Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Game Dev Tycoon

  • PC 75
Zábavné, ale po čase poněkud stereotypní. Klasická hra, kterou člověk spustí jednou, dobře se pobaví a už se k ní nikdy nevrátí, protože ví, že mu nenabídne nic nového.

Pro: Chvilková zábavnost, originalita, roztomilá grafika

Proti: Stereotyp, absence statistik

+14 +15 −1

Command & Conquer: Tiberian Sun

  • PC 90
Command & Conquer: Tiberian Sun je parádní strategická hra, kterou jsem dokázal dohrát. Je to ještě stará klasika u které si nemůžete vybrat optížnost, která je pevně dána. Mám rád obě strany GDI i NOD. Sice obě strany jsou lidi, ale i přesto jsou rozdíly v budovách a v typů jednotkách. Některé mise byly oříšek a strávily jste tím pak nad jednou misí hodně času. Akorát jsem neměl rád to, že pokud vám padne voják na tibériovém poli tak z něho vylezlo něco jako tekutinová potvora, která sice nic nedělala, ale problém byl, když se dvě ty potvory setkaly. Spojily se a stalo se z něho větší monstrum, které sotva šlo zabít a bylo velmi argesivní a dokázalo vám zničit celé budovy. Taky jsem se vždycky pobavil, když pěšáci NOD, kteří byli pod palbou začali řvát ,, Medic !!!", ale oni žádného medica nemají :D ( jedině pokud nevezmete enginera a opsadíte kasárnu GDI pak už můžete stavět medica). Neměl jsem rád moc mise ve kterých jste měl jen pár jednotek a dělal jste spíš takovou procházečku. Tehdy je každý voják drahý a zrtráta jednoho vojáka je dost nenahraditelná. Sice jsem to přes net nehrál, ale počítač je buď blbý a nebo až moc dobrý :D a vyzná se tam i méně skušený hráč páč to není přeplácené blbostma

Pro: Pěkná grafika, filmečky, hratelnost, legenda, hra na dlouhou dobu

Proti: nic prostě supr hra

+14

Age of Mythology: The Titans

  • PC 75
Hra, která už ve své původní reinkarnaci sází hodně na zábavu a málo (vůbec?) na strategii. Vadí, nevadí? Nechám na vás. U mě dobrý...

Jde o datadisk, takže tu samozřejmě jsou nějaké nové jednotky. Ok, poprvé si nějaké vyrobíte, aby řeč nestála, omrknete jejich pohyb, u mýtických kousků zase jejich "kousky", ale jako u základu AoM, ani tady moc variability nepotřebujete. Hrdinové, nějaká jízda, obléhací zbraně (před chvilkou jsem to dohrál, ale za hratelnou stranu, tedy Atlantiďany, si uvědomuji jen tankové plamenomety - jak ze skicáře Leonarda da Vinci). Už je to nějaká doba, takže přesně si to nevybavuji, ale také si peasanti Atlantidy vodili oslíky a shromažďovali suroviny za pochodu? Pokud ano, tak chválím znovu...

Drtivá většina misí (celkem 12) se tedy týká Atlantidy, dvě si zahrajete za Egypt (tady jsou peasanti klasického střihu) a jednu za seveřany (tady je zas pojízdný vůz jako skladiště - taky dobrý nápad). Jak už jsem řekl, hra je orientovaná na zábavné momenty a strategii moc neřeší. V pár kolech naháníte uprchlé Titány, s tím že na jejich "bosse" Kronose dojde v posledním levelu. Tady nakonec dostane na budku od bohyně země Gaie (něco jako přerostlá tarzanice nebo Poison Ivy coby v playboyovém vydání v rostlinných bikinách) a jde zase prdět do Tartaru. Game Over.

Hru provází chatrný děj a in-game animace, kde to pseudo 3D vypadá ještě o trochu víc škatulózně než ve hře a všechny jednotky v těchto scénách vypadají jak umírněné kubické kompozice na útěku. Ve hře vše vypadá o trochu (dost) líp.

Jako poslední plusový argument uvádím toto: Těžká hra není, zábavná opravdu celkem ano (přemisťování chrámů na kopečky, přenášení jednotek přes řeku pomocí velkých opeřenců s přepravními stany v pařátech, zmražování pochodu Titána, souboj Kronos vs Gaia na K.O., možnost utvořit si jednotku z mytologických robotů, kteří se můžou sami opravovat ještě i nějaký čas po úplném rozpadu, atd.).

Pro: RTS zábava, postup hrou neškube nervami

Proti: kostrbaté in-game animace, chatrná dějová stránka

+14

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

  • PC 85
Tuhle hru budu hodnotit spíše z pohledu volných her, ne z kampaně. Samotná kampaň nebyla úplně špatná, hráč si mohl projít lokacemi, které byly v knihách a filmu, takže si sám vyzkouší bránit významné lokace. . Už jenom začátek mírně zarazí, když při souboji s Balrogem Gandalf přežije. Ale proč ne, jeho smrt mne vždy silně kakala. Nicméně kampaně jsou i na nejtěžší obtížnost velmi lehké. Užíváte si je, to ano, ale žádná výzva se nekoná, hlavně tedy díky přítomnosti hrdinů, kteří vydají hned za několik armád, kromě těch blbů malejch, chlupatejch, ty jsou nejvíc k ničemu. Velké satisfakci se dostalo Gimlimu, který byl ve filmu jako komická figurka, která občas do někoho strčila sekyrou (vypadalo to, jako kdyby útočil kladivem), zatímco tady je to opravdu tuhý válečník, jak má správný trpaslík být.
Opravdová sranda začne až ve volných hrách, hlavně tedy v multiplayeru. Pevné umístění základen znemožňuje čarování s umístěním, omezený počet slotů na budovy zase nutí k přemýšlení, co kde postavíte. Každá budova získává úrovně po určité době a zbourat si plně rozvinutou farmu je vražda. I zde jsou hrdinové, ale jen tak rychle se na ně nezmůžete. Nepřítel se valí v zástupech a vy máte akorát tak pár ubrečenejch jednotek, což by bylo super, kdyby...
Kdyby skripta nepřátelské inteligence nebyla úplně na kakanec! Oblíbená taktika je koupit hobita, kterej je úplně k ničemu, ale když postavíte dostatek věží na hrad, úplně dozadu od nepřítele tajný východ a hobita tam vystrčíte, nepřítel se hned k němu vydá, přičemž ho rozstřílejí věže. Když se přeci jen dostane k hobitovi, schováte ho do východu, nepřítel za ním nemůže, tak se zase vydá kolem věží zpátky. Opakujte dle libosti. Tohle opravdu zamrzí...
Jinak je to ale opravdu zábavná hra. Máte na výběr více "ras" a to jak dobrých, tak i zlých a s takovým Lurtzem je opravdu sranda, už jenom kvůli jeho hláškách. Hezky to odsýpá, ovládání hrdinů si správně užíváte, třeba Gandalf je opravdu kosič největší, vousatý, dědkovatý a Aragornovo vyvolání nemrtvých je taky bomba. Bitvy o outposty, které mají jen tři sloty na stavění je správně akční, dobývání hradů svižné, jenom to kazí přílišná snadnost. Vyšší obtížnost má akorát za následek vyšší cenu hrdinů a větší počáteční stav nepřátel, jinak nic moc. A je to škoda, taková hra by si víc práce zasloužila...
Plus dávám i za hudbu, která je použita z filmů a to je dobře, tam byla skvělá a tady je taky...

Pro: zábavnost, oblíbení hrdinové známí z knih a filmů

Proti: jednoduše jednoduché

+14

Lifeforce Tenka

  • PC 85
Tenku sem hrál jen na PS1 -moje první dohraná hra a na to se nedá zapomenout. Byla to sice lineárka s příšernou grafikou a v podstatě opakujícími se lokacemi, nicméně k ní neskutečně sedla hudba a postupné vylepšování zbraní.
Lifeforce:Tenka je hra, která si na nic nehraje a mít možnost si ji po 15ti letech znovu zahrát, neváhal bych na ní propařit pár nocí.
+14 +15 −1

The Wheelman

  • PC 70
Od "kolečkáře" jsem čekal povedenou hru a taky jsem se patřičně těšil. Výsledek nakonec není to pravé ořechové, i když tragédie se také nekoná. Hmm, co už. Ale popořadě... The Wheelman je hrou tvářící se jako sandbox, ale sanboxem tak úplně není. Krom vedlejších činností, sloužící zde jako systém vylepšení (závod, úprk, krádež, taxi a pár dalších) se v kouzelně vytvořené lokalitě, navržené podle skutečných předloh z portfólia katalánské Barcelony (každá ulice odlišná, významné budovy a místa jako Sagrada Família nebo Park Güell nechybí), nedá dělat zhola nic dalšího - dokonce ani přejíždět nebohé občany. Zrovna ale vynechání této brutální kratochvíle nepovažuji za negativum, vypadá to celkem reálně, když se na někoho řítíte v autě a chodci se nenechají jen tak přejet a uskočí. Co naopak považují za vyloženě nepovedený aspekt jsou situace, kdy pokud dojde k šarvátkám s policií a vy jim rozšmelcujete dopravní prostředek pomalu na atomy (přičemž dojde k výbuchu), členové prasečího sboru stojí svorně vně hořícího vraku, zdrávi a nezraněni, střílejíce stále po vás.

Všeobecně dopravní prostředky a jejich ovládání považují za klad. Sice nejsou licencované, ale jde bezpečně poznat, o která že auta to jde (Opel Astra, Pontiac G8 nebo Fiat 500), přičemž v každém prostředku (logicky krom motorek) je možné volit hudební stanice rozdílných žánrů (klasika, rap, jazz, latino). Jiný problém s auty je ten, že mnoho rozdílu není v jejich zvukovém projevu a téměř všechny jezdí stejně rychle a když už se dostanete k turbu, nitru, whatever, vyšlehnou z výfuků plameny dvojmo i tam, kde je jasně vidět, že je výfuk pouze jeden jediný. Jinak se dá považovat takové to narativní audio Wheelmana jako za nejlepší položku hry - obzvláště Vin Diesel (jeho drsný hluboký hlas je lahůdka) nebo nádherná latino hudba v intru (potěšil také Cypress Hill se svým Latin Thugs).

Příběhem je hra sic(k) klišoidní (o tajném policistovy, drsňákovi samotářovi, který má všechno na háku), ale v podáním Diesla je lehce stravitelná a ničím nevybočuje z americké popcornové filmové produkce, na kterou se vždy rád podívám. Činností je ve hře dostatek (mající ale stejný charakter), od poslíčka přes strážce až po vykonavatele je vám přidělována jednotlivými stranami (Los Santos, Chullos Canallas a Rumuni), mající v držení části barcelonského podsvětí. Vše vrcholí v grandiózním finále, inspirovaném 2 Fast 2 Furious... Pokud jde o vykonání úkolů, je možné se také chopit poměrně pestré palety zbraní - možné je nést pouze dvě, jednou je pistole s nekonečnými náboji, druhá je měnitelná (MP5, M16, AK47, UZI, brokovnice aj.). Boj jako takový je po vzoru všech jiných 3rd person stříleček - skrýt se, co to jen jde a pal sem pal tam. Nepřátelé jsou stádo oveček na odstřel a s gamepadem jde vážně o bezproblémovou deratizaci. O to horší je pak zjištění, že je vaše postava schopna se zranit při chůzí ze schodů (s tím se pojí celkově nepovedené až směšné podání pohybů).

Shrnuto / podtrženo, The Wheelman je povedenou oddychovou hrou, co má své mouchy (některé z rodu masařek), ale dokáže nabídnout např. nádherné město (byl jsem tam, tedy potvrzeno :-)), fandům plešatého bijce s chraplákem jak struhadlo jejich oblíbeného herce, adrenalínové strkanice ve vysokých rychlostech a sem tam vedlejší činnost, co elegantně zvyšují váš skill.

Pro: Vin Diesel, Barcelona, audio, auta, zbraně

Proti: pohyby, Ai

+14

The Stalin Subway

  • PC 55
Abych teda přispěl svojí troškou do mlýna. Nevím, co ostatní hráči čekali od budgetovky z Ruska (zázraky těžko). Existuje o dost horších stříleček, které jako celek absolutně nefungují a přesto zde mají vyšší hodnocení (např. Kreed). Od hry jsem absolutně nic nečekal a o to víc mě překvapila. Hratelnost není na budget vůbec špatná - hra je dlouhá, prostředí se mění často (i když hlavně ve prospěch interérů, grafika je i na svou dobu průměr ale co čekáte za efekty v moskevském metru?, naopak celkem dobře vystihuje atmosféru), hudba neurazí. Velmi potěšil design úrovní - žádný koridor, kde člověk jen drží tlačítko běhu a střílí po všem, co se hýbe. Právě hratelnost připomínající hru a ne interaktivní film dělá hráči radost - je nutné prostředí prozkoumávat a na střední úroveň se i snažit krýt. To mi právě u nových her chybí - jste v podstatě nesmrtelní, nic vás neohroužuje, level design naprosto chybí a tak pozornost hráče je zaujímana jen neustálymi skripty na efekt (např. otřesný Bulletstorm). Jako odchovanci Wolfensteina 3D, Duke Nukem 3D a Redneck Rampage mi právě hra jako The Stalin subway sedne o dost víc (chceme vrátit do stříleček lékarničky!). Pobavily mě některé výtky na bugy - nenarazil jsme na žádný který by mi zamezil v dohrání hry, že tady někteří vyčítají hře to, že voják po smrti zůstane opřený o zeď nebo že se pochodeň po vynoření z vody sama zapálí - vše to má nulový vliv na hratelnost (až se vám v Morrowindu propadne do země důležité NPC, bez kterého se dál neposunete, to teprv na*ere). Shrnuto podrženo - průměrná hra, která neurazí ale slušně zabaví.
+14

TOCA Race Driver 3

  • PC 80
Je pro mě těžké hodnotit tuto hru. Už několikrát jsem se pokusil napsat komentář a vždy jsem toho zanechal, dřív než jsem ho dopsal. Jednou se mi zdál moc pozitivní podruhé zas moc negativní. Po dohrání následovníka Race Drive: GRID jsem se ovšem k TOCA Race Driver 3 znovu vrátil, nelze totiž jinak než srovnávat. Rozdílů mezi těmito hrami je nespočet a ačkoliv obě hodnotím na 80% není snad lepší příklad toho, jak je číselné hodnocení zavádějící, protože excelují a propadají každá v úplně jiných aspektech.

Základním módem obou her je jakási "kariéra". Tam kde ovšem GRID se svým obsahem prakticky končí, tam teprve TOCA vlastně začíná. Ačkoliv je kariéra v obou hrách zhruba stejně dlouhá, v mém případě obě trvaly cca 80-90 hodin, tak v GRIDu je to skutečně hlavní mód hry, kdežto TOCA používá kariéru jako klíč k odemknutí šampionátů v jednotlivých disciplínách. Otázkou ovšem je, zda to v tomto případě lze brát za pozitivum, zvlášť pro někoho, kdo si chce zajezdit soutěž v nějaké specifické disciplíně na plný počet kol, ale musí se nejprve probít k té disciplíně v kariéře, protože ji má zamčenou. Nicméně je potřeba uvést, že GRID kromě kariéry a samostatných závodů žádné další soutěže nenabízí, takže pokud jde o jakousi "znovuhratelnost" tak jednoznačně toho TOCA nabízí mnohem víc. Kariéra je v TOCe doplněna o, nazvěme to "příběh", kterým vás provází postarší mechanik Rick a ta postava mi vyloženě sedla a těšil jsem se na další cutscénu s ním a i v tomto mi GRID přišel chudší, i když na druhou stranu tam je pro změnu lehká manažerská složka hry.

TOCA oproti GRIDu vypadá rozhodně víc jako simulátor, i když ve srovnání se skutečnými závodními simulátory, by mě znalci asi stáhli za toto tvrzení z kůže. Každopádně i v kariéře tu máme, trénink a kvalifikaci, během závodu je k dispozici pit-stop (a v některých závodech dokonce povinný) kde můžeme měnit nejenom kola a doplňovat palivo ale i opravit auto, pokud se nepletu. A to nemluvím o podrobném záznamu z telemetrie a možnosti nastavení auta. V GRIDu nic takového nehledejte.

Nicméně u vlastního závodění jsem tak trochu zůstával v rozpacích, jestli to mám brát tedy jako simulátor, což zvláště v kariéře dost dobře nejde, a nebo jako ne zas tak moc zábavnou závodní arkádu se studeným čumákem. Dělá to na mě dojem, že Codemasters už pocitově směřovali ke GRIDu, ačkoliv si namlouvali, že tvoří simulátor...

Možná si už čtenáři mých komentářů mohli všimnout, že nemám rád ve hrách kolísavou obtížnost. A to je asi má největší výtka této hře. Těžko můžu akceptovat, že ačkoliv se poslední dva závody v kariéře odehrávají v disciplíně F1, dokonce oba jedete za Williams Renault, jen první je starší model a druhý novější, tak ten první jsem bez jakýchkoliv problémů, bez absolvování, tréninku a kvalifikace a tedy startu z druhé půlky pole, vyhrál na první pokus. Kdežto u toho druhého, aniž bych jakkoliv měnil nastavení hry, jsem se nebyl s tou formulí schopen pomalu udržet na silnici, natož abych pomýšlel na nějaké dobré umístění. Měl jsem pocit, jak kdybych předposlední závod jel na nějaké "easy" a ten poslední si přepnul na "extreme"...

Z grafického srovnání těchto dvou her, vychází TOCA jako mírný poražený a to nejenom tím, že je to hra starší, ale někdy mi ta přesvětlená a přepálená grafika vyloženě lezla na nervy, kdežto v GRIDu jsem žádný takový dojem neměl a i na to žluté zabarvení jsem si celkem rychle zvykl a opustil i původní záměr nainstalování modifikace, která to zabarvení odstraňuje. Navíc zobrazení poškození vozu je nesrovnatelné, ale to už zase trochu souvisí s datem vydání hry.

Pokud by se mě někdo zeptal, jestli bych tuhle hru někomu doporučil, tak bych určitě odpověděl, že ano. Ovšem největší problém bych měl s tím, komu jí vlastně doporučit? Je to taková Královna koloběžka, ani simulátor, ani arkáda, ani lehká, ani těžká, ani nuda, ani zábava... Holt jí prostě vyzkoušejte a sami se rozhodněte, jestli je to hra pro vás. I když dneska bohužel bude trochu problém jí někde sehnat...

Pro: Obří obsah (kariéra a soutěže), Volby a nastavení (tréninky, kvalifikace, setup vozu, telemetrie), cutscény

Proti: Nejasné zaměření hry (simulátor vs arkáda), Kolísající obtížnost v kariéře

+14

Papers, Please

  • PC 75
Ačkoliv jsou samotné herní úkony po nějaké době jen otrava a stávají se pouhou berličkou pro postup dějem, jedná se o perfektní nahlédnutí do struktur fungování totalitního státu. Pohledem obyčejného úředníka pracujícího na celnici či skrze příběhy lidí celnicí procházejicích prožíváte strasti a smutky života v totalitním systému. Škoda jen, že zobrazení absurdity takového režimu se neobešlo bez kopírování zaběhnutého "amerického" klišovitého vidění bývalého východního bloku, se všemi zatuchlými byty a početnými rodinami, které někdo prostě musí živit.

A teď si trochu zafantazírujte, představte si, že zrovna sedíte v lavici na střední, berete východní Evropu 80. let, učitel je náhodou tak trochu kalič a vzpomene si, že existuje jedna taková hra, která... Papers, please se dá pojmout všelijak!
+14

The Walking Dead - Episode 3: Long Road Ahead

  • PC 85
Třetí epizoda posouvá hru zase o něco dál, jak se dalo očekávat:

A tak skupina konečně opouští motorest. Gradace děje v této epizodě se mi líbila, škoda jen si smrt přišla právě pro mé oblíbence...

Poprvé jsem zde však pocítil naprostou bezmoc ohledně vlastních voleb v rozhovorech, který se jenom tvářej, že se tím dá něco výraznějšího změnit – opravdu mi tam skoro vždycky chyběla nějaká odpověď navíc - zastřelit Bena ve vlaku, nebo obvinit někoho před karavanem. Člověk vyšetřuje jak blázen a pozorně si všímá každýho náznaku, aby se potom ve finále zmohl na prosté "Carley to nebyla" Chápu, že měli autoři něco připravenýho, ale něco jako volbu byl to ten nebo ten jsem vyloženě očekával, ale marně.

Celkově se mi líbila epizoda třetí díky dějovýmu spádu o něco víc než předchozí, rozhodně se těším, co bude dál...

Pro: Walking Dead, příběh, dabing a hudba

Proti: Malá interaktivita, málo možností v dialozích, ovládání

+14

Defiance

  • PC 70
Defiance by se dala popsat nejlépe asi jako kombinace her Descent a Quake. Hlavní hrdina za celou dobu neopustí vznášedlo, nicméně engine silně připomíná právě Quake. Hra začíná tréningem, v průběhu nějž se situace zásadním způsobem pokazí a jelikož není široko daleko jiná vojenská jednotka, musí hráč čelit biomechanickým monstrům sám. Během misí dostává ze základny prostřednictvím audia pokyny, namluvené bez titulků, zato s možností kdykoli během mise všechny přehrát. Jsou hodně důležité, protože levely bývají často nelineární a k postupu dále je třeba vyřešit různé hádanky, zničit konkrétní objekty, použít tlačítka atd. Úrovně jsou různorodé (vojenská základna, kanalizace, podzemní dráha, venkovní prostory se zatopenými jeskyněmi, horské průsmyky, zničené město a další), zajímavé je také to, že lokace vyloženě lineární střídají lokace značně úkolově orientované, ve kterých je nutné se vracet na místa, kde se například otevřely dveře, bylo zrušeno silové pole atd.

Výzbroj vznášedla sestává z primárních zbraní (základní zbraň s neomezenou energií, kulomet a další dvě energetické zbraně) a čtyř typů raket (mimo jiné naváděné nebo "swarm"), zbraně z těchto dvou skupin je možné používat současně (tj. současně střílet například kulometem a raketami). Drobný problém představuje nutnost počkat na automatické zaměření nepřítele (jako například v Last Rites), bez něj není pravděpodobnost zásahu příliš vysoká (jedná se o autorský záměr, nikoli o berličku pro méně schopné hráče). Kromě "hull" (obdoba "zdraví") je možné také sebrat štíty (obdoba klasického "brnění") a vznášedlo disponuje postupně se doplňující energií, která je použitelná právě pro vznášení (obdoba "skákání"). Nepřátelé jsou poměrně pestří, počáteční obranné věže a létající potvory vystřídají vodní chapadla, vznášedla či obří mutanti.

Kde hra naprosto exceluje (a co je na druhou stranu občas kamenem úrazu) je level design. Nenápadný začátek, ničení silových polí pomocí likvidace vedle stojících generátorů nebo přímé střelby a likvidace obranných věží, rychle vystřídají složitější problémy. Otevírání dveří pomocí ne úplně nápadných tlačítek, odstřelení víka kanalizace (ve hře jsou zničitelné předem definované objekty, od poloviny nutnost pro další postup) či ničení různých typů generátorů bude na denním pořádku. V několika kolech se ovšem díky tomu projeví několik podstatných slabin hry. První problém spočívá v tom, že vznášedlo místo přesného skákání pomaličku stoupá, ovšem velmi rychle se propadá dolů, což ve spojení s fyzikou jako z Jurassic Park: Trespasser znamená, že často někam nevyletíte či spadnete. V několika úrovních se autoři přímo vyřádili v sériích naskriptovaných pastí, na které v zásadě není možné se nijak rozumně připravit. Po překročení čáry na zemi sjedou ocelové bariéry a najednou je místnost dočasně bez možnosti úniku, o osm věží bohatší, o možnosti zabít se pádem do energetického pole nemluvě. Další zákeřnost jsou jaderné exploze, které Vás při pomalejší reakci spolehlivě na místě zabijí. Celá legrace je korunována nemožností ukládat hru kdekoli, přičemž věta z manuálu "carefully placed checkpoints" znamená "v levelu sedm ani jeden". Autoři sami asi pochopili, že to nebyl nejlepší nápad, protože přímo v readme uvádějí příkaz SAVENOW pro možnost ukládání kdykoli. Tuto vlastnost jsem ocenil zejména při střídavém hraní na Windows XP (kde při jaderných a jiných speciálních explozích zčernala obrazovka bez návratu k normálu) a na Windows 7 (kde byla pro změnu grafika značně zelená, ovšem zase fungovaly situace s výše zmíněnými výbuchy).

Definace je velmi zajímavý, téměř neznámý kus. Přes lehce nedomyšlené "skákání" a místy přestřelené skriptování ovšem rozhodně stojí za pozornost, už kvůli vynikajícímu leveldesignu.

Pro: leveldesign, atmosféra, zničitelnost prostředí

Proti: skákání, některé skriptované situace

+14

Doom 3

  • PC 65
Doom 3, co k němu dodat? Grafika je na svou dobu moc hezká, temná atmosféra marsovské základny, je taky zajímavá, ale to co mi zde chybí je zábavnost. Na začátku se člověk párkrát lekne, když např. ze schodů vyskočí monstrum nebo z temného rohu vyleze zombie, ale kolikrát se člověk takto lekne? po čase to už očekává. Prostředí je hrozně sterilní a stejnorodé. Nechci tím říct, že by autoři odvedli špatnou práci, jen (a možná že je to mnou) mě už přišla tato hra na svou dobu nějak zastaralá a to hlavně svým podáním, ano je to DOOM a navazuje tak na své předchůdce, ale ti vyšli v době, kdy se moc nedalo čekat od her, že se v nich bude uvažovat a třeba hrát stealth stylem. Doom je prostě rychlá akce, a asi to je určeno hlavně hráčům, kteří mají rádi tento způsob hraní, bohužel pro mě, taková hra není.

Pro: hezká grafika

Proti: stereotypní prostředí

+14 +17 −3

The Walking Dead: 400 Days

  • PC 60
No tak pokud bychom se bavili o představení nových postav do příští série není to špatný, ale poněvadž se jedná o rozšíření série první očekával jsem něco spojitěšího, lepšího a více se týkající původního příběhu. (Mě by třeba zajímalo jak dopadla Lilly)

Celý je to navíc hrozně krátký. Provázanost mezi epizodami není ani nijak bůhvíjak promyšlená, skoro by se dalo říct že některé nespojuje téměř nic. Nic ve smyslu Pulp Fiction se tak rozhodně nekonalo.

Čekal jsem fakt víc, než tohle. Možná by autoři udělali líp, kdyby si to nechali až k další sérii, tam by to nevyznělo třeba tak suše.
60%

Pro: Walking Dead, dabing

Proti: krátký & nemastný

+14

Assassin's Creed II

  • PC 95
Je to tady. Konečně jsem dostal, co jsem chtěl. Přesněji řečeno, co jsem chtěl od prvního dílu Assassins’s Creed (dále jen AC1). Po prvním díle si autoři pravděpodobně uvědomili, jaký potenciál série Assassin’s Creed má. A přesně tak, druhý díl to ukázal v celé své kráse. AC1 je zapomenut, teď je tady AC2 a rozdíl mezi nimi je propastný po všech stránkách. Ale hezky popořádku.

Opouštíme dobu třetí křížové výpravy, Altaïra Ibn-La'Ahada a blízký východ a vydáváme se o 400 let dále do renesanční Itálie. Zde se setkáváme s novým hrdinou, mladým Eziem Auditore da Firenze. Ezio je naprostý protiklad Altaïra, je to mladý nezkušený kluk, který má rád ženy, bitky a peníze. Jednoho dne jsou jeho otec a 2 bratři falešně obviněni ze zrady a popraveni. Ezio „přebírá“ poslání svého otce a stává se Assassinem. V průběhu jeho putování se podíváme do jeho rodné Florencie, Toskánska nebo do Benátek. Zajímavým prvkem v této hře je i možnost starat se (to berte s nadhledem, ve skutečnosti to je jen o placení a sbírání předmětů) o město a vilu rodu Auditore, kterou nyní vlastní Eziův strýc Mario. Nakonec se podíváme i do Říma, avšak jen v poslední misi. Ale víc už z příběhu neřeknu.

Co mě na hře však vážně překvapilo, je délka. A to jak z pohledu herního času, tak z pohledu herních událostí. Vysvětlím. Od prvního herního dne, až po závěrečnou pasáž v Římě uběhne ve hře neuvěřitelných bezmála 25 let. To je čtvrtstoletí a to už je co říct. Ke druhé složce netřeba víc dodávat. Herní doba nějakých 40 hodin mluví za vše. Samozřejmě s plněním vedlejších misí a úkolů, které však nebyly o nic méně zajímavé než příběhová linie. Ale k tomu se dostanu za okamžik.

Teď tedy k samotnému hraní. Altaïr byl jako postava sympatický a zajímavý, ale také docela nudný a bez emocí. Zato Ezio, to je něco jiného, je zábavný, ukecaný a doslova z něj číší energie. Nevím jak ostatním, ale mě přirostl k srdci hned. Ale kdyby jen postava, oproti AC1 je jiné prakticky úplně vše. Teda kromě lezení a šplhání po všem možném vysokém. To Ezio zdědil po svém předchůdci a přidal pár nových věcí. Mise jsou jiné, svět je jiný, styl hry je jiný. Ty tam jsou nudné a stále se opakující mise, ty tam jsou stále stejné lokace. Tady je vše nové, mnohem, mnohem lepší. Lokací je zde 5, přičemž každá je úplně jiná jak velikostí, tak vzhledem a prostředím. Tak samo mise, jak příběhové, tak vedlejší. Už žádné „Zajdi tam a tam, zabij toho a toho, vrať se zpět“. Mise jsou každé jiné a rozhodně se nebudete u drtivé většiny z nich nudit. A tak si říkám, proč nemohla být jednička aspoň z poloviny tak dobrá.

Co říct k technické stránce hry. Grafika průměrná, na svou dobu spíš lehce nadprůměrná, nároky průměrné. Zpracování měst krásné, zpracování postav už méně. Ale i tak se na to pěkně dívalo.

Až na občasnou debilitu AI nemám k technické stránce hry prakticky žádné výhrady.
Teď si asi říkáte, proč jsem se ani slovíčkem nezmínil o Desmondovi nebo Animu. Je to prosté. Tento svět pro mě ve hře prakticky neexistuje, nelíbí se mi a podle mě do hry ani nepatří. Samozřejmě, je to jen můj názor, ale když už Ubi udělal takovouto hru, měli jí udělat jako čistě historickou bez těchto sci-fi prvků. To je k tomuto vše.
Co říct závěrem? Podle mých předchozích slov by se zdálo, že je hra prakticky dokonalá. Ale do dokonalosti ji přeci jen malinko chybí. Jen jediná hra na světě je pro mne dokonalá (hodnocení 100%) a AC2 ji bohužel nedoplní. Některé menší nepříjemnosti, jako je občas nevyzpytatelně se natáčející kamera, wtf obloha se superrychle plujícími mraky (bije to vážně do očí, jinak bych to tady nejspíš nepsal) nebo slabší konec hry, sráží celkové hodnocení na i tak výjimečných 95%.
Věta na závěr. Assassin’s Creed 2, prozatím nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Pro: + herní doba a s tím související vedlejší mise a sbírání všeho možného + Rozlehlost světa, několik měst, každé jiné + Rozmanitost misí a úkolů + Příběh + Máte „vlastní“ město s vilou – obnova města a vily

Proti: - Kamera (občas se natáčela příšerně) - Konec hry – mise už nudnější a konec prostě takový podivný

+14

Metro 2033

  • PC 95
Žánr survival hororů považuju za svůj šálek kávy. Hororových her vzniká v poslední době neskutečný množství, ale jenom pár z nich se může pochlubit tím, že při jejich hraní člověk (nebo aspoň já) opravdu zažívá kýženej nahořklej pocit trýzně a čirýho zoufalství. (hru jsem hrál na obtížnost Ranger Hardcore)

Ačkoli se dá říct, že je metro pouhou koridorovou střílečkou se stealth prvky, musím hned ze startu říct, že já osobně zařazuju hru na nejvyšší pozice ve svým žánru.

Děj se odehrává na motivy stejnojmenné knihy v tunelech moskevského metra, kde přežívá posledních pár tisíc zástupců lidské rasy živořící ve špíně a tmě. Několikrát se však podíváme i ven do pobořené ruské metropole a jak sám hrdina komentuje "až na povrchu člověk pozná, jak je v těch rodnejch tunelech krásně a bezpečno." Design prostředí se povedl na jedničku a graficky obecně nelze hře nic vyčíst.

Zvuky mi přijdou takéž zpracovány výborně a i hudbu musím velmi pochválit – výborně sytí atmosféru lokací. Skladba "The Tower" pak u mě vede na plné čáře.

V čem však na mě tato hra zapůsobila nejvíc, je doslova dechberoucí hororová atmosféra (čemuž asi dost pomohl zmiňovanej ranger mod). Pasáže s dýchací maskou ještě podtrhují zranitelnost hlavního hrdiny a patří skutečně k těm nejlepším a zároveň nejtužším pasážím. Nezapomenu, jak jsem nemohouc dokoupit filtry pobíhal sýpavě po Moskvě a masky divoce střídal systémem "z ruky na hubu" a nadával, jak se to prostě nedá. Následně jsem však zjistil, jak to bylo vlastně super – pocit čirýho zoufalství. Nedostatek filtrů potom vrcholí ke konci ve věži, kdy mi to vycházelo v podstatě na vteřiny, abych se nezadusil – tuhé to chvíle a grafické znázornění postupnýho zamlžování výhledu je třešní na dortu.

Příběh se mi taky líbil, možná je v něm pravda několik nelogičností, ale to u FPS člověk tak nějak toleruje a jako motivace k tomu jít dál mi děj přijde více než dostačující, dokonce odhalujeme jakési tajemno, co hru balí až do magickýho hávu.

Negativa?
Nemožnost střelby optikou některými zbraněmi (brokovnice) nás bezkřížaře dozajista moc nepotěší...

RESPAWN – nemám až tak nic proti vlnám nepřátel, tady to nakonec i celkem sedlo, což pak o to, ale na několika (naštěstí ojedinělých) místech se mutanti pořád dotvářeli a to je ve hře s kontinuálním nedostatkem munice docela podpásovka.

No a TY koule - skoro na konci – to mě opravdu přišlo trapný. Naštěstí jsou to jen dvě chodby.

No všechny nedostatky sou v podstatě své prkotiny a já můžu hlasitě zvolat: BRAVO! Tohle se sakra povedlo a já se po dlouhé době u hry cítil, jak když bojuju o svůj vlastní krk!

95%

Pro: POHLCUJÍCÍ ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horor, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+14 +15 −1

Medal of Honor: Warfighter

  • PC 50
No, takže jen ve zkratce. Od nového MoH jsem vlastně ani moc nečekal. A bohužel ani nedostal. O příběhu tady nic psát nebudu, neboť není co. Byl divný, nepřehledný a oproti předchozímu dílu o dost slabší. Námět je v dnešní době už velmi ohraný, boj s teroristy je prakticky v každé druhé akční hře. Mise byly často nudné, občas i docela nelogické. Co mě vážně dostalo, je skutečnost, že máte prakticky neomezenou munici. Do sekundární zbraně máte nekonečně zásobníků, do primární zbraně vám vždy doplní munici vaši spolubojovníci. Nemluvě o spoustě bugů a nedodělků, které hru doprovází. Strašné AI, mizející textury, teleportující se nepřátelé nebo například skutečnost, že primárním cílem všech nepřátel jste prakticky pořád jen vy, i když jsou vaši kolegové nepřátelům mnohem blíž a jsou pro ně i „dosažitelnější“.
Ale abych jen nehanobil. Grafika byla hodně pěkná a docela dobře optimalizovaná, neboť i na mém obstarožním PC mi to jelo 40 – 60 fps při „high“ nastavení. Jako poslední bych ještě zmínil, že jedna mise byla docela i zábavná, přesněji honička v autech přes celé město.
Ke konci ve mně vlastně převládal pocit, jako bych hrál nějaké novější Call of Duty v odlišném a o něco hezčím kabátku, hratelností a zábavností však rozhodně za CoD zaostávající.
Za to všechno hře nemůžu udělit více než slabých 50% a zařadit mezi ty horší, které jsem ve své „kariéře“ hrál.

Pro: +Grafika +Některé mise

Proti: -příběh -námět -nudné a nelogické mise -bugy a nedodělky -neomezená munice

+14

Mortal Kombat 4

  • PC 75
Série Mortal Kombat si svůj vrchol prožila v roce 1995, MK Trilogy představoval spíše laciný krok, jak z dobré značky ještě něco vytřískat, a tak bylo na čase, aby se kluci v Midway pokusili znovu pochlapit. Doba byla neúprosná, konzole chrlily kvalitní mlátičky typu Tekken, které svou propracovaností MK trošku zahanbovaly, jenže „naštěstí“ žádná z nich nevyšla pro PC, takže vzhledem k nulové konkurenci (ano, obludný Virtua Fighter 2 označení nulové konkurence nijak nepřekračuje) mělo MK4 poměrně volné pole působnosti.

Jako první udeří do očí (kromě pořádné kopačky) převedení do 3D, což má své výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je fajnovější orientace v prostoru, můžete uhnout „do strany“ a můžete si charaktery prohlédnout z více úhlů, což působí rázem živěji. Bohužel kvalita 3D v roce 1998 nebyla na kdovíjaké úrovni, navíc na pozadí MK4 žádný John Carmack nefiguroval, takže všechno se skládá z podivných hranolů, které mezi sebou často mají malé štěrbinky vzduchu, a zejména krev nevypadá moc vábně.

Celkově herní engine je ale perfektně svižný, hra má obrovskou dynamiku. Mezi údery, kombinacemi a specialitami jsou jen minimální prodlevy, takže bitky jsou skutečně intenzivní. Řekl bych, že rychlost akce v MK4 patří do hodně solidního nadprůměru, zkrátka se zažerete a jedete jednu ránu za druhou... Paráda! Díky tomu si v mnoha situacích vystačíte i s obyčejnými údery. Je důležitější něco dělat než přemýšlet nad přesným kombíčkem 6 kláves z MK3. Komba v MK4 sice samozřejmě existují, ale jsou o něco prostší. MK4 je ve své rychlosti a brutalitě i dost jednoduchá a arkádová hra. Postavy mají cca 4 speciality, tzn. podobně jako v MKII, k tomu dva druhy fatalit, stage fatalitu a… zbraň! Vytáhnout ji v souboji je sice mnohdy problém, ale když už se vám to podaří, výsledek stojí za to. Třemi perfektně natimovanými seky uděláte maximum damage, tedy 60%. Již z toho cítite, že hra favorizuje prostší herní styl…

Na závěr musím zmínit velký vroubek v tom, že hra neumožňuje hraní přes LAN, popř. online :/
+14

Far Cry 3: Blood Dragon

  • PC 60
Pamatuji si na oznámení které bylo 1. dubna. Hra zasazena na ostrov cyborgů a draků, vše v šílené barvě podkresleno hudbou a atmosférou 80. let. Každý si zprvu myslel jen, že je to apríl, přesto ale hra vznikla a vytvořila zajímavý odkaz na doby dávno minulé.

Ano humor a parodování akčních filmů se povedlo, a kdo to zažil tak pochopí a pobaví se. Spíš mi ale přišla poněkud nešťastná volba grafického stylu.Přišlo mi to jako bych viděl svět po požití LSD, a veškeré výbuchy a světla která se odehrávala na obrazovce, byla zkouškou jestli to přežiji bez toho, aby se ze mě stal epileptik. Zkrátka tento grafický styl mi nesedl vůbec.

Hratelnost není špatná, občas dobývání nepřátelských základen je i sranda, pokud si pomůžete Blood Dragonem, tak to za Vás vyčistí. Jindy lze potichoučku zlikvidovat posádku lukem a přepadem ze zálohy za pomoci nože. Hlavní mise jsou plné hlášek a humoru, tak ty je fajn hrát, jenže s vedlejší náplní hry už to skřípe. Kromě dobývání základen, jsou tu dva obligátní úkoly které jsou stále dokola buď někoho zabít nebo zachránit vědce. A to moc rozmanitosti nenabídne. Navíc v pozdějších fázích už jsou pro hráče nepřátele snadnou kořistí, a nepředstavují už takovou výzvu a riziko.

Blood Dragon je určitě nadprůměrná hra a stojí za zahrání, jen si myslím že hratelnost i grafický styl mohli být lepší. Občas mi přišlo že někteří lidi ji zbytečně nadhodnotili a dělali z ní něco co není.

+14

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas

  • PC 75
V předchozím díle Rainbow 6 jsme se v kooperačním multiplayeru docela vyřádili, šli jsme dokonce do obou datadisků. Nyní, když jsem zjistil, že ve Vegas jde hrát přímo celá kampaň kooperačně, dali jsme do kupy starej team (3) a vyrazili do akce i společně a tak jsem měl možnost projet si hru v podstatě své 2x (SP, MP):

Prostředí není vyloženě špatný, ale kasín a blikajících výherních automatů jsem měl ke konci už plný zuby, jiný levely to ale naštěstí dostatečně vynahrazujou. Grafika je ale jaksi zbytečně rozmázlá a přebarvená až působí uměle. Zamrzí taky dost lineární levely, kde málo kdy jde vybrat více než jedinou cestu kupředu.

Příběh Toma Clancyho mě jako vždy nechal naprosto chladným, nemám tento styl (američtí ultrahrdinové ve speciálních jednotkách zachraňující svět před teroristama) v lásce. Nicméně jakožto zásobárna nepřátel to funguje dobře. Těch je však bohužel na můj vkus přespříliš a taktická akce se tak stává příliš hektickou. Jinak průběh bojů má svůj říz (tříštící se sklo se povedlo) a zbraně jsou zpracovány výborně, věrně - radost střílet (G3jka!).

Velení vašim dvěma svěřencům v SP je udělán tak, aby i sebevětší idiot neměl problém s ovládáním. Ke komandování tak stačí v podstatě jedno tlačítko, akorát občasnej výběr se musí potvrdit jiným. K vyvynutí nějaké hlubší taktiky tak člověk, myslím si, nemá dostatek prostředků – třeba možnost přikázat teamu hodit granát nebo je rozdělit mi tam vyloženě scházela.

Co můj obdiv stoprocentně taky nezíská, je novej systém krytí – ono to vypadá fakt cool, to je pravda, ale je to hrozná výhoda (možnost pozorovat nepřátele v pohodlí krytu a tak lokalizovat jejich pozice) nemluvě jevu, kdy mířím optikou z jiného místa, než ze kterého výstřel nakonec padne což může činit potíže v trajektorii střely. Bohužel je tato novinka pro postup nezbytná a nepoužívat ji nejspíš v singlu ani nejde. Především proto, že autoři nezařadili zaběhlou možnost vyklánění se zpoza rohů. Škoda.

Obtížnost (realistic) je skutečně místy tuhá. Naštěstí je team prakticky nesmrtelnej a tak jich není potřeba šetřit a místo parťáků mi ti dva panáci sloužili spíš jako kanárci, kteří měli na svou vlastní kůži vyzkoušet, zdali sem někoho nepřehlídnul. Tak se hra až na 3-4 místa dala projet bez zbytečnejch opakování daných částí.

Co musím ještě na závěr extrémně pohanit, je nefungující (ve většině tmavých prostor) noční vidění a odpornej HUD:
Ten je tvořen jakýmsi průsvitným čtvercem, kterej ruší od hry a jehož význam jsem naprosto nepobral. Stejně tak blikající nápis AMMO LOW přímo veprotřed obrazovky si autoři mohli odpustit. Především pak, zobrazuje-li se toto varování už v době, kdy mám v zásobníku stále 10/30 nábojů, což při poloautomatu často stačí na stejnej počet nepřátel.

Posledním pro mě naprosto nepochopitelnym failem je absence velení v kooperačním multiplayeru – nejspíš autoři počítali s tím, že hráči budou používat přímou komunikaci, nicméně nějaká nabídka a podpora pouze jednoho velitele by se sem rozhodně šikla.

V celku, ačkoli jsem dost nadával se jedná o poměrně příjemně odsejpající akci, která sice ničím až tak neohromí, ale je zábava ji hrát. No a možnost hrát kooperačně kampaň se na celkovém ohodnocení taky musí projevit:

75%

Pro: Zpracování střelby a zbraní, kooperace

Proti: Systém krytí, HUD, málo taktických možností, linearita

+14

Marlow Briggs and the Mask of Death

  • PC 90
Marlow Briggs and the Mask of Death je pre mňa asi najpríjemneším prekvapením tohto roka. Zvlášť keď si pomyslím, že nebyť slovenského Sectoru, asi by som ju minul úplne.

Čo sa príbehu týka, ide o béčko ako remeň. A to nemyslím v zlom. Hlavný hrdina je klaďas ako vyšitý, ktorý sa ocitol v nesprávnom čase na nesprávnom mieste a hlavný záporák je zase regulérny parchant, ktorý chce zničiť celý svet. Dej je síce jednoduchý a do istej miery predvídateľný, na druhej strane celkom pútavý a zábavný a neraz som sa pristihol, ako s napätím očakávam čo sa stane ďalej.

Hrateľnostne ničím nevybočuje zo žánru akčných adventúr a je dosť podobná God of War sérii. Dokonca by som sa nebál použiť pojem „vykrádačka“. Bolo by však krátkozraké kvôli istej neoriginalite hru odsúdiť.
Na programe dňa sú tu súboje, ktoré tvoria podstatnú časť hry. Najskôr Marlow disponuje iba základnou, nazvime to sekerou, neskôr dostane do výbavy dvojicu mečov, potom bič a posledným kúskom do zbierky sa stane kladivo pričom každá zbraň je vhodná na iný typ útokov. Na slabších nepriateľov ako chrobáky alebo základní žoldnieri som si obľúbil bič. Na väčších a pomalších sa zase dokonale hodilo kladivo. Pri kombinácii oboch typov enemákov sa osvedčili meče, ktoré sú akýmsi kompromisom medzi predchádzajúcimi zbraňami. A v prípade, že nezabrala žiadna zbraň, Marlow disponuje aj určitými magickými útokmi, ktoré zasiahnu všetko v dosahu.
Podobne ako Kratos, aj Marlow často skáče po rôznych plošinách a sem tam si poposúva nejaké tie bedne a zastláča si tlačidlá, ktoré mu sprístupnia cestu vpred. A samozrejme nesmú chýbať ani QTE, ktoré síce nie sú zastúpené v tak hojnej miere ako v spomínanom God of War, ale sú prinajmenšom rovnako pôsobivé.

Grafické spracovanie je na pomerne vysokej úrovni, obzvlášť pokiaľ ide o malú hru. Štylizácia a celkové vykreslenie krajiny, obzvlášť v exteriéroch sa mi veľmi páčila. A nesmiem zabudnúť na cutscény, ktoré sú síce statické, no pôsobia doslova epickým dojmom.
Zvuková stránka je taktiež vydarená. Hudba je vskutku výpravná a dabing sa takisto podaril.

Marlow Briggs je veľmi príjemná akčná adventúra s dobre vyváženou obtiažnosťou, zábavnými súbojmi zabalena do síce pomerne jednoduchej, ale peknej grafiky vhodná ako pre PC hráčov, ktorí boli o tituly z God of War série ukrátení, tak aj pre nováčikov, ktorí sa ešte so žiadnou podobnou hrou nestretli.

Pro: súboje, spracovanie, béčkový príbeh, humor

Proti: kamera, optimalizácia

+14