Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Command & Conquer 3: Tiberium Wars

  • PC 90
Img DVD/ Grafika 9/10 Hudba 8/10 Hratelnost 10/10 Zábavnost 9/10

Když jsem tuhle hru začal hrát, ještě jsem nevěděl do čeho jdu. A tím mám namysli obsahovou část hry a ten fakt, že mi dá pořádně zabrat. Po stránce hratelnosti jsem byl na domácím písečku. Vždyť série Command and Conquer patří mezi mé nejoblíbenější. Jen se musím přiznat, že o tuto sérii jsem nezavadil už dobrých 5 let, možná déle. Naposledy to byl Red Alert 2.

Od té doby se samozřejmě hodně změnilo. Především po grafické stránce, která se mi velice líbila. Zdála se mi svižná, hezká, plná efektních výbuchů. A do oka mi padla více než ta "novější" z Red Alertu 3, která je na mě moc komiksová. Dobrou věcí je, že grafika se vám ani po dohrání hry neokouká.

Hru jsem začal hrát za GDI a první krůčky byly značně nejisté. Především zvyknout si na tempo hry dá pár minut zabrat. Naštěstí vám ovládání a rychlost hry příjdou brzy do krve a vy se již soustředíte jen na hru samotnou a na plnění misí. A ty musím pochválit ze všeho nejvíc. Jsou jednoduché a zábavné. Většinou se jedná o klasiku: zajmi budovu, znič budovu, znič základnu apd. Veškeré úkoly jsou velice pěkně označeny a nikdy se vám nestane, že by jste nedokázali přijít na to jak dál postupovat. Samozřejmě někdy postup nebude lehký a mnohdy až napodruhé, nebo napotřetí najdete tu správnou strategii jak na soupeře vyzrát. Byly i místa kdy jsem měl save tak nešťastně uložen, že jsem tuto danou část opakoval klidně i desetkrát, jen abych nemusel restartovat.

Po dohrání za stranu GDI jsem se pustil do NODu. První postřehy byly takové, že většinu mísí hrajete na stejných mapách jen s jinými úkoly. Opět jsou mezi misemi všem znám videa, která doplňují nebo jen doprovází příběhovou kampaň. Bohužel vše anglicky bez titulků a z nějakého důvodu jsem tomu moc nerozuměl. Možná se mi to nechtělo poslouchat. Ať je to jak chce, videa považuji z celé hry za to nejslabší. Až ná pár akčnějších záběrů je to pořád ta samá obkecávačka a velká porce nudy. Už jsem měl ten pocit svrbění prstů, už aby začala další mise.

Jestli-že bych mohl za stranu GDI vyzvednou zajímavé jednotky, tak za stranu NOD to musím udělat ještě důrazněji. Jednotky jsou prostě suprové, na každé jsem našel něco zajímavého. Všiml jsem si sice, že se dělí zjednodušeně na 2 druhy. Jednotky které jsou účinné na tanky a budovy a jednotky které lehce rozstřílí pěchotu. To stejné platí pro obrané věže, tanky, letadla. Díky tomu jsou však strany velice vyvážené, každá strana má i svoji nejsilnější jednotku. A vždy když vyšlete 10-15 těchto kousků na nepřítele, je velice pravděpodobné, že ho srovnáte se zemí. Není to však jisté. Jedna atomovka na mích 30 tanků a mohl jsem to zapíchnout.

Tvůrci se postarali ještě o jednu novinku. A tou je třetí strana. Mimozemšťani. Když na mě narazili v kampani. Byl jsem z toho celkem vyjukanej. Mají ještě zajímavější jednotky než obě nám známě strany, jsou laděni do modra a pořádně nám zatopí. Hru se mi přesto podařilo dohrát a na konci kampaně jsem si jen říkal jak by bylo fain zahrát si kampaň i za tuto stranu. A zde tvůrci nezklamali. Je tu. Je sice kratší, ale o to intenzivnější.

O misích, o jednotkách, potažmo o celé hře bych se dokázal ještě více rozepsat, ale pro komplexní představu to stačí. Uvažoval jsem, že dám ještě o 5% lepší hodnocení, ale hlavně kvůli nudným videím dám krásných devadesát a pustím se do Red Alertu 3 a potom do datadisku k Tiberium Wars :-) Tahle mise jen tak neskončí.

Hru jsem začal hrát: 2.11.2008
Strávil jdem u ní: 2665 minut/ tj. 44 hodin a 25 minut

Pro: Krásná grafika, svižná hratelnost, vyvážené strany, dobré jednotky, zábavné kampaně, hudba při akci

Proti: Již zmíněné videa a dokázal bych si představit i různorodější hudbu

+19

Zeus: Master of Olympus

  • PC 85
Zeus skutečně Pharaoh v mnohém připomíná, ba dokonce i kopíruje, což v tomto případě není na škodu. Princip hry je stejný - vybudovat krásné, tentokrát řecké město překypující prosperitou ku obrazu svému. Budovatelská strategie je umně skloubena s mytologickou linkou, která mě bavila. Dokonce jsem znovu sáhla po Starých řeckých bájích a pověstech od Petišky, abych si mytologii osvěžila.

Grafická stránka je zde stežejní - propracovaná, malovaná a líbivě kýčovitá. Jaké bylo mé překvapení, když se v mé vesnici poprvé objevila Athéna! Bohové se v této hře rádi chodí dívat na své ovečky, což je vždy velká podivaná. Na jejich počest můžete vystavět pompézní chrámy(dokonce můžete sledovat obětování oveček, tedy, těch zvířecích samozřejmě :-) ), které jsou pýchou vašeho města, stejně jako pyramidy ve Pharaoh. Za zmínku stojí také hudební doprovod, který hru výborně doplňuje a zároveň hráče neruší.

Pro: Zábavný koncept, který jen tak neomrzí.

+19

Divine Divinity

  • PC 70
Zajímavé RPG, ve kterém si přijdou na své jak příznivci akčnějších RPG, tak i příznivci méně lineárních a ukecanějších RPG např. Baldur's Gate. Právě ona kombinace Akce a většího množství úkolů se mi na této hře tak líbila, když k tomu připočteme ještě kvalitní příběh, rozlehlost okolí (volnost) a nelinearitu, tak nám vznikne velmi dobře zpracované RPG. Výběr máte ze 3 povolání (a šesti postav 3 muži, 3 ženy), které se trénují ve čtyřech oblastech a klidně i bojovník se může naučit něco z kouzelnických vlastnosti, což hře dává určitou volnost ve vývoji a hráč si tedy může vytvořit postavu podle svého gusta. Jen mi zde vadily po čase jednoduché souboje, zkrátka jak si postavu pořádně vytrénujete, tak téměř každého nepřítele na 1-2 rány skolíte a ani s bossy již není takový problém. Navíc, i když se mi ta rozlehlost a volnost ve hře zpočátku líbila, tak časem mi docela i lezla na nervy, i když jsou ve hře teleporty, tak stejně je cesta k nim většinou velmi dlouhá. Bohužel největší rána nastane ve druhé polovině hry, která se mi zdá již příliš odbytá, jednoduchá a nezáživná a o úplném závěru ani nemluvě. Vesměs se i tak jedná o vcelku kvalitní RPG, ovšem znovu bych ho hrát již nemusel.

Pro: Příběh,volnost, délka hry, kombinace akce a rozhovorů

Proti: jednoduché souboje v pozdější fázi hry, dlouhé pobíhání mezi lokacemi, druhá polovina hry je slabší

+19

Plants vs. Zombies

  • PC 80
Asi první tower defence hra, která mě chytla - obvykle tenhle druh her zahodím po pár minutách, protože moje pracně vybudovaná obrana se ukáže být pro další postup docela na hovno a jediným řešením je začít znova a brát v potaz co bude dál.

Moc se mi tu líbil systém zpřístupňování nových kytiček, nepřátel, prostředí, speciální levely, zen garden, minigames, puzzles, atd... Tahle casual hra je prostě hezky vypiplaná se spoustou milých blbinek navíc a přitom v pohodě přístupná. Plusem je určitě i odlehčené humorné pojetí celé hry, grafika, zvuky a hudba jsou taky celkově fajn.

Snad jen některé kytičky mi přišly zbytečné, ale to mi na druhou stranu nijak zvlášť nevadilo. No a taky u nejtěžších puzzlů kde posíláte zombíky na kytky jsem měl pocit, že obtížnost se výrazně mění při restartování levelu... (a v tom druhém módu zas moc nevidím ten puzzle, ale co už.)

Snad jen jedna věc mi víc vadila - úrovně s novým druhem zombie jsem v pozdějších musel často opakovat jednoduše proto, že hra vám o novém druhu předem nic neřekne a docela často jsem úroveň prohrál prakticky jen kvůli tomu. A protože nové druhy se objevují obvykle až v pozdějších fázích úrovně, přišlo mi že jsem se s tím poprvé sral x minut docela zbytečně. Což je vopruz.

Pro: přístupná obtížnost, humorně roztomilé pojetí, návykovost, spousta maličkostí a doplňků do hlavní hry

Proti: některé zbytečné kytičky a jiné v podstatě prkotiny, info o nových zombies by neuškodilo znát před prvním střetem

+19 +20 −1

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Bez nadsázky napíšu že to byla nejlepší hra, jakou jsem kdy na PC hrál!Na hodnocení a uvažování o tom jak se mě která hra líbila jsem hodně náročný a přes 90 jdou u mě jen málokteré hry.Ale mafia mě prostě uchvátila.Ten český dabing se povedl jako ještě nic, co jsem na PC měl možnost vidět.Geniální počin!Na rozdíl od GTA mě ucvátilo to, že celá hra (mapa), žila danou misí.V GTA dostanete úkol a dokud nepřijedete do vyznačeného bodu tak zbytek "polygonů" nemá ani tucha že něco děláte.Zatímco v Mafii dostanete úkol a už při cestě na místo (například v misi se závody aut) jsou všude kolem vás transparenty s oznámením závodu, z dálky slyšíte hlasatele.Tohle mě na hře dostalo ze všeho nejvíce.

Pro: Dokonalý český dabing-strhující příběh-ovládání aut

Proti: ?

+19 +24 −5

Gothic II

  • PC 95
Pokračování Gothica jsem očekával s napětím a s vyhlídkami na skvělý zážitek, spokojenost se dostavila téměř okamžitě.

Na Gothicu II je vidět hlavně větší rozpočet a autoři se trochu víc rozšoupli, engine doznal změn, více grafických vychytávek a celkově zvednutá náročnost na hardware. Vytknul bych ze začátku to, že dvojka ztratila trochu koule oproti jedničce, svět je krásně barevný, všechno takový veselejší i když k tomu neni tak úplně důvod. Celkově mi ten svět přišel takový pozitivnější a víc přiblížený k pohádkovému světu, ta surovost se vytratila někam mimo.

I přes tenhle pro mě důležitý fakt jsem si hru užil a ten zbytek nakonec tenhle problém úspěšně zastínil. Svět dvojky je o dost větší, skýtá více míst k prozkoumávání a užívání si volnosti. Užil jsem si dokonale prohledávání jeskyní a hrobek, starých chrámů a další lokalit, kde člověk mohl ukořistit skutečně parádní předměty. Ač jsem se někdy při sběrů tun rostlinek do abecedně řazeného herbáře cítil sbíše jako nějaká babka kořenářka, hru jsem si dal jako kovář, jelikož výroba zbraní mi přišla nejlákavější z všech povolání, jako starej válečník jsem si výrobu zbraní užíval. Chválím rozdílnost vývoje hry pro všechny frakce, sám jsem si dal jak žoldáka tak i paladina. Ale je fakt, že žoldáci mají větší šmrnc, ta bandička kolem Leeho měla zkrátka koule, jedny velký koule z ocele, rytíři byli až moc velký suchaři s horšími zbraněmi.

Město si žilo svým životem, kde nebyla nouze o zábavu, ať už šlo o chytání zlodějů, pouliční bitky, pátrání po tajném gangu nebo nádeničinu pro mistra kováře. Všude ostřílené stráže, které si bránily své řady proti přivandrovalcům z lesa, vyřvávající mniši a vykutálení obchodníci krásně doplňovali kulisy města.

Příběh se mi líbil hodně, všechny ty hlavní úkoly utvářely skvělý příběh, který jako v prvním díle skvěle gradoval v závěru hry. Návštěva staré dobré kolonie z prvního dílu hodně potěšila, a úkoly, které se kolem ní točily byly výborné, opět jsem tam pocítil tu atmosféru jedničky, která vytvářela zajímavý kontrast s trochu odlišně pojatým světem dvojky.

Systém levelování mi zde opět nevadil tolik abych tomu přikládal nějakou větší váhu, prostě jsem si hrál a postupoval jak se mi chtělo a hra mě do ničeho nenutila, ovládání zůstalo v podobném duchu, ale je fakt, že v invetáři bylo už možné se orientovat lépe a ovládání nebylo tak nemotorné.

Grafika jak jsem již napsal doznala příjemných technických změn, a byla při volbě maximálního dohledu solidně náročná, velké město, velké vesnice, hodně postav a nepřátel, spousty předmětů. Hudba zase příjemhná dokreslující atmosféru putování divočinou.

Pro: grafika, hudba, příběh, atmosféra staré kolonie, volnost a rozmanitost světa

Proti: lehká ztráta atmosféry

+19

Fahrenheit

  • PC 80
Fahrenheit je kvalitní adventrua a skvělý film v jednom. Ze začátku mě hra hodně překvapila ovládáním, které je originální ale někdy dokáže pořádně naštvat (šplh). Taky možnost vidět příběh ze dvou stran se mí dost líbila, později můžete krátce hrát i za další postavu. Příběh je skvělý, alespoň na pc hry.

Graficky je na tom hra docela dobře, ale poprvé jsem si myslel že hraju hru tak z roku 2002. Hudba je skvělá, dabing taky. Kamera je na tom špatně, naštěstí lze ale bez problému nastavit. Mise kde jsem hrál za Lukase v jeho dětství mě nebavily, naštěstí byli jen dvě a tak zážitek ze hry moc nezkazili.

Podstatnou částí hry jsou i minihry, které sice nejsou špatné ale neměl jsem díky nim moc času sledovat co se dějě na obrazovce a ještě číst titulky. Škoda zakončení příběhu, kde bylo hodně nelogických blbostí. Přesto však Fahrenheit nabízí 7hodin vynikající zábavy. Zatím nejlepší hra tohoto roku.

Pro: příběh, postavy, dabing, originální systém ovládání, atmosféra, hudba

Proti: zakončení příběhu, některé mise

+19

Burnout Paradise

  • PC 90
Burnout Paradise je prototyp genialně zábavné hry. Klobouk dolů před Criterionem, že dokázel z v mých očích tak pitomé série, udělat takto geniální hru. Předchozí díly z PS2 mě vůbec nebavily a zavodění mě tam přišlo šíleně nepřehledné a příliš o náhodě.

Tohle je ale iné kafe. Naprosto.
Hráč je nekopromisně vhozen do Paradise City se slovy "Dělej si co chceš" a amatérským řidičákem pro padavky. Stojí před ním s otevřenou náručí 30 kilometrů čtverečních dopravního hřiště, kde si může dělat co se mu jen zlíbí. Samozřejmě vše co se týče závodění... Ze začátku jsem byl naprosto ohromen vším okolo. Těch možností, co bych mohl dělat, kam bych mohl jet... nevěděl sem kde začít dřív.
Samotných závodních módů není moc, ale nezapomínejte, že pokaždé si můžete jet kudy a jak chcete. Vůbec se nemusíte spoléhat na GPS, které vám ukazuje "svoji" nejbližší cestu. Můžete si najít vlastní. Nemluvě o Stunt Runu, kde je čistě na vás, kde a jak si potřebné body naskáčete. V Burnoutu Paradise není žádné vedení za ručičku, kde vás hra nutí zajet ten a ten závod. Jezděte si co je libo. Klidně se můžete vykašlat na klasické závody v šílené rychlosti a čistě si jen hopsat ve Stunt Runu nebo drtit soupeře v Road Rage. Nikdo vás v této hře do ničeho nenutí. A to je na ní tak skvělé.

Jak vás Burnout bude bavit záleži čistě na tom, jak se VY umíte bavit.

Nehledejte žádné reálné závody, žádné podrobné statistiky. Dokonce ani tabulku jezdců po dojetí závodu tady nenajdete. Prostě jste vyhráli nebo se jděte vycpat. Jedeme dál.

Multiplayer je další kapitola. Přes jednoduché rozhraní dáte vědět kamarádovy, že by jste si chtěli zahrát a šup, kamarád se zjevuje na mapě. Žádné loadingy, dlouhé připojování, hledání serveru. Nic. Jednoduše zůstávate tam kde jste stáli a kamárad tam, kde zrovna na mapě byl. Poté můžete plánovat svoje vlastní závody, hrát si na kočku a myš a tuny dalších věci. Hlavně plnit tzv. Freeburn disciplíny, kterých je celkem asi 400 (disciplíny se liší podle počtu připojených hračů). Hráči dostanou úkol (časově omezený nebo neomezený) jako třeba nadriftovat 1000 metrů, zaparkovat smykem, vzájemně se přeskočit, podskočit, nadskočit :) atd. atd. atd. ... fantazii se meze nekladou... a obtížnosti také ne :)

Burnoutu se nedá nic vyčíst ani po technické stránce. Výborně optimalizovaný engine, který i dnes vypadá při střídání dne a noci fantasticky. Parádní model poškození, který byl sice překonán v GRIDu, ale pořád vypadá nehorázně dobře a dovoluje jízdu s naprostým vrakem (doslova).
Povedený soundtrack složený jak z klasických rockových (a sem tam bohužel i popových) vypalovaček, tak i stařičkých songů z prvních Burnoutů a hlavně... operní klasiky!!! :)

Jednoduše řečeno. Burnout Paradise byl pro mě jedno z největších překvapení roku a spolu s GRIDem jedna z nejlepších, ne-li nejlepší závodní hra za posledních 5-6 let. Nelze nedoporučit.
+19 +22 −3

Oddworld: Abe's Exoddus

  • PC --
S Abem jsem se porpvé setkal v demu na PS1, které jsme pařili u kamaráda a výtečně zabavilo. Proto když jsem uviděl v levných knihách druhý díl se skvělou cenou 200kč, naváhal jsem a koupil.

Abe je vynikající plošinovka. Téměř jakýkoliv prvek je zde perfektně navržen a ve výsledku všechno do sebe perfektně pasuje. Ovládání mysli protivníků a využívání jejich schopností, pohyb ve stínu, vylákání nepřátel a jejich zneškodnění, atd. Levely jsou dobře navržené a je zde potřeba zdravého myšlení. Nejedná se o přehnaně náročnou logickou hru, ale ani zde nejde jen o obyčejné hopsání, zabíjení nepřítel, sbírání lékárniček, živůtků apod. Přístup je zde naprosto odlišný a originální. Ve většině případech není ani potřeba nepřítelne zneškodnit, stačí se jen proplížit nebo mu utéct.

Grafika je vážně skvělá. Někdy přejdete mezi dvěma úrovněmi, které jsou od sebe jakoby vzdálené ve třetím rozměru. Opravdu skvěle navržené. Nepřátelé jsou originální, graficky krásně zpracovaní a kvalitně nazvučeni. Celkový design hry je vynikající. Tahle grafika se prostě musí líbit každému.:)

Abe's Exoddus je pro mě nejlepší plošinovka, kterou jsem v životě hrál. Všechno je zde zpracované na jedničku. Jak hratelnost, tak grafika. Opravdu škoda, že se jednalo o poslední díl. Ale já si stále uchovávám svou malou jistotu. Stále jsem totiž nedohrál první díl. Počkám ještě pár let a pak se znovu pohroužím do tohoto geniálního světa.

Pro: grafika, audio, hratelnost, 'příběh', .. ..

Proti: x

+19

Mravenci

  • PC 80
Rozhodně moc povedená hříčka. Původně si říkám: "jej, to bude blbost, to mě bavit nebude", ale ono ne, baví a to dost. Herní principy si průměrně hloupý člověk jako já osvojí za jednu, no možná dvě hry.

Není to nic těžkého, ale hodně také záleží na tom, jaké vám chodí karty a jaké chodí soupeři, protože když vám chodí hodící se karty, je výhra otázkou jedné až dvou minut. Když vám ale chodí samý střelec a podobné slaboty, tak vám výhra už dá zabrat a to jak časově tak uvažováním.

Pro: Je to hodně návykové, jednoduché,

Proti: Když nad tím tak přemýšlím, tak nic, ale jinak grafika, příliš ostré rušivé zvuky,...

+19

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 100
Takto má vypadat hra. Absolutně brilantní vtažení do příběhu, atmosféra na každém kroku doslova dechberoucí, krásná muzika, skvělý příběh, propracované vedlejší postavy, vynikající gameplay, volnost a nelinearita, která je zvládnuta na jedničku s hvězdičkou.

Nejsem příliš velký hráč RPGček, ale tohle bych si zahrál vždycky.

Pro: příběh, grafika, muzika, atmosféra, vedlejší postavy, gameplay, nelinearita

Proti: velký kulový - tahle hra proti nemá

+19 +23 −4

Mortyr 2: For Ever

  • PC 45
Budget jak vyšitý a tak jsem k druhému Mortyru také přistupoval. Byl jsem dokonce nadšený, protože první mise byla dost dobrá. Teda dost dobrá, hra je blbá, inteligence nepřátel je zhruba na stejné úrovni, jako inteligence slepého makaka po lobotomii, kterého navíc někdo vzal třikrát lopatou po hlavě, ale právě toto mě na Mortyrovi bavilo. Měl jsem zrovna chuť na nějakou odreagovačku, ve které jsem nepřemožitelný rambonátor, který vše likviduje jen základní pistolkou. To mi hra splnila, ale bohužel jen v první misi, načež začala obtížnost stoupat strmě vzhůru (hrál jsem na nejlehčí). To mne celkem naštvalo, jelikož tohle jsem nechtěl a taky to vůbec nečekal, protože první (ale i druhou) misi jsem přejel pouze se základní pistolkou stylem "já jdu uprostřed, všechno kolem umírá a zabít mě může maximálně granát". A v první misi taky najdete sněhuláky! No řekněte, viděli už jste někdy ve střílečce sněhuláka? Náckové se zřejmě nudili, ještě že se nekoulovali. První mise mne tedy rozesmála a pobavila.

A já si bláhově myslel, že to tak bude do konce. Nebylo.

Nevím jestli pak měli fašouni lepší bouchačky, ale nějak mi už můj rambo stajl nevycházel, poněvadž jsem tak nějak umíral. Tady přišla další rána, protože hra se neukládá ani na začátku mise, takže hurá a hrál jsem od začátku. Ale tentokrát už jsem používal Uložit hru.

Tvůrcům se musí nechat, že mise jsou celkem různorodé, příběh celkem graduje a krátká délka hry je jednoznačně ku prospěchu věci. Jen ta AI nepřátel, to je něco extra. To tak běžím do chumlu fašistů, ještě za běhu většinu sejmu, ale u posledního mi dojdou náboje. A jak mu tak před ksichtem nabíjím, tak on na mne zamyšleně kouká, pak se otočí a hezky skrčeně, abych ho neviděl si poodejde dva metry. Pak jakože bude střílet, tak jsem ho picnul. Tahle situace je běžná. Taky se mi jednou povedlo zastřelit nepřítele a on udělal šňůru, rozpažil ruce a tak zůstal.
Ve hře jsem třeba vůbec nečekal vrtulník, se kterým můžete i lítat. Bohužel to moc nejde.

Takže, Mortyr 2 pro mne nebyl relaxační záležitostí jak jsem čekal, ale rozhodně jde o velmi kvalitní béčko, ke kterému když přistupujete jako k béčku, tak byste neměli být nějak výrazně zklamáni. Nicméně ten konec...

ten je vážně dost impotentní.

Pro: Někdy je to sranda, sněhuláci, AI nepřátel, některé detaily, různorodost misí.

Proti: Hlavně AI nepřátel, postupně se zvedající obtížnost.

+19

Icewind Dale

  • PC 90
Icewind Dale je dalším ze série těch nejkvalitnějších RPG. Je pravda, že narozdíl od Baldurs Gate nebo Falloutů se tady nedočkáte skoro žádný volnosti. Hra má danou linii, po který prostě budete muset jít, pokud se chcete dostat dál. Když si na to člověk zvykne, tak mu to ani nevadí...může se o to víc soustředit na boj a taktiku postav. Je to prostě akčnější kousek, kterej nemá moc postraních questů, ale o to víc je promakanější ten hlavní. Opět se dočkáme krásně vykreslený izometrický grafiky, tentokrát se spoustou ledu...ještě si vzpomínam, že finální bitva byla jednou z nejhardcorovějších co pamatuju :)

Pro: Grafika, hratelnost, design úrovní, postavy, příběh

Proti: linearita

+19

Commandos: Behind Enemy Lines

  • PC 95
Jooo Commandos...na svojí dobu neuvěřitelně povedená, detailní grafika. Demo sme s kámošem dohráli snad 5x. Zpětně si vybavuju, že první pořádnej počítač sem chtěl vlastně kvůli tomu, abych si tuhle perličku mohl zahrát z pohodlí domova :) Jednotlivý mise byly parádně promyšlený a každá byla originální. Některý byly pěkně složitý a zabraly dost propocenejch hodin, ale o to lepší měl potom člověk pocit, když se mu podařilo je dohrát.

Pro: Originalita, grafika, specializace postav, délka hry

Proti: snad jen obtížnost některých misí, ale stejně tak by to mohlo být v kladech...

+19

The Godfather

  • PC 20
Omlouvám se předem za neobjektivní komentář. Hru jsem hrál asi 20 minut a stačilo mi to. Četl jsem knihu, viděl jsem film, ale ani to mě nepřimělo snažit se vydržet u tohoto titulu. První souboj, první nahlednutí do ulici, první projížďka autem.. za tu chvili jsem zaznamenal vic chyb a nedostatku nez bylo pro me osobne unosne a hru jsem s poděkováním vrátil majiteli a byl jsem vážně rád, že jsem za ní nedal své peníze. 20% dávám z části za kvalitní tvorbu postavy a z části za sympatický pokus o realistické ztvárnění herců do počítačové podoby. Nemlaťte mě :)

Pro: tvorba postavy, poznatelní herci

Proti: přiblblé (konzolové) ovládání souboje, přiblblé chování AI, přiblblá jízda autem...

+19 +22 −3

Call of Duty: Modern Warfare 2

  • PC --
Šestistupňová převodovka téhle řežbě rozhodně nestačí. Je to hrozně laciné, ale funguje to výborně. I přes patetické mise za americkou armádu (na kterou mám v posledních letech averzi), přes všechen ten nános patosu a trapného patriotismu, přes příběh o zlých Rusech a hodných Američanech… přesto všechno je to exa-akční nářez na druhou, co nedá člověku vydechnout až do samotného finále.

****/5
+19 +20 −1

SiN

  • PC 85
SiN mě okouzlil svými nápaditými misemi, které měly šťávu a dodávaly mu ten správný švih, s nímž jsem si užíval souboje. Oplývající vlastnostmi známého a licencovaného enginu. Takže brutalita do hry dobře zapadala a v kombinaci slušného množství nepřátel jí dodávala nádech neustávající frenetické řežby. Ta si své tempo po celou dobu držela poměrně vysoko, proto se nedostavoval stereotyp z Wages of Sin. Jen závěr byl oproti datadisku méně vygradovaný, přesto mě ani zde závěrečný souboj nezklamal.

S obtížností nebyl po stránce hratelnosti problém. Akorát v jedné z úrovní docházelo k neustálému respawnu nepřátel. A jak známo tyto situace příliš nepotěší, o to méně pokud je nedostatek healthu a armoru, a dojde ke quick save v nesprávnou chvíli. V mém případě to spravil restart levelu a následná opatrnost ve zmíněném úseku. Dále, bylo dosti náročné splnit všechny tři Darwinovy komory. Ve zbylých lokacích už náročnost byla v normálu.

Quake 2 engine předváděl to nejlepší co mohl, v rámci možností. Zážitek to byl o to lepší, díky verzi SiN Gold s vylepšenými 16-bitovými texturami. V menu bylo možné si nastavit i stíny pro všechny postavy ve hře, nejvíce patrné byly v cut-scénách. Ty představovaly další z nepostradatelných věcí, dotvářejících skvělou atmosféru a přispívaly k vyprávěnému příběhu. Ten byl rozvíjen i nahrávacími obrazovkami, skrze krátká shrnutí z absolvovaných misí.

Mohlo by se zdát, že se mission pack a původní hra hráli stejně, ale bohužel, nehráli. Ritual totiž zaujal i logickými hádankami, propracovanějšími úkoly a lepším designem úrovní. To vše tedy přispělo k mému výbornému hodnocení. V základu sice bylo totéž i v oficiálním rozšíření, jen v notně osekanější podobě. Ale každý nějak začínal, i vývojáři z 2015. V neposlední řadě obě hry působí jako nebe a dudy, i pokud jde o vybalancování „denních a nočních“ misí. Zatímco tady jsem si užil stylovou misi hned na začátku a s dobrou viditelností, ve WoS tomu tak nebylo. Přesto ani v prvním dobrodružství Johna R. Bladea nebyla nouze o temnější úrovně, ať již v metru, kanálech nebo přehradě. Stále ale byla viditelnost dobrá a absence baterky nebo brýlí tedy vůbec nevadila.

Pro: Po celou dobu hraní zábavné, stejně jako v závěru Wages of Sin.

Proti: Respawn a úsek s Darwinovou komorou, sice originální ale hodně těžký.

+19

The Saboteur

  • PC 95
Předem upozorňuju, že z komentáře dýchá silná subjektivita.

Pandemic zazářil jako ta nejjasnější hvězda, EA mile překvapil, a během toho si Jarda chrochtá blahem, jelikož si užívá doslova nezapomenutelnou jízdu.

Když se člověk zamiluje, nedokáže o objektu své lásky přestat mluvit, myslet na něj, touží s ním být co možná nejčastěji a nejdéle, co to jen jde. No, zhruba tak nějak by se daly shrnout mé pocity ze sabotéra. Ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, během prvního aktu jsem se zabouchl až po uši. Ačkoliv mi zpočátku bylo mnoho věcí proti srsti, na všechno jsem si zvykl nebo lépe, oblíbil si to. Samotná představa druhé světové zkombinované se sandboxovou hratelností mi příliš nelahodila, ve výsledku to však funguje líp než dobře. Auto-krytí mě prvních pár misí neskutečně vytáčelo, postupem času se mi ale dostalo pod kůži. Zvyknout si na zdejší jízdní model mi taky trochu trvalo, avšak již v druhém aktu jsem se považoval za krále silnic. Poskakovat po střechách mě nejdřív moc nelákalo, brzy mě to ale začlo neskutečně bavit (a pořád baví, narozdíl od AC).

To jsou ale samé maličkosti. Největší sabotérovo kouzlo totiž tkví v kulervoucích a pekelně zábavných přestřelkách. Ty jsem si zamiloval okamžitě a to tak moc, že v každičké misi jsem na sebe upozorňoval, i když by bylo bezpečnější, rychlejší a logičtější na to jít po hitmanovsku. Tu a tam se najde mise, která MUSÍ být provedena po hitmanovsku, ale jinak jsem vždycky střílel na všechny strany a tak jsem si z údajně primárně stealth akce udělal ryzí střílečku. A je to jen dobře, protože jak jsem již řekl, přestřelky jsou to, čím tato hra zcela dominuje.

Zábavnost stranou, tato hra je i pastva pro oči. Nehledím na slabší textury, nehledím na některé slabší animace, hledím na celek a na ten pocit, který to ve mě vyvolává. A to je čiré blaho. Originální černobílá vládne zajímavou, ale pohlcující atmosférou, vyjímečná pestrost té barevné formy zase působí obrazovitou nádherou. Ani jedna forma by však nefungovala naplno, nebýt úžasně navrženého města. A to vám řeknu, takhle dechberoucí design jsem neviděl od dob Mafie. Smysl pro detail je v tomto světě famozní. Pravda, najdou se zde i méně zajímavá místa, ale když se podívám na více méně jakoukoliv jinou městskou akci za posledních pár let, myslím si, že v tomto směru je nemohu nazvat důstojnou konkurencí.

Celková obtížnost hry je nižší, ale já v tom nevidím nic špatného. Konec konců jsem se u téhle hry alespoň nenervoval a neměl jsem potřebu nadávat, urážet Seana a další věci, které mám ve zvyku dělat. Jinak je ale obtížnost vyvážena dobře. Postupem hrou se obtížnost vážně zvyšuje, a s nástupem terroráků začíná opravdu přituhovat (bohužel se tak stane poměrně blízko konce hry).

Ačkoliv jsem slepě zamilován, pořád si jsem vědom chyb této hry, a právě málo jich není. Jeden příklad za všechny je rozsáhlá sbírka bugů, kterou by mohl závidět kdejaký sběratel brouků. Ty povětšinou souvisí s krycím systémem, šplháním a umělou inteligencí. Jiné jsou zase vyloženě komické, jako natažené končetiny při srážce autem, osoba procházející dveřmi od auta jako duch, levitující nepřátelé a poněkud brzké ukončení některých nascriptovaných sekvencí (např. když tuhle po dokončení mise z místa odjíždělo auto, náhodou jsem mu skočil na kapotu a řekl jsem si, že počkám a kouknu se, kam dojede, a ono se mi to auto po nějakých deseti metrech vypařilo přímo pod nohama).

Dále zamrzí menší počet druhů vozidel a jejich velmi chabý destrukční model. Vlastně na autech pouze zůstávají díry po kulkách, dají se prostřelit okénka (ačkoliv efektní to není vůbec) a jednou dvakrát mi odletěla kapota. Víc nic. Destrukce okolního prostředí je taky minimální. Většinou mi to nikterak nevadilo, ale když jsem to v plný rychlosti napálil do malého stánku, očekávajíc bezproblémový průjezd, tak mě bohužel tenhle nenápadný stánek zastavil jakoby to byla betonová zeď. Nemožnost střelit přes mezery v plotech taky nepotěší.

Taky je tu nespočet nelogických ptákovin. Zdejší civilisté jsou snad ti nejsebevražednější, jaké jsem jaktěživ viděl (tj. dobrovolně skáčou pod kola téměř furt). AI celkově je docela mizerná, ale dobrá AI je dnes něco tak neskutečně výjimečného, že už jí dávno nepožaduju. Pokud jsem to dobře pochopil, songy tu hrají v rádiu. Pak samozřejmě některé nedávají smysl, protože v době, do které je hra zasazena, nebyly ještě ani na houbách. Ale proč by to někoho mělo zajímat, když je jinak tento výběr fantastický, poslouchá se to skvěle a k dění na obrazovce to sedí. O dalších nesmyslech se ale hlouběji vyjadřuje už pipboy, takže já o nich už přestanu.

Jak už to ale u zamilovaných bývá, chyby rádi akceptují nebo úplně přehlížejí, a já nejsem výjimka. Navzdory výše zmíněným třem odstavcům totiž můžu směle prohlásit, že požitek z hraní sabotéra jsem nezažil už pár let. Tak moc se mi to líbilo, že ačkoliv je herní doba dlouhá, chtěl jsem, aby to pokračovalo dál. Tak moc se mi to líbilo, že jsem si to provizorně rozjel ihned podruhé, s tím rizikem, že podruhé mě to nebude tak bavit, že se mi něco zhnusí apod. s tím, že zkusím splnit co nejvíc misí úplně jinak (mimochodem, hodně misí se zde dá plnit různě, což zaručuje znovuhratelnost, pokud vás to teda dostatečně chytne).

Zkrátka a dobře, sabotéra bych mohl přirovnat k mafii v tom, že ačkoliv má daleko k technické dokonalosti, požitek z hraní je nezapomenutelný a považuji ho za umělecké dílo. Ačkoliv jsou mise v podstatě stereotypní, sere na to bílý tesák, když jsou tak ryze zábavné (teda za předpokladu, že se střílí – bez mučení přiznávám, že stealth prvky jsem naprosto ignoroval a ty tři nebo kolik misí, ve kterých jsem se musel plížit, mě moc nebavily). Vyzdvihnout taky musím finále na Eiffelovce, které ačkoliv nebylo přespříliš dramatické, přístup k Eiffelovce a postupný vzestup na její vrchol byl neskutečně hustý.

V tomhle chvalozpěvu bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale raděj už dám pokoj. Srdce mi říká udělit stovku, bez rozmýšlení. Mozek radí stále hodně žhavou devadesátku. Půjdu s kompromisem.

EDIT: K obtížnosti, na Feckin' hard (odemkne se po dokončení hry) je to teda docela slušný peklo. :)

Pro: Ani celej ten komentář nevyjadřuje, jak moc mě sabotér dostal, natož abych to zkoušel ve zkratce. Zahrajte si to, tahle hra si pozornost zaslouží.

Proti: Bugy, počet druhů vozidel a jejich destrukční model, destrukce okolí, nějaké ty nelogické prkotiny, které jsou stejně spíš k zasmání, než že by otravovaly.

+19

Risen

  • PC 90
Na Risen jsem se těšil jako malé dítě už hodně dlouhou dobu. Jako velký fanoušek série Gothic, jsem tuhle hru a její vývoj začal sledovat hned od chvíle, kdy se začaly objevovat první informace a vkládal jsem do hry mnohem větší naděje, než do konkurenčního a zatím stále vyvíjeného G4: Arcania. Vzhledem k tomu, že v té samé době vyšel mohutně hypovaný Dragon Age Origins, tak jsem sice ve svém nitru svedl menší bitvu o to, do čeho se pustím první, ale nakonec zvítězilo dílko od Piranha Bytes.

Trochu lituji toho, že jsem hru nedohrál dřív, protože teď už tu budu z větší části psát to, co už napsali koentující přede mnou. Ale koment k Risen si odpustit nemohu.

Děj hry se odehrává na tropickém ostrově, který je krásně zpracován, opravdu neplatí, že krásně vypadající hra musí mít ve výčtu tech. vlastností mít nejnovější verze DX a milion speciálních efektů. Prostředí je rozmanité, od hustých lesních porostů, přes hluboké rokle a propasti a vysoké kopce až po ponuré bažiny a samozřejmě také obydlená místa. Celému ostrovu dominuje zlověstně dýmající sopka, ke které se váže hlavně závěr hry. Také mi přišlo, že rozloha podzemních prostor je o dsot větší, než tomu bylo v předchozích dílech, což ale rozhodně není na škodu a hráč může objevovat stále něco nového.

První kroky ve hře nenechají hráče, který už nějakou hru zé série Gothic hrál, na pochybách, že tohle bude klasický Gothic se vším všudy, jen s mnoha vylepšeními. Herní mechanismy, styl grafiky, atmosféra světa, to všechno tu už předtím ve stejné, nebo podobné formě bylo, jen zde, je to dovedené k dokonalosti. Hráč začíná jako totální moula, který nic nemá, nic neumí a ani nic neví o místě, kde se ocitl a je jen na hráči, jak bude postavu jemu svěřenou dále směrovat a vyvíjet. První kroky jsou vždycky velmi těžké, ale toho, kdo někdy hrál G2 + NoR, tak toho vyšší obtížnost nastavená hned od začátku nepřekvapí. Hráč se musí mít na pozoru i před obyčejnou mouchou nebo vlkem, setkání s více než jedním protivníkem najednou vede na začátku k nevyhnutelné smrti a loadovací obrazovku jsem i já viděl na začátku asi častěji, než by se mi líbilo.

Postupem času se hráč dostává lepšímu vybavení, přijde první zbroj, lepší meč (sekera, hůl - podle toho, jakou cestu si hráč zvolil) a vše je najednou hned trochu veselejší. V souvislosti s tímto musím vypíchnout první věc, která se mi trochu nelíbila. Možná to bylo mým stylem hry, kdy jsem toho udělal v první kapitole moc a další už jsem projížděl o dost rychleji, neboť postranních questů moc nebylo, ale dost dlouho jsem měl problém najít nějakou lepší zbraň, než tu, co jsem právě vlastnil a ve chvíli, kdy se začaly lepší kousky objevovat, tak se s nimi najednou roztrhl pytel a kolikrát jsem si nový lepší meč ani neužil a hned jsem našel nějaý ještě lepší. Stejné to bylo u zbrojí, kde jde opět vždy o komplety bez možnosti si ji nějak customizovat. Jedinou vyjímkou byla helma a ty jsem ve hře našel všehovšudy dvě, když nepočítám tu, která byla součástí Titánské zbroje. Štíty detto.

V souvislosti se zbraněmi musím hned zmínit také soubojový systém. Nevím, jak to je v G3, který jsem ještě nehrál, jen chvíli rozhrál a potom z nějakých důvodů odložil na později, ale právě soubojový systém doznal proti G1/G2 opravdu razantního vylepšení. Už to není jen bezhlavé klikání, ale je nutné u toho také trochu přemýšlet, snažit se předvídat protivníkovy údery, ve vhodnou chvíli se krýt a nečekaně útočit. Souboje s humanoidními soupeři se díky tomu staly opravdu zábavné, hlavně se těmi tužšími a opravdu jsem si je užíval. Navíc ne na každého platí stejná taktika. U většiny protivníků je možnost jejich útoky krýt, ať už mečem nebo štítem, u některých ne, takže pak příchází na řadu uskakování.

Co je hře občas vyčítáno, je celkem omezený systém dovedností, kdy je na výběr jen několik schopností, do kterých se dají investovat Leraning Points, získané za postup na vyšší úroveň. Stěžejní jsou samozřejmě dovednosti bojové - s mečem, sekerou a holí u zbraní na blízko a luk s kuší pak představují zástupce střelných zbraní a magické. Kromě bojových dovedností je možné trénovat také například kovářství, alchymii, akorbacii, páčení zámků, plížení atd., některé z nich nejsou příliš nutné, ale osobně si myslím, že se vyplatí naučit se na nějakém stupni skoro všechny, protože se potom otevírají nové možnosti a cena za jejich zlepšení se může velmi rychle vrátit zpět. Přece jen je lepší obětovat pár LP za naučení alchymie a z přikázných ingredienců si vyrobit například lektvar, který permanentně zvyšuje některou z vlastností, než za zlepšení této vlastnosti vyplávat LP mnohem víc při jejím učení klasickou cestou. Množství LP ve hře je omezeno max. úrovní, které lze dosáhnout, typicky kolem 28. takže není možné vytvořit si ultimátního hrdinu všeuměla.

Co se od předchozích dílů prakticky nezměnilo, je systém frakcí. Ovšem nedá se říct, že jedni by byli ti hodní a druzí zlí. Je možné se přidat buď k inkvizici, která na ostrově zkoumá, co že se to tam v poslední době děje za nepravosti a nebo banditům, kteří předtím ovládali jediné město na ostrově, než je z něj inkvizice vyhnala a nyní našli dočasné útočistě v bažině na druhém konci ostrova. Jako taková třetí strana jsou zde mágové sídlící v kláštěře vysoko v horách, ovšem ti spolupracují s inkvizicí. Voba strany je v podstatě dobrovolná (pouze v případě, že si hráč ještě žádnou stranu nevybral a je chycen vojáky inkvizice, tak je donucen se stát jejich členem) a velmi ovlivňuje to, jakým směrem se bude hrdina vyvíjet. Pro ty, kteří preferují hrubou sílu je nejlepší přidat se k banditům a stát se mistrem meče nebo sekery. Odlišný styl boje má inkvizice, která nabízí jako bojový prostředek hlavně hůl a pro ty, kteří se neradi ohání nějakou zbraní je možnost stát se mágem v klášteře. První kapitola je pro každou frakci trochu odlišná, od druhé už je to pro všechny stejné.

Žádná skupina vás samozřejmě nepřijme jen tak a je nutné si nejdříve získat jejich důvěru a splnit pro ně několik úkolů. Questy jsou klasické, přibést něco, odnést někomu něco, zabít někoho, najít někoho, zjistit něco ... nic objevného, ale to asi nikdo ani nečeká a popravdě, v tomhle směru se nic moc nového vymyslet nedá. Je trochu škoda, že většina nových postraních nepříběhových úkolů se objeví hlavně v první kapitole a potom už se jich nabídne jen několik a primárními se stanou úkoly spojené s hlavním příběhem a ve většině případů jde hlavně o likvidaci většího počtu nepřátel. Naštěstí je v té době už k dispozici možnost cestovat za pomoci teleportačních kamenů a hráč nemusí trávit dlouhé minuty pobíháním po světě.

Během celé hry jsem se výborně bavil a na závěr přišlo trochu zklamání. Proč ? Finální souboj. Čekal jsem něco, kde budu mít možnost využít všechny své pracně nasbírané zkušenosti i vybavení a místo toho to byla spíš nějaká arkáda ve stylu skoč sem, skoč tam a jednou za dvě minuty přiběhny a bouchni si. Opravdu škoda, tohle mohlo být udělané lépe.

Ještě k technické stránce hry - Risen jede v pohodě na podprůměrné sestavě z dnešní doby. Jak je v poslední době zvykem, tak opět nejde (nebo nešlo) zapnout vyhlazování hran, ještě, že je Risen hra, kde to tolik nevadí. Piraně se naštěstí poučili z předchozích let a tak je bugů celkem poskrovnu, jako obvykle nějaká ta průchozí stěna případně propadnutí se do neznáma. Jinak je ovšem hra perfektně stabilní a nevadí jí ani taskování do systému a zpět, za celou tu dobu mi spadla jenom jednou. Zvuky jsem standardní, hudba docela příjemná na poslech. Po technické stránce zvládnuto na odřenou jedničku.

Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych mu Risen doporučil, tak bych neváhal ani vteřinua řekl bych ANO. Hráči, kteří hráli některý z Gothiců se tu budou cítit jako doma, nováčkové do hry proniknou velmi rychle. Ne, nejde o super propracované RPG s milionem statistik a možností se učit desítky dovedností, které jsou ve výsledku zbytečné. To podstatné tady, je zábava, uvěřitelný a skvěle zpracovaný svět, vývoj postavy udělaný tak, aby byl v rámci možností variabilní, ale oproštěný od všech případných zbytečností, které by jej činily nepřehledným a složitým.

Risen se může směle postavit vedle předchozích dílů, protože na ně navázal v tom dobrém, něco vylepšil a přitom pořád zůstává ryzí zábava

Když nad tím tak uvažuju, tak hry ze série Gothic včetně Risen nepatří tak úplně do žánru RPG, ale vytvořily si svůj vlastní žánr. A díky Piraním, že takovéhle hry pořád dělají.

Pro: Příběh, atmosféra, skvěle zpracovaný svět, pořád starý dobrý Gothic

Proti: Trocha bugů, od druhé kapitoly více lineární, finální souboj

+19

Beyond Good & Evil

  • PC 95
Tahle hra patří do mé top 5. Dostal jsem se k ní až díky Levelu (po dvou letech jsem si ho znovu koupil), který vyslyšel mé motlidby - tak dlouho jsem tu hru sháněl, ale nikde nebyla ke koupi.

Hlavní hrdinka je empatická slečna zachraňující zviřátka po celé planetě, navíc je to fotografka (originální prvek), takže za vyfocená zviřátka dostává peníze - čím dravější zvíře, tím více peněz.

Průvodcem jí je umělá inteligence s velmi silným španělským přízvukem a její strýc prase. Ano, je to pohádkové, je to barevné. V ději nechybí intriky a lži mocností ani sociální drama. Vedlejší postavy mají silné charaktery, tak silné, že jsem si vpzomněl na Deus Ex.

A to ani nemluvím o šoku, když jsem o hře vůbec nic nevěděl a najednou mě poslali na vodu a já si mohl plavat kam jsem chtěl - skoro. Animace hlavní hrdinky jsou skvělé, po celou hru skáče a hopsá a šplhá (sice arkádově, ale přece) a sem tam vytáhne i nový pohyb. In game animace nemají chybu. Celé to nemá chybu.

A muzika je naprosto parádní...
...jen je to možná celé příliš konzolové...

Pro: Příběh, postavy, zábavné, volnost, MUZIKA, nezapomeňte se dokoukat na konec creditů !

Proti: ach jo, proč to je tak krátký !!! Ale možná lepší než natahované obtížností

+19