacině využít značky jako řada remaků slavných legend po roce 2000. O to smutnější je, že je Doom3 jenom dobrá střílečka a ne skvělá..a už vůbec ne výtečná.

Německy popsaná, velká a papírová krabice hry hrdě hlásající, že se jedná o "US uncut version" a s diskem ve vlastní krabičce vklíněné do kartonového držáku na mne mocně říhla dechem "zlatých" 90. let.
Zbytek hry už ne, snad krom primitivních, ale zároveň funkčních fps mechanismů a UI.

Při krátkém průchodu základnou na povrchu planety, která ve svém nitru skrývá peklo, jsem i tři roky po vydání hry valil bulvy na vzhledově skvělé interiéry, kovové trubky, panely, zářivky no prostě vše, neuniklo mi ani drobné kameo Doomu1-2 v podobě hratelné automatové hry "Super Turbo Turkey Puncher" Zprávy z Marsu, PDA, displaye které jste mohli ovládat pomocí interaktivní Windows šipky, to vše byly inovace, za které jistě někdo v id musel dlouze a usilovně lobovat, přehlédnu-li zbytek hry, a již zmíněných mechanismů, které často působí konzervativně Dosovsky.

Proč se i v budoucnosti brokovnice nabíjí po jednom broku a proč mohu svítit anebo střílet, ale ne obojí najednou?? Otázek by bylo tolik, ale vrchní belzebub vám na ně nemá čas odpovídat, protože vám pod hlaveň nestačí posílat další a další démony, které se krátce po začátku hry vyrojí.
První co mne trklo jak roh čerta Trepifajksla byla slaboučká UI, budiž zombie jsou blbé a pomalé od přirody, ale od Impa, či Archvilla jsem čekal něco víc, než opakování jednoho vzorce chování.. Počty naštěstí záhy začnou dohánět nedostatky v IQ a tak se nezačnete nudit hned v druhém levelu ale až přibližně kousek za polovinou hry, kdy zjistíte, že vás prostě rohatí nepřekvapí už ani tou lekačkou, které jsou zpočátku hry opravdu působivé a nepředvídatelné.

Nudný leveldesign je právě tak jednoduchý, abyste nezabloudili vy, ani obludky a nic nepomůže, že se ovládací panely, obklady stěn, a různá blikátka často a ráda mění. Už začnete nervózně vyhlížet konec - počítáte s ním, protože noví nepřátelé nepřibývají a jste ověšeni zbraněmi tak, že by to neutáhl ani dr. Livingstone v tropické helmě a jeho nosiči.

Ale konec nepřichází a hratelnost je uměle natahována, tuhle se projedete vláčkem, tuhle se podíváte na pár chvil "ven" s tím, že exteriéry jsou někdy pomalu menší než interiéry a navíc máte časový limit pro pobyt venku, kvůli nedostatku kyslíku, při groteskně malé výdrži bomb.

Pak to ale přijde - PEKLO. A to v době kdy už je vidět že si autoři nevěděli designově rady - v jedné místnosti je stěna a podlaha olepena slizem, ale dál se v tom nepokračuje, v další chodbě je vidět do pekla apod. Když už se do Pekla konečně dostanete, tak hratelnost se sice nezmění, ale aspoň to je to správné pokoukání a umělecký zážitek, jak z obrazů Hieronyma Bosche.

To že jste po 98% času sám ani nemusím říkat, k dobrému hororu to asi patří, ale ty předskriptované smrti mě už vážně neba. Alespoň že technika nezklame a čilý robotek vám občas posvítí na cestu a ušetří nějaký ten náboj.

Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že jsem se u Dooma nudil. To čučení do PDA, ten spěch do přetlakové komory - zpět do základny, abyste se neudusili - přestože se dovnitř vůbec netěšíte, věda, že se tam na vás chystá nějaká levota... Ten ječivý krevní vortex...

Zvláští, že si pamatuji tyhlety marginálie víc, než samotného Lucifera. Do Doomu3 bylo vloženo tolik úsilí a přesto Doom nefunguje jako hra ještě dřív, než přestane kvůli natahování gameplaye o další a další chodby fungovat jako horror. Střílení dobré, ale od id jsem čekal přecejenom trochu víc.

Pro: Legenda 90. let se vrátila v plné síle...

Proti: ...i když ne v takové podobě, jak by si mnozí přáli.

+66 +69 −3

The Witcher

SaySay
Dohráno
  • PC 95
O jednom z mála hodnotných RPG za poslední roky...

• Witcher je maratón na dlouhou trať, při které hráč přežvýkává dobře využitý potenciál originálního námětu (pane Sapkowski, díky) s funkčními herními mechanismy a celým virtuálním světem.
• Grafická a vizuální stránka hry. Je vidět, že se na tvorbě podílel někdo, kdo zná slovanské kořeny (4. akt považuji za vrchol), grafické cítění (celý herní svět působí uceleně) a smysl pro barevnost.
• Lokace jsou dobře designované a taky z nich vyždímali co se dalo. Hráč po skončení hry bude znát některé lokace jak své boty. Dungeony ale nejsou ani dlouhé, ani krátké.
• Denní režim se odráží jak po stránce grafické (osvětlení jak interiérů, tak exteriérů a načítajících obrazovek), tak po stránce dějové. NPC ve městě žijí, mají své domy a postele, místa na práci přes den, na popíjení po večerech... Ze všech RPG co mi pod rukama prošly, má právě Witcher nejblíže k fungujícímu sociálnímu systému.
• S tím také souvisí nutnost hledat úkoly v různou denní dobu. Nepozorní hráči můžou přijít a docela zajímavé questy.
• Počasí se mění a dokonce ovlivňuje chování NPC!
• NPC obchodníci. Každý prodává/kupuje/specializuje se na něco jiného a opět to funguje. Každý ví, co kam jít, když najde runu, nebo nějakou ingredienci či šperk.
• Svět se taky snaží být co nejméně idealizovaný (je, já vím), tzn. o vulgarismy není nouze. Stejně tak jako sex v podobě kartiček s obrázky polonahých žen.
• Dabing je syrový. Při prvním hraní ze začátku jsem nechal český dabing. Protože mi ale (nečekaně) nesedl, sáhnul jsem po originále - polský. A protože je to můj mateřský jazyk, neméně jsem byl překvapen. Geralt dostal nový, autentičtější hlas, jeho sarkastické odpovědi a poznámky měšťanů mě nesčetněkrát rozesmály a některé věci mi najednou začaly dávat smysl.
• Geralt z Rivie, hlavní postava má charakter. A to dnes o moc herních hrdinech říct nejde. Odpovědi jsou originální, vtipné, žádné černo-bílé rádoby "epic" hlášky typu ,,Zabil jsem největšího draka, poklekni přede mnou" ale spíš něco na způsob ,,Kdyby ve Wyzimě vedle špitálu byla léčebna, ochotně bych tě tam doprovodil." což se v některých situacích tak trefně hodilo, že jsem padal ze židle.
• Dialogy jsou velice slušně napsané. Teď nemyslím množství nadávek, které mimochodem vůbec nepřekáží, ale vztahy a vývoj podle toho, co se rozhodnu odpověďět má následky, které nelze hned poznat. A to nabízí znovuhratlenost. Nutno dodat, že ne vždy, když se něco zdá růžově, tak to tak je. Odmítnutí může mít své výhody. (* rozhodní lze také importovat do pokračování příběhu).
• Zápletky jsou originální, minimálně opakující se, promyšlené a záživné... Důležitý hnací motor RPG zpracovaný na jedničku.
• Opilost. V kolika hrách se můžeš pobavit u dialogů a počínání motajícího se hrdiny? Moc jich není.
• Zaklínač, jehož povoláním je zabíjení příšer. Zřejmě heslo vývojářů. Protože variabilita monster je obrovská. A to dnes mnoha RPG chybí. Jejich výskyt, chování, slabosti a přednosti... To všechno tu je a bestiář nabízí po sebrání informací takový návod, jak je nejjednodušeji udolat. A ono to opravdu funguje.
• Na to navazuje nutnost přípravy. A to v podobě asi nejlépe zpracovaného alchymistického systému jaký v hrách znám.
• Hudba. Dodává neskutečnou atmosféru. Ačkoliv není živě dělaná, zní výborně. V bitvě dokáže rozproudit krev, při procházkách za měsíčku zase nabízí neohrávající se doprovod. Zvuky lze také zařadit mezi přednosti.
• Minihry. Popravdě kostky tu jsou jedinou minihrou, kterou mě bavilo hrát, až jsem obehrál samotného krále a oškubal jeho pokladnici o 3200 zlatých!
• Animace. Ty bych zde chtěl vyzdvihnout. A to zejména v soubojích. Není se také čemu divit, když jim k tomu pomáhal mistr světa ve středověkém šermu.

∙ Kamera. Tento engine tím trpí už od narození. Buď je to nepohodlné klikání myší, nebo celkem krkolomné točení a štelování obrazu při pohledu pře rameno.
∙ Souboje. Ano, jsou originální, záživné (mě bavily velice) a přesto žádný hack'n'slash, ale občas nastaly situace, kde to bylo o štěstí. Zejména při přechodech cut-scéna - nová lokace - hromada monster. Někdy se také stalo, že se combo z ničeho nic přerušilo, nebo prostě nešlo udělat, nebo se našla místa, kde monstra vůbec neútočila... Někdy hráč prostě hledal či zneužíval nedostatky v AI.
∙ Hru jsem dohrál dvakrát. Poprvé na normální obtížnost, kde jsem zdaleka nebyl nucen využívat veškerý potenciál ukrytý v alchymii a napodruhé hned s módem Full Combat Rebalance na nejtěžší obtížnost, kde se hra stala opravdu výzvou - DOPORUČUJI! Nutno dodat, že autor (Flash) se díky tomuto módu dostal do CD Projekt RED a spolupracoval na Enhanced Edition Witchera 2. (zde).
∙ Volně visící meče jsem raději nechal Scabbard Mod schovat do povedených pochev (zde).
∙ Geralta jsem oblékl do tmavšího a detailnějšího brnění (zde).
∙ Některá hlavní NPC graficky vylepšuje hi-res texture mód (zde).
∙ Hi-res textury objektů (zde).
∙ V kameře přes rameno jde přiblížit až do FPS pohledu (zde).
∙ Fix mód pro vykreslování textur ve vysokém rozlišení (zde).
∙ Hi-res textura měsíce (zde).

◦ Jedná se především o technické stránky. Načítající obrazovky se objevovaly tak nějak nepředvídatelně (QS/QL, mezi lokacemi), někdy se prostě zastavilo načítání v půlce. A že toho načítání je.
◦ Meč Geralt vracel na záda v naprosto nejméně vhodných chvílích.
◦ Jestli některé souboje s mečem byly o štěstí, tak pěstní souboje ovládal sám počítač. Děsné. Ale ke zbušení Zdeňka jsem se nakonec nějak dopracoval.
◦ Stabilita hry pofidérní. Byly situace, kdy jsem hře vůbec nevěřil, že mě přenese dál. Např. stará Wyzima.
◦ Nutnost mazat staré savy, protože jinak se seznam uložených pozic načítal nehorázně dlouho a ještě nehorázněji zabíraly savy místo na HDD (v konečných fázích hry zabíral jeden save 20MB).

Galerie screenshotů (1800p, FPS camera, custom FoV, panorama, SweetFX)

Statistiky druhého dohrání: 43 level, nejtěžší obtížnost s FCR, okolo 90 hodin, splněny (snad) všechny nekrycí se questy, (Abigail zachráněna, Triss jako životní láska, Berengar ušetřen, Adda odčarována, zachoval jsem podruhé a úmyslně Geraltovu neutrálnost), legenda kostek a pěstních soubojů a posbírány veškeré kartičky vyjma jedné.

Hodnocení:
[chybný odkaz na hru] (1.4) | 85%
The Witcher (v1.5) | 95%
The Witcher: EE (v1.5) - Full Combat Rebalance Mod (v1.3) | 100%

Pro: Ucelený svět s fungujícími mechanismy | Alchymie | Příběh | Atmosféra

Proti: Technické stránky | Vracení taseného meče na záda v nejméně potřebných situacích

+66 +67 −1

BioShock

CrashCrash
Dohráno
  • PC 85
Pokud se vám bude zdát, že citované úryvky pocházejí z vašeho vlastního komentáře, tak podobnost je čistě záměrná...

Už je to více než dva týdny co jsem Bioshock dohrál a hlavou se mi celou tu dobu honí otázka, zda psát komentář, když už tu čtyři desítky jiných komentářů jsou. Můžu k tomu říct ještě něco nového? Myslím si, že ne, ale přesto ani po dvou týdnech mě to úplně v klidu nenechává. Důvodem je právě těch 39 předchozích komentářů, které jsou mnohdy tak naprosto rozdílné, jako by ti dotyční hráli úplně jinou hru. A možná vlastně hráli...

První zásadní rozpor, kterého jsem si při čtení komentářů všiml, je obtížnost. Dočítám se, že hra má nulovou obtížnost díky "nesmrtelnosti" ale i to, že obtížnost je náročná. Co na to já? Obě strany mají pravdu. Pokud bych totiž nevypnul oživovací komory pochybuji, že bych u Bioshocku vydržel do konce, hry bez výzvy mi dlouho nevydrží. Takhle jsem ovšem svůj první souboj s Velkým Taťkou dal asi až na šestý pokus, a říkal si, že jestli to takhle půjde dál, tak to možná taky nedohraji, tentokrát ale úplně z opačného důvodu. Bohužel pokud se nepletu, tak možnost vypnutí komor nabídl až patch. Někdy je opravdu vhodné hrát hry s časovým odstupem. Nicméně místo toho, aby hra pro mě měla z hlediska obtížnosti mírně vzestupnou tendenci, kterou bych kompenzoval upgradem zbraní a plazmidů, tak se mi zdálo že ta tendence je mírně klesající, což potvrdil i závěrečný souboj, který jsem si schválně několikrát zopakoval a ani jednou neprohrál...

Příběh je, zdá se, další velmi rozporuplnou složkou hry. Sami si můžete zde na jedné straně přečíst, že je to dementní slátanina, resp. že lepší příběh v akční hře nezažijete. Netvrdím, že jsem se nad několika věcmi nepozastavil... Proč sakra skoro na slovo poslouchám někoho, kdo se mi ozval ve vysílačce, a koho jsem v životě neviděl? Ale ono se nakonec vysvětlení objevilo, samozřejmě můžeme debatovat o tom, nakolik je důvěryhodné, ale já ho s trochou fantazie beru. Proč si skoro každý z obyvatel zaznamenával své i tajné myšlenky na nějaký magneťák? Není to kravina? A proč i dnes si spousta lidí píše deníčky, kam si často zaznamenává věci, které by otevřeně nepřiznali? A dokonce bych řekl, že právě sorta lidí, kteří se sešli v Rapture, má k tomuto větší sklony, než "normální" populace. No a není mnohem pohodlnější si deník zaznamenávat pomocí magnetofonu, který umí nahrávat myšlenky, než něco psát rukou někam na papír? V tu chvíli mi "magneťáky" přišly jako naprosto v pohodě. Nicméně nemohu zapřít, že pár věcí se mi přeci jen zdálo přitažené za vlasy a sám pro sebe jsem uspokojivé vysvětlení pro ně nenašel. Proto mě příběh neoslnil, neuchvátil a nenechal mě zírat na monitor s otevřenou hubou, jen se mi prostě a obyčejně líbil...

Podmořské město Rapture je pro někoho famózní záležitost v art deco stylu pro jiného těžko uvěřitelný disneyland. Někdo byl uchvácen od první minuty, jiný celou dobu čekal na wow efekt, který se nedostavil. U tak subjektivní záležitosti se těžko můžeme přít, proti gustu žádný dišputát. Mě Rapture nutilo se často zastavovat, rozhlížet se, prohlížet exteriéry i interiéry a přemýšlet o tom, co se tu asi tak dělo a jaké to tu bylo. Rapture mi neustále dávalo dostatek podnětů pro to, abych nechal dál pracovat mou vlastní fantazii. A za to ho musím jednoznačně pochválit.

Možná i právě proto mi průchod hrou trval něco kolem 40 hodin. A nebo právě proto, že jsem se tou hrou loudal mě to tak bavilo? Nevím zda bylo dříve vejce nebo slepice. Ale vím, že naprosto nechápu, jak někdo může Rapture proběhnout za 13 hodin. Proletět Bioshock takovou rychlostí bych parafrázoval asi tak, jako objednat si čtvrt kilový steak z argentinského býka, pak ho rozkrojit napůl, oba ty kusy si narvat do huby a najednou spolknout. Očividně by dotyčnému člověku nebylo dobře, za prvé by měl natrženou hubu, čelist vyvrácenou z pantů, a dva dny by ho bolel žaludek a pokud by se neudávil, tak by nejspíš všude prohlašoval, že to byl jeho nejhorší zážitek v životě. Zatímco my, co si to umíme vychutnat, to považujeme za delikatesu. A tak nějak je to i s Bioshockem. Parádně jsem si ho užil!

Pro: Prostředí města Rapture, Příběh jako celek, Možnost si vyhrát se zbraněmi a plasmidy

Proti: Závěrečný souboj, Klesající obtížnost, Drobné nelogičnosti v příběhu, Stereotypní hackování

+66 +68 −2

Doom

leebighleebigh
Dohráno
  • PC 85
Nový, znovuzrozený Doom po dlouholetém očekávání přistál na pultech prodejen a ve složkách elektronických distribučních kanálů. Po mnohahodinovém stahování (k čemu jsou vlastně instalační média, když obsahují jenom 10 GB dat z celkových 55 GB ?) jsem mohl vyvolat zátěžový test mého takřka dva roky starého herního stroje. Přiznám se, že z diskusí ještě před vydáním jsem měl trošku obavy, aby se mojí mašince nezavařily větráčky grafické karty a hlavně, aby Doom běžel plynule. Naštěstí mé obavy byly liché a nový reboot Doomu šlapal až na drobné problémy velice uspokojivě i v HD rozlišení. Je vidět, že i přes odchod technologického guru Johna Carmacka pánové v id Softu programovat nezapomněli.

Hlavním a marketingově zdůrazňovaným trhákem měl být návrat ke kořenům a klasickým elementům prvních Doomů. Vyvstává tedy otázka - navazuje Doom, ročník 2016, na prémiové ročníky 1993 a 1994? Nikoliv. Letošní Doom je aktuální a moderní 3D akcí, která pouze vyzobala universum a mnohé oceňované prvky svých starších vzorů a v ryze aktuálním grafickém provedení nabízí brutální a rychlou akci v současném herním stylu. A ačkoliv jako fanoušek originálů přiznávám, že se jim nic nevyrovná, nemá smysl oplakávat staré modly a časy minulé. Reboot Doomu se zkrátka povedl a Doom Marine se vrací ve výborné formě.

Doom se s ničím nemaže. Bez okolků strháváte okovy, seskakujete z pitevního stolu, zmasakrujete pár zombíků. Nasazujete kultovní brnění a přilbici a vrháte se do akce. Příběh je naštěstí prostý zdržujících dlouhých videosekvencí, neruší a je stylově integrován do hry a podáván prostřednictvím holografických záznamů. Akce jakožto samozřejmý dominující prvek má neskutečnou dynamiku, nepřátelé nejsou dávkováni pomalu a postupně, ale po dosažení klíčového bodu se začnou spawnovat v dané oblasti a Doom se tak v podstatě zvrhává v arénovou řežbu. Dále vás hra nepustí, až dokud nevyčistíte posledního mutanta.

Doom se nebojí brutality a nejenže nepřátele likvidujete za efektních spršek krve a masa, mechanika hry po vás přímo vyžaduje brutální dorážení protivníků - podobné jako fatality v Brutal Doomu. A ani nepotřebujete berserk. Popravy nepřátel za stylové animace rozličných způsobů smrti vám totiž doplňují ztracené zdraví, a tak dříve nebo později je rádi využijete v hektické řeži. Na rozdíl od Brutal Doomu jsou tyto exekuce velice dobře technicky zvládnuté.

Kolekce zbraní odpovídá svým vzorům z původních Doomů. Novinkami jsou gauss kanón a heavy assault rifle, nahrazující rotační kulomet, jenž se nám do rukou dostane až v pozdějších fázích hry. Mým nejmilejším mazlíčkem se stala samozřejmě dvouhlavňová brokovnice, ale v průběhu akce jsem průběžně využíval většinu zbraní, podle situace, vývoje na bojišti a dostupné munice. Trochu jsem byl zklamán systémem použitím motorové pily, která je sice ultimátní zbraní, ale je omezena množstvím benzínu. Nehrozí tak bohužel nekonečné porcování enemáků dle libosti. Jako bonus za ultimátní naporcování protivníka získáte doplnění munice. Musíte tak bohužel přistoupit na stanovená pravidla tvůrců, což hráče trochu omezuje v rozletu.

Masakrům je přizpůsoben design úrovní. Tam, kde očekáváme bojovou scénu, úroveň nabude do prostoru a je jasné, co nás čeká. Bohužel více než ve světě Doomu jsem si připadal jako ve hře Quake III Arena či Quake Live. Bojiště jsou vybaveny různými sloupky, sokly, vyvýšenými body, strategicky umístěnými power upy a hlavně, k úspěšnému boji je vyžadováno skákání, na což jsem si musel delší dobu zvykat. Doom Marine se totiž v předchozích titulech id Softu držel při zemi a zběsilé hopsání po plošinkách mu příliš nesedí. Obtížnost se podařila adekvátně vyladit, hra je výzvou a mnohé souboje jsem musel několikrát opakovat, ale vše se dá zvládnout. Nelze sice manuálně ukládat, ale systém check pointů byl nastaven docela slušně.

Level design přináší komplexní a mnohdy prostorově složité mapy, je třeba mít dobrou představivost, abyste pochopili prostorové zákonitosti levelů a prozkoumali co nejvíce secretů. Trochu jsem prskal zejména u mapy Argent Tower, jež byla zaměřena zejména na pohyb ve výškách. Již když jsem sebral speciální boty umožňující double jump, bylo mi jasné že bude následovat lekce hopsání, což se mi beze zbytku potvrdilo. Pohyb po mostě mi dokonce upomínal hry s Batmanem, a namísto přeskoků přes plošinky by se lépe hodilo Batmanovo lanko. Následovalo pojíždění výtahy a luštění záhady věže, což byla docela nuda. Naštěstí se podobné excesy již neopakují a tento level je výjimkou, ve zbytku hry mi level design vyhovoval a zapadal do světa Doomu.

Velmi pěkně jsou zpracováni naši nepřátelé, a to nejen graficky, ale oproti klasice jsem byl pozitivně překvapen jejich reálným chováním. Klasičtí spritoví pajduláčci jsou oproti modernizovaným mutantům jen neškodnými terči na střelnici. Impové živě poskakují všude možně, vojáci i ostatní protivníci jsou daleko rychlejší, a dokonce i těžkopádný mancubus k mému překvapení za mnou vyskočil na sloupek. Revenanti dokonce přilétají na jet packu. Bossové taky stojí za to a hlavně cyberdémon i spider mastermind se tuze bránili své likvidaci. Zejména finální pavoučí souboj velmi napínal nervy a mou trpělivost. Zbylé duo supermutantů zas tak velké potíže nečinilo a podařilo se mi je pokořit na první sezení. Škoda jen, že originálu nezůstala věrná síla protivníků. Zejména prasata jsou předimenzovaná a stala se pro mě jedním z nejobávanějších nepřátel a neváhal jsem proti nim používat rakety, protože jejich tělesná schránka vydrží opravdu hodně.

Kromě akční složky nám hra nabízí spoustu dalších aktivit a kratochvíli. Průzkum úrovní, hledání nezbytných secretů a sběratelských figurek, upgrady zbraní, které umožňují si je přizpůsobit tak, aby vyhovovaly vašemu hernímu stylu. Vylepšení vašeho brnění, stejně tak jako minihry, ve kterých po vstupu do portálu musíte často v šibeničním časovém limitu splnit zadaný úkol. Díky nim získáváte runy dodávající vaší postavě nové schopnosti a vylepšení. A fanoušky klasiky potěší pečlivě skryté klasické levely, které si po ukončení kampaně můžete rozehrát. Podařilo se mi najít zatím jenom jeden a věřte, s novými atributy nepřátel byl docela tuhý.

Při hře jsem se neubránil občasným pádům hry, což je patrně dáno mým slabším hardwarem, občas na začátku úrovně se projevilo výrazné zpomalení frameratu, ale žádné zásadní problémy jsem nezaznamenal. Zamrzela jen občasná nemožnost zastřelit vznášející se kakodémony čekající na glory kill, ovšem na nedostupných místech, což vyústilo v jejich opětovné oživení, ale nevím, jestli je to bug či přirozená vlastnost hry. V mnohých úrovních se nedá vrátit z určitého bodu zpět, což zamrzí zejména hledače secretů. Ale to jsou jen drobné vady na vytříbené kráse.

Nová reinkarnace Doomu se povedla a originálu nedělá ostudu. Nabízí dlouhou herní dobu, potěší jak mladé perspektivní hráče, tak i ty starší fanoušky původních verzí Doomu. Jeden průchod hrou určitě nestačí a mnoho tajných míst přímo vybízí k opětovné hře.

Komentář se věnuje single player kampani, multiplayer jsem netestoval.
+66 +67 −1

A Plague Tale: Innocence

FritolFritol
Dohráno
  • PC 90
Pokud bych to chtěl zkrátit, tak jednoduše řeknu, že Plague Tale je takové historické The Last of Us. Vážně. Pokud se vám tahle hra líbila, tak s výletem do Francie 14. století budete nejspíše nadmíru spokojeni. Ovšem trochu to rozeberu a hned zpočátku se omlouvám, že dílo od vývojářů z Naughty Dog budu používat opakovaně jako srovnání. Podobnější hra mě totiž nenapadá.

A v čem že si jsou podobné? No... ve všem. Téměř. Samotná struktura hratelnosti je nejspíše nejvýraznějším prvkem. Plague Tale totiž není pouhou stealth záležitostí, ale k mému překvapení jde také hrát dosti akčním stylem. Jistě, pravděpodobnost, že dospělého chlapa na místě zabije rána kamínkem z praku, je nízká, ovšem herně to funguje dobře a vůbec bych se nedivil, kdyby prak teď začal hromadně nahrazovat populární luk. Tyhle stealth/akční pasáže se pak nepravidelně střídají s průzkumem prostředí, sbíráním materiálů a rozmluvou s vašimi parťáky či malým bráškou. A pamatujete, jak Joel neustále tahal nějaké kontejnery? Amicia má bedny na kolečkách podobně v oblibě. Hádankám ale nelze upřít jistý nápad a proměnlivost, tudíž rozhodně nenudí. A stejně je na tom i akce, která díky získaným alchymistickým schopnostem a dějovým zvratům prochází neustálou proměnou. Stereotyp tak není to, čeho byste se zde měli obávat.

Příběh pak sleduje velkou ségru ochraňující malého bratra, který je svým způsobem výjimečný a pro inkvizici má obrovskou hodnotu. A tak jsou tihle dva na cestě za lepšími zítřky, potkávají různé lidi a upevňují svůj vztah. Vidíte tu podobnost? Nečekejte od Huga další Ellie nebo dokonce Clementine z Walking Dead. Je to pětileté dítě a taky se tak chová. Kvákání žabiček, poletující motýli nebo krmení prasátka. Zdroje radosti uprostřed zoufalství. I jakožto bezdětný člověk s klidným srdcem přiznávám, že jsem měl místy slzy v očích a to čistě z Hugovy reakce na danou situaci. Zdejší svět zahlcený krysami a hrůzami inkvizice dokáže být totiž krutý nad očekávání. Dvojici pak v průběhu hry dělají společnost i další postavy, které sice přímo nepřilnou k srdci, ale rozhodně jsou kvalitně napsané a starají se jak o dramatické, tak i o odlehčující momenty.

Nemůžu ale hře odpustit pár drobností. Tou první je linearita. Nechápejte mě špatně, miluju lineární příběhovky a Plague Tale rozhodně není jen přímý tunel. Jednotlivé lokace bývají mnohdy otevřené tak akorát, aby šlo promyslet taktiku a často zvolit několik různých způsobů jak se dostat do cíle. Problém ale nastává v případě, kdy vyberete příběhovou cestu a nemáte možnost se vrátit. Hra nabízí spoustu detailů a situací, které se spustí jen v případě, že projdete kolem určitého bodu, tudíž pak zamrzí, že jste něco minuli jen kvůli nezvratitelné cutscéně nebo zavřeným dveřím. Stejně tak se lehce míjí collectibles, což zas úplně nezamrzí, ovšem koukat na Huga, jak dává květiny do vlasů své sestřičce s pár hezkými slovy k tomu, je rozhodně příjemným zpestřením.

To vše je ale spíše nepodstatnou vadou na kráse a samotnou hratelnost a požitek to nijak zvlášť neovlivňuje. Co ale sráží hru trochu dolů, je samotné zakončení spojené s krysami. Krysy samy o sobě fungují dost dobře a jsou využity často kreativním způsobem, což umocňuje i závěrečná schopnost, o niž se nebudu rozepisovat kvůli spoilerům. Faktem ale je, že konec překvapí a to jak v dobrém, tak špatném. Špatná je náhlá změna, kdy se začnou vyskytovat boss fighty, hra nabere na akci a celkově mi závěr přišel trochu přehnaný vzhledem ke komornímu pojetí zbytku. Netvrdím ale nutně, že je to nudné nebo přímo špatné, to ne. Jen se to příliš nehodí.

S audiovizuálem pak hra rozhodně nezaostává. Grafika je opravdu špica, tvůrci si vyhráli hlavně se světly, které hrají i značnou roli v samotné hratelnosti, ale celkem dobře se jim daří udržovat pochmurnou atmosféru podpořenou podzimem a následujícím přechodem do zimy. Malinkou výtku možná budou mít třeba rozmlsaní hráči staršího Hellblade, protože úroveň detailů a mimiky postav zde na takové výši bohužel není. Jestli ale rádi típáte screenshoty, s Plague Tale budete mít žně. Olivier Deriviere se pak postaral i o krásný hudební doprovod. Že je to skladatel vysokých kvalit dokázal již několikrát, ale tohle se mu nadmíru povedlo. Krásně se to poslouchá i mimo hru, tudíž vřele doporučuji. V tomhle ohledu tak nejvíce pokulhává anglický dabing a nebál bych se ho označit za vyloženě špatný. Naštěstí šetrné řešení přichází v podobě dabingu francouzského. Ten je naopak výborný a dost možná i původní.

Jsem si docela jistý, že Plague Tale i přes své pozitivní ohlasy tak trochu zapadne. Vydat lineární příběhovou akci v době open worldů a metroidvanií rozhodně nebyla sázka na jistotu, ale ujišťuji vás, že i přes nižší cenovku, menšího vydavatele a téměř neznámý vývojářský tým, jde o hru áčkových kvalit a může se s klidem rovnat singleplayerovým velikánům jako jsou exkluzivity od Sony.
+66 +67 −1

Warcraft III: Reforged

ClorkyClorky
  • PC 0
Původně jsem nechtěl, ale budiž. Tady je můj diskuzní post poupraven do čtenářsky snesitelnější podoby.

Ne, není to jen póza nebo pomsta Blizzardu. Jde o skutečně mou zkušenost z této hry. Reforged jsem hrál hodinu -> refund.

S vydáním této hry Blizzardi rozbili úplně všechno, co fungovalo 18 let a řešením, podle všeho, je implementace všech řešení fungujících z jedné čtvrtiny. Mnohdy ani to ne.

Začnu tím, co se mě přímo týká - hraju customky a jsem členem klanu. Už tak deset let.

Mnoho custom map je rozbitých a vyžadují "opravy" tvůrců těchto map, vzhledem k jejich povaze. Tyhle mapy jsou mnohdy staré třeba deset let a autoři jsou už mnohdy retired. Kdyby Blizzard chtěl, mohl by s tím něco udělat. Místo toho s příchodem Reforged upravuje EULA s tím, že tvořené mapy jsou nyní jejich vlastnictvím. Samozřejmě ještě před příchodem Reforged - aktualizace koncem předminulého a průběhem minulého roku hru taky dost rozbily.

Nefunkční klany. Znám lidi z W3 řadu let, nemám na ně žádný kontakt. Klany v release day zrušeny, nemám jak se s kýmkoliv z kamarádů spojit. Za nick na Bnetu se idiotsky přidává nějaké číslo, jak kdyby to byl Discord, třeba Clorky#4564. Co to kurva je? Jak si mám přidat kámoše, kterého znám leda podle nicku. Zkouším /f add, nefunguje. Zkouším rozkliknout friend list ohavného UI, kde se mi mísí vyblitá směs textu chatu, pozadí a lobby customky, ve kterém aktuálně jsem. Zkouším napsat kamarádovo jméno do lišty pro přidávání přátel.
Nefunguje to, neznám jeho číslo (#xxxx), takže až se možná někdy najdem někde v lobby mapy, kterou oba hrajem, tak to teprve půjde. :-)

Slibovaný cross-platform a cross-realm online play? Ne. Ani jedno.

Místo cross-realm si musíš před zapnutím hry navolit lokaci (Evropa, Asie, Amerika). Tímto Blizzard rozděluje komunitu na realmy/lokace a výsledkem je menší množství hráčů jak ladderu, tak custom her -> nižší kvalita hry -> méně zábavy.

Cross-platform? Píču. Místo toho, aby nechali classic Warcraft tak jak je, splácali Reforged i Classic do jednoho launcheru. Výsledkem tohoto počinu je to, že i když Reforged nemáš ale máš Classic, tak po zapnutí classicu se ti začne stahovat skoro 30GB update, který obsahuje herní data Reforged, které jsou pro classic hráče zamknuté (týká se to, pokud vím, pouze grafických nastavení).

TOTO ZNAMENÁ, ŽE PŮVODNÍ HRA JE MRTVÁ. VŠICHNI JSOU NUCENI POUŽÍVAT NOVÝ (ROZBITÝ) LAUNCHER!!!

Cross-platform si všichni hráči představovali tak, že nezávisle na hráčích hrajících Reforged si můžeš zapnout Warcraft tak, jak ho znáš a hrát zároveň s lidmi z Reforged. To by ale asi stáhlo moc peněz, tak na to jebem a radši to uděláme takhle kokotsky a ty hry spojíme.

K tomu UI. Je to pomalé, debilní, hloupé.
Všechno se nějak překrývá, nevíš vůbec, co se děje. Prostě mess jako prase. Třešničkou na dortu je profanity filter v základu zapnutý. To určitě znáš, typicky chceš napsat "fuck" ale místo toho to vypadá takhle: "@#^!".

Vypnutí tohoto nastavení má účinek do té doby, dokud nevypneš a nezapneš hru, kdy je profanity filter opět zapnutý (ale ne v nastavení, tam je furt off, tak jak jsem ho nastavil). Místo toho to nastavení prostě nemá účinek a sprostá slova, ale i slova jako 'bong' nebo 'booty' jsou cenzurovaná. 'Booty Bay' je přímo mapa Blizzardu a nemůžeš ji založit jako customku, protože v názvu hry nelze použít slovo 'Booty'!!!

Příchodem Reforged dávám za vinu i zabití botů.
Nějaký kretén se se mnou na Redditu hádal, že je dobře, že boty zakázali, protože to je cheating a celkově prostě zlo.
Borec asi hrál moc WoWka, protože boti byli jediná věc, co tu hru drželo dlouhá léta naživu.
Jak se komunitě Blizzard odměnil? Boty zakázal, tím zakázal i cross-realm play, competitive customky, banlisty, automatický refresh her a podobně.

Spadne ti hra? Nepřipojíš se. Nemůžu do PÍČI KURVA pochopit, že vydali Reforged bez možnosti znovupřipojení do hry, když ti spadne net!!!

NEMŮŽU TO POCHOPIT. TOHLE VYŘEŠILI BOTI ZA NĚ PĚT LET ZPÁTKY!!! ZADARMO A FUNGOVALO TO!!!

Cheating ani nekomentuju. Kdokoliv si může stáhnout customku, odemknout ji prográmkem, najebat si tam cheaty které nejdou ostatními poznat a pohoda. Blizzard tohle neřeší - i když možná by měli, když si od novějška připisují customky jako své vlastnictví. Zajímalo by mě, jestli bych ty zmrdy mohl zažalovat za mapy jako Caterparty nebo Revenge of the Niggers. Když je to teď jejich a maj v té mapě fotku hitlera, porno, židy v plynu a podobné ujetiny, možná bych na tom něco vydělal.

Oukej, bylo by pár dalších věcí k customkám ale asi takhle stačí. Customky mě omrzely, tak mě napadlo, že si zahraju kampaň...

... mou nejoblíbenější kampaň vůbec.

Zapnu první misi za Lidi.
Fajn cutscéna, nostalgie ve vysoké kvalitě. Pecka.
Cutscéna končí, probíhá loading mapy, bum - DEFEAT.
Prohrál jsem aniž bych se na tu první misi podíval.
Pokud to zapnu znovu, stejný výsledek. Zkoušel jsem to třikrát.

Fajn, napadlo mě, že si postěžuju ostatním hráčům, jestli náhodou nesdílí stejnej názor, že je to prostě cashgrab a plivnutí do ksichtu všem hráčům a komunitě.
Píšu píšu, čekám na odpověď a nic. Po minutě si říkám - je tam 200 lidí, přece někdo musel napsat.

!!!!!!!!!!!!!!
CHAT... NEMÁ... AUTO-SCROLL.
!!!!!!!!!!!!!!

Ne, nedělám si prdel. Musím scrollovat chat, abych si mohl číst, co lidi píšou. Je rok 2020 a chat ti sám nescrolluje. Nevím jak na to ještě víc upozornit. Chat nemá auto-scroll.

Oukej, wutever. Ladder jsem nikdy nehrál, moc mi to nikdy nešlo - dělá mi problém micro. Ale co jsem chtěl říct je to, že chat nemá auto-scroll.

Ne, dobrý, teď vážně. Chat ale fakt nemá autoscroll.

Co jsem se ale dočetl - ladder nefunguje, spojení starého profilu s novým, kde maj borci třeba tisíc her, profilové ikonky které roky odemykali - nefunguje, borci prostě ztratili svůj progres třeba za deset let. A k tomu jim nefunguje chat, kterej nemá autoscroll. Představ si, že hraješ WoWko a Blizzard se rozhodne po deseti letech udělat wipe a smaže ti postavu, které jsi věnoval několik tisíc korun a stovky dní herního času.
STEJNÁ SITUACE, JEN JINÁ HRA, ALE NAVÍC TI NEFUNGUJE CHAT !!!!!!!!!!!!!!!!

To, že downgrade grafiky z Blizzconu neproběhl jenom u Reforged, ale i u Classicu... to je pro mě opravdu no comment. Zhoršili grafiku hry z roku 2002 (stíny a efekty kouzel). Cítím se jak v epizodě Black Mirror.
Je to tři dny a pořád tomu nemůžu uvěřit.
Už jen za tohle si zaslouží nulu, nakopat do prdele a pověsit za koule do průvanu.

Nějaká komunikace s komunitou? Nic. Silent treatment jako u No Man's Sky. Tentokrát je mi ale fakt jedno, že tu hru za tři roky opraví.
Mělo to prostě vyjít funkční. Lidi jsou ovce a hlupáci, kteří na tohle těmhle firmám skáčou.
Je to multi miliardová společnost a ne indie studio.
Jsem znechucen.
Je to plivnutí do tváře jak veteránům, tak nováčkům.
Je to hnus a minimální hodnocení je za mě naprosto na místě.
Prostě té hře nedám ani 5%. NENÍ ZA CO!!!!!!!!!!!!

Ještě jedna věc, co mě sere do nepříčetnosti - seznam custom her.

Podle všeho můžeš třídit buď podle počtu hráčů, pingu, názvu hry nebo názvu mapy.

NEMŮŽEŠ. NEFUNGUJE TO. KLIKNEŠ NA PING A ZPŘEHÁZÍ TI TO TY MAPY NÁHODNĚ, KLIKNEŠ NA POČET HRÁČŮ, OPĚT NÁHODNĚ. BLIZZARD NEUMÍ ANI IMPLEMENTOVAT ŘADÍCÍ ALGORITMUS DO SEZNAMU HER!!!!!!!!!

Prostě nic nefunguje. Nic nefunguje. Nic nefunguje. Nefunguje nastavení, nefunguje hra, nefunguje kampaň, nefungují customky, nefunguje UI, nefunguje komunikace s hráči, nefungují klany, nefunguje chat, nefunguje profanity filter, nefungují chat příkazy, nefunguje ladder, nefunguje třídění her, nefunguje nic. Ani nemluvím, že je to brutálně špatně optimalizované. Seká se to na RX580 a i5 8400 s 16GB RAM.
JAK TOMU MŮŽE NĚKDO DÁT JINÉ HODNOCENÍ, NEŽ 0? Tři dny od releasu, žádný patch, žádná komunikace ze strany vývojářů.

Místo toho abych tady trávil čas obhajováním nulového hodnocení stačí fakt mrknout třeba na tohle.

Ve hře je 16 let starý bug, který znovuobjevil TEN SAMÝ HRÁČ dva dny zpět.
Tento bug byl fixnut v roce 2003 hned následující patch. Je rok 2020.

Chat nemá auto-scroll.

Rozbili co šlo. Není co víc bych dodal.
+66 +68 −2

Fallout: New Vegas

pipboypipboy
Dohráno
  • PC 95
No, kde začít. Tak třeba malou statistikou: Dohrál jsem to za 56 hodin v hardcore módu na levelu 30, 77 objevených lokací, 52 splněných questů.


New Vegas je něco, v co jsem už pomalu ani nedoufal, totiž pokračování původních Falloutů s původní atmosférou a světem, který svou komplexností mezi dnešními RPGs vůbec nemá konkurenci. New Vegas je Fallout, ten původní, ryzí a... pořád tak docela nemůžu uvěřit, že v dnešní době zkonzolovatělých lineárních RPG něco takového vzniklo. Jeho svět je totiž obrovský, otevřený, provázaný, no prostě živý. A vypadá to jako Fallout, chová se to jako Fallout, mluví to jako Fallout a je to vtipné jako Fallout.

Jednou z věcí ,které mi vadily na FO3 (a kterou jsem si uvědomil spíš až zpětně) byl způsob, jakým se vaše jednání v jedné lokaci promítne do zbytku pustiny: žádný totiž nebyl. Většina lokací na mapě existovala, aby obsloužily jeden líbivý (a často zároveň nesmyslný) quest a bez ohledu na to, jak významně se tvářil, do ostatních lokací se to jednoduše vůbec nepromítlo. New Vegas představuje pravý opak - řada questů je rozlezlá přes několik lokací, kdejaká věc se dřív nebo později někde jinde promítne a dává to celé smysl.

Questů je.. hodně. Příběh vás provede velkou částí pouště, takže na hodně z nich celkem bez problémů narazíte během putování, což mi perfektně vyhovuje. Ale i přesto, že mapu mám posetou lokacema a 52 splněných questů ve statistikách není vůbec marné číslo (ještě když řada menších jednohubek v tom čísle asi není - při nejmenším nejsou v questlogu), určitě jsem toho ještě hodně neviděl: Pro Caesarovu legii jsem udělal jen první quest (pak už šli jen do salátu), nikdo mě nenaučil používat energozbroj, třebaže Bratrstvo jsem (poměrně pozdě) našel a jestli jsou ve hře zastoupené zbytky Enklávy netuším, ale našel jsem jejich helmu. Což mě přivádí taky k tomu, že na konci jsem pořád zdaleka nepoužíval top výbavu.

Dialogy jsou opět něco, kde Bethesda (tradičně) jednoznačně selhala a FO3 byl v podstatě plný generických nezajímavých panáků, kteří nudně odplkají to nejnutnější. New Vegas? Narvané Osobnostma. Opravdu, jestli si z FO3 vybavuju 2-3 zajímavější postavy, tady to to číslo bude platit pro každou blbou osadu. Nejmíň. Můžou za to jak perfektně napsané a typickým humorem opepřené dialogy se spoustou možností (často podmíněných skillem), tak i úžasný dabing, ale hlavně samozřejmě to, že si s nima všema někdo dal tu práci.

Zpracování světa, qeustů a postav je jednoduše prvotřídní a k unikátní atmosféře samozřejmě velkou měrou přispívá hudba, která k tomu všemu výborně sedne a když se vám oposlouchají rádia (jakože asi jo, moc písniček v repertoáru nemají), můžete si je vypnout a užívat si ambienty. Z prvních dvou dílů Falloutu. A ty ambienty tam sednou naprosto božsky, ofkoz. Z prvních dílů těží hra i tím, jak má geograficky blízko k lokacím z prvních Falloutů - snad polovina NPC je původem z NCR, a kdekdo se vám rád pochlubí, že pochází z Hubu, Shady Sands, Arroya, Rena... Taky tu na vás čeká při nejmenším jeden starý znamý a jeden potomek starého znamého. Pro nás "starší" ročníky je to jak pohlazení po duši :)

No, abych teda ukončil vychvalování, tak Fallout: New Vegas vás opravdu vrátí těch 10 let nazpět, do dob kdy Fallout díky Levelu vládnul (a jak vidíme v TOP10, dodnes vládne) česko-slovenské hráčské obci, do dob, kdy herní světy byly rozlehlé, plné možností a objevování. A k tomu navíc ten magický pocit, že se to všechno nedíváte "shora" ve 2D iso grafice, ale hezky zdola, z vlastních očí, v moderním 3D.

A tady můžu načnou kritiku grafickou stránkou věci, protože o modernosti se ve skutečnosti zrovna mluvit nedá - určitě se vám při pohledu na New Vegas neroztečou oči hrůzou, ale dnešní hry už jsou prostě někde jinde, navíc se to v náročnějších situacích i docela škube, úroveň detailů není bůhvíjaká a objekty v poušti občas skočí do obrazu absurdně blízko, atd. atd. Až na to škubání v tom osobně nevidím větší problém, ale určitě technická stránka věci zamrzí.

Největším problémem hry budou jednoznačně bugy. Nenarazil jsem na nic vyloženě gamebreaking, často stačilo quickloadnout. Nejdrastičtější moment nastal, když jsem dneska loadoval z 5 hodin staré pozice, protože se mi u jedné NPC neobjevovala možnost v dialogu a alternativní řešení questu jsem si zrušil ještě než jsem ho vůbec měl. (Nutno podtknout, že se jednalo o poměrně komplexní úsek kde se prolíná snad i 5 questů). Bugů je tu každopádně hodně, taky mi přijde, že těch obtěžujících jsem si užil až kolem Vegas a vůbec spíš až později ve hře. Nejotravnějším bugem bude asi pomatení AI, kdy po sobě místní NPC a váš doprovod začnou bezdůvodně střílet. Většinou jsou bugy ale spíš z řad úsměvných chyb v animacích typu "vojanda si píše na neviditelném psacím stroji". (Mimochodem, jestli budete někomu půjčovat ED-E, berte v potaz, že zpátky ho dostanete s prázdným inventářem).

Ad komplexní úsek - hlavní quest se ke konci začne docela ošklivě větvit a musím říct, že jsem se už pomalu ztrácel v tom, co pro koho dělám a hlavně jaké to bude mít následky. Po splnění určitých questů na vás ostatní frakce zanevřou, což mi přišlo poněkud zbytečné a nepříliš logicky podložené, prostě proti filosofii volnosti rozhodování.

No a zbytek kritiky věnuju některým dalším maličkostem: Pořád tu máme po Bethesdě zděděný nepřehledný a hlavně nekonečně hnusný interface a.k.a. Pip-Boy 3000 - Moc bych uvítal něco víc ve stylu FO1/2/Tactics - přehledné, barevné, s hezkýma obrázkama, atd. Stejně tak tu zůstalo hackování a lockpicking rozsekaný na pouhých 5 úrovní obtížnosti, což považuju za nehorázné mrhání možnostma. Poměrně zklamaný jsem byl i z perků - nepřišly mi ani moc zajímavé ani moc užitečné a většinou jsem se tak uchýlil k "nudným" extra xp nebo level zdarma.

Nově se nám tu objevují různé formy craftingu, což mi přišlo spíš zbytečné - obvykle nejde o výrobu zajímavých věcí, ingredience/součástky žerou cenné kilogramy v inventáři a všeobecně je jednodušší ty věci rovnou koupit nebo najít. Navíc to taky znamená, že svět je plný docela zbytečných krámů.

No, maličkostí ke kritizování bych našel asi ještě hodně (třeba náhodné generování obsahu truhel = brahminí steak v ledničce ve vaultu) a převážně jde o věci převzaté z FO3, ale už takhle tu mám kvanta textu, takže abych to nějak uzavřel: Fallout: New Vegas je tím, čím měl být Fallout 3. Po stránce atmosféry, komplexnosti i množství obsahu snese srovnání s Falloutem 2, staví na jeho odkazu a navrch přihazuje kompletní dabing a atraktivní perspektivu. V množství bugů Fallout 2 bohužel i bez problémů předčí, ale to autorům s potěšením odpustím, protože to, že v roce 2010 může ještě vyjít RPG podobné kvality a rozsahu, považuju za malý zázrak.

Pro: Komplexní/provázaný obří svět i questy, skvěle napsané i namluvené dialogy, výtečná hudba, čerpá z původních Falloutů

Proti: graficky zastaralé a mizerně optimalizované, pytel bugů, nějaký ten bordel zděděný po FO3

+65 +66 −1

Gothic

patologpatolog
Dohráno
  • PC 90
Gothic je vlastně takový opak série The Elder Scrolls. Neklade velký důraz na statistiky hlavního hrdiny a rozlehlost herního světa a ani zdaleka nemá takové množství vedlejších úkolů.

Zatímco však TES nabízí obrovské území bez nápadu a desítky až stovky stále stejných dungeonů, Gothic se odehrává na mnohem menším, ale o to detailněji zpracovaném prostoru. Všechna místa jsou ručně dělaná, žádný copy/paste design se nekoná a téměř na každém metru máte co zkoumat. A přitom je herní svět velmi živý a uvěřitelný a skvěle funguje. Sympatické je, že se po kolonii od začátku můžete potulovat jak se vám zlíbí, a jediné, co vám brání v přístupu do některých míst jsou příliš silní nepřátelé, kteří vás rozmáznou jednou ranou. Hráče to tak motivuje k dalšímu postupu hrou a zlepšování postavy. Zatímco na začátku pro bezejmenného hrdinu představuje i obyčejný vlk nepřekonatelnou překážku, v pozdějších fázích je smečka deseti takových vlků jen příjemnou ranní rozcvičkou.

Silnou stránkou hry je také tíživá atmosféra trestanecké těžební kolonie, kterou ještě umocňuje dobrá hudba a také zvuky. Hlavní dějová linie je lineární. Na začátku se sice můžete přidat k jednomu ze tří táborů, ale bez ohledu na to, který si zvolíte, jsou z drtivé většiny další úkoly stejné. Příběh je poměrně zajímavý a drží hráče v napětí až dokonce. Navíc se na rozdíl od mnoha jiných RPGéček drží při zemi. Vaším cílem není záchrana celého světa, snažíte se jen odstranit magickou bariéru a osvobodit tak sebe a ostatní členy kolonie.

Dojem ze hry vám můžou zkazit bugy. Kvůli jednomu mi například zmizel quest a nemohl jsem se tak přidat k jednomu z táborů. Také UI spolubojovníků není perfektní. Parťáci se občas zaseknou o nějakou překážku, nebo nejsou schopni přejít most. Naštěstí většinu úkolů plníte sami. Defaultní ovládáni není zrovna ideální a musel jsem si klávesy přenastavit.

Přes několik chyb je však Gothic výbornou a nebezpečně návykovou hrou, na jejímž základě pak vznikl ještě lepší druhý díl.

Pro: Živý svět, atmosféra, příběh, dialogy

Proti: pár bugů, UI

+65 +67 −2

Deus Ex

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 85
Už dlouho jsem nebyl na takových pochybách, jak tento komentář vlastně začít. Něco se totiž hodně změnilo. Uznávám, že tato věta nezní na začátek nejlépe, ale právě změna tu hraje roli dosti významnou, řekl bych přímo nejzásadnější.

Na DH nejsem zas tak krátkou dobu, a proto si většina z vás, kteří mě znají, v úvodu mých řádků musela všimnout něčeho, čemuž nevěřil snad opravdu vůbec nikdo, včetně mě. Ano, je to neuvěřitelné, ale tuhle dříve nenáviděnou hru, kterou jsem tolikrát rozehrával a brzy ji opakovaně tvrdě zazdil a div na ni ještě neplivl, jsem opravdu dotáhl do zdárného konce. A ta změna druhá, která doslova bije do očí? Správně, je to její hodnocení, které oproti tomu předcházejícímu podprůměrnému může nyní nabývat dojmu, že moje zdraví není tak úplně v pořádku.

Kdo by si ale myslel, že jsem hrál s kyselým výrazem a pouze s touhou jednu z nejoblíbenějších her na DH pokořit a mít ji co nejdříve z krku, toho mohu ubezpečit, že tomu tak není. Úvod hry mi sice znovu příliš nesedl, ale tentokrát jsem se napumpoval trpělivostí a jednoznačně mohu říct, že pověstné růže tentokrát přinesla a nevoněly vůbec špatně, ba přímo líbezně.

Hra už má sice léta a občasné rozplizlejší textury mi zpočátku opět trochu vadily, ale dokázal jsem je poměrně brzy naprosto ignorovat a zaměřit se na onen vyhlášený konspirační příběh, který jsem dříve z nějakých záhadných důvodů nedokázal tolik ocenit a s chutí jej vnímat. A právě to byla škoda největší, jelikož jeho vývoj, zvraty a možnosti jej svým vlastním přičiněním přímo ovlivnit, dělá z Deus Ex titul s výbornou atmosférou, kterou nemálo ovlivňuje noční doba, během níž se celá hra odehrává. Ihned za příběhem musím s několika vykřičníky vyzdvihnout hlavní postavu J. C. Dentona. Klidně si myslete, že přeháním, ale jeho považuji za jednu z nejlepších hlavních herních postav, které jsem z hlediska sympatie a vyrovnané charismatické povahy měl možnost ve hrách potkat.

Dalším velmi významným pozitivem hry jsou její možnosti procházení. Pokud totiž máte s cestou k cíli trable, je téměř jisté, že není potřeba zoufat, jelikož na vás kdesi čeká cesta další, i když je pravda, že často s různým stupněm obtížnosti.

A neduhy hry? Troufnu si říct, že se v jejich definici shodnu téměř s každým, kdo měl možnost hru alespoň jen vyzkoušet a tím je inteligence nepřátel. Ta je často doslova tragická, a to nejvíce tehdy, zvolíte-li stealth metodu postupu. Nepřátele totiž jaksi nevzrušuje, jestli se jejich parťák válí v krvi na zemi a nevzbudí u nich sebemenší dávku podezření, že se v oblasti nachází narušitel. Jelikož jsem hrál poměrně dost stealth zaměřených her, vadilo mi, že případný poplach, který svým hlučným či neopatrným postupem způsobím, po chvilce skončí a jede se dál, aniž by se narušitele někdo alespoň pár vteřin snažil hledat.

Co dodat? Čert vem těch pár neduhů, které se v průběhu hraní dají brzy s přehledem vytěsnit. Pozitiv je totiž ve hře opravdu hodně a až nyní mě začíná mrzet, že mi trvalo tak ohromně dlouho je najít. Jsou asi hry, na které prostě musí uzrát ten správný čas a teprve potom je dokážete o to víc ocenit. A to je případ mého já a Deus Ex.

Pro: hlavní postava, příběh, různorodý postup hrou, možnosti ovlivnění děje a závěru

Proti: chování protivníků, občas grafika

+65 +66 −1

Cyberpunk 2077

HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 80
Otevřený rozčarovaný dopis CDPR:

Jednou z toho možná bude zajímavá rozprávka. O tom, jak jste pět let zpátky probudili vy kulišáci jedni polští draka v podobě TW3, a to hezky bez přehnaných a předčasných fanfár, naopak jste nechali zarostlého Gerouše žít vlastním životem a průběžně postupem let budovat svou legendu, a svatokoulý Jaryn z toho hned byl tak paf, že musel napsat otevřený zamilovaný dopis se stejným adresátem. Proč měl TW3 Gwent? Protože banda zapálených pracantů si - tehdy ještě údajně dobrovolně - střihla pár přesčasů, aby jej mohli do hry pořádně zakomponovat. I rozjel se kosmetický vlak plnou párou ku namalování Vašeho portrétu jakožto silně nekorporátní korporace. A proč by taky ne, TW3 přes všechny své neduhy pořád byla naprosto zřetelná práce lásky, jejíž finanční úspěch každým krůčkem působil přinejlepším druhořadě, co se Vašich někdejších priorit týče. A nyní tu máme Cyberpunk, hru takřka exkluzivně o tom, kterak je vše korporátní hrozně moc fujky, a která každým druhým cloumem působí jako čirý korporátní produkt. A proč by taky ne, pořadí se dokonale obrátilo o stovosumdesátku, nejdřív jste vylili naprosto odporný peníze na naprosto přebytečném marketingu - apropos, casting Keanu Reevese také považuju za čistý marketing, nikoliv za nějaký umělecký směr s vizí - a pak dodali sic stále kvalitní, stále velmi zábavnou a chytlavou hru, ale také hru, ze které na mě místo práce lásky spíš řvala práce omujbožezabteměradši.

Tak třeba už jen ta skutečnost, že strukturou takmer šablonovitě kopírujete TW3. Čtyři rozdílné kategorie questů, vcelku pomalejší expení, snové/vzpomínkové sekvence se sekundární mrtě OP postavou, závodní turnaj, turnaj v pěstních soubojích, a vcelku neinteraktivní otevřený svět, kterým ale pořád může být neskonalá radost brouzdat už jen ku sledování životů těch prudce neinteraktivních NPCček. Tuto radost jsem u TW3 měl, ale víte co? Co fungovalo na výbornou pět let zpátky ve středověkém zasazení už nemusí zas tak dobře fungovat dnes v moderním sci-fi zasazení. Anebo je to jen o tom, že prostě absolutně nerozumím Vašim designerským rozhodnutím.

- Opravdu si stojíte za tím, že aktuální systém policie je lepší, než žádný?
- Nebudu se Vám tu rozepisovat o všech technických problémech, to bych délkou sekundoval Kingovu IT, ale opravdu jste tak brutálně nepodchytili QA, že i Váš ragdoll je naprosto rozbitej?
- Opravdu považujete za rozumně prioritizovanou progresivní reprezentaci to, že můžu hrát za chlapa s vagínou, ale jinak do příběhu nedáte jedinou pan/bi postavu? A opravdu si neuvědomujete, jak na palici to ve výsledku je, když postavám záleží na mém těle a hlase, ale mých genitáliích už ne? A že jakmile si někdo vytvoří mužskou postavu s ženským hlasem nebo naopak, tak je penalizujete, protože žádný románek si tím pádem nebudou schopni užít, a budou svoje potřeby nuceni vykonat exkluzivně na těch čtyřech eskortech (a teda mad props btw, dva prostituti dvě prostitutky, bez kila 3K cenový rozdíl, a všichni čtyři identické animace, dělo). Opravdu, upřímně, by nebylo lepší v tý hře radši nic takového nemít, než to tam mít na sílu v takto krátkozraké podobě?

Ale je fakt, že na romanci zas tak moc držkovat nemůžu, protože Panam je božská, její linka je legitimně fantastická, a vůbec jsem si právě s Nomády v Badlands pořádně konečně zavzpomínal na to, co mě tehdá tak solidně ukovalo k TW3. Spisovatele prostě na výplatnici máte furt echt prvotřídní, intimní scény (tím nemyslím sexuální) pořád děláte v rámci AAA mainstreamu na míle nejlíp. A opět jste kurva trefili do černýho s VA castingem a režií.

V rámci hratelnosti je Cyberpunk hrozně vanilkovej. Taková jalová nijaká střelba, jalová nijaká jízda, jalový a skrz bugy nepříčetně iritující skenování, papírově zajímavý-prakticky nezáživný hackování. A razantně neuspokojující budování postavy samozřejmě, protože to prostě muselo mít tři zádele Haliny Pawlovské perků, drtivá většina z nichž je jen nudnou hrou o nízká procenta navíc/namíň. Na rovině stavění buildu jsem se upřímně nejvíc zajímal pouze o to, jaké se mi skrz mé volby odemknou bonusové dialogové možnosti, a to i přesto že většinově tyto možnosti jen něco stejně štěknou do vzduchu a na nic to žádný další dopad nemá.

Ale Night City prostě je impozantní, třebaže čistě na povrchní úrovni, a atmosféru to má, obzvláště od večerních hodin do východu slunce, opravdu tuze kouzelnou. A, když zrovna nevypadává hudba či zvuky, je to i bez RT poctivým audiovizuálním štychem. A když se poštěstí a chvíli hrajete nerušeni závažnějšími brouky, tak to rozhodně umí pohltit i jako lecjakej immersive sim, přestože tím Cyberpunk není a nikdy ani být nechtěl. To jen já, ještě dlouho před trailerem z E3 2018, jsem si občas troufal toužebně doufat. Za pár měsíců si rád střihnu druhý průchod, snad k tomu budu mít pádný důvod v podobě již hotového produktu.

Dohráno za Nomáda na Hard s jedním krátkým přepnutím na Normal za 50h, všechny vedlejší mise, které mi hra dala, splněny. Ignoroval jsem ke konci jen gigs, kterých mi tam pravda zbylo fest.

Sbírka pohlednic

P.S. Za ten debakl s oldgen konzolemi zasloužíte lynč. :*

Pro: Atmosféra; worldbuilding + tučné všudypřítomné lore, ale jsou to všechno jen zdravé chutné tuky; top tier quest design; audiovizuál; scénář; VA; nabušený OST

Proti: Striktně průměrný až lehce nadprůměrný gameplay; tragikomická AI; herně beze smyslu pro detail; hafo nešťastných až vyloženě debilních design decisions; hrůzostrašný technický stav

+65 +71 −6

Half-Life

H34DH34D
Dohráno
  • PC 100
Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.

Pro: Design, příběh, atmosféra, prostředí, multiplayer, zkrátka vše.

Proti: Možná, že lze hru dohrát za 31 minut? :)

+64 +65 −1

Mass Effect 2

CJCJ
Dohráno
  • PC 100
Keď som dohral Mass Effect bol som nadšený. Myslel som si, že dvojka ho prekoná len veľmi ťažko. Ale po 34 hodinách strávených s Mass Effect 2 môžem povedať, že som sa mýlil. Prečo?

Čím by som mal začať ako prvým? Samozrejme príbehom. Hra sa začína tesne po skončení prvého dielu, keď sa Shepardovi spoločne s jeho týmom podarilo zastaviť Sarena a reaperov. Všetci si mysleli, že hrozba je zažehnaná. Ale mýlili sa. Vo vesmíre sa objavila nová hrozba, kolektori, ktorí sa hneď na začiatu hry prejavia, zničia Normandy a podarí sa im zabiť Sheparda. Vyzeralo to, že je koniec, ale to by nemohol existovať Cerberus s ich programom na oživenie Sheparda. Po dvoch rokoch práce je Shepard prebudený, a aj keď ešte nie je úplne dokončený, musí sa zachrániť. Stanica, kde prebiehalo jeho oživovanie je napadnutá a Shepard sa odtiaľ musí urýchlene dostať. Potom ako odtiaľ Shepard spolu s niekoľkými ľudmi od Cerbera utečie sa jeho misia na záchranu (už zase) galaxie začína.

Shepard bude mať 2 úlohy. 1. vytvoriť si ultimátny tým, zložený z najlepších ľudí z celej Galaxie. 2. zastaviť hrozbu kolektorov. Misie sú celkom zaujímavé. Raz dostanete za úlohu vystrieľať základňu plnú robotov, inokedy ste iba vyslaný na prieskum planéty, bez strieľania. Novinkou sú takzvané misie lojality. Tie spočívajú v tom, že budete pomáhať členom z vášho týmu s nejakým ich problémom. Výsledkom bude to, že členovia vášho týmu budú k vám lojálni a odomkne sa im ich špeciálna schopnosť. Náplň týchto misií je rôzna. Niekto od vás bude chcieť zničiť vesmírnu stanicu, iný zas zachrániť svojho syna.

Keďže Shepard bol mimo 2 roky, veľa vecí sa toho zmenilo. Budete môcť pozorovať napríklad to, čo sa stalo s niektorými bývalými členmi vášho týmu alebo napríklad ako sa ten čas zmenila Citadela.

Už vyššie som spomenul, že jednou z vašich úloh bude získať tým, ktorý sa bude skladať z najlepších ľudí (ale nebudú ho tvoriť len ľudia) z celej Galaxie. A kto ho bude tvoriť? V základnej hre bez DLC má váš tým 10 členov. Vo vašom týme bude napríklad geniálny salarianský vedec, ktorý je aj celkom dobrý spevák, asaríjska justikarka, geth alebo trestankyňa s biotickými schopnosťami, ktoré boli navyše zosilnené. Do vášho týmu sa dostanú aj niektorí starí známy z prvého dielu.

V ME 2 sa dostanete k mnohým rozhodnutiam (niektoré môžu mať väčší vplyv, než sa zdá) a veľmi sa mi páčilo sledovať, aký majú vplyv na to čo sa stane. Napríklad, vylepšíte si zbrane na Normandy a ďalej v hre nebudete mať problém zničiť lode niektorých nepriateľov. Novinkou oproti jednotke sú akési priame činy, ktoré môžete spraviť počas rozhovorov. Napríklad niekoho takto zastrelíte a tak sa ďalej stane, že niekto zostane nezranený atp. Čo sa týka charakteru vašej postavy, už si nemusíte vyberať či budete odpadlík (renegade) alebo ochranca (paragon), ale môžete si rozvíjať obidva tieto smery a tak môžte využívať v rozhovoroch všetky možnosti. Charakter vašej postavy sa bude dať pozorovať nielen podľa štatistík, ale aj podľa Shepardovej tváre. Keďže jeho oživenie nebolo úplne dokončené na jeho tvári zostali jazvy. Tie sa však podľa vašich rozhodnutí buď vyliečia alebo sa vytvoria ešte ďalšie.

Už v prvom Mass Effecte ste sa mohli voľne pohybovať po vesmíre a skúmať galaxie, poprípade planéty, ktoré sa v nich nachádzajú. Pokiaľ ste našli neobývanú planétu, mohli ste sa na ňu väčšinou priletieť a preskúmať ju. Tento systém sa nachádza aj v dvojke, ale v trocha inej podobe. Nemôžete sa priamo dostať na každú planétu. Planéty budete väčšinou skenovať a vysielať na ne sondy, vďaka čomu budete získavať nerastné suroviny, ktoré sú potrebné na výskumy. Z času na čas na planéte objavíte anomáliu (napríklad rádiové vysielanie) a v tom prípade sa môžete vydať planétu preskúmať.

Čo sa týka výskumov, tie budú slúžiť najmä na vylepšovanie zbraní alebo brnenia. Z času na čas sa objavia aj vylepšenia lode. Ďalšou položkou sú prototypy, tam patria výskumy nových zbraní alebo vylepšenia schopností a zbraní niektorého člena z týmu.

A čo robiť na obývaných planétach? Okrem ich prieskumu sa môžete dostať napríklad do barov (a pokecať si s barmanom) alebo preskúmať obchody. V tých sa dá kúpiť rôzny tovar. Môžete si buď kúpiť ďalšie vylepšenia pre vaše zbrane, ale v niektorých obchodoch sa dajú zohnať aj rôzne drobnosti do Shepardovej kajuty.

Aj keď je Mass Effect 2 oproti prvému dielu o čosi akčnejší, BioWare sa podarilo vyvážiť pomer rozhovorov a akcie.

Po grafickej stránke sa mi hra páčila, aj keď je pravda, že na grafiku moc náročný nie som. Jedinou chybou boli slabšie textúry, ale to našťastie dorovanali efekty.

Ešte by som mal spomenúť skvelý soundtrack, ktorý sa síce moc nehodí na samostatné počuvanie, ale ako kulisa k hre je viac než dobrý.

A teraz k záporom. Snáď najviac mi vadili veci, čo sa v prvom dieli vyskytli a v druhom nie. K takýmto veciam patrí napríklad absencia inventára alebo brnení. Brnenia tu síce sú, ale môžete si na nich meniť jednotlivé časti tak, aby pre váš štýl hrania vyhovovali. Ďalšou chybou je to, že v hre sa nemôžete dostať na povrch väčšiny planét. Dostanete sa tam jedine, pokiaľ objavíte anomáliu, inak je to nahradené skenovaním a pátraním po surovinách.

Mass Effect 2 sa veľmi rýchlo zaradil k mojim najobľubenejším hrám a aj keď nie je úplne bez chýb, páčil sa mi od začiatku do konca. Skrátka, pokiaľ máte radi sci-fi (a hrali ste prvý diel) mal by byť pre vás Mass Effect 2 nevyhnutnosťou.

Pro: Príbeh, svet a kultúra Mass Effectu, tým, rozhovory, Miranda, soundtrack, grafika, vyváženie akcie a rozhovorov, možnosť pohybovať sa po vesmíre, Normandy, vplyv rozhodnutí.

Proti: Absencia niektorých prvkov z prvého dielu.

+64

Fallout

ShoggotShoggot
Dohráno
  • PC 100
Možná se budu opakovat, možná už k této hře není co říct. Vzhledem k tomu ale jaká RPG dnes vychází, je potřeba si ukázat. Ano, je třeba si i po 16-ti letech ukázat, jak se to dělat má.
Je třeba všem vmést do ksichtu, že i přes obstarožní grafiku tu je stále neporažený šampión. Ten, který i po bezmála 16-ti letech kouká na konkurenci spatra a naprosto právem. Konkurence prchá do krytů a třetí bastard v této sérii bledne hrůzou a hanbou při pohledu na svého staršího brášku.
Proč?

První věcí je atmosféra. Post-apokalyptický svět říznutý děsivou dystopií, kde se "zlatý" předválečný svět zasekl stylizačně v 50. letech a v bahnech amerického kryptofašismu a kde je znatelný silný kontrast mezi boomem životní úrovně 50. let a protikomunistické hysterie spojené s nikdy nekončící studenou válkou...
To není svět ve kterém hrajete. Vy se procházíte jeho troskami, kde podzemní bunkry, sálové počítače, zříceniny měst a zaprášené americké reálie tvoří prostředí, na které se nezapomíná. A kterému se to věří.

Nemalou zásluhu na tom má hudba, která vyvolá úzkost a beznaděj i v tom největším rekovi pustiny. Ať už je to hudba doplňující se s foukáním pouštního větru nebo pípání přístrojů v bunkru Bratrstva oceli, leze mráz po zádech. Už hudba vám dá najevo, že v pustině vás nic hezkého nečeká a to je dobře.

Hra skoro nemá slabé místo, děj odsýpá a i když nehází na hráče přehnané romance, těžce stereotypní charaktery a neobsahuje dnes už nutný patos, pohltí daleko více než cokoli jiného. Lokace i vztah mezi frakcemi mají svou logiku, vše je tak má být a netrhá oči ani nedělá kudrlinky na rozumu. Aspoň ne na první pohled.

Takové věci jako systém vývoje postavy nebo soubojový systém nemá cenu snad ani komentovat. Obstály zkoušku časem a i když si hru zahrajete dnes, nebudou vám házet klacky pod nohy nebo. hru příliš zjednodušovat. Powergameři a ti co hru tisíckrát dohráli mohou namítat co chtějí, ale k ničemu to není. Hrát je zážitek na první i desáté dohrání. A i potom.
Už to možná potom není totiž o objevování, překvapeních a náročných soubojích. Ale o kochání se tím, jak je ta hra dobře udělaná a jak krásně se hraje. A o tom to je.

Pro: atmosféra, logika frakcí a lokací, vývoj postavy, zbraně, postavy, setting, hudba, vše

Proti: nic

+64 +65 −1

Machinarium

LauronaLaurona
Dohráno
  • PC 95
Ač je to hra beze slov, oslovila mě nejen pěkným grafickým zpracováním ale i příběhem, který vás nutí se vcítit do role robota a napravovat zlomyslnosti spáchané dvěma zlotřilými roboty.

Logických hádanek si zde užijete dosytosti. Obtížností se mi zdály tak akorát, i když u některých jsem téměř propadala beznaději. Pokud si myslíte, že jste dobří například v piškvorkách, tato hra vás vyvede z omylu.

Trochu mě však zklamal konec. Ač nejsem kdovíjak pomstychtivý člověk, na dvou výše zmíněných lotrech bych se vyřádila mnohem víc. To by ale nadruhou stranu odporovalo charakteru hlavní postavy.

Na závěr bych ráda dodala, že jsem pyšná na to, že tato hra vznikla díky českým vývojářům a těším se, až si zahraji další hru z jejich produkce.
+64

The Witcher 3: Wild Hunt

LauronaLaurona
Dohráno
  • PC 95
Do třetího dílu Zaklínače jsem se pustila nedlouho po dočtení knižní série a dobře jsem udělala. Hra se úspěšně snaží na knihy navázat a letmé zmínky na předchozí knižní děj potěší stejně, jako setkání se známými postavami. Po lehkém zklamání z předchozího dílu, jsem se do hry pustila bez většího očekávání.

Nevím, jestli to bylo hrou nebo mým rozpoložením, ale trvalo mi delší dobu, než jsem se dokázala pořádně ponořit do děje. Jakmile se tak ale stalo, od hry mě dokázala odtrhnout pouze únava, hlad a jiné potřeby důležité pro život.

Krásná příroda, rozmanité oblasti, vyhovující soubojová obtížnost a nápadité úkoly dokazují, že se hra honosí oprávněným titulem „Hra roku 2015“.

Musím se však pozastavit nad pár věcmi jako třeba získávání zkušeností, které je tak snadné a rychlé, že jsem neustále nestíhala plnit úkoly pro můj level. Hlavní linii jsem takto plnila v jednu dobu s 6-ti levelovým náskokem. Může za to i zvyk, že chci nejdřív dohrát dostupné vedlejší úkoly a následně až hlavní příběh.

Dále mě docela mrzí, že vzhledem k tomu jak je to velký svět, nelze si do mapy psát vlastní poznámky. Když už na velké mapě nejsou vidět všichni kováři a bylinkáři (a hlavně holiči :P), poznámky by se hodily minimálně k tomuto účelu.

Našlo by si i pár dalších výtek, jako že třeba z Yennefer udělali větší arogantní mrchu než je v knížce, nebo že pokračovali po vzoru 2. dílu (což asi museli) v pojmenování Dandelion místo Marigold atd. Těmto výtkám ale přikládám minimální váhu, jelikož se ztrácí ve spoustě jiných vydařených interpretací knih.

Na závěr zmíním úkol, který na mě nejvíce zapůsobil svojí atmosférou a to byl úkol z hlavní linie, který mě dovedl doprostřed močálů do vesnice sirotků. Nové postavy bůžek,čarodějnice,sirotci společně s pohádkovo-hororovým nádechem prostředí byli tak jedinečné, že si nejsem jistá, zda to v dohledné době nějaká hra překoná.
+64

The Witcher 3: Wild Hunt

DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
S devíti měsíci do konce dekády mohu označit Zaklínače 3 s klidným svědomím za nejlepší hru posledních téměř deseti let. Nevěřil jsem tomu. Druhý díl (komentář) si mě zcela získal, a to především poměrně lineárním, ale o to více intenzivním dobrodružstvím. A to mělo být, alespoň dle mých zkušeností se hry z otevřeného světa, ve třetím díle zákonitě potlačeno. Samozřejmě, sérii Gothic uctívám a Arcanum bylo mojí modlou volného průchodu a ztělesněním "role play" zážitku, ale od Zaklínače jsem po druhém díle čekal trochu jiný zážitek. Proto jsem se ani na The Witcher 3: Wild Hunt nějak zvlášť netěšil a po letmém vyzkoušení i hraní odložil.

Nicméně během následujícího roku, krátce před vydáním Blood and Wine, bylo minimálně z nadšených názorů drtivě většiny hráčů patrné, že toto nebude jen tak nějaký „open world“. Ale dost možná ten nejpovedenější v rámci žánru i mimo něj. Začátek jara 2015 přinesl dva tituly, Zaklínače 3 a GTA V (PC), do jisté míry podobné a více než jen kvalitní hry. Ano, L.A. Noire, Sleeping Dogs nebo Skyrim už zde pár let byly, ale až zmíněné tituly přinesly jak obří svět, tak i maniakální detailnost. I tak jsem ovšem čekal, že kvalita přeci jen někde musí podlehnout kvantitě. A tak jsem se s jistou (menší) dávkou pesimismu do hraní Zaklínače 3 - již vylepšeného a s datadisky - pustil.

Obavy z otevřeného světa, který měl The Witcher 3: Wild Hunt předvést, byly během několika hodin po úvodní části hry rozplynuty. Detaily a jejich kvalita si drží vysoký standard po celou hru. Jak příběh a vizuální stránka, tak i dialogy, různorodé úkoly a ovšem i estetické cítění a architektura jednotlivých vesnic, měst nebo hradů je úžasná. Tolik unikátního obsahu se v jedné hře vidí málokdy, ale zde je toho ještě více než kolik by šlo čekat od CD Projektu. Zaklínač 3 působí jako videohra, u které se myslelo na vše a pokud náhodou ne, tak to opravil jeden z dvojice stejně tak kvalitních datadisků. O absolutním hodnocení mě přesvědčil jednoduchý test. Nechal jsem Geralta na místě a jen pozoroval, co se děje. I zde nebyl patrný nějaký naprogramovaný sled toho, co se má dít, ale vše – od pohybu světel, vegetace až po Geralta - působilo reálně a důmyslně. A právě tato detailnost je věnovaná celé hře, ne jen audiovizuálním specifikům. Mapa má stále co nabídnout, explorace má smysl a ručně zpracovaný svět jen tak neomrzí. Obrovský počet drobných ale i větších vedlejších úkolů potěší každého hledače dalšího obsahu. Ovšem i pokud se hráč soustředí primárně jen na hlavní příběh, nabízí The Witcher 3: Wild Hunt obrovskou variabilitu a trochu připomíná Ultimu VII (a to i zápletkou) z roku 1992, což je jen kompliment. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko podobně jako v minulých dílech, a znovu to je jen ku prospěchu. Souboje jsou zábavné, ač plné kotoulů, a různorodých monster je stále dostatek.

Melancholické zakončení, to oficiálně označené jako špatné, bylo jedno z těch nejlepších, na jaké jsem ve hrách zatím narazil. V podobném duchu se ovšem odehrává většina hry. Toto ladění mi po celou dobu sedělo a zvláště momenty, kdy byl do popředí postaven slovanský folklor patří k tomu nejlepšímu.

Dobrodružství, které své přednosti a limity média plně chápe, a přináší jeden z nejlepších zážitků, které mohou dnes videohry nabídnout.

Pro: hudba, dabing, vizuální stránka, optimalizace, obsah, příběh, rozsah

Proti: drobnosti

+64

Dreamfall: The Longest Journey

CJCJ
Dohráno
  • PC 100
Asi jedna z najlepších hier akú som hral. Dreamfall: The Longest Journey nie je obyčajná adventúra.

Táto hra jednoznačne vsadila na príbeh. Možno je to tým že to nie je hra ako taká skôr mi pripadá ako film. Možno kvôli tomu je taká nezvyčajná. Po tom čo som čítal o The Longest Journey som zistil že asi je potrebné zahrať si aj predchádzajúci diel na čom začínam pracovať. Dreamfall bol aj dosť jednoduchý. Nebol pri ňom potrebný návod a neboli tam momenty pri ktorých by sa človek zasekol. Ja som sa zasekol jedine v Rusku kde som nemohol hacknúť auto. Ale po 10 minútach som sa odsekol aj odtiaľ. Veľmi sa mi páčilo menenie postáv. Aj keď ma naštvalo že April zomrela a nedalo sa to nijako zmeniť. Páčilo sa mi keď ste hrali za Kiana a išli ste z väzenia kde bola Zoë a stretli ste April. Rozprávali ste sa a zrazu ste hrali za inú postavu. Páčili sa mi aj bitky ktoré tam aj tak nemuseli byť ale na spestrenie to stačilo. Ďalej by som chcel pochváliť soundtrack. Nie v každej hre sa dá počúvať. Nevie náhodou kde by sa dal zohnať?

Naštvali ma len dve veci. A to bol až príliš otvorený koniec. Druhá vec je to že stále nevyšiel ďalší diel.

Pro: Príbeh, postavy, soundtrack, minihry, jednoduchosť, vtipy ktorých tam bolo viac než dosť, dreamer, Arcadia, bitky (aj keď tam nemuseli byť).

Proti: Príliš otvorený koniec, chcelo by to ďalšie pokračovanie.

+63

Mafia: The City of Lost Heaven

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 100
Mafia je hra, která se mi vryla do paměti nejlepším příběhem v herní historii. Hra, na kterou budu nadosmrti vzpomínat. Hra, u které jsem téměř slzel, když jsem ji napoprvé dohrál. Hra, která jednoduše překonala dobu. To je Mafia. Kdo Mafii alespoň jednou nezkusil, nemůže si říkat zkušený hráč.

Už samotné intro je naprosto dechberoucí a podkresluje ho úžasná hudba. Příběh začíná jednoho večera kdy k taxikářskému autu Tomyho Angela přiběhnou dva mafiáni a donutí ho pomoci jim s útěkem. Tím začíná tento epický příběh plný emocí, přátelství, zrady, lásky, chlastu a toho všeho co se práce mafiána týká. Story je vyprávěna retrospektivně, tedy Tom to vypráví o pár let později policajtovi a myslím, že to hře prospělo. Už takhle je to velmi filmový zážitek a právě tato retrospektiva to jenom prohlubuje.

Hratelnostně je Mafia na jedničku. Tu pořádáte „Molotov párty“, tu chráníte dceru barmana Luigiho při cestě domů, anebo prostě jenom kradete bedny s chlastem „Jen tak pro radost“. A je to mnohem víc. Každý to hrál, tak nemá smysl to moc rozebírat. Na výběr je široká škála zbraní, které dostanete na začátku každé mise. Různé pistole jako třeba Colt 1911, revolver až po samopal Thompson a mojí oblíbenou Springfield pušku. Zde jsou animace smrti nepřátel velmi povedené a tak mi vůbec nevadí absence fyziky. Na výběr je z mnoha desítek dobových aut a musím říct, že jsou opravdu nádherně vymodelované (lépe než v mnohem novějším Kmotrovi). Jízdní model je špičkový, byť možná některá auta trochu brzdí tempo hry. Je to ale taková doba a mě se to líbí.

Po dohrání hlavního příběhu se odemknou další dva módy: Jízda a Extrémní jízda. EJ prodlužuje herní dobu o mnoho hodin. Musím ale uznat, že některé mise v EJ jsou opravdu velmi těžké, některé zase naopak velmi lehké. Ve výsledku ale velmi zábavné. Obtížnost musím bohužel vytknout i herní kampani. Sama o sobě těžká zas tak moc není, ale musíte si dávat sakra bacha aby vás za prvním rohem neoddělali jednou ranou z brokovnice. Jelikož je ve hře dost málo checkpointů, tak mě docela často velmi nasralo opakování některých dlooouuuhých částí: př. mise v přístavu kdy mě těsně před checkpointem oddělal zapomenutý sniper ve věži. Ale to prostě k Mafii patří. Graficky je hra stále skvělá. Najdou se občas díry v texturách, ale působí to tak nějak srandovně a vůbec ne negativně.

"Co si to kurva ty parchanti vo sobě do prdele myslej? Že je to tady nějakej zasranej lunapark nebo co? Vlastnoručně těm hovadům rozstřílim prdel na sračky!"

Pro: příběh! a dobová atmosféra!, naprosto bezkonkurenční český dabing!, grafika, hratelnost, vozový park, zbraně, extrémní jízda, Ralph

Proti: místy otravná obtížnost

+63 +65 −2

Mashed: Drive to Survive

JokeJoke
Dohráno
  • PC 80
Vařili jsme kaši, mashedovskou kaši!
Při prohlížení her v databázi jsem na tento počin narazila a ihned se mi vybavil ten letní deštivý den, kdy Mashed mnou byl objeven.
Joj to byla zábava! Jak se říká: "V jednoduchosti je síla" a mě se tato závodní arkádka vryla pod kůži. Je rychlá, dynamická, tratě rozmanité, ale hlavně mě ani na chvíli nenudila.
Vzpomínám si, jak jsme tehdy s kamarády pařili u jednoho compu-jeden na klávesnici, druhý s gamepadem a třetí na volantu. Už jen tahle sestava byla k popukání a ve hře jsme se také nasmáli ažaž.
Takže pokud prší, mrzne neb se nuda na Vás věší, náladu si zvedněte mashedovskou kaší!
+63 +65 −2
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 16 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • LaughingMan Silent Hill 2 +27
    Napsal LaughingMan, 29 dní
    Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 22 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 23 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 5 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 3 dny
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • Vivaldi Beyond Good &… +24
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 31 dní
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 6 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • Adieu Silent Hill 2 +23
    Napsal Adieu, 5 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • TenPepa Max Payne +22
    Napsal TenPepa, 21 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…