Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Resident Evil 3: Nemesis

  • PC 60
První tři Resident Evily jsem dohrál teď v průběhu dvou roků, což je vlastně stejná doba, jako od sebe první 3 díly vyšly ve své době. Díky této iluzi, kdy žiju vlastně čtvrt století nazpátek, a faktu, že jsem je nehrál hned za sebou, můžu snad zodpovědně říct, že je to pro mě už vyčerpané a prostě pořád moc to samé. Krom toho jsem si ještě střihnul Dino Crisis, což je v bledě modrém taky totéž. Čili jsem si takřka totožnou hru užil v podstatě 5 krát během dvou let (Resident Evil 2 bez druhého dohrání v podstatě není dohraný), a už asi stačí.

Přibyl střelný prach, ano, je to akčnější (přeloženo - více nepřátel a více munice, v případě akční adventury to úplně za klad obvykle nepovažuji)....a to je v podstatě všechno? Nechci křivdit...

Nemá tudíž smysl se moc zabývat hratelností, grafikou, zvuky, podáním příběhu a tak dále, je to prostě to samé a berte to tak, že se mi tenhle fakt poslední dobou promítá citelněji do hodnocení, než dřív. Ohledně grafiky bych snad jen poznamenal, že mě překvapila velmi různorodá kvalita některých lokací, ale to může být způsobené tím, že ne všechny lokace si rozumějí se zvýšením rozlišení.

Co kvituji, je fakt, že oproti druhému dílu nejsem takovým způsobem tlačen do opakovaného hraní, které mě moc nebavilo. Nesouhlasím s tím, že je trojka kratší, řekl bych, že je to stejné jako předchozí díly, nebo možná dokonce o něco delší. Možná je to taky tím, že mi nešly, oproti předchůdcům, přeskakovat animace průchodu dveří a schody, což protáhne herní dobu tak o dvě hodiny, ale nevím, jestli nebyla chyba jen u mě.

Líbilo se mi časové zasazení do příběhu, kdy se začátek odehrává před druhým dílem a konec se odehrává po druhém díle. Dělá to z toho vlastně takový seriálově komplexnější zážitek, čemuž i napomáhá hra samotná, protože je to taky vlastně jen další díl seriálu.

Taky nesouhlasím s tím, že by puzzly byly jednodušší než ve dvojce. Tam skoro dosáhly obtížnostního dna, zde mi přišly mnohem podnětnější a konkrétně u analýzy vzorku vody nebo u parní komory jsem na deset minut příjemně vytuhl.

Co ale z dvojky zůstalo nejen zachováno, ale ještě to rozbujelo, je obsese s vracením stále stejného záporňáka stále a stále dokola. Ve trojce z toho vlastně udělali úplně celou zápletku. Jako jo, třikrát, čtyřikrát, dejme tomu, ale abych ho zabíjel asi 12 krát a na konci se z toho stala parodie na film Dětská hra, kdy jakákoliv část, co ještě zbyla, vás může nadále zabíjet...no jo, je to prostě béčko. A pak se lidi diví, že vznikají debilní filmy podle her, když tu ptákovitost v těch hrách nechtějí vidět :-)

Aby nevznikla mýlka, hra mě bavila v podstatě úplně stejně jako všechny ostatní hry tohoto typu, jenom méně, stejně jako by mě na konci nebavil Resident Evil jednička, kdyby měl padesát hodin herní doby. Nevím také, jestli je to specifická vlastnost tohoto žánru, ale nejsem ho moc schopen hrát déle než dvě hodiny v kuse, což ale nemusí být nutně na škodu. Nějak mě to hrozně vyčerpává. Asi je to tou nesvobodou statické kamery.

A nezbytná provokace na konec; nejlepší z klasických Resident Evilů tak pro mě zůstává Dino Crisis :-).
+14 +15 −1

Dragon Age: Inquisition – The Descent

  • PC 80
Je třeba si přiznat, že tohle DLC se mi zkrátka netrefilo do noty. Neoblíbené Deep Roads spojené s dungeon systémem. Já na tento žánr nikdy nebyl. Nicméně, je třeba ocenit, že to co si dal za cíl splňuje poměrně dobře. Trochu jsem se bál, že to bude spíše ve stylu nekonečných vln nepřátel, ale ačkoliv je to hodně o boji, bylo to poměrně vybalancované.

Není to však gameplay v čem toto DLC vyniká. Je to především skvělý desing úrovní - myslím, že toto je první hra, kde jsme konečně mohli pochopit JAK obrovská věc Deep Roads jsou - a hlavně vynikající lore. Je skoro až překvapivé, že DLC ke hře která se tolik točí kolem lidských problémů, elfí historii a toho jak jsou "praví" trpaslíci arogantní banda, je tolik zaměřené na bohatou historii a minulost trpaslíků. V závěru hry jsem se cítil skutečně epicky a téměř mě to stáhlo k tomu dát celou trilogii znovu za trpaslíky. Kdo se stará o slunce, když může být dítětem kamene.

Nicméně, abych přeci jen zmínil něco co se mi moc nelíbilo, tak to byli War Table pro Deep Roads, protože podle mě byl tak trochu....zbytečný? Postavíte pár mostů a pak je pár misí na kterých můžete grindit peníze a influence. S tím, že se pořád musíte vracet nahoru ačkoliv to nedává moc smysl. Hra se bez toho mohla obejít, případně dát přístup k War Table až na úplném konci DLC, což by mohlo sloužit jako závěrečná etapa.

However, The Nug King Rules.

I'm feeling very... judged.
+14

InnerSpace

  • PC 40
Asi už stárnu. Když jsem si chtěl zase jednou zalítat, tak jsem věděl, že už chci něco bez několikastránkových manuálů a dlouhého nastavování kniplu a tréninku přistávání. No a mé oči zabloudili tak k něčemu, co jsem měl už v herní knihovně díky hrám zadarmo z Epicu.

InnerSpace rozhodně zaujme svým vizuálem, který jde těžko popsat. Je to kombinace rané 3D grafiky z konzolí s moderním komiksovým stylem s pastelovými barvami, vše přes takový snový filtr. Rozhodně netradiční, ale že bych nad tím jásal to úplně ne. Hlavně mi vadilo, že jsem v letadélku a v ponorce (ano, je to i potápěcí simulátor) nedokázal pořádně dohlédnout a zorientovat se.

Zajímavým souvisejícím prvkem je prostředí. Světy jsou tady planety, ale obrácené naruby. Představte si skleněnou kouli, kde vnitřek je slunce a atmosféra a vnitřní okraj koule je země. To vypadá opravdu úžasně, ale herně mi to spíš vadilo. Virtuální létání si užívám především kvůli pocitu svobody, tady však máte od začátku pocit celkem stísněné jeskyně s nejasnou gravitací. Možná kdyby byly ty planety ještě větší a cíle jasnější...I přes mnohé chodbičky a budovy jsem neměl pocit toho relaxačního objevování, i díky tom, že po nárazu často nevíte, kde jste.

No a jak je surreální prostředí, tak je i surreální hratelnost. Hra vás nevede za ručičku. Máte něco aktivovat a nemáte šajnu jak, tak prostě zkoušíte různé možnosti, zkoušíte pronásledovat létající objekty, sklápět páky, ničit okolní prostředí...a najednou se něco stane a otevře se další průchod. Stylem pokus-omyl se nakonec se k řešení dostanete a řešení se potom opakují. Ale, že bych se přitom obzvlášť bavil se říct nedá. I když sbíráte wind a plány na vylepšení, tak v hratelnosti se nic nemění. Co jste dělali na začátku hry děláte stejným způsobem i ke konci.

Hra mi i přes své nepopiratelné kvality prostě nesedla. Nevadilo by mi, že je spíše určená k relaxaci (tomu nasvědčuje i povedená relaxační hudba), ale tady mi přišlo, že hra nedává za objevování adekvátní odměny a objevování je zde jenom pro postup samotný. A já když nevím, co dělat a zároveň vím že jsem půlhodinu u hry proseděl zbytečně a budu zítra začínat odznova, tak si prostě hru neužívám. Hru jsem dohrál za 5h.

Pro: Grafika, hudba, prostředí

Proti: nejasné cíle/puzzle

+14

Simon the Sorcerer 3D

  • PC 80
(Och, historicky můj stý komentář. To si zaslouží poznamenat.)

Začínám se smiřovat s tím, že si Simona už nikdy nezahraju. Pokud ano, tento komentář přepíšu, ale cítím, že je čas vložit aspoň něco založené na mých vzpomínkách, čímž obhájím své až nemístně vysoké hodnocení.

Je třeba začít tím, že já nikdy jedničku ani dvojku nehrál. A myslím, že to nesmírně pomohlo k tomu, abych to neviděl tak černě. On Simon 3D je prostě šílená taškařice, která je ale nesmírně zábavná. Je to jako kdyby někdo dal umělé inteligenci informace o tom, jak by asi měl vypadat fantasy svět, a on něco vážně vyplodil. Je to bizardní fantasy svět založený na tropech vyhnaných do extrému s pořádnou dávkou nemístného humoru a na svou dobu neskutečnou dávkou metagamingu a prolomení čtvrté zdi. Pokud někoho nezaujme minimálně způsob, jak se hra musela dohrát, tedy otevření CD-romky fyzického počítače, tak je zkrátka neuznalý.

U všech svatých, ta hra má vílu, záznamník ježibaby, trpaslíky, polonahou blondýnu, a partu chlapců hrající dračák ve stylu korporátního kapitalismu. Co víc ještě chceme? Kouzelníka? Well....

Ono hře myslím celkově vzato škodí to velmi hrubě a narychlo udělané 3D prostředí, kdysi i dnes plné bugů. Co se dá dělat. Zde pomohla má dětská nevinnost, díky které jsem to mohl prostě ignorovat. Design hry je zkrátka... špatný. Je třeba si to uznat a je to férová pointa.

Ale mě je to jedno. Jedná se o hru s naprostou nejlepším českým dabingem. Vynikajícím OST. O hru s vtipnými popkulturnímy odkazy. O hru kde může Simon Kozelník (pun intended) skutečně kouzlit a toto kouzlení je vážně součástí gamaplaye. Hru kde můžeme utlouct vlastní máslo a zabít zvoníka. Je to mé dětství.
+14

Sniper Elite 4

  • PS5 75
Ze Sniper Elite jsem hrál všechny díly a krom 4 jsem žádný nedokončil. Proč? Nějak mne vždy od půlky přestal bavit. Ne, že by to byla špatná hra, ale přišlo mi to furt tak nějak stejné.

Grafická stránka není žádná hitparáda, ale vyloženě taky neurazí. Rentgenový záběr vašich killů je, jak už u této série zvykem, skvělý a podtrhuje vaši dobrou trefu. Jen je škoda, že vývojáři vynechali RTG u vozidel, jak to bylo ve 3. Hudební doprovod ji takový nemastný, neslaný a nenastiňuje zcela atmosféru.

Tak teď příběh, no nějaký příběh tam je, ale ani né měsíc po dohrání si z něj nic moc nepamatuji, Příběh je tu nijaký něco o odboji a nové německé superzbrani. Bohužel tomu nepomáhají ani postavy s kterýma se setkáte, které tam prostě jsou a upřímně dabing je tak nějak všelijaký, jednou je to přehrávání, jindy zas já to přečtu a už už ať sem pryč. Pravda je, že u této hry nejde ani tak o příběh, jako spíš o gameplay.

A jak se tedy SE 4 hraje? Dohromady velmi dobře. Postava se tedy na můj vkus pohybuje až zoufale pomalu, ale to je asi dáno tím, že musíte pracovat s dechem. Přeci jen hrajete v prvé řadě za snipera a tudíž zadržujete dech při míření. K dispozici máte velkou škálu zbraní a u sebe můžete mít tři zbraně (odstřelovačku, samopal/brokovnici a pistoli). Na vyšších obtížnostech vám stěžuje střelbu vzdálenost a vítr, kor u autentické nebo autentické+ kdy přijdete mimo jiné o pomocníka míření (když zadržíte dech objeví se značka kam střelíte) a toto přidává hře nový rozměr a je tím průchod misemi daleko zajímavější. U autentické obtížnosti se ještě zastavím, když hrajete na tuto obtížnost přijdete i o minimapu, HUD a značky kam máte jít a koho zabít. Jako bonus ještě, kdy na sebe upozorníte tak nacisté už se nikdy nehodí do klidového režimu a budou po vás neustále pátrat. Co se dá vytknout tak je umělá inteligence, která je prostě tupá. Nepřátelé vám nabíhají na mušku, kryjou se nesmyslně atd.

Největší předností je za mě cooperace. Jestli máte parťáka s kterým hrát, tak směle do toho. Je to o sto procent lepší zážitek a bude to zábavnější než to jet sólo.

Pro: Coop, X-ray, autentická obtížnost

Proti: příběh, AI, postavy

+14

Shadow of the Tomb Raider - The Serpent's Heart

  • PC 65
V piatom prídavku k hre Shadow of Tomb Raider sa Lara opäť vydá pátrať po starodávnom artefakte, ktorý by mal zvrátiť priebeh vojny na stranu rebelov.

Najprv je Lara poslaná Hakonom zachrániť z väzenia rebela A'Arona. Vydáte sa do chrámu kde si môžete opäť vybrať, či sa nepriateľmi prebojujete alebo využijete okolité prostredie k tichému postupu. Level dizajn je priemerný a hrateľnosťou neprináša táto časť v podstate nič nové.

Po oslobodení A'Arona sa dozviete o tajomnom artefakte "Godslayer" skrytom v hrobke. Bohužiaľ, jedného z vašich priateľov unesú členovia kultu a prinútia vám vydať sa tento artefakt nájsť pre nich. Samotná hrobka sa skladá z dvoch častí. V prvej sa budete plaviť na plti po rozbúrenej rieke, kde sa budete musieť vyhýbať otočným čepeliam. Pád do vody znamená takmer okamžitú smrť pretože je plná piraní. V druhej časti hrobky sa dostanete do centrálnej miestnosti s otočným pilierom v strede. Pomocou streľby do terčov na pilieri sa bude z miestnosti postupne vypúšťať voda a vy sa na svojej plti budete pohybovať po obvode miestnosti, kde sa opäť budete musieť vyhýbať čepeliam a plameňom. Odmenou za splnenie tejto pomerne náročnej výzvy vám bude zbraň "Godslayer". Táto časť je zvládnutá výborne a rozhodne stojí za zahratie.

V poslednej časti musíte opäť bojovať proti členom kultu - tentokrát v trochu lepšie zvládnutom otvorenejšom prostredí.

Odmenou za splnenie DLC bude skill "Divine Bounty" pomocou neho budete prehľadávaním tiel nepriateľov získavať viac zlata. Ďalšou odmenou je tradične nový odev a luk.

Puzzle pasáže tohoto DLC sú zvládnuté bravúrne. Sú náročné a originálne. Tentokrát potrápia viac vaše reflexy a pohybové schopnosti ako myseľ, ale to nepovažujem za negatívum. Horšie je to s akčnými pasážami - obzvlášť tá pri záchrane A'Arona ma ničím neohúrila. Príbeh tentokrát tiež neťahal vpred, tak ako v predošlom dodatku. Najväčším kameňom úrazu bola pre mňa rovnako ako v ostatných prídavkoch krátka herná doba. Viac ako hodinu vám hra nezaberie. Celkovo radím tento prídavok k tým horším, ale minimálne kvôli samotnej hrobke za skúšku stojí.

Pro: originálne a férovo náročná hrobka, audiovizuál

Proti: herná doba, nezaujímavé akčné pasáže, slabší príbeh

+14

Golden Land

  • PC 90
Začnu tvrzením, že východní hry mám strašně rád. A tím nemyslím japonské hry, které jdou absolutně mimo mě, ale všechny ty ruské, ukrajinské a polské strategie a RPG, které u nás dříve plně lokalizované vycházely za 199 nebo 299 Kč v regálu v Tesku.

Golden Land je zvláštní směsicí fantasy a řekněme steam punku. Kupodivu to ale není vůbec na škodu a hře to dost sedí. Architektura je zajímavá a dává smysl, a ani pušky a pistole Vám vedle luků, mečů a seker nebudou připadat nepatřičně.

Svého času jsme s kamarády říkali Golden Landu levný Zaklínač, anžto hlavní postava rovněž disponuje dlouhými bílými vlasy a bloumá po krajině, ve které se střetává s gryfy, zombiemi i různými bažinnými slizy, nestvůrami, pavoukovci atd. Bestiář je hodně obsáhlý a i poměrně originální.

Což je věc, která toto izometrické RPG vystihuje asi nejvíc.. Kvantita. Spousta originálních nepřátel, spousta měst a vedlejších úkolů v nich, obrovské množství kouzel a schopností, nezměrné množství předmětů.. Crafting, alchymie, opravování,..

Vedlejší úkoly jsou poměrně nápadité, originální a budou Vás bavit. Rozhodně se neomezují jen na trapné zabij / přines. Hlavní úkol se příjemně vyvíjí, graduje a provede Vás celým světem. Postav je ve hře taky dost a ty důležité mají svůj dabing (ruský, což mi nevadilo, byla to proti neustále omílané angličtině příjemná změna).

Co se týče světa, tak ten je kouzelný. Graficky velice detailní a i dnes oku lahodící. Jo, tahle izometrická grafika prostě stárne se ctí a v dnešní době na Full HD monitorech Vám to netrhá oči. Hudba je rovněž příjemně podmanivá a nerušící. Hra obsahuje vlastní náboženství, mytologii a celé to funguje jako pozadí pro celý svět. Navíc je celý background popsaný v deníku, kdyby se to chtělo někomu číst.

A dostáváme se k soubojovému systému, který je jednoduchý na pochopení a ze začátku těžký na zvládnutí a tak nějak přežití v úvodní fázi. Souboje probíhají na tahy, kdy se jednotlivé postavy střídají a k dispozici mají několik akčních bodů, za které se postava pohybuje, bojuje a kouzlí. Hra se sice tváří, že obsahuje jakože tři povolání (bojovník, kouzelník a zloděj), ale svého času se řešilo, že má jen dvě (bojovník a kouzelník). Já bych řekl, že hra nemá žádná povolání, ale záleží na tom, jak svého hrdinu profilujete.

A právě tady nastala věc, která mi asi vyhovuje nejvíc. Vím, že spousta z Vás mi bude oponovat, ale v Golden Landu se podle mě vyplatí svoji postavu nespecializovat, ale rozvíjet ji rovnoměrně všemi směry. Hrát hru takhle je podle mě nejvýhodnější. Jelikož všechny potvory mají imunity a slabosti na různé druhy magie, vyplatí se podle mě mít od všech magií několik základních kouzel než mít jednu výbornou a zbytek nic. To samé platí i pro podpůrné dovednosti, vyplatí se investovat do všeho. Hra navíc při level upu, dává další body k rozdělení podle toho, kolik jich už máte. A jelikož tu funguje systém z Might and Magic (tedy naučení dovednosti stojí jeden bod - zlepšení na dva už stojí body dva atd.) Za prvních deset bodů se tedy vyplatí naučit deset dovedností na level 1 než jednu dovednost na level 4 (1+2+3+4), protože hra Vám dá při levelupu více bodů (máte jich 10 a nikoli jen 4). To samé platí i pro základní statistiky, které se vyplatí zvedat průběžně všechny, než se soustředit třeba jen na sílu a obratnost. A tento systém v soubojích překvapivě dobře funguje. Než k Vám nepřítel dojde, ostřelujete ho lukem a kouzlíte. Vyplácáte si manu, mezitím k Vám přijde a dosekáte ho mečem. Navíc takto i levelujete daleko rychleji. Což je věc, která se mi strašně líbila.

Abych ale jenom nechválil, problémem Golden Landu jsou bugy. Bugy, bugy a bugy. Resp. jak už jsem psal v diskuzi, hra vyšla v roce 2003, ale u nás až v roce 2006 v české verzi díky TopCD. Problém je v tom, že hra už byla v ruštině ve verzi 1.3 a už fungovala dost dobře bez bugů, ale u nás vyšla ve verzi 1.0 s tím, že TopCD umožnil si na svých stránkách stáhnout patch 1.0 opravující jeden bug znemožňující dohrání hry v poslední třetině hlavní dějové linky (chybějící nehty krále Gunara III.). A bohužel to je na hře strašně vidět. Spousta vedlejších questů vede do ztracena, spousta se jich ani nezadá, přestože NPC mluví o tom, co ho trápí a řešení se hráči nabízí. Stejně tak máte v inventáři spoustu questových předmětů, kterých se nejde zbavit, ale úkol k nim chybí. Nebo po souboji s jednou rostlinou získáte jako loot její kořen, ale osoba kupující tyto kořeny prostě nereaguje, questy se neodškrtávají jako splněné, pokud je nesplníte hned prvním předpokládaným způsobem atd.

Řešením by zřejmě bylo hrát hru ve verzi 1.3, ale ta vyšla pouze v ruštině a nikdy se mi nepodařilo ji na svých Windows zprovoznit tak, aby se azbuka nezobrazovala jako tzv. rozsypanej čaj.

A tím se dostáváme k druhému výraznému negativu, a tím je čeština. Opravdu málokdy si stěžují na češtinu ve hrách, vždy ji uvádím do kladů a je pravda, že nebýt TopCD, tak si tento opomíjený klenot ani nikdy nezahraju, ale čeština na Golden Land je tristní. Hrubky, překlepy, gramatické a stylistické chyby. Svého času se spekulovalo, že hra byla přeložena do angličtiny a česká verze následně vznikla z ní (odpověď na poděkování za splnění questu - "jsi vítán" by tomu odpovídala), nicméně nevím, anglickou verzi hry se mi nikde dohledat nepodařilo. Největší problém je v tom, kdy čeština nemá jasno ani sama v sobě - potvora má jiný název, když na ni útočíte a pod jiným názvem se Vám zapíše do bestiáře. Kouzlo v obchodě se jmenuje nějak, tak ho koupíte a pak zjistíte, že už ho vlastně znáte, jen se v knize kouzel jmenuje taky úplně jinak. To samé platí i pro manuál, bez kterého je podle mě pochopení herního systému dost složité, ale manuál je tak odlišný a má jinou terminologii, že Vás to leda tak zmate.

No, abych to shrnul, Golden Land je pecka. Za ty dvě stovky, za které jsem ho u nás v době vydání kupoval, úplně super. Spousta možností, spousta všeho. Jen je těžké do ní proniknout, pochopit ji, protože chyb můžete při vytváření postavy udělat spousta. Ale přesto mám Golden Land rád a opakovaně se k němu vracím. Nebýt těch bugů a zprasené češtiny, posunul bych už tak vysoké hodnocení ještě výš.

Pro: Grafika, izometrický pohled, spousta možností, spousta kouzel, hudba, systém vývoje postavy, soubojový systém

Proti: Bugy, bugy, bugy, kdy u nás vyšla špatná verze hry, zprasená čeština, matoucí manuál

+14

Desert Strike: Return to the Gulf

  • PC 60
Po dohrání Jungle Strike jsem se rozhodl přejít k podobné hře, resp. jejímu předchůdci, ale nebylo to moc rozumné rozhodnutí. Resp. pokud si to někdo plánujete zahrát, určitě tak udělejte ještě před Jungle Strike. Jungle Strike je totiž ve všem lepší. Lepší, větší, detailnější, nabízí více možností i variability a Desert Strike vedle ní působí jako chudý příbuzný.

Přitom princip je stále stejný. Je to jednoduchá izometricky vypadající arkáda, ve které s bojovou helikoptérkou plníte nejrůznější bojové úkoly. Ničíte nepřátelské objekty, sklady a základny, zachraňujete zajatce, doprovázíte konvoje a po každé misi dostanete kód pro misi další.

Jenže tady je vidět, že tahle hra byla jako první a ještě neobsahuje bohatosti právě Jungle Strike. Prostředí ve všech misích je stejné, počasí, denní doba ani zasazení se nemění a hra tak začne být poměrně velmi brzy stereotypní. Rovněž neměníte dopravní prostředky, což bylo právě v Jungle Strike velmi osvěžující.

Když k tomu přičteme fakt, že hra má ještě menší rozlišení a menší barevnou paletu, zřejmě se nenajde moc hráčů, kteří by hru bez závanu nostalgie vůbec zkusili. Já sám ji vyzkoušel, pořád se dá dohrát za jedno odpoledne, ale sama byla překonána dalšími díly, takže ani není důvod se k ní vracet. Pokud tak přesto někdo udělá, rozhodně Desert Strike začněte, byli byste jinak podobně zklamáni jako já.

Pro: Pro někoho nostalgie, herní principy Jungle Strike, arkáda s helikoptérkou

Proti: Stereotypní, málo variability, málo možností

+14

Men of Valor

  • PC 70
Přímočaré střílečky mám rád. Styl hraní ve stylu Call of Duty mě vždycky bral. Hry tohoto stylu pěkně odsýpají a pokud zbraň dobře kope, vůbec mi nevadí, že se jenom jde dopředu a střílí. Men of Valor je první (možná i jediný) představitel tohoto "subžánru", který se odehrává v prostředí vietnamské války. Jelikož hru mají na svědomí autoři slavné Medal of Honor: Allied Assault, dostanete hutnou atmosféru války bez velkých epických momentů a někdy až drsnou obtížnost. Za předpokladu, že jedete na obtížnost alespoň normal.

Ani jsem nečekal, že zdejší atmosféra bude tak vydařená. Co by tak mohlo charakterizovat vietnamskou válku? Lítání kulek z houštin, pomalý pohyb v džungli, smrtelné chladné pasti, podzemní tunely, napalm, AK47 vs. M16, všude přítomná zelenohnědá barva, neprostupný prales.. Neprostupnost vzali autoři doslova. Nejen, že je hra extrémně přímočará. Nedá se dokonce ani skákat. Nemůžete přeskočit kládu nebo louži. Hra vás z vlastní iniciativou nikam nepustí. Jdete po kolejnici, ve které překročíte určený bod a objeví se nepřátelé. Občas se kolejnice sice trochu rozšíří o pár baráků. Systém hraní se ale nezmění. Jdete dopředu, spustí se skript a střílíte.

Naštěstí je pocit ze střelby výborný. Zásahové zóny fungují a ze zbraní je cítit síla. Musím uznat, že většinu hry jsem si akci opravdu užíval. Nevýhoda Men of Valor je, že je to typický konzolový port, který nejdřív vyšel na Xbox. Vyznačuje se prvky spousty FPS, které vznikly na konzole této generace. Malé úrovně bez možnosti quicksavu s checkpointma, které nejsou úplně časté. Obsahuje vysokou obtížností, která způsobuje častou smrt s nutností hrát nezanedbatelně dlouhý úsek znovu. Zvlášť krutá je v tomhle ohledu poslední mise. Jeden checkpoint a asi 20 míst, kde můžete zemřít pomocí jedné dávky. Jaké nasrání u mě nastalo, když jsem se na desátý pokus dostal konečně do místa určení a tam zamrzl skript. Nemohl jsem se ani sám zabít, protože mi došly granáty. Znamenalo to vypnout hru, přijít o jediný checkpoint v polovině a začít pěkně od začátku.

Není, to zas takové peklo, jak by se mohlo zdát. Člověk ale musí postupovat rychle. Jediná možnost jak získat lékárny, uprostřed bojů, je prohledávat mrtvoly. Mrtvoly, které mají tendence rychle mizet a nic vám nedat. Pomalý a rozvážný postup se zde nevyplatí. Men of Valor chce, aby hráč šel rychle dopředu a co nejrychleji zaměřoval hlavy nepřátel. Chce, aby se hráč naučil, odkud vyskočí nepřátelé. Je to adrenalinová jízda ve které jsou některé prvky a omezení hodně k vzteku. Prostředí je zde ale překvapivě pestré a hra nabízí slušnou délku. Otázka je, jestli se herní doba nenatahuje častým opakováním některých úseků.

Škoda, že neobsahuje titulky. Vojáci spolu docela hodně mluví. Škoda, že spolubojovníci jsou úplně k ničemu a spíš překážejí, než aby pomáhali.

"Cesta do středu země"

Pro: atmosféra vietnamské války, pocit ze střelby, adrenalinová hratelnost, pestrá skladba misí

Proti: zbyteční spolubojovníci, nemožnost skákání, nutnost ručního prohledávání mizících mrtvol, pár zbytečně frustrujících pasáží, někdy až moc velké omezení prostoru k pohybu

+14

Moons of Madness

  • PC 55
Takže jak začít...očekávání byla velká. Na motivy H.P. Lovecrafta, přirovnávání v určitých ohledech k Prey, atmosferický horor.
Ze začátku to vše působí přesně takhle a hráče omámí pozlátko, že si užije Lovecraftovské hororovky a dohraje to v jednom tahu, ale POZOR, tady bych zvedl varovný prst.

Možná je problém jen ve mě a logické puzzly zkrátka nezvládám, ovšem hledat power cell opravdu desítky minut atmosféru prakticky zničí a jen velice těžko se do ní znova vnoříte. A nebyly to jen ty články, prakticky každý puzzle je o hledání věcí a občas to je spíše otravné, než cokoliv jiného. Horor opět v tahu.

Jakmile narazíte na nepřátele a řeknete si, že ta pravá hra zrovna začíná...NE, krom toho, že jsou zabugovaní vás nijak nepřekvapí a opět spíše naštvou.
Radši nezmiňovat prvek skenování, protože taky není úplně o co stát.

Jediné co by se dalo chválit jsou hrátky s myslí hlavního protagonisty, které atmosféře přidávají... bohužel však ne dost.

Za sebe bych hru opravdu nedoporučil, raději zkusit Soma nebo Narcosis, ale volba je na každém jednotlivci.
+14

Comanche

  • PC 50
Tuto hru dělali  NUKKLEAR a Ashborne Games ale co vím tak české studio se k tomu dostalo až později, tudíž na kolik mohli vše měnit a kolik měli času je otázkou. Já jsem se na hru Comanche 2021 docela těšil protože jsem hrával Comanche 4 a dělat mise z perfektním strojem a mít pocit průletu mezi stromy, vynořit se z poza kopce a zlikvidovat pár cílů a zase zmizet by mohlo byt fajn. No a u očekávání to skončilo.

Hra má nezajímavý příběh a formou jen textu jako info k misi, bez filmečku jen povídání, a to otřepané. Vcelku je tu 7 hlavních misí (operací) a každá má několik částí ale jsou to jen časti kde se hra sama uložila tudíž nic velkého a to první dvě mise mají 5 častí, zbytek jen 3 a 2. Vlastně celou hru jsem dohrál za 6,5h. Upřímně zaleží na jakou obtížnost hru zvolíte ale mění se jen výdrž comanche nic víc. Inteligence nepřátel je strašná, prostředí je koridorové i když se hra snaží o pocit rozlehlosti. Hra vás zavede na poušť, ostrovy, hory i zamrzlou část světa ale i tak tyto čísti nijak nezaujmou. Protože prostředí chybí detaily jako více budov, cesty vozidla zkráceně lepší prostředí. Na proletění má lépe zpracované prostředí aktuální COD Warzone Caldera které působí realističtěji než toto. Hra nevím proč má plno základen a budov dělaných futuristicky ale přitom je Comanche reálný vrtulník a prostředí je zasazené do roku 2026 vůbec jsem nepochopil proč. Ovladatelnost je v celku ok jen hra nepočítá z rotorem vrtulníku takže tím můžete narážet do zdi a nic se neděje.

Comanche si užijete v několika verzích podle druhu operace což je zajímavé a také máte k dispozici drona, zajímavé v první misi a pak si uvědomíte že sním ani lítat nechcete ale musíte protože ho používáte na aktivování stahování dat nebo otevírání dveří na průlet častí mise. Nic zajímavého je to repetitivní a bez nápadu, hra v tomto ohledu působí jako narychlo to nějak dodělejme a vydejme. Je zde i možnost zahrát si hru více hráčů ale to jsem po 10min připojování vzdal. je zde ještě varianta hrát konflikty to jsou dodatečné mise kde sbíráte body a za ty si otevíráte další mise, je jich 11 a jsou docela nápadité ale musíte je udělat na jeden život nejsou zde záchytné body.

Hra se neprodávala za plnou cenu, to je třeba dodat a výrazné plus je že má češtinu. Hru jsem hrál na Detaily z označením Epické ale to už jsem zde popsal jak to působilo. Délka hry by nevadila kdyby to bylo zajímavé bohužel to nemohu doporučit ani jako oddechovku po práci, málo druhů nepřátelských jednotek a základny nemají ani připomínku vojenských objektu na tož nějaké reálné strategické rozmístění protiletecké obrany. vím že tohle není simulátor a ani to nečekám ale dalo by to trochu pocit uvěřitelnosti prostředí a vylepšilo herní zážitek. Také dodám to že nemůžete nijak ovlivnit výbavu vrtulníku nebo vylepšování stroje ani dronu nic takového tu není.

Na závěr pokud se ke hře dostanete někde v akci za 200kč můžete to zkusit protože vrtulníkových akci je opravdu málo, jen nečekejte hru která vás vtáhne a budete chtít dělat další a další mise.

Pro: Čeština, cena

Proti: Délka, grafika, zpracování a příběh

+14

The Last of Us Part II

  • PS5 100
Tohle pokračování je ještě hlubinnější než jednička, dostaneme se na samo jádro pocitů. Hraje se tu za obě strany naráz, s každou ze stran si provážete city, takže hra naučí, že svět není černobílý ani v tomto pochmurném světě, kde buď přežijete, nebo ne. Asi nejlepší hra z prostředí zombie.

Pro: Příběh, hratelnost, změny postav, grafika

+14 +16 −2

Inscryption

  • PC 95
Dnešní hry jsou skoro všechny stejný, nemám pravdu? Málokdy překvapí, všechno jsme to už hráli. Proto se musí zjevení, jakým Inscryption je, řádně ocenit.

Je to anomálie. Hra, která vás konstantně překvapuje a boří čtvrtou stěnu. Přitom to dělá velmi sofistikovaně a nebere vám tím možnost plánovat. Je to jedna z těch her, které vás drží do tří hodin ráno u obrazovky a nepustí vás ani ve spánku. Hra, která vám připomene kouzlo z objevování her.

Schválně nerozepisuju jak se Inscryption hraje. Věřte mi, že toho chcete vědět co nejméně. Dám k dobru jen jednu radu. Vytrvejte! Možná vás některé proměny hry na první pohled nepotěší, ale věřte, že všechno má svůj význam a odměna je za rohem.

Pro: intuitivní hráčem tvořená obtížnost, unikátnost, nepředvídatelnost, umělecký dojem

+14

Poppy Playtime

  • PC 90
Poppy Playtime dokázal něco, co se konkurenčnímu Five Nights at Freddy's nepovedlo za celou dobu jeho působení na trhu. Za prvé: Začal jsem se bát roztomilých chundelatých hraček; Za druhé: Vytvořit místo hrající všemi možnými barvami, ale přesto si zachovat hororovou atmosféru a za třetí: Prorazit jako hororovka do všech věkových kategorií. Ano je to tak a vtipný je především ten fakt, že Poppy Playtime je snad nejpopulárnější mezi dětma. Čím to je, že je PP tak super? Především je důležité zmínit ten fakt, že Poppy Playtime nesází na laciné jumpscary. Hra obsahuje velice hutnou atmosféru a vlastně celou dobu vás udržuje v tom pocitu, že na vás něco skočí.

Příběh hry začíná velice lacině, jakožto bývalý pracovník jdete navštívit svoje bývalé pracoviště, přičemž zjišťujete, že tu není něco v pořádku. Ono to ale má působit jako ty jednorázové indie hororovky za pět éček, kde jen bloumáte chodbami a lekáte se padajících obrazů. Postupem času totiž odkrýváte jednotlivé události a zaručeně si uvědomíte, že tahle továrna je to poslední místo na zeměkouli, kde chcete být uvězněni. Jednotlivé VHS kazety, které cestou nacházíte vám ukazují, že Poppy Playtime asi úplně neměla v úmyslu se živit jen výrobou hraček a v pozadí jsou různá a zvrácená tajemství. Jsem strašně zvědavý, kam se příběh bude ubírat dále, jelikož v závěru druhé kapitoly přišel celkem solidní zvrat a už teď vyhlížím release třetí kapitoly. 

Jsem strašně rád, že tvůrci nešli tou klasickou adventurní cestou, kde sbíráte předměty na postup dál, ale raději do hry přidali gadget, který figuruje v řešení hádanek a kde jen stačí obměňovat jeho funkce, aby si to udrželo svěžest. GrabPack je takový batůžek, z kterého vedou paže, jež můžete vystřelovat podobně jako Elastička. Pomocí GrabPacku nejčastěji vedete elektřinu z jednoho bodu do druhého, přičemž je třeba si dávat pozor na jeho omezený dosah. Tyhle puzzly jsou zábavné a nejsou ani těžké, ani lehké. Řešení vám samo nespadne do klína, ale není potřeba žádná zázračná genialita. Občas stačí zkoušet různé kombinace, občas stačí vytáhnout kapku vzdělání ze základky. Tu a tam si ještě ještě zatáhnete za páky, přitáhnete collectibles, pomačkáte pár tlačítek nebo si můžete pohladit Huggyho předtím než na vás vycení své zoubky.

Leveldesing jednotlivých úrovní je dechberoucí. Všechno hraje barvami a má to vytvářet pocit, že to kdysi muselo být velice zábavné místo. Jako dítě bych si rozhodně vydupal, abych se tam mohl vyblbnout. Máme tu místnost, kde si můžeme vyrobit vlastního plyšáka, máme tu různé atrakce, máme tu vláček, je tu sklad hraček na reklamaci, přičemž je super si číst jednotlivé štítky s popisky. Ale máme tu taky tu taky údržbářské místnosti, sklepení nebo kanceláře, kde jsou krvavé nápisy nebo zakrvácené hračky bez hlavy či končetin. Animace a modely jednotlivých "maskotů" jsou geniální. Na jednu stranu máte chuť se s tím pomazlit, ale jakmile vám TO začne funět za zády, jsou z toho slušně sevřený půlky. Ten odporný smích Mommy budu mít v hlavě ještě hodně dlouho.

Momentálně jediný, co hru sráží je žalostný technický stav. Hře pořádně nefungují grafická nastavení, nelze vypnout motion blur a při releasu druhé kapitoly nešlo ani měnit rozlišení. Neustálé propady FPS...ale to se opraví. Nicméně tvůrci si taky tak trochu "nadělali do kalhot" z finančního hlediska. První kapitola totiž byla tuším za pět euro a před vydáním druhé jí tvůrci dali F2P. Za druhou si již účtovali 8 euro, jenže hráči, kteří si poctivě zaplatili první nedostali žádnou slevu ani výhodu oproti hráčům, kteří si první epizodu vychytali zdarma. Mám obavy, aby se tím sami nezničili, protože nikdo netuší kolik kapitol mají v plánu a přeci jen, účtovat (zatím) osm eur za každou kapitolu ve formě DLC mi nepřijde jako moc povedený marketing. Přesto věřím, že se Poppy Playtime ještě předvede a tvůrci nevysypali svoje všechna svoje esa z rukávu.

Pro: Atmosféra, chase pasáže, Huggy je cute, Mommy je creepy, ozvučení a leveldesing

Proti: Technický stav, podivný platební systém.

+14

Horizon Zero Dawn

  • PC 75
Po dohrání Death Stranding jsem hledal nějakou bombu, kterou bych si nezkazil chuť po zajímavém RPG. Přirozeně jsem sáhnul po vychvalovaném Horizon. Udělal jsem správně? Jak se to vezme.

Asi budu silně neobjektivní, protože vystavím Horizon srovnání právě s Death Stranding, které ve mně zanechalo rýhu asi jako Grand Canyon. A samozřejmě vím, že to není správně, protože se žánrově jedná o poměrně odlišné hry. Ale sorráč, nemůžu si pomoct.

Příběh je v první řadě velmi zajímavý a velkolepý. Jenže. Tam, kde se Death Stranding opírá o šílenou mysl Kojimy, přichází Horizon s příjemným postapo, které ale nepřinese nic, z čeho by vám ulétl klobouk i s hlavou. Předlouhou dobu hraní jsem měl za jeden z pilířů Horizonu exploraci, ale tak to bohužel není. Explorativních pasáží je v tomto otevřeném světě pomálu, a když už nějaké přijdou, jedná se o skládání střípků příběhu. Příběhu, který po počátečním odhalení hlubšího pozadí domyslíte sami, aniž byste hru vůbec museli dohrávat. V tom vidím trochu problém.

Když jsem ale přišel na to, že tu jde hlavně o souboje, smířil jsem se s tím. Klobouk dolů před vymazleným systémem boje, kde má každý protivník několik součástí, s nimiž si můžete zahrát jako s Legem. U her se mi často nestává, že bych skutečně otevíral deník a čumel na silné a slabé stránky monster. Tady je to zábava, a s množstvím zbraní často i příjemná výzva. Jeden příklad za všechny: když po vás někdo chrlí oheň, nemá nutně odolnost. Takže rozstřílením zárobníku s hořlavinou mu ustřelíte zadek, což udiveného robota patřičně vykolejí. Za tohle fakt obrovské plus.

Ovšem i mínus. Není totiž výjimkou, že se s tímto soubojovým systémem dostanete do situace, kdy metáte salta z jedné strany na druhou, aby vás nerozdupal plechový mastodont nebo jeden z jeho dvaceti kámošů. A střelte si šíp do nádrže s napalmem, když ji má pětimetrový plecháč na zadku, ke kterému se dostanete jen s uměním artistů Cirkusu Berousek. Každá taková situace ve mně budila spíš odpor k dalšímu hraní - nepřátelé vás prostě zaplaví a vy od úhybných manévrů nevíte, kde je nahoře a kde dole. A pak vás za krákory vytahá Glinthawk, který si zasluhuje ocenění za největší osinu v anu (od slova anus). A variace zbraní sice vypadají rozmanitě, ale v závěru zjistíte, že používáte dvě, protože prostě není nutné používat jiné.

Grafika světa je nádherná, kouzelná, excelentní. Když ji neporovnám s rivalem Death Stranding. Určitě hraje roli stylizace, ale přestože umí Horizon vykouzlit krásná panorámata, druhý zmíněný je o dva kilometry napřed. S tím se trochu pojí i problematika zdolávání terénních překážek, kdy jde horolezit jen tam, kam vás autoři pustí, jinak skáčete jak kamzík a je dost evidentní, že simulování tohohle prvku pro hru není prioritou.

Oceňuju rozlehlý svět, ale hrozně mě točilo, že na vás číhá zvíře fakt na každém rohu, a prakticky rozlišuje jen dva stavy chování: 1) Vraždím 2) Utíkám a po pár metrech to otočím a vraždím. Jako výzva dobrý. Jako simulace...ne zas tolik dobrý. Zároveň se mi líbí celkem slušné množství side-questů, které mají potenciál protáhnout vás přes půl mapy. Jenže ono to po chvíli působí strašně lacině. Zadávací rozhovory jsou místy cringe a každý úkol působí trochu schematicky: mord, něco dones, někoho sežeň, táhni přitom do horoucích pekel, cestou potkej plecháče... Často to tvůrci umně maskují, ale po plnění desátého side-questu to prostě prokouknete. A když tohle přejíždění od čerta k ďáblu zkombinujete právě s častým výskytem robotů, je to recept na fast-travel jako od Radima Uzla - kup si náš Topor a běž chvilku dělat něco zábavnějšího.

A teď asi největší problém, který ve mně leží jako šutr. Atmosféra. Horizon má snad až pohádkovou atmosféru, která v exploraci přejde v mysteriózno. Jenže hlavní linka ve mně absolutně nevykřesala ten pocit akutního nebezpečí, průšvihu, ohrožení pro celý svět. Prostě nic. Jenže postavy o tom melou pořád, neustále zneklidnění hrozbou smrti. S klidem jsem výzvu "Ty vole, přijeď, za dvě minuty nás to tu rozseká na maděru" odložil, abych si natrhal květinky, uvařil pár lektvarů a našel ztracené štěně pro Máňu z kmene Čivava. To prostě není dobře. A nezachraňuje to ani skenování písemností, které vydají na tři a půl bible. V akční hře prostě nemůžu číst stránku textu, i když mám za sebou třikrát sérii Malazské Knihy Padlých.

A co stealth? No...eh...schovej se do trávy, lákej tam nepřátele a vytvoř dva metry vysokou hromadu těl, jak je budeš postupně bušit cihlou do hlavy. A když týpka píchneš uprostřed planiny, nedáme ti možnost ho odtáhnout za šutr. Prostě se tam rozplácne a kumpáni utvoří kolečko, kde budou přesně 30 vteřin dumat, jestli měl Kája ten šíp v oku i předtím...a pak se vrátí ke svým povinnostem, které zahrnují koukání do ohně nebo chození po předem vyznačeném šišoidu. Auč.

Když si to po sobě čtu, možná jsem až moc kritický. Horizon je krásná hra, ale k té dokonalosti, kterou jsem po všech těch recenzích očekával, mu ještě dost chybí. Pár zajímavých mechanik přebíjí hodně nedotažeností a mělká atmosféra. A ač je Aloy sympatická kočka, narozdíl od rebootované Lary Croft mám velký problém ji brát vážně. Velkolepostí je tu dost, ale působí spíš jako Mona Lisa, kterou si pověsíte do kůlny na dříví. Hru jako takovou ale určitě můžu doporučit. Je to lehký nadprůměr, který semo tamo překvapí originalitou a v té akci vlastně docela zapomenete, že tam nějaké škobrty jsou.

Pro: Příběhové zasazení, soubojový systém, rozloha světa, grafika

Proti: Slabší atmosféra, odhadnutelnost příběhu, nedotaženosti, cringe rozhovory

+14

Infernax

  • PC 80
Sympatická menší věc (kolem 10ti hodin).

Potěší zejména vylepšování vybavení (čtyři zbraně, čtyři brnění, sedm kouzel, postupné odemykání slotů na léčivé/mana/univerzální lektvary), spousta sub-questů (u některých je třeba dobře poslouchat rady NPC) a tajných oblastí/bossů, několik různých konců v závislosti na plnění sub-questů a rozhodování, vylepšování postavy (až sedm úrovní útoku, životů a many) nebo postupné odemykání "continue" (srdíčka, která umožňují pokračovat v místě smrti, až jejich postupné odečtení na 0 vede k návratu k poslednímu "hard save" a současně jejich doplnění).

Jako zápor bych uvedl na některých místech nevyváženou / zbytečně přestřelenou obtížnost. Ne úplně šikovná náhrada double-jump, skákací pasáže typu "propadající se plošinky, pasti a pád znamená smrt v lávě" nebo celý finální dungeon pro ultimate good ending s několika bossy bez možnosti uložení, který jsem z tohoto důvodu na rozdíl od good ending už hrál na casual, který právě uložení v dungeonu umožní.

Pro: sub-questy, vylepšování postavy, rozhodování, větší počet různých konců

Proti: krkolomný double jump, nevyvážená obtížnost

+14

Sniper Elite V2 - The Neudorf Outpost

  • PC 85
Jednoznačně nejlepší mise z celé hry. I když toto DLC přidává do hry i nějakou tu zbraň, hlavní je nová mapa, která mi přišla z celé hry daleko nejzajímavější a proti Hitler DLC i celé původní kampani přináší do hry zcela nový zážitek. Tato mapa je totiž nejotevřenější a přináší nejsvobodnější zážitek. Jak jsem psal už dříve, je SE V2 poměrně lineární záležitost (nechápejte mě zle, lineární hry mám dost rád), ale tato mapa je dost otevřená, řekněme široká a umožňuje hráči vcelku svobodný pohyb i výběr průchodu a eliminaci cílů.

Nejedná se o úplnou koridorovku a v porovnání právě s nadcházejícími díly ukazuje, kam se nové díly budou ubírat - a to možností svobody volby cesty, zbraní i postupu.

Příběhově ani hratelnostně toto DLC úplně nenavazuje na původní hru, takže je možné se do něj pustit i bez znalosti nebo průchodu původní kampaně, i když já jsem si ho nechal až jako takový bonbónek na závěr. Dlužno říct, že mise není příliš dlouhá a za hodinku, při výběru vysoké obtížnosti a opravdu opatrného postupu možná za dvě jste na konci, přesto velmi příjemně zakončuje celkový dojem z celé Sniper Elite 2. Musím uznat, že upřímně u mě celkově pozitivně ovlivnila pozitivní nahlížení na druhý díl, který byl poměrně koridorový a lineární a k jeho hraní jsem se dostal až po dohrání famózního třetího dílu.

Pro: Poměrně otevřené, svoboda postupu, prostředí, nejlepší mise z celé Sniper Elite V2

Proti: Krátké, neuspokojivé zakončení

+14

Shadow of the Tomb Raider - The Path Home

  • PC 65
V poslednom DLC sa vydáte zistiť čo sa stalo s Yaaxil po ukončení príbehu zo základnej hry. Áno, tento prídavok je jediný, ktorý sa vám sprístupní až po konci hlavného príbehu.

V úvodnej časti sa musíte prebojovať zástupom po zuby ozbrojených vojakov Trinity. Tí si tentokrát na pomoc priniesli aj stacionárny guľomet, ku ktorému sa musíte opatrným postupom kombinovaným s krytím sa za prekážky dopracovať.

Po tejto pomerne lineárnej bojovej pasáži sa dostanete k prvému hlavolamu. V troch miestnostiach musíte naraz zaťažiť dve nášľapné platne. Musíte to stihnúť v stanovenom čase, inak vás prebodnú výsuvné čepele. Problémom je, že v každej z trojice miestností musíte urobiť v podstate to isté. Aspoň do záverečného prídavku si mohli autori viac potrápiť hlavy.

V poslednej sekvencii musíte postupným posúvaním a otáčaním končatín zostaviť sochu podľa predlohy. Jednoduché, ale tentokrát aspoň trochu originálne.

Ako odmenu za prejdenie hrobky získate nový luk, odev a schopnosť vyrábať muníciu z menšieho množstva materiálu - čo asi neoceníte vzhľadom na to, že sa jedná o posledný plánovaný prídavok.

Celkovo ma tento prídavok dosť sklamal. Čakal som, že si na záver tejto podarenej trilógie autori prichystajú niečo originálne a zapamätateľné. Opak je však pravdou. Prídavok patrí k priemeru. Na krátku hernú dobu som si už skoro zvykol, ale nevyužitie potenciálu a absencia gradácie bijú do očí. Zlatý klinec sa teda nekoná. Aspoň, že sa na to dobre pozerá. Snáď sa o pár rokov dočkáme ďalšieho príspevku do tejto slávnej série.

Môj osobný rebríček DLC:
1.  The Price of Survival
2.  The Nightmare 
3.  The Forge 
4.  The Serpent's Heart 
5.  The Path Home 
6.  The Pillar 
7.  The Grand Caiman 

Pro: audiovizuál, záverečná hádanka

Proti: krátka herná doba, chýbajúca gradácia po hernej aj príbehovej stránke

+14

Far Cry 6

  • PC 70
Na pokračování slavné série od Ubisoftu jsme čekali o něco déle než bylo zvykem. Vývojáři nám slíbili odlišný zážitek oproti předchozím dílům založený na ikonickém záporákovi a seriózní zápletce spjaté s jeho synem, revolucí a také na živoucím světě. Co z toho se povedlo naplnit?

Přiznám se hned zkraje, že FC6 jsem musel rozjížďět nadvakrát. Poprvé v rámci trial verze jsem vyzkoušel kousek hry, ale když jsem si vyzkoušel už zajetá paradigmata Ubisoftu v kombinaci s naprostou absurditou a absolutně nesympatickou Clarou, raději jsem hru vypnul a smazal. Podruhé už jsem byl o něco víc zvědavější a ve snaze se hecnout jsem přeci jen danou pasáž překonal, abych zjistil, že ta hra vlastně tak špatná není.

Tak zprvu neočekávejte žádnou revoluci v hratelnosti ani zajetých mechanismů, očekávejte ji pouze v příběhovém pozadí a vlastně celé hře. Začínáte poměrně standardně seznámením s hlavním záporákem, představením té "zlé" strany a najednou se ocitáte na straně těch "dobrých" usilujících o státní převrat. Samo sebou tam nejste hnedka těmi nejlepšími, k tomu se musíte propracovat plněním misí.
Následuje tedy seznámení s několika novými, převážně nesympatickými postavami, což láme až přítomnost Juana a jeho společníka - aligátora, který se později stane také vaším společníkem. Vydáte se tedy k nebližšímu stanoviště hlídky, které vystřílíte, ukradnete zásoby a vrátíte se, abyste najednou zjistili, že vlastně nejste tak ničemní. A odtud už se odpíchnete k dalšímu vývoji příběhu, který ale není nikterak přelomový a zvraty jsou s výjimkou snad jediného v závěru hry očekávané. Můžete si vybrat ze 3 oblastí, kam chcete vycestovat, abyste tam na svou stranu získali jednotlivé příslušníky, kteří vám pomůžou s vašim revolučním snažením. Osobně mi nejvíce sedla oblast napravo s El Tigrem a Jonrón, neboť byli nejsympatičtějšími postavami z celého dílu a příběh zde velmi příjemně graduje a dává největší smysl, včetně mladšího partyzánského hnutí La Moral. Zato prostřední oblast s věčně rozhádanou dvojicí a levá oblast s nevýraznými postavami a i slabším příběhovým pozadím mě tolik nezaujaly.

Hratelnostně je na tom hra obdobně s předchozím dílem, akorát má povětšinou mnohem zábavnější mise, a to jak ty hlavní, tak i vedlejší, kde se autoři nebojí občas zpomalit a pak zase přidat, aby hra byla dynamická. V tomto ohledu se člověk ani moc nenudí, u některých se dokonce příjemně pobaví. Problém nastává ve chvíli, kdy můžete (respektive musíte, pokud nechcete pořád jezdit či běhat z jednoho konce mapy na druhý) dobývat různé základny, kde je většinou pár vojáků, alarmů a jejich vyvražděním vše končí. Druhou možností jsou checkpointy se 3-4 vojáky a zničením jednoho billboardu a ničení protiletadlové ochrany. Všechny tyto úkoly můžete plnit se svými zvířecími společníky, z nichž jsem osobně nejvíce vsadil na psa Boom Booma, jehož jméno mě pobavilo. Ostatní společníky jsem využíval jen sporadicky, protože v nich veskrze žádný zásadní rozdíl není. Za nejméně nudnou aktivitu jsem považoval nutnost dojet na nějaké místo, kde začal úkol, abych se k zásobám dostal dříve než armáda, a také neustálá potřeba osvobozovat náhodné "kolemjdoucí", aby vám poskytli informace o základnách a jiných stanovištích, případně vedlejších misích. Jinak by se mohlo stát, že jich spoustu minete.
S hratelností se zde výrazně pojí střelba, která je zvládnutá velmi dobře, a zbraní je dost. Vsadil jsem zde na pušku s průraznými náboji, která mi vystačila více než 3/4 hry, a ostřelovací pušku či granátomet, a také ten batoh na zádech s raketami. Ježdění s auty bylo většinou fajn, vyjma bugin, které nějak neumějí zatáčet, ale řízení letadel a naklánění se s vrtulníky nahoru dolů bylo hotové peklo. Proto jsem tyto prostředky používal spíše pro rychlý přesun a pak z nich vyskočil.
V tomto ohledu tedy neočekávejte nějaký výrazný posun, spíše lehkou evoluci pětky, kterou se zde autoři snažili říznout se sérií Just Cause.

Graficky hra vypadá dobře, problém nastává v doskakování textur na větší vzdálenost, rozmazávání vzdálenějších předmětů a především prázdnotě světa! Hlavní město Esperanza je obývána jen vojáky, v městečkách se pohybuje tak 20 obyvatel a na silnicích sem tam občas někoho potkáte. Jasně, panuje zde diktatura, jsou zde omezené oblasti, ale to jako všechno obyvatelstvo emigrovalo? Bohužel ani hra neobsahuje nějakou výraznější oblast, kterou by si člověk pamatoval i po týdnech dohrání. Obdobný problém spatřuji i v postavách, které by mohly být na vyšší grafické úrovni a celkově propracovanější.

Zvukově naopak hra má velice dobrý základ, jen mě mrzí absence většího množství rádií a cpaní rapu snad úplně všude... Zvuk zbraní, aut a prostředí je dostačující.

Příběhově je hra silně nevyužitá - konečně tu mohl být nový typ záporáka, kterého budete poznávat skrze jeho vztah k synovi Diegovi, ale čím víc postupujete hrou, tím víc si uvědomujete, že je to jen další prázdný magor čekající na kulku, stejně jako jeho přívrženci. A to je škoda! Jedinou sympatickou postavou z řad těch "špatných" tak zůstává Diego, ale i ten je trestuhodně nevyužitý. Znova škoda!
A to trapné černobílé rozdělení, že oni jsou ti zlí a vždy konají jen zlo, a my ti dobří, kteří nikdy neuděláme chybu a nic špatného, už začíná být lehce ohrané. Proč tomu nedodat trochu hlubší rozměr, když na to ten Ubisoft prachy má a čas měl taky? A o zvratu u Castilla - že je nemocný - ani nemluvě. Nevím, proč to tam autoři zakomponovali tak nějak bez hlubšího důvodu.

Technicky hra jede, problém vidím v hardwarové náročnosti. Proč třeba takové žijící Red Dead Redemption 2 jede na plné detaily bez chyb, lagů, bugů a zasekávání, ale prázdné a chudší FC6 a také poslední Assassín s tím mají takové problémy? A o umělé inteligenci se radši rozepisovat nebudu, ta hodně pokulhává.

SHRNUTÍ:
Hra jako taková rozhodně revolucí není, spíše jemnou evolucí pětky. Neočekávejte od ní příliš a budete se bavit, budete-li očekávat příliš, zklame vás. Příběh je nevyužitý, postavy převážně nesympatické, záporák opět typicky bez duše, ale přesto dokáže hra bavit. Jen je lepší ji brát jako odreagovačku než nad ní víc přemýšlet. A to vnímám jako obrovskou škodu, protože ta hra potenciál má, stejně tak ji vytváří obrovská společnost, která by to dokázala naplnit, ale prostě jej nevyužívá. Otázkou už tak jen zůstává: Proč?

Pro: Revoluce, rozsáhlost, mapa, pěkné scenérie, zvířecí společníci, některé postavy, Diego, potenciál

Proti: Nevyužitý potenciál, grafika, UI, slabý příběh, prázdnost světa, menší revoluce než většina z nás čekala, celkově hře chybí vlastní otisk

+14

The Stanley Parable: Ultra Deluxe

  • PC 100
"…the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end is never the end…" 
 
Když jsem se dozvěděl, že se chystá The Stanley Parable 2, ehm, The Stanley Parable: Ultra Deluxe, byl jsem nadšený. Nadšený, ale zároveň jsem nečekal příliš. Ne proto, že bych autorovi nevěřil, ale protože jsem zřejmě nechtěl mít přehnaná a fantastická očekávání, které nakonec nebudou splněna. A o to více pro mě byla hra překvapením.

The Stanley Parable. Vaše denní dávka meta-existencionalismu, nyní silnější než kdy dřív. Feeling ze hry byl brzy velmi odlišný, než jaký jsem měl z prvního hraní. Tak odlišný, že bych Ultra Deluxe nedoporučil hráči, který nikdy nehrál classic. Nicméně, hra se váš na začátku ptá, jestli jste hráli Stanleyho už někdy dřív, takže tento zážitek se může lišit. Hra vás brzy zavede k novému obsahu, tomu přímo na nose, a i ten je sám od sebe dobrý a neuvěřitelně meta. A nejlepší je, že by tohle mohlo být vše. Hra by mohla mít tento na nose-přidaný nový obsah a pár vedlejších nových konců a teoreticky bychom víc chtít nemohli…

Ale nebyl by to Davey Wreden, který mi stále dluží psychologa za The Beginner’s Guide mimochodem, kdyby tomu nedal pořádnou dávku něčeho navíc. Zde už nelze psát bez spoilerů a nestojí to za to. Mohu vám ale zaručit, že říct, že je ve hře 20 % nového obsahu je podle mě pořádné podhodnocení. Je to aspoň padesát, a nebál bych se říct i víc. Není to jen obyčejné nová edice.

Je to něco zcela nového.

Vzhledem k tomu, že už je to třetí verze hry a autor je vážně geniální, dám to nejvyšší možné hodnocení. Víc udělat nemůžu. 

The Stanley Parable. SCP and Backrooms in nutshell. 

PS: I love you, Bucket
+14