Nejlépe hodnocené komentáře

Po dlouhém čekání trvajícím šest let vývojáři z Flying Wild Hog konečně vyslali do světa třetí díl Shadow Warriora a já u toho nemohl chybět protože mám předchozí díly poměrně rád. Jakmile hra vyšla, skočil jsem do ní a jal se kosit všechno co se hýbe. Byl jsem však poměrně zaskočen faktem, že jsem u jedničky seděl zhruba třicet hodin u dvojky cca dvacet a trojku jsem sfoukl za šest. Na druhou stranu musím říct, že mi krátkost hry celkem vyhovovala protože dnešní tituly po vás požadují desítky hodin a tohle byl pro mě velice příjemný odpočinek v té nejlepší společnosti.

Tu mi dělal především hlavní hrdina Lo Wang jež vám na začátku hry ve své "jeskyni" vypráví příběh o tom, jak se snažil zabít draka ale nakonec neuspěl a zřejmě to bylo tím, že ztratil svoje mojo. Vyprávění si částečně odehrajete a tím získáte povědomí o tom, jak hrát a co dělat. Jakmile Lo dokončí svůj monolog k vám, objeví se na scéně Orochi Zilla a bok po boku vyrazíte Zlodělajícího Draka (ano, tak se skutečně jmenuje) porazit. Na cestu si berete i dobře známou Hojiho masku a dost možná se na scéně po čase objeví i Hoji sám, kdo ví.

Na cestu jste primárně vybaveni sedmi zbraněmi. Ty tvoří například revolver, granátomet či vrhač hvězdic. Sekundárního kolegu vám dělá dobře známá katana se kterou budete dělat sushi z každého, kdo se vám postaví na odpor. Levým tlačítkem ovládáte střelný arzenál a pravým porcujete. Do toho používáte Chi-Blast kterým odhodíte nepřítele v dál - třeba mimo mapu nebo na nedaleké hroty. A jelikož ve hrách dnešní doby nesmí chybět kotvička, tak máte i tu. Slouží klasicky na to, aby se vám lépe skákalo po úrovních, můžete s ní přitahovat výbušné sudy nebo se přitáhnout k nepříteli a sesadit mu hbitým ostřím hlavu z krku.

To vše se odehrává ve frenetickém tempu jež čerpá především z DOOM Eternal. Budete tedy nuceni sbírat z padlých nepřátel boostery jež vám například doplní munici nebo zdraví ale taky se vám bude postupně plnit lišta díky které budete provádět komba. V DOOMu se sbíralo palivo do motorové pily a tohle je v podstatě to samé. Lišta se dělí na tři části - za jeden bod sejmete ty nejslabší nepřátele a s trojkou sundáte i ty největší hovada. Jamile kombo spustíte tak nepřátelům provedete nehezké věci a na chvilku si půjčíte jejich zbraň. Mě osobně bavilo okrádat ninju protože s jeho katanou pak stačilo namířit jen směrem kde někdo stojí a Lo tam okamžitě skočí a na pár ran ukončí toho kdo tam stojí - velmi efektivní a zábavné protože se z vás stane prakticky nezranitelná mašina na zabíjení. Z DOOMu si hra půjčuje i pohyb po úrovních - budete skákat jako králici na fetu, lézt po liánách, běhat po stěnách nebo se všudypřítomně přitahovat kotvou - a stavbu arén - jakmile vykosíte co proti vám stojí, ideálně tím nerychlejším a nejefektivnějším způsobem, hra vás pustí dál.

Shadow Warrior si dělá ze všeho srandu. Bere si na paškál hry, filmy, seriály - prostě celou popkulturu - někdy to funguje, někdy zase tolik ne, ale musím uznat, že jsem se poměrně slušně bavil a hlášky byly sympatické. Do toho všeho hraje fajnový soundtrack a vy běžíte lineárním koridorem pomalu ale jistě k cíli. Jakmile se dostanete do určité části úrovně, tak se spustí animace a pod ní začne běžet loading takže více než vřele doporučuji instalovat na SSD (nicméně i tam jsem při každém spuštění animace zažil dvě tři lehčí trhnutí). Jediné, čím si můžete nebo taky nemusíte lámat hlavu při průchodu hrou je sbírání kuliček - ty slouží na vylepšování postavy a zbraní. Na některé narazíte bez většího problému a jiné se musí lehce hledat. Další kuličky potom dostáváte za plnění výzev  - například zabij někoho tak a tak nebo udělej tohle a tohle takhle rychle. Pakliže splníte všechny a podaří se vám najít skryté kuličky po úrovních, na konci vás bude čekat plně vybavený hrdina. Ale bez větších problému vám bude stačit sběr těch z výzev.

Pojďme si to shrnout. Ke hře jsem si sedl poměrně nadšen, po několika hodinách jsem ji dohrál a kromě toho, že by mohla mít třeba o čtyři hodinky víc mě vlastně nic moc netrápilo. Žádná pachuť nebo naštvanost, jen radost z dokončení. Hra je plná naprosto střelených nepřátel jejichž vzhledy jsou opravdu výjimečné, zajímavého level designu a optimalizace na dobré úrovni - hra mi běžela ve vysokých fps, ani jednou nespadla a tempo bylo akurátní. Jak jsem již naznačil výše, pro mě je vlastě výhra když hru můžu dokončit do deseti hodin a k tomu všemu je naprosto lineární a zábavná. Mám rád otevřené světy i dlouhé tituly ale jelikož jsem kompletista tak mi to někdy bere víc času než bych tomu měl nebo chtěl dát. Tohle byla perfektní jednohubka ze které sice bude nejeden fanoušek zklamán (především díky krátkosti) ale zároveň se najde i více lidí jako jsem já, kteří tohle rozhodnutí budou kvitovat s povděkem. Mě to sedlo a splnilo to přesně ty body, jež jsem potřeboval k odpočinku a relaxaci.

Když jsem Get Even přidával do své knihovny na Steamu, věděl jsem, že to bude zajímavá zkušenost. Že mě to ale naprosto zaujme svoji nekompromisní atmosférou, zvukem, postavami a kompletním bez příkras podaným příběhem který jsem fascinovaně sledoval až do konce závěrečných titulků jsem už netušil. Inu, stalo se a díky studiu The Farm 51 jsem si prošel vskutku nevšedním herním zážitkem jež ve mě zanechal hluboký šrám a na konci mě vyplivl dumajícího nad tím, jak to všechno do sebe krásně zapadlo a že jsem si prošel něčím, co není u videoher na denním pořádku.

Celé to začíná tak, že se ocitnete v kůži člověka, jež si nechá říkat Cole Black. Jste na záchranné misi při které se snažíte někoho osvobodit. Po ruce máte mobil a pistoli. Venku prší a vy se mezi kapkami deště prodíráte do opuštěného domu kde nacházíte první stopy k případu. Střih - za pár minut stojíte před dívkou jež má na sobě nasazenou bombu a vy se snažíte naťukat správnou kombinaci pro přerušení výbuchu. Ozývá se exploze. Cole Black se ocitá v opuštěném blázinci a k němu promlouvá záhadná postava z obrazovky která bude jeho kroky vést až do konce hry. Vy jako hráč máte v hlavě absolutní bordel. Čeká na vás cesta při které zjistíte kdo jste, kdo je muž který k vám promlouvá, co se stalo, kdy, jak a hlavně proč. Později se dozvíte, že existuje jistý přístroj Pandora/Savant díky němuž se vám kdosi hrabe v hlavě kde hledá vaši spojitost s celou věcí. Vy se snažíte spolupracovat a tak před vás hra postaví několik různých levelů, paměťových paláců, ve kterých se budete pohybovat, hledat důkazy, plížit se a zažívat věci, jež jste dávno pravděpodobně zapomenuli. Prvních pár hodin to bude působit lehce zmatečně ale jakmile se do toho dostanete, bude těžké vás ze hry dostat pryč. Čeká vás dlouhá, trnitá, smutná a drsná cesta. O co vlastně při hraní jde a jaká je náplň herní doby jež se může šplhat klidně i k patnáctí hodinám?

V každé vzpomínce jež rozehrajete budete pátrat do hloubky po tom, co se v ní stalo a jak v ní figurujete. Na pomoc dostanete mobilní telefon na který vám budou občas chodit zprávy ale mimo jiné s ním lze skenovat okolí a důkazy, má UV světlo, mapu prostředí a termální vidění. Ve druhé ruce budete převážně držet zbraň - jakou a proč bych z důvodu spoilerů raději nezmiňoval ale nebude se jednat o obyčejné střílení obyčejnou zbraní. Co však zmínit mohu je, že velká část herní doby bude o čtení různých poznámek, mailů či dopisů, poslechu audiozpráv a hrabání se v minulosti. Po dokončení levelu se lze přesunout do vašeho hubu ve kterém vidíte několik tabulí - ty představují dané úrovně a na nich vidíte, kolik procent materiálu se vám podařilo sebrat. Pakliže splníte sto procent čeká vás vždy v opakovaném hraní úrovně ještě malý bonus. Hub slouží především k restartu daných misí ale hlavně k přezkoumávání důkazů díky nimž se střípek po střípku dozvídáte co bylo, je a možná i bude. Ve vzpomínkách a důkazech se potom seznámíte s dalšími postavami jež jsou perfektně napsané, uvěřitelné a precizně zahrané a tvoří kromě vás páteř celé hry.

Při běhání po úrovních zjistíte, že zvuková stránka je naprosto perfektní a za použití 3D sluchátek vás doslova vtáhne do dění. Brilantní dabing, zvuky v úrovních, přesně sedící hudba. Tohle trio vám bude pomádou pro vaše uši. Osobně jsem si užíval hlavně dabing a takzvané zvukové podkresy daných vzpomínek - ty se však těžce popisují někomu kdo to nehrál a já to zřejmě nedokážu udělat ale pokusím se. Shrnul bych to tak, že vaše konání mívá zvukový podkres díky kterému daná situace působí o mnoho lépe a celé to dokáže šponovat napětí dané situace. Po grafické stránce se sice nejedná o žádné veledílo (přeci jen se jedná o titul z roku 2017) ale hra nepůsobí lacině a místy dokáže vyvolat až realistické obrazy. S optimalizací jsem neměl absolutně žádný problém, hra mi nepadala, běžela plynule jak jen to šlo a loadovala jak o závod. Co mě však dokázalo vytočit byly občasné záseky o textury které jsem naposledy zažil u hry Terminátor SkyNet / Future Shock. Někdy se stalo, že jsem se dostal příliš blízko ke stěně nebo k určitému předmětu a tam moje pouť za pravdou skončila protože jsem se nemohl dál hnout. Pakliže se tak stalo nedaleko checkpointu dalo se to přežít, pokud to bylo dál, bylo to naprosto otravné - vaši jedinou šancí jak se z dané situace dostat byl totiž load pozice. Kromě tohoto neduhu jsem však byl se vším naprosto spokojen.

O hře bych mohl psát ještě dlouze - třeba o tom, jak je důležité přemýšlet nad tím co při hraní děláte - ale bohužel bych to nedokázal bez spoilerů a váš jediný důvod proč to zkusit nainstalovat je právě ta obří záhada jež se snažíte rozlousknout. A čím méně toho budete před cestou vědět, tím lépe pro vás. Co vám však mohu říci je to, že pokud vás baví bádání, šmejdění a přemýšlení budete se v Get Even cítit jako ryba ve vodě. Pistole tam sice je, ale dovolím si prozradit, že hra po vás spíše chce abyste měli zajištěno a pokud možno se střelbě vyhýbali. Titul mě dostal především svým do detailu propracovaným příběhem jež byl plný zajímavých postav, zvratů a uvěřitelných situací ale hlavně tím, že to vývojáři dokázali celé dotáhnout do konce. Oni totiž hry když pracují s psychologií a dramaty často sahají k tomu, že vám úplně nevyjeví jak a co a nechávají vás místy tápat v temnotách vlastních myšlenek. Tady je vše dotažené do puntíku a když si říkáte že víte všechno tak se ukáže že vlastně víte prd a dostanete další nášup. Po dohrání jsem cítil obří míru satisfakce, naplnění a pochopení což jsou body, které jsou pro mě při hraní podobných titulů základ - občas se stane, že dostanu nějaké z nich, ale že bych dostal všechny naráz, to se mi dlouho nestalo. Tento skvělý a opravdu silný kousek při kterém mi běhal mráz po zádech a nejednou i slzy po tváři nemůžu jinak než s oběma zvednutými palci vřele doporučit. Ale pozor, není to nic pro slabé povahy.