Nejlépe hodnocené komentáře
Overclocked
Project Nomads
Už po úvodním videu se začalo ukazovat, že je to překvapivě kvalitní a zábavná záležitost, ačkoli také pěkná šílenost, popírající pozemské fyzikální zákony. Vymyslet hru, kde máte tanky, nebo rytíře, prostě něco, co znáte, to zvládne každý. Ale vymyslet hru, která vytvoří vlastní svět, svět něco mezi werneovkami a sci-fi, ale tak, aby tomu hráč věřil a bavil se, to je hodné obdivu.
Až na nějaké drobnosti jsem byl hrou nadšený a když skončila, rovnou jsem to rozjel za druhou postavu. Zábavná šílenost, plná fantazie a hratelnosti. Prostě mě bavilo plout se svou bitevní lodí po místním světě, vykrádat poklady na cizích, dávno opuštěných ostrovech, vylepšovat si svou loď a budovy, bojovat s nepřítelem letadlem, těžkými zbraněmi, nebo vlastnoručně po svých a těšit se na další povedené mise.
Je to kus dobré práce, ale je tam i hodně navíc. Tahle hra si zaslouží hodnocení "rodinné stříbro" každého hráče.
Prince of Persia: The Sands of Time
Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.
Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.
V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.
V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.
Písky Času
- čas od času si potřebuji odpočinout od „svých“ strategií chopím se gamepadu, šáhnu po nějaké akci a s radostí si zahraju na konzolistu. A princ je na toto to pravé ořechové. Na klávesnici prince nehrajte.
V porovnání s ostatními díly se mi na jedničce líbí jeho „jednoduchost“ v soubojích.(přehršle comb v dalších jsou také fajn). Zdůrazňuji uvozovky u slova jednoduchost – ta neznamená, že by souboje sami o sobě byli jednoduché, ale „comba“ jsou jednoduchá. Jde jen o úder dýkou a mečem, v kombinaci s pohybem – výskokem popř. odrazem, bránění. Hotovo. V jednoduchosti je síla a těchto pár pohybů budete muset ŠIKOVNĚ kombinovat, abyste vyhráli. Když k tomu připočteme schopnost dýky vracet a zpomalovat čas. Nuda-stereotyp nehrozí.
Další věc, co se týče soubojů, je jejich tempo. Je pomalejší, je nutné se mu přizpůsobit, chce to nic neuspěchat. Díky bohu neplatí, že čím rychleji budu mačkat tlačítko tím dřív a jednodušeji zvítězím. Nazval bych to jakýmsi taktickým šermem. Útok-bránit-bránit-vyčkat-útok – nevyšlo- tak znovu ale trochu jinak. Kdo nikam nespěchá, jistě to ocení.
Prince obdivuju jaký je to artista, kam všude vyleze, vyskočí a vypadá, že se vůbec nebojí ani v závraťových výškách.:)
Farah – princezna přeživší zkázu vyvolanou vypuštěním „Písků času“, která vás, ne stále, doprovází příběhem, je velice příjemným zpestřením ve hře. A je příjemné sledovat její postupné sbližování se s princem – vámi.
Do teď to vypadá, že je vše v pořádku, příjemně se to hraje, lehce se do příběhu vžije a vy si užíváte příjemný pohádkový příběh artistické výkony prince, ale pozor váš počítač je ohrožen!!! A může za to kamera, respektive se to na ni jednoduše svádí. Ukládat se dá jen na určitých místech proto, když po několika úspěšných skocích jste blahem bez sebe, že vás čeká jen poslední jednoduchý skok do bezpečí, zmačknete joypad oním směrem a…!!!! DO PRDELE! DO PICI KURVA! UZ ZASE …počítač vás pošle opačným, než si myslíte. No a chce se vám do něčeho praštit a co je po ruce – počítač. Takže pozor. Pokud to jde a je na to čas natočte si kameru, změňte pohled, ať skončíte, kde chcete.
Pro: pohádková atmosfera, akrobacie, tempo a jednoduchost souboju, farah, příběh
Proti: kamera, kamera = skoky do prazdna, o nervy (da se naučit)
MechCommander 2
Ano, dá se říct, že velká část původního konceptu zůstala zachována, ale to zpracování je děsivé. Začneme už samotnou přípravou na misi: Na rozdíl od prvního dílu jsou od sebe všechny složky přípravy (mapa mise/úkoly, vybavování mechů a přidělování pilotů) výrazně odděleny, takže se nedá tak lehce přecházet od jednoho k druhému. Samotný interface, především vybavování, je navíc šíleně nepřehledný - například nevidíte výbavu mechu, dokud na něj nekliknete a nemůžete ji měnit, dokud se nepřepnete do speciálního menu. Navíc ani nejsou oddělené mechy, které používáte a ty v záloze.
Na druhou stranu abych jenom nehanila, vybavování mechů je tu o něco lepší než v prvním díle. Především je založeno na zabíraném místu a vydávaném teplu, místo na váze (kdy některé mechy nesmyslně mohly nést víc než samy vážily). Navíc díky vydávanému teplu je tu dobrý rozdíl mezi projektilovými (které zabírají víc místa, ale vydávají míň tepla) a energetickými zbraněmi. Škoda jen, že zbraní máte nekonečno a tudíž zmizelo pečlivé přerozdělování těch vzácnejších a strach, abyste o ně během mise nepřišli. Jakmile zde nějakou zbraň získáte, můžete ji používat do aleluja.
Spustíme tedy misi. Jaké jsou úkoly? Z 24 misí tu máme 15x variaci na "znič tohle, tohle a tohle", přičemž vám nic nebrání prostě neohroženě postupovat od jednoho cíle ke druhému. Žádná taktika, nebo pečlivé plánování před misí nejsou potřeba. Zbylé zajímavější mise jsou kopiemi misí z prvního MechCommandera, akorát ochuzené o zajímavé prvky. Například mise zničení konvoje - zde jde konvoj přímo proti vám ve čtyřech vlnách. Nuda. V prvním MechCommanderu byla podobná mise ozvláštněna tím, že konvoj byl na druhé straně řeky, kam dostřelily jen zbraně s dlouhým dosahem, most byl až na konci mapy a mezi vámi a mostem bylo minové pole. Takhle se dělají zajímavé mise! Navíc s možností ukládat hru během mise nebo si kdykoliv přivolat opravářský vůz je obtížnost opravu minimální. Pokud si dobře vzpomínám, jen asi dvě mise jsem musela opakovat.
Co se technické stránky týče, ani zde MechCommander 2 zrovna nezazářil. Modely mechů jsou sice krásně detailní, ale na rozplizlé textuře terénu moc dobře nevypadají. Netvrďte mi, že je to stářím hry - už o rok starší Earth 2150 měl hezčí terén. Navíc všechno se zdá být osvětleno ambientnímm světlem a chybí tomu hloubka. Jediné, co grafiku zachraňuje, jsou hezké efekty zbraní. A taky aspoň ta hudba za něco stojí.
Pro: Vybavování mechů, je to MechCommander :)
Proti: Nepřehlednost menu, mise, nulové taktizování, část grafiky
Painkiller
Na všechny tyhle pekelné nepřátele nebudete mít možnost použít hordu zbraní, ale budete si muset vystačit s pár kousky, mezi nimiž jsem si nejvíce oblíbil "bezbolestnou", která konečně dostala využití. Průběh misí není složitý, skvěle Vás zabaví a zpočátku nebudete dostávat slovo nuda na mysl, ovšem postupem času se mi všechno už tak nějak přejedlo a chtěl jsem změnu, která bohužel nepřišla. Všemu pak nasadil laťku závěrečný boj s Luciferem, který se zkrátka nepovedl. Boj se všemi ostatními bossy byl zajímavý, ale ten závěrečný zkrátka ne.
Painkiller má jednoduchý příběh s fajn myšlenkou, na které je postavena celá hra. Je mi jasné, že hra pro jednoho hráče je až na druhé koleji a spoustu prostoru zde bylo věnováno multiplayeru. Ale tak nějak mě to po těch cca. 9 hodinách už nebavilo. Ovšem se nejedná o stereotyp. Ale i přesto je Painkiller fajn drsným nářezem s parádním zvukovým doprovodem.
Pro: zábavné střílení nepřátel, fyzika, hudba, změny prostředí, videa, spousta nepřátel,
Proti: mise na sebe nenavazují, boj s Luciferem,
Gothic II: Night of the Raven
Škoda je, že po splění naší ,,mise" v Jhakendaru se zde již nic nového nestane a my už nemáme důvod se sem vracet.
Do starého herního světa přibyli vodní mágové a záhadný kruh vody, nové cesty k splnění úkolů, nové postavy, předměty, ale původní herní svět i herní děj zůstal stejný, ,,jen" si hru spestříme výletem do exotiky. Datadisk zvyšuje obtížnost hry, nyní hodně dovedností a atributů stojí více dovednostích bodů, ale zase získáme o hodně více zkušeností díky Jhakendaru.
Pro: Jhakendar, nové vychytávky, nové možnosti plnění úkolů
Proti: zase to dlouhé běhání tam a zpět
The Horde
Říkáte si, jaké že kouzlo může v sobě tahle obyčejná arkáda se strategickými prvky skrývat? Odpověď je jednoduchá, žádná jiná hra mi neposkytne větší dávku odreagování než The Horde. Určitou roli hraje jistě nostalgie, ale zabíjení příšer mečem tak, že se otočíte o 360 stupňů (při třech za sebou následovaných pokusech se vám dokonce zatočí hlava), je prostě geniální myšlenka, jenž mě vždy rozesměje. Celá hra je podbarvena vynikající hudbou, kterou doporučuji k poslechu z Gameplaye.
Vlky, jak jsme s bratrem The Horde přezdívali, jsem nemohl dlouho sehnat právě kvůli již zmíněnému vymyšlenému názvu, ale nakonec se to podařilo a můžu si díky programu DOSBox znovu vychutnávat staré známé herní okamžiky.
Snad jediným záporem je neexistence remaku, protože bych se strašně rád podíval na hordy příšer ve 3D zobrazení.
Pro: parání odreagovačka, hudba, znovuhratelnost, hordy příšer a jejich zabíjení
Proti: neexistence remaku
Half-Life 2: Lost Coast
Kdo hrál HL2 bude tu jako doma, kdo nehrál tak skoro taky, k dispozici jsou snad všechny zbraně a udělat si kolečko nahoru přes kostel, do toho zabít pár nepřátel a v kleci zase dolů zabere tak maximálně 20 minut.
Tenkrát v době Hal Life 2 mánie to byla skoro povinnost, dnes když na to narazíte, klidně si to zahrajte, ale jinak je to vzhledem k délce mrtvá záležitost :)
Pro: Cena, stejně dobré jako původní HL2, HDR
Proti: Strašně krááááátkéééé, HDR
Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas 2
První věc, která mě upoutala je samozřejmě tvorba charakteru, kterou bych u hry tohoto typu zrovna nečekal. Není sice moc z čeho vybírat a pokus o vytvoření tváře pomocí webky taky zrovna nevyšel, ale jako převážně RPG hráče mě to potěšilo. Výběr zbraní je taky velký a každý si pravděbodobně najde tu svou, což platí vlastně i o výzbroji.
Příběhovou kampaň jsem hrál v coopu, ale nijak zvlášť mě nenadchla. Rádoby taktizování s kamarádem sice působilo stylově, ale pokud druhý hráč ví, co má dělat, není to potřeba. A radši ani nezmiňuji, že celou zápletku jsem jaksi nepochytil.
Terrorist Hunt už je jiné kafe. Pokud se sejde partička dobrých kamarádů, dá se zažít hodně srandy, která taky nějakou tu hodinu vydrží. Líbilo se mi především, že na mapách je mnoho možností postupů a záleží už jen na fantazii týmů, jak s tím naloží. Obzvlášť Calypso Casino bylo v tomhle mistrovské. Mnohem horší je to s Versusem, který prakticky nenabízí nic extra a je to nekonečná nuda.
Ještě dvě zásadní věci se zaslouží zmínit, hodnosti a systém krytí. Hodnosti začínají být pomalu všude, ve Vegas 2 jsou ale zbytečné. Zbraně za ně nedostanete a výzbroj začne být potom odlišná jen kosmeticky. Pokud tedy nelpíte na taktických brýlích a baretu... Systém krytí je asi hlavní důvod, proč už tato hra nezabírá posvátné místo na mém HDD. Přechod do třetí osoby a zase do první není tak hrozný, jak jsem očekával, ale celý systém krytí je příšerně zabugovaný. Míření do zdi, nemožnost vyklonit se, "teleportování" mezi stranami dveří atd. Ostatně celá hra je hodně zabugovaná, a když vystřílíte celý zásobník zblízka do nepřítele, tak aspoň já očekávám, že se sesune k zemi a nebude umírat stářím.
Dobrá oddychovka, ale znovu už se k Vegas 2 nevrátím. Za vyzkoušení to stojí, ale to je tak vše.
Pro: výběr zbraní, coop, tvorba charakteru
Proti: bugy, stereotyp, Versus
Tasty Planet
Od začátku mě začala hra skvěle bavit. Vše se podobalo buněčné fázi ve Spore , která se mi tehdy líbila asi nejvíce. Hra je pěkně rozdělena do jednotlivých levelů, podle toho, co už váš hrdina dokáže sežrat. Je však nutné uznat, že od doby, kdy dosáhnete velikosti, když už máte na svém jídelníčku lidi, hra začíná být stereotypní a ke konci už dosti nudná (hru dohrajete jen kvůli dohrání). Za zmínku stojí i zajímavý příběh dokreslující postup, ač je dost stručný.
Hru nelze hodnotit optikou nastavenou na AAA tituly. Je nutné přimhouřit oči. Když se k ní však dostanete, tak si ji zahrajte!
Pro: nápad, zábava na několik hodin, vtipný příběh
Proti: cena, nuda na konci
Mutarium
Upřímně řečeno, jsem byl z Mutária vždycky trochu rozpačitý. Na jedné straně mi lichotilo, že je hra ryze česká, že má možnost stavět si vlastní roboty a na tehdejší dobu i docela zajímavé intro, na straně druhé mě neskutečně štvalo, jak byla nevyvážená a nadržovala AI, jak bylo intro a celý "příběh" od sebe odtržené a jak měla neskutečně ošklivou grafiku....
Každopádně, kdybych ji nedostal k Excaliburu, asi (určitě) bych si ji nekoupil...a ani dnes nemám chuť zkoušet, jestli bych ten první level dal ještě jednou...
Castle Strike
Přitom jde o skvělou strategii z období vrcholného středověku, kdy ovládáte armádu pěchoty, jízdy a časem i artilerie, stavíte hrady a hlavně žijete příběh který je jako vystřižený z dobrodružného románu. Kam se hrabe Ivanhoe.
Boje jsou tu tuhé a musíte přemýšlet co kde nasadit, vše je navíc okořeněno možností používání panáků na různé úkoly. Takže třeba když vám umře jednotka pavézníků, můžete použít nepotřebné šermíře aby se chopili popadaných štítů. Pokud vám umře jezdec, stačí dát rozkaz a jiný panák místo něj vyleze do sedla. A zase naopak, pokud pod vámi někdo postřílí koně, nemá zdaleka vyhráno, protože se na něj sesype parta nasraných ex-jezdců. To vše platí samozřejmě i obráceně.
Prostě si Castle strike zahrajte, ta hra si to zaslouží...tak mě napadá, proč já jsem to vlastně nedohrál? Kdeže mám to DVDčko...?:)
Pro: Atmosféra středověku, příběh...
Zeno Clash
Zeno Clash není vlastně o mnoho víc než rubačka z pohledu první osoby. Na tom by nebylo nic objevného, pokud by vše nedržel pohromadě opravdu zvláštní příběh v naprosto úchvatném (a úchylném?) světě. Vizuální zpracování je zkrátka fantastické a ačkoliv ZC možná nemá miliony polygonů a třeba ani nepoužívá super nejmodernější všelicos shadery, jedná se o opravdu parádní podívanou. K celkovému dojmu ze hry nemalou měrou přispívá i výborná hudba.
Možná by stálo za to říct pár slov i k herní náplni samotné. ZC rozhodně není hra pro milovníky volnosti. Lokace, kterými procházíte, jsou opravdu malé, zato však krásně zpracované. Nepřátel je většinou přesila, takže nezbývá než trochu taktizovat a popřemýšlet, koho je dobré odstranit jako prvního. Samotný boj je vcelku akční, komba jsou dostatečně efektní, nicméně občas (zejména při velké přesile) může celý souboj působit dost nepřehledně. Naštěstí variabilita prostředí i nepřátel je dostatečná a vzhledem ke krátkosti hry se nedostaví stereotyp, takže rubání hlava nehlava je zábava v podstatě od začátku do konce.
Když jsem přemýšlel, co bych hře vytknul, moc mě toho nenapadlo. Nejvíc mi vadila asi ona občasná nepřehlednost a místy docela tuhá obtížnost (a to i na nejlehčí obtížnost).
Pro: výtvarný styl, hudba, příběh, svět
Proti: občas nepřehledné, obtížnost
4x4: Hummer
Pro: docela dost aut, design tratí není úplně marný, rychle se to odinstalovává
Proti: grafika, jízdní model, hratelnost, zvuky, hudba - vlastně skoro vše
Fahrenheit
Hned na začátek musím podotknout, že rozhodně nelituji. "Historie" se ale přece jen nakonec opakovala a já si opět nevěděl rady s ovládáním, tak jsem si chtě, nechtě musel spustit tutorial, abych se poučil. Ihned na začátku tutoriálu mne překvapilo jeho podání a zpracování, jelikož vás tutoriálem provází samotný tvůrce hry (samozřejmě v "kreslené" podobě). Ihned po tutoriálu jsem se tedy vrhl na první kapitolu.
Hra mne po pár minutách velice překvapila svou atmosférou a já měl pocit, že si ná svém počítači v podstatě hraji film. Toto vše bylo doprovázeno skvělou hudbou, dobře propracovanými dialogy, dabingem a solidní grafikou.
Abych zde ale jen nechválil, tak snad jedinou věcí, která mi vadila a byla zde již zmíněna byly otravné a hlavně ze začátku dost složité minihry, ve kterých musíte mačkat směrové klávesy a číslice (respektive "jen" 2,4,6,8).
Pro: Filmovost, atmosféra, hudba, dabing
Proti: Minihry
Archibald's Adventures
Graficky není hře co vytknout. Perfektní ostrá 2D grafika postavená na stabilním enginu (?) - dá-li se to tak říci. Hudební doprovod neotravoval. Přesto jsem si radši pustil vlastní hudbu. Mile mě překvapilo pár easter eggů, z nichž si hlavně pamatuju pohřbenou Hvězdnou bránu, jelikož jsem veliký fanoušek tohoto seriálu. Díky mému oblíbenému časopisu! Bez něj bych se k této hře vůbec nedostal... 75%
Pro: grafika, hratelnost, délka, obtížnost je tak akorát
Proti: občas některé těžší levely
Wolfenstein
Hra nepřináší takovou revoluci (Wolfenstein 3D) ani ryzí hratelnost (Return to Castle Wolfenstein) jako předchozí díly, takže za dalších 9 let ho nikdo ve své topce mít nebude, přesto se pořád jedná o slušnou střílečku, která mne na pár dní skvěle odreagovala.
Plants vs. Zombies
Když napíšu, že PvsZ jsou nápadití, chytlaví, jednodušší a zábavní, tak to pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Za svou cenu nabízejí poctivou "kampaň", která svou délkou jednoduše převyšuje ta všechna CoDčka a jím podobná. Hromada miniher Vám i po dohrání kampaně zaručí zábavu, podobně jako multiplayer. Spuštění PvsZ je jako výhra v loterii.
Pro: jednoduchost, originalita, délka hry, minihry, vyvážená obtížnost,
Proti: je to žrout času :-)
Doom 3
Pro: Grafika a zvuk, atmosféra, bossové a nepřátelé
Proti: po delší době trošku stereotyp, o trochu více zbraní by neuškodilo
Another World
Pro: atmosféra, intro
Proti: obtížnost
Pro: Hratelná, plná fantazie a nápadů, které se jinde nevidí.
Proti: Zasekávání se o hrany terénu (bohužel pořád), příliš naskriptované (něco se nestane, dokud hráč něco neudělá), velmi krátké, slabé kanony (kromě Goliatha), příliš mnoho artefaktů, které není kam dávat.