Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

They're Alive

  • PC 15
Jestli někoho zajímá, jak vypadá (a hlavně jak se hraje) jedno z nejhorších FPS, co zatím existují, směle do toho. Operation Matriarchy sice překonána nebyla, tentokrát to ale bylo velmi těsně.

Nepřátelé přicházejí odnikud (tj. z právě vystřílených místností), jejich reakce na střelbu je nulová (jak fyzikálně, tak z hlediska absence UI). Samozřejmě se kryjí (zaklekávají) na volném prostranství, o zasekávání do překážek ani nemluvě.

Leveldesign je příšerný (bez vystřílení nepřátel se neotevírají některé dveře nebo nefungují tlačítka) a přes naprostou minimalističnost většiny levelů (pár místností) dost nepřehledný.

Grafika je odporná, zejména díky použití masivního motionu bluru bych tuto hru rozhodně nedoporučoval jedincům, kteří trpí motion sickness.

Hra má v zásadě dva klady, speciální brýle a herní dobu. Ano, u této hry je opravdu třeba považovat herní dobu 1,5 hodiny za klad.

Pro: celkem vtipné použití speciálních brýlí, hra je naštěstí velmi krátká

Proti: všechno ostatní

+14

Half-Life 2: Lost Coast

  • PC 60
Jediným skutečným plusem tohoto hratelného techdema je ona skutečnost, že je hratelné :) Technologická ukázka tehdejších možností Source Enginu to byla krásná, leč v následující Epizodě 1 nijak zvláště využitá, nebo jsem to přinejmenším v EP1 nijak nepostřehl. Kostelík je nádherňoučký, ale pokud mělo být toto součástí původní hry, je škoda, že to nebylo doděláno a přidáno. Vždyť, co by hráče donutilo hrát znovu víc, než přidaná součást příběhu, byť jen jedna lokace, celkové vyznění nijak neovlivňující. Buď jak buď, je to hezké, ale zabaví jen na pár minut. Navíc, jako techdemo má tato hratelná mapa i jiné GUI, co se výběru zbraní týče, i pár vlastních bugů (špatné zobrazení kurzoru u Gravity Gunu s čárou přes obrazovku, nebo poněkud divnou intenzitu a prolínání některých stínů :)

Pro: Moc hezká technologická ukázka

Proti: Nesmí se to brát jako hra, pak by to totiž bylo jen velmi krátké a bez smyslu

+14 +15 −1

Half-Life

  • PC 75
Ve své době působila hra, přesně podle svého námětu, jako zjevení z jiné dimeze a naprosto zaslouženě se stala legendou. Přesto má mnoho vad, které jsou mnohdy opomíjeny, ignorovány, či zapomenuty. Nezbívá než nastoupit do vlaku a vydat se k nástupu na odpolední šichtu.

Příběh je klasická sci-fi tuctovka, je však hráči předkládán formou sdělení vedlejších aktérů, címž dosahuje realističnosti a přesně dávkovaného poměru otázek a odpovědí k okolní apokalypse. Tři strany v konfliktu - vědci, vojáci a vetřelci však nejsou moc k pochopení.

Vědci nejprve v honbě za prémiemi přinesou planetu zemi na pokraj interdimenzionální války a najednou se rozhodnou všechno stornovat. Vojáci vyslaní to zarazit jsou přesto postaveni po celý děj proti vědeckému týmu, jehož členem je i hlavní hrdina. Motivaci vetřelců nechávám stranou, jsou z jiné dimenze. Přesto by pro ně mohla být zajímavá možnost spolupráce s vědci, které by mohli korumpovat nabídkou poznání nevídaného, překvapivě je tento přirozený spojenec nakonec zdrojem jejich porážky.

Ani jedna ze základních silových mocností nepřijme vědárory s know-how mezidimenzionálního cestování, kterého žádná z nich není sama schopna, navíc disponujícím neobyčejně talentovaným Gordonem Freemanem v super obleku schopného řešit několikanásobnou přešilu v boji se speciálními jednotkami obou stran stejne snadno jako logické a technické problémy.

Hra se odehrává ve střídajících se sekvencích akce a logiky/plošinovky. Postupem času se jednotlivé složky prodlužují a to považuji za vyloženou chybu. Během expozice se hra příliš rychle vyčerpá střídáním několika žánrů a později značně ochabuje. Rozumný koncept by činil naprosto opačně. Nejprve delší úseky v klidném tempu a posléze kataklyzma zahrnující dábelské mísení a kombinaci obou vygradovanou ve velkolepé finále. K vrcholu se dostaneme někde okolo epizody "BLAST PIT" nakonci první poloviny hry.

Líbila se mi střídmá volba zbraní, která neobsahuje žádné fantasmagorické nástroje mimo mé chápání. Bohužel jejich implementace postrádá reálný základ. Pro nevěřící je útočná puška mnohem přesnější než pistole - už jen kvůli rozpětí mířidel a délce hlavně. Trefit běžnou pistolí na 50 metrů fotbalový míč je za "reálně akčních", tzn. ne sportovně-laboratorních, podmínek v podstatě nemožné i pro trénovaného střelce. Zde se to má to přesně naopak, impotence útočné pušky sloužící pouze jako přenosný granátomet mě vždy pří opakovaném hraní doslova ničí, na 10m trefím sotva dveře. Snajperská kuše tomu pouze nasazuje korunu, ačkoli prvně uvedená jako podvodní zbraň na zmutované žraloky.

Velkým zdrojem frustrací po celou dobu hraní je podivná fyzika pohybu hlavní postavy. V akčních částech to nijak zásadně nevadí - naopak, pohybujete nadlidsky rychle a jste opravdovým hrdinou. Problém přichází v plošinovkových skákacích úsecích hry, kdy občas těžko pochopit, co se s hlavní postavou děje a proč jste po skoku dolů najednou ujeli o pár metrů na stranu. Díky tomu je možné hru dohrát cca za hodinu pokud si zvláštní chování osvojíte a naučíte se skákat 40 metrů. Protože se ale hra všeobečně snaží tvářit jako realistický survival, je to problém a zbytečně to ztěžuje některé lokace redukované na save-load pro normálního hráče.

Half-Life je bez debat vrcholovou hrou i v roce 2013, a pochybuji, že čas na tom něco zásadně změní. Jeho úzká specializace bez vývoje hlavní postavy nebo příběhu a různých zúčastněných frakcí však značně snižuje prožitek z druhé poloviny hry. Nové zbraně a část s portály jsou jediným, nikoliv dostačujícím oživením.

Velký mínus vidím v nezvládnuté žándrové nejednotnosti a prodlužování neakčních prvnků, kdy není možno Half-Life vytahnout v případě chuti po klvalitní akční, ani po logické, příběhové, či rpg hře a sjednocení v mém případě u opakovaného hraní nefungovalo.
+14 +17 −3

Rise of the Argonauts

  • PC 70
Po Rise of the Argonauts jsem pokukoval již v době vydání, ale nebyla to hra, co bych si musel nutně pořídit. Po čase jsem ji zahlédl kdesi na netu v hodně pěkné slevě a tak jsem dlouho neváhal a hru si koupil.

Původně jsem čekal spíše klasickou rubačku ve starověkých kulisách, ale o to více mě překvapilo, že RotA vlastně ani moc akční hrou není, ale stěžejním prvek jsou u ní dialogy a příběh. Příběhové hry já rád, ale faktem je, že je RotA hrou až přehnaně ukecanou. 50% herní doby se mluví, 30% hry se běhá a 10% hry se bojuje. Hra mi v mnohém připomínala BioWare tituly jen s tím rozdílem, že to ani zdaleka není tak vtahující, jako třeba takový Mass Effect, který jsem vydržel hrát i pět hodin v kuse. Prostředí starověkého Řecka vypadá pěkně, dialogy jsou napsány skvěle, ale samotný příběh je až moc obyčejný. Od začátku víte, jak to dopadne. Také postavy jsou málo charakterní a moc jsem se s nimi nedokázal sžít. Může za to možná i herní doba, která je na RPGčko dost krátká. Co se týče questů, jsem vesměs spokojen. Sice se jedná prakticky jen o běhání sem a tam (prostředí je zoufale neinteraktivní), ale díky pěkně napsaným dialogům a docela hezké grafice je radost je plnit. Soubojů je spíše poskrovnu, ale jsou super (možná právě proto, že jich moc není). Rozhodně nejsou jednoduché, ale ani bych je nenazval frustrujícími. Jednoduše řečeno jsou vyvážené.

Verdikt: Rise of the Argonauts je solidní hra snažící se napodobit Bioware tituly, ovšem ne zcela se ji to daří. Ve všem je o třídu horší – počínaje příběhem, konče animacemi a grafikou. Rozhodně ale není špatnou hru a fandům příběhových akčních RPG bych ji rozhodně doporučil.

Pro: prostředí starověkého Řecka a zapracování tehdejší mytologie do příběhu, dialogy, zábavné souboje, hudba

Proti: neinteraktivní prostředí, technická nestabilita hry, předvídatelný příběh a konec

+14

Battle: Los Angeles

  • PC 20
Já ani nevím, jestli si tahle hra zaslouží delší komentář nebo alespoň tak dlouhej komentář, jako tady pár lidí napsalo.

Film mě zaujal a tak jsem zkusil hru. Naštěstí jsem ji nekoupil, to bych si asi pracky ustřelil. Ze začátku mě ta animace města trošku zaujala, vcelku okamžitě jsem ale pochopil, že tohle je těžká arkádovka, která nepatří ani do automatů.

Atmosféra hrozná, příšery k hovnu, nuda, nasranost, otrávenost. No, co Vám budu povídat, po chvíli jsem to vypnul. Tohle se prostě nedalo. Jestli existuje Top 10 nejhorších stříleček na světě, tuhle tam za sebe bezesporu nominuju.

Vypnul jsem to a nechtěl jsem to už nikdy vidět. Pak jsem si tady všiml v komentářích, že hra se za hodinu dá dohrát. No, tak jsem jí dohrál. :-D Ale nadával jsem snad každičkou minutu. Hodina je podle mě adekvátní čas na takovou šílenost. I když...

Pro: Doteď jsem neviděl slušnou hru podle filmu, včetně téhle.

Proti: Doteď jsem nevěděl, že placené hry dokáží takhle nasrat a zároveň se nechají dohrát za hodinu. (Což je spíše plus)

+14

Freedom Fighters

  • PC 75
Tak mám ten boj jednoho nebojácného amerického instalatéra za sebou. Hru jsem hrál již kdysi a díky její specifické atmosféře, která mi dosti utkvěla v paměti, jsem na ní dostal zase jednou velkou chuť.

FF jsou hrou, která mě naučila, že ovládat spolubojovníky může být zábava. Do té doby jsem chtěl být vždycky sám za sebe, nicméně tři jednoduché, ale naprosto dostatečné povely, kterými vedete své spolubojovníky nepříteli vstříc, se staly velmi použitelným a hojně využívaným nástrojem. Není nad to, když za vás někdo udělá špinavou práci.

FF nejsou hrou o příběhu. Pozadí je zajímavé, ale v zásadě ani nedává příliš prostoru k nějakému poutavějšímu vyprávění. Možná je to trochu škoda. A co víc, celé se to nese tak trochu v komickém duchu, zejména televizní zpravodajství, které čas od času shlédnete. To poněkud kontrastuje se samotnou atmosférou, která je místy dosti hutná, na čemž se nemalou měrou podílí zejména naprosto vynikající hudební doprovod.

Jak již zmínili mnozí přede mnou, střílení v této hře je poněkud nezvyklé. Je z něj zkrátka zvláštní pocit, který jsem zažil jen v "příbuzné" hře Kane and Lynch. Dá se na něj ovšem zvyknout. A co víc, většina hry se dá projít s velmi účinným kulometem, kde velkou nepřesnost hravě doženete kadencí a silou. Nezapomínejme ani na věrné parťáky, kteří sice někdy dělají nesmysly, ale čím více jich je, tím větším nebezpečím jsou pro jakoukoliv skupinku příslušníků rudé armády. Hru jsem hrál na třetí obtížnost ze čtyř a měl jsem pár docela nepříjemných zákysů. Byly momenty, které se mi povedlo uhrát víceméně omylem až na několikátý pokus. Některými misemi jsem naopak zase proběhl naprosto hladce a kolikrát mi bratři ve zbrani nedali ani moc příležitost střílet.

Co mě ze začátku trochu mátlo bylo zadání misí, kdy v jedné lokaci byly dva úkoly, typicky vyvěšení vlajky a vyhození něčeho do vzduchu. V případě splnění jen jednoho ze dvou úkolů se ale celá lokace stala splněnou.

Design úrovní je povedený. Některé mise jsou vcelku koridorové, jiné zase nabízejí více možností a největší potěšení ve mně vždy vyvolalo odhalení nějaké rafinované skryté cesty vyžadující gymnastické nadání, která mě ale vždycky odměnila velkým usnadněním práce nebo poskytnutím velmi výhodné pozice.

Nešťastný byl inventář. Procházení kolečkem i využití středového tlačítka nebylo dostatečně komfortní a hlavně rychlé. Navzdory parťákům, jejichž počet je ke konci značný, se může totiž boj s přesilou změnit v zatraceně tuhý boj o přežití, přičemž je nezbytné nezapomínat i na raněné bojovníky, kteří vás ve smrtelné křeči jaksi nemohou krýt.

Grafická stránka mi nepřijde ani na rok vydání úplně slavná, hlavně polygonů je docela málo. Slušné je ale vystínování a celkový dojem není vůbec špatný. Hru jsem si trošku vylepšil bloomem a DOF, při hraní to vypadalo vážně pěkně
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7772.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7773.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7774.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7775.png
Perličkou je, že FF jsou hrou, která jede velice pěkně na klasických netboocích s 1,6 Ghz Atomem, čímž se stávají jednou z nejlepších her, kterou lze na těchto kalkulačkách hrát.

Takže abych to shrnul, FF jsou povedenou hrou. Mají pár nedostatků, jako místy nevyváženou obtížnost, krkolomný inventář, poněkud hranatou grafiku a přeci jen některé nudnější okamžiky, protože celá hra je víceméně stále o tom samém. Naštěstí není nijak extra dlouhá, takže jste-li úspěšní, skončí váš boj s rudou invazí tak akorát. Vzhledem ke kooperativnímu charakteru hry mě taky mrzela absence multiplayeru, ideálně splitscreenu, který by hře určitě slušel. Nicméně i když mi musela stačit společnost umělé inteligence, i tak jsem měl z odvrácení invaze pocit zadostiučinění. Mír národům celého světa.

Pro: Jednoduché a efektivní komandování, atmosféra, hudba, zábavnost

Proti: Často poněkud komediální charakter, divná střelba, hranatá grafika, jalový inventář, tu a tam přemrštěná obtížnost

+14

Age of Empires II: The Conquerors Expansion

  • PC 90
Datadisky bývaly odjakživa povinností u her od Blizzardu, neboť jen oni byli schopni datadiskem natolik vylepšit, zvelebit a rozšířit původní hru, že si hráč najednou nebyl schopen představit život bez datadisku… The Conqurerors od Ensemble Studios je přesně ten samý případ. The Conquerors patřilo mezi mé nejočekávanější hry, těch 999 Kč mi nebylo v mých 13 letech ani trochu líto a pamatuju, že už demo jsem měl najeté skrz naskrz (dodnes si vybavuji přibližné rozložení té jedné dostupné mapy v trial verzi).

The Conquerors vylepšuje některé herní mechanismy, z nichž nejvíce oceníme možnost přidat více jednotek do výběru a automatické obnovy farem. Nové národy zpestřují už tak jejich širokou škálu, pokouší se dokonce odhalit celou novou „kulturu“ (aztékové, mayové…), do technologického stromu přibyl každé rase unikátní výzkum – herní princip a strategie se v letmém náhledu sice nezměnily, ale možnosti se rozšířily a zpestřily. K dispozici je více možností náhodných map a ty jsou opravdu perfektní. Generátor náhodných map odjakživa představoval obtížný úkol pro programátory videoher, nicméně v Age of Empires II jej kluci dokázali dotáhnout k dokonalosti – mapy jsou vždy skvěle hratelné, férové, příjemné na pohled a bez sebemenších bugů (na rozdíl od Heroes III: Shadow of Death). Drobných změn dostála také vizuální stránka, samozřejmě grafický engine je stejný, ale nyní můžeme hrát na sněhu, na pouštní oáze, místo ovcí můžeme zabíjet krocany a místo průzkumné jízdy vysílat orlí válečníky…

Ačkoli v komentáři k Age of Kings jsem se primárně věnoval multiplayeru (což analogicky platí i pro hru proti počítači), nelze opomenout, že prvotní zábava hry pramení z kampaní! Ty oplývají dobyvatelskými příběhy s pevnými historickými kořeny, mapy kampaně jsou pestré, propracované, zábavné a samozřejmě i nascriptované. Čekají vás tedy i výpravy bez měst, nečekané události, spojenectví s osamělými vesničkami i obrovská obléhání. Zmínit bych chtěl také velké množství amatérských map a kampaní válejících se po všemožných koutech internetu. Map editor v AoE II je uživatelsky přístupný, intuitivní a tak není divu, že fanouškovská základna vytvořila spoustu až překvapivě kvalitních a zábavných map zajišťujících desítky i stovky hodin zábavy.

Již nikdy více Age of Empires II bez The Conquerors!
+14

Half-Life 2: Episode Two

  • PC 85
I Valve se svým Source enginem umí udělat venkovní lokace. To je totiž tou největší změnou a devizou druhé epizody putování Gordona, Alyx, bezejmenného Vortigaunta, Dr. Vance, Kleinera i sebestředného Magnussona, Barneyho a jednotlivců z řad hnutí odporu za eliminací a osvobozením Země ze spárů nepozemských jednotek Combine.

Tím největším záporem hry je na druhou stranu skutečnost, že je tu s námi již od konce roku 2007 a příběh od té doby nikam nepostoupil. Díky tomu i zamrzí pokus Valve o příběhové propojení s další svojí hrou, která sama o sobě s příběhem Half-Life nesouvisí - Portal - jež vyšla skoro ve stejnou dobu jako Epizoda 2. Od té doby tak hráč pouze čeká, co Dr. Mossmanová na Borealis nalezla a zda vůbec.

Hra se místy jeví lehce protahovaná a znovu nám dává okusit potěšení ze setkání s množstvím zombies, v podzemí si sáhodlouze zalaškujeme s množstvím broučků, což se proloží dalšími zombies. Dáte si dvě přetěžká kola se Stridery a jejich novými menšími posilami. A tak lehce stále dokola. Ale přesto to vypadá moc hezky a stále to dává smysl. Nové nepřátelské jednotky jsou navíc docela tuhé.

V každém případě Epizoda 2 dostává pověstné pravdy, že v pokračování musí být všeho víc. Vše, s čím jste se dosud v HL2 a EP1 setkali, naleznete i tady v mnohem koncentrovanějším množství. Combines mají na kahánku a rozhodně se nehodlají vzdát.

Pro: Venkovní lokace, příběh, pokus o příběhové navázání s Portalem

Proti: Lehké protahování, zase chybky ve scriptování (nereagující postavy), zase hodně zvláštní chování počítání achievementů, nekonečné čekání na HL3 nebo alespoň EP3

+14

Turning Point: Fall of Liberty

  • PC 75
Myslím si, že největším problémem této hry je, že to je budget, který se ale tvářil jako Áčková záležitost. Když to totiž přijmete jako budget, tak prostě musíte být spokojeni.

Po Freedom Fighters nebylo jiné volby, než si znovu zahrát Turning Point. Jistě nemusím říkat proč. Rusy vystřídali Němci, hlavní myšlenka ale zůstává. To je ale vše. Jo, a vlastně se tam také střílí. TP je ale každopádně o něčem jiném. Je to akčňárna nejhrubšího zrna a jako takovou jsem si ji užil.

Vyprávění příběhu, dá-li se to tak nazvat, je zprostředkováváno pomocí televizních zpráv (jak originální. Na rozdíl od FF tyhle kupodivu dle všeho nepodléhají cenzuře) a samozřejmě i scén přímo ve hře. Hra má slušný dabing a vynikající hudební doprovod. Nezřídka kdy jsem byl až zaskočen některými melodiemi, které byly velmi podobné těm v prvním Call of Duty. Ten soundtrack znám pomalu nazpaměť a závěrečné titulky vše vysvětlily. Hudba je dílem stejného autora. Grafické zpracování je solidní. Sice hra nemá kompletní vystínování ani DOF a jiné věci, které například Call of Duty z téhož roku mělo, nicméně nejedná se o žádnou ohavnost. Nepotěší možnosti grafického nastavení, které jsou extrémně chudé. Podivně se hra chovala v souvislosti s vertikální synchronizací. Navzdory jejímu vynucení si hra běžela zaseknutá na 62 FPS, nicméně tearing jsem neviděl. Z této hodnoty FPS kleslo jen zřídkakdy, zpravidla při velkém množství kouře. Velmi se mi líbila solidní zničitelnost prostředí. Samozřejmě jdou zničit jen vybrané věci, ale za to velmi pěkně.

A jak moc jsem si užil povstalecký boj jednoho stavebního dělníka? Užil, a moc. Pravda, po povedeném začátku přijde studená sprcha. Postup městem se vleče a člověk zjišťuje, jak moc je hra ve své podstatě hloupá. Všichni vám svěřují ty nejdůležitější úkoly, i když vás vidí poprvé v životě a jste jen dělník. Nicméně hra jde dál a pak přijde naprostá pecka v podobě likvidace bílého domu. To byla bezkonkurenčně nejlepší mise z celé hry.

Umělá inteligence příliš intelektu nepobrala, nicméně u takto svižné střílečky se to snad ani nedá moc čekat. Zabití se tady počítají v trojmístných číslech a nic na tom nezmění ani fakt, že mnohé člověk zabije přímo holýma rukama, což je vždy doprovázeno efektní animací. A tak se vražedným nástrojem stane nejen rozpálená pec, ale i záchodová mísa. Velmi důstojné, co říkáte...

Co ještě stojí za zmínku je účinnost granátů. Ty jsou mnohem silnější, než v jiných hrách. To samozřejmě ale platí i na vás. Ačkoliv jsem hrál na vyšší obtížnost, umřít kulkou se mi povedlo jen zřídka. Za to s granáty to bylo horší. Důvodem bylo také to, že jsem hrál bez křížku a HUDu pro autentičtější zážitek. A tak jsem se na pár místech i zasekl, než jsem přišel na to, že za vše může zpropadený německý vrhač granátů.

Takže abych to shrnul, já nevím, co jste od této hry čekali, ale já zábavnou střílečku, která je navíc okořeněna zajímavým historickým tématem, a i když z hlediska příběhu ani atmosféry se nejedná o nic světoborného, o herní náplni nemluvě, mě to bavilo. A kdyby se autoři trochu více opřeli do vyprávění příběhu, klidně bych to uvítal i delší.

Galerii obrázků naleznete zde http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... er=myfiles&view=grid

PS: Vzhledem k zakončení bych si klidně uměl představit i pokračování...

EDIT: Ještě jsem našel své pocity ze svého prvního hraní někdy před dvěma a půl roky. Tehdy ještě na staré mašině http://forum.doupe.zive.cz/viewtopic.php?p=7572184#p7572184

Pro: Zábava, vypnutelný křížek a HUD, hudba, příběhové pozadí

Proti: Pár hluchých míst, možná přeci jen zbytečně tupá AI, krátká hrací doba, nadprůměrné množství drobných bugů

+14

Blitzkrieg

  • PC 95
Ke hře jsem se dostal kdysi, když vyšla demoverze na CD/DVD příloze některého z tehdejších herních časopisů. Ihned mi Blitzkrieg přirostl k srdci a jen v demoverzi a jeho třech misích jsem dokázal strávit až příliš mnoho času. Teprve poté jsem si za našetřené peníze koupil celou hru a znovu v ní strávil hromady času, HROMADY!

Hra ve třech sáhodlouhých kampaních (Spojenecká, Německá a Sovětská) nabídne jednu hlavní historickou bitvu a několik náhodně generovaných vždy pro každé z hned několik kol v rámci jedné kampaně. Historické mise jsou rozlehlejší než ony náhodné a hlavně jsou inspirovány skutečnými bitvami. Pomelete se tak s nepřítelem u Kursku, o Berlín apod. V malých generovaných misích, které jsou pro každé kolo tři, ale neubývají, a to každá vždy v jedné dané obtížnosti - lehká, normální a těžká, máte možnost za splnění úkolu získat jeden kousek lepší technicky, než jakou používáte nyní - protiletecká a protitanková děla, houfnice, tanky, raketomety... vše, co by vám mohlo v historické bitvě být k užitku. A pokud si v menu hry nenastavíte nejlehčí obtížnost, okusíte, že v téhle hře se musí nejen myslet a jednat opatrně a s rozmyslem, ale mít i trochu štěstí :) Bez průzkumu a dělostřelecké s leteckou podporou zařv nejen mnoho pixelů pod vaší správou, ale z vaší nicotné úspěšnosti nebude nadšeno ani velení, takže se také oddálí vaše povýšení. S každou jednotlivou bitvou sbíráte zkušenosti, tedy jak moc a úspěšně plníte úkoly, jak moc jste opatrní či zda se ženete vstříc smrti na zteč, jaké je vaše vojenské umění, samozřejmě také kolik jste ztratili jednotek, jak rychle byla mise splněna a tak dále. U takřka každé vojenské hodnosti také dostáváte pod velení větší počty jednotek, tedy hlavně buďto 3 nebo 6 tanků a 3 nebo 6 dalekonosných děl. Počty pěchoty se v generovaných misích nemění, v těch historických ovšem dostanete na povel mnohem více techniky a vojska, než je vaše "běžná" jednotka.

V bitvách ale nesbíráte zkušenosti jenom vy, ale právě i vaše děla a tanky (pěchota nikoliv). Stojí tedy za to, dávat si pozor na své jednotky, protože ztratit těsně před historickou bitvou zocelenou jednotkou se třemi prýmky a nahradit ji tak nějakým nováčkem, není zcela vhodné.

Velké historické bitvy vzhledem k nastavené obtížnosti mohou trvat velmi dlouho od jednoduché "hrnu to tam" po těžkou "zdaleka ne všichni mi přežijí a zdaleka ne všechny pobiji, ale snad alespoň splním všechny úkoly, jinak si to budu muset zopáknout".

Tahle hra dokáže zabavit na hodně dlouhou dobu a není úplně radno ji rozehranou opouštět, protože pak můžete zapomenout, jak že jste to vlastně plánovaly upgrade svých jednotek. Hru si čas od času dávám znovu a znovu a stále si díky její velké rozhlehlosti a dlouhé hrací době celou nepamatuji :) Toliko ke kladům.

"Tvoje mise je jednoduchá - pouze plň rozkazy."

Po X-tém čerstvém dohrání ale musím uznat, že přesto, jak je hra chytlavá, není rozhodně bez chybičky. Hra je v tuto chvíli cca. 10 let stará, čemuž odpovídá mj. grafická stránka hry. Osobně mi nijak nevadí, že se ve větru nehýbou lístky na stromech a nemohu si detailně prohlédnou včelu na květu pampelišky, ohnutém díky stojícímu pásu tanku, ale faktem je, že maximální rozlišení 1440x900 je trochu chudé a máte tak trochu menší výhled. Sice je možné si úpravou konfiguračního souboru navolit rozlišení v podstatě jakékoliv, což ve hře následně funguje, ale nesmíte zapomenout, že i např. pouze změnou hlasitosti v menu hry toto nastavení resetujete na skvělých 640pixelů. Hlavní obrazovka menu hry je sice hezky animovaná, kouří zde tři německé tanky, ale dost nevyužitá. Než se třeba z briefingu mise proklikáte zpět do Windows, značně zestárnete. Také díky tomu, že samotná hra je jakési pseudo 2D-3D, tedy prvky jsou vymodelované ve 3D, ale mapou nejde nijak otáčet ani zoomovat a samotný povrch je prostě jen textura, dost špatně se rozeznává povrch bojiště, těžko poznáte vyvýšeniny, pokud nejde přímo o několikametrový převis, nerozeznáte co je ještě písek, kam technika může jet a kam se již nedostane apod. Ovlivňuje to způsob, jakým si jednotky hledají sami cestu k vytyčenému cíli. Nezřídka kdy se tak stává, že jednotka se pomine a jme si hledat vlastní cestu jinudy, většinou i skrze pozice nepřítele, kterého ovšem ignoruje a nechá se bez odporu zmasakrovat. Jednotky, ať už tanky nebo pěchota, se prostě v některých místech zaseknou a i když vám na kliknutí odpoví, nehnou se. Stojí a čumí a buďto se je můžete snažit rozhýbat příkazy k pohybu do jiných směrů, nebo s nimi prostě přestat počítat. Mnohdy je tak prostě jednodušší opustit skupinku vojáků nebo jeden tank, než aby vám kvůli tomu vázla celá zbývající operace, na kterou je nutno dohlížet. Ony 2D/3D modely techniky mají ještě jednu zajímavou vlastnost. Tanky a vozy v některých případech mohou projíždět skrze sebe, např. v úzkých uličkách nebo mostech nebo prostě při pozastavení kolony a otáčení se pro vyhledání průjezdné trasy. Většinou se takto do sebe zaklesnutá vozidla vyprostí. Jindy se ovšem ani jedno vozidlo nedokáže hnout a vy tak získáte jakousi "siamskou" jednotku neschopnou pohybu. Buď můžete nahrát poslední uloženou pozici nebo se s tím smířit. S tím také souvisí nutnost dbát na tom, kde necháváte vysadit své výsadkáře. Výsadkář, padnuvší např. do řeky je automaticky mrtvý. To by se dalo ještě pochopit. Výsadkář padnuvší na nějakou jinou překážku, např. budova, tank apod. přistane vedle, tedy se nijak nezraní. Ovšem výsadkář, vysazený na okraj hrací mapy chuděra padnuvší za okraj mapy, automaticky umírá a vy s tím nic neuděláte. Stejně tak neuděláte nic s na dané místo přivolanou leteckou podporou. Ukliknete-li se a např. pošlete stíhače proti bombardérům na špatnou část mapy, nemáte možnost říct stíhačkám, aby se přesunuly jinam. V horní části mapy vám jednotky demolují stíhací bombardéry a vaše stíhačky si znuděně poletují ve spodní části mapy, dokud jim nevyprší čas a nevrátí se na jakési vždy mimo hrací plochu schované letiště.

To by byly ty, řekněme, techničtější nedostatky. Po skutečně několikerém dohrání celé téhle dlouhé hry je ovšem nutno i poznamenat, že místy už začíná být trochu nudná a to díky stále se opakujícím náplním generovaných misí. Na výběr jsou totiž pouze stále dokola se opakující mise "Najdi a znič nebo obsaď", "Obsaď a ubraň most", "Obsaď most a následně znič z místa A do místa B projíždějící jednotku obrněnců" a "Doprovoď přes mapu náklaďáky". Možná se to nezdá jako repetitivní, ale když si chcete takovou těžkou generovanou misí upgradovat své tři tanky, následně tři děla a v pozdějších fázích hry máte jednotek 6 a 6, tak po prodělané Spojenecké a Německé kampani mě už začínaly pokusy o vylepšování jednotek přinejmenším nudit, ne-li štvát. Tomu ani nenapomáhá fakt, kdy v jedné generované misi máte jako odměnu vícero techniky, vždy ale jen jeden kus a s každým dohráním se tak odměna obměňuje. Po dohrání mise si nelze zvolit, jaký bonus chcete, jeden je prostě předvolen před začátkem mise a chcete-li druhý z nabízených dvou, musíte odehrát nějakou jinou misi a poté se nabídne teprve chtěný upgrade. Takže doženu-li to do extrému a chcete-li si tedy upgradovat 6 a 6 jednotek, může to znamenat minimálně 12 vedlejších misí, nebo taky klidně i 20. Díky tomu hra neuvěřitelně časově bobtná, což by nevadilo, kdybyste už tak podvacáté nedoprovázely náklaďáky sice jinak tvarovanou a rozloženou mapou, ale v podstatě furt tou stejnou, se stejnými převisy, na kterých je vždy buď jedno nebo dvě děla či tank spolu s pěchotou, na křižovatce vždy skupina pěchoty nepřítele apod. Bohužel repetitivnost zde už ke konci hry je obtěžující.

A však i přesto přezevšechno si hru zahrají po čase znovu. Tohle je prostě Blitzkrieg. Nejednoduchá a přesto návyková a jednoduše pochopitelná a uchopitelná hra. Jen vám garantuji, že ji nedáte "v kuse". Ne, že by to nešlo, ale... to prostě nejde :D

PS: Budete-li hrát hru ještě dnes, důrazně doporučuji ji stále v průběhu mise ukládat. Na 64bitových Windows 7 sice hra funguje, ale i přesto jsem se párkrát setkal s ukončením aplikace a neuložený postup historickou misí byl v... ta tam.

Pro: Sice jednoduchá, přesto dostatečně detailní grafika, ozvučení, hudba :), návykovost, hratelnost, nutnost myslet

Proti: Rozlišení, chyby v nascriptované AI a pathfindingu, nemožnost výběru upgradu po splnění mise, po čase repetitivnost v cílech misí, v některých případech zbytečná "hloubka" menu hry

+14

Empire Earth II

  • PC 70
Tak nějak jsem jednoho dne přemýšlel nad strategiemi. V současnosti příliš prostoru nemají a i já si uvědomil, že jsem si hodně dlouhou dobu žádnou nezahrál. Tak přišli na řadu resty, které jsem si nechtěl nechat ujít. No a i díky tomu přišel na řadu druhý díl série Empire Earth.

Empire Earth byl pro mě vždycky pojem slušné strategie, která se odráží od AoE zásad, ale zároveň si jde svojí cestou. Hlavně, když jde například o diplomacii. Pamatuju si, jak jsem u jedničky vcelku slušnou dobu zkejsnul a pamatuju si i na její náročnost. Když nad tím zapřemýšlím, musím říct, že dvojka se od jedničky zase tolik neodlišila.

Příběh je dle mého naprosto nezajímavý, až překvapivě Jsou tu tři epochy, každá z jiného období, která vypráví zajímavé historické informace naprosto nezajímavou formou. Ze začátku mě to bavilo, korejská epocha byla velice zajímavá, ale s postupným stěžováním přicházeli pocity, zdali mě samotná hra vůbec baví. Pak to bylo jako na sinusoidě a mise se střídali se zábavou a znuděním a nutným odehráním vzhledem k dalšímu postupu.

Každopádně to není špatná strategie. To určitě ne. Zajímavé byla například změna období, která sice přidávala na atmosféře, ale zároveň mi brutálně sekala celou hru. Na hru z roku 2005 vcelku šok. Ale i to jsem přežil.

Nakonec můžu říct, zaplaťpánbůh za náhodné mise, u kterých se člověk parádně vyřádí. Pak už ale rozdíl od Age of Empires nevidím. Každopádně slušná strategie, to určitě. Jednička mě ale svými nápady bavila o stupínek víc. Trojský kůň je například nezapomenutelnou misí.

Pro: Důstojný představitel strategií v pokračování, které nepřináší mnoho změn, ale strategické srdce pobaví

Proti: Na druhou stranu mě mrzí odfláknutost příběhu, misí a samotných epoch, které mohlo zaručeně být daleko lepší.

+14

The Simpsons: Hit & Run

  • PC --
The Simpsons: Hit & Run
====================
Očakával som toho veľa, kvalitný humor, dobrý príbeh a aj trošku znovuhrateľosť. Čo som dostal? Nič, absolutne nič. Už na začiatku som bol neprijemne prekvapený absenciou titulkov, takže z príbehu nič nemám. Kamera strašne nemotorná a tak blbá, že ma to občas vytáčalo do zurivosti. Myš vám vôbec netreba a všetko sa hrá čiste na klávesnici.

Tieto neduhy boli hned na začiatku. Postupne čo som hlbšie šiel do hry, tak som zistil, že hra mi absolutne nič neponúka. Nekonečné zbieranie mincí a kartičiek ma neláka. Po čase vás hra sama núti zbierať tieto veci a to tak, že ak si nekúpite sprostý nový oblek alebo nové fáro, tak nepokračujete dalej. Pre mňa najhoršia vec na tejto hre je časovač, ktorý je v každej misií. Neskutočne sa všetko opakuje od začiatku až po koniec hry. Základné disciplíny sú búranie aut, preteky aut, sbieranie nejakých vecí a väčšinou na čas. Čo som ocenil na hre, tak to možnosť preskočenia misie. Niektoré misie boli fakt ťažké!

Základný mechanizmus v hre je jazdenie po oblasti. Zámerne som použil toto slovo. Je to vlastne jedná hlavná cesta s nejakými vedľajšími, ktoré sa na seba napájajú. Takže sa vôbec nestratíte a ani netreba mapu. Všetko vám ukazujú šipky na ceste. Celkovo v hre sú tri oblasti a 7 kapitol. Ked začínate novú kapitolu, tak vždy v novej oblasti. Oblasti sa po 3tej kapitole opakujú, len s malým odlíšením typu deň a noc.

V hre som objavil celkom dosť nedostatkov typu, že prečo ked hrám za Marge musím isť do bartovej izby cez okno? Prečo Bart má pod oknom rohožku typu Welcome? Prečo mi hra pokladá, že misiu som nesplnil, ked mám ešte posledné 3 sekundy a posledný item 1 meter pred sebou? Ako mám zničiť obrnenú dodávku, ked mám iba auto, ktoré absolútne na to nevyhovuje a nemám možnosť si ho ani vymeniť. Atmosféra hry je síce pekná na oko, stretávate známe postavy zo seriálu, ale nič viac.

Kto má skutočne rád serial a je ich verný fanúšik, tak nech hre dá šancu. Ostatný ruky preč!

Pro: Soundtrack, grafika, atmosféra

Proti: kamera, ovládanie, absencia titulkov, nelogickosť, stereotyp

+14

The Lord of the Rings: War in the North

  • PC 80
Škandalózne dobrá akčná bojovka s príjemným combatom, obstojnou grafikou a parádnou atmosférou. Svojím designom viacmenej pripomína Dragon Age alebo Mass Effect (tj filler combat na každom kroku) bez tých zbytočných telenoviel a súbojom Witchera 2. Lokácie sa rýchlo striedajú, majú fantastickú atmosféru a celkovo sa je na ne radosť pozerať.

V tomto smere niet čo vytknúť. Čo sa však dá vytknúť sú značne stupídne dialógy -- za všetky spomeniem len keď sa moja postava - Ranger sa opýtala Elronda priamo v Rivendell "Imladris? What is Imladris?", prípadne Gandalfa "Carn Dum? I have never heared of Carn Dum. Tell me more about it", no všetko ostatné je viacmenej prvotriedne. Tiež mi nie je jasné dokedy plánujú vývojári kopírovať Diablov troj-talentový character building, ale budiš, pre účely akčnej hry sa to dá strpieť.
+14 +15 −1

Dead Space 3

  • PC 80
Třetí díl všechno z předešlých násobí alespoň desetkrát. Je tu víc epickejch momentů, je tu víc infarktovejch momentů a je tu víc nepřátel. Než ale začne skutečný inferno, nahlédněme na začátek. Úvodní tři čtvrtě hodinka byla jaksi... jaksi jiná. Jakoby to s DS nemělo moc společnýho, je tam sice Issac, ale celej ten úvod působí lacině, atmosféra je téměř nulová a boj proti lidským protivníkům nemá čím zaujmout (díky bohu, že jsou jen občasný), graficky se o žádnej skvost nejedná a dokonce ani zvuk nenabízí to, na co jsem byl zvyklej z předchozích dílů. To všechno ale proběhlo během prvního spuštění. Každým dalším mi hra však přišla lepší a lepší. Ve chvíli, kdy se zážitek vrátil do zarytých kolejí tísnivý atmosféry a všudypřítomnýho napětí, byl to zase ten starej dobrej Dead Space (do jistý míry).

A že se všechno násobí? Jednička a dvojka měla sem tam moment, kdy před vás huplo bestiální "cosi" s úmyslem zabít. Tady před vás něco skáče v jednom kuse a když ne zrovna monstra, tak alespoň padáte ze skály, nebo naopak skála padá na vás. Tvůrci žádnýmu hráči nedají prostor pro oddech. Sotva si myslíte, že jste vystříleli celej vesmír, neuplyne ani půl minuta a všechno jede nanovo. Hra je proto dost hysterická, infarktová a neústupná. (moc bych se nedivil, kdyby jedinec se slabším srdcem dostal od hry knockout)

Jak jsem psal v dojmu z prvních pětačtyřiceti minut, nelíbil se mi zvuk. Ono to ale asi chtělo po nastavení restart, protože když jsem hru spustil druhej den, tak mi málem odstřelila barák. Hysterie samotnýho boje je tak doprovázena nejen vaším křikem, ale všudypřítomným řevem potvor, cákáním krve, strhujícím hudebním doprovodem a zvukem vašeho plasma cutteru (nevím jak váš, ale můj plasma cutter je nejlepší střelná zbraň herní historie). Krom toho hra disponuje nejděsivějším zvukem otevírání dveří (povětšinou se budete lekat hlavně toho).

Z hlediska hratelnosti zůstalo všechno více méně při starym. Stále řešíte nejrůznější hádanky (hackování, způsoby jak otevřít/zabít to či ono apod.), stále je tu s námi i možnost upgradu zbraní a RIGu (způsob upgradu je tady ale pozměněn tak, že mě vůbec nebavilo ten podělanej "bench" používat) a dokonce můžete válet kotouly, což se hodí, když proti vám běží mrcha velikosti menšího domu (taková vás bude otravovat hned třikrát v různých fázích hry).

Co mi vadí? Lékárničky. Někdy jsem měl pocit, že na mě útočí víc, než bestie. Do jistý míry to bude asi "normální" obtížností, ale v porovnání s jedničkou, potažmo dvojkou je hra zatraceně jednoduchá. Většinou, když už mě smrt dohnala, mohl jsem si za to sám, protože jsem neschopnej koupit si novou klávesnici. Stížnost na množství by se dala aplikovat i na munici. Kde jsou sakra ty časy, kdy ze mě cákal pot v urputný snaze najít zásobník dřív, než něco najde mě? Celou hru si ztížíte jedině tehdy, budete-li před smrtí prchat kamsi zpět, místo abyste běželi kupředu (když poběžíte zpět, je vysoce pravděpodobný, že tam na vás vlítnou další děvky).

Prostředí sněžný planety bičovanou vánicí je parádní. Sníh mi ve hrách obvykle vadí, v DS 3 je ale vítanou změnou. Už jenom proto, že sluníčkem zalitý panorama by moc atmosféry nestvořilo. Navíc narážíte na opravdový a strhující sci-fi výjevy, který až do teď harašily pouze v hlavách vyšinutých jedinců. Že se zastavíte a pokocháte monumentálními artefakty je tedy běžná věc (monstrum uměle zamražený, do jehož útrob se později spustíte je šíleně a monumentálně úžasný... ještě mnohem víc hned potom, co rozmrzne). (Nějak takhle by vypadala Carpenterova The Thing, kdyby dostala dvou set milionovej rozpočet ($))

Závěrem: Třetí mrtvej prostor dopad dle mého názoru nadprůměrně. Jasně, atmosféra už neni tak hutná, boje s lidmi jsou nudný, už vám nenavodí psychickou újmu (alespoň ne tak velkou), obtížnost je přizpůsobená tak, aby to mohli hrát i "doplňte si dle libosti", upgrade zbraní působí otravně a graficky to mohlo bejt o chlup lepší, ale jinak je to strhující řež plná dobrodružství s velkorysou délkou hraní (cca 14 hodin), která ostudu sérii určitě nedělá a hráčův zážitek obohatí o pár zajímavých zvratů.

PS: Počkejte si na finále závěrečných titulků

Pro: parádní soundtrack, je to strhující, je to infarktový, atmosféra tam pořád někde je, dech beroucí finále, Gunner Wright, délka

Proti: atmosféry už není tolik, grafika je obyčejná (toho si ale stejně nestíháte všímat), úvodních cca 40 minut, obtížnost pro blce

+14

Plane Arcade

  • PC 80
Řekl bych, že na poli freeware leteckých simulátorů jednoznačný vítěz. Ovládání mi skvěle sedlo (hráno klasicky na klávesnici s myší, ale i na gamepadu). Obtížnost dokázala být občas hodně vysoká, ale s trochou trpělivosti to projít šlo. Misí bylo, jestli se dobře pamatuji, tak kolem dvacítky, samozřejmě ze vzrůstající obtížností a obsahem se od sebe moc nelišily. Kromě kampaně byla možnost si zahrát i volnou leteckou bitvu, čistě jen na sbírání skóre do tabulky nejlepších. Hru se mi podařilo dohrát v minulosti několikrát. Grafika mi docela sedla. Škoda že herních map nebylo moc a občas působily strašně prázdně. Rád vzpomínám na song při načítání hry, který mi ještě dodnes zní v hlavě. :-)
+14

The Elder Scrolls V: Skyrim - Dragonborn

  • PC --
Zatímco Dawnguard přinesl strom dovedností pro vlkodlaky/upíry, dvě frakce a možnost volby, Dragonborn nepřínáší žádnou změnu, pro kterou by stálo za to si ho pořídit. Hlavní tahák - létání na draku - se naučím až na úplném konci DLC, což mi je k ničemu, pokud už mám původní hru dohranou. Jednoduchý a předem nalajnovaný konec, který navíc přišel poněkud nečekaně (rychle), byl pro mě velkým zklamáním nejen po stránce příběhu, ale také svou nízkou výzvou. Další záporák na porážku v rámci krátké jednohubky. Nemá šmrnc, nepřekvapí svými plány. Za to si rád povídá...

Herní doba narostla o 8,5 hodiny a to prakticky nepoužívám Fast Travel. Za 20€ je to vskutku kauf roku.

Dawnguard ano, Dragonborn ne.
+14 +16 −2

F/A-18 Hornet 3.0

  • PC 85
Zahřívací režim. Oba motory startují. Zvyšuji otáčky a zapínám rádio. Probíhá automatická kontrola systému. Všechny kontrolky svití, počítač nenašel žádnou závadu. Zapínám podsvícení kokpitu. Stmívá se. Na obloze to začíná vypadat jako na Den nezávislosti. Jenže to nejsou ohňostroje a není zrovna co slavit. Pozemní kontrolu žádám o číslo vzletové dráhy. Sleduji informační tabule a roluji na příslušnou ranvej. Nad letištěm vzplane letoun jako svíce, právě ve chvíli, kdy žádám věž o povolení k vzletu. Jeden z našich. Šum z radiostanice není dobrým znamením. Začínám chápat, že odpovědi z věže se nedočkám. Zapínám forsáž. Kontroluji tlak oleje, výkon motoru a zahřívání paliva. Hydraulika pracuje. Přepínám obrazovky na ATG radar a zbraňové systémy - letím. Tahle noc nad Kuwaitem nebude tak temná, jako ty ostatní…

Právě takto vypadá začátek jedné z 28 misí v Perském zálivu. Dnes už na vás ta pravá atmosféra zřejmě nedýchne. Přirozeně, není rok 1996. Simulátory jsou již dávno opotřebovaným, nechtěným a nevzpomínaným artiklem. Jak bláznivě dnes vyznívá skutečnost, že k ovládání jednoho ošklivého a hranatého letadélka využijete celou klávesnici. A vlastně i to je málo, k plnohodnotnému ovládání, bez použití klávesových zkratek, by bylo zapotřebí tří klávesnic a samozřejmě více než kvalitní letecké páky. V tuto chvíli je i neznalým jasné, že simulátor letounu F/A-18 Hornet C, není jen nějakou arkádovou hříčkou.

K demoverzi hry jsem se dostal už v roce 1997. K dispozici zde byla lokalita Havajských ostrovů (včetně základy Pearl Harbor), neomezený výběr zbraňového arzenálu a těžko spočítatelné možnosti vyžití. Tehdy se hra vymykala všemu, co jsem do té doby hrál. Nerozuměl jsem tomu, že letadélko nelze ovládat jen pomocí šipek. Mou první nalezenou hybnou klávesou, byla ta, která spustila forsáž letounu. V tu chvíli se „efosmnáctka“ nekontrolovatelně rozjela kolmo od ranveje přes travnatou plochu, kde po několika stech metrech bídně skonala, aniž by se vůbec odlepila od země. Experimenty se hrou trvaly léta a nepřeháním, když napíši, že do hratelného stavu (tedy využití možností na cca. 60%) jsem se dostal o dost let později. A že těch možností na pouhé demo nebylo málo. Vzlétnout, sestřelovat dopravní letadla, helikoptéry, letadlové lodě a tankery, vybombardovat město, přistát na letadlové lodi, nebo s přídavnými palivovými nádržemi letět až na hranici možností letounu a nouzově přistát na nejzazším z ostrovů. Pravděpodobně můj první skutečný sandbox :).

Krom tréninkových misí na Havajských ostrovech plná verze hry obsahuje Kuwaitskou kampaň a lokalitu Arizony, která je k dispozici pouze pro hráče po síti. Kdykoliv přitom můžete jakoukoliv misi z kampaně hrát formou instantní hry. Zajímavostí jistě je skutečnost, že hra není až tak lineární, jak se může zdát. Při každém rozehrání stejné mise, se některé pohyblivé objekty nacházejí na jiných místech, či v jiném počtu. Potěší také reálné mechanismy, jako plynulé střídání dne a noci, nepříjemný přímý pohled do slunce, nebo oslepující efekt při silném přetížení. Reálné zbraně jako jsou AMRAAM, Mawerick, Laser GBU, Harpoon a Harm aj. potěší jistě každého letce. Mise v kampani působí realistickým dojmem. Víceméně plníte ve většině misí úkoly palubního letounu letadlové lodě Eisenhover – pro znalé vad, escort, intercept, migcap a hvacap. K dispozici jsou hráči samozřejmě wingmani, tucet příkazů je více než dostačující počet pro jejich dokonalou koordinaci.

Grafika titulu je (vyjma několika objektů) kompletně vektorová. Důvod k této volbě byl čistě praktický – hardwarová náročnost by byla neúnosná při stupni zobrazené plochy a detailně zpracovaného kokpitu. Dalo by se říct, že tato hra nebyla nikdy hezká, ale na rozdíl od svých současníků nikdy již více nezestárne. Maximální rozlišení 1024x768 je dostačující k vyobrazení všeho potřebného. Kokpit letounu je fotorealistický, všechny letové přístroje a kontrolky jsou animované a použitelné. Matematicko-fyzikální letový model je naprosto exkluzivní a nebál bych se tvrdit, že možná nejlepší, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Rychlost letu je velmi reálná, žádné naddimenzované laciné mechanismy, aby si hráč užil trochu adrenalinu. Vlastně se není čemu divit, konec devadesátých let určil i konec skutečných leteckých simulátorů. Realismus se v této oblasti dostal tak daleko, že nebylo již širší hráčské veřejnosti, která by byla ochotna se kvůli hře učit prakticky stejným dovednostem, co skuteční letci.

Mnoho lidí by našlo možná tisíc důvodů, proč si s tímto leteckým veteránem již nikdy nic nezačít. Po přečtení mého komentáře doufám, že se najdou i tací, kteří v sobě naleznou alespoň jeden důvod, proč ano.

Pro: Vektorová grafika, letový model, kokpit, realismus, nelineárnost, zbraňový arsenál, noční lety, replay, instruktáže, originální menu, mnoho dalších detailů

Proti: Vektorová grafika :), nemožnost čerpání paliva za letu, náhraška komunikace AWACS, grafické nedodělky, alespoň trocha podbarvující muziky by neurazila

+14

Yume Nikki

  • PC 75
„Ocitl jsem se ve špatně osvětlené místnosti s nízkým kulatým stolem uprostřed. Kolem stolu bylo usazeno několik starých Číňanů, neustále si něco šeptali. Když jsem se ke stolu přiblížil, jeden po druhém začali hořet. Šeptat si přitom nepřestali. Až z nich nezbylo nic, než hromádka popela, začal jsem se zajímat o předmět uprostřed stolu. Bylo to velké zelené vejce, dotkl jsem se ho a… změnil se v semafor.“

Umístíte-li děj hry do snového světa, můžete si dovolit mnohé. Čím více se budete držet své bdělé logiky, tím méně atraktivní snový svět stvoříte. Tvůrce Yume Nikki se jí naštěstí příliš nedržel a vytvořil hru, která si získala přízeň tolika hráčů, že se to až zdá neuvěřitelné. Přitom má Yume Nikki skutečně smrtelně pomalé tempo, neposkytne skoro žádné instrukce, má těžce čitelný či žádný příběh,… Jenže právě ten snový svět je vykreslen výborně, je až příšerně rozlehlý a nalezení všech tzv. efektů představuje skutečnou výzvu.
+14

FIFA 13

  • PC --
FIFA 13? Série fotbalových simulátorů hraji od doby, co za něco začaly stát, tudíž zhruba od roku 1998. Začínal jsem na PSX na ISS pro 98 a pak pokračoval s FIFou 2000 a 2001 a tak dále až doposud. Rok co rok hraji fotbalové hry a musím říct, že s předchozími komentáři nesouhlasím. FIFA 13 je to nejlepší, co nám fotbalové hry kdy přinesly. Poprvé jsem snad souhlasil se sloganem v traileru a to "Best damn FIFA yet". KONAMI zaspává dobu čím dál tím více a EA? To konečně sáhlo do hloubi svého vědomí a svědomí a stvořilo simulátor, který je naprosto nepřekonatelný. Že se oproti loňsku nic nezměnilo? Kdo tohle mohl říci? First touch control je důvod, proč jsem se vykašlal na FIFA 12 a už bych jí znovu nehrál. Míč už nemá ani ten nejlepší hráč prostě přilepený k noze a chce to trochu cviku a citu, než to člověk ovládne. Dělá to fotbal fotbalem, dělá to celkový dojem ze zápasu a hlavně díky tomu není žádný zápas stejný... za další AI doznala také velkých změn. FIFA 12 byla po AI stránce celkem v pohodě, až na to zatracený nabíhání... Někdo by mohl říci "úúú nabíhání, to je toho", ale to je další, co zvyšuje dojem a fotbalovost hry jako celku. Je vidět zě pánové z EA na tomhle makali, jak pes a je to sakra poznat. Kdo to nevidí, je tupec. Kolizní systém? Další lahůdka. Maličkost, ale zase... dojem maximální. Co je na tom herně špatného, že si hráč zakopne o vlastní nohu? To se sakra přece stává! Já nevím, co ostatní, ale já chci co nejrealističtější zážitek a ne týpky, kteří jsou mnohem dokonalejší, než jejich reálné předlohy... tenhle záměr je vidět i v dřívější implementaci křečí v zápasech. A co je nejdůležitější.. Mnozí nevidí tu horu malých detailů, které ve hře jsou a dělají ji skvělou. Jsou to opravdu prkotiny, ale to je přesně ono, ty malé detaily dělají hru reálnější a uvěřitelnější. A kdo říká, že FIFA 13 musí být hrána příliš realisticky? NA internetu je spousta videí, kde jsou nereálně přebaletěna celá hřiště freestylovými triky, ale zase nikdo vás je nenutí dělat. Ve hře si prostě najdete svůj styl a podle herního stylu zde lze pozant i jednotlivé hráče. A menu? Při vší úctě viděl jsem X menu a v menu FIFA 13 by se vyznal i podprůměrně inteligentní šimpanz, jen to chce trochu tu hru sledovat a dívat se na ni trochu jinak, než jako další dojnou krávu EA sports. Za další soundtrack je další přívětivá věc, nejsou zde skladby na jedno brdo jako už X let v NHL. Každý si zde najde to své. Už to nejsou jen exotické taneční rytmy ve stylu úvodních písní MS a ME a variace na to. Ve hře FIFA se prostě každý byť jen trochu fotbalový nadšenec musí naprosto vydovádět a najít. Dle mého názoru je málo věcí, které se FIFě dají vytknout a upřímně mě žádné nenapadají. Jako jsem dříve býval PES fanda, tak jsem nyní fanda FIFA 13, jen tisícinásobně větší...

Pro: Grafika, hratelnost, různorodost zápasů, vylepšená AI, First Touch Control, kolizní systém, myšlenka a pojetí simulátoru

Proti: na PC špatná podpora Gamepadů, Messi místo Ronalda na obálce :-D

+14

Hardline

  • PC 85
Detriod, 1998. Teroristická organizace The Sect, uctívající kybernetickou entitu The Deck, přebírá postupně kontrolu nad celou zemí. Hlavní hrdina, pilot vrtulníku Ted Irvin, letí zachránit přeživší posledního útoku sekty. Přistane u skladiště, kde se mají přeživší skrývat, a po pár přestřelkách se členy sekty je zničen jeho vrtulník a on sám se dostane do zajetí rebelů, kteří proti The Sect bojují.

Příběh je sice poměrně béčkový, ale na to o jaký typ hry se jedná udržel mou pozornost až do konce. Hra je také plná FMV sekvencí (i nepřátele představují živí herci), ovšem jedna z ohromných výhod proti konkurenci spočívá v tom, že každou takovou animaci je možné přeskočit, navíc dlouhé jsou pouze ty, které posunují příběh dál. Celá hra (jak je vidět z "Longplay" videa) trvá 2,5 hodiny herního času, čistého tedy násobně více, což také nebývá u tohoto žánru zvykem.

Hardline je rail shooter, pohybujete se tedy po předdefinovaných trajektoriích a střílíte po nepřátelích na statických či pohybujících se "střelnicích" (typicky za chůze ze schodů či obcházení okolo místnosti). Nepřáteli budou na počátku kultisté, jejich řady ovšem brzy rozšíří například různé typy robotů a dojde i na boje s několika bossy. Z nepřátel občas náhodně vypadne lékárnička, náboje do primárních zbraní či zbraně sekundární. Po vystřílení místnosti se rozhodujete, jakým východem se vydáte a tak není problém chodit tam a zpět po daném komplexu místností. Někdy je to navíc vyloženě potřeba, protože se nejprve probojujete k jednomu předmětu a následně jej použijete na jiném, již objeveném místě.

Další vlastností, kterou se Hardline liší od konkurence, je totiž inventář. V průběhu hry si můžete kdykoli vybrat, jakou primární a sekundární zbraň budete právě používat. Začínáte s pistolí ráže .45 s nekonečným množstvím munice. Postupem času se zbraňový arzenál rozroste o další pistoli, brokovnici, samopal, útočnou pušku, rotační kulomet a další zbraň, o které vzhledem k vývoji příběhu pomlčím. Sekundární zbraně jsou většinou různé typy granátů nebo raket. Jak už bylo řečeno, občas je navíc třeba sebrat a použít různé další předměty. Nejedná se o nic složitého ani světoborného, nicméně jde o příjemnou změnu tempa hry.

Další věcí, která u tohoto žánru nebývá zvykem téměř nikdy, je možnost uložení pozice. Pokud uložíte pozici v místnosti, ve které triggerově při vstupu začne přestřelka, tak se po loadu sice hra chová tak, jako byste do místnosti právě vešli, ale to lze ošetři tak, že uložíte pozici na počátku přestřelky v další místnosti a následně se také na počátku přestřelky v další místnosti objevíte. Hrdina se navíc v některých logických momentech vyléčí, což je opět v rámci žánru unikát (typicky spánkem, před boss fightem atd.).

Hardline je hra, která v podstatných vlastnostech překračuje mantinely běžně poměrně svázaného typu her a proto se dle mého názoru jedná o jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší počin v rámci daného žánru.

Pro: inventář, používání předmětů, přeskočitelné animace, délka, SAVE

Proti: uvítal bych vyšší četnost používání předmětů na úkor některých hektických přestřelek

+14