Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Hacker Evolution Duality

  • PC 65
Třetí pokračování v sérii se sice na první pohled tváří jen jako trochu faceliftovaný další díl, ale ve skutečnosti je to vlastně úplně jiná hra a nejenom to, dokonce je to i jiný žánr. Pokud první dva díly se daly zařadit do žánru logických her, tak tenhle tam jednoznačně zařadit nejde, primárně je to totiž real-time strategie. Což o to, to samo o sobě není nic špatného, navíc i předchozí díly se strategickými prvky hodně koketovaly, nicméně pokud někdo předchozí díly hrál a znovu čeká, že si sedne s kafíčkem k PC a v klídku si tu bude šmejdit po síti, tak může být trochu vyvalený, co že se to ksakru děje...

Pokud v minulých dílech bylo největším nebezpečím to, že uděláte něco blbě, tak tady je největším nebezpečím to, že neuděláte nic. Trochu to samozřejmě přeháním, ale skutečně se tu nějak extrémně rozmýšlet a hledat tu správnou strategii nedá. Buď vám vyprší časový limit, ale častěji podlehnete útokům AI hackerů a nebudete schopni level dokončit. Hra pak, alespoň v mém případě, probíhala tak, že jsem každý level, než se mi ho podařilo úspěšně dohrát, opakoval několikrát a na papír jsem si musel poznamenávat postup, jak na to jít, abych při opakování levelu neztrácel čas rozmýšlením již objeveného.

Co bohužel nemůžu pochválit je nastavení obtížnosti. Jakožto pokořitel obou dvou dílů jsem si hrdě navolil obtížnost "medium" a první "Game Over" jsem zažil už v tutorialu!!! No dobrá přepínám na "easy" a po absolvovaném tutoriálu spouštím první level. Přesto po několika marných pokusech naprosto nechápu jak tento level dohrát. Hned první level totiž obsahuje 30 minutový limit na dohrání a je to docela fofr. Teprve když jsem shlédnul gameplay na youtube tak jsem se začal chytat. Na diskusním fóru hry se za nejtěžší považuje level 4, sice mi to zabralo několik pokusů, ale tentokrát už jsem jednoznačně věděl co a jak dělat, a těch několik pokusů jsem potřeboval spíš na to, že jsem občas někde nějaký detail přehlídl, nebo nevzal v potaz. Zbylé tři levely z celkových sedmi byly pak hračkou. A to je přesně to co kritizuji! Ne to, že mě vypekl tutorial na střední obtížnost, ale že mi nejobtížnější ze hry přijde první level a poslední tři naopak nejlehčí. Ta křivka by měla být přesně obráceně!

Co se týká ovládání tak autoři opustili koncept zadávání textových příkazů, nejspíše ve snaze hru více zpřístupnit, a předělali interface do myšoidního ovládání. U mě to sice trochu ztratilo na atmosféře, ale nijak extrémně mi to nevadilo. Trochu více mi vadil příběh, který mi přišel nemastný, neslaný prostě mdlý. Je to jakási rozplizlá biografie Briana Spencera, které se ovšem vlastně vůbec nepodařilo ve mě vyvolat nějaký dojem, proč ve hře dělám to co dělám. Naopak atmosféru znovu zvedá skvělá hudba. Grafika je sice stále statická, ale o něco malinko mi přišla hezčí, než minule, akorát jsem měl problém s některými rozmazanými texty, ale naštěstí nebyly důležité. Navíc to může být dáno mým 19'' monitorem, když už dneska je všechno 16:9.

Zvláštní ovšem je, že přes to všechno, mě těch deset hodin nakonec docela bavilo. Asi se nad sebou budu muset zamyslet...

Pro: Hudba, Překvapivě mě to nakonec bavilo, Ovládání

Proti: Klesající obtížnost, Příběh

+13

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 70
Nové NFS vypadaly jako klasická Criterioní zběsilá záležitost. Návrat ke geniálnímu silničnímu hřišťátku z Burnoutu Paradise. Skutek utek.
Jak je v poslední době zvykem, autoři byli přiškrceni a dle diktátu ustoupili v mnoha ohledech. Most Wanted je tedy Burnoutem Paradise dva, ale ořezaným až na vyschlou dinosauří kost. Jediné co zbylo je samotné ježdění (nečekaně) a město vystavěné jako dopravní hřiště. Ty tam jsou bláznivé a zábavné módy jako Stunts nebo Takedown. Ten tam je přímočarý a předvidatelný jízdní model.

Singl moc dlouho nevydrží a po chvilce chybí řádná motivace. Jde opravdu jen o otrocké ježdění od závodu k závodu. Je zřejmé, že Criterioni se maximálně soustředili na multiplayer a i z toho důvodu jsou v singlu všechna auta odemčená. Jednoduše se jim s tím nechtělo matlat. V mulťáku ovšem odemykání je. A to úplně všeho. U každého auta. I blbých barev. Stejně tak jsou v mulťáku zmíněné bláznivé módy. Takedowny, nějaký to hopsání, driftování, týmy. Všechno tu je. Skoro všechno. Hlavně je to ale opět neuvěřitelně zábavné a člověk u jedné session s dobrými hráči dokáže vytuhnout na několik hodin.

Podobně jako v singlu se i zde ke každému autu vylepšení odemykají zvlášť. Na rozdíl od něj, kde je to po čase dost otravné, však podstatně zábavněji (pro někoho také zdlouhavěji) a to naskákáním určitého počtu metrů, driftováním, takedowny atd.. Samotná auta se získavají postupem na levelech či obdobou zmíněného. Mulťák taky značně vynahrazuje u NFS tradičně neférovou AI, s kterou si Criterion pořád neumí poradit. Ovšem potěšilo, že policajti nehoní jen mě. Často byli při závodech zavěšení jen za protivníkem a byla sranda to sledovat.

Co je velké zklamání oproti Paradise jsou také bouračky. NFS musí mít licencovaná auta a s nimi přichází další přiškrcování. V Paradise se krásně mačkaly plechy a karoserie ladně obejmula strom. Tady pouze ťukne, upadne nárazník a praskne sklo. Na první pohled při jízdě pěkné, ale při pomyšlení, co by dokázali s nereálnými auty bez restrikcí, docela smutné. Jízdnímu modelu u spousty aut rozhodně chybí lehkost a předvidatelnost řízení, ale výrazněji si na něj stěžovat nemůžu. Auta jsou dělaná na to, aby se v každé zatáčce ťuklo na brzdu a ta se následně proletěla smykem. Stejně jako v Hot Pursuit. S mými oblíbenými kousky (Delta HF, Ford GT, Countach) se jezdí skvěle a zvlášť oceňuju jeden fakt.

S mou Deltičkou můžu nakopat prdel všem superautům ze seznamu a nikomu to nepřijde ani trochu divný. A o tom Most Wanted je.
+13 +15 −2

Mercenaries 2: World in Flames

  • PC 95
Mercenaries 2 obsahuje obrovskou mapu. Je plná hor, měst, vesniček a deštných pralesů. Na moři objevíte ostrovy, těžařské rafinerie a nespočet gigantických lodí, na kterých si užijete kupu zábavy při jejich ničení. V této hře můžete srovnat se zemí cokoliv od malého domečku přes celé město. Výbuchy jsou strašně realistické. Ale i nepřátelé umí pár takových udělat a to se potom hezky zapotíte ve snaze z nich utéct.

Jenže když je všechno okolo vás zničené. Všechny domy, auta a tak dále, budete muset jít po svých ale na to je mapa příliš velká. Můžete si třeba ukrást dopravní prostředek, jak už bylo řečeno nebo si ho prostě nechat poslat. Když například skončíte uprostřed moře a nikde není v blízkosti loď, můžete si ji klidu nechat poslat přímo k vám. Takže když skončíte někde v zapadákově, rychle se tak odtamtud můžete dostat.

Hra bohužel obsahuje i pár chybiček. Mezi ně patří špatné nastavení rozlišení nebo dokonce spadnutí celé hry. Dále grafika je sice perfektní, ale jen do té doby než se kouknete na vzdálený horizont, tam už krapet hapruje. Na ovládání si musí člověk zvyknout a je trochu konzolové, ale to je tak asi všechno. Jinak je hra velice chytlavá. Hlavně díky ničení jakýchkoliv objektů a náplni misí. Ty jsou velmi zábavné a různorodé. Užijete si jak klidné ježdění po horách, tak třeba složitější mise při kterých použijete hned několik různých způsobů řešení.

Celou recenzi naleznete zde - http://www.vytukej.cz/novinky/mercenaries-2-world-in-flames-recenze/

Pro: Otevřený svět, Množství vozidel, Skvělá hratelnost, Zničitelnost prostředí

Proti: Technické nedostatky, Množství chyb

+13

Wacky Wheels

  • PC 85
Wacky Wheels jsem hrával ještě před všemi závody typu Revolt, Rc Cars, Trackmania. Tehdy okouzlující kreslená grafika a skupina roztomilých zvířatek na motokáře soutěžili o to, kdo dojede do cíle jako první. K dispozici měli celou řadu utilitek, které sbírali po trati a tím mohli své protivníky zpomalovat. Nejraději jsem jezdil za tygra a slona. Hra se dála hrát v splitscreen, kdy dole a nahoře jste mohli hrát za svou postavičku. I v něm dobře hratelné. Tehdy výborná zábava na dlouhé hodiny a hodně nervů.

Pro: zbraně, vtipné, napínavé

Proti: hra o nervech, někdy trochu zmatené

+13

Mavlin: Vesmírný únik

  • PC 30
Mavline, Mavline, tys mi ale dal! Asi nejatraktivnejsim prvkem teto hry byl punc nesehnatelnosti - Vesmirny unik zkratka zmizel (z internetu, z povedomi hracu) a az donedavna jej nebylo. Hlubiny archivu se nastesti otevrely a tu ho mame - starsi a kratsi bratr nechvalne proslule Mise Quadam (na kterou se rovnez zapomnelo, ale nastesti neni nedohledatelna).

Hrani Mavlina bylo peklo, nebot k nemu neexistoval zadny navod. Prestoze jde o adventuru vcelku jednoduchou a kratkou (tak do dvaceti minut s navodem), diky otresne grafice a misty prisernemu ovladani (hlavne hledani presneho bodu pro prechod do dalsi lokace, kdy je sice vidite, ale nemuzete se na ne dost dobre trefit) se mi nekolikrat podarilo neskutecne zakysnout. Zapomente na nejake dialogy, jednak tu neni v podstate s kym se bavit (opet jen tri NPC, Mandikuv trademark, nebo z nouze ctnost vynucena technickymi problemy s implementaci cehokoli pokrocilejsiho? Dve postavy maji po dvou vetach pred a po prineseni predmetu.)

Nevidanou funkci je moznost vratit se o krok zpet, dojde-li k umrti hlavni postavy. Je to lepsi nez load, ale nasel jsem pouze dve moznosti, jak umrit had a plynova sprcha, takze na tom zas tolik nezalezi. To same plati i o naprosto nevyuzitelnem prikazu slyset (bud se prekryva s funkci rozhovoru, nebo se dozvite, ze "neni nic slyset"). U tak kratke hry me zarazi i pritomnost slepych odbocek (nevyuzitelne predmety, mista, u kterych Mavlin duma, jak je pouzit - zjistil jsem, ze pokud duma, tak je nakonec nevyuzije. Nejsem rozhodnuty, jestli jde o pozustatky vysekaneho obsahu, nebo jen snaha privest hrace na nespravnou cestu. A nebo flavor text). Podekovani autorum naopak patri za moznost vypnuti hudby.


Z historickeho hlediska je skoda, ze o okolnostech vzniku hry neni nic znamo... mozna by nejake informace mohl prinest datamining, nechtel by mi s tim nekdo pomoci?:-)
+13

The Last Express

  • PC 50
Počátečních patnáct minut hraní Last Express jsem nadával, proč se mi tak stará hra seká. Vina padla na DOSbox a následovala několikerá reinstalace. Představte si mé udivení při zjištění, že ono "sekání" je zcela v pořádku. Hra totiž tímhle způsobem zvládne pohybovat vzhledově propracovanými postavami. Časem jsem si zvykl a ony trhané animace mi přišly normální.

Právě grafika postav je jistě to nejlepší na LE, detailní oblečení a emocemi přímo hýřící obličeje zaujmou na první pohled. Navíc jejich dabing ve většině případů působí naprosto přirozeně, snad až na pár slabších momentů. Protože celý děj se odehrává ve vlaku prostředí je minimalistické, možná trochu moc chudé (chápu, jedná se o vlak, ale přeci jen troška kreativity by snad neublížila).

Nečekejte ničím originální příběh. Hledání vraha ve vlaku s omezeným počtem cestujících nicméně dodává ději spád. Osudy jednotlivých pasažérů jsou zajímavé a každý z nich má svůj důvod ve vlaku být a opodstatnění svého chování. Velká škoda ovšem je, že většinu informací musíme vyčíst z deníků a dopisů, daleko radši bych to slyšel přímo od nich nebo vyslechl v jednom z četných okolních rozhovorů. Vinu kladu na vrub hlavně krátkosti celé hry, takže není bohužel dost času se s jednotlivými charaktery seznámit.

Nepříjemné u Posledního Expresu je ovládání. Protagonista se otáčel úplně jinam, něž jsem potřeboval a pohyb v malých prostorech se rovnal utrpení, nemluvně o pitomých soubojích. Docela možné je, že právě u soubojů (s lidmi i ovládáním) jsem trávil víc času, jak u samotného adventuření. Vysokou obtížnost vyvažuje možnost vrácení času, která se mi, nutno dodat, opravdu často hodila. Vnímat hudbu jsem začal až u poslední, akčnější, části hry, jinak si nevybavuji jedinou melodii.

Celkově Last Express není špatná hra. Neintuitivní ovládání a pocit že, především u postav, má větší potenciál mi nedovolují dát lepší hodnocení.

Pro: grafika, dabing, možnost vrácení času

Proti: ovládání, souboje

+13 +17 −4

UFO: Aftershock

  • PC 65
Na UFO: Aftershock jsem se hrozně těšil. Měl jsem po dlouhé době chuť na nějakou tahovku a uvědomil jsem si, že jsem vlastně dohrál akorát první díl z celé české trilogie UFO. Chtěl jsem to okamžitě napravit, vytasil jsem SCORE DVD, nainstaloval a spustil.

Ze začátku se žádné vyslovené nadšení nekonalo. Spíš taková rutina a očekávání. Zapnul jsem první misi a hned mě to chytlo. Emzáky jsem postřílel, vrátil se na přehled celé planety, po chvíli pustil další misi a opět jsem se setkal s naprosto totožnou mapou. To už mě zarazilo. Následovali už různorodější mapy, ale ve výsledku to bylo pořád to samý a to mě hrozně zarazilo. Nevím, přišlo mi, že první díl až tak hrůzně podobné mise neměl. Přitom si mohli dát alespoň práci s generováním rozličných misí, než aby jich udělali pár a pak by se takhle hloupě točili.

Ale tak dobře, říkal jsem si, že tohle ještě zkousnu, jenže nezkousnul jsem. S tím se totiž objevil naprosto odporný stereotyp, který jsem vymítit nedokázal. Příběh byl super, ale vyvíjel se šíleně pomalu. Tak pomalu, že jsem prostě neměl náladu ani chuť, abych se probíjel stádem nicneřikajících, průměrných a nudných misí.

Když to srovnám třeba s Jagged Alliance, které je na vrcholu tohoto herního stylu, tak v něm stereotyp je zaobalen do naprosto úžasného nápadu dobývání mapy. A tam mě to prostě baví. Tady ta planeta je jako neživá, statická a hráč vlastně pomalu a jistě utrácí svoje drahocenné chvilky hraním naprosto samého. A hlavně, stále dokola.

Mrzelo mě to, možná, že když bych hru nehrál sám, bavilo by mě to víc. I takový fakt je totiž na mém hodnocení her hodně znát. Mám ale strach, že jsem si zavřel cestu a nevím, jestli budu chtít se k české UFO sérii chtít ještě vrátit. No, uvidíme. Pár hodin jsem s ní nahrál.

Pro: Nápad, grafika, příběh

Proti: Obrovský a nezáživný průběh hry spojený se stereotypem, až amatérský dabing

+13

Dead Island: Ryder White

  • PC 55
Techland hrou Dead Island dokázal, že zombie je pojem, který se pořád dá vyprat na dvacátý způsob a pořád bude brutálně bavit. Vykopl nás na ostrově a my jsme hráli takové částečné GTA, v prostředí, které je neuvěřitelně atraktivní. To už ale není takovou pravdou v rámci datadisku s názvem Ryder White.

Zaujalo mě, že se tvůrci rozhodli příběh odvyprávět z jiné strany. Proč by nakonec ne. Half Life s tím taky měl docela slušný úspěch (Opposing Force), ale také vcelku slušně ztroskotal (Blue Shift, někdy znám jako Blue Shit). Tenhle datáč bych já osobně přirovnal právě k tomu druhému. Je to prostě recyklace jako prase.

Autem si nezajezdíte, zombie si užijete hlavně uvnitř domů, podzemí a všelijakých odpadních stezek. A co je nejhorší, dohrání Vám nebude trvat dýl jak pár hodin. Párem myslím tak dvě, tři. A to ještě v případě, když se s hrou nebudete srát tak, jako jsem se nesral já.

Ze začátku jsem kotlil jednoho zombíka vedle druhého, ale byla to šílená nuda. Pak jsem jimi začal probíhat a to mě dost pobavilo. Dokonce i adrenalin naskákal. Tak jsem se rozhodl, že to takhle dohraju až do konce, protože co jiného hra má nabídnout, než emoce. A věřte, že co víc Vás emocemi může nabít, než fakt, že za Vámi běží tucet zombíků, kteří sice nejsou přeborníci v atletice, ale nemají problém Vás dohnat. Jo, to mě bavilo. Škoda, že toho venkovního prostoru nebylo povíceru.

Ve výsledku jsem to dohrál. Sice se z toho stala taková rutinní střílečka, ale pořád se to dalo zkousnout. Chybělo tomu ale plno vlastností původní hry a tak nemůžu jinak, než hodnotit tak, jak jsem hodnotil.

Pro: Adrenalinová jízda, když se hru rozhodnete hrát tak, že zombíkům zdrháte narozdíl od toho, abyste je rozsekali na cáry.

Proti: Průměrný příběh a málo záživných misí.

+13

Baldur's Gate

  • PC 90
Naprostý vrchol herního designu ve všech ohledech. Hru je možné bez problému dohrát za večerní posezení, tzn. za jednu až dvě hodniny s pár save-load v naprosto kritických lokacích, připomenete si krásné prostředí, skvělý soundtrack - rozuměj ultimátní "replayabilita", nebo narazíte na místo, které už si nepamatujete, při předchozím hraní jste přeskočili, nebo si ho jednoduše chcete zkusit znova, přotože je prostě natolik božské, že nelze odmítnout - kdykoliv se máte možnost odpoutat od hlavního příběhu a pomořit se do hlubin tohoto skvostu až po uši a ráno nevstat do práce.

Naprosto genialní podřízení se herním mechanismům AD&D, kdy během celé hry získate maximálně tak 7. úroveň, takže nějaké "expeni" je opravdu totálně k smíchu, umožnuje se úplně zaměřit na přiběh, postavy a prostředí okolo, které v žádném ohledu netrpí problémemy typu postava na 198. levelu to tam dává v pohodě a postava na 175. levelu se tam zapotí - vůbec. Možné je hrát za jednu postavu, za víc, nebo za celou partu 6-ti. Můžete si je sami vytvořit, nebo nabrat po cestě světem. Na 3. úrovni klidně zabijete hlavního bosse sam jednou postavou (když se k němu dostanete), ale to je předčasná ejakulace, kterou každý veterán rád odloží kvůli slastnému pomuchlování se s herním prostředím.
+13 +18 −5

World in Conflict

  • PC 90
World in Conflict spatřil světlo světa v roce 2007 a dodnes je pro mne jednou z nejlepších strategií vůbec.

Píše se rok 1989 a studená válka neskončila, nýbrž se rozpoutala ve válku opravdovou, vlastně by se dalo říci, že ve třetí světovou. Ocitáte se v roli poručíka Parkera z US Army zrovna v okamžiku, kdy rudá armáda napadla Seattle a začíná invazi do Spojených Států. Řekli byste si, příběh jako každý jiný, Sovětský svaz proti USA, ale není tomu tak. Tato hra staví na skvělém příběhu, který je plný zvratů a zezačátku neukazuje Američany jako ty nejlepší a nepřemožitelné. Naopak, Amerika je napadena a musí se bránit. Postupně se podíváte na nejrůznější místa Spojených států, ve kterých budete zpočátku ustupovat až do doby, než přijde zvrat v této válce. Poté ale zjistíte, že útok na USA prakticky nebyl začátek této války, neboť Sověti už ovládají většinu Evropy a útočí na Francii. V tuto chvíli se příběh přesouvá do Francie o měsíc zpět, kde za pomocí jednotek NATO pomůžete Francii osvobodit, zaútočíte na cíle v Norsku nebo také za nepřátelskou linií v Murmansku. Postupem se dostanete příběhem opět do bodu, kdy jste USA opustili. Poslední část hry se odehrává tudíž v USA, kde …. na to si už přijďte sami.

Další stránkou, která tuto hru pozvedá do nebeských výšin, je grafika. Ta je totiž přímo úchvatná. Strategie, jak je obecně známo, grafickou stránkou neoslňují. Z výšky se to sice může zdát velmi pěkné, avšak po zazoomování se z toho stanou „nabarvené pixely“. Samozřejmě, pár výjimek, jako například Company of Heroes, se najde, ale většina nijak neoslňuje. (Mluvím o hrách do roku 2007). World in Conflict vypadá do detailů nádherně, troufl bych si dokonce říct, že za tuto grafickou stránku hry by se nemusela v roce 2007 stydět lecjaká FPS hra. Modely postav i techniky jsou krásně vymodelovány a efekty (výbuchů, střelby, …) jsou naprosto úžasné. Ale samozřejmě, někde si to daň vybrat muselo. Hra nabízí velmi rozsáhlé grafické nastavení, od zapnutí a vypnutí všeho možného. A při maximálním grafickém nastavení se už zapotí i dnes nejběžnější PC sestavy. Avšak tato hra je tak dobře udělaná, že i při 15 – 20 fps se hra neseká, nekouše ani netáhne. Posun kamery je plynulý a jednotky se posouvají taky krásně plynule. Za toto mají u mě autoři veliké plus. Samotná vizuální stránka je vlastně kapitolou samou pro sebe. Boje vypadají nádherně, všechny výbuchy a střelba. Díky široké zničitelnosti prostředí vypadá vše hodně dobře a autenticky. Po dělostřelectvu zůstávají velké jámy, domy se bortí jako ve skutečnosti a zničené město a krajina vypadají tak depresivně, až je Vám líto použít znova a znova dělostřelectvo.

Co se však autorům vážně povedlo a ještě jsem se s tím v žádné jiné strategii nesetkal, je pohyb po mapě, který tentokrát neprobíhá pomocí myši, ale klávesami WSAD, přičemž myší si nastavuje úhel a sklon kamery, kolečkem zoomujete. Nejprve jsem si na to nezvykal snadno, po nějaké době jsem si to však velmi oblíbil a uvítal bych to u více strategií.
Dále bych chtěl zmínit jednotky a systém boje. V kampani se setkáte s americkými, sovětskými a s jednotkami NATO, přičemž za sovětské si zahrajete pouze v multiplayeru. Hra funguje na principu, že na začátku každé mise dostanete určitý počet bodů, za které si poté můžete povolávat jednotky, které budou pro danou misi k dispozici. Čas od času se taky stane, že během mise se vám hranice bodu zvýší nebo odemkne nový typ jednotky. Když vám dojdou body a přijdete o nějakou jednotku, dostanete zpět tolik bodů, kolik stála a můžete si povolávat jednotky znovu. Podobné to je i s taktickou pomocí, která je zde ve formě dělostřelecké a letecké podpory a různých výsadků. Tyto schopnosti si také přivoláváte za taktické body, avšak ne za ty stejné, za které si přivoláváte jednotky. Tyto body se vám v průběhu mise doplňují, a abych pravdu řekl, stále se mi nepovedlo zjistit, za co se přesně doplňují. Nejspíš za zabíjení nepřátelských jednotek a opravu jednotek svých. Tyto dvě přivolávací funkce lze opakovat prakticky donekonečna a v misích prakticky nejste jednotkami ani taktickou podporou omezeni. Jediné omezení, které vás donutí nezdržovat se a postupovat, je časový limit, který je skoro v každé misi. Avšak limity jsou to nastaveny rozumně a nikdy se mi ještě nestalo, že by mi čas vypršel. Avšak nemohu říci, že by byla hra nějak lehká. Obtížnost je i na možnost normal výzvou a často se mi stávalo, že mi nepřítel zničil veškeré jednotky a já je musel znovu a znovu povolávat zpět.

Teď si asi říkáte, že z toho, co jsem doteď napsal, bych hře nedal jiné hodnocení než 100%, avšak i tato hra má pár chybiček. Jelikož jsou to však jen drobné vady na kráse, nebudu upřesňovat, která je nejzásadnější, neboť taková není. Musím tedy vytknout, že hra mohla obsahovat více druhů jednotek a taky mohla být rozhodně delší. 14 misí a herní doba asi 10 hodin sice není normálně málo, ale na tuto hru to málo je. Je tak dobrá, že bych ji prostě chtěl tak trojnásobně delší. Ale i tak to nelze považovat za velký nedostatek. Dalšími menšími nedostatky jsou ještě občas nelogické úkoly, kdy máte bránit most, který, jak říká velitel, je důležitý pro výhru určité bitvy, i když je však absolutně zbytečný, neboť je řeka mělká a dá se na mnoha místech překročit. Avšak i toto se ve hře tak nějak ztratí, stejně jako jedna z misí, která mě vyloženě otrávila. asi 10. mise, kdy máte pouze helikoptéry Avšak i přesto, že jsem říkal, co jsem říkal, tu jeden větší nedostatek je. Tím je multiplayer, který je tak trochu nudný, bez nápadu, omezený reinforcement body a taky hrací dobou, která se nedá vypnout, tudíž i ten nejdelší multiplayerový zápas může trvat jen 40 minut. Myslím si, že na tom mohli zapracovat autoři mnohem více. Avšak i tento nedostatek mnohonásobně vyvažuje již zmíněná kampaň pro jednoho hráče.

Myslím, že jsem shrnul vše podstatné a s klidným vědomím se mohu dostat k závěrečnému zhodnocení. Hra je to skvělá, strhující, zábavná, krásná na pohled, se skvělým ovládáním, avšak i s malými nedostatky, které však jdou v tomto případě omluvit. Rozhodně můžu hru doporučit pro všechny, kteří mají rádi RTSky, RTTčka a jiné strategie. Suma sumárum 90%.

P.S. to konvice: Nejspíš si hrál nějakou jinou hru a nebo nějakou pre-alfa verzi. A těším se na tvůj mínus :)

Délka:
14 misí, herní doba asi 10 hodin na normální obtížnost

HW nároky:
20 - 70 fps, vše na max. grafické nastavení, i při 20 fps krásně hratelné bez známek sekání

Pro: + Nádherná grafika, efekty, fyzika, modely … + Krásné prostředí bojišť + hratelnost, zábavnost, obtížnost + ovládání kamery + příběh + a mnoho dalších

Proti: - ne mnoho jednotek - délka - multiplayer

+13

Land of the Dead: Road to Fiddler's Green

  • PC 75
Po druhém dohrání uznávám, že jsem si hru pamatoval o mnoho lepší, než ve skutečnosti je. Přesně vím co mi na této hře prvně před léty sedlo: sympaticky obyčejnej hlavní hrdina, ucházející příběh i atmosféra a hromada zombálů, zapomněl sem však na hloupý nedodělávky a bugy.

Co se týče nepřátel, chválím autory že nedošlo na zombíky s puškou, jak sme mohli vidět ve filmu (kterej je mimochodem skutečně horší než hra). Nicméně se zombie zasekávaj o dveře, nemaj pořádně zpracovaný sféry zásahu (ve většině případů je jedno jestli pálíte do břicha nebo do hlavy – stejně vás to stojí stejně munice) a to už zamrzí.

Příběh se mi v podstatě líbil a velmi mě tedy mrzelo, že ke konci úplně ztratil na tempu a finále jsem dohrával jen s pocitem jakoby bonusovýho kola navíc, v žádnym případě se nedá závěr vnímat i jako vrchol hry a to je velká škoda.

Délka hry je velmi úzkostná – maximálně dva večery. Na druhou stranu bez jiné herní složky by asi hra začala při delším trvání nudit, bohužel.

Střílení taky nic moc. Do brokády náš hrdina vždycky láduje všechny čtyři broky, ačkoli je z poloviny stále plná, zaměřovací kolečko je odporný a působí rušivě.
Zvukovou stránku zachraňuje sice béčkovej, ale nápaditej soundtrack, kterej je sice po zvukové stránce nemastnej, ale melodicky rozhodně ne nezajímavej a některý tracky dokonce zůstanou v hlavě i po dohrání.

Za slušnou atmošku a ucházející začátek dávám slabších 75%. Navíc musím uznat: do poslední mise mě to i přes uvedené neduhy celkem bavilo.

Pro: atmosféra, na začátku i příběh, slušnej soundtrack, tempo hry

Proti: zasekávající se zombíci, zóny zásahu, mnoho nedodělaností, délka, absence jiné herní složky, konec

+13

The Curse of Monkey Island

  • PC 90
A máme tu další díl mé velice oblíbené serie o nešikovném pirátu s debilním jménem. příběh začíná že guybrush se plaví na autíčku z lunaparku až náhle narazí na svou milou elain jak valčí s pachnoucím Le Chuckem. Guybrushe zajmou a on z lodi ukradne vzácný prokletý prsten který nasadí elaine která z..... Ze začátku se může mírně zdát že už hra nebude taková sranda jako vždy ale zachvíly nabere hra ty správné grády a vy se u hry budete pořád uculovat nebo rovnou smát. Oproti minulému díly se tu zas vrátily pro některé oblíbené pro jiné nenáviděné šermířské souboje které nejsou vtipné jako v první dílu jelikož tu nemluvít humorné urážky ale prostě normální věty které se rýmují takže romě docela mínus. Vcelku Curse of Monkey Island potěšilo nabízí opravdu solidní porci zábavy i nato jak je hra stará grafika je pořád krásná kreslená. Občas se ve hře naskytnou nelogické kombinace a hra by mohla být i delší ale to je jen mála vada na tak užasné hře :)

Pro: Humor, lebka murray,Grafika a hlavně Le Chuck :D

Proti: Krátka herní doba občas nelogické kombinování předmětů

+13

G Darius

  • PC 50
Na pojmy jako Tyrian, Xenon nebo Raptor si zde asi většina hráčů dobře vzpomene. Jak by také ne, jde o populární tituly z nepříliš zastoupeného (na PC) žánru. S postupem času byl jednoduše nahrazen FPSky, přesto však i tak od poloviny 90. let vyšlo nespočet kvalitních shoot em up her, zvláště na konzole. V první řadě je třeba jmenovat legendárních dvojici od Treasure Co. (a jiné DC), Harmful Park a právě G Darius, který se z nějakého důvodu dostal i pod operační systém Windows.

Na první pohled zaujmou kvalitní předrenderované lodě na různorodém prostředí, na druhý, o pár sekund později, i frenetická akce, ve které se stírá rozdíl mezi tím, co právě vybuchuje, útočí či se jen brání a ve výsledku tvoří jeden velký kolorit barev. Stěžejní podmínka, a to vyvážená obtížnost a vysoká míra znovuhratelnsoti je splněna. Na výběr je celkově 15 sektorů, tedy po dokončení jednoho si můžete vybrat obvykle ze dvou rozdílných. Bossové jsou vizuálně zajímavý, a jejich likvidace v mnoha případech nevyžaduje pouze zběsilou střelbu (a kvůli obtížnosti – i na easy – je nutné „pohlcovat“ jejich paprsky). A poslední složka je bezproblémové ovládání (na gamepadu).

Výborná žánrová hra, kterou řadím kvalitou k amigáckému Battle Squadron. Doporučení však jde spíše k PSX verzi, zvláště kvůli pohodlnosti savestatů s tím spojenými. Na občasných 15-20 minut zábavy ideální titul, což však platí i pro dvourozměrný Darius Gaiden.

Pro: hratelnost, hudba, vizuální stránka

Proti: po 20 minutách repetivnost, někdy obtížnost

+13

Cartman’s Authoritah

  • PC 80
Cartman’s Authoritah - Moje první hra se s Southpark tématikou, kterou jsem hrál poprvé tak zhruba před 5 lety furt dokola bráchou.Neustále jsme se předháněli kdo ji dohraje dříve. Postupem hraní získáte spoustu zbraní od Samopalu, až po můj nejoblíbenější Elektrický čip, který dává šoky. Co jsem na tak staré hře obdivoval bylo to, že tam bylo spoustu secretů a hlavně úžasných hlášek, které jsem jako malej při hraní furt pořvával aniž bych věděl co znamenají. :)

Pro: Hlášky,spousta Secretů

Proti: Obrovský vztek z častého umírání

+13

King's Bounty: The Legend

  • PC 90
Tak tento mix RPG a stratégie mi neuveriteľne sadol a zabavil ma na niekoľko mesiacov(cca 50 -70 hodín čistého herného času).

Hneď ako sa hra spustila prekvapilo ma krásne farebné menu. Nasledoval výber hrdinu, dá sa vybrať z troch povolaní, tried: Bojovník, Mág a Paladin. Zvolil som si teda zlatú strednú cestu a to Paladina, ktorý má dobré útočné štatistiky, ale zároveň dokáže zoslať aj účinné kúzla. Každý hrdina má svoje štatistiky rozdelené do troch oblastí: Útok, Obrana a Intelekt, ktoré vo výraznej miere ovplyvňujú boj a účinnosť mágie.

Po výbere hrdinu ma hra vrhla hneď do prvej oblasti, pred majestátny kráľovský hrad, do Darionu. Do očí mi udrela krásna rozprávková grafika, doplnená úžasnou hudbou, ktorá mi až vyrazila dych. Začal som sa rozhliadať po okolí, ktoré bolo plné rôznych obydlí, predmetov, neutrálnych, ale aj nepriateľských postáv a v tom čase by mi ani v tom najlepšom sne nenapadlo na aké epické dobrodružstvo ma hra nakoniec zavedie.

Prehovoril som s kráľom, ktorý ma vyhlásil za kráľovského hľadača pokladov, nariadil mi vykonať prvý hlavný quest, najal som si svoju prvú armádu a vydal som sa do neznámeho sveta za dobrodružstvom. Jednotky, ktoré si môžete najať sú na začiatku obmedzené na ľudskú rasu, ale postupne ako budete v hre postupovať si budete môcť do svojej armády priviesť aj jednotky z rasy trpaslíkov, elfov, nemrtvých, démonov, ale aj orkov a drakov. Variabilita jednotiek je veľmi dobrá, môžete si armádu doplniť rôznou kombináciou a je len na Vás, či vašich rytierov doplníte čiernym drakom alebo dáte prednosť podpore zo zálohy v podobe elfských lovcov, golemov alebo ľudských inkvizítorov. Tak ako máte k dispozícii veľkú armádu, hráči orientovaní na mágiu môžu využívať Knihu mágie, ktorá je rozdelená na tri magické školy: Poriadok (zamerané na podporné kúzla a liečenie), Deformácia (ilúzie, ovládanie mysle) a Chaos (útočná, oslabujúca a vyvolávacia mágia). Kúzla vo všetkých troch školách môžu byť vylepšené až na tretiu úroveň pomocou magických kryštálov, ktoré sa nachádzajú v celej hre.

Úlohy, ktoré musíte plniť sú veľmi variabilné a zaujímavé, veľmi málo z nich sa opakuje a tak Vám plnenie každej z nich prinesie prídavné mini dobrodružstvo. Veľká časť rozhovorov s NPC je plná vtipu a tak sa často aj s chuťou zasmejete...aspoň ja som sa bavil. Navštívite rôzne svety - spomeniem napríklad pirátske Ostrovy Slobody, mrazivo desivú Zem mrtvých, žeravý Démonis, krajinu elfov alebo chladný trpasličí Kordar.

Čo sa bojov týka, sú riešené podobne ako v slávnejšej sérii HoMaM a teda ťahovo s podporou hlavného hrdinu, ktorý môže zosielať kúzla alebo využívať nový prvok - Skrinku hnevu, ktorá obsahuje štyroch mocných pomocníkov, z ktorých každý má špeciálne vlastnosti a v mnohých prípadoch dokážu rozhodnúť bitku. Boje sú taktickejšie ako v spomínanej sérii a budete musieť plánovať niekoľko krokov dopredu, aby ste v nich boli nakoniec úspešní. Okrem klasických monštier a dobýjania hradov, nie je núdza ani o boj s veliteľmi a hlavne s gigantickými monštrami - spomeniem napríklad obrovského arachnida alebo korytnačku. Konkrétne tieto dve monštra ma pripútali na stoličku a naháňali strach už len svojim vzhľadom.
V hlave mám ešte finálny EPICKÝ boj s posledným bossom na konci hry, kedy mi na jeho konci zostalo z mojej obrovskej armády už iba 7 rytierov, vtedy som si myslel, že vyletím z kože. Bola to čistá eufória z toho, čo tá hra dokázala. Geniálne, ohromujúce, epické...

Hru určite odporúčam všetkých fanúšikom ťahových stratégií, ale i RPG hráčom s veľkou trpezlivosťou. Ruská firma Katauri Interactive odviedla skvelú prácu!

Pro: Rozprávková grafika, úžasná hudba, skvelá hrateľnosť a questy, epické a taktické boje a vtipné rozhovory

Proti: Niekoľko bugov, zdĺhavé chodenie medzi oblasťami na verbovanie jednotiek, občas nevyváženosť

+13

Crysis 2

  • PC 100
HRÁNO NA XBOX360

První díl byl skvělý, ale co se dalo čekat od dvojky? Snad jen přiblblé střílení na vojáky a FPSka na styl Call of Duty. Až po vydání hra ukázala svou vizi - a ne náhodou ji hraji pořád dokola.
First Person Shooter, kterou budou hrát dost možná mé děti a nedej bože ještě vnuci. Cryteku se podařilo něco nevídaného a vytvořili legendu, která bude v srdcích hráčů ještě dlouho.
O této hře se už nemluví, ale na její genialitu by měli udělat nové DLC(dosud žádné nebyly) a další lepší díly(už se ovšem něco chystá).
Grafika patří mezi ty doposud(pokud nepočítám FrostBite2) nejlepší v herním průmyslu. Vše je filmově zpracováno a vše působí až přehnaně a to je dobře( postavy, charaktery, vymodelované město, zbraně,příběh) vše je naprosto fantastické a u hry jsem se bavil celou herní dobu, která se pohybuje okolo 20 hodin(záleží jak kdo hraje).
Není to na dlouhé psaní a pozitivní věci je zbytečné rozepisovat.

Verdikt je takový:
Jen tak dál, tvořte takové hry a budou určitě úspěšné

Pro: Vše

Proti: Za celé hraní menší bug(auto se samo převrátilo na střechu).

+13 +16 −3

Redneck Rampage

  • PC 65
Kto by to bol povedal že po všetkých tých vesmírných mariňákoch, hláškujúcich Dukeoch a nemŕtvych Caleboch príde na radu Leonard - neotesaný buran ktorý prská peprné hlášky a chlastá lacnú Whisky. Hra je výnimočná hlavne prostredím kde sa odohráva. Šlapete tu po hnoji na farmách v zapadákove menom Hickston (obľúbené fiktívne buranské mestečko) a strielate sedlákov s brokovnicami či odporných sliznatých emzákov. Zdravie si nedoplňujete lekárničkami ale...............alkoholom. V prípade že to s ním "přepísknete" tak máte možnosť napiť sa samohonky a pekne vytriezviete. Zbrane sú fakt bizarné. Od revoleru či dvojbrokovnice tu máme k dispozícii notoricky známu útočnú pušku AK-47, kotúčovú pílu, kušu s dynamitom, či amputovanú mimozemšťanskú ruku a gulometnú podprdu. Prechádzate lokalitami ako mäsokombinát, farmy, rôzne prívesy, letné kino a na záver aj v kanalizáciách kde si zabojujete s velkým emzákom. Ešte musím pripomenúť orgininálny Psychobilly soundtrack ktorý obstaral Mojo Nixon. Veľkým záporom hry je ale na dnešnú dobu už ubíjajúci Build Engine a hlavne nezmyselné hľadanie rôznych páčiek a tlačítiek aby ste mohli otvoriť dvere. V jednom leveli mňa také nekonečné hľadanie kľúču k dverám tak naštvalo, že som hru vypol a vykašlal sa na to a myslím že si ju už dlho nezahrám.

Pro: Zbrane, nepriatelia, chlast či žrádlo namiesto lekárničky, soundtrack, atmosféra, lokality

Proti: no tak tá grafika už predsa len dnes pôsobí trochu slabo, nezmyselné hlavolamy a hľadanie kľúčov k dverám

+13

Far Cry 3

  • PC 85
Příběh okolo této série začal standartně prvním dílem, který udělal opravdu díru do světa. Dokázal ve své době konkurovat tak věhlasným sériím jako Doom a Half-Life. Druhé pokračování přineslo zajímavé novinky, ale způsobilo spíše rozporuplný dojem. Far Cry 3 si vzalo všechny chyby a neduhy předchůdce k srdci, vrátilo tropický ostrov a nasadilo klasické zbraně dnešní doby - frenectickou akci, krásnou grafiku a záporáka tak dobře napsaného, že to snad ani už ani nešlo.

Pro milovníka akčních her, pro mě bylo Far Cry 3 jasnou volbou! Proč? Protože jsem už z většiny rádoby akcí přejeden, letošní rok nedokázal, aby zabodovalo Call of Duty nebo Medal of Honor, muselo prostě přijít něco jiného. Jedním z letošních příkladů budiž Far Cry 3.

Akční titul, který se dokáže rychle dostat pod kůži. U mě například zabodoval uvěřitelný příběh s jednoduchou myšlenkou, která je rozvrstvena o šílené tajemství ostrova. Ostrov přímo vybízí k sandboxové hratelnosti a pokud zrovna nechcete plnit hlavní mise, je možné se jen tak rozkoukávat, plnit výzvy, zabírat nepřátelská stanoviště, či jen objevovat celý svět Far Cry 3, včetně jeho fauny. Uvěřitelnost života jde na ostrově tak daleko, že se občas musíte vypravit na lov zvěře, abyste měli možnost vůbec zdárně odolávat nepřátelům lidským. Ti se dokáží poměrně kvalitně krýt, kooperovat a celkově je jejich inteligence na velmi zdařilé úrovni. S tím souvisí i zajímavě napsané postavy s vrcholnou zajímavostí Vaase. O kterém by si každý myslel, že to je boss, kterého porazíte ve finálním souboji. Tvůrci si totiž byli určitě vědomi silou jejich charakteru a tak nám ho předkládají jako odměnu za postup ve hře. Sledovat totiž jeho monology je opravdu parádní, všechna čest!

O Far Cry 3 se dá psát hodiny, pozitiv je takové množství, že pořádně nevím, kterým začít a ty hlavní jsem zmínil. Negativa se samozřejmě také najdou. Nebavilo mě například zdlouhavé cestování přes ostrov - rychlé cestování mi přijde nereálné! Nepochopil jsem fantasmagorické vsuvky, kdy bojuji s nějakou příšerou, to si mohli tvůrci nechat pro něco jiného.

Ve výsledku je Far Cry 3 výbornou střílečkou s parádní grafikou, Vaasem, uvěřitelností, kopou herní doby, krásnou hudbou (viz.)a hlavně vynikající hratelností , kterou jsem ve střílečkách už dlouho neviděl!

Pro: grafika, hratelnost, zbraně a jejich vylepšování, Vaas, fauna

Proti: málo Vaase, cestování

+13 +16 −3

Code of Honor: The French Foreign Legion

  • PC 45
Code of Honor: The French Foreign Legion se mi dlouhou dobu válel doma mezi starými DVD s hrami, které jsem kdysi dávno koupil na Aukru v nějaké kolekci. CoH jsem však nikdy nehrál, odradilo mě hodnocení a hlavně to, že se jedná o hru od City Interactive.

Nakonec musím říct, že mě CoH docela překvapil. Jedná se sice o tupou FPS s AI po lobotomii, ale technicky (holt Chrome engine) to vypadá hodně slušně a pocit ze střelby tak není tak zlý, jak bych čekal. Problém však je, že hra není delší jak dvě hodiny a po několika sotva půlhodinových misích je konec. Hra má sice pár nápadů, ale díky šílené krátkosti působí dost odflákle. K dispozici je několik málo zbraní, pár malých map a to je vše. Díky tomu hra končí ve vodách podprůměru. Pokud se ke hře dostanete například přes kamaráda, doporučuju ji zkusit, ale vzhledem k ceně/herní době se koupě rozhodně nevyplatí.

Pro: slušné oddychové střílení, pěkná grafika

Proti: šíleně krátké a tupé

+13

Steins;Gate

  • PC 80
Cestování časem je poměrně často používané téma. Na můj vkus možná až moc. Občas se ovšem najde i hra, která vezme okoukané schéma a dokáže jej udělat zajímavým a zábavným způsobem. Právě jednou z takových je i Steins;Gate, které se odehrává ve stejném univerzu jako Chaos;Head. Naštěstí, tím podobnost končí.

Největším plusem je bezpochyby hlavní postava. Okabe dokáže svými hláškami nejednou rozesmát a jeho rozhovory s Kurisu patří k hlavním přednostem této VN. Ostatní postavy nejsou o moc horší, každá sděluje zajímavý příběh. S nimi se pojí i jednoduchý a zároveň povedený design všech charakterů. Navíc je celá hra provedena ve velmi zvláštní grafice. Studené barvy dodávají netradiční nádech a dopomáhají utvářet atmosféru.

Většina teorií o cestování časem ve Steins;Gate je přebrána povedeně a i jejich vysvětlování není provedeno pomocí složitostí, ale ve srozumitelné jednoduchosti. Těmi však odkazy na reálie nekončí. Zlo reprezentuje CERN, Okabe se setká se „skutečným“ cestovatelem v čase Johnem Titorem a pojmy jako Kerrovy černé díry či horizont událostí jsou při daném tématu samozřejmostí.

Hudba sice hraje pouze v důležitých chvílích, ovšem to neznamená, že by byla špatná. Hlavně Main theme mi bude v hlavě znít ještě dlouho. Hlasy, obzvláště Okabeho a Kurisu, také perfektně vystihují jejich osobnosti. Místo tradičních voleb je ve hře mobil. Pomocí tzv. Phone triggeru se děj v pozdějších fázích rozděluje a zakončuje jedním ze šesti různých závěrů. Pro dosažení všech je potřeba okolo 25 hodin.

Pod podivným názvem se ukrývá skvělá hra, která by se mohla zalíbit i těm, kteří vizuálním novelám příliš neholdují.
+13