Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Spider Solitaire

JumasJumas
Dohráno
  • PC 90
Stejně jako Srdce mi i Spider Solitaire slouží ke zkrácení dlouhé chvíle a k odreagování od každodenních povinností. Všiml jsem si ho až na Vistách a že byl součástí i dřívějších verzí Windows jsem zjistil až podle data vydání, které je uvedeno zde na DH.

Jednu hru dohraji za pár minut, ale jsou i případy, kdy se hledání správné kombinace karet protáhne třeba i na půl hodiny. Mluvím zde samozřejmě o nejlehčí obtížnosti, protože střední jsem sice dohrál, ale trvalo to na můj vkus, až moc dlouho a při nejtěžší obtížnosti se mi podařilo dát do kupy jen jeden balíček stejné barvy a už jsem si nevěděl rady.

Jediným záporem je asi stereotyp, ale ten se u mě dostavuje asi až tak po dvaceti za sebou následujících hrách a i proto se s velikou pravděpodobností jedná o hru, kterou jsem dohrál nejvíce krát, protože si nevybavuji žádnou jinou, u které by mi momentálně svítil počet dokončených her 420.

Pro: odreagování, tři obtížnosti, znovuhratelnost

Proti: po mnoha hrách stereotyp

+14

Kane & Lynch 2: Dog Days

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 60
Kde začít nebo jak mám vyjádřit pocity ze hry, která není v jádru špatná? Je jen nudná, stereotypní a velmi krátká. Ale abych na začátek jenom nehanil, po více než vydařené jedničce (určitě si to nemyslím sám), kde se zhmotnilo letité koketování s myšlenkou postavit do hlavních rolí záporné postavy protloukající se krutým světem zrady a násilí, světem, kde dilema o správném rozhodnutí není na pořadu dne (to vše zabalené do lahodného filmové stylu), přichází druhý díl a přináší možnost ovládat “toho druhého“, maniakálnějšího a šílenějšího s dvojice desperádských pistolníků. A to byla rozhodně výborná zpráva, řadící se na samotný vrchol pozitiv, pod nímž se ještě v libovolném pořadí štosuje autentická kamera, drsné čínské prostředí (jeho podání), povedená zvuky, loadovací screeny, pár výborně sehraných scén a pohybů a nový krycí systém.

Bohužel z (předpokládám) prvořadé myšlenky popostrčit kvalitu ztvárnění prvního dílu o pověstný chloupek výše zůstalo jen bohabojné přání vývojářů a dílčí (výše popsané) pozitiva a jistoty. Zbytek je na poměry dnešních her opravdu slabší. Když se budu snažit své dojmy ze hry přiblížit, napíšu, že samotný gameplay, kde jedinou kratochvílí je pobít určený počet slabomyslně nabíhajících nepřátel (kteří mají navíc okatě vyhrazené lokality) a po té doběhnout k dalším dveřím a na další místo, kde proběhne další střet - evokuje to trochu arénu. K tomu vám je samozřejmě po ruce druhý z dvojice Kane, zcela nesmrtelný a téměř zbytečný (pár krát se snad trefil), často o něco zaražený, věčně něco pořvávající (asi k utužení té správné atmošky).

A co samotný příběh? No co dodat, nereálný, málo uvěřitelný a ten konec, kde po 5 hodinovém stereotypním střílení asi každý (nejen já) očekával něco víc. Zcela zbytečně. Tužby nebyly vyslyšeny a jen nechápajíce jsem zíral na závěrečné dění, evidentně látané horkou jehlou.

Pro: Lynch, surovost, brutalita

Proti: je toho hodně (délka, AI atd. atd.)

+14

Assassin's Creed: Brotherhood

ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 80
Nedávno jsem dohrál druhý díl, který byl ve všech směrech lepší než ten první a tak jsem se na další nášup, v podobě bratrstva docela těšil.

Brotherood má vše z druhého dílu, což, jak usoudili vývojáři, by bylo zřejmě málo a tak přináší některé novinky. Co jsem kvitoval s povděkem byl fakt, že se celá hra odehrává v jednom městě, které bylo rozlohou opravdu obrovské a jako náhražka cestování je tu aspoň solidně velké okrajové území, takže kdo bude mít už plné zuby domů, má možnost se prohnat i ve volnější krajině. Díky tomu už nebylo nutné žádné objíždění X měst a zkoumání, kde mi něco chybí. Celkově se mi zpracování Říma moc líbilo, jestli odpovídá skutečnosti netuším a neřeším.

Příběh je zamotanější než dřív, ale má svou přitažlivost a vtáhl mě do sebe tak, že jsem jel v podstatě právě jen příběh a vedlejší mise moc ne. Díky tomu se mi podařilo dostat se na konec dost brzy, časomíra ve hře se zastavila na zhruba devíti hodinách a já jsem byl docela překvapený. Bohužel poslední dvě až tři paměťové sekvence mi přijdou trochu odbyté a dají se dohrát velmi rychle.

Rychlým dohráním jsem se připravil o všechny novinky, jenže už mám něco ve světe AC odehráno a tahle vata, která by mi natáhla herní dobu mě prostě moc nelákala, dělal bych zase to samé, co už desítky hodin zpět a bez nějakého většího smyslu, o procenta odehrané hry mi nikdy nešlo a když jsou po dohrání kouknul do stats, tak jsem neměl ani 50 %, takže více než polovina obsahu zůstala nevyužita. V Romulově doupěti (což byla stejně jen skákačka) jsem byl jednou, zničil jsem jenom jeden stroj od Leonarda, obnoven byl jen menší počet obchůdků, některé části mapy jsem ani nenavštívil a pořád bylo ještě pár Borgia Towers, kde vesele vládl nepřítel dál. Vlastní asasíny jsem měl myslím čtyři a volal jsem je akorát, když jsem se nudil, jinak byli zbyteční. Ale možná to tak bylo dobře, že mě nikdo nenutil tyhle věci dělat a neotrávil mi tak hru.

Bohužel narozdíl od dvojky, je tenhle přídavek krapet zabugovaný, stealth mise jsou opět maximální opruz a konec mě vůbec nebavil. Celkově je bratrstvo dobrá hra a pokud přijde někdo, kdo s touhle sérií nemá zkušenosti, tak bude asi nadšen možnostmi, které hra nabízí. Já už bych chtěl asi trochu víc a tak tajně vzývám třetí díl, kterého se snad někdy dočkáme a který do série opět přinese svěží vítr, jako tu udělal díl druhý.

Ještě poznámka ke grafice - proti dvojce mi přišly textury detailnější a grafika celkově lepší, navíc hra ani jednou nespadla.

Pro: Město, příběh táhne pořád dál a dál, některé nové nápady jsou povedené, lezen

Proti: Konec hry, stealth mise, nějaký ten bug, boje jsou lehčí než dřív

+14

Crysis

kurcatoviumkurcatovium
Dohráno
  • PC 80
Jak postupně doplňuji herní resty, dostal jsem se po třech letech od vydání i ke Crysis. Jelikož se mi původní počin Cryteku FarCry líbil, na Crysis jsem se velmi těšil. Splnila však hra mé očekávání? Ano.

Crysis je hra jednoznačně postavená na grafice a efektech. Když se pak tyhle dvě věci nepovedou, je z toho průšvih. Jenže to u Cryteku nehrozí, takže jsem na scenerie, které přede mě hra stavěla, čuměl i po takové době od vydání doslova s otevřenou hubou. Příběh, ať už je jakkoliv béčkový, hře sedne jako prdel na hrnec. Právě díky němu se mohli autoři opravdu vytáhnout a proměnit nádherný tropický ostrov plný nejrůznější vegetace a Korejců v zamrzlou a nehostinnou arktidu, která z obrazovky přímo mrazí. V neposlední řadě si pak mohli pohrát s naprosto úžasnými futuristickými vnitřnostmi emzácké lodě a celkovým designem vetřelců a jejich techniky.

Samotná hratelnost byla parádní. Všechno to chození a střílení zpestřuje jak využití nanoobleku (některé funkce jsou užitečné více, jiné méně), tak nejrůznější pojíždění v autech, tanku či letadle. Prostředí je, jak už předchozí odstavec nastínil, zatraceně variabilní a už jen to by bylo schopné mě u hry držet jako přikovaného. V některých pasážích jsem pak už opravdu jen se zatajeným dechem čuměl na tu nádheru, která se na monitoru hýbala. Vrcholem pro mě byla pasáž v mimozemské lodi a následné vhození do spárů zmrzlého ostrova. Vše odsýpá svižným tempem, takže nějaké znudění ani nestihne zahrozit, natož se nějak projevit. Navíc díky quicksavu odpadl můj problém, který jsem míval u FarCry, tudíž mi nepříliš dobře rozmístěné checkpointy už nevadily.

Celkově Crysis hodnotím velmi kladně. Ač střílečky nejsou mým denním chlebem, u Crysis jsem se bavil vskutku skvěle. A je mi srdečně jedno jestli někdo postrádal hlubší příběh nebo mu byla proti vůli čistě prvoplánová orgastická grafika. Takže i když jsem nejspíš sednul na Crytekovský lep, královsky jsem se bavil.

Pro: audiovizuální zpracování, prostředí, svižná akce, nanooblek

Proti: sem tam bug

+14

Assassin's Creed

jakub kjakub k
  • PC 65
Než jsem si hru koupil,z toho co jsem o ní slyšel mě hodně zaujala.Po pár dnech hraní jsem byl ale docela zklamaný.Hra mě překvapila(přijemně) tím že jsou v ní 2 příběhové linie.(Dokonce mě ta z budoucnosti zajímala asi víc,než ta za Altaira.)Příběh mi tedy připadal celkem zajímavý.Ještě lepší byla grafika.Celkově je technická stránka hry na hodně dobré úrovni,potěšil mě i český dabing.Co se mi,ale hned na začátku moc nelíbilo bylo ovládání.Připadá mi dost komplikované.Začáteční mise mě bavila,vše působilo dobře souboje byly zábavné,akrobatické pohyby působivé.První mise mě bavila taky.Ježdění na koni,šplhání na rozhledny(hlavně skoky dolů),nádherná města plná života,dobře reagující stráže,běhání po střechách to vše se mi zdálo skvělé.Ale u třetí mise mě hra úplně přestala bavit: projíždění pouští na koni bylo nudné,mise stále stejné(dojeď do města zajdi na ústředí,vylez na pár rozhleden,poslechni,nebo okraď někoho,dojdi za cílem ,zabij cíl,uteč)tohle se pořád opakuje a vážně to rychle přestane bavit.To ovšem není to nejhorší,ta repetetivnost úkolů by se dala překonat,kdyby zbytek hry fungoval dobře,ale nefunguje.Hra se vás totiž snaží přesvědčit,že musíte postupovat tiše,splývat s davem,utíkat po střechách abyste utekli před strážemi,které by vás zabili.Ovšem brzy zjistíte,že to tak není.Hned jak se totiž naučíte vykrytí a opětování úderu(což není nijak těžké)nikdo vás už nezabije,zabijete klidně 15 vojáků najenou a ještě vám zbyde spousta života,můžete na sebe upozorňovat jak chcete,stejně vás nikdo nezastaví.Nakonec si tedy nepřipadáte jako assassin,tichý zabiják,ale spíš jako nějaký středověký muslimský Rambo.To+stále stejný postup při misích mě nakonec odradilo hru dohrát do konce.Je to škoda potenciál hra měla,ale zajímavý nápad se nepovedlo moc dobře zrealizovat. A hezká dobře udělaná města,grafika ani celkem zajímavý příběh ji nedokážou zachránit.

Pro: grafika,města,dabing,docela dobrý příběh,zpočátku souboje,nápad

Proti: opakující se náplň misí misí,později souboje,není nutné postupovat jako assassin,ovládání

+14

Abuse

hellhouse99hellhouse99
Dohráno
  • PC 90
Samotná hra Abuse v roce 1995 přinesla opravdu revoluční ovládání. Pojem kurzorových šipek pro pohyb postavy a myši pro míření střel nemělo v plošinovkách obdoby. Opravte mě jestli se mýlím, ale Abuse je v tomto první. Hra chytne a nepustí. Obtížnost je vzrůstající, avšak záleží na vás jaký stupeň zvolíte. V první poznávání herních mechanismů i samotná hra poukazuje na novinky, které hráč potkává poprvé. Kupříkladu použití výtahu nebo uložení pozice. Hra je prošpikovaná výtečnými zvuky a lekacími momenty. Podobně jako v legendární střílečce Doom, i tady po stisknutí přepínače otevřete dveře, které byly zamčeny ale také obvykle vypustíte nějakou tu skupinku příšerek. Potulujete se chodbou, nikde nic a ticho. Náhle se ořve skřek a ze stropů, kde před tím viselo cosi nehybného se pokouší o váš život. Nejen vetřelci a příšerky ale také mnohé pasti (nechci napovídat) znepříjemní průchod hrou. Snad je dobré zmínit, že jsou ve hře místnosti, kde čeká obrovské množství emzáků, ale k postupu dále není nutné do nich vlézt. Různé mechanismy, které střílejí lasery mají někdy dostupný vypínač. Pokud máte v patách hordu příšerek, není nic lepšího, než přeběhnout k přepínači a lasery udělají s pronásledovateli své. Grafika je skvělá, a skvěla bude i za deset let. Krásně vystihuje atmosferu společně se zvuky. Hlavní hrdina je dobře animován a nepřátelské kreatury rovněž. Ve hře je několik zbraní, každá má svá specifika, a samozřejmě postupem ve hře se dostáváte k pikantnějším a účinnějším zbraním. Abuse se vyplatí zahrát i dnes, 16 let po jejím vzniku má stále co rozdávat.

článek

Pro: grafické zpracování, ovládání, zvuky, temná atmosféra, lekací momenty

Proti: na nic si nevzpomenu

+14

Crysis

CobotCobot
Dohráno
  • PC 80
Zatímco právě vyšel druhý díl rozhodl jsem se zahrát si ten první. Dohrál jsem ho doslova před chvílí takže dojmy jsou čerstvé.

První a nejdelší část z džungle mě bavila jednoznačně nejvíc. Hrál jsem většinou stealth stylem, ale když už jsem do toho vlítnul AI často předváděla vynikající přestřelky. Pravda hru jsem od třetí mise hrál na obtížnost DELTA a i když to hře výrazně pomohlo ani tato obtížnost mi nepřišla jako nějaká uber výzva.

Další dvě "části" byly spíše zklamáním. Beztížnej tunel byl sice ze začátku vizuálně zajímavý, ale nijak negradoval a velmi brzo nudil. Pak pěkné oživení se zmrzlou džungli a první boje s chobotničkami. To bylo fajn. Letadlovou loď ale ani nemá cenu komentovat. Když vezmu, že mám ve scénáři hodit atomovku na ostrov + napadení letadlové lodi a její potopení. To ať se na mě nikdo nezlobí ale tohle šlo zpracovat poněkud velkolepěji. Atomovej výbuch zoufalost. První boss a druhej (hlavní) boss se nechá ostřelovat a ani si mě prakticky nevšímá. Navíc všude pusto prázdno. NUDA! A to ještě úkol se zmáčkunutím tří tlačítek u reaktoru to jako WTF? Nic lepšího nebylo?.

Tím nejvýraznějším čím hra bezesporu zaujme je grafické zpracování. To co je k vidění na monitoru je prostě nádhera a lepší džungli a přírodu obecně prostě nikde jinde asi neuvidíte. Skvěle byla zpracovaná i celková geografie ostrova.

Přes svojí grafickou dokonalost, ale právě spíše pro ni nemohu hře odpustit i nějaké ty bugy a nedodělky, které mi kazí celkový dojem bájných vývojářů z Cryteku. První je BUG ve druhé misi kvůli kterému jsem musel level opakovat. A to se mi už nestalo ani nepamatuju. Je to prý známá chyba. Tím spíš měl být patch. Pak panáci. Několikrát za hru jsem potkal hlavně u kulometu týpky co dělali dřepy a přes sebe padající panáky při přelejzání překážky nebo chůze z kopce. Taky mě dost vadilo když jsem jednu misi v přístavu pěkně potichu prošel na stealth načež můj parťak začal, když jsem byl u cíle, kropit vojáky pod sebou dávkou. Ale budiž není to Splinter Cell. Graficky odporné zničené tanky a celkově odfláklá byla i letadlová loď. A to i po zvukové stránce. Ještě jsem neviděl přistávat bezhlučně letadla atp.. Na to že se jednalo o vrchol hry se mohli předvést lépe.

Celkově mě ale Crysis bavil. Hlavně volnost v džungli a přestřelky a o ně jde v FPS především.

Pro: No jo grafické zpracování nemá obdoby, prostě nádhera, Crysis ale funguje i jako dobrá střílečka

Proti: Bug s velkým B a další drobné bugy a nedodělky

+14 +15 −1

Cossacks: European Wars

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 85
Hru jsem měl před nějakým čase permanentně rozehranou, na její kampaň (potažmo kampaně) si ale nějak nevzpomínám... Žil jsem jednotlivými “šarvátkami“ a toho množství se nedokázal nabažit. Vyrábět jednotky jak na běžícím pásu, stavět je do útvarů, kochat se tou barevnou záplavou (hra má velmi příjemnou grafiku). Do té doby jsem nic tak masivního v oboru RTS (snad i celkově) nezažil.

Hrával jsem hru i s partou kamarádů v jedné herně a už dva proti dvěma to byla celkem slušná zábava. To zdrcení, když při očividné vlastní převaze, táhnoucí proti bázi nepřítele se všemi šiky, došel jsem o tu svou državu jen kvůli jednomu kozákovi (jezdec na koni s šavlí - slabá, ale rychlá jednotka) a vlastní blbosti (vlastní základna, nechaná bez dozoru, se lehce stávala kořistí nepřítele - k převzetí nebo zničení) neznalo mezí. I na pohled vyhraná bitva zvrtla se lehce v totální fiasko, kdy jste třeba podcenili vlastní zásoby a došlo vám střelivo nebo když se soupeři nečekaně vydařila salva z děl (to jste mohli přijít i o celé pluky). Štěstěna zde byla opravdu vrtkavá...

Kapitolou samu pro sebe byla pak obtížnost. Při té nejvyšší se hra nedala skoro hrát. Počítačem řízený soupeř jednotky chrlil takovým tempem, že standardními postupy nebylo možné dosáhnout vítězství. Protivník se přes vás po nedlouhém čase od započetí jednotlivého klání převalil jako povodeň. Doslova. Jediný způsob, jak na tuto obtížnost soupeře porazit, byl ten, kdy jste rychle vycvičili skupinku střelců (já používal právě je), poslali je naslepo směr předpokládaný výskyt základny nepřítele a tam buď sestřelovali nepřátele rovnou u východu z kasáren a vyčkávali na posily nebo (pokud jste byli dost rychlí) to celé ukončily jaksi “z ruky“. To pak ale samozřejmě nebyla taková zábava.

Často jsem ke hře přistupoval jako k budovatelské strategii, jen jsem místo baráčků “pěstoval“ armádu. Leckdy jsem ji vypiplal do absurdních tisícových útvarů a poté... vše začal znova, jen s jiným národem.

Pro: grafika, pohlcující množstevnost jednotek

Proti: stereotyp

+14

Duty Calls

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 20
Nevím co tímto počinem chtěli autoři přesně hráčům sdělit. Hra, tedy pokud by se tato miniatura dalo takto označit, nabízí (jak už mnozí napsali) opravdu velmi rychlý speedrun s cca 10 nepřáteli v tunelu, kde i samotný pojem “tunelu“ je v kontextu jiných her proti tomuto širokou loukou. K tomu si připočteme ne zcela vtipné zpracování, kde humor supluje několik málo hlášek, a pro mě trochu nepochopitelnou reklamu na konci...

Podle mne existují i lepší způsoby jak lákat pozornost na herní tituly aneb v tomto konkrétním případě velikost souboru neodpovídá jeho zpracování.
+14 +16 −2

Dragon Age II

BarneyBarney
Dohráno
  • PC 55
Jarní nadílka od Bioware dostála mým očekáváním a značka Dragon Age se s druhým dílem stává symbolem laciné komerce, které stačí monumentální reklamní kampaň nejen pro finanční úspěch, ale i pro spokojenost kritiků. Řekněme, že 8/10 je pro sadomasochistu adekvátní hodnocení ©pipboy, ale nasázet tomu čistou stovku a děkovat za (další) mistrovské RPG, to už zavání vůní Biowarských podplatitelů.

No je to blbost, milé děti, co naplat. Kde Dragon Age alespoň seznamovalo s tou umělou mytologií a poskytnulo pár sladkých bonbónků, tam Dragon Age II selhává. Ani po té chvályhodné délce nedokáže zprostředkovat obraz uvěřitelného světa. Bral jsem ty archetypy z jedničky, ale tady by měla polovina obyvatel navštívit přinejmenším psychiatra. A aby toho nebylo málo, ta druhá se většinou zpravidla paktuje s démony. Dejte na mě, jak potkáte někoho normálně působícího, hned hledejte za jeho tváří nějakou hodně hnusnou příšeru, kterou si za další minutu dáte k večeři. Ale tady nejde jen o výplň, samotné úkoly buď spočívají v kuchání nepřátel po stovkách, nebo pokud sledujeme vyšší cíl, objevíme šíleně vykonstruované intriky jak z nějaké politické satiry.

Bioware pro mě vzkřísila ságu Mass Effect sebereflexí po prvním dílu. Přidala se akce, odebrala nuda. Podobný rozdíl je zde také znatelný. Milerád jsem se vyhnul několikahodinovým výletům po dungeonech. Pro příště ale nezapomeňte redukovat počet nepřátel, protože souboje, kdy jich klidně během minuty sejmete několik desítek, pak hraničí s komedií, ne z fantasy RPG. A nejlepšího efektu dosáhnete s dvojicí mágů za zády, to pak stačí vyslat z kouzelné hole světýlko ohně a bandita nejenže zemře, on se doslova rozloží na tucet krvavých kusů těla. Ale jen lidi, psi a pavouci zůstávají vcelku.
Bioware má podle prohlášení v médiích za zadkem dost kvalitních scénáristů, kteří zaručují smysluplné vztahy mezi postavami. Gratuluji jim k překonání dalšího dogmatu moderních RPG, hlavní hrdina mluví a ne ledajak! Jako hodný chlapec ke konci sršel pacifismem a jeho slova se mu z úst drala jak ze Shakespearova pera! Jen co se člověk ale nad logikou veškerého jednání a činů okolí zamyslí, pochopí, že Dragon Age II, odehrávající se po dvacet pět hodin v jednom městě, kde za zlámanou grešli stojí tak pět „lidí“, je nejhorším počinem Bioware v jejich historii.

Abych to shrnul – příliš malá šachovnice, příliš moc figurek. Druhou polovinu hry si ty dialogy klidně odklikejte, nepřijdete o nic, co by nespravila závěrečná půlhodinka. Pořád je to tam sice na pytel, ale slova alespoň nahradí nějaká ta totálně přepálená ninja-fantasy-anime akce.
A 55% je pořád nadprůměrná hra, berte na vědomí!
+14 +22 −8

Dračí Historie

strougystrougy
Dohráno
  • PC 20
Dračí historie představuje relikt doby, kdy tvůrci z našich končin tvořily bez patřičného zázemí hry z čistého nadšení a dle toho to většinou taky vypadalo. Ať už si člověk vybere jakýkoli herní aspekt, technickým zpracováním počínaje a hratelností konče, vždy bude DH pozadu i za staršími představiteli adventurního žánru. I přes pokus vykřesat v sobě trochu toho nacionálního cítění musím tak chtě nechtě tento pokus označit za zapomenutíhodný a krátkým vylíčením herních peripetií, kterými jsem během jednoho dne hraní prošel, varovat případné potencionální hráče.

Jak je v popisu zmíněno, hráč se ujme role malého dráčka a v jeho kůži se pokusí jednak nalézt ztraceného otce, který zmizel neznámo kam, jednak musí potrestat zlotřilou kouzelnou hůlku, která se z nudy rozhodla ovládnout svět a Berta si původně vybrala za spolupracovníka. Ve výsledku ovšem hráč plní jednotlivé, na hlavní dějové linie nenavazující úkoly jaké představuje oprava stroje na házení buchet lenochovi do pusy či léčení šipkovníku a samotný příběh se tak s výjimkou úvodní animace a minima lokací vůbec nedostane na přetřes. Což by samo o sobě na škodu nebylo, jelikož hry tohoto typu nestojí na propracované zápletce, nýbrž zejména na humoru plynoucího z vtipného používání předmětů, jejich popisu a zejména v dialozích s ostatními postavami. Ovšem zde nastává hlavní kámen úrazu.

Hra prostě přes veškerou snahu autorů není vtipná. Ano, je zřejmé, že autoři znají jako každý správný Čech pohádky a orientují se v jejich stereotypech, ale k čemu jim to je, když to neumí zajímavě využít? Křečovitá snaha o rozesmání hráče každou pronesenou větou, každým popisem předmětu či vlastně libovolnou interakcí s prostředím se mění postupem času v křeč a nakonec dospěje do bodu, nutícího mě při představě dalšího rádobyvtipného řádku textu k trpitelským povzdechům a touze po záverečné animaci. K té naštěstí není až tak těžké se dopracovat, neboť samotná hra je krátká až běda a těch několik zákysů, které díky nelogické aplikaci předmětů zde vyvstanou, se dá naštěstí vyřešit obligátním zkoušením všeho na vše. To zde není tak frustrující jako jinde díky malému počtu předmětů, které má hráč ve všech chvílích u sebe (maximum u mě bylo snad 9 a to pouze po velice krátkou dobu). Závěrečné titulky se pak člověku líbí ani ne kvůli kvalitě, která je kdesi blízko nulové hranice, nýbrž díky pocitu úlevy, že už je konec a je možné bez výčitek svědomí hru smazat z disku a zapomenout.

Krátkou zmínku zaslouží technické zpracování. Ani ne grafika, vypadající celkem zachovale a v rámci hry plně funkční, ale zejména hudba. Ta je totiž hrozná. Několik otravných melodií, každá spjatá s určitou lokací pak vede až k tomu, že jsem měl tendence určitým oblastem se vyhýbat a lézt do nich pouze v případě nutnosti. Spolubydlícího pak dohnala až k mnoha výtkám a poznámkám na adresu mého herního vkusu a nespokojenému bručení si pod vousy až do doby, kdy byla hra vypnuta. Jinak pod ScummVM hra šlape jako hodinky, za celou dobu mi spadla pouze jednou.

Před napsáním komentáře jsem DH ocenil 40%. Byl jsem v tu chvíli nasycen dobrého jídla a pití, s čerstvě udělaným hrnkem kávy a vizí posezení v hospodě s přáteli, které me naštěstí stále ještě za moment čeká. Ovšem káva je vypita, pocit nasycení se pomalu vytrácí a po kratší rekapitulaci herních chyb a pořádného znovuvybavení si utrpení, které pro mě DH představovalo, musím hodnocení razantně snížit. Ne, 40% je prostě moc, polovina bude adekvátní. A to jsem ještě dnes velmi milosrdný...
+14 +20 −6

Damnation

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 60
Nemohu souhlasit s názorem, že by se jednalo o hru vyloženě podprůměrnou (nebo dokonce řádově katastrofální). Jistě, její technické zpracování moc neodpovídá roku vydání, to ale neznamená, že by šlo o apriori špatný kus. Při hraní převyšovaly kladné aspekty nad ty záporné a v konečném výčtu se Damnation zařadil mezi oddychové, lehce nadprůměrné, akční gamesky, u níž z každého koutu čouhá konzolovitost (typické ovládání, nesouměrné postavy, bojový systém) jako sláma z Dorotčina strašáka.

Pokud bych měl někomu Damnation trochu přiblížit, řeknu, že se jedná o akční hru, viděnou z pohledu třetí osoby, zasazenou (dle mého skromného pozorování) někde do období kolem války severu proti jihu, ovšem ve steam-punkovém úpravě, kde důležitou veličinou jsou technické vymoženosti a zbraně spojené s magií a přírodou. Hlavní kostra příběhu není napsána špatně, příběh o mocné zbrojní korporaci v čele s Lordem Prescottem a jeho přisluhovači (velmi hot Jack a Selena), který se za pomocí návykové chemikálie snaží podrobit celý americký kontinent. Vy v roli Rourka, jednoho z mála přeživších, musíte tuto chtivou společnost zastavit – za pomoci nemnoho zbraní (což rozhodně není zápor), několika málo sympatických parťáků a pohybů á la Prince z Persie.

Co se týče zbraní (a s tím spojené množství nábojů) je situace ve hře vcelku vyvážená i díky tomu, že je možné nést právě tři z nich, navíc na postavě jasně viditelné. Rozhodně za klad považuji také ne zcela přesné nasměrování při daných skocích, kde i větší odchylku hra vezme a Rourke se pohodlně chytá tam kde má. Další dobrou myšlenkou je systém ukládání, který vkusně vyvážen a po smrti nedochází k znovu projití celé části, bonusy, speciální vidění a dopravní prostředky v podobě futuro motorek a tříkolek, které nepůsobí špatně, pasáže s nimi jsou ale dle mého názoru zbytečné a samoúčelné. Jinak co se týče technického ztvárnění, hra opravdu není na špici, nijak zásadně ale také nevybočuje. Po grafické stránce se ve hře nachází pár míst, které vypadají velmi dobře, hra oplývá také slušným dabingem, ale co se týká třeba zvuků zbraní, ty se moc nepovedly.

Tím se ostatně dostávám k záporům hry. Typicky je to kamera a nějaké ty kolize s texturami. Některé pasáže jsou neúměrně natahované, inteligence protivníků není vysoká, hra se zasekává, level design se stává rychle stereotypní (nahoru-vystřílet,dolů-vystřílet) - naštěstí je podávaný zábavnou formou (možná jej beru na milost také proto, že nepatřím mezi striktní NO konzole hráče) - a v neposlední řadě nevelká obtížnost.

Pro: zbraně, vision, systém ukládání, myšlenka příběhu, postavy (hlavně ty něžného pohlaví), občas grafika

Proti: umělá inteligence, level design, nízká obtížnost, zbytečné nastavování některých pasáží

+14

Guitar Hero III: Legends of Rock

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Nejsem velkým zastáncem her, které ke svému hraní potřebují materiální nástavbu. Jistou specifickou, o originál se opírající, věcičku na umocnění hráčských pocitů ve všech směrech. Ale u Guitar Hero (ve svém v pořadí třetím - prvním na pc – ztvárnění) by se onen entuziastický pocit bez tohoto doplňku – kytary - skutečně nedostavil v plné míře a každému, kdo se pro tuto hudební hru rozhodne, vřele doporučuji si tento ´lá spéciale´ ovladač zakoupit spolu s hrou.

Zcela určitě se objeví mnoho těch, kteří mají nemalé zkušenosti se skutečným hraním na tento nástroj a budou namítat, že hru samotnou to celé moc nevystihuje a budou mít částečně pravdu. Nebolí vás prsty ze strun, tíha ovladače je mnohem menší, ale i tak je zde “hafo“ podobností (hmatník, nezbytnost citu pro rytmus) a hlavní je stejně spíš myšlenka - zábava v kolektivu, poslech oblíbených songů, zprostředkování hudebního interaktivna, zlepšení postřehu a v neposlední řadě zdravé soupeření (sám se sebou nebo právě v onom kolektivu). A to se tady povedlo myslím na jedničku.

Už to, že se tento díl jmenuje Legend of Rock nasvědčuje, že kytarové party se zde budou vyskytovat ve velikém počtu. Pomalejší i ty rychlejší a k tomu jako mezihry kytarové souboje proti skutečným hráčským (myšleno na nástroj kytary) veličinám (např Tom Morello z Rage Against the Machine, Slash z Guns N' Roses aj.). Tyto souboje jsou skutečnou výzvou, nezáleží u nich jenom na správném stisku dané klapky, ale také na používání sesbíraných bonusů (povolení strun, zablokování hry nebo třeba úder blesku). I když se ve hře člověk zaměřuje především na mačkání různě barevných kláves ve správný okamžik, není to tak jednoduché jak se zdá a dostat se na konec písně na nejtěžší obtížnost je poměrně fuška. V kariéře se potom za správné zahraní vybrané písně dostávají dolárky, které je možné následně použit na vzhled svého kytarového šílence.

Do jisté chvíle se tato hra jeví jako ideální zábava, zůstává jí ale pouze tehdy, když máte ovladače-kytary - dva/ě a můžete drtit spolu či proti sobě. Jinak se po natrénování stává ze hry tak trochu jukebox s možností aktivně se na skladbách podílet.

Pro: ovladač, výběr skladeb, multiplayer, souboje

Proti: postupný stereotyp

+14 +15 −1

Terminator Salvation

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Děkuju za velikonoční prázdniny. Díky tomuto volnu jsem mohl zajet do nedalekého města k bratránkovi, abychom si mohli dát kooperačně na velké LCD televizi právě tuto hru. Je možné, že po tomto nezvyklém zážitku budu k hodnocení značně schovívavější, než kdybych hru dohrál doma.

Terminátor se hraje bezesporu skvěle. Kooperace mezi hl. hrdinou Johnem Connorem a jeho sexy parťačkou funguje velmi dobře, a jelikož některé typy nepřátel (resp. jeden), se dají sundat pouze zezadu, je spolupráce skoro nutnost. Proto opět hru spíše nedoporučuju hrát sám, ale s parťákem. Problém je, že se hra po netu hrát nedá a s nastavením gamepadů je také docela problém (nám to trvalo asi 2 hodiny a použili jsme Xbox 360 Gamepad emulator).

Nepřátel jsou pouhé tři druhy + 2/3 speciální, kteří se objeví ve hře pouze jednou a vždy v nějaké speciální lokaci. Tedy je jich žalostně málo, ale vzhledem ke krátkosti hry nám to ani nevadilo. Hrací doba je okolo 4-5 hodin.

Dějová linka není nikterak výrazná, ale animace a rozhovory mezi misemi působí filmově a jsou zábavné. Hudba to celé příjemně doplňuje.

Po grafické stránce není co vytýkat. Samozřejmě se nejedná o špičku, ale svoji úlohu plní dokonale a ani není moc náročná. Efekty (zvlášť střelba) byly pěkné a některé pasáže, zejména vlak anebo jízda po dálnici byly dost akční. Hra stejně ale působí trochu odflákle a urychleně, kvůli brzkému vydání.

Verdikt: Terminator Salvation je skvělá hra podle veskrze průměrného pokračování legendárního filmu. Po celou dobu hraní jsme se bavili dokonale a klidně si to zas někdy zopakujem. 80%

Pro: kooperace, hezké prostředí LA, hudba, grafika

Proti: menší počet druhů nepřátel, dost krátké, někdy až moc lineární, coop nelze hrát po netu a i na jednom počítači bez Xbox ovladačů to není sranda rozchodit

+14

Shadowgrounds

ugraugraugraugra
Dohráno
  • PC 65
Hru jsem dostal v packu spolu s Trine a jelikož podobným top-down frenetickým shooterům moc neholduju (výjimkou jest kooperativní Alien Swarm), chtěl jsem původně hru (když už jsem jí koupil) jen na pár minut vyzkoušet. A hle, nakonec mě bavila natolik, že jsem jí dohrál.

První, co člověka praští do očí je (vzhledem k roku výroby a budgetové povaze) překvapivě dobrá práce se světlem a stíny. Používání baterky je tady radost a občas i nutnost, protože je tu místy tma jak v pytli. Systém upgradu zbraní je fajn - z některých emzáků občas padne upgrade kolečko a když jich nasbíráte dostatek, můžete si vybrat ze 3 upgradů pro každou z 10 zbraní a nutno říct, že vylepšení jsou opravdu poznat a hodně pomůžou. Save systém je řešen tak, že když umřete, hra vás hodí na poslední checkpoint, ale máte jen 5 pokusů a pak musíte opakovat celý level od začátku. Naštěstí je hra poměrně lehká a kromě poslední úrovně se to dá projít na první pokus, celkově to zabere jen nějaké 4 hodiny, což je tak akorát aby to nezačalo nudit a člověk nešel hrát něco jiného.

Atmosféra je občas dost tísnivá, zvlášt se mi líbila jedna část, kdy jsem se plížil ve tmě s minimem nábojů a proti mě nabíhali neviditelní emzáci. Nezbývalo nic jiného než pálit před sebe naslepo pistolí (která má naštěstí nekonečno nábojů) a doufat že to nějak projdu. Tyto momenty se samozřejmě střídají s frenetickou akcí, kdy jen pálíte minigunem do neubývající hordy emzáků za doprovodu metalové hudby.

Trochu už jsem nakousl poslední level, respektive souboj s bossem, který je frustrující. A to hlavně z toho důvodu, že pokud umřete, není tu žádný checkpoint, ale musíte dělat celý level znovu. Což je voser, protože to není zrovna lehké ani krátké. Také trochu zamrzí že chybí coop přes net, což by vystřelilo hodnocení ještě výše.

Pro: baterka, zbraně a jejich upgrady, variabilita emzáků, akorát dlouhé

Proti: blbě vyřešený poslední level, sidekickové se akorát pletou pod nohy, nezajímavý příběh

+14

Mobil 1 British Rally Championship

Giovanni Antonio KekelliGiovanni Antonio Kekelli
Dohráno
  • PC 90
Jako pro mnoho jiných milovníků tohoto typu her, je i pro mne právě Rally Championship perlou mezi rally hrami.Ano,tato dnes již v mnoha ohledech dávno překonaná záležitost, byla ve své době naprosto neuvěřitelným zjevením.
Hra měla nejen poměrně velký rozsah v oblasti vozového parku, ale přinášela na svou dobu i velice dobré technické zpracování..

To hlavní ale byly jak již dva předchozí "recenzenti" psali samotné tratě,někoho by mohlo překvapit že jde jen o tratě ve Velké Británii, ale ne nadarmo se hra jmenuje British Championship a věřte,nebylo to na škodu.Právě tratě jsou část ve které hra nebyla nikdy překonána a pravděpodobně ani nebude..Všechny tratě byly pravé RZty které byly součástí britské rally roku 99.A to v celé svojí ohromujcí délce..Nečekejte tedy tratě s herní dobou 2-4 minuty,tratě které dáte i s oběma palci zaraženými hluboko v nose, hledajíce holuba na odeslání poštovní zprávy.Zde,na vás čekají etapy při kterých budete napětím drtit vlastní sklovinu,to když budete pokoušet pokořit nejrychlejší čas a zároveň budete s hrůzou očekávat výpadek elektřiny u vozu..
Délka etap v minutách,ptáte se?Nejkratší tuším byla na 4 minuty,nejdelší vám zaberou klidně přes 30 minut.RZty samotné pak nejsou jen v jednom prostředí.Ano,stále jde o Británii, jak bylo řečeno, ale od slunného pobřeží se dostanete do hlubokých lesů za prvních ranních paprsků,poté znovu na venkov a později třeba i do vskutku černomůrních nočních RZtek, na sněhu a v době kdy příroda provádí redesign krajiny (také jinak za hustého sněžení ).

Vůz samotný nebylo vůbec těžké poškodit,prasklá guma (a předem podotýkám že myslím gumu jako pneumatiku) z důvodu častého řezání zatáček nebyla nijak výjimečná závada(a naštěstí něšlo ani o neřešitelnou věc,prostě jste přišli jen o několik drahocených minut) podstatně větší problém jste měli při již zmíněných výpadcích elektřiny, či vypadávajcích stupních na řazení.A co bylo horší-člověk nemusel nutně bourat aby těchto poruch dosáhl,stačilo prostě jen jet více agresivně a nějaká ta porucha na sebe nenechala dlouho čekat.

Když vaše vozidlo přestalo svítit, uprostřed noční etapy a hráč ujel nějakých 15 minut tratě, šlo o poměrně závažný problém který zpravidla končil ukončením RZty ať už vlastním přičiněním (vzdání závodu) nebo vlastním přičiněním č:2 (z důvodu extrémní bouračky do stromu který jste v té tmě přehlédli a odrovnali svůj vůz).

Celkově lze říci, že co porucha, to propad v hodnocení časů,a nějaká závažnější porucha mohla klidně znamenat konec snah o první místo, nebo dokonce umístění v žebříčku..
Hra byla opravdu obtížná, ne kvůli ovládání které by nešlo zvládnout, za něco mohla fyzika, člověka nepotěší když jede opatrně skotskou krajinou, udělá smyk do ostré zatáčky, byť v poměrně malé rychlosti a díky nízkému drnu udělí svému vozu velice směšnou rotaci o stovky a stovky stupňů. Taková chyba vám totiž očesá vozidlo o důležité komponenty dříve nežli stačíte říci -jéje.

Ano, herní fyzika byla opravdu častým problémem, takovým který z mnoha RZ dělal noční můru, zejména díky onomu občasnému bugu, díky kterému i nízké nerovnosti mohou znamenat ve výsledku obří poruchu kvůli které buď nedojedete RZtu, či vás do další nepustí kvůli stavu vozidla které nestihnete opravit do požadovaného stavu..
Za část obtížnosti pak mohla délka tratí samotná,"realistické" poškozování vozidel a i AI která "jezdila" slušné časy, jimiž vás nutila riskovat a tedy často i chybovat..

Grafika byla na svou dobu opravdu krásná a i dnes přesto že je celkově zastaralá navozuje stále poměrně dobrý pocit ze hry a tak nějak "reálně" ilustruje prostředí ..Ano,i s tou zastaralou grafickou stránkou si prostě člověk dovede dokonale (no no,dejme tomu,tohle tvrzení jsem trochu přehnal, ale víme :) ) představit jak asi ony kraje vypadají (vypadaly v roce 99),tak nějak se prostě vžije do atmosféry..
Za nočních etap opravdu člověk neviděl (bez světel) na krok,jen obrysy budov a stromů proti tmavému nočnímu nebi a občas prozřel díky záblesku nějakého fotografického maniaka (pokud zrovna nešlo o blesk od bouřky,to by jste se mohli křenit do úmoru a nikdo vás nezvěčnil,jen jste ze sebe udělali hlupáka před co-pilotem :))

Dnes jsou samozřejmostí i nízké hw nároky,které člověka opravdu nemohou nijak zaskočit..

Pokud jste tedy nehráli tuto hru,navrhuji vám tedy aby jste to napravili a sehnali ji,Rally her je málo a tohle minout by byla chyba..I když, to bude dnes patrně problém, pochybuji že by hra byla ještě v prodeji jinak než bazarovou cestou..

Pro: Grafika a celé technické provedení,licence,vozidla,RZty,Obtížnost-člověka nutí hrát dál

Proti: Obtížnost je díky délce tratí a rychlosti poškozování vozu velmi vysoká. Mírně podivná fyzika, která ale odpovídá stáří hry.

+14

Formula One Grand Prix

rikuhahlrikuhahl
  • PC 95
Moc formulových her jsem nehrál, ale tuhle ano, a to jako první. Hrál jsem ji teprve někdy v roce 1997, ale to mi tehdy nijak nevadilo, byl jsem ještě malý a byl rád za každou hru a závodní především.

Vzpomínám si na svoje začátky, kdy jsem ještě neuměl pracovat v menu, takže jsem byl rád, že jsem spustil přednastavenou hru (tříkolový závod v Monze za Carlose Sancheze) a postupně jsem začal vzájemné soupeření s bráchou a strejdou, o co nejlepší čas, který byl nakonec stejně o hodně sekund horší, než jaký F1 na počátku 90.let v Monze zajížděly.

S postupem doby jsem začal hře propadat a měnil jsem závody i obtížnost, stále jsem však hrál za Carlose Sancheze. Moje nejoblíbenější okruhy byly Monza, Mexico City a Adelaide, dnes už z nich zbývá jen ta Monza, i když s mírně změněnými zatáčkami. Zkoušel jsem i zajet celý šampionát, ale nikdy jsem nepřišel na to, jak se dá postup uložit, takže jsem ho nikdy nedohrál.

I po letech musím ocenit slušnou fyziku vozu a ucházející grafiku (na skoro dvacetiletou hru) a hlavně zvuk :) I když jsem poté hrál ještě několik F1 her (GP3 a F1 2002 a jiné) Grand prix mi je z nich stále nejbližší a občas si nějaký závod zajedu i dnes.

Pro: F1, staré okruhy, Carlos Sanchez, zvuk

Proti: stáří, chybějící licence

+14

Sid Meier's Civilization

Marty McFlyMarty McFly
Dohráno
  • PC 100
Hru jsem poprvé hrál někdy v 93-94 (dříve jsem na to bohužel ještě neměl mozek). Od té doby jsem jí hrál mnohokrát a také několikrát dohrál.

To že kolo trvá dlouho by se dalo předvést na mém experimentu, který jsem naposled zkusil. Zabrat naprosto všechny políčka, které aspoň trochu vynášejí (s tím, že jsem kolem jediného zbylého nepřátelského města udržoval armádu na všech osmi). Bohužel jsem však narazil na maximální limit měst. Loadoval jsem a udělal to chytřeji. Na max. počet měst (už nevím kolik) jsem se to číslo snažil co nejlépe využít a mít co největší skóre na populaci, všechny divy světa a samozřejmě, bonus za mír. Tím se moje hodnocení dostalo mimo tabulky do řádu zhruba 2000%. Používal jsem ovšem taktiku save-load, to bez mučení přiznávám. Heh, soupeře jsem nechal zkoumat a stavět divy světa, načež jsem je pak zabíral/kradl/tradeoval. Snad jsem dokonce měl nukleární zbraně kolem roku nula (ale nejsem si tím jist).

Zkrátka byla to sranda. Vzpomínat jak jsem jako malý proháněl Settlery z Evropy na východ přes pustou Sibiř. To jsem samozřejmě hrál jen tak pro srandu, ne na výsledek. Zajímalo by mě, kolik bych měl bez hanebné taktiky save/load. Jednou si to vyzkouším. I tak asi dost, přeci jen, hraji tuto hru celý život.

Proč vlastně ? Protože Civ má ohromnou vlasnost replayability - je radost hrát znova. Občas to sice na začátku dopadne špatně a tak než postavíte prvního Settlera, zničí vás cizí nájezdník (a tak zemřete v prvních pěti minutách). Krásný obrázek že Civilization nepřečkala Test of time. Ale Martyrius the Great will rise again, že ano. Da, da, není problém začít hrát znovu.

Nerad jsem hrál random mapu (vlastně snad ani jednou), vždy svět. Itálie skládající se ze zhruba pěti políček, Británie zase ze čtyř (nebo tak nějak). Nejhorší bylo zvládnout Asii a Afriku. Pohyb pomalý, prostory obrovské, nepřátelé utíkali sem tam, města všude možně. Zimbabwe mě pěkně štvalo. Ale což.

Jako frontman Ruska je Stalin, jako předák Číny je Mao. Docela kontroverzní, tuším, že je v pozdějších dílech nahradili. U Německa si však netroufli dát ... no současníka těmto dvoum.


Nuže zpátky k mému experimentu. Protože jsem měl maximální počet měst (někdy kolem roku 1800 to bylo). Pollution bylo také maximální. Kromě těch jednotek na blokování nepřítele (tanky proti cavalry, viva la civilization) jsem měl jen settlery, ale ani jejich obrovská armáda nestačila na to pokrýt ohromnou spotřebu mé civilizace. A to jsem měl všechny možné potlačovače znečištění, snažil jsem se dávat jídlo a ne produkci et cetera.
===> Kolo pak trvalo i třeba 10 minut. Šílené, ale docela sranda. Naštěstí následovné hry se zaměřili na trochu automatizaci mikromanagementu.

Takže jsem vlastně vyhrál na více frontách. Jakoby jsem zničil všechny nepřátele (i když ne na papíře, formálně) - byť jen prakticky. Loď se vesele stavěla a SS moduly trojího typu svižně svištěli na oběžnou dráhu. A ještě jeden konec - nevím teď jaký (z hlavy), ale také jsem ho měl. Doufám.
To se mi zdá jako trochu škoda. Nemůžu zničit posledního nepřítele, protože by skončila hra a to nechci. Ale chci ho zničit, aby se mi to počítalo jako úspěch.

A když už jste (jakkoliv) skončili, ten pocit vítězství z všemocné tabulky historie (kde se pomaličku mračili všichni poražení) a poté ten sled vývoje civilizace na kontinentech, zabírání území, barevné označení.

I grafika. A krásně provedené divy světa, města, ty šašci na cestě před městem, geniální systém. Civilizopedie (díky ní jsem se prakticky naučil angličtinu a tak věděl jak se řekně sýpka dřív, než názvy měsíců).

Pro: Grafika, Civilizopedie, Geniální systém hry, Základ žánru, Óda na radost

Proti: Pokročilejší mikromanagement - dlouhá kola, barbaři (prvek náhody)

+14 +15 −1

Capsized

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Oddychová plošinovka s příjemným ovládáním. Atmosféru divoké cizí planety (připomínající Xen) podtrhuje famózní hudba (Solar Fields - Movements) a nádherná grafická stránka hry.

Zpočátku náhodná setkání s místním obyvatelstvem a zvířectvem se později stupňuje do slušného masakru, který občas naruší i nějaký ten tužší protivník. Asi největší trn v oku pro mě byl pupkatý šaman vrhající naváděné ohníčky. Naštěstí je k dispozici bohatý arzenál zbraní a jiných vychytávek, díky kterým jsou souboje variabilní a zábavné.

Jakožto nezkušeného plošinovkaře mě posledních pár levelů dokázalo potrápit, ale nikdy to nezabředlo do frustrace. Postup k cíli je nelineární, nikdo mě nikam netlačí, záleží jen na mě samotném, jaxi v daném kole poradím a v jakém pořadí budu plnit úkoly. Jinak je obtížnost vyrovnaná a hra odsýpá velmi svižně. Celkem 12 levelů zabere cca 4 hodiny (normal), k tomu nějaké ty arcade mody prodlužující životnost.

****/5
+14

Final Fantasy VIII

TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 90
Moje prvé stretnutie so sériou Final Fantasy a jrpg ako takým. Preto možno treba brať s rezervou moje dojmy pretrvávajúce i po rokoch od dohrania.

Je jasné, že sa opäť jedná o strašne prekombinovaný svet, kde sú sci-fi, fantasy, Rakúsko 18.-19. storočia, post-apo a iné prvky zmiešané dokopy a ako sa príbeh rozvíja tak zrazu všetko súvisí so všetkým a postavy sú taktiež niečím (či už minulosťou, schopnosťami, budúcnosťou atď...) navzájom poprepájané ako v telenovele. Tam kde by sa však ponúkal výraz "zlepenec", sa viac hodí výraz "pestrý koktejl". Tento mix totiž funguje. Samozrejme, je v tom kopec gýču a predimenzovanosti (zbrane, nepriatelia, scény), ale myslím si, že práve to je to, čo od takýchto hier čakáme. A baví to, rozhodne to baví.

Práve ôsmy diel je svojim štýlom mierený viac na západné publikum (= menej farebných účesov, extrémnych povahových čŕt a vizuálnych prvkov) a možno práve preto je pre svoju relatívnu striedmosť aj najvhodnejším vstupom do sveta jRPG. Oproti predošlým dielom sú navyše jednotlivé postavy oveľa väčšie (izometrický pohľad vo FF VI a VII mi pripomínal Pokémon) a celková štylizácia obrazu a gameplayu mi pripomínala viac adventúry než RPG - konkrétne The Longest Journey.

Aby som bol ale o hre konkrétnejší - príbeh ponúka množstvo zvratov a mnohokrát sa vetví v niekoľkých líniách, čo je taktiež výrazný plus v rámci pestrosti. Zároveň nemožno čakať nejaké nelinéárne RPG, pre silné zameranie na príbeh, čo je v tomto prípade dobre. Hoci je mnohokrát možnosť cestovať po svete, sidequesty možno spočítať na prstoch jednej ruky. Prostredia sa príjemné obmieňajú a zároveň sú aj dobre vymyslené (niekedy originálne, niekedy vhodne zvolené klišé), rovnako ako v prípade postáv, kde si myslím, že znakom kvalitnej tvorby je fakt, že ich hráč bude mať rád alebo neznášať - nič medzi tým.

Za jediné výrazné mínus som považoval boje, ktoré po čase začali byť pre neúmerne množstvo otravné a stereotypné, zvlášť pre fakt, že povolávanie bytostí Guardian Force malo nepreskočiteľnú animáciu pri každom útočení.

Samostatné spomenutie si rozhodne zaslúži hudba známeho skladateľa menom Nobuo Uematsu, napr. skladba The Oath či Find Your Way. Určite doporučujem orchestrálnu kolekciu z FF8 pod menom Fithos Lusec Wecos Vinosec.

Pro: herný svet, príbeh s množstvom zvratov, atmosféra, hudba, dĺžka

Proti: stereotypnosť bojov

+14
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • H34D Mass Effect 3 +30
    Napsal H34D, 28 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 15 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • berry1009 Syberia +26
    Napsal berry1009, 30 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • H34D DOOM + DOOM II +25
    Napsal H34D, 23 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +24
    Napsal Jumas, 20 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 9 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 5 dní
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Bursoft Astro Bot +23
    Napsal Bursoft, 19 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • LaughingMan Silent Hill 2 +23
    Napsal LaughingMan, 3 dny
    Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 26 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…