Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Until Dawn

  • PS4 80
Tak dohráno a za mě překvapivě solidní spokojenost. Já na hororovky nejsem, takže jsem strašpytlík i u takových kýčových lekaček, jako jsou zde, tudíž atmosférou to na mě působilo hodně silně. Při každém plížení jeskyní jsem strkal hlavu mezi ramena, jo, haha, srábek, já vím. V tomhle směru mě hodně bavilo, jak hra využívá I ovladač, kdy ho třeba hráč musí držet rovně a nehýbat s ním, jinak odhalí svou polohu, to je třeba hodně fajn detail.

Pravdou je, že postavy jsou obecně dost nesympatické, ale nakonec jsem si dokázal 1-2 oblíbit. Je to prostě typická banda amerických pubescentů, jak z nějaké debilní hollywoodské komedie. Což je umocněno obsazením známějších herců. Ale na druhou stranu je fajn tu vidět herce jako je Rami Malek či Brett Dalton. Díky tomu je třeba dabing na opravdu vysoké úrovni.

Samotný příběh se mi špatně posuzuje, neboť nejsem fanoušek hororů. Na první pohled to působí jako taková klasická hororovka – tajemná hora, magor v klaunské masce, příšery, banda na kalbě, sanatorium… Největší plot twist jsem tak nějak očekával, ale i tak ho shledávám povedeným.

Nicméně hlavní výhodou celé hry vidím v tom, že jsem měl pocit, že má rozhodnutí mají skutečný vliv na vývoj příběhu. Často člověk ve velkém zmatku, či lehkém šoku z leknutí nedokázal adekvátně zareagovat a vystresovaně se rozhodl pro tu nejhorší možnost, což je v konečném důsledku hrozně fajn. Jako interaktivní film tohle fungovalo opravdu skvěle a v tomhle směru jsem si hru užil víc než jakoukoliv Telltale či Quantic Dream hru.

Jasný, máme tu místy nešikovnou kameru, laciné lekačky, nesympatické postavy a pro ostřílené matadory v žánru horor takový meh hororový zážitek, ale celkově jsem si hratelnost prostě užil, bavilo smět rozhodovat u vývoji příběhu, ať už vědomky či nevědomky a po záchraně poloviny skupiny jsem byl rozpolcený ve smyslu – jo, mohlo to být horší, ale tamtoho jsem přece zachránit mohl…

Pro: herecké obsazení, dabing, rozvíjení příběhu pomocí collectibles, vliv hráče na příběh, atmosféra

Proti: postavy, kamera jako z dob PS1, místy až moc klišé

+14

Call of Duty: World at War

  • PC 50
CoD: World at War patří z mého pohledu mezi slabší díly série, především kvůli nevýraznosti a řadě problémům, které se s hrou táhnou.

Hra je rozdělena do dvou kampaní, které se navzájem střídají. Hrajete jednak za USA v Tichomoří a jednak za Sovětský svaz na východní frontě. Linie misí na sebe nenavazuje, jednotlivé linky postrádají příběhově propojení, takže v zásadě hrajete samostatné střídající se mise. U kampaně za sověty máte určitou emoční linku přehnané touhy po odplatě, ale to ani zdaleka nestačí pro nějaký zážitek.

Hratelnost jde ve stopách klasické arkádovosti, která je v tomto díle dotažena ad absurdum. Nepřátel je opravdu hodně, ale nabíhají na vás s tupou UI. Sice se dokáží krýt, ale pouze proti Vašemu postupu z nadefinovaných pozic, do kterých Vás hra tlačí. Jakmile se Vám je podaří obejít, jsou naprosto v háji. Možnost nějaké variability postupu se však limitně blíží nule kvůli až komicky úzkým koridorům. Při hře na vysokou obtížnost budete umírat celkem často, ale čistě jen kvůli počtu nepřátel. Hra se tak mění na lineárně postupující masomlínek na maso.

Hra dokáže navodit určitou válečnou atmosféru díky intenzitě boje, zvukům a celkové chaotičnosti. Jednotlivé lokace jsou však monotónní a neměl jsem při hraní jakoukoliv potřebu se nad něčím zastavit, pokochat nebo něco procítit. Snad jen úvodní mise ve Stalingradu dokázala vyvolat nějaký ten pocit.

Rozsah zbraní je dostačující, pocit ze střelby není nejhorší, ale rozhodně již v té době šlo v tomto směru najít lepší hry. Grafika je samozřejmě poplatná době, ale v zásadě v pořádku.

Ve výsledku je CoD: WaW slabou hrou, která je příliš plochá, mělká a nevýrazná. Ačkoliv samotné střílení a boj není nejhorší, je tak nechutně naskriptovaný a postrádá jakoukoliv variabilitu, že to nelze nijak obhájit. Absence příběhu či alespoň nějaké logiky propojení jednotlivých misí tomu pak zasazuje korunu. Dle mého jeden z nejhorších dílů série

Pro: Intenzivní boj, celkem slušné audiovizuální zpracování

Proti: Naskriptovanost a linearita až hanba, tupá UI, absence příběhu nebo propojení jednotlivých misí

+14

Batman: Arkham Knight

  • PS4 70
Nemohu si pomoct, ale Arkham Knight je pro mě bezpochyby nejslabším dílem Rocksteady trilogie (Origins jsem nehrál). Bohužel Rocksteady se nechali svézt na vlně klasických sequelových slabin. Všeho bude víc, všechno bude větší, prostě čím více tím lépe. Holt méně je někdy více a toto pravidlo se dá krásně ukázat právě na trilogii Dark Knighta, ale pojďme popořadě.

Příběh
Scénáři nelze nic moc vytknout, je zajímavý a originální. Dějové zvraty jsou nepředvídatelné a co více, velmi baví. Občas si člověk říká, kolikrát ještě Scarecrow unikne, kolikrát se ještě něco zvrtne a tak dále, ale výsledný dojem to nekazí.

Svět
Gotham vypadá parádně, bohužel během první minuty intra je celý vyklizen, takže ačkoli se na něj dobře dívá, jedná se o naprosto mrtvé město, ve kterém se náhodně vyskytují absurdní počty zločinců. Tuto prázdnost ještě navíc umocňuje openworld. V předchozích dílech mě bavilo prozkoumávat, byl jsem zvědavý, jak vypadá další křídlo blázince, co je za dalšími dveřmi. Tady? Tady jsem chodil jen tam, kam mě nutily mise. Ono od průzkumu odrazují i ty věže a prostě celé oblasti plné nepřátel, které je nutná vyčistit, jinak nemůžete šlápnout na zem.

Hratelnost
Tady je největší kámen úrazu, což je u hry dost velký problém. Batman skvěle vypadá, ale spoustu času ho není zábava hrát. Kombat i pohyb zůstaly prakticky beze změny, takže jedinou novinkou je Batmobil a tuhle vymoženost bych ze hry odstranil úplně. Jednak se ne moc dobře ovládá, druhak ho člověk musí používat přespříliš. Na Batmobil je kladen obrovský důraz a nikdy to není dobře. Ve městě na vás neustále útočí tanky, těch je jen pět typů, takže pořád bojujete s tím samým, ale počty se neustále zvyšují a to nehorázně. Poslední pětinu hry jsou si i snížil obtížnost, protože jsem už na tankové, stokrát opakované bitvy, vážně neměl náladu. V půlce se ještě navíc začne Batmobil používat stealthově a to už jsem si vážně ťukal na čelo. Batmobil se používá i na hádanky, Riddlerovy challenge a dokonce i bossfighty. Ano, hra nemá klasické bossfighty, jenom ty v autě, které jsou všechny nudné a prostě nezábavné. Repetetivnost na velmi vysoké úrovni.

Člověk se raduje, když může jít po svých, ale ani tady to není hitparáda. Stealthu je zde velmi málo, boj je identický jako v předchozích dílech a chybí bossfighty. Bez unikátních bossů jako v předchozích dílech je boj jen nudným drcením pár tlačítek. Enemáků je pár druhů a mění se jen barevně, podle toho ke komu patří. Repetetivní je tedy i boj pěstmi, protože mlátit 20 hodin furt ty samé nezajímavé nepřátele opravdu zábava není. Navíc i tady se projevila mnou nenáviděná lenost tvůrců, kdy místo originálních nepřátel se jen zvyšuje počet těch základních. Ke konci jsou ty počty opravdu obrovské a já jen kroutil hlavou a říkal si, jestli je to opravdu nutné.

Vedlejší mise
Vedlejších aktivit je moc, až příliš moc. Riddlerových challengích je asi 216 (!!!). Pak tu máme kupu věží, aut k odstranění a lidí k zachránění. Všeho toho je moc, všechno se to opakuje a já vzdávám holt všem lidem, kteří aktivovali Knightfall protokol, já na to nervy neměl. Kdyby radši Rocksteady udělali tři vedlejší propracované linky, udělali by mnohem lépe.

Závěr
Batman: Arkham Knight má skvělý příběh, krásný Gotham a někdy herně skvělé momenty. Má ovšem taky otravný Batmobil, repetetivní souboje i mise a celé město je příliš velké a příliš mrtvé. Zábavy je ve hře dost, jen ji může být občas těžké najít.

Pro: Příběh, Grafika, Atmosféra

Proti: Batmobil, Repetetivnost, Vyprázdněný svět

+14 +16 −2

BADLAND

  • PC 60
Badland rozhodně dostojí svému názvu. Je to svět, kudy nikdo nechce ani procházet. Já byla malá příšerka podobná dejme tomu černému ježkovi, který se pohybuje tak, že máchá ručkama a tím létá. Všude okolo je nehostinný svět plný špíchálů, řezných kotoučů, bomb, střel a řetězů do kterých se zamotáte. Kdo hrál hru Limbo, tak si dovede živě představit jak to taky vypadá, protože je to hodně podobné, dokonce je celý svět i tak tmavý, plný stínů.

Aby tam ježečkovi nebylo tak smutno a nebál se, potká po cestě i zvláštní tělesa, které do sebe absorbuje a ty mu dají na nějaký čas nové schopnosti. Umí ho zpomalit, zrychlit, zmenšit, zvětšit, udělat z něj něco jako žvýkačku, což trochu brání v pohybu ale na druhou stranu ho pak nezraní žádná ostrá věc. Jedna z nejdůležitějších věcí, hned po tom, že bylo třeba abych ježečka dostala do výstupní hlavice jakéhosi vysavače, který mě poslal do dalšího levelu, je sebrat speciální těleso, které z ježečka udělalo další ježečky a já je měla dostat taky na konec levelu. Nebudu vám lhát, moc se mi jich zachránit nepodařilo. Byla jsem celá zpocená už z toho, když jsem tam dotlačila originál.

Při hře jsem měla skoro celou dobu stažený žaludek, nadávala jsem u ní jako špaček nebo dokonce dětinsky na monitor vyplazovala jazyk. Po dohrání přišlo úlevné – no konečně. Abych hru jen nehanila, bylo osvěžující, že jsem musela zapojit i mozek abych vyřešila překážky co jsem měla proletět. Někdy to chtělo kopie ježka, které jsem musela poslat jinou cestou, aby sebrali věc, která mému originálu pomohla pokračovat dál a podobně. Musím zmínit také hudbu, která se velmi povedla a občas jsem z ní měla až mrazení jak do prostředí sedla.

Pro: hudba, prostředí, nápad

Proti: obtížnost, zoufalství při hraní

+14

Abuse

  • PC 100
Abuse to je b0mba plisinovka, pamatuju si ze jsem si zahral demo. A pak.znovu a znovu a znovu.a znovu. Pak se mi dostala do parat i plna hra a bylo.to neco na svoji dobu nevidaneho.

Vetsina jiz byla napsana ale zapomneli jste na 2 veci.

Abuse byl huste editovatelna hra, ve hre byl zabudovany editor ve kterém jste mohli designovat vlastni úrovně a ty pak davat tem co hru maji a mohli jste si hrát.

Druha vec ze se dalo v te dobe menit rozliseni - ale jakoze krute! V dobe kdy hry meli 320x200pix se dala hra pustit klidne v rozliseni 1600x1200 (co snesl monitor)

Hra byla podle mne jedna z nej plosinovek vsech dob

Pro: Levely, prisery, atmosfera, zvuky, vsechno... Vsechno

Proti: Vubec nic

+14 +15 −1

MediEvil

  • PS4 100
Remake a remaster je v hrách niečo špeciálne. Ja osobne vnímam 2 skupinky hráčov. Buď ich hráči nenávidia, alebo milujú. Jedna skupinka tvrdí, že vývojári nimi ľahko zarábajú peniaze. Nemusia nič vymyslieť, len upravia grafiku a môžu to predávať ako novú hru za plné peniaze. A potom sú tu asi ľudia ako ja. Ľudia, ktorí tieto hry hrávali ešte niekedy na základnej škole a hra pre nich dýcha silnou nostalgiou. Keďže do tejto skupinky patrím aj ja, tak neviem, či tento komentár bude objektívny.

Keď ohlásili remake hry MediEvil, tak som bol veľmi nadšený. Túto hru som hrával ako malý chlapec v dobe, keď som bol na základnej škole, takže pre mňa sú všetky takéto podobné hry neskutočný návrat do starých čias. O to viac je to umocnené tým, že som ako dieťa ja sám nikdy nemal PlayStation, takže som sa vždy neskutočne tešil, keď som mohol ísť do herne alebo ku kamarátovi. MediEvil je jedna z mála hier, v ktorej som si niektoré časti doteraz vedel presne predstaviť. Aj keď momentálne mám pôvodné PS1 a vedel by som si túto hru zahrať tam, tak je to zase niečo iné vyskúšať si takúto hru vo vylepšenej grafike. A keďže sa jedná o remake, tak hra ponúka aj niečo naviac.

MediEvil je humorná hack and slash hororová adventúra. Aj keď je na hre vidno, že je staršieho dátumu, tak si myslím, že aj teraz dokáže naozaj zabaviť. Vy, ako Sir Daniel Fortesque, sa preberáte zo 100 ročného spánku, aby ste bojovali proti hordám príšer zo záhrobia a zachránili Váš milovaný Gallowmere. Viac Vám z príbehu prezrádzať nebudem, pretože aj po takejto dobe ma stále bavil a zasmial som sa viackrát. Plus k tomu je, že hra okrem češtiny obsahuje aj kompletný český dabing, ktorý je zvládnutý veľmi dobre.
Hra obsahuje 22 levelov a nemôžem povedať, že by ma nejaký nudil. Každý level bol niečím výnimočný a v každom leveli vedeli autori niečím prekvapiť. Aj napriek tomu, že sa jedná o staršiu hru, tak nečakajte, že Vám stačí presekať sa jednotlivými úrovňami a hotovo. Pokojne sa Vám môže stať, že si niečo v nejakom leveli nevšimnete a o pár úrovní ďalej nebudete vedieť pokračovať, nakoľko okrem zabíjania musíte zbierať runy a artefakty. Mimo hlavnej náplne je tu aj vedľajšia, ako napríklad zbieranie kalichov za určitý počet zabitých nepriateľov. Oproti pôvodnej verzií tu autori ešte pridali zachraňovanie duší. Táto možnosť sa Vám odomkne pri konci hry a duše Vás opäť náhodne prevedú po jednotlivých leveloch. Ak sa Vám podarí zachrániť všetky duše, tak získate odmenu, ktorou je...ale veď to skúste. Nebudem Vám to kaziť.
Nepriateľov je v hre slušná kopa a zabudnite na nejaké nastavenie obtiažnosti. Žiadny easy mód nehľadajte. Jedinú možnosť máte, či chcete zapnúť novú alebo načítať uloženú hru. Hra sa ukladá po každom leveli a nenájdete tu ani žiadny checkpoint. Pokiaľ sa Vám podarí umrieť na konci úrovne v súboji s bossom, tak idete pekne celý level odznova. Takto sa mi to páči. Toto nie je žiadna nová hra, ktorá Vás vedie za ručičku a pomáha Vám na každom kroku.
Jednotlivé úrovne sú zaujímavo spravené a rozmanité. Jediné, čo Vám môže sem-tam kaziť zážitok je kamera, s ktorou pracovať nie je najjednoduchšie. Pre mňa je toto jediná vec, ktorú by som hre vytkol.

MediEvil je síce hra, ktorá tu už bola, ale momentálne je ľahko dostupná pre všetkých. Či už si chcete zaspomínať na staré časy alebo ste ju ešte nehrali a nebojíte sa menšej výzvy. Cena je naozaj dobrá a hra podľa mňa má čo ponúknuť. Mňa osobne vrátila o pekných pár rokov v čase a bol to úžasný zážitok. Ani chvíľku som sa nenudil, bavil som sa, smial som sa a sem-tam aj zapotil.

Pro: príbeh, humor, náročnosť, ako taká znovuhrateľnosť, nostalgia

Proti: sem-tam kamera

+14

The Walking Dead: 400 Days

  • PS4 75
TWD: 400 Days je krátké intermezzo mezi první a druhou sérií, ve kterém se v rámci 5 krátkých příběhů seznámíme s hrstkou nových postav, jejichž osudy se v závěru propletou.

Jak název napovídá, tak se jednotlivé příběhy odehrávají v prvních 400 dnech zombie apokalypsy. Některé z postav potkáváme na samotném začátku, jiné zase v pozdější fázi, kdy je "soužití" s chodícími mrtvolami běžnou rutinou.

Příběhy jsou opravdu krátké a všech pět časově odpovídá jedné standardní epizodě. Člověk tak nemá moc čas si k postavám vytvořit nějaký vztah a aniž by znal jejich backstory, tak je nucen udělat nějaké velké rozhodnutí ve stylu "Koho obětuju?" nebo "Zůstanu ze skupinou nebo uteču?".

V jednom případě potěšila narážka na události z první sezóny (Vernon) a jsem zvědav, jestli se některé z postav objeví v sérii druhé, kterou si z původního hraní před x lety nepamatuju.

Pro: Nové postavy a příběhy z různého období apokalypsy; Odkazy na události z první sezony

Proti: Příběhy jsou hodně uspěchané a v podstatě stojí na jednom hlavním rozhodnutí; není mi úplně jasné, co přesně v závěru ovlivní to, kdo se z přeživších přidá k nové komunitě

+14

South Park: The Fractured But Whole

  • PS4 70
Herní výzva 2019 - S humorem jde všechno lépe

Na South Park už nějakou dobu nekoukám, ale Coon and Friends byly jedny z mejch oblíbenejch epizod. South Park: The Stick of Truth jsem nehrál (nevýhoda bazarovek je, že inzerovany redeem kódy bejvaj vybraný), takže nemám úplně možnost srovnání.

Každopádně tenhle díl na mě působí jako hratelná epizoda, kde se v roli němého New Kida přidáte do Cartmanovi partičky superhrdinů a procházíte příběhem, kterej je plnej klasickejch SP gagů. Nic víc v tom člověk hledat nemusí.

Tahovej soubojovej systém se rychle zají a až na pár bossfightů je dost repetetivní a je v celku jedno, jak si poskládáte svoji partu nebo jaký si vyberete skilly. Random creepům rozházeným po městě sem se pak v pozdější fázi hry vyloženě vyhýbal. Každopádně na Morgana Freemana to bude chtít vymyslet nějakou strategii, protože na první pokus si mě namazal na chleba.

RPG prvky jsou tu spíš na parádu a nepřišlo mi, že by tu byl nějakej prostor pro kreativitu. V 95% případů prostě
vezmu artefakt, co má nejvyšší sílu a díkyčau.

Konec mi přišel už dost táhlej, i díky tomu že mě Mitch Connor sral už v seriálu.

Jinak je to zábava na cca 20-25 hodin i s collectibles, kde mi ten potenciál přišel trochu nevyužitej (a z nějakýho důvodu není poslední kočka Big Gay Ala tam, kde má bejt).

Pro: Coon and Friends a ve většině případů ty nejlepší gagy ze SP

Proti: Mimo bossfightů jsou souboje neuvěřitelně repetetivní; meh finále; fast travel, kterej mě i tak nutí chodit zbytečný vzdálenosti

+14

Igor: Objective Uikokahonia

  • PC 60
Hledal jsem mezi nedohranými adventurami roku 1995 nějakou tu tradiční 2D klasiku a volba padla na Igora od Péndulo, tvůrců moji oblíbené série Runaway. Po dohrání ale nevím moc co napsat.

Zaprvé grafika vypadá minimálně o pár let starší. Není se čemu divit, dle wikipedie byla hra ve vývoji od roku 1993, v roce 1994 vyšla ve Španělsku a v roce 1995 teprve celosvětově, to už ale byla adventurní konkurence trošku někde jinde. Grafika neurazí, není ošklivá, jen prostě stará. Co se týče technické stránky, chybí mi tu dabing i jakékoliv zvuky, hudba opět neurazí.

Příběhově je to těžký podprůměr - máte studentíka Igora, který se chce dostat na biologický výlet, aby sbalil krásku Lauru a zbavil se otravného svalovce Philipa. Což se podaří a toť vše. Na chvíli se do toho zapletou mafiáni, ale hrdina se s nimi ani nestřetne. Žádné napětí, žádný pořádný humor.

A stejně nijaká je hratelnost. Igor: Objective Uikokahonia hráče nenaštve, nemá žádné dead endy, časované události, pixelhunting - i když některé objekty nebo cesty jsou skryté a nehlásí se. Do lokací se dostáváte pomocí přehledné mapy, míst není moc. Ovládání je pomocí zjednodušného Scumm systému - máte 7 příkazů, jako tradičně některé z nich většinu hry nepoužijete. Samotné úkoly jsou tradičně nelogické - stařenka hledá kočku, takže vykmíte ještěrku hamburgrem a dáte ji ji, protože je slepá jak patrona. Fotografovi místo ptáka seženete raketu, protože má podobné barvy, dostat kněze z kostela znamená otrávit spolužáka technickou vodkou, načež si kněz myslí, že je posedlý (a vidí to přes celé město).

Nejvíce mě však štvala nedodělanost a krátkost celé hry. V úvodu máte městečko, pět lokací a spoustu lidí či míst, které vypadají že k něčemu budou, ale jsou na nic. A pak už přijde jen krátké pobřeží a jeden skok s padákem a je konec. Mezitím to tvůrci zaplácli tradičním megalomanským bludištěm, na které jsem neměl nervy a tak ho prošel dle návodu, ale i tak je za 2-3 hodinky hotovo.

Zkrátka naprosto průměrná adventura, která ničím nenaštve, ale nezaujme grafikou, příběhem ani hratelností. Na zabití pár hodin se to dá.
+14

Red Dead Redemption 2

  • PS4 90
Půl roku jsem se dokopával k tomu abych si tuto hru zahrál, popravdě mě vubec nelákala, strávit 70 hodin ve westernu, ne díky. Nakonec mě však svědomí z toho, že mám doma hru, která v roce 2018 vyhrála Game awards ve 3 disciplínách, dokopalo k tomu jí dát šanci.
Po pomalém začátku a prakticky necuní se k dohrání hry, protože jsem ji již rozehrál se po zhruba 10 hodinách proměnilo v naprostou závislost a já hltal vše co se ve hře dělo, příběh, napsané postavy, grafické zpracování i tyto drobné detaily, kterých je opravdu požehnaně a dělají z RDR2 jednu z nejlepších her. Ve hře jsem strávil přes 70 hodin a teď si od ní dam pauzu, ale už teď vím, že mi to nedá a za pár dní mi hra bude tak chybět, že ji znovu zapnu a budu si dal užívat ohromného, plného a živého světa RDR2.
+14

Spyro Reignited Trilogy

  • PC 50
Jako na úvod musím zmínit, že jsem nehrál původní trilogii, takže nemůžu porovnat.... Podstata celé trilogie je ve sbírání, sbírání a ještě jednou sbírání všelijakých kravin v podobě vajíček, draků, orbů a hlavně diamantů a to jenom proto abyste si odemkli novou mapu na které budete znovu sbírat vajíčka, draky, orby a hlavně diamanty. Pak se zde objevilo pár misí v podobě závodů, které byly mimo jiné až překvapivě těžké... (gamepad to přežil).
První díl byl pouze o sbírání... Ve dvojce přibyly humorné animace a postavy, pro které jste plnili úkoly, a ve třetím díle jste si mohli zahrát za jiné postavy než je Spyro. Každá postava měla své unikátní vlastnosti, takže se třetí díl nejevil až tak moc stereotypně...
Na závěr si nejsem jist pro koho je tahle hra určena. Příběhem a stylizací pro děti, ale hratelnostně mi to místy přišlo až hardcore. Ve hře jsem strávil asi 40 hodin a díly jsem dohrál na 120%, 100% a 117%.
Málem bych zapomněl... Už jsem se zmínil o tom, že ve hře neděláte nic jiného než jen sbíráte vajíčka, draky, orby a diamanty?

Pro: vajíčka, draci, orby a diamanty

Proti: vajíčka, draci, orby a diamanty

+14 +19 −5

Atlantis Evolution

  • PC 80
Dovolená je fajn, člověk má čas hrát a kašlat na vše okolo a tak je čtvrtý díl série Atlantis za mnou. Po nastavované kaši v třetím díle, hodnocení tady a změně vývojářů se mi do čtverky ani moc nechtělo. A ona přitom není vůbec špatná.

Ve čtvrtém díle je cítit nová krev a také pokus o návrat ke kořenům, což bohužel přináší zpět i některé otravné prvky. Začnu tentokrát příběhem, který za to konečně zase stojí. Píše se rok 1904, mladý fotograf Curtis Hewitt se vrací z divočiny, když jeho loď smete mořská bouře. Curtis je unesen na neznámé plavidlo, kde má být jako deviant převychován, ale utíká a dostává se do podzemního světa Nové Atlantidy, rajsky vypadajícího místa.

K ráji to má ale daleko - obyvatelé trpí pod brutální tyranií pětice bohů, všude jsou šmírovací sochy, stráže s laserovými pistolemi a sami lidé přijímají svůj útlak jako samozřejmost. Curtis není revolucionář, chce jen domů, ale osud a jeho podoba s bohem smrti ho ženou do konfliktu s Bohy. V průběhu hry se podíváme do vesniček, džungle i oblačného města, ke konci přijde i nějaké to cestování časem a duchařina a i když jsem ten konec moc nepobral, zvraty a odhalení co si tvůrci připravili jsou více než slušné a nechybí ani návaznost na konec Atlantidy. A hlavně příběh jede od začátku do konce bez zbytečných odboček.

Grafika je stále stejná, ale mnohem vyhlazenější a tentokrát je zase nad čím se kochat. Ať už je to exotická Nová Atlantida plná podivných rostlin, cize vypadajících staveb nebo luxusní oblačné sídlo bohů, plné techniky skloubené s přepychem. Ke grafice se opět přidává spousta animací, jen hudbu jsem přiliš nezaregistroval.

A jsem u hratelnosti. Jak jsem říkal, Atlantis je návrat ke kořenům, což bohužel znamená i bloudění v džungli a hledání skrytých předmětů (klíč, dvě části kladky) a spoustu běhání mezi stejnými místy tam a zpátky (celý oblačný palác). Vrátilo se i skrývání se před strážemi, což mě zrovna nepotěšilo. Tvůrci to ale zjednodušili jinde a to zásadně. Všechny náročné puzzle, na které v předchozích dílech člověk nepřišel ani s návodem jsou pryč. Namísto nich se objevují primitivní počítače a v nich primitivní minihry (tanky, had, raketka, pong). Jelikož jsem podobných her na 8bitech hrál kdysi tuny, neměl jsem s tím problém.

Vypuštění puzzlů je radikální krok a je mi jasné i podle zdejšího hodnocení, že to spoustu hráčů naštvalo. Já osobně se nezlobím, protože jsem poprvé v sérii pocit, že hraji tradiční adventuru a nejsem úplně blbej. Bavilo mě sbírání disků, skvěle jsem si užil hrát za ducha, který nemůže moc ovlivnit okolní svět. Díky vymizení záseků děj i hratelnost odsýpají rychle kupředu a já musím uznat, že jsem se slušně bavil. Přestože je to už počtvrté vlastně totéž.

Pro: Konečně zase parádní příběh, úžasné lokace podpořené skvělou grafikou, jednodušší obtížnost.

Proti: Návrat bloudění a strážných, pro někoho absence puzzlů.

+14

Rising Storm

  • PC 80
Okusil jsem tedy rozšíření, které přesouvá bojiště ze Stalingradu do tichomoří a tím se logicky i mění strany konfliktu = Američané a Japonsko.

Jelikož jsem napsal vcelku podrobný komentář k původní hře, zaměřím se jen na největší změny.

Nové mapy
Jsou pečlivě zpracovány, nicméně osobně mi tropické pralesy, slunné písečné pláže a ruiny starobylých pyramid přišly tak nějak příliš malebné. S dechberoucími rozbombardovanými kulisami zasněženého Stalingradu ponořeného v šedavém kouři, kde je válečné vyčerpání cítit z každé textury se to dá, myslím si, jen těžko porovnávat.

Nové zbraně a taktiky
Zbraně jsou opět zpracovány na jedničku, opravdu se chovají a zní jako originály.

Zajímavou vychytávkou je zajisté možnost BANZAI, kterou má k dispozici strana japonská - zajímavý nový rozměr. (pokud jsem si dobře povšiml, tak japonci mají v těchto chvílích zvýšenou odolnost proti zásahu, ale jejich pohyb je jaksi přímočarý, američané při těchto útocích zase jen obtížně mohou zamířit na cíl.)

Američané obecně mají nespornou výhodu v M1-GARAND tj. první plošně používané samonabíjecí pušce na světě - americký rifleman tedy nemusí v naprosté většině případů manuálně přebíjet do komory náboj po každé střele, ale spolehnout se samonabíjecí mechanismus. Naplno se i zde ale projevuje i americkými vojáky popisovaná nevýhoda zbraně - tedy charakteristický dobře slyšitelný zvuk při vykopnutí zásobníku, který spolehlivě informuje protivníka o vhodném okmažiku k útoku i pozici střelce.

Nová hudba
Není špatná, ale původní "stalingradská" byla prostě jakousi bezvýchodností a zoufalstvím mnohem více padnoucí k probíhajícím událostem.

SUMMARY
Jde především o feeling. Hra se hraje stejně (dobře) jako RO2, akorát se mění prostředí a válčící strany. Já osobně jsem po dosažení LEVELU 29 opustil tichomoří, abych opět s klukama mohl zažít tu pravou trýzeň v subjektivně vydařenějších stalingradských taženích (kde už mám - pro srovnání - level 71). Ale toto může být opravdu subjektivní. Pro fandy prvního dílu je určitě vhodné vyzkoušet i Rising Storm.

Poznámka: Navíc narozdíl od RO2 se člověku už dneska těžko hledá tichomořskej server bez BOTů :(

80%

Pro: Realistické, atmosféra, historičnost, trajektorie střely, hardcore obtížnost

Proti: Chyby původního konceptu (GO BACK TO FIGHT)

+14

Age of Wonders III

  • PC 60
Počítám s tím, že strategie umí být zábava na dlouhou dobu, proto když nějakou volím, hodně zvažuji, do které se pustit. No a letošní vánoční svátky vyhrála Age of Wonders III. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem se dočkal strategického pozlátka. Tak naleštěného, jako jsem dlouho neviděl.

Na první pohled vypadá Age of Wonders III moc hezky. Spolu s tahovými souboji jsem si okamžitě připomněl nejhezčí léta s HoMaM 3. Hezká grafika, zábavný fantasy svět...ale. Pořád jsem všude poslouchal kopu pochvalných recenzí a neměl důvod pochybovat o tom, že hra takového názvu by mohla zklamat. Jenže ke zklamání k mému překvapení opravdu došlo.

Rozjel jsem kampaň, ze začátku se samozřejmě bavil. Po pár hodinách jsem ale zjistil, že mě příběh vůbec nezajímá. Nenabízí jediný moment, u kterého bych měl potřebu hrát hru dál. Nu, řekl jsem si, dobrá, příběh můžu vynechat, hlavně, když budou fungovat herní mechanismy. Ty totiž ze začátku opravdu fungovaly. Hra mi dala do područí hrdinu, u něj jsem ihned zaregistroval levelování. To jsem ale ve druhé polovině kampaně už ledabyle naklikával a víte co? Nestalo se vůbec nic. Stejně tak to ale bylo i se vším ostatním. U tahových soubojů jsem si každý tah vysloveně užíval. Bádal jsem a dumal stejně tak, jako když hrajete šachy a máte před sebou šachovnici. Tahové souboje jsou pro mě prostě taková nenápadná úchylka. Jenže po chvíli jsem zaregistroval i to, že hra se dá klidně i bez těch tahových soubojů hrát. I když vypadají hezky, po chvíli to už trošku otráví, což bych si u Kings Bounty nebo HoMaM opravdu nikdy neřekl. Stejně je to tak i se stavbou a rozšiřováním měst. Ze začátku jsem si doslova rochnil v tom, jak mi každé z měst roste. Jak se na mapě rozšiřuje a jak hezky detailně to všechno vypadá. Po několika mapách se ale proces neustále opakoval a mně tak nějak také začalo být jedno, jestli to město nechám splynout s mým královstvím nebo ho zplundruji. No, a to jsem ještě nezačal ani mluvit o diplomacii. Ze začátku máte pocit nepřeberných možností a postupně už je Vám to prostě jedno.

A o tom je vlastně celá hra. Pokud chcete zažít hru, která těží z těch nejlepších konceptů dobré fantasy strategie, ale přitom ani jeden neumí pořádně využít, tak je to právě Age of Wonders III. Tak aspoň, že ta hudba se povedla, i když tam těch motivů také není bůhví kolik, že...

Pro: Fantasy prostředí, variabilita hrdinů, nepřátel, dobrá výpravná hudba, graficky překrásné, mnohdy i detailní...

Proti: ...ale po několika hodinách zjistíte, že bez toho všeho, co hra prezentuje a nabízí, se stejně obejdete.

+14

Cities: Skylines

  • PC 100
Cities: Skylines je dosud nejlepší a nejpropracovanější budovatelská strategie, ve které se staráte o své město. Po mnoha hodinách budování svého města je stále zábavná a nepřestane mě nikdy udivovat svými detaily. Herní svět je obrovský, skvělá je také herní komunita, která vytváří neustále nový obsah do hry, který ji tak obohacuje. Vývojáři samotní se o tuto hru také neustále starají a každoročně vytváří rozšíření, která do hry přináší nové prvky a mechaniky. Rozhodně doporučuji všem. Stojí za vyzkoušení.

Pro: Propracovaní herní systém, Rozmanitost, Management, Komunita, Vzhled, Detaily

Proti: Repetitivnost, Dlouhé načítání hry

+14

Angry Birds Rio

  • Android 75
Nasraná tlupa ptáků, tentokrát na své cestě v Jižní Americe, kde zelené pašíky nahradily uvřeštěné opice.

Nicméně pointa je stejná, s pomocí praků je všechny zlikvidovat a pokud chcete prosvištět jednotlivými levely s třemi hvězdami, chce to trpělivost a obratné prstíky, některá kola mi dala fakt zabrat a opakoval jsem je do zblbnutí.

Prostě pohodová záležitost na spoustu hodin, pokud cestujete hromadnou dopravou nebo v zaměstnání při zašívání na porcelánové míse :-) - 75 %

Pro: zábava, jednoduchost, souboje s hvězdami

Proti: může nastat stereotyp, některé levely hodně náročné

+14

Bad North

  • PC 60
U hry jako je Bad North je pojem real-time strategie poměrně povýšenecké. Ano, můžeme mluvit o strategii, ale každá z misí, respektive obrana každého z ostrůvku se koná v oblasti jedné obrazovky, jejíž nespornou výhodou je alespoň to, že si ji můžete otáčet. Je ale tak jednoduchý nápad hodný k tomu, abyste si s hrou vyhráli a pokud možno i dohráli?

Osobně musím říct, že zábava to je. Osobně jsem úchylný na mapy a tak postupné postupování světem a bránění ostrov za ostrovem, mě vesměs bavilo. Ano, můžeme mluvit o repetitivnosti, což je patrné už samotným námětem, ale nevím proč, nějak jsem pořád měl chuť pokračovat dál. A to i přesto, že jsem věděl, co mě příště zase bude čekat.

Bad North je jistá forma odreagovávačky, kde se sice občas zapotíte, ale zase to nebude zas takové pocení, že byste za večer museli na dvakrát vyměnit trencle, popřípadě kaťata. V jednoduchosti je krása a stejně tak hodnotím i tuto hru. Jednohubka jako řemen, obrazově poměrně hezká, barevná, milá...co víc chtít na pár volných minut, u kterých nechcete zbytečně otevírat časopis nebo noviny, neboť máte nespornou chuť si alespoň na pět minut zaklikat a mít pocit, že jste nepromarnili čas. Přesně tak to totiž u této hry je. Párkrát zaklikáte, párkrát si rozpomenete, následně mapou prostoupíte a máte konec...ani nevíte jak.
+14

The Beginner's Guide

  • PC 95
The Beginner's Guide. Hra, po které jsem prahnul. Po které jsem toužil. Na kterou nebyl nikdy čas. Nálada. Odhodlání.
A teď tu sedím. Hra je čerstvě dohraná. Ještě by šlo kliknout na refund.
A cítím se mizerně.
Dalo by se říct, že se cítím mizerně z dobrých důvodů. Není to proto, že by hra byla špatná – právě naopak, byla až moc dobrá. Pro mě možná až příliš.
Když je tato hra hodnocena, že často zmiňována fantastičnost, snovost, alegorie skrytá za Codym a vypravěčem. Je to pravda. Jedná se o další alegorii ve sbírce Daveyho Wredena, přesto jsem téměř až do konce tu snovost tak moc necítil – proč? Protože to až moc uhodilo hřebíček na hlavičku.

Už v první části se přede mnou začal tvořit obraz, mozaika s otázkami, na které následně odpověděla druhá část a… mě z toho zkrátka jen bylo zle, protože jsem tomu rozuměl. A je pro mě až zvláštní, že existují lidé, kteří tomu nerozumí a jsou z toho zmatení.
TBG je samozřejmě dělaná jako matoucí hra, ale pro mě taková zkrátka není, protože ke mně mluvila jazykem, kterému rozumím. Jazykem, v kterém existují rozpory, otázky, a nesmysli ale přesto je zcela srozumitelný ve své komplexnosti.
Nezáleží na tom, jestli se ve hře díváme do vědomí jednoho ztraceného člověka. Nebo dvou. Nebo tři. Protože celá ta vypovídá příběh osamocení a ztracení. A já tomu rozumím proto, že tento příběh velmi dobře znám osobně.

Přesto, odejděme z této osobní roviny, a zeptejme se – co hra nabízí pro ty zmatené jedince? Zde je nejlepší hledat paralely se The Stanley Parable. Když pominu ten osobní příběh úzkosti, existuje zde totiž jedna další rovina. Něco, co mají obě hry společné – vypravěče.
Vyprávěč je alfa a omega obou her. Vypravěč jako bytost, která neexistuje bez příběhu.
A možná tohle dodává děsivou realističnost celé hry. Není totiž těžké uvěřit, že Davey Wreden byl silně inspirován Codym, když tvořil vztah Stanleyho a Vypravěče v TSP. A možná, že to tak skutečně je. Ačkoliv je totiž Coda fiktivní postava, mám silný pocit, že na nějaké úrovni se jedná o skutečnou osobu či alter-ego.
+14

Heroes of the Monkey Tavern

  • PC 45
Levná napodobenina Grimrocku, s rozpočtem zřejmě nižším než The Keep, a některými nepřáteli okopírovanými z Warcraftu. Nebylo to úplně špatný, a zřejmě mě to bavilo i víc než zmíněný Keep, který trpěl špatným designem úrovní i herních prvků. Tohle je hodně standardní Grimrock-styl. Ale zároveň nic výrazně zajímavého a propracovaného.

Hra je kratoučká a ze začátku jsem byl pozitivně naladěn. V pozdějších úrovních se však nedokáže rozvinout - design úrovní je nenápaditý, hádanky jsou stále základní, hra neudělá nic nečekaného. Souboje díky nemožnosti uhýbat jsou poměrně nudné, ačkoliv obtížnost je docela akorát.

Nic co bych si potřeboval zahrát někdy znovu. Naopak, hra asi velmi rychle upadne v zapomnění.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá
+14

Chuchel

  • PC 65
Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe" (Hardcore: Dohraj hru, ve které je humor jednou z hlavních charakteristik hry a je přítomen po většinu hrací doby.)

Moje první (do)hraná hra od Amanity (ano, trochu se stydím) mi celkem připomněla dětství, kdy jsem nadšeně sjížděl naučná interaktivní CDčka od Dorling Kindersley, kde mě bavilo klikat do obrazu a sledovat různé humorné animace, které se takto občas spustily. V té době by mě asi docela bavil i Chuchel.

Grafická stylizace a sound design jsou super, ale když řeknu, že hra se skoro hraje sama, tak to není pochvala plynulé hratelnosti, ale prosté konstatování faktu. Vyjma logických hříček hráč vlastně ani nehraje, jen kliká a spouští krátké animace.

Chuchel tedy (na chvilku) zabaví, dětem bych ho určitě pustil (kdybych nějaké měl), ale hra pro mě to úplně není.

Pro: grafická stylizace, sound design, humor

Proti: krátkost, sotva existující hratelnost

+14