Nejlépe hodnocené komentáře

No tak tohle bylo velice příjemné překvapení. Republic Commando jsem kdysi nainstaloval, spustil a odložil, protože mě nebavil obrovský hud skrytý v helmě a spousta keců. Na druhý pokus to bylo mnohem lepší.

Začnu nejslabší částí a to příběhem. Ten se totiž nekoná, protože Republic Commando sleduje osudy bezvýznamné čtveřice imperiálních, pardon tehdy ještě republikových vojáků uprostřed tří operací. Ano v každé misi je něčeho dosaženo, ale že by to propojoval byť jen slaboduchý příběh zapomeňte. A stejně tak bohužel na jakékoliv animace, které tak velkolepě dotvářely dojem z raných Star Wars her. Akorát na konci se objeví starý známý.

Graficky je to docela pěkné, samozřejmě v té době byly hezčí hry, ale jinak iluzi Star Wars světa plného základen to drží dokonale. Leveldesing je samozřejmě koridor a úpřimně, ničemu to nevadí. Žádné bloudění, žádné zpáteční cesty a přesto jsem se nenudil.

A dál už budu jen chválit. Republic Commando je totiž týmovka jak řemen. Ovládáte velitele jednotky, k ruce máte trojici bojovníků (sniper, bombař, hacker), kteří zvládnou vše na co pomyslíte. Bez problémů se o sebe postarají, ale pokud jim dáte rozkaz, zaujmou pozice a začnou bránit okolí. Nebo v ukázkové formaci odpálí dveře. Případně odpálí cokoliv jiného, něco hacknou. Nikdy se nezaseknou, můžou "umřít", ale vzhledem k tomu že smrt nic neznamená, protože stačí lékárnička a je mrtvý oživen, je radost s nimi pracovat. Parťáci Vás umí i oživit, navíc přesto že jsou to dle Star Wars klony, mají rozdílné osobnosti a vyžívají se ve spoustě hlášek a komentářů. A to vše lze ovládat jedním tlačítkem, kterým vyšlete vojáka na předem označenou pozici. Zkrátka umělá inteligence je výborná, jedna z nejlepších co jsem viděl v 3D akci.

Samotná hratelnost je díky tomu parádní a funguje i v dalších aspektech. Kolem Vás se rojí spousta nepřátel - droidi obchodní federaci, na ty jednodušší stačí salva z blasterového samopalu, na ty silnější modlitba a raketomet. Kromě nic jsou tu i "lidští" protivníci, na které zase nejlépe platí variace na samopal a brokovnici. Nepřátelé, hlavně ti droidští se rekrutují pochopitelně z filmů o Star Wars.

Čímž se dostávám ke zbraním. Základní pistolka (blaster) je k ničemu, ale kromě ní máte ještě větší blaster, který se nástavci promění na samopal, sniperku nebo granáto-raketomet, vhodný na likvidaci větších a obrněných potvor. Další zbraně nacházíte spíše sporadicky a hlavně můžete mít jen jednu navíc. Brokovnice, raketomet, sniperka i pár jiných lahůdek, přičemž jak jsem psal, na každého platí něco. Komu to nestačí, má možnost útoku zblízka (nožem, pažbou), který většinu slabších potvor zabije a ještě vykouzlí sexy skvrnu na hledí helmy (promptně smazanou stěračem).

Hru nekazí žádné moderní fičury (nemožnost ukládat, roztřepený kurzor, špatné ovádání) a tak se jedná o fantastickou řežbu, kterou brzdí bohužel nulový příběh.

Nejsem zrovna úplně fanda her z druhé světové a tak jsem se znovudohráním Medal of Honor docela otálel. Ale klasické 3D akce už mi pomalu dochází a tak volba padla na tuto hru.

Medal of Honor byla v roce 2002 veliká událost. Nebyl to komplexní válečný simulátor, stále se jednalo jen o tradiční 3D akci s poměrně koridorovou hratelností, ale iluze byla dokonalá. Spousta možností, spolubojovníci, navazující mise, pocit že jste tam jako jeden z mnoha. Příběh tentokrát rozebírat nebudu, protože prostě není. V šesti kampaních máte vždy nějakou dějovou linku uvedenou brífingem, je tu krátké intro, žádné outro a jeden hrdina poručík Mike Powell. Toť vše, nicméně myslím že to i docela stačí.

Grafika mi po dohrávání novějších her už tak skvělá nepřišla, řekl bych třeba NOLF 2 ze stejného roku vypadal o fous líp, i tak to vypadá stále slušně a většina prostředí je vyobrazena přesně tak jak by měla být.

Důležitá je ale hratelnost, která je parádní. V rámci každé kampaně máte spoustu misí, které plynule navazují a ve kterých si vyzkoušíte válku ze všech stran. Budete bloudit lesy, infiltrovat základny, procházet opuštěná stavení i rozbořená městečka. V jedné z misí projdete ruinami plných sniperů, abyste o něco později nasedli do tanku a triumfálně likvidovali domy plné vojáků i nepřátelskou těžkou techniku. Nechybí stealth mise, bude krást dokumenty, sabotovat zařízení, vyhazovat do vzduchu tanky i celé budovy, zachraňovat zajatce či starat se o spolubojovníky. Komu by to bylo málo, může se pokusit o získání některé z 8 medailí, většinou za to že splníte něco nad rámec povinností.

A pak je tu nezapomenutelný herní vrchol, který bohužel přichází už v 3. misi - invaze na Omaha Beach. Výsadkové čluny blížící se k pláži, ostnaté dráty, kulometná hnízda, spojenci padající po desítkách a pocit neskutečného štěstí, když se konečně z toho pekla dostanete. Prostě Zachraňte vojína Ryana jsme si v roce 2002 mohli vyzkoušet na vlastní kůži a v té době to byl neskutečný zážitek.

Vzhledem k zasazení hry jsou nepřátelé jen skopčáci, kteří se umí krýt, spolupracovat, občas hodí granát a mají zatraceně přesnou mušku. A hlavně moc krásně hulákají v němčině. Na jejich likvidaci využijete jednu z 5-6 zbraní a autoři na to šli lišácky. Základem je pistole, puška, lehký a těžký samopal a granáty, ale v každé misi jsou zbraně trochu jiné. Pistole může být s tlumičem (paradoxně nejsilnější zbraň ve hře), puška normální či odstřelovací, samopaly máte také pokaždé jiné. Občas dostanete i raketomet na likvidaci tanků či brokovnici na čistku německého stavení. Zbraně jsou přesné, příliš nekopou, skopčáci něco sice vydrží, ale ne zas příliš, zkrátka boje jsou ideální, vyvážené, ani přiliš lehké ani těžké - což ovšem neplatí pro boj se snipery, tady jsem tvůrce trošku proklínal.

Shrnutí: I přesto, že válečné hry moc nemusím, u Medal of Honor jsem se ani na chvíli nenudil, mise a úkoly v nich jsou různorodé, boje intenzivní ale férové a Omaha Beach nezapomenutelná. Vzhledem k tomu, že tady vznikl v podstatě nový žánr, troufám si říct, že jde o 3D akci roku 2002.

Terminátor: Future Shock byla tuším první hrou, která ve Score dostala neuvěřitelných 10/10 a jako taková samozřejmě byla dlouhá léta cílem mých pokusů ji sehnat. Bazary ovšem žalostně selhaly a tak jsem nakonec upirátil na tehdy čerstvě objeveném warforu. A popravdě řečeno si z ní moc nepamatoval, snad jen šílené bloudění. Ani jsem neměl moc chuť do znovuzahrání.

A přitom to není vůbec špatná hra, jen spoustu kladů vyrovnává i spoustou záporů. Příběh na Vás dýchne atmosférou prvních filmů. Postapo budoucnost, zoufalý boj hrstky rebelů proti všudypřítomným strojům a hlavní hrdina nemluvný Rambo, který během mise stihne vykosit desítky a stovky strojů. Ale nebudu kritizovat. V příběhu se formou brífingů setkáte s Johnem Connorem, Kylem Reesem a během něj se hrstka rebelů ještě více ztenčuje. Postupem času se objeví i časové hrátky a konec dává na prdel všem filmům hrdina zabrání vzniku Skynetu a z postapo světa je idylická budoucnost. Ale dá se říct, že mě potěšil.

Co se týče hratelnosti, Future Shock přinesl spoustu novinek, které předběhly dobu. Je tu naprosto fuknční, plynulý a vyladěný mouselook, bez kterého si dnes nikdo neumí 3D akci představit (v a době vzniku ho zas málokdo ovládal :D). Díky mouselooku si užijete několik misí v džípu nebo vznášedle a opět můžete klávesami uhýbat a myší zaměřovat. I tady je ovládání naprosto bezchybné a spousta nových her se může učit jako udělat podobnou misi s letadly.

Pohválit musím i přesné míření všemi zbraněmi, které se mimochodem povedly. Je tu granátomet, raketomet, brokovnice a vždy tři varianty automatu, laseru a plazmy, přičemž ten nejsilnější nejvíce žere a s nejslabším sice šetříte náboje, ale nic neupižláte.

A rovněž budu chválit potvory, protože tvůrci vymysleli obrovskou plejádu robotů, ať už létající, pavoučí, různé Walkery, sondy, věžičky, tanky a samozřejmě nechybí ani klasičtí terminátoři až po T-800. Přestřelky s nimi jsou ze začátku v pohodě, protože jich tolik není a i když i na easy vydrží hodně (jsou to nakonec terminátoři), zvládnout to jde. Ke konci se ale autoři zblázní a naservírují takový hardcore, že se na Vás valí a respawnují desítky robotů, vozítek, poletuch, neustále Vám dochází náboje i zdraví a modlíte se za každou další skrýš s výbavou. A ano je tu respawn a to mimořádně otravný, kdy se Vám zejména v monumentální posledním kole teleportují roboti přímo před xicht, což úplně nepotěší. Respawn je sice výborně vysvětlený příběhem a i tak je to otravné.

Každopádně jako parádní řežba s revolučním ovládáním a příběhem je to slušný, jenže je tu ještě prostředí. Zaprvé fádní grafika už opravdu nikoho moc nenadchne a nelíbila se mi ani před 10 lety. Zadruhé prostředí jsou v podstatě stále ty stejné postapo ruiny (občas střídané nějakou základnou), ve kterých nemáte šanci se zorientovat. Mapa je nepoužitelná, města obrovská a každý barák jde otevřít a prozkoumat. V barácích jsou občas nějaké náboje, které potřebujete, občas nějaký předmět jde rozstřelit a občas ne a hlavně jsou všechny naprosto stejné, nudné a prázdné.

Je to tradiční neduh Bethesdy, který byl v prastaré Areně (desítky nudných dungeonů bez rozdílu a bez života) tak i ve Fallout 3 (krásné, leč naprosto prázdné lokace a neustále ty samé ruiny). A když se vrátím k orientaci, nemusí ze mě hned někdo dělat idiota, ale to že se dovíte v brífingu jeďte rovně, pak u 16 kaktusu zabočte doleva, objeďte kráter, pak na severovýchod atd... to už je moc hardcore i na mě, zvlášť bez použitelné mapy či záchytných bodů. Brífing si navíc v misi už znovu nepustíte.

No vytknul bych ještě občasné zasknutí ve zdi, prolínání textu (robot procházející zdí), otřesné skákání (hrdina skočí dopředu 10 metrů, ale do výšky nevyleze dvaceticentimetrovou zídku) a občas zabugované konce misí.

I tak je ale Future Shock povedená střílečka s feelingem starých filmů, parádním ovládáním a přestřelkami s roboty a revolučním využitím vozítek.

EDIT: Skynet beru jako datadisk, protože vypadá úplně stejně, hraje se stejně a má jen 8 misí. Naštěstí vymizela většina bugů i otravný respawn a příběh se odehrává někde před událostmi Future Shock. Místo zajímavé časovky zůstalo jen klišé s hledáním atomovky, doprovázaný FMV sekvencemi. Ty nejsou špatné, až na úděsné ochotnické výkony "herců". Grafika je díky SVGA o něco hezčí, jinak zůstalo bloudění a občas opravdu nevíte kam jít a ještě více jak v původní hře Vám budou docházet náboje.