Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Shenmue II

  • Dreamcast 80
Shenmue 2 je biblí moderního herního designu a její tvůrce - Yu Suzuki - je naprostý génius a vizionář. Jeho epochální veledílo spatřilo světlo světa poprvé symbolicky na přelomu tisíciletí jako znamení z nebes. A budiž hra! Množství vychytávek, detailů a originálních nápadů ve hře použitých nelze spočítat na prstech lidské ruky. Jejich počet je možné pouze s otevřenými ústy odhadovat. Tolik jich je! Postupné odhalování nových prvků a měnící se hratelnost zabraňují nudě vystrkovat růžky.

Interaktivní film se zde mísí s adventurní simulací běžného života říznutého promakanou bojovkou. Denní režim a změny počasí přímo ovlivňují tempo vyprávění a děj. To vše v polootevřeném 3D světě kde si každý může dělat, co chce. Živoucí město, žádný Potěmkin. Suzuki si je vědom, že karate není pupek světa, a proto je použitý bojový styl ovlivněn celou řadou odlišných technik. Jinak by to ani nešlo, když se hra odehrává ve městě, kde se naposledy zjevil syn boží.

Japonci jsou sice vyhlášená prasata, ale to není případ Shenmue. Kamera, ovládání a uživatelské rozhraní funguje bez problémů. Výraznou slabinou je pouze plytký příběh, což se nejvíce projeví na konci druhého dílu. Na druhou stranu - základní dějová linka je jasná a dostatečně motivující. Tak co chtít víc? Pomstu!

V době vydání série Shenmue mimo Japonsko nezaznamenala komerční úspěch a většina hráčů ji dodnes nezná. Místo toho onanují u jejích epigonů. Zapomeňte na Kojimu. Beztak Suzukiho jenom svlíkl do trenek a sebral, co mohl. A nejenom on. Kradli všichni. Kačeři, pšonci i náš pekelník. Pouze Bethesda stále dělá, že nevidí, čímž okrádá sama sebe. S blížícím se vydáním třetího dílu je na každém, zda si doplní vzdělání, nebo dál setrvá v blaženém nevědomí až do bezvědomí.
+15

Scanner Sombre

  • PC 55
Herní výzva 2018 #4

Scanner Sombre je celkem zdařilá walking simulátor jednohubka, která ale víc než jako hra působí jako tech demo. Koneckonců jako tech demo pro účely výstavy EGX Rezzed taky začala, ale kladné přijetí jeho originálního konceptu Introversion přesvědčilo rozpracovat ho do podoby plné hry. Problém je ale v tom, že i tak je výsledkem prostě taková devadesátiminutová procházka jeskyní, na jejímž konci si nejspíš řeknete "hmm, to šlo" a přesunete se k další hře.

Mě osobně prvotní nadšení z používání LIDAR skeneru omrzelo asi ve třetině hry, ačkoliv velmi solidní atmosféru si hra drží po celou dobu (hlavně díky skvělému ozvučení) a občas dokáže být i celkem děsivá. Výsledný zážitek je ale nemastný neslaný. Od daného žánru nečekám žádnou komplexní hratelnost, ale i příběh je na poměry walking simulátorů velmi slabý, až neexistující. Zůstává tak jen atmosféra a inovativní nápad.

Je to dost? Je to málo? Mě to přijde jako dost nedostačující, pokud se ale k Scanner Sombre dostanete z nějakého bundlu a zaujme vás ze screenshotů, tak směle do hraní, je to koneckonců jen hodinu a půl dlouhé. Pokud ne, tak samotná hra nenabízí nic, co by vás přesvědčilo názor změnit.
+15

The Tiny Bang Story

  • PC 75
Jako někdo, kdo hry typu hidden object vyhledává, jsem si The Tiny Bang Story opravdu užila. Po vyzkoušení demoverze jsem si musela dokoupit i ten zbytek. Bohužel toho "zbytku" moc nebylo. Demoverze je v podstatě jedna pětina celé hry. To pro mě byl asi hlavní mínus celé hry, tj. krátká herní doba. Minihry a hledání předmětu bylo ve většině případů jednoduché a, i přes pár zádrhelů, jsem hru sfoukla za tři hodiny. To mě docela mrzelo, protože hra se mi líbila jak po grafické, tak i po herní stránce.

Nutno ale zmínit, že u pár hádanek jsem měla nervy v kýblu doplňování koleček k potrubí, mapa světa, kompas. A ani nápovědy mi u nich moc nepomohly. Nevýhodou na broučích nápovědách bylo to, že aby se nápověda vůbec dala aktivovat, musel být člověk přímo v místnosti/prostoru, kde se daný předmět nacházel. Takže když je hledaný předmět v tamté bedně v rohu a já do ní zrovna nekoukám, tak se nápověda prostě neaktivuje. To bylo dost nesmyslné vzhledem k tomu, že ve většině případů hráč nemůže něco najít právě z toho důvodu, že ani nevěděl (nebo zapomněl), že se tam dá do určité bedny nahlédnout.

Sečteno, podtrženo: TTBS je příjemná oddychovka se sympatickou vizáží a já jen můžu doporučit. I když se možná z pár hádanek trochu navztekáte. :)

Pro: grafika, minihry

Proti: krátká herní doba, nápovědy

+15

Kane & Lynch: Dead Men

  • PC 65
Šílenej zrádce a magor. Taková nesourodá dvojka. To je Kane a Lynch. Příběh, kde pouze střílení hraje prim. A to, čertužel, ani nijak skvěle. Hra, která je vystavená na solidních charakterech, která dostane i zajímavé lokace, je nakonec zabitá prostým střílením, které ani není kdovíjak uspokojivé. Všechno to působí jaksi sterilně. Příběh o záchraně rodiny není nikterak originální, ale pořád se dá s těmi náboji, které vývojáři měli, vystavět víc, než jen lehce nadprůměrný titul. Faktem však zůstává, že - přijdete do lokace, kde se máte dostat do určitého bodu. Na relativně malém prostoru se na vás započnou rojit bouchači, kulometčíci a další jiní metčíci, a i když máte možnost se krýt, a nejlepší možností, a dost možná jedinou, je pro vás postupovat kupředu vstříc bodu, který máte dobýt. A ona je ta mapa nakonec dost malá... Takhle se tedy hrou probijete dost rychle. Nakonec dostanete dvě možnosti (1. mám toho plný zuby a kašlu na to; nebo 2. těch pár kulek ještě vypálím). Jednoduše možnosti bez nějaké nadstavby. A i pak vás nečeká nic, než strohé titulky.
Ehm, já doufám, že tu nevydávám spoilery, nicméně zde snad bohužel ani o spoilery nejde.
Ať recenze vyzněla jakkoli negativně, Kane and Lynch: Dead Men není špatnou hrou. Problémem je ten potenciál, který, dle mého, měla. Takto se dostane jen mezi tituly "zahrát, pobavit se (občas), jít dál". A to je bohužel sakra málo.

Pro: Hlavní charaktery, filmová atmosféra

Proti: mapy, nevyužitý potenciál

+15

Lucius

  • PC 70
666, the Number of the Beast. Jo, Lucius se tím řídí opravdu doslova. Jakožto synátor, kterého si vyhlédl přímo pán pekel se snažíte vyhubit osazenstvo rozlehlého domu. Vzhledově i námětově solidní hra a nutno podotknout, že i poměrně kontroverzní, ale nu což? To nám chutná.
Vžití se do chlapce jménem Lucius je zajímavou zkušeností. Dnes je běžné hrát za postavy, které si volí mezi morálními dilematy, nicméně tento hošík je od svých šestých narozenin prohnilý skrz naskrz. A tak kosíte v průběhu kapitol jednotlivé cíle.
Mohlo by se zdát, že hra bude i díky svému námětu a způsobu hry nabízet různé možnosti průchodu, to je však omyl. Lucius je titulem skrz naskrz lineárním, takže jediné, co Vám pozlobí mozkové závity je otázka, kde se skrývají veškeré předměty potřebné pro splnění kapitol.
Co je dál smutné, je fakt, že hru pronásledují nějaké ty bugy, z nichž některé vyžadují i restart kapitoly, a to zrovna lichotivé není. Propadání se podlahou nebo někde se seknout, to by se prostě stávat nemělo.
Na druhou stranu jde o zajímavý titul s very evil tématikou a komu toto sedí, rozhodně našel záležitost hodnou pozornosti. Mě se tento zážitek líbil.

Pro: zajímavé téma, prostředí domu, atmosféra

Proti: linearita, bugy

+15

Bus Driver

  • PC 60
Jó, autobusák tvrdej chleba má. Denodenně v provozu, lidi věčně nepříjemní, samá červená, další účastníci silničního provozu neumí řádně řídit, no co vám budu povídat.
Na rovinu - toto není zrovna simulátor, ale spíš taková arkádka, kde si vyzkoušíte řídit pár druhů busů, které se chovají skoro stejně. Hlavním a vlastně i jediným úkolem v této hře je dovézt autobus z bodu A do bodu B a po cestě se ještě proklestit pár dalšími body a zbodnout cestou pár cestujících. Takže nic extra nečekejte.
Hra už pamatuje nějaký pátek a i v době vydání to tak vypadalo, každopádně grafika je účelná a nijak neurazí, pokud nejste přehnaně útlocitní.
Osobně se mi Bus Driver líbí a když si potřebuji odfrknout, tak čas od času si ho dám.
Jednoduše řečeno - určitě to není ta best of hra, kterou jste kdy hráli, ale dovede zpříjemnit nějakou tu chvíli.

Pro: zajímavé trasy, rozličné autobusy, fajn na odreagování

Proti: semafory, účastníci provozu, časem přijde stereotyp

+15

Quantum Break

  • PC 60
Remedy jsou moji oblíbenci a velcí sympaťáci. Jejich styl vývoje se mi hrozně líbí, stejně jako jejich předchozí hry. Tady si ale zřejmě Sam Lake ukousl příliš velké sousto.

Quantum Break má všechno. Obrovský rozpočet, který z technické stránky srší v každém záběru. Odvážný koncept s propojením hry a seriálu. Příběh s nadějným potenciálem a vcelku chytrým cestováním v čase. Nic z toho ale nefunguje. Celou hru mě týrala představa přepracovaných lidí v Remedy, kteří se tak dřeli, aby všechno vypadalo úžasně a ve výsledku je celé jejich dílo naprosto nijaké.

Snažit se o filmovou hru a nakonec skoro celý narativ nacpat do textů je šílená kombinace lenosti a zoufalosti. Zcela podstatné části příběhu jsou vyprávěny pouze přes sáhodlouhé deníkové zápisky a emaily, jejichž čtení přerušuje tempo hry a neustále mě vytrhávalo z jakéhokoliv napětí. Tohle je hodně zpátečnický přístup.
Hratelnost se nesmyslně vrací k akčnímu spektáklu Max Paynea, místo aby rozšiřovala klidnější a taktičtější tempo Alana. Design postavený na příběhově bezdůvodném střílení lidí, mi přijde v dnešní době u "seriózně" laděných her jako přežitek. Do hry s příběhem, který se bere tak vážně, by se hodil úplně jiný přístup. Samotná cover based akce ale byla svojí plynulostí osvěžující, i přes krapet těžkopádné provedení speciálních schopností. A vidět ve hře po čase funkční fyziku předmětů bylo krásné.

Epizodické rozkouskování, které efektně fungovalo u Alana zde postrádá na údernosti a spíše mě rušilo. Předěly do seriálu by mohly fungovat lépe. A k seriálu asi nemá cenu se moc vyjadřovat. Produkce byla rozhodně štědrá, ale herecké výkony jsou očividně na první dobrou. Ono se ale není ani čemu divit, když nikdo neměl co hrát. Tam kde brakovost u Alana (opět) fungovala, tady neměla co dělat.
Jediné, co mě při hraní těšilo byly všudypřítomné Remedy detaily a easter eggy. Narážek na Alana bylo možná až moc, ale přesto tyhle prvky dokázaly perfektně osvěžit zbytečně vážnou dějovou linku.

Škoda, že takto průměrná hra bude zřejmě labutí písní šikovných Finů. Rád bych viděl Remedy pod vydavatelskou hlavičkou Bethesdy :)
+15

Assassin's Creed Origins

  • PC 90
Fanoušci série Assassin's Creed mezi které patřím i já tak čekali o rok více, než jsou zvyklí a hned na začátku musím říct, že se to vyplatilo. Jako první řeknu to, že takovou hromadu obsahu jsem zažil naposledy u Zaklínač 3. Assassin's Creed: Origins má krásný a obrovský svět, nádhernou grafiku, skvělé ozvučení, velmi dobrý příběh a dabing.
Teď si to trochu rozepíšeme, jako první jsem zmínil herní svět tak tak ten je doslova obrovský a krásně zpracovaný k tomu si přidejme dohlednost, takže když jste někde ve městě, které je i celkem daleko od Gízi tak vidíte jak se v dálce tyčí pyramidy to je prostě nádhera a to tu ještě máte fotomod který jsem sice použil asi jednou, ale to mě teprve čeká. Další jsem říkal grafika která je skvělá a díky tomu také funguje i už zmíněné prostředí co bych grafice asi vytknul tak je to že hře občas padali i FPS ale to bylo fakt jen párkrát.
Také tu je skvělý příběh, který umí být vtipný a i velice dojemný ta právě to poslední dva díly Assassin's Creed neuměly. Hra je oproti předchozím dílu jiná hlavně kvůli rozsáhlému RPG systému takže tu levelujete a dostáváte, dovednostní body za které si kupujete nové schopnosti a také tu veliká škála zbrání od mečů, luků až po těžké sekery a palice. A jako poslední z kladu, o kterých se více rozepíšu tak je právě dabing herci své role zahrály na výbornou a dokonce i hlavní hrdina Bayek mi přišel jako velký sympaťák.
No co dodat. Assassin's Creed: Origins je skvělý přírůstek do rodiny a těch pár chybek co má tak to jsou pro mě drobotiny je vidět že Ubisoft si uvědomil, že každý rok sázet jeden díl za druhým se prostě časem nevyplácí a ta roční pauza tomu prostě přispěla. Pokud jste nováček, a nebo, veterán této série a ještě jste to nehrály tak vám můžu ten to díly jenom doporučit.

Pro: Příběh, hlavní hrdina, dabing postav, grafika, krásný a velký otevřený svět, rozsáhlé RPG prvky a zbraně, soubojový system.

Proti: Občasné propady FPS.

+15

Deponia

  • PC 60
Deponia je vzhledově velmi pěkná adventura, ale bohužel mě naprosto minul humor této hry. Hlavní postava mi nepřišla nic jiného než otravná, a neomluvilo jí ani to, že je to účel. Moc tomu nepřidal ani příběh a jeho rozuzlení. No prostě jsem byla ráda, že už jsem hru dohrála.

Když opominu příběh, tak kombinace některých předmětů byly opravdu nelogické. To se ale dá odpustit, protože to není první ani poslední adventura, co to takhle má. Takže z herního hlediska je to fajn adventura, ale z příběhového hlediska za mě prostě ne. Což je jen můj osobní názor, takže někdo si kvůli humoru může Deponia zamilovat, ale já jsem kvůli tomu skončila u tohohle dílu a do dalších se pouštět nebudu. :)

Pro: grafika, hratelnost

Proti: humor, příběh, nelogické kombinace

+15 +16 −1

Diablo III: Reaper of Souls

  • PC 70
Co se stane, když legendu má vystřídat nový díl? No, často krkolomný pád. Nástup Diabla 3 se opravdu nepovedl, a do příchodu Reaper of Souls, to byla sotva průměrná hra. Datadisk vše vylepšil, přinesl nový loot, obtížnosti, či adventure mode. Ale je to "ono"?

Bohužel to není "ono". Už tak se špatně hodnotí hra, která je v neustálém vývoji, která je takřka úplně jiná, než byla v prvních týdnech. Diablo 3 Reaper of Souls lze hrát do "zblbnutí", pořád do kola a hráč se bude stále bavit. Smrtonosné sety, smrtonosnější monstra, efektivnější zapojení skillů, to vše nabídnou vyšší obtížnosti a nové eventy.

Hra postrádá tu jedinečnost svého předchůdce. Ve dvojce hráč promýšlel, taktizoval - do čeho vložil skill body. Tato volba byla téměř nenapravitelná a každý věděl, že pokud zvolí špatně, tak přes postupový test na konci 4. aktu, zkrátka neprojde. To samé s vkládáním gemů, další věc, kterou již nešlo zvrátit. Hráč v honbě za runovými slovy, dokonalými drahokamy či adekvátní socketovanou zbrojí, obětoval enormní úsilí a spoustu času. A to je ta jedinečnost "dvojky", která nedala nikdy nic zadarmo, hra ve které dohrát hru na obtížnost hell, byla opravdová výzva.

Diablo 3 jako takové určitě vyplní spoustu herního času. Všechny herní mechanismy jsou uzpůsobeny tak, aby se co nejvíce zalíbily. Hra je tvárna, kdykoli lze změnit obtížnost, townportaly netřeba kupovat a docela kvalitní equipment padá na kždém rohu (alespoň na vyšších obtížnostech).

Pro: Komplexní seznámení se všemi skilly, zábavný gameplay

Proti: Nastavovatelná obtížnost, přílišná flexibilita všech aspektů hry, chybí surovost předchozího dílu.

+15 +16 −1

Assassin's Creed Origins

  • PC 85
Několik let jsme se v Assassins Creed posouvali v čase neustále dopředu, nyní konečně nastal čas podívat se úplně na začátek. V Origins vás ještě nečekají asasíni ani templáři, nýbrž jejich předchůdci v podobě Skrytých a Řádu Prastarých, které vidíme na počátku dlouholeté války, jež začala necelých padesát let před naším letopočtem v Egyptě. Hlavní zápletkou je již tradičně pomsta, což je asi nejsnazší způsob, jak vybudovat nějaký děj. Do rukou se nám tentokrát dostává hrdinný Bayek, kterého kromě pomsty žene ještě čest a touha po spravedlnosti.

Naneštěstí je Bayek snad jedinou více propracovanou postavou, což je u Assassins Creed docela neobvyklé. Záporáci, hrdinové ani historické postavy nemají žádné větší motivace a nedostává se jim ani moc prostoru. Jedinými postavami, které uvidíte častěji jsou Aya a Kleopatra, které ale nejsou příliš dobře napsané, obě byste navíc nejradši uškrtili. První AC sice také neměl kdovíjak propracované padouchy, ale aspoň vám byli představeni jako řádné svině, které vraždí, mučí a týrají bezbranné obyvatele Jeruzaléma. Zde Řád v akci moc nevidíme, pouze nám civilisté popisují své trable a my ony pleticháře vystopujeme a v mžiku zabijeme. Hlavoun Řádu se dokonce objeví víceméně těsně před koncem, přičemž nevíme nic o jeho plánech.

Slibovaná pasáž v přítomnosti také není kdovíjak skvělá. Tvůrci nám tvrdili, že nás čeká obdobná akce jako v AC3, přičemž zde máme jen pár ani ne pětiminutových scének. Vedlejší úkoly v minulosti jsou pak tradičně udělané jako přes kopírák a nabízí vám z několika scénářů: velký zlý člověk stojí za problémem ve městě, ztracený člen rodiny nebo výběrčí daní. To i Unity mělo podnětnější příběhy, přičemž vycházely ze skutečné historie.

Abych jenom nekritizoval, což by bylo divné vůči mému vysokému hodnocení, tak musím pochválit zpracování světa, které je přímo skvělé, tohle je něco, co Ubisoft prostě umí. Egypt působí opravdu věrohodně a máme možnost prozkoumat každý kout a vyšplhat téměř na cokoliv. Alexandrie a Kyréna mě naprosto ohromily, přičemž jsem si užil mnoho krásných výhledů po celém Egyptě.

Oproti předešlým dílům jsme se dočkali opravdu velké změny v hratelnosti, kterou tvůrci z většiny převzali z třetího Zaklínače, což nebylo vůbec naškodu. Proti kopírování prvků nic nemám, když něco funguje, přece to nemůže zůstat na jednom místě. Krapítek mi sice vadilo, že tvůrci opustili od klasického orlího pohledu a nahradili jej "zaklínačským smyslem" a "dronem", ale v rychlosti jsem si na to zvykl. Právě díky hratelnosti jsem si hru opravdu užil a mapu jsem pročistil, co to jen šlo. Ve volných chvílích jsem navštěvoval hippodrom, kde byli velice povedené závody, přičemž aréna mi naopak přišla opravdu nezáživná. Stejně tak mne nebavily ani námořní bitvy, které tým v předešlých hrách zvládl na jedničku.

Hra vyniká také v maličkostech, které jsem u Ubi opravdu nečekal. Živý svět jsme tu sice měli vždycky, ale kdo by čekal funkční písečnou bouři, která se žene krajinou nebo několik typů fata morgány. Funguje zde také zvířena, která se chová přesně jako ve skutečnosti. Ptáci se při přiblížení hned vyplaší a vzlétnou, dravci pak zase nahánějí bezbranné býložravce. Před pár dny jsem si také všiml skutečnosti, že Ubisoft při tvorbě velblouda udělali MoCap skutečného tak, že jej navlékli do tradičního černého oblečku s pinpongáči.

Jak jsem již zmínil, hra se jako tradiční AC příliš nechová, pokud tedy nepočítáme skryté vraždy nebo zápletku s naháněním tajemných osob. Abych se tedy přizpůsobil onomu RPG stylu, vyměnil jsem klasickou bílou róbu za brnění, které navíc k Bayekově Medžajskému postu hezky sedlo. Většinu hry jsem pak strávil s vybavením z Final Fantasy úkolu, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co tahle hra mohla nabídnout.

Nyní jen musíme počkat na oznámení, v jakém prostředí se bude příští hra odehrávat, a jestli zůstane u RPG stylu nebo se vrátí ke kořenům. U onoho RPG by mi nevadilo pokračování ve starověku, vláda Čingise ani doba vikingů, přičemž klasický AC by se nejvíce vyjímal v době vlády Rudolfa II. To by bylo k mému postoji ke hře a budoucnosti AC asi už vše. Na konec bych jenom zmínil můj malý objev - Caesar=Babiš.

Pro: Svět, Bayek, RPG prvky, délka hry, závody

Proti: Nezáživné postavy, příběh, přítomnost a úkoly

+15

Batman: Arkham Origins

  • PC 75
You are very cordially - cordially - cordially - you are very cordially - invited to a party! And it will be a grand affair - grand affair - grand affair - and it will be a grand affair - hosted by the Hatter! We do hope that you can come - you can come - you can come - we do hope that you can come - to share in all the joy!

Origins jest podceňovaným členem rodiny Arkham. Takový přehlížený, adoptovaný syn, bílá vrána od neprověřeného otce, Warner Bros. Games Montréal. Obecně byl tento origins "synáček" přijat dosti nepřívětivě v kontrastu slávy a chvalozpěvů směřovány k titulům od Rocksteady Studios.

Origins byla zejména vyčítána její velká podoba s Arkham City, tento jev byl však u dlouze zavedených značek - a v mnohých případech stále je - přehlížen. Avšak pravdou je, že Arkham Origins vypadá jako expanze/rozšíření k Arkham city. Recyklace assetů, animací či zvuků je tu na každém kroku. Tento fakt nemění nic na skutečnosti, že je Origins řemeslně dobře odvedená práce. To, co bylo funkční či zábavné v předchozích hrách bylo zachováno. "Free flow" combat je stále fajn, nakopávání zadků, lámání žeber a páčení kloubů pořád zábava. Navíc jsou souboje mírně obohaceny statistikami, které přidávají XP navíc, což působí jako solidní motivátor k co nejefektivnějšímu zpacifikování zloduchů. Jediný problém, který jsem zaznamenal je postupné odemykání schopností, kdy jsem byl nucen nejdříve odemknout elementární schopnosti, posléze vymaxovat brnění, aby jsem se dostal k zajímavějším schopnostem.

Novinkou je pak vyšetřování vražd/zločinů, které konečně (alespoň z části) ospravedlňují Batmanův titul "nejlepší detektiv na světě" navíc vás někdy vyšetřování navede na nějaký side quest, což je fajn. Tyto "vedlejšáky" jsou o něco lepší než v předchozích hrách, tedy alespoň podle mě. Pěkné k tomu všemu je i velká velká míra známých i méně známých záporáků (Firefly, Shiva, nebo Copperhead..woof) Vizuál už u tak pěkných her byl mírně vylepšen. Nejvíce se mi však líbila deformace sněhu na zemi a vločky zběsile tancující ve větru.
Sem a tam se ukázal nějaký ten bug, ale jako celek je Arkham Origins velmi povedený. Jen je až moc podobný svým starším bratřím.
+15

Kreed

  • PC 55
Další laciná hra z roku 2003 je za mnou. Kreed a Breed jsou dvě hry s podobným názvem, přičemž jednu jsem stoprocentně dohrál. Jen vědět kterou. Kreed mám totiž doma CDčko, ale nevybavuji si z něj vůbec nic.

Předně než začnete hrát, doporučuji se obrnit trpělivostí. Ruský původ je znát ve všech aspektech hry a nejvíce tím trpí bugy. Podivými čarami přes animace to začíná (a netuším jestli to není umělecký záměr). Jako další přijde pád při pokusu nastavit vyšší rozlišení než 1024*768, pokračuje to neskutečně zpomalenou myší, kterou jsem musel nastavovat ručně v config souboru a končí třeba mizejícími texturami zbraní nebo občasným pádem do Windows.

Další co mě zarazilo je vizuál a zvuk. Animace jsou hnusné, hrdina vypadá jak nějaká zrůdička, grafika je v prvních misích otřesná, zejména první misi tvoří neustále se opakující místnosti na lodi. Tady musím tvůrce pochválit, protože grafika se zlepšuje a jak se dostanete na nějaké planety, některé lokace vypadají ke konci docela hezky. Celkový dojem kazí otřesný dabing s naprosto nehodícími hláškami (zhebni bestie).

Příběh by nebyl špatný. Někde v daleké budoucnosti se žoldák Legie vydává najít odpadlého velmistra doprostřed vesmírné anomálie Kreed. Prochází růzmi prostředími od lodí a vesmírných pevností až po cizokrajné planety, postupně odhaluje střípky toho co je Kreed zač a klasicky pomocí deníků poznává osudy různých většinou mrtvých postav. Nakonec Vás začne zajímat co ten Kreed je a jak to dopadne, jenže to má své ale. Hrdina kromě toho že je zrůdička je naprosto nesympatický zmetek co neváhá popravit umírajícího. A příběh končí tak jak to v podobných laciných hrách bývá, totiž nijak. Hrdina se dostane k centru všeho a místo bossfightu chvíli čučí do světla, načež vidíme odlétající raketku a titulky. Co se stalo můžeme jen domýšlet

A pak už je to jen a jen průměr. Leveldesign je více či méně bludištěm, přičemž můžete projít celou spletitou větev chodeb a místností a zjistit, že tudy cesta nevede a nic podstatného nenajdete. Navíc v těch kolech ani nic extra zajímavého neděláte, jen občas zmáčknete nějaký čudl. A nevyhnete se ani backtrackingu Nepřátelé jsou taková klasika - tupá monstra které útočí rovnou vs. jakžtakž kryjící se, prchající a inteligentní vojáci.

Zbraně? Začínáte se slaboučkým nožíkem, slabou a pomalou brokovnicí a slabým samopalem. Lepší brokovnice je nepřesná, plamenometem zapálíte tak akorát sebe, rakety se do těsných prostor a na uhýbající vojáky moc nehodí. Naštěstí rotačák je spolehlivý a jakmile dostanete plazmovou zbraň, jste za vodou. V primárním módu je to velice slušný rail gun, který popravuje na jednu ránu. A v sekundárním výborná plazmová puška. Ke konci pak dostanete něco jako superplazmovku, která střílí velice pomalý výron energie a superraketomet, který udělá z potvory masnou skvrnu a totéž i se všemi okolo. Bohužel stejně jako normální raketomet se do těsných chodeb nehodí. Zbraně mají tu krásnou vlastnost, že se občas rozhodnou nevystřelit.

Celkový dojem je ale takový matný. Nic moc mě neprudilo, ale u přestřelek jsem se nijak extra nebavil, grafika je i ke konci přinejlepším průměrná, je to zabugované až běda a jak to celé dopadlo jsem se stejně nedověděl. Zkrátka laciná ruská budgetovka.

Pro: Zajímavý sci-fi příběh ovšem bez konce

Proti: Průměrná grafika, nudná hratelnost, bloudění, bugy.

+15

Rhythm Tengoku

  • GBA 80
Rhytm Tengoku je jednou z nejzábavnějších her, které znám. A k tomu prakticky stačí jedno tlačítko, zachycení rytmu a následné spojení těchto dvou aktivit v jednu.

Rytmické nebo hudební hry tu byly a jsou docela dlouho, ačkoliv vždy šlo o docela obskurní žánr, nicméně právě jednoduchost této hříčky na GBA a zajímavá, čistě japonská, stylizace právě z prvního dílu Rhytm Tengoku dělá minimálně pro mě vrchol žánru. Syté barvy, řada různorodých levelů, vtipné a krátké popisky a chytlavé melodie, a k tomu řada menších a větších detailů. Navíc, na velkém monitoru a s gamepadem jde ještě o zcela jiný zážitek než u malé GBA, a řekl bych, jen výslednou impresi zlepšující. Mimo jiné jde o poměrně obtížnou hru, a nějaké levely je třeba opakovat v řádu desítek pokusů.

Například více známý a populární Wario Ware, ze kterého koncept titulu vychází, mi nepřišel zdaleka tak povedený. Nicméně Rhytm Tengoku vyšel právě kvůli sázce na japonskou mytologii a reálie právě pouze v Japonsku, ovšem vznikl i fanouškovský překlad a tedy nic nebrání užití si titulu. A vzhledem k tomu, že jde o pár MB a prakticky nulovou náročnost spuštění, jde o ideální volbu na ukrácení chvilek, ovšem vzhledem k zábavnosti i až hodin.

Pro: hratelnost, melodie, vizuální zpracování, počet levelů

+15

Subnautica

  • PC 80
Tak nám zabili Ferdinanda... teda dodělali Subnauticu. :)
A konečně jsem ji mohl dohrát před pár týdny.

Tak co k tomu říci? Tuhle hru jsem si vybral mezi ostatními survival stavěcími tituly jako Stranded deep, Rust, The Forest... Takovýto titul mi totiž v knihovně chyběl, chtěl jsem si nějaký takový zahrát. (později jsem si přidal ještě Long dark) A Subnautica mě zaujala svým líbivým vizuálem. Rybičky barevné, krása podmořského světa, do toho sbírat suroviny a stavět základny, prozkoumávat vodní svět na cizí planetě, no prostě paráda. A rozhodně jsem nikdy nelitoval.

Autoři poctivě na hře pořád pracovali. (sice ne zrovna zázračným tempem ale přeci)
Zažil jsem různé updaty, poprvé když se představil Cyclops (velká ponorka).
Reaper leviathan mě děsil k smrti. Po setkání s ním, následné velice rychlé smrti za pohledu do jeho zubatého úsměvu, jsem okamžitě vypínal hru. A dal si pauzu.
Postavil si terraformer, a s ním si mohl měnit reliéf krajiny (ať už podmořské či nad vodou).
Zažil jsem kdy Cyclops ztratil nezranitelnost, stal se strašlivě lehce poškoditelným, kdy snad i prdnutí ryby ve vodě nekolik desítek metrů od plavidla způsobilo požár na na palubě. A tím prakticky autoři zničili jeho použitelnost.
Pak do hry přibyl Prawn suit (obrněný oblek) který jsem si hned zamiloval. S vystřelovacím lanem, svištíte pod mořskou hladinou jak po másle. (zde se mi skvěle uplatnila praxe roky hraní Worms, Worms+, Worms world party, a Liera) Dostanete se kamkoliv a můžete se směle postavit čemukoliv.
Sledoval jsem jak přibývají nové lokace k průzkumu a pracuje se na příběhu.
Až nakonec to vše vyvrcholilo a šlo konečně odletět vstříc světlým zítřkům z té tolik vlhké planety.

Nebudu se rozepisovat co tam stavět a co prozkoumat, přeci jen největší klad hry je v objevování nových věcí.

Nevýhoda hry že prostředí je neměnné a celá hra se odehrává ne zas tak obřím prostoru. V Seamothu (miniponorce) nebo Prawnu ji překonáte celkem svižně. (a dál už nic není, jen nekonečná hlubina)
Příběh není tak dlouhý, celá hra se dá, když už víte kde co je, dohrát za relativně krátkou dobu. Ke konci už mi přišlo že i příběh trochu pokulhával. (když vám Sea emperor vysvětluje že Precursorům nic nepověděla, ale že vám najednou vše vyklopí.)

Chtělo by to nějaký random generátor krajiny, pro opětovné hraní.
Co mi dál ve hře chybělo, je dok pro Cyclopse a taky jsem teď ve druhém hraní neměl vůbec Terraformer, ten asi odstranili? nebo jsem ho jen minul?
Taky mě přijde zvláštní že fabrikátor neumí tepelně zpracovat žádnou zeleninu, a jste odsouzeni brambory či kusy cibulkových stromů (bulbo tree) žvejkat syrový.
I teď se mi stal ošklivej bug kdy vystupování v doku propadnu hladinou vody až na dno a hra si myslí že jsem v základně. A nejde se proto dostat zpět. Musíte dát load přechozí pozice.

Není to dokonalá hra, ale jestli máte rádi dobrodružství, rádi stavíte, pipláte a zkrášlujete své základny, určitě vám ji můžu doporučit.
Snad autoři jestě s hrou neskončili a ještě něco tomu dají.

PS: při posledním hraní mě Reaper konečně tolik neděsil, i v Seamothu jsem se ho lehce zbavil. :) (předtím to pro něj byla skoro jednohubka)

Pro: pěkné vizuální zpracování

Proti: neměnnost prostředí, opakované hraní nemá už to kouzlo z neznáma

+15

Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut

  • PC 90
Shadowrun: Dragonfall v sobě snoubí velmi kvalitní scénář se svižným, i když založeným na tahových soubojích, gameplayem, díky čemuž nabízí poměrně intenzivní zážitek nepřerušovaný kupou vychytávek (které stejně nevyužijete) nebo zdlouhavými přesuny a obíhačkami. Drtivou většinu herního času opravdu budete hrát a stále něco bude udržovat vaší pozornost. Zásluhu na tom má už vynikající zpracování světa Shadowrunu, hybridu post-kyberpunku a high-fantasy, tentokrát v kulisách „flux-staatu“ Berlin kde najdete spoustu úžasných prvků tohoto světa, od draků, přes zlé korporace a zlé korporace užívající krvavou magii, po punkové šamany a zaslepené rasisty, kteří svou nenávist k jiným rasám přenesli na Probuzené - elfy, mágy, trolly a tak dále. Jak píše Jab levicové srdce si tohle opravdu užije. Ač je SR poněkud kočkopsí prostředí tak v Dragonfallu skutečně funguje.

Samotná hra se kromě neveliké domovské čtvrti skládá pouze z několika misí - „runů“, které díky bohu jdou proti myšlence otevřeného světa. Partu kterou jste na run vzali už nezměníte, nakoupit zásoby zpravidla také nemáte možnost a co je hlavní zcela vyléčit se můžete jen lékarničkami ze svého velmi omezeného inventáře. Dragonfall není nijak zvlášť těžká hra, ale umí skvěle vyvolat pocit že vám jde o život a přinutit se modlit že v další místnosti už bude konečně úniková cesta. Ostatně soubojům je záhodno se spíš vyhýbat, xp za ně stejně nedostávate. Jinak i když je soubojový systém dost jednoduchý tak často nastanou situace kdy je dosud používaná taktika k ničemu a je nutno svůj přístup změnit (obzvláště závěrečný souboj se časovým limitem, který jde prodlužovat, je zajímavá výzva.

A tenhle poněkud strohý gameplay je naopak doplněn příběhem o osudu „anarchistického“ Berlína, vyrovnání se s Probuzením a relativizací archetypu drakobijce. Během hry nastane několik, alespoň pro mě, opravdu neočekávaných zvratů, které však nakonec dávají smysl a vedou protagonistu ke konečným rozhodnutím. „Osvobodil“ jsem jak Apex, čehož jsem později litoval, tak zabránil genocidě draků, jelikož - svoboda jednotlivce je potvrzována svobodou druhých. Z příběhů společníků bych vyzdvihnul především ten Glory, i když na něm trochu ulpívají biowarovská klíšé.

Jinak by to chtělo zmínit ještě skutečně výbornou hudbu a docela strohou, ale přesto hezkou grafiku. Naopak minusem je určitě deckování, oproti zbytku hry občas dost zdlouhavé. Jinak by se určitě našlo víc chyb, snad by to chtělo promakanější vývoj postavy, souboje taky mají své chyby, chtělo by to více odboček od hlavního příběhu nebo kdo ví co ještě, ale v tom případě by Dragonfall asi zase ztratil jinou část svých kvalit.
+15

Rez

  • PS2 70
REZ je uměleckou arkádou. Jakkoliv to může znít zvláštně, kombinace trance a techno hudby a její zdařilé syntézy do hratelnosti, abstraktní vizualizace a populární tématika hackera "uvnitř" spolu fungují a vytváří jednu z těch více zajímavých her vydaných kolem roku 2000. Kreativita a nápady dostávaly zelenou, a tak právě hry jako REZ (nebo Killer7 a Vib-Ribbon) mohly spatřit světlo světa a vzniknout i v rámci značně striktnějšího vývoje pro konzole.

Kultovním titulem se REZ stal především pro svoji specifickou, žánrově těžko zařaditelnou, hratelnost (rytmická hra a shoot 'em up) a vizuální stránku která čerpá estetiku počátku milénia plnými doušky.

Samotná hraní je jednoduše zábava. A to možná i proto, že to vše končí za hodinu, dvě. Nicméně spíše než hra je REZ do jisté míry umělecký a multimediální zážitek, který našel pokračovatele například ve hrách vyzývajících schopnosti hráče (Boson X, Super Hexagon) ale i také v zenověji laděných, smyslových, hrách a hříčkách (Proteus, Journey). Doporučuji alespoň vyzkoušet.

Pro: hudba, dynamika, hratelnost

Proti: spíše zážitek než hra

+15

Layers of Fear

  • PC 70
Hororové hry nejsou zrovna můj žánr, ale hře zdarma prostě nemohu odolat. Hru jsem získala již dříve zdarma v rámci akce Humble Bundle a nyní se mi díky krátké herní době hodila ke splnění herní výzvy, kategorie 4. "Hru nezastavíš!".
Hra na mě působí dosti rozporuplně a vlastně nevím, co si myslet. I když hororové hry opravdu špatně snáším, jsem jí zvládla bez větší újmy dohrát. Hororový prvek je postaven na znepokojivém příběhu a lekačkách. Lekaček je ve hře opravdu dost, ale když se na ně připravíte, dostane jich vás jen pár.
Příběh mi přišel zajímavý, ale bohužel jsem nenašla všechny jeho střípky. Mám tedy své teorie, ale jistá si jimi nejsem. Teď jen váhám, jestli zahrát hru znovu a pokusit se je najít, nebo si to prostě vygooglit.
Na hře mě nejvíce rozčilovalo to, že když se někam posunete, nemůžete se vrátit zpět. Také jsem po čase dostala pocit, že prostě stačí jít stále dál dopředu a nic neřešit (pokud jsem se nezasekla na nějaké hádance).

Pro: Hudba, grafika, příběh

Proti: Krátká herní doba, některé otravné hádanky

+15

Pong

  • Arcade 80
Moje první videohra vůbec. Táta ji jednou přinesl půjčenou od kamaráda, mohla být tak polovina 80. let. Po napojení na televizi mohli hrát až čtyři hráči - okamžitě jsem vytvořil soutěžní tabulky a vyzval celou rodinu na zápas o "mistra". Ano, ne každý byl nadšený jako já - mámu to nezajímalo a sourozenci byli ještě malí. I tak - přesto, že se jednalo o naprostou triviálnost, které by se současná mládež asi smála - to byla pro mě bomba a nadchla mě do budoucna pro počítačové hry.

Pro: jeden se základních stavebních kamenů pro budoucí počítačové hry, možnost zvyšování obtížnosti (zrychlení nebo zmenšení odpalovací plochy)

Proti: z dnešního pohledu asi naprostá triviálnost, tenkrát to však byla originální, nová věc

+15

Mirror's Edge

  • PC 85
Už v době vydání jsem nechápal, jak zrovna Mirror´s Edge může být tak nedoceněný. Po skoro deseti letech vypadá díky stylizaci pořád dobře a pořád se skvěle hraje. Přiznat se musí zastaralé animace, které oku nelahodí a příběh, který byl nic moc už tehdy, ale parkour v AAA zpracování se nevidí, tudíž se dá i dnes Faithino skákání po střechách označit jako originální.

Pro: zpracování, stylizace

Proti: animace, příběh

+15 +16 −1